Osobnosti Moravy.eu

Malíř, portrétista, figuralista, krajinář a pedagog. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze ( 1924–1927 grafická speciálka prof. Švabinského). Od roku 1927 člen Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně, od roku 1933 člen Skupiny výtvarných umělců v Brně, v letech 1939–1944 členem Spolku výtvarných umělců Aleš v Brně, po r.1945 člen brněnského Bloku a dlouholetý funkcionář Svazu čs. výtvarných umělců. JJako pedagog působil na Vyšší škole uměleckoprůmyslové (1927–1944), Střední škole textilní v Brně (1951–57) a na Škole uměleckých řemesel v Brně v letech 1945–1953. Nejobsáhlejší soubor jeho díla se nachází v Moravské galerii v Brně, další dílo je ve sbírkách dalších moravských i českých galerií a v soukromém majetku . Pohřben na Ústředním hřbitově, Vídeňská 96 v Brně, kde má čestný hrob.

ČBS.Praha 1992.S.281.; Hlušička, J.: Karel Jílek.Praha 1987.;

Nejprve se vyučil soustružníkem a v r. 1950 absolvoval dělnickou přípravku pro pracující, V letech 1951–55 studoval herectví na DAMU v Praze. Poté nastoupil jako herec v Divadle Jiřího Wolkra, kde působil až do předčasného důchodu v r. 1991.. Původně začínal jako filmový scénárista, v polovině 60. let přesunul zájem k televizi a divadlu. Nejprve psal hry pro děti, později napsal 6 her pro dospělé. Vytvořil scénáře k filmům Láska jako trám, Křídlovka pro Majoránku, Žalobníci, Osení ad. Otec novinářky a moderátorky Míši Jílkové.

Slovník českých spisovatelů od roku 1945.Díl 1, A-L.Praha 1995.S.340.; Rusínský, Milan: Vše pro člověka. In: Severní Morava, sv. 48. 1984.

Studoval v Olomouci a Příboře. Působil zprvu na obecné škole v Bystročicích, r. 1897 byl povolán na jedinou českou obecnou školu do Olomouce, tenkrát v Purkrabské ulici. Působil jako sólista v Žerotíně, po tatínkovi byl 12 let spolkovým archivářem, učil na housle na hudební škole Žerotín. Na Plumlov se již nikdy více nevrátil, protože zemřel ve 47 letech.

• mt-: Milovníci Plumlova. In: Rok na Hané 1992. Olomouc, Hanácké noviny 1991.S.118.

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval r. 1879. Poté studoval práva v Praze. Studia nedokončil a po dvou letech se vrátil na Moravu a nastoupil pedagogickou dráhu v Pavlovicích u Přerova, Třeběticích a v Přerově. Od 1895 na obchod. škole v Brně, 1904–1923 ředitel obchodní školy ve Vyškově. R. 1900 absolvoval studijní cestu do Paříže a Londýna. Literární činnost: překlady angloamerické, zejm. humoristické prózy, přeložil Shakespearovy hry a vydal je r. 1907. Autor učebnic obchod. zeměpisu, účetnictví, němčiny. Do denního a odb. tisku psal metodické nebo národohospodářské články. Přispíval do čas. Domácí hospodyně 1893. ;Lumír 1892;Moravská orlice 1900;Výr. zprávy obch. školy ve Vyškově 1906, 1909, 1912, 1914. 1916.

Památník 60.výročí čes.Gymnázia v olomouci.Olomouc 1927.S.59, 191.; Lexikon české literatury.II/1­.Praha 1993.S.564.;.

Stud.1942–45 ŠUŘ Brno, 1945–51 VŠUP Praha, prof.A.Strnadel­.Věnuje se volné grafice, kresbě, ilustraci, užité grafice a spolupráci s architektem­.Nejuživanější graf.techn.: litografie.Přechod­ně pobýval v Olomouci, Heyrovského 49.

Katalog výst.Současná česká grafika.Praha, 1989, S.96./fotografie/;

Narozen v Unčovicích (n.m.č. Litovle).

V roce 1941 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Pracoval ve Fakultní nemocnici v Olomouci, člen sekce SG VSMO, podílí se na přípravě sborníku k 125. výročí SG. Specialista onkologie, vědec a odborník v geopatogeních zónách. Autor článků ve sbornících světových kongresů Mezinárodní asociace pro psychotroniku, spolupracuje na způsobu registru novotvarů, člen komise vědecké rady Ministerstva zdravotnictví. V r. 1952 vedoucí Okresní nemocnice v Bruntálu, obor endokrinologie, zde pobyl 8 let. V letech 1982–1983 dělal výzkum o vlivu geopatogenních zón na člověka. V oboru zdravotní statistiky na 6 měsíců na stáži v Londýně. Za SG člen všech slavnostních výborů, předseda výboru pro oslavy k 125. výr. SG. Jeho koníčkem byla historie Olomouce. Je autorem knihy Dějiny Olomouce 1017–1920 (Votobia 2006).

Musil, J. V.: MUDr. O. Juryšek jubiloval. ZVMO 2003, č. 286.S.79–83.

Absolvoval gymnázium v rodišti, pod vlivem prof.F.Bílého pak FFUK v Praze, obor čeština, němčina.Za pobytu v Praze členem Moravsko-slezské besedy.Poté suploval na reálce v Brně, rok v Telči, od r.1882 v Přerově na měšťance a gymnáziu.Od r.1894 v Plzni a 1897–1928 v Praze.Od r.1918 zemským školním inspektorem pro živnostenské školy.Historikem literární Moravy se stal až po odchodu do Čech. V časopiseckých statích se zabýval K.F.M.Klácelem, L.Hansmannem, A.V.Šemberou, B.Němcovou, Fr.Bílým, Fr.Táborským.Přis­píval do Časopisu Matice moravské.O J.Ko­lárovi napsal knihu Rodina pěvce Slávy dcery/1928/.Člen České akademie věd a umění a království českých spol.nauk. Spoluzaklakladatel muzea v Přerově.

Z díla: Korespondence a zápisky Jana Helceleta.Brno, 1910.: Ficek, Viktor: Biografický slovní širšího Ostravska.Seš­.3.Opava 1979, S.57–58/bibliografie díla/;Středisko, sborník VSMO 1986, č.10, S.57-pozn.ke článku Fr.Hýbla uvedeno datum úmrtí 16.10.;MSN.II­I.Praha, 1927, S.845;Literární místopis Přerovska – SOKA Přerov/opraveno datum z 17.na 16./.

V r. 1951 absolvoval VŠUP Praha, u prof. Benše. Realizace: soubor nábytku čalouněného ÚLUV Praha 1980, restaurace letiště Ruzyně 1981–1982, odpočivné křeslo UP Rousínov, vnitřní zařízení pro lázně Poděbrady 1982, 1983 – 1984.

Vyznání životu a míru., Praha 1985., S.180.;

Vystudoval reálné gymnázium Ústřední matice školské, kterou zakončil v roce 1882 maturitní zkouškou. V roce 1886 složil zkoušky učitelské způsobilosti v Příboře. Působil ve Střelicích u Brna, v Moravičanech, v Cotkytli a Drozdově (na Šumpersku). V roce 1909 vydal vlastním nákladem spisek Domácí průmysl na horách hejtmanství Zábřežského.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.75–77.;

Rodiče Josefa se v jeho deseti letech rozvedli a on zůstal sotcem. Začal studovat gymnázium v Přerově v letech 1928–1934, v letech 1934–1935 dojížděl do Olomouce na Slovanské gymnázium a po roce odešel na gymnázium do Hlučína, kde v roce 1938 maturoval. Zde orientoval svůj zájem na češtinu a francouzštinu, psal verše, věnoval se hudbě a kresbě. Jeho rodina žila v Moravské Ostravě, ale on zůstával věren Hlučínu. V červnu 1938 získal první cenu v soutěži moravskoslezského rozhlasu v kategorii veršů za báseň Mrtvý dirigent. Od r. 1938 studoval FFUK v Praze, obor čeština a francouzština.. Po uzavření VŠ se vrátil do Ostravy. Pracoval na nádraží Ostrava – Přívoz, 1939 se kainarovi přestěhovali do Řepiště u ostravy. 1940–1941 působil jako profesionální hudebník, kytarista Doležalova orchestru v kavárně Savoy, 1942–1943 houslistou tamtéž. K tomu ještě v r. 1941 pracoval na pile v Ostravici. Po válce se do školy nevrátil, ale přestěhoval se do Brna, kde se věnoval publicistice. Psal rozhlásky, zprávy, recenze, glosy, kurzívy, úvahy, reportáže, básně a texty, které doplňoval kresbami. 1945–1949 spolupracoval s Divadlem satiry. Poté se stěhuje do Prahy a často pobývá ve spisovatelských domovech v Dobříši a Ždáni na Slapském jezeře. Koncem 50 let podnikl cestu do Vietnamu.

Kolář, Bohumír: Kainar měl mimořádný dar a nepěstoval ho v hořkosti. In: Z paměti literární Olomouce. 2. Olomouc, VSMO 2006. S. 149–152.; Málková, Iva: Literární slovník severní Moravy a Slezska 1945–2000. Ostrava 2001. S.119–124.;

V letech 1991–1998 studoval na FFMU v Brně archeologii a historii a promoval r. 1998 Mgr. V letech 1995–1996 pracoval v Archeologickém ústavu AV ČR v Brně, poté 1996–1998 v ÚAPP Olomouc a zde v olomouckém muzeu vykonával v období 1998–2000 náhradní civilní službu. Od r. 2000 pracuje v Archeologickém centru Olomouc, nyní jako vedoucí terénního oddělení. Specializuje se na germánské osídlení střední Moravy. Konal výzkumy v Přáslavicích, Dolanech, v Tepenci na katastru obce Jívová, v Olomouci-Slavoníně aj. Průběžně publikuje v odborném tisku.

Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 272–273.; Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc 2008. S.95–103.;

Mgr. Marek Kalábek

Od let hra na klavír v Městské hud. škole v Prostějově, maturita na RG, poté konzervatoř v Brně, abs. 1947. Studium JAMU, abs. 1951 klavírním recitálem s Schumanovým Koncertem a moll. 1962 1. cena Pražské jaro, 1960 Mezinár. soutěž Mnichov, 2. a 3. cena, Ženeva-1. cena. Odb. asistentka.

Instrumentalis­té.Čeští koncertní umělci.A-M, S.130.;.

rozená Němcová Božena

Spolupracoval s redakcí Dělnické listy ve Vídni. Od roku 1919 působil v ČTK jako ředitel pobočky v Brně. Zemřel tragicky při sněhové bouři v Krkonoších. Pohřben v Praze na Olšanských hřbitovech. Na náhrobku je uvedeno datum úmrtí 15.1.1929 ač jinde se uvádí datum 14.1.

Okresní archiv Přerov. (Vera Fišmistrová, doplňky).

Zpěvu se nejprve učil na olomoucké lidové škole umění u Dagmar Kučerové 1963–66), po maturitě na střední škole v Olomouci, zdokonalil se na JAMU u Eduarda Hrubeše (1966–71). Roku 1970 nastoupil jako barytonista do Slezského divadla v Opavě, kde nastudoval např. krále Vladislava, Voka, Escamilla, Ruslana či Dona Carlose di Vargas v Síle osudu. Od roku 1978 je sólistou brněnské opery, kde si rozšířil repertoár o Dona Giovanniho, Tausendmarka, Petra I., Rigoletta, Simona Boccanegru, Nabucca, Mackbetha atd. Je pěvcem zvučného hlasu, který mezi českými pěvci vyniká především dokonalým ztvárňováním verdiovských postav, kde se kromě ohebné pružnosti hlasu dovede docílit potřebnou kovovou průraznost a smysl pro dramatická bria s efektním zakončením. Přestože těžištěm tvorby Pavla Kamase je oblast italského bel canta, účinkoval i v soudobých dílech (např. Iši Krejčího, Karla Horkého, Václava Felixe, Jiřího Berkovce, Vissariona Šebalina atd.). V r. 2002 Cena Thálie. Hostoval na všech významných českých scénách, dlouhodoběji v Národním divadle v Praze, v ostravské opeře a ve Státní opeře Praha, spolupracoval s významnými českými a slovenskými orchestry, dirigenty a instrumentalisty. Úspěšná byla jeho četná vystoupení na operních scénách i koncertních pódiích významných evropských kulturních center stejně jako na turné po Japonsku roku 2000. Například v roce 1985 vystoupil v roli Mojmíra v opeře Eubena Suchoně Svätopluk v Bratislavě při slavnostním představení. V roce 1998 se stal stálým hostem Národního divadla v Záhřebu, kde oslňoval zejména v tradičním repertoáru, ale s velkým úspěchem ztvárnil jako první nechorvatský pěvec titulní roli v opeře Nikola Šubič Zrinskij Ivana Zajce. V oblibě má i operetní žánr, kde exceloval v titulních rolích řady proslulejších děl. Soustavně se věnuje koncertní činnosti ve spolupráci především s významnými českými a slovenskými orchestry. Nahrál četné rozhlasové i televizní snímky, jeho výkony jsou zaznamenány na gramofonových deskách a kompaktních discích.

Pavel Kamas nastudoval půl druhé stovky operních rolí, v nichž vystoupil na 6000 představeních, jeho koncertní repertoár, provedený na 5000 koncertech, zahrnuje půl stovky děl.

Již od sedmdesátých let se věnoval hlasovému vedení některých mladších pěvců včetně zahraničních, od roku 1978 jako pedagog JAMU. Pohřben v Brně – Žabětíně.

Postavy brněnského jeviště.2.Brno 1989.; Moravské osobnosti umění a kultury-SVK Olomouc;. web ČHSOI. Brno MU

Doc. MgA Pavel KAMAS

Maturoval roku 1896 na gymnáziu v Kroměříži, poté studoval FFKU Praha, čeština, němčina, kde promoval v r. 1900. Od r. 1905 učil na vyšším státním gymnáziu v Přerově, od 1906 na zemské vyšší reálce v Kroměříži, od 1908 na státním gymnáziu v Prostějově, kde byl mj. od kvarty do oktávy třídním prof. J. Wolkra. Od r. 1922 byl přeložen do Vyškova, kam jen dojížděl, ale bydlel a podílel se na věřejném životě v Prostějově, kde opět učil od února 1926 na dívčím reál. gymnáziu. Z Prostějova pak odešel na vlastní žádost do Brna v září 1927. Na Prostějovsku se stal jedním ze zakladatelů komunistické strany. V září 1924 byl z KSČ vyloučen. Překládal z němčiny, hlavně výmarských klasiků, průkopník moderního pojetí básnického překladu.

Lexikon české literatury.2/I­I.Praha 1993.S.640 – 642.;.

Dětství prožil v Týně nad Bečvou, kam se jeho rodiče přestěhovali. Reálné gymnázium studoval v rodišti a rok před maturitou odešel na klasické gymnázium do Kroměříže, aby se zdokonalil v latině. Maturoval zde v roce 1926. Po studiích francouzštiny a češtiny v Brně pokračoval ve studiu na filozofické fakultě. Poté krátký čas působil v brněnské univerzitní knihovně a od září 1933 do roku 1941 pedagogicky působil na gymnáziu v Lipníku nad Bečvou. Poté krátce učil v Přerově, ale záhy byl propuštěn a poslán na nucené práce. Po osvobození v roce 1945 působil v Čs. rozhlasu Brno ( na přímluvu spisovatele Ivana Olbrachta). V roce 1951 odešel do Olomouce, kde se stal ředitelem Krajského vlastivědného muzea a stal se též ředitelem rozhlasového studia v Olomouci. V letech 1959 až 1961 učil na Základní škole ve Velké Bystřici. Poté přešel učit na gymnázium v Olomouci-Hejčíně, kde působil do roku 1970, kdy odešel do důchodu. Při všech svých profesích byl publicisticky činný v široké oblasti zájmů a témat. Věnoval se historickému místopisu, stál u zrodu ediční činnosti olomouckého muzea. Publikoval v regionálním tisku. někdy pod značkou – jkz. Jeho články z historie Lipenska najdeme na stránkách Záhorské kroniky ( (1937–1938), Lipenského kulturního kalendáře (1973, 1979), Kdy,kde, co v Olomouci aj. Knižně vyšla v roce 1959 v Krajském nakladatelství Olomouc jeho sbírka Helfštýnské pověsti. V roce 1972 se autorsky podílel na vydání knihy 700 let obce Štěpánova.. Pohřben byl v rodišti. (Doupalová, E.: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.. Praha, SPN 1987. * Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993.)

Ševčíková, H.: Červnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2012, červen. Doupalová, E.: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.. Praha, SPN 1987. * Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993.

PhDr. Jaroslav Kanyza

Gymnázium začal studovat v Moravských Budějovicích. V septimě přešel na nově založené Pedagogické gymnázium do Jihlavy. Protože nemohl sehnat místo na Jihlavsku zažádal o Moravské Slovácko. Začal učit na ZŠ Bánov, poté přešel do Vlčnova a nakonec trvale zakotvil ve Strání. Vytvořil tam literární kroužek, který slavil velké úspěchy. Hodně publikoval v denním tisku i časopisech: Rovnost, Mladá fronta Učitelské noviny, Slovácké noviny, Tvorba, Literární měsíčník, Malovaný kraj, Rozmarýn, Kulturní rozvoj, Alternativa Nova aj. Mezitím si dálkově vystudoval Pedagogickou fakultu UP v Olomouci. Do důchodu odešel v roce 1992. Psal básně, prózu a překládal z francouzštiny.

Na druhém břehu. Praha Unie českých spisovatelů 1992. S. 106–107.;

Studoval gymnázium v Brně 1889–1891, od 1901 se učil zámečníkem a knihařem, od 1893 byl stavitelským úředníkem v Praze, r. 1896 pracoval v advokátní kanceláři v Tišnově, r. 1901 se odstěhoval do Brna. V Olomouci působil v r. 1910 jako tajemník NJ východomoravské, od 1911 redaktor týdeníku Palacký ve Valašském Meziříčí. Od r. 1920 redaktorem časopisu Haná v Kroměříži, od r. 1923 v Přerově, v redakci čas. Obzor. Od r. 1926 žil samotářsky v Dluhonicích u Přerova (n.m.č. města Přerov). Autor beletrie čerpající z moravské historie i ze současnosti.

Lexikon české literatury.2/I­I.Praha, Academia 1993.S.659–661., Fischer, R.: Olomoucký památník, Olomouc 1938., Kunc, Jaroslav: Slovník soudobých českých spisovatelů. Praha, Orbis 1945.sv.1. S. 346–348. Všetička, F.: Olomouc literární, Olomouc 2002., Ficek, V.: Biograf. slovník širšího Ostravska, 4.díl, Opava 1981.

Narozena ve Střelicích u Litovle čp. 6. Tatínek František K. ( 1911–1978) byl četnickým strážmistrem a maminka Marie v domácnosti (1920–2016), později pracovala jako účetní v Jednotě Zábřeh. Měla staršího bratra (1940–1991) povoláním lesní ing., který působil v Opavě. Povolání otce přinutilo rodinu k častému stěhování. Školku absolvovala v Úsově, školu základní ve Štítech, později v Zábřeze na Moravě 1954–1956. V roce 1956 v důsledku maďarského puče byli všichni četníci posláni do civilu a tak se rodina přestěhovala do vlastního domku v Uničově. Pak otec pracoval jako závozník ČSAD a matka dojížděla do Jednoty Zábřeh. Růženka dokončila základní školu v Uničově v roce 1962 a poté studovala na Střední knihovnické škole v Brně, Křížová 48/50.Po maturitě nastoupila 1. 8. 1966 do Státní vědecké knihovny v Olomouci, kde působila až do 1.8. 2006, kdy odešla do důchodu. Od r. 1966  – 1975 pracovala ve výpůjčním oddělení na středoškolském místě . V letech 1967–1972 studovala dálkově na Karlově univerzitě v Praze knihovnictví a vědecké informace, obor společensko-vědní. Byla to doba reformace a pozdější normalizace. Po jaru 1968 přešla Katedra knihovnictví a Vědecké informace pod Fakultu sociálních věd a publicistiky KU. Ovšem své studium zakončila opět pod hlavičkou Filozofické fakulty UK v Praze. Diplomovou práci na téma:" Analýza požadavků MVS a MMVS a její výsledky pro oddělení nákupu knih ve Státní vědecké knmihovně v Olomouci" obhájila u doc. Cejpka na výbornou a byla v prosinci 1972 slavnostně promována.V letech 1975–2006 pracovala na Poradní službě Bibliografické informační služby (BIS) na vysokoškolském místě. Souběžně byla asi od r. 1979 členem odborné skupiny pro VTEI (kde byli knihovníci vědeckých knihoven, vedoucí VTEI při velkých podnicích a překladatelé i tlumočníci) při Československé vědecko-technické společnosti, sídlící v Ostravě na Tř. Karla Maye. Na podzim 1989 dostala Čestné uznání za dlouholetou činnost. Po Sametové revoluci členové odborné skupiny sami sobě projevili nedůvěru, sami sebe vyřadili ze svých řad a ukončili v květnu 1990 svou činnost.
RK má syna Martina Karáska, narozeného v r. 1980 v Olomouci. Nebyla vdaná. V Olomouci bydlela 9 let na Hotelovém domě a 1977–2017 na ul. Heleny Malířové v Olomouci a nyní bydlí v Uničově spolu se synem. Spoluautorka bibliografie s Václavem Prchalem: Životní prostředí (objevilo se v knihovně Kongresu ve Washingtonu). Autorka Soupisu děl J.A.Komenského ve fondu SVKOL.

Osobní a písemné sdělení dopisem 1.3.2023 hš

Mgr. Růžena Karásková

aktivní členka Spolku divadelních ochotníků Tyl v Přerově 1935 – 1948, organizátorka recitač. soutěží v Přerově, členka baletu Městského divadla v Brně.

Literární místopis Přerovska/OA Přerov/duben 1993;.

Vzdělání získal na hlavní škole v Bruntále, mat. na gymnáziu v Olomouci r. 1846, Filoyofii absolvoval r. 1848 v Litomyšli. Nastoupil na Báňskou akademii do Bánské Štiavnice, ale revoluce 1848 přerušila jeho studium. Krátce působil jako praktikant v Ludvíkově, 1849 studoval 2 semestry polytechnického ústavu ve Vídni a 1850–53 Báňskou akademii v Bánské Štiavnici. Na podzim 1853 vstoupil do státních služeb. Pracoval v Tyrolsku a Švýcarsku a na přání rodičů se vrátil r. 1856 na Moravu. Působil v Sobotíně, v Rejhoticích a 1857 povýšen na vedoucího Leopoldiny hutě v Sobotíně. 1859–1863 pracoval jako huťmistr v Sobotíně a ve Štěpánově u Olomouce. R. 1900 odešel na odpočinek a přestěhoval se do Brna.

Obecní kronika Štěpánova.;Bi­ografický slovník Slezska a severní Moravy.1.Opava, Optys 1993.S.58–59.;.

Evangelický farář. Působil v Hradci Králové 13 let a pak přešel do Olomouce, kde působil od 21.8.1991 do 26.9.2004. V tři­náctiletém údobí kázal také v Šumperku. Odešel do Brandýsa nad Labem, kde je farářem. Mgr. Jan Kašper je kazatelem Československé církve evangelické.

Jeništová, Ivana: Rozloučili jsme se s kazatelem CB Janem Kašperem. Rozhovor. In: Posel, 5, 2004.;

Nejvýznamnější český geolog 40.-50. let 20. stol. Patřil do významného českého rodu, jeho strýcem byl kancléř prezidenta Masaryka Přemysl Šámal. Od 30. let působil na Karlově univerzitě v Praze, 1934–1935 byl děkanem Přírodovědecké fakulty UK a od r. 1953 členem ČSAV. V roce 1939 začal pracovat na 4 svazkovém díle Všeobecná geologie. Napsal na 400 publikací, 10 prací o geologii krasu, moravském devonu, průzkumu Nízkých Tater, Slovensku. Člen Klubu československých turistů. V roce 1918 navštívil Dr. Remeše v Olomouci a do r. 1920 jezdil na Moravu mapovat území moravského devonu. Výzkum prováděl u Čelechovic, Slatěnic mezi Prostějovem a Olomoucí, u Grygova, Konice. Od r. 1922 si dopisoval s dcerou Dr. Remeše Marií, s kterou se oženil 30.4.1928. Jeho manželka se v létě 1933 zřítila ze skály ve Vysokých Tatrách. V té době byl v zahraničí na XVI. mezinárodním geologické kongresu, který se konal 22.-29.7.1933 ve Washingtonu. V lednu 1934 založil v České akademii věd a umění fond Marie Kettnerové, na který složil 30.000 Kč. Fond měl přispíval k rozvoji geologie a paleontologie a k studijní podpoře badatelů. I po smrti manželky spolupracoval s Dr. Remešem, nejvíce od r. 1935. V Litovli a okolí konal výzkum v červenci-září 1944). Od 8.6.1960 byl v důchodu, ale stále pracoval a publikoval.

Haubelt, Josef: Geolog Radim Kettner. Praha, Český geologický ústav 1991.;

Absolvoval gymnázium a bohosloví v Litomyšli, bohosloví v Brně r. 1833, člen řádu augustiánů v Brně, klášter. knihovníkem, od r. 1835 prof. filozofie v Brně. R. 1840 asi v Olomouci. 1844 zproštěn profesury pro názory nemilé církvi. 1869 odešel do Ameriky. První redaktor Moravských novin 1848–1852, pseud. Třebovský František. Matouš – řádové jméno. Šembera mu vydal v Olomouci knížku Mostek. 1841. ;Překládal Goetheho.

Vopravil, J. Slovník pseudonymů. Praha 1973, S. 771–772. ; Slovník českých spisovatelů. Praha 1964, S. 221–223. ; Hýsek, M. : Literární Morava. Praha 1911, S. 18–23. ;.