Osobnosti Moravy.eu

Stud. G v Olomouci v letech 1867–1875, pak práva v Praze, doktorát 1882. Zde se seznámil s Antonínem Dvořákem. V Kroměříži 1881–1886, jednatel Moravana, sbormistr. Psal si s A. Dvořákem a A. Dvořák navštívil Kroměříž v letech 1886–1892 několikrát. Korespondence-19 dopisů v majetku dr. Jana K. a archivu Moravan. Od r. 1887 půs. v Kyjově. Doprovázel mj. Fr. Ondříčka. Harmonizoval moravské lid. písně. Syn Jana K.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.726.; Fric, O.: A.Dvořák a Kroměříž.Kroměříž 1946, S.91.

JUDr. Karel Kozánek

Syn Bedřicha Kozánka. Studoval G v Přerově, ze sexty přešel do Brna. Od r. 1922 působil v Bratislavě jako železniční úředník a byl též korepetitorem výpomoc. sboru SND Bratislava. Od r. 1939 žil v Brně.

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.I.Praha 1982.S.274.;.

Syn Bedřicha Kozánka. Studoval gymnázium v Přerově, kde maturoval r. 1922, poté studoval VUT Brno, 1927 ing. Působil ve Vítkovic. železárnách, od r. 1939 v Radotíně a od r. 1940 v Praze. Hudbu studoval u otce a skladbu v rodišti u J. Čapky-Drahlovského. Věnoval se hře na klavír a varhany. Zhudebnil báseň V. M. Strojila „Nejkrásnější město“ jako výraz obdivu k rodišti.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.726.; Literární místopis Přerovska-OA Přerov

Varhaník v Přerově, od r. 1884 –1913 zde měl hud. školu, od r. 1886 sbormistr dělnic. spolku Svornost a spolku Přerub, učitel zpěvu na G v letech 1888–89. ;

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.726.: Gregor, Vladimír: Hudební místopis Sm kraje.Ostrava, Profil 1987, S.80.;.

Narozen v Doloplazích (u Olomouce). Studoval právnickou fakultu v Praze, ale studia nedokončil. Příležitostně se věnuje novinářství. V roce 1992 mu vyšla kniha " Vzdušné zámky".

Adamovič : Slovník české literární fantastiky a seance fiction. Praha 1995.;

Od r. 1883 profesor náboženství v Prostějově. Sbíral národní písně a vydal Kytici z národních písní moravských r. 1874. , příspěvky k dějinám Prostějova.

Masarykův slovník naučný.IV.Praha 1929.S.142.;.

Vystudoval průmyslovou školu a uplatnil se jako technický úředník. Působil jako divadelní herec z profese v Praze, v Olomouci, krátký čas byl i ředitelem kabaretu Nebojsa v Prostějově. Divadelní kariéru zakončil v Českých Budějovicích a nakonec v Mostě. Napsal písně a kuplety do 22 českých filmů. Vytvořil 15 operních libret. Užíval umělecké jméno Saša Razov.

Československý hudební slovník.2.Praha, SHV 1965, S.406–407.; Kraus, B.: Hanácký písničkář.Štafeta, 8, 1976, č.2, S.28–29.;.

Učil se na housle a varhany v rodišti, studoval. na RG v Prostějově, učitelský ústav v Příboře. Absolvoval u L. Janáčka v Brně na varhanní škole r. 1900. 1906 v Napajedlích hudební šk. , Brno hudeb. škola soukr. r. 1910–1920. kapelník varieté 1920–22. Vydával Věstník Kožušníčkovy hud. školy a redigoval Moravské hud. noviny. Publikoval. Mj. složil na slova O. Přikryla Hanácky pěsničke. 54 harmon. písníop. 22, Praha, Kotrba 1907.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963.S.730–731.; Pospíšil, František: Almanach hanáckého roku.Přerov 1923, S.126. Kohoutek, Vojtěch: Láďa Kožušníček. Loučany 1999.

Rozený Kreuziger. V letech 1912–1916 studoval gymnázium v Zábřeze, poté Obchodní akademii v Prostějově, kde maturoval 17.6.1920. Pak pracoval u svého strýce v Bystřici pod Perštýnem a v letech 1921–1924 studoval Vysokou školu obchodní v Praze. Od roku 1924 působil v Olomouci jako suplující profesor na Obchodní akademii, kde učil obchodní korespondenci, krasopis a obchodní nauku. V roce 1927 jmenován zatimním profesorem. Po vojenské základní službě 1927–1929 byl v r. 1931 jmenován definitivním profesorem Obchodní akademie v Olomouci, kde od r. 1932 vyučoval národní hospodářství, od r. 1933 účetnictví, od 1935 němčinu, od r. 1938 psaní strojem Od r. 1962 vykonával mj. i soudního znalce na účetnictví a písmo. Na Obchodní akademii a později Střední ekonomické škole učil celkem 38 let. Do důchodu odešel 1962 a pak ještě 12 let vypomáhal až do r, 1974. Znalec dějin olomouckého školství. Ženil se v roce 1929 a měl dceru Jiřinu ( * 1930 provd. Smětalová) a syna Miloslava (*1932).

Jubileum významného olomouckého pedagoga.KKC v Olomouci, 1991, červenec-srpen, s.9.;Foto Osobní sdělení Haně Ševčíkové dne 15.8.1995.

Dne 17.3.1947 se celá rodina kromě otce Josefa K. nechala přejmenovat a začala užívat jméno KRAJNÝ.

Rozený Kreutziger. Jméno si změnil spolu s bratrem Josefem dne 17.3.1947 na KRAJNÝ. V Olomouci působil koncem 50. let. Měl 2 děti : syna (Jiří, Ing.) a dceru Alenu, MuDr. provd. Váchová, žil v Brně.

Informace od jeho bratra Josefa Krajného paní Haně Ševčíkové 15.8.1995.

Chodil do měšťanské školy Na Palackého ulici. V roce 1935 začal pracovat v Optikotechně, dnešní Meopta až do důchodu 1971. V roce 1938 se oženil. Ke sportu se dostal v 15 letech, kdy začal cvičit v Sokole. Od 19 let závodil. Jeho disciplínou byl běh. Zakladatel Sokola v Meoptě Přerov. Člen DTJ a atletického klubu SK Přerov. Od r. 1943 župní náčelník Přerovské atletické župy. Aktivně sportoval do roku 1944. Kronikář DTJ. Autor řady knih o atletickém sportu. Pak působil jako trenér. Rada města Přerova mu udělila Cenu města Přerova

• medaili J. A. Komenského.

RN. Jaroslav Králík, nestor přerovských atletů vzpomíná.In Přerovské Echo. 7/8 2001, S.7. Fišmistrová, Věra: Kalendárium. Přerovské listy 2010, březen S. 6.;

Učitel klavíru v Olomouci od roku 1961. Autor skladeb k dělnickým olympiádám.

Narozen v Brně-Obřanech. Po maturitě na gymnáziu v Brně studoval v letech 1903–1908 Karlovu Univerzitu v Praze, obor: němčina, francouzština, filozofie a psychologie. Studijně pobýval v Mnichově a Paříži. Od r. 1908 působil kromě prvních válečných let jako středoškolský peofesor v Kroměříži, v letech 1921–1924 učil francouzštinu a němčinu na Slovanském gymnáziu v Olomouci. V roce 1933 se habilitoval v Brně na Masarykově univerzitě. Koncem života přednášel na MU v Brně.

ČBS. Praha 1992. S.359 – 360.;V sýpkách ducha. Olomouc 1992.;. Gabriel, Jiří: Slovník českých filozofů. Brno, MU 1998. S.302–303.;

V letech 1871 – 1874 v Praze, filoz. studia nedokončil. 1874 –78 učil dějepis a zeměpis na českém gymnáziu v Brně. Od 1879 pracoval jako žurnalista v letech 1882 – 1888 v Prostějově, kde založil a redigoval Hlasy z Hané. Zasloužil se o rozvoj čes. kulturního života i četnými přednáškami, organizací ochotnického divadla a zájezdů " divadelních vlaků" z Hané na místní představení. Od 1889 žil v Praze. Užíval pseud. Ant. Šarapatka, Boleslav Černý, J. Durdík. Přispíval mj. do Koledy /Olomouc 1877–78, 1877 mj. ep. báseň Vyhnanci;/

Lexikon české literatury.2.Praha 1993.S.947 – 948.;.

'

Po absolvování základní školy se vyučil obchodním příručím a roku 1832 převzal vedení otcova obchodu v domě U zlaté hvězdy. 5.10.1932 byl přijat za olomouckého měšťana. Působil jako velitel národní gardy, obecní rada, místostarosta a 15.7.1851 byl zvolen starostou. 1852 byl spoluzakladatelem olomouckého hudebního spolku. Za jeho starostování došlo k modernizaci města. Byl zřízen městský vodovod, plynárny a plynové osvětlení. Dále město získalo povolení k zřízení státní vyšší reálky a vznikla městská spořitelna. Funkci starosty vykonával až do své smrti.

Spáčil, Vladimír: V čele města Olomouce.Memoria: Olomouc, 2002.S.26–37;

Iša Krejčí (vl. jm. František Krejčí) se narodil v rodině s bohatým kulturním zázemím, jeho otec byl známý pražský filozof František Krejčí.Maturoval na gymnáziu v Praze r. 1923 a pak studoval historii a muzikologii na Karlově univerzitě a současně klavír u A. Šímy a skladbu u K.B. Jiráka na Pražské konzervatoři. Navštěvoval také mistrovskou třídu této školy, kde studoval skladbu u V. Nováka a dirigování u V. Talicha. Poté, co získal zkušenosti coby dirigent ve Slovenském národním divadle v Bratislavě (1928 – 32) a v Národním divadle v Praze (1933 do 34), Krejčí působil jako zvukový režisér v Československém rozhlase (1934 – 45) a dirigent Orchestrálního sdružení v Praze (1936 – 45). V letech 1945–1958 byl zaměstnán jako šéf opery v Olomouci, a od 1.12. 1958 byl dramaturgem opery Národního divadla v Praze. V sezóně 1964/65 byl šéfem opery v Českých Budějovicích.. V roce 1949 mu byla udělena Cena města Olomouce.K jeho padesátinám uspořádala MFO koncert z jeho skladeb.

Holzknecht, V.: Iša Krejší. Praha 1976. Kohout, E.: Divadlo aneb snář. Praha, Odeon 1975. S.112. Iša Krejčí. 6.3.1993. Kdy kde co v Olomouci. 1993, březen, S.2. Ryšavý, Milan: Vážné a zábavné vzpomínky filharmonika. Olomouc 2012.

Vystudoval FF UP V Olomouci dějepis čeština. Působil jako vysokoškolský učitel, po roce 1968 pracoval v dělnických povoláních, v roce 1977 podepsal Chartu 77 a byl donucen k emigraci. Působil na univerzitách v Německu, jako vědecký pracovník v Bochumu. Zabýval se atomárním nepřátelstvím mezi USA a SSSR, futurologií atd. V emigraci napsal monografii o J.A. Komenském, Miroslavu Tyršovi aj. V letech 2001–2003 přednášel na Ostravské univerzitě teorii míru, a filozofii dialogu.Nyní žije jako důchodce ve Vilémovicích v Rychlebských horách (n. patří k obci Uhelná).

Z paměti literání Olomouce. Olomouc: Vlastivědná společnost muzejní,2004,.S. 159–162, 257.;

Německý hudební skladatel, romantického založení, žijící jako dirigent opery ve Vídni v letech 1822 – 1840. Autor několika oper, z nichž nejznámější Nocleh v Granadě (1834) dokončoval v Bílé Lhotě. Jeho druhá choť , pův. jménem Anna Ostheimová pocházela z Bílé Lhoty. Po svatbě, zde nějaký čas žil. Na místním hřbitově je empírový kámen na hrobě zde zemřelé skladatelovy dcery.

Gregor, Vladimír : Hudební místopis Sm kraje.Ostrava 1987.S.34.;

Ředitel soudní kanceláře v Zábřeze. Začal psát své vzpomínky z období okupace, úvahy, autobiografie, básně. Vydával bibliofilské tisky, soukromé tisky. Rodinný kronikař a kronikář obce Písařova.Zemřel v Holici u Olomouce. Měl tři syny: Josefa (1901–2000), Františka (1903) a Miloslava.

Spurný, F.: Severní Morava ve vzpomínkách rodáka.SM, 1969, sv.18, S.66.;.

Holice je částí města Olomouc.

Studoval R v Olomouci, soukromě stud. hru na housle, též u O. Ševčíka v Písku r. 1933. Koncertní mistr opery v Opavě 1945, 1948–1950. Člen Karlovarského symfonic. orchestru od r. 1950. Jeho skladby provádělo Talpovo trio v olomouckém studiu Čs. rozhlasu 1948–1952. ;

ČSHS.I.Praha 1963.S.754.;.

Olomouc 1922 prof. kreslení na ČRO, scénograf olom. divadla v období 1923–27, autor 13 výprav. Přerov 1927 – profesor na gymnáziu 1927–28;

Pluhařová, K. : Scénické návrhy akad. malíře Bohumila Krse pro olom. divadlo. In: Středisko VSMO r. 65/5/. Olomouc 1980, S. 58–74. /Seznam výprav Krse pro ol. divadlo v l. 1923–7, S. 69/-fotogr. scén. výprav;

V r. 1950 abs.AVU Praha, prof.K.Pokorný, 1967–72 odbor.referent ministerstva školství Praha.1972–75 docent pedag.fak.UK Praha.Sochařské práce, pomníky revoluč.bojovníků, plastiky.Zasl­.umělec 1974.

BIO-ČTK, 28.6.1983.;Vyznání životu a míru.Praha 1985.,S.187. http://www.kojetin.cz/…u_krybus.php

Profesor češtiny na německé reálce v Olomouci 1858–1859, od 1867 ve Velkém Meziříčí. Redaktor Moravské Orlice, redaktor a vydavatel čas. Hvězda v Olomouci.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.164–165.;.

Narozen v Holasovicích ve Slezsku. V r. 1839 studoval filozofii v Olomouci, ale v prosinci 1839 z finančních důvodů studia přerušil. Věnoval se chrámovému zpěvu, zhudebňoval lidové skladby, od 1.11.1872 byl kapelníkem a ředitelem kůru katedrály sv. Václava v Olomouci, skládal drobné skladby, např. mše, litanie, pašije, atd. V Olomouci je jeho pamětní deska na Křížkovského ulici č.6. , koncem r. 1873 jmenován dómským kap. a působil zde 9 let do r. 1883. Kř. jméno Karel nahradil později řád. jm. Pavel. Pohřben v Neplachovicích. Pamětní deska , kterou vytvořil Karel Lanhart je umístěna v Křížkovského ulici v Olomouci od r. 1933.

Kdy kde co, leden 1995, S.2., , ČSHS.I.Praha 1963.S.767 – 769.;.

V r. 1928 maturoval na gymnáziu v Prostějově. Absolvoval FF UK v Praze. V letech 1932–1938 působil na české reálce. Za války byl vězněn gestapem. Po propuštění 1942–1954 pracoval v Univerzitní knihovně v Olomouci. Od roku 1945 se stává ředitelem. V letech 1954–1957 zastával funkci ředitele Divadla Oldřicha Stibora. Zasloužil s o vznik Moravské filharmonie, o rozvoj Vlastivědného ústavu, olomouc. studia Českého rozhlasu.