Osobnosti Moravy.eu

Josef II. v letech 1765 až 1790 císař Svaté říše římské, v letech 1780 až 1790 král uherský a (nekorunovaný) král český a arcivévoda rakouský. Je jedním z nejdůležitějších panovnických představitelů evropského osvícenství, prosadil řadu osvícenských reforem. V českých zemích se těšil obzvláštní oblibě, např. častý výskyt jména Josef je odrazem jeho obliby mezi lidem, jehož postavení podstatně zlepšil.

Působil jako prof. na odb. sklář. škole v Želez. Brodě od r. 1925, později ředitel šperkařské školy v Turnově.

Toman, P.: NSČSVU.I.Praha 1947, S.443.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.67.;.

Mladší bratr jazykovědce Josefa J . 1788 odešel do Prahy k piaristům, 1797 byl v noviciátě v Lipníku, učil na řádových školách aritmetice. Brzy opustil řád, vrátil se do Prahy, dostudoval filozofii a abs. med. fakultu, promoval 1805. 1806 –1807 lékař v Napajedlích. 1808 jmenován supl. prof. porodnictví. 1811 profesorem, 1839 rektorem univerzity. Členem zahranič. učených společností, 1849 nositel Leopoldova řádu, 1850 povýšen do rytířského stavu. Publikoval od r. 1804. Překládal beletrii.

Lexikon české literatury.II/1­.Praha 1993.S.579–580.;.

Narozen v Předmostí u Přerova (n. m. č. města Přerov). U divadla začínal jako ochotník v činohře spolku Tyl v Přerově, v r. 1939 byl přijat do sboru zpěvohry v Brně. Přední sólista opery Stát. divadla v Brně v letech 1945–1978. Zasl. umělec.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.617–618.;Kmoníčková, Eva: V roce 1985 zemřeli.Brno, SVK 1986, S.32.;

Studoval v Šumperku, kněžský seminář v Kroměříži ukončil 1874, 1 rok vojen. služby v Olomouci, poté ff UK v Praze a ve Vídni. Jako prof. čes. jazyka působil v Karlíně, od 1881 na reálce ve Spálené ul. v Praze. Od r. 1890 učil na učit. ústavu, už známý jako autor učebnic. Podílel se na zprac. Pravidel čes. pravopisu s J. Gebauerem. Bádal též na Moravě, v rkp Podřečí hornohanácké.

Z díla: Hornohanácké podřečí severomoravské. Listy filologické, 1928, S. 216 n. ;Slovníček zábřežské hanáčtiny. Šumperk 1976. Biografie: Nezbeda, V. : Zapomenutý severomoravský pedagog. Severní Morava, sv. 26. Šumperk, 1973, S. 27–36. ;Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1990, S. 70–72. ;/foto/;.

Ředitel pedagogického institutu, děkan ped. fak. UP v letech 1964–1972;

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava Profil 1973. ;Archiv UP. ;Nekrolog. Pedagogika, 34, 1984, č. 1, S. 107. ;.

Syn literárního historika. Od r. 1922 profesor Zemské nemocnice v Olomouci. Založil Lékařský vědecký spolek v Olomouci. Působil na lékařské fakultě UP v letech 1946–1963, profesor hygieny a epidemiologie. Autor více jak 100 vědeckých prací, článků, 11 učebnic, monografií a skript.

Krejčí Zdeněk: Prof. MUDr. Jan Kabelík, DrSc, významný vědec, lékař-humanista. =Středisko, sborník VSMO , 70–71, 1987–88, S. 105–106;. Musil, Jiří: Prof. MUDr. Jan Kabelík, DrSc. 29.10.1891–14.7.1979: zdravý rozum – původní studie univ. prof. MUDr. Jana Kabelíka, DrSc. „Zdravý rozum“ z roku 1978 a sborník příspěvků ze semináře k 110. výročí narození prof. Kabelíka v roce 2001 Vydavatel Vlastivědná společnost muzejní, 2003. Jan Kabelík 29.10.1991. Kdy,kde,co v Olomouci, 1991, říjen S.1. Wondrák, E.: Opustil nás prof. MUDr. Jan Kabelík,DrSc. ZVSMO 1980,č.13–14.S.1–4.

Prof. MUDr. Jan Kabelík, DrSc.

Pochází z rodu Kožušníčků, který přišel do Loučan z Náměště – Biskupství. Písmák, který sepisoval vše, co se kolem dělo. Psal verše a epigramy. V roce 1939 vydal Verše a epigramy. Člen české astronomické společnosti. Sestrojil vlhkoměr.

Šik Luboš. Osobnosti Hané. CD 2000.

Studoval něm. gymnázium v Kroměříži, pak studoval zeměpis a dějepis na FF v Praze. Působil jako profesor na gymnáziu v Opavě. Byl jednatelem a knihovníkem Matice opavské. 1896 odešel do Zábřeha a stal se ředitelem gymnázia zasloužil se o stavbu nové budovy. Ovlivnil i svého syna Václava Kálika. Věnoval se vědecké a publicistické práci. Hodně publikoval a to i časopisecky.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.5.Ostrava 1998.S.52–53.

Mládí prožil v Zábřehu, kde maturoval roku 1909 na gymnáziu. Pak studoval FF UK v Praze dějepis, dějiny umění a hudební vědu a 1909–1914 skladbu u J. Novotného a pražskou konzervatoř u V. Nováka 1910–1913. Dále studoval v Drážďanech a v Římě. V letech 1921–1924 pedagogem v Táboře. Dne 14.5.1955 byla odhalena pamětní deska na rodném domě.

BSSSM, č.1 (13). Ostrava 2000. S. 41–43. Šeda, Jaroslav: Perspektivy úkolů práce s tvůrčím odkazem V.Kálika v desetiletí 1981–1991. ČSM, série B 1982, XXXI, č.1. S. 15–33. Československý hudební slovník osob a institucí. Praha, SHV 1963, sv,1. S. 634–635.

Používala pseud. Alma Gelata. Působila jako učitelka MŠ. Překl. z italštiny , franc. jazyka. Spolupráce s katolic. modernou, zejm. s Dostálem-Lutinovem.

Nosovský, Karel: Soupis čsl.literatury ze léta 1901 –1925.I.díl.S. 524. Praha 1931. Literární místopis Přerovska 1994.

Změna data narození z 25.8. 1868 na 23.7.1868. Ověřeno v matrice SOKA Přerov.

Zpěvu se nejprve učil na olomoucké lidové škole umění u Dagmar Kučerové 1963–66), po maturitě na střední škole v Olomouci, zdokonalil se na JAMU u Eduarda Hrubeše (1966–71). Roku 1970 nastoupil jako barytonista do Slezského divadla v Opavě, kde nastudoval např. krále Vladislava, Voka, Escamilla, Ruslana či Dona Carlose di Vargas v Síle osudu. Od roku 1978 je sólistou brněnské opery, kde si rozšířil repertoár o Dona Giovanniho, Tausendmarka, Petra I., Rigoletta, Simona Boccanegru, Nabucca, Mackbetha atd. Je pěvcem zvučného hlasu, který mezi českými pěvci vyniká především dokonalým ztvárňováním verdiovských postav, kde se kromě ohebné pružnosti hlasu dovede docílit potřebnou kovovou průraznost a smysl pro dramatická bria s efektním zakončením. Přestože těžištěm tvorby Pavla Kamase je oblast italského bel canta, účinkoval i v soudobých dílech (např. Iši Krejčího, Karla Horkého, Václava Felixe, Jiřího Berkovce, Vissariona Šebalina atd.). V r. 2002 Cena Thálie. Hostoval na všech významných českých scénách, dlouhodoběji v Národním divadle v Praze, v ostravské opeře a ve Státní opeře Praha, spolupracoval s významnými českými a slovenskými orchestry, dirigenty a instrumentalisty. Úspěšná byla jeho četná vystoupení na operních scénách i koncertních pódiích významných evropských kulturních center stejně jako na turné po Japonsku roku 2000. Například v roce 1985 vystoupil v roli Mojmíra v opeře Eubena Suchoně Svätopluk v Bratislavě při slavnostním představení. V roce 1998 se stal stálým hostem Národního divadla v Záhřebu, kde oslňoval zejména v tradičním repertoáru, ale s velkým úspěchem ztvárnil jako první nechorvatský pěvec titulní roli v opeře Nikola Šubič Zrinskij Ivana Zajce. V oblibě má i operetní žánr, kde exceloval v titulních rolích řady proslulejších děl. Soustavně se věnuje koncertní činnosti ve spolupráci především s významnými českými a slovenskými orchestry. Nahrál četné rozhlasové i televizní snímky, jeho výkony jsou zaznamenány na gramofonových deskách a kompaktních discích.

Pavel Kamas nastudoval půl druhé stovky operních rolí, v nichž vystoupil na 6000 představeních, jeho koncertní repertoár, provedený na 5000 koncertech, zahrnuje půl stovky děl.

Již od sedmdesátých let se věnoval hlasovému vedení některých mladších pěvců včetně zahraničních, od roku 1978 jako pedagog JAMU. Pohřben v Brně – Žabětíně.

Postavy brněnského jeviště.2.Brno 1989.; Moravské osobnosti umění a kultury-SVK Olomouc;. web ČHSOI. Brno MU

Doc. MgA Pavel KAMAS

Po maturitě na telčské reálce, kde byl veden prof. Fromkem a C. Michnou odešel na AVU do Prahy. Studoval u prof. Vláda Budoviče a Františka Ženíška. Stal se členem Svazu českých výtvarných umělců. Pedagogickou dráhu zahájil v Telči, v letech 1913–1918 učil na Reálném gymnáziu v Litovli a v období 1919–1941 v Prostějově. Přátelil se s básníkem Jiřím Wolkerem a malířem Evženem Trunečkou (1907–1971). Učil kreslení a deskriptivní geometrii. Umělecký zájem a bohaté teoretické znalosti doplněné zahraničními studijními cestami po Itálii, Francii, Španělsku a Německu uplatnil nejen v učitelské práci, ale i umělecké tvorbě. Ovládal olejomalbu, temperu, perokresbu, lept, řezbu do dřeva i kamenotisk. Mnoho jeho kreseb a akvarel z dvacátých a třicátých let minulého století zachycuje poetickou krajinu Vysočiny i Hané. Ve čtyřicátých letech zachycoval život v ulicích, na tržištích, ale i krásné okamžiky na divadelním jevišti či v orchestru. Kresby tužkou zachytily scénu z Traviaty, Dalibora, Pikové dámy aj. Tvořil také půvabná exlibris, která jsou ozdobou mnoha knihoven. Jeho dřevoryty a litografie zdobí mnohé knihy. Největší částí jeho výtvarné tvorby jsou olejomalby, akvarely a kvaše ( Plumlovsko, Drahanská vysočina..) Mnohá ocenění získala jeho grafika. Zúčastnil se řady společných výstav v Telči, Olomouci, Prostějově, Zlíně. Poslední samostatnou výstavu měl v roce 1956 v Prostějově. Stál u zrodu Klubu přátel umění v Prostějově a Sdružení hanáckých výtvarných umělců Rejsek. Jeho tvorba je ve sbírkách Galerie Muzea Prostějovska.

Havránek, F.: Výtvarné umění na Prostějovsku., S.100.; Toman, P.: NSČSVU.I.1947, S.459.; Janoušek, D.: Výtvarné dílo A.Kameníka.=Šta­feta, 13, 1981, č.2, S.3–6. Malíř A.Kameník.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1987, prosinec, S.22.; Ševčíková, Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2011,č.12.

Od r. 1961 stomatologická klinika LF UP, 1968 /69 osm měsíců v Dánsku, 1978 jmen. docentem, krátkodobé pobyty v Dánsku 1982, 1984, 1988. 1989 jmen. profesorem, od r. 1990 přednosta kliniky. Stomatolog – ortodontista. Propracoval způsob řízení přípravy ke specializač. atestace z čelistní ortopedie. Autor skript, monografií. Často účasten na mezinár. kongresech.

Žurnál UP, 1992, červen, č. 39, S. 5, foto;.

Narozen na Prostějovsku. Řídící učitel v Ratajích (na Kroměřížsku) a v Kroměříži. Publikoval v časopisech : Vlastivěd. věstník pro mládež župy olomoucké, Věstník sokolské župy hanácké, Českoslovanská Morava, VSSM.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970. S.90.;Sprin­ger,Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947. S.25.;Fi­alová, A.: Bibliografie okresu Kroměříž.Kroměříž 1984, zázn.č.3602, 5564, 7726–7730, 8034. ; Marek, P.: Bibliografie okresu Prostějov.Prostějov 1990, zázn.č.1896, 2853.

V roce 1978 maturoval na gymnáziu v Praze 2, v letech 1974–1978 studoval FFUK obor archivnictví. V letech 1984–1988 absolvoval Husitskou teologickou fakultu UK v Praze. V roce 1985 získal PhDr. 1983–1990 odborným archivářem v Archivu ústřední rady Církve československé husitské. Od r. 1990 působí v SOKA Olomouc a od r. 1998 ředitelem SOKA. Autorem knihy Paměti obce Štarnova. Olomouc 1996. Spoluautorem knihy Šternberk slovem a obrazem. 1996.

Lexikon současných českých historiků. Praha 1999, č.z. 255.

PhDr. Bohdan Kaňák Ph.D

Ředitel gymnázia, literárně činný.

Kulturní místopis SOKA Přerov, 28.4.1997;

Dětství prožil v Týně nad Bečvou, kam se jeho rodiče přestěhovali. Reálné gymnázium studoval v rodišti a rok před maturitou odešel na klasické gymnázium do Kroměříže, aby se zdokonalil v latině. Maturoval zde v roce 1926. Po studiích francouzštiny a češtiny v Brně pokračoval ve studiu na filozofické fakultě. Poté krátký čas působil v brněnské univerzitní knihovně a od září 1933 do roku 1941 pedagogicky působil na gymnáziu v Lipníku nad Bečvou. Poté krátce učil v Přerově, ale záhy byl propuštěn a poslán na nucené práce. Po osvobození v roce 1945 působil v Čs. rozhlasu Brno ( na přímluvu spisovatele Ivana Olbrachta). V roce 1951 odešel do Olomouce, kde se stal ředitelem Krajského vlastivědného muzea a stal se též ředitelem rozhlasového studia v Olomouci. V letech 1959 až 1961 učil na Základní škole ve Velké Bystřici. Poté přešel učit na gymnázium v Olomouci-Hejčíně, kde působil do roku 1970, kdy odešel do důchodu. Při všech svých profesích byl publicisticky činný v široké oblasti zájmů a témat. Věnoval se historickému místopisu, stál u zrodu ediční činnosti olomouckého muzea. Publikoval v regionálním tisku. někdy pod značkou – jkz. Jeho články z historie Lipenska najdeme na stránkách Záhorské kroniky ( (1937–1938), Lipenského kulturního kalendáře (1973, 1979), Kdy,kde, co v Olomouci aj. Knižně vyšla v roce 1959 v Krajském nakladatelství Olomouc jeho sbírka Helfštýnské pověsti. V roce 1972 se autorsky podílel na vydání knihy 700 let obce Štěpánova.. Pohřben byl v rodišti. (Doupalová, E.: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.. Praha, SPN 1987. * Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993.)

Ševčíková, H.: Červnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2012, červen. Doupalová, E.: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.. Praha, SPN 1987. * Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993.

PhDr. Jaroslav Kanyza

Gymnázium začal studovat v Moravských Budějovicích. V septimě přešel na nově založené Pedagogické gymnázium do Jihlavy. Protože nemohl sehnat místo na Jihlavsku zažádal o Moravské Slovácko. Začal učit na ZŠ Bánov, poté přešel do Vlčnova a nakonec trvale zakotvil ve Strání. Vytvořil tam literární kroužek, který slavil velké úspěchy. Hodně publikoval v denním tisku i časopisech: Rovnost, Mladá fronta Učitelské noviny, Slovácké noviny, Tvorba, Literární měsíčník, Malovaný kraj, Rozmarýn, Kulturní rozvoj, Alternativa Nova aj. Mezitím si dálkově vystudoval Pedagogickou fakultu UP v Olomouci. Do důchodu odešel v roce 1992. Psal básně, prózu a překládal z francouzštiny.

Na druhém břehu. Praha Unie českých spisovatelů 1992. S. 106–107.;

V Olomouci na němec. reálce učil dějepis a zeměpis až do r. 1871, poté ředitelem G ve Valašském Meziříčí až do r. 1894, kdy šel na odpočinek. Vrátil se do Olomouce, přechodně správce dívčího učitel.ústavu a dále působil na ústavu hraběte Poettingea.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.128–129.;.

Lektor hudby na univerzitě v Brně, prof. konzervatoře v Brně.

Hudební rozhledy, 7, 1954.; Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.Praha 1992.S.230.;.

Studoval gymnázium v Brně 1889–1891, od 1901 se učil zámečníkem a knihařem, od 1893 byl stavitelským úředníkem v Praze, r. 1896 pracoval v advokátní kanceláři v Tišnově, r. 1901 se odstěhoval do Brna. V Olomouci působil v r. 1910 jako tajemník NJ východomoravské, od 1911 redaktor týdeníku Palacký ve Valašském Meziříčí. Od r. 1920 redaktorem časopisu Haná v Kroměříži, od r. 1923 v Přerově, v redakci čas. Obzor. Od r. 1926 žil samotářsky v Dluhonicích u Přerova (n.m.č. města Přerov). Autor beletrie čerpající z moravské historie i ze současnosti.

Lexikon české literatury.2/I­I.Praha, Academia 1993.S.659–661., Fischer, R.: Olomoucký památník, Olomouc 1938., Kunc, Jaroslav: Slovník soudobých českých spisovatelů. Praha, Orbis 1945.sv.1. S. 346–348. Všetička, F.: Olomouc literární, Olomouc 2002., Ficek, V.: Biograf. slovník širšího Ostravska, 4.díl, Opava 1981.

Syn měšťana a řeznického mistra. V letech 1866–1874 studoval gymnázium v rodišti, poté klasickou filologii do r. 1878 na FFUK v Praze. Od r. 1879 působil jako suplent na Slovanském gymnáziu v Olomouci, r. 1882 přešek na matiční gymnázium v Uherském Hradišti. Do Opavy odešel r. 1889 a o dva roky později se tam oženil a měl čtyři syny. Na gymnáziu vyučoval latině, řečtině, češtině a tělocviku. Vedl učitelskou knihovnu a v programech gymnázia publikoval seznam knih. Na veřejnosti vyvíjel aktivní činnost zejména v Sokole. Od 1893 řídil pěvecký spolek Křížkovský a od května 1896 byl jeho starostou. Zprávy publikoval ve VMO.

Profesor A.K. In: VMO, 10, 1902, S.2–7. BSSSM,seš.3 (15.) Ostrava 2002.S. 71.

Poslední rakouský císař, český a uherský král.Následníkem se stal po smrti svého strýce Františka Ferdinanda d Este v červnu 1914, císařem pak po smrti Františka Josefa I / 21.11.1916.Olo­moucká městská rada vyjádřila svou loajalitu novému panovníkovi přejmenováním ulice Litovelské na Karlovu (n.Riegrova).Náv­štěva císaře Karla I.v Olomouci v neděli 16.12.1917.Při­cestoval dvorním vlakem na olomoucké hl.nádraží v 9 hod.dopoled­ne.Prvním bodem programu návštěvy byla účast na opětném vysvěcení garnizónního kostela P.Marie Sněžné po jeho opravě.Pak byl přijat na radnici, poté odjel do arcibiskupské rezidence.Posledním bodem programu byla účast při vysvěcení vojenského hřbitova v Černovíře.V 12, 15 odpoledne opustil dvorní vlak olomouc.hl.nádraží. Vroce 2004 byl blahořečen.

Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918.Praha, Fiala, Jiří: Návštěvou v Olomouci.In: Kdy, kde, co v Olomouci 1993, leden, S.16–17.; Encyklopedie osobnosti Evropy, Praha. 1993.

Narozen v rodině advokáta. V Přerově se zapojil poprvé do hudebního života jako klavírista, absolvent Městské hudební školy, sborový zpěvák a později jako sbormistr spolku Přerub. Po gymnaziálních studiích prošel v rámci totalitního nasazení několika zaměstnámi. Teprve po osvobození v letech 1945–49 studoval v dirigentském oddělení pražské konzervatoře u prof. Doležila a Dědečka a Klímy. Zvláště prof. Doležila si velmi vážil pro jeho vysoké odborné vědomosti a jeho pedagogický přístup ke studentům. Nesnášel lajdáctví, nedůslednost a různé výmluvy studentů. To se snažil prof. Kasal uplatňovat později i ve své pedagogické a dirigentské praxi. Již během studia na konzervatoři přijal v letech 1946–48 místo korepetitora a později druhého sbormistra Pražského Hlaholu. Do Hlaholu se vrátil ještě 2 krát – v letech 1960–61 a 1980–92. Pro úplnost bohaté sbormistrovské a dirigentské práce prof. Kasal dlužno uvést alespoň tato tělesa: Pěvecký sbor Čs. rozhlasu, Československý soubor písní a tanců, Vysokoškolský soubor UK, ženský sbor Charmone aj. Druhým nejdelším obdobím po Hlaholu, bylo osmnástileté působení prof. Kasala – sbormistra Pěveckého sdružení pražských učitelů. Byl důstojným pokračovatelem svých slavných předchůdců prof. Doležila a Venhody. Byla to léta usilovné práce s osmdesátičlenným sborem, který se kromě tradičních skladeb zaměřoval na soudobou hudbu a dokonce se nevyhýbal ani experimentálním atonálním skladbám. Pamětníci toto období považují za zlatá léta PSPU. S tímto sborem absolvoval mnoho koncertních zájezdů po celé Evropě. Kmenovým zaměstnáním J. Kasala bylo jeho působení profesora sborového zpěvu a dirigování na pražské konzervatoři v letech 1965–87. Součástí jeho pracovního úvazku bylo vedení studentského smíšeného sboru konzervatoře. Význačná skladatelská činnost (klavírní, symfonické a sborové skladby), a organizace různých festivalů a soutěží, účast v různých domácích a mezinárodních porotách, interpretačních kurzech aj. I ve svém důchodovém věku se aktivně zapojuje do hudebního, zvláště sborového dění v Praze i mimo ni. Byl místopředsedou UČPS. Za svoji práci byl ještě v aktivním věku poctěn mnoha diplomy a uznáními. V roce 1993 získal prestižní cenu Ferdinanda Vacha, v r. 1996 cenu Bedřicha Smetany a Zlatý odznak Ministerstva kultury za celoživotní pedagogickou a dirigentskou práci.

Československý hudební slovník.1.Praha, SHV 1963,S.653.; Přehled činnosti čs.divadel 1958.;Praha DÚ 1959, S.141.; Stárek, Z.: Slovník čes.sbormistrů­.1.Praha 1982, S.233.;. http://www.ucps.cz/…1-clanek.php?…