Osobnosti Moravy.eu

Manžel herečky Pavly Machníkové.V O­lomouci působil 1930–1931.Velký význam pro jeho tvůrčí rozvoj, seznámil se zde s E.F.Burianem.V ND Praha v letech 1946–1954.;

Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.289.;.

Bratr Sergeje Machonina a Vladimíra Machonina. V letech 1967–1969 ředitel Ústavu sociálních a politických věd UK Praha V r. 1970 z politických důvodů propuštěn. V dobách normalizace perzekvován komunistickým režimem. Od roku 1992 pracoval v Sociologickém ústavu Akademie věd České republiky. Doc. PhDr. Pavel Machonin.

Kdo je kdo 1991/1992.Praha 1991, s.565.;. http://www.listy.cz/archiv.php?…

Signatář Charty 77;nyní redaktor Literárních novin. Divadelní a literární kritik a teoretik, překladatel z ruštiny, srbochorvatštiny, bulharštiny, slovenštiny a francouštiny.

Moravské osobnosti umění kultury/REGO-SVKOL; Kdo je kdo 1991/92.Praha 1991, S.565.;.

Abs. ČVUT Praha, 1947 – 49 odb. asist. prof. Honzíka, poté pracoval ve Stavoprojektu Praha do r. 1968. Manžel Machoninové Věry.

ČBS.Praha 1992.S.426.;.

Vyučen malířem písma., Absolvoval UMPRUM Praha 1934–37, prof. Benda, AVU Praha 1937–39, prof. M. Švabinský, prof. Pukl. Činnost: ilustrace, návrhy kniž. obálek. Od roku 1945 až do své smrti žil střídavě ve Francii a Španělsku. Proslul nejen jako malíř a člen pařížského Salonu Nezávislých, ale i jako zakladatel mozaikářské školy ve španělském Poio a tvůrce rozměrných mozaik v sakrálních objektech ve Španělsku a v USA.

Toman, P. : Slovník II. Praha 1947, S. 60. ;

• sjl-: Po půlstoletí se vrací dílo malíře Machourka. Hanácké noviny, 3. 6. 1997, S. 5.;

V Olomouci působila od r. 1919 .

Přehled činnosti čs.divadel ..Praha 1958.S.172.;.

Bratr Ivana Málka. Střední školu studoval v Praze. Prof. UK Praha, 1981 – 1990 šéfredaktor časopisu Vesmír, autor populárně vědeckých knih

ČBS.Praha 1992.S.430.;.

Rodák ze Šumperska. Bratr Prokopa Málka. Střední školu – akademické gymnázium studoval v Praze. Poté studoval LF UK v Praze. V roce 1952 zakladatel a do roku 1961 ředitelem Biologického ústavu ČSAV v Praze, poté do 1970 ředitel Mikrobiologického ústavu ČSAV. V letech 1961–1969 místopředseda ČSAV.

Kmoníčková, E.: V roce 1994 zemřeli.Brno MZK 1995.S.48.;, Průvodce zábřežský kulturní a informační měsíčník, roč.2, 1999, č.9. S.11.

akad. MUDr. Ivan Málek, DrSc.

Učil na gymnáziu v Zábřeze 1899–1924, učil latině, řečtině, češtině.Autor učebnic, publikoval v časopisech, studie, pojednání.Měl 3 syny, nejstarší Ivan.v.t.

Franke, Jaroslav: K nedožitým devadesátinám prof.Antonína Málka.=Průvodce kulturou Zábřeha 1964, č.2..

Učitel a od roku 1931 ředitel chlapecké měšťanské školy v Přerově, kulturní pracovník a výborný zpěvák – tenorista. Byl členem pěveckého spolku Přerub a v letech 1903–1939 člen PSMU, kde vykonával 13 let funkci předsedy (1923–1936), napsal několik článků (K šedesátinám prof. Z. Nejedlého), zpráv a referátů o vystoupeních a činnosti PSMU, pod články se podepisoval značku H.B. či používal pseudonym H. Bystřický nebo Ani Lam (tj. Malina). Zemřel v přerovské nemocnici.

Narodil se v obci Prachovice na Chrudimsku. Učil na gymnáziu v Zábřeze v letech 1900–1918, zasloužil se o vybudování tiskárny, v Sokolu zřídil loutkové divadlo pro děti.

Horák, Pavel: Vzpomínka na prof.a hvězdáře Josefa Malíře. In: Průvodce kulturou Zábřeha 1964, č.4.;

Význačný dělnický pracovník, 5. český starosta města. Pohřben v čestném hrobě.

Starý, F. : Městský hřbitov v Prostějově. Prostějov, 1931, S. 42.

Ve svých povídkách, které vyšly pood souborným názvem " Kořenky "(1978) se inspirovala vesnickým prostředím na Jesenicku.

Rafaj, O.: O nesporném talentu české prrózy. Doslov knihy Kořenky. Praha, MF 1978.; Urbanová : Literární slovník severní Moravy a Slezska (1945–2000). Ostrava 2001. S.183.;

Funkcionář v tělovýchově, člen DTJ, tajemník jednoty Meopty, autor řady článků v Kultuře Přerova a Novém Přerovsku.

SOKA Přerov.

Studoval nižší Slovanské gymnázium v Olomouci, korektor v tiskárně Kramář a Procházka v Olomouci. Psal do novin a časopisů. Autor knih z tiskařského oboru. Literární pozůstalost v olomouc. muzeu. Přispěl pověstmi do sbírky uspoř. J. Koudelákem Pověsti z kraje básníka F. S. Procházky. 1. kniha.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.186.;Šev­číková, H.: Haná v české literatuře.Olomouc 1993.;.

V období 1885 – 1892 působil v Olomouc jako prof.Slovanského gymnázia a zároveň sbormistr Žerotína,. R.1885 provedl Dvořákovu Svatou Ludmilu, nastudoval orchestrál.part kantáty Hymnus andělů od svého švagra J.B.Foerstra 1889, nastudoval Dvořákovo Requiem 1892, které řídil skladatel. V Přerově 1893–98 řídil pěv.spolek Přerub;Jeho žena sestra J. B. Foerstra /Marie M./

Československý hudební slovní.II.Praha SHV 1965, S.48; Stárek, Zdeněk: Slovník čes.sbormistrů­.II.Praha, Div.ústav 1982, S.340–1;Památník Žerotína 1880–1950.Praha 1952.S.55.;.

Narozen v Modřanech u Prahy (n. Praha – Modřany) V letech 1922–1941 řed.pěvec.hudební školy Přerub v Přerově, 1928–1938 sbormistr Přerub, 1922–1938 sbormistr Sokola, 1941–2 konc.tábor Brno. Po osvobození učitelem hudby soukromě. Tvořil skladby: pro sbory, upravoval lid.písně, hl.hanácké.

Stárek, Z.: SČS II.Praha Div. ústav 1982.S.343.;.

V letech 1924–1926 působil v Městském divadle v Olomouci jako sólista-tenorista, od r. 1926 v ND Praha. Hostoval v zahraničí. Nahrávky gramofonových desek Odeon.

Československý hudební slovník.Sv.2., P., SHV 1965, S.58.. http://cestipevci.wz.cz/pevci/masak.htm

Přednosta neurologického oddělení nemocnice v Praze – Motole. Zajímal se o diagnostiku vyhřezlých meziobratlových plotének.

Zdravotnické noviny, 20, 1971, č.34. S.2.;.

Od roku 1876 majitelem lékárny U anděla strážce na Dolním náměstí v Přerově. Člen všech českých spolků v místě, Sokola, Přerubu, zakladatel knihtiskárny. Od r. 1914 radní. Pracoval též v představenstvu záložny. Významná osobnost Přerova.

Fišmistrová, Věra: Kalendárium. In: Přerovské listy, 2010, prosinnec.

Narozen v obci Hradišťko u Jílového u Prahy.

Působil od 1955 do 1976 jako přednosta Ústavu dějin lékařství LFUP v Olomouci. Autor řady publikací. Malý biografický slovník českých lékařů. /1964/;

ČBS.Praha 1992.S.445.

1919 – 1928 prac. ministerstva zemědělství, od 1920 vysokoškol. prof. VŠZ a lesního inženýrství při ČVUT Brno, autor studií o cukrovce, chmelu a tabáku.

ČBS.Praha 1992.S.445.;.

Středoškolský profesor.

Kulturní místopis SOKA Přerov.

Vyučil se řezníkem, pak vystudoval Obchodní akademii v Přerově, kde maturoval v r. 1944. Chtěl pokračovat ve studiu na medicíně, kam ale nebyl přijat z kádrových důvodů. Pracoval jako dělník a nakonec začal studovat DAMU v Praze, kterou absolvoval v roce 1956. Svou hereckou kariéru zahájil v oblastním divadle v Hořovicích (1956–1958), poté hrál v Divadle v Hradci Králové (1958–1961), svůj další život pak spojil s moravskými scénami ve Státním divadle v Ostravě (1961–1966) a v Olomouci (1966–1979). Od roku 1979 byl několik let jako herec ve svobodném povolání, v roce 1986 se pak ale vrátil do stálého angažmá v Olomouci, odkud pak v roce 1990 odešel do důchodu. Na divadle ztvárnil Matyáš řadu hlavních postav převážně v klasickém repertoáru, vynikl především v shakespearovských hrách (Romeo a Julie, Richard III.), dále pak ve hrách ruských klasiků jako byli Čechov, Bulgakov a další. Ve filmu začal hrát v roce 1956 a na svém kontě má cca 50 filmů a TV seriály: Ctěná paní Lucie, 30 případů majora Zemana, přátelé zeleného údolí, Velké sedlo, Černí andělé, Ulice. Jeho žena Věra, s kterou žil 50 let a zemřela r. 2008 zdědila po své matce kaštěl v Jasenove v Žilinském kraji, venkovské šlechtické sídlo, které Svatopluk deset let rekonstruoval. Na stáří žil v Domově pro seniory Hortenzie. Měl dceru Alenu (61 let). Zemřel ve spánku.

Kdo je kdo 91/92.I.Praha 1991.S.593.;Li­terární místopis SOKA Přerov/duben 1993.. Seznam.cz

Působila v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci v letech 1935–1941. Žačka Marie Hubnerové a úzce spolupracovala s F.X.Šaldou.Po angažmá v Olomouci přešla do Brna, od r. 1943 v Národním divadle Praha.1950–1963 v DČSA.

Stýskal, Jiří: Jubileum Milady Matysové. /foto/. Kdy, kde, co v Olomouci 1978, duben.. S. 11–12. ;Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha DÚ 1959. S. 177. ;.

'