Osobnosti Moravy.eu

V roce 1905 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci, poté studoval Přírodovědeckou fakultu KU v Praze, kde r. 1911 dosáhl středoškolské aprobace pro matematiku a fyziku. Od r. 1921 působil jako prof. na reálce, pozd. RG Polívkovo v Olomouci, mimo doby okupace od 1. 4. 1941 –1945. ;

39.Výroční zpráva Polívkova státního reálného gymnázia v Olomouci za školní rok 1947–48.Olomouc 1948.S.3.;.

Fotograf autodidakt od r. 1935, zakládající člen skup. DOFO r. 1958. Působil jako fotograf od r. 1952 – 1971. Kandidát SČSVU 1964, 1973-SČF, 1974 čl. KFA Olomouc. Představitel progresivního proudu amaterské fotografie. C: 1. cena v soutěži Historická Olomouc r 1972. ;stříbrná medaile salón Buenos Aires 1972. ;Zaměřuje se na statickou fotografii krajiny a objektů. Od 1975 člen SČF a fotosekce VSMO. Ve dnech 8.9.-6.10. 2006 se konala v Galerii, Radniční 3 ve Šternberku výstava jeho fotografií.

Encyklopedie čes. a slov.fotografů­.Praha 1993.S.202 –203.; Percl, J.: DOFO.ČsF, 28, 1977, č.2, S.56.;.

Maturoval na gymnáziu v Olomouci, poté studoval univerzity v Praze, Lipsku, Petrohradě. Od r. 1906 – 1908 učil češtinu a němčinu na ČRO v Olomouci, od r. 1908 trvale v Ostravě. Překladatel z ruštiny. Sestavil Slovníček hanáckého nářečí z okolí vsi Senice na Litovelsku. Jeho práce byla doplňkem k Bartošovu Dialektickém slov. moravském. Studie ze slovanských jazyků uveřejňoval též v olomouckém Pozoru.

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.Litovel 1937, S.52–53.;.

Studoval RG v Kyjově, restaurátor v hradišťské dílně fy A. Uhlíře, abs. AVU Praha, 1948–51 FFUP Olomouc, obor výtv. výchova, 1959–1965 studium dějin umění na univerzitě v Brně. Od r. 1951 v KVM Olomouc-galerie, do odchodu do důchodu v r. 1983. Ředitel Oblastní galerie v Olomouci. Autor výtvar. katalogů , publikací a článků v tisku.
Člen Mezinárodní rady muzeí ICOM při UNESCO v Paříži. (Mj. Sochař Julius Pelikán, Ruská a sovětská grafika 19. a 20. století ze státních uměleckých sbírek Grafického kabinetu v Drážďanech – s L.Machytkou, Adolf Kašpar – s M. Filipovou autor řady výstavních katalogů.

Zatloukal, P.: Nezapomenutelná osobnost.=Hanácké noviny, 1990, 19.4., S.4.; Kmoníčková, Eva: V roce 1989 zemřeli.Brno, SVK 1990, S.26.;.

PaedDr. Jaromír Lakosil

1947 absolvoval gymnázium v Hranicích. Po maturitě studoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kterou dokončil v Praze na KU, kde byl promován v roce 1951. 1955 vystudoval Střední průmyslovou školu strojnickou v Brně. Poté působil ve Studénce a od roku 1965 v Olomouci. Psal do odborných právnických textů a regionálních novin. Byl členem Spolku přátel komorní hudby a Klubu přátel výtvarného umění. Vedle trvalého zájmu o literaturu a výtvarné umění (byl znalcem a sběratelem grafiky), provázela zemřelého láska k vážné hudbě a zejména k opeře.

Od studentských let navštěvoval koncerty a operní představení v Praze, oslněn generací pěvců kolem L. Domaninské, M. Tauberové, B. Blahuta, K. Kalaše, E. Hakena a dalších. Po přestěhování do Olomouce se stal předplatitelem koncertů Moravské filharmonie a sledoval vývoj orchestru i vedení uměleckého tělesa jednotlivými dirigentskými osobnostmi. Radostí jej naplňovala uváděná díla Janáčkova a jednotlivé symfonie Mahlerovy.

Se stejnou pravidelností sledoval i komentoval uvádění operních děl v olomouckém divadle. Vážně se zabýval otázkou operní režie, kontaktoval některé současné operní režiséry, do denního tisku psal recenze. Mezi prvními diváky se stal členem nově založeného Klubu příznivců Moravského divadla Olomouc.

Jeho “bravo” léta povzbuzovalo nejen olomoucké pěvce, ale v posledním desetiletí často zaznívalo i v hledišti Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kam pravidelně zajížděl na nedělní odpolední představení.

Nemůžeme se tedy divit, že Moravské divadlo Olomouc poděkovalo za dlouholetou přízeň svému “renesančnímu” příznivci kyticí rudých růží se stuhou doplněnou svým emblémem umístěných na katafalku. Zádušní mše se konala v dominikánském kostele, Slovenská ulice dne 14.7.2021 ve 14 hodin.

Ševčíková, Hana: Květnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2013, č.5, S.4. Ševčíková, H.: Se smutkem v duši. Nekrolog na blogspot 5.7.2021 Parte Doupalová, E.: Dodatek k nekrologu. Meil 25.7.2021 Foto­grafie: Ševčíková, H. a Lamačová, K.

JUDr. Ladislav Lamač

Narozen v Držovicích (n.m.č. Prostějova). Po teologických studiích v Olomouci působil zprvu jako duchovní v Životicích, potom jako učitel náboženství v Ostravě. Po získání doktorátu z teologie učil na ostravském matičním gymnáziu. Jeho pedagogická činnost byla provázena různými literárními aktivitami. Publikoval medailonky o významných osobnostech a myslitelích. Autor esejí. Z díla: Po stopách světce z Assisi (Ostrava 1901)
Otec pouště svatý Jeroným (Ostrava 1920)

Kahan nad černou zemí. Ostrava 1948. S.107–108. BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S.60.

ThDr. Alois Lang

Opravilová, E. : Současná hračka. Praha 1979. ;

Narozen v rodině hostinského, kde jeho otec působil také jako varhaník. Maturoval na německém reálném gymnáziu v Šumperku roku 1929, kde se zároveň učil v hudební škole 1925–1929. Poté odešel do Prahy, kde studoval na německé hudební akademii klarinet a klavír a po 4 semestry 1929–1930 studoval práva na UK v Praze. Od roku 1930 působil jako profesionální hudeník. V roce 1936 si založil vlastní taneční orchestr. Byl vedoucí různých tanečních a hudebník souborů v hotelech ČSR (Alcron, Asplanade, Zemský dům Brno, Společenský dům ve Zlíně). Účinkoval často v rozhlase. Za okupace byl totálně nasazen v továrně a dvakrát, v roce 1943 a 1945 vězněn v koncentračním táboře. Po květnu 1945 se k hudbě vrátil a pokračoval ve své kapelnické, aranžerské i skladatelské činnosti. V roce 1954–56 studoval skladbu u J. Řídkého. Skládal pro taneční a dechové orchestry. Se svým orchestrem nahrál na gramofonové desky přes 500 písní většinou ve vlastním aranžmá, nazpívali je K. Hašler, O. Kovář, O. Nový, F. K. Veselý, J. Salačová aj. Své příspěvky publikoval v časopisech: Hudební rozhledy, Lidová tvořivost aj. Člen odborných porot. Překladatel českých textů do němčiny. Vydal pět sbírek českých lidových písní s německými verzemi pod pseudonymem Martin Trenk.

Čeští skladatelé současnosti.Praha, Panton 1985.S.171–172.Fotografie.; ČSHS.I.Praha 1963., S. 810–811.; Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby.III.Praha 1990.S.312–313., Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Ostrava 1997.S.71–72.;

Narozen v Běleckém mlýně u Zdětína (n.m.č. obce Zdětín). V roce 1910 absolvoval AVU v Praze u prof. Schwaigera, Bukovace a Roubalíka. Poté se usadil na Valašsku. Autor podobizen-básníka O. Přikryla, Jiřího Wolkera, A. Mrštíka, Joži Úprky aj. Náměty figurální i krajinářské z Hané. Zasloužilý umělec.
Z díla: Z malířova zápisníku.;Moravský kumšt v košili.;.

Toman, P.: NSČSVU.2.Praha 1948, S.10.;Štětkář, Karel: K 100.výročí narození O.Lasáka.Kulturní měsíčník.Ostrava 1984, č.12, S.19.;Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha SK ČSR 1970, S.118.;.

Na UP působol od r. 1962 na katedře aplikované lingvistiky. Abs. SG r. 1942. ;

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity 1573–1973.Ostrava,Profil 1973, S.343.; Seznam a adresář absolventů SG v Olomouci.Olomouc 1989, S.23.; Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium,2000­.S.171.;

Do r.1862 se učil u kováře Karla Gerlacha v Olomouci-Pavlovičky, kde se stal tovaryšem. R. 1868 se osamostatnil a r.1892 jmenován knížecím arcibiskupským dodavatelem zámečnických a kovářských prací. Jeho práce uvidíme na hradě Bouzov, v olomouckých kostelech u sv. Mořice a sv.Václava, i na kandelábru Denisova ulice.. Podílel se taky na rekonstrukci radnice (1901–1904), výstavbě dómu. Jeho synem a pokračovatelem byl Raimund Lefenda ( 1872–1952. Pohřben na ústředním hřbitově. Na hrobě je kříž navržený Adolfem Kašparem, který pochází z dílny rodiny Lefendovy.

Mlčák, L.: Olomoucký kovář a umělecký zámečník Johann Lefenda. Okresní archiv v Olomouci 1989.Olomouc 1990, S.159–166 /fotografie/.;

Uměleckému řemeslu se vyučil u svého otce Johanna Lefendy (1844–1907). Měl dílnu v rodišti, ve Ztracené ulici a ve své profesi byl mimořádným tvůrcem zdobného kování, mříží, svícnů, lamp, náhrobních křížů a podobně. Byl pohřben na ústředním hřbitově v Olomouci do rodinné hrobky, na níž byl kříž (dnes už zmizelý), koncipovaný podle návrhu Adolfa Kašpara, který pocházel z rodinné dílny.

Olomoucké hřbitovy a kolumbária. Olomouc2001.,S.138.

Působil jako varhaník na Bouzově, v kostele sv. Godharda. Učitel řady žáků, svého syna i Jaroslava Šandy (MF Olomouc). Uměl hrát jako samouk na violoncello, klarinet, klavír, varhany, harmoniku, saxofon, heligon.

Faltýnek, Karel: Poznámkový rukopis…

Narodil se českým rodičům ve Vídni, mladá léta a roky studií prožil na Moravě. V Brně vystudoval LF MU. Už v době studií pracoval experimentálně ve Fyziologickém ústavu LF MU a svůj vědecký zájem sousrředil na dermatologii, především na obor fyziologie kůže. Na brněnské univerzitě se krátce po osvobození v roce 1945 habilitoval.. Docent univerzity v Brně odkud odešel r. 1946 do Olomouce, kde vedoucí nově založené katedry chorob kožních na LFUP. V letech 1950–1953 zastával úřad děkana LF. Od 1948 prof. V roce 1956 zde vybudoval Laboratoř pro výzkum fyziologie kůže, kterou vedl až do konce svých dní. UP , 1972 odešel do důchodu. Byl autorem mnoha vědeckých publikací, stal se uznávanou autoritou v řadě celostátních a mezinárodních společností, proslul i jako organizátor vědeckých sympozií.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973,S.318.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1974, S.141.;.

Prof. MUDr. Gustav Lejhanec, DrSc.

Na UP působil od r. 1953, přednosta farmakologického ústavu UP, 1962–1965 děkan LFUP, 1980 jmen. řád. profesorem, V r. 1990 plně rehabilitován a stal se ved. katedry farmakologie LF, 1991 odchod do důchodu, nyní pracuje s část. úvazkem v ústavu. /1993/. Moderátor a odborník v televizních filmech o lécích a lidské bolesti. Pro studio ČT v Ostravě napsal dva televizní seriály: Člověk a lék (1982) a Bolest (1988), ve kterých jako hlavní protagonista vystupoval.36 let působí na LFUP. Proděkan, děkan LFUP, prorektor UP. Člen České a Čs. farmakologické společnosti a dopis. členem franc. farmakolog. instituce. /Lék na paradentózu/. Autor 16 skript, spoluautor 3 celost. učebnic, 84 exper. vědec. prací ad. Na odpočinku se plně věnoval literární práci.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973.S.319.;; Profesor J.Lenfeld jubilantem.LD, 22.4.1983, S.3.; Portrét, foto.Žurnál UP , červen 1992, č.40, S.7.; Výročí. Kdy-kde-co v Olomouci, duben 2014. S.2.

prof. MUDr. Jiří Lenfeld, CSc.

Glosátor olomoucké periférie. Člen Skupiny olomouckých výtvarníků. Práce: Michalský výpad, Stará Olomouc, Ulice v Hodolanech, Svatý Kopeček, Grygovský kopec, Hanácká vesnice, Kostel ve Slavoníně, Chalupy v Černovíře, U Vávrů v Lošově, Radíkov v zimě aj. Výstavy mimo Olomouc též v Lipsku, Lvově, Krakově. Zemřel na Svatém Kopečku u Olomouce (n.Olomouc).

Toman, P.: NSČSVU.2., S.21.;Pacák, Jaroslav: Mladé umění na Hané.S.25–27.;Lakosil, J.: Malíř Jindřich Lenhart zemřel.Zprávy SLUKO.1955, č.52, S.11–12.; Kdy kde co v Olomouci 1988, duben, S34.;

Syn malíře Jindřicha L. Žák sochaře J. Pelikána v Olomouci. Stud. UMPRUM Praha, prof. Mařatka, AVU-prof. Kafka. Sportovní plastika, autor busty J. Wolkera na Sv. Kopečku/1935/;Sou­borná výstava v r. 1932 ve Vyškově. 1948 –1951 pověřen přednáškami z modelování na PdF UP.

Toman, P.: NSČSVU.2.Praha 1947, S.21.;Lakosil, J.: Karel Lenhart.ZKVMO, 1980, č.207, S.21–24.;Ryška, Jaroslav: Karel Lenhart.Katalog­.Olomouc OG 1964.;Výtvarní pedagogové a teoretici UP 1946–1986.Olomouc UP 1987.;Kdy kde co v Olomouci 1983, červenec, S.14.

Syn Jindřicha L. malíře, bratr Karla L. sochaře, 1927 – 28 studoval Školu bytového průmyslu v Olomouci. K fotografování se dostal tak, že v r. 1928 začal fotografovat sochy bratra. Od 1930 člen ČFKA Olomouc. Od 1950 začal filmovat. Z filmografie : Vázání hanáckého šátku /1954/;Olomoucká a Šternberská keramika /1965/;Vožení krále/1966/;filmy o poezii a komerční film o klenotech, film o svých ilustracích Opilého korábu a o fotografiích I. Přečka /1980/. Ilustroval Rimbaud: Opilý koráb. Olomouc, VSMO 1981. ;Autor fotograf. publ. Jeseníky. Ostrava 1965. ;Člen foto sekce VSMO od r. 1970. Bydlel Krameriova 31, Olomouc. ;

Dvořák, K.: Zapomenuté svědectví.Foto­grafie 1979, č.2, S.41.; Katalog avantgardní fotografie 30.let na Moravě.Olomouc 1981.;Encyklopedie čes.a slov.fotografů­.Praha ASFO 1993.;Kartoté­ka VSMO.;

Přednosta dětské kliniky Fakultní nemocnice v Olomouci od r. 1963, autor lékařských publikací o pediatrii. Člen VSMO 1963 – 1975.

Kapitoly z dějin olomouc.univer­zity.Ostrava 1973.S.319.; N: Časopis českých lékařů, 1975, č.22, S.696.; Praktický lékař, 1975, č.18, S.694 – 695.;.

'

Stud.obch.akad v Olomouci, 1945 maturoval, doktorát obojího práva r.1951 na KU v Praze.Od r. 1965 prac.GŘ VHJ Sigma v Olomouci-1970.Poté pracoval v Ostravě v pojišťovně až do důchodu r.1988.Od r.1990 spolupracuje s UP, pověřen řízením příprav.prací v souvislosti se vznikem práv.fakulty a funkcí děkana fakulty. Vědecky a pedagogicky působil i v zahraničí, zvláště na právnických fakultách v Grazu, Curychu, Drážďanech, Petrohradě, Kyjevě, New yorku a ve Washingtonu. Za jeho působení získala Právnická fakulta UP v r. 1996 prestižní cenu Hannah Arendt, udělovanou Koerberovou nadací. V r. 1998 dostal Cenu města Olomouce in memoriam.

Žurnál UP 1990, č. 8, S. 1 a 4. ;/fotografie/; Univerzita Palackého. Právnická fakulta 1994–1995. Olomouc 1994. ; Vyhnánek, Leoš: Zemřel děkan právnické fakulty M. Liberda. Hanácké noviny 8. 1. 1998, S..3.

Doc. JUDr. Miroslav Liberda

V Třebíči žila 1944–45. Poté žila a tvořila v Olomouci. 1960–1968 pracovala v armádě jako knihovnice. Od té doby se trvale věnuje literární práci. Spisovatelka, etnografka-folkloristka, uměl. ved. folkl. souborů: Slaměnky, Tetke a stréci, sběratelka lid. tradic na Hané a autorka divadelních her, pohádek, pověstí. Debut r. 1965 Za horama za dolama. Publikovala též v regionálním a celost. tisku. 1990-zaklad. folk. festivalu Lidový rok ve Velké Bystřici, 1991– zaklad. odb. konference Lidová kultura na Hané, 1956–59 spolupráce s dětsk. souborem Komenium. 1990 člen Obce spisovatelů, Obce moravskoslezsk. spisovatelů.

Ševčíková, Hana: Helena Lisická: Medailon regionální spisovatelky.O­lomouc, OK 1982.; Kobza, F.: Korálky z pověstí a tradice.ZN, 1986, 10.4., S.5.; Ševčíková, Hana: Haná v dětské literatuře. Olomouc SISŠ 1993., Kdo je kdo v ČR na přelomu 20.stol., Praha 1998., Málková, I.: Literární slovník severní Moravy a Slezska (1945–2000), Olomouc 2001., Slovník českých spisovatelů od r. 1945, 1.díl, Praha 1995., Slovník české literatury 1970–1981, Praha 1985.,

Studoval reálku v Rakovníku a členem Sokola. V letech 1927–32 studoval KU Praha, obor matematika a tělesná výchova. Od 1930 zást. ředitele letního tábora YMCA na Sázavě. Jako středoškolský profesor působil v mnoha městech, také v Příboře. V r. 1939 přeložen na SG v Olomouci, kde profesorem matematiky a tělesné výchovy v letech 1938–1947 a 1950–1952. Za odbojovou činnost byl od 17. 1. 1944 do 14. 4. 1945 vězněn. Po zdravotní dovolené se vrátil na SGO. R. 1946 pověřen zřízením ústavu tělesné výchovy při UP. Ten vybudoval a vedl až do března 1950, kdy musel z politických důvodů jako nestraník odejít z funkce. Do roku 1948 předsedou basketbalového okrsku v Přerově a předsedou tělovýchovné komise kraje Olomouc. Vrátil se na SGO a později na SPSŠ, kde učil matematiku. V r. 1968–69 místostarosta obnoveného Sokola v Olomouci. Pohřben v Olomouci. Urnový náhrobek.

Zakladatelé a pokračovatelé. Olomouc UP 1996. S. 127–128.; Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, SG 1997, S. 391.

Politický a kulturní kalendář 1984.Olomouc 1983.;Springer, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.;.

Od r. 1879 v Olomouci, dómský choralista, činný v Žerotíně, učitel hudby a zpěvu.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.180.;.

Pracovník Katedry bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Na olomoucké univerzitě vystudoval českou a polskou filologii. Přednáší úvod do studia jazyka, českou lexikologii a lexikografii a také rétoriku. Kromě toho se rovněž zabývá zkoumáním česko-polského jazykového pomezí a konfrontací češtiny a polštiny. Přednášek na zahraničních univerzitách, např. v Krakově, Katovicích, Poznani, Lipsku, Kodani. Proděkan FFUP pro pedagogic. činnost a učitel katedry bohemistiky a slavisty. Absolvent UP r. 1955, poté půs. jako střed. prof. Autor více jak 125 odb. článků a statí. Prof.PhDr. Edvard Lotko, CSc.

• zdn-: Šedesátiny.Žurnál UP, 1992, č.18, S.7.;.