Osobnosti Moravy.eu

Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci, práva v Praze. Žurnalista a vydavatel týdeníku Slovan, 1908–1914 hlavní redaktor Vídeňského deníku, v září 1915 opouští Vídeň. Redigoval Selské listy, Hlasy republiky a Ruch. Autor povídek a románů: Paprsky a stíny (1892), Z města a venkova (1899), Vichřice (1917), Satan (1922) aj.

Literární atlas, s. 142, foto č. 11, S. 143; Památník 60. výročí českého gymnázia. Olomouc 1927, S. 59; Vzpomínka J. Janči – Na přelomu, S. 120–122;

Působil na LFUP od r. 1956–1987.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava, Profil 1973. ;;Archiv UP Olomouc;.

Doc. MUDr. Miloš Janíček, CSc.

Zasloužil se o zkvalitnění kronikářské práce na Prostějovsku. Autor publikací Dějiny Prostějova, Lázně Slatinice aj.

Eliáš, B.: K životnímu jubileu dr.V.Janouška.=VVM, 19, 1967, č.2, S.297–298.; Eliáš-Žáček, B.: Historik Hané.=ZVÚO, 1969, č.145, S.14–15.; Spronger, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.37.; Štolbová, J.: PhDr.Vojtěch Janoušek.Regi­onál.personál­.bibliografie­.Prostějov, OK 1982.;.

Narodila se v rodině úředníka ministerstva dopravy 9. července 1921. Po maturitě na Dívčím reformním gymnáziu v Olomouci v roce 1940 pracovala jako kancelářská síla a po válce studovala v Brně na Masarykově univerzitě obor defektologie a graduovala na Univerzitě Palackého v Olomouci v oboru speciální pedagogika. Zprvu učila na škole v Bohuňovicích, poté ve Šternberku a v Olomouci, později na škole pro žáky vyžadující zvláštní péči v ulici 8. května, kde působila do roku 1978. Pak se cele věnovala literatuře. Studovala literární teorii, zejména teorii verše, přátelila se s Jaroslavem Seifertem a O.F. Bablerem. Úzce spolupracovala s romanistou Jiřím Látalem (1923–1999) a překladatelem Vojtěchem Gajou (1912–1992) s jejichž pomocí mohla pak překládat kromě textů z francouzštiny, němčiny a ruštiny i verše z litevštiny a lotyštiny. Kromě vlastní tvorby se věnovala překladům. Svou poezii vydávala pod pseudonymem Jana Dufková (debutovala básnickou sbírkou „Kvítí“ v roce 1955). Básnickou tvorbu publikovala v pěti sbírkách : Nad paletou (1958, verše pro děti), Šeptem (1979), Modlitby a kytice (spirituálně laděná sbírka vyšla v Mnichově r. 1986) a teprve vydání po roce 1990 prozradilo její pravé jméno. Dále vyšly sbírky: Modlitby (1992) a Po Karmelských stezkách (1995). Také většina jejích překladů vyšla až po roce. 1989. Spolupra­covala s Karmelitánským nakladatelstvím v Kostelním Vydří.

• bk-: Umění překladu.In: Kdy, kde co v Olomouci.Olomouc 1990, srpen..

Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010. S.47. Kolář, Bohumír: Básnířka a překladatelka Anděla Janoušková. In: Z paměti literární Olomouce. Olomouc 2004. S. 114–117. Ševčíková, Hana : Lednová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, 2009, leden.S.4.

Od r. 1971 na LF UP v Olomouci, 1983 jmen. profesorem. Vyučoval na LF v Brně a Olomouci, externě na pedag. a filozof. fakultě v Brně a na zdravot. školách. Přednášel na lékař. akademiích v Německu, USA, Anglii. Celkem publikoval 275 vědec. prací, monografií a učeb. textů a 70 populárně maučných článků, recenzí. 1990 oceněn jeho tým v USA za publikaci o antigenech krevních skupin v nádorech. Píše detektivní romány.

Žurnál UP, 1992, červen, č. 38, S. 5, foto; Pořad ČT Setkání na Panském dvoře, listopad 1993. ; Wikipedie.cz

Angažován u divadla v Olomouci 1929, 1931–1935;v Opavě 1930, v Brně 1922–1924 a po r. 1945 trvale.

Československý hudební slovník.Sv.1.P., SHV 1963, S.579.; Hudební rozhledy 1968, 750.;Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959, S.133.;

Studoval lesní inženýrství v Brně a v letech 1954–83 učil na střední lesnické škole v Hranicích. Malířství studoval soukromě u Stanislava Krátkého. Věnoval se krajinomalbě, zejména lesním interiérům, zvláštní pozornost věnoval krajině Valašska. Jen občas namaloval zátiší nebo portrét. Vystavoval v Hranicích, Vsetíně a v Olomouci, zúčastnil se výstavy Výtvarníci Valašska ve Velkých Karlovicích. Vydavatelství Margaret ve Zlíně vydalo v roce 1997 jeho monografii. Od září do 30.11.2011 se v sálech Nové radnice v Hranicích konala jeho výstava k jubileu.

Zatloukal, Pavel : I.souborná výstava Unie výtvarných umělců Olomoucka.Olomouc 1991.;. www.Valaskeatheny.cz

Ing. Jan Jaroš

V roce 1959 abs. UP Olomouc,od r. 1967 na stáži v London University, od 1969–1970 New York Universitu, Brandeis University/stip. ACLS, 1981–82 stáž IREX, 1989 Harvard Univ. /vědec. práce/. Od r. 1972 působí na UP, od r. 1990 rektor UP. Aktivista v Jazzové sekci. V r. 1990-Dr. h. c. humanit. věd, USA;člen PEN klubu. Autor více jak 200 odborných statí, asi 100 přednášek u nás a v zahraničí. V roce 1990 byl jmenován profesorem anglické a americké literatury. Od 1. ledna 1990 do 31. ledna 1997 byl rektorem Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 1996 do roku 1998 byl senátorem Parlamentu České republiky za obvod Olomouc a od 19. listopadu 2000 do 19. listopadu 2006 byl senátorem za obvod Opava.

V roce 1989 byl hostujícím profesorem na Harvard University.[ Prof. Josef Jařab obdržel dne 13.6.2012 Cenu Františka Palackého.

Černý, M.: Kdo je kdo 1991.Praha, IRIS 1991,S.61.; karelsykora.blog­.idnes.cz › http://cs.wikipedia.org/…f_Ja%C5%99ab

Prof. PhDr. Josef Jařab, CSc., dr. h. c.,

V roce 1960 absolvoval Fučíkovu pedagogickou školu v Olomouci. Po maturitě učil od r. 1960 na ZŠ Šumperk, Heroltice ZVŠ, 1963– 70 ZŠ Štíty, 1970–79 ZŠ Holečkova Olomouc, 1979–86 ZŠ Dolany, přitom dálkově studoval Pedagogickou fakultu UP, obor matematika a fyzika. Od r. 1992 ředitel Střediska informatiky a služeb škole, od r. 2000 ředitel Pedagogického centra. 1986–90 metodik OPS. Od roku 1990 publikuje v odb. tisku, oblast pedagogika.

osobní sdělení 2001/HŠ. email – zpráva o úmrtí dne 10.9.2021.

Užíval jména Raoul Javorník. Studoval gymnázium v Kroměříži v letech 1837–1840 a pedagogikum v Olomouci. Ve Vídni učil na klavír. Po vojenské službě 1848–55 věnoval se hudbě, konal koncerty na klavír v Itálii 1856, 1857, ve vlasti v Praze a v Brně, od r. 1860 se usadil v rodišti jako učitel hudby.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.580.;.

V letech 1877–1881 studoval reálné gymnázium v Přerově. 1890–94 zastával funkci tajemníka Čs. obchodnické besedy. 1894 redigoval čas. Obchodní obzor a publikoval odb. články. Pracoval též v redakci Hlas národa. 1887 debutoval črtou z venkovského života Na dobré cestě. Lokalizována do Jizerských hor. Překládal z francouzštiny a němčiny.

Lexikon české literatury.II/1­.Praha 1993.S.479.;.

Narozen v obci Skalice (u Českých Budějovic). Zpěv studoval u F. Carpiho, T. Pattiery, R. Fierlingrové a A. Fassatiové. Operní pěvec-barytonista. Nejprve pracoval ve sboru v německých divadlech. Manžel Štěpy Petrové. V Olomouci působil v letech 1942–1943, poté účinkoval v Opeře 5. května (1945 – 46), v Ústí n. L. (1946 – 49) a v ND (1949 – 1986); Mozartovský pěvec a muzikolog. dále hostoval ve Státní opeře v Berlíně, ve Státní opeře ve Vídni aj. Spolupracoval např. s dirigenty K. Böhmem, F. Konwitschnym, W. Sawallischem aj. Měl světlý lehký hlas příjemné barvy a dobrý jevištní zjev. V Německu získal titul komorního pěvce. Vyučoval zpěv na HAMU a na pražské konzervatoři. Působil i jako režisér. Hlavní role: Budivoj (Dalibor), Francek (Maryša), Posa (Don Carlos), Escamillo (Carmen), Don Giovanni, Jochanaan (Salome), Poručík Fjodor Dolochov (Vojna a mír), Petruccio (Šebalinovo Zkrocení zlé ženy).

Přehled činnosti čs.divadel .Praha 1958.S.134.;Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.;ČBS.Praha 1992.S.274.;.

Po studiích na obchodní akademii ve Vsetíně a vyšší hospodářské škole ve Valašském Meziříčí, kde maturoval r. 1950 byl zaměstnán rok jako statistik. V rodišti se učil hře na klavír u Josefa Knipla, podílel se na založení a činnosti amatérského jazzového big bandu Mistral, v němž hrál na piáno a pro který též aranžoval. Kromě toho hrál i na klarinet a cimbál ve folklorních souborech. V letech 1951–1957 studoval FFUP v Olomouci, obor hudební věda a estetika a souběžně též soukromě navštěvoval v letech 1952–1958 hodiny zpěvu u ostravského pedagoga Rudolfa Vaška. Během studia na VŠ začal psát kritiky zprvu do krajského tisku, pak do Hudebních rozhledů, Melodie, Divadelních novin a j. Od r. 1957 působil v Ostravě kde 11 let ředitel Divadla hudby. Zároveň soukromě vyučoval zpěvu a působil jako hlasový poradce. V roce 1969 odešel do Prahy, kde působil v zahraničním obchodě Atria jako vedoucí hudebně uměleckého oddělení, po reorganizaci tohoto podniku odešel na 2 roky do Supraphonu.

Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. sv.4. Praha 1990. S.239–240. BSSSM, seš.5 (17.) Ostrava 2004. S.78.

Od útlého dětství žije v Olomouci. Střední průmyslovou školu chemickou absolvoval v Přerově roku 1959. Poté pracoval jako provozní chemik ve Farmakonu v Olomouci. Odtud odešel studovat chemii a biologii na Přírodovědeckou fakultu UP. V té době také závodně sportoval. Do r. 1966 byl hráčem házené, v letech 1978–1981 trenérem TSM. Jeho prvním působištěm byl Ústav pro vzdělávání zahraničních studentů při UK v Praze, kde působil jako odborný učitel chemie a metodik pro výuku chemie. Napsal tehdy učebnici " Obecná a anorganická chemie", která měla dvě vydání (Praha, SPN 1974, 1976) a byl spoluautorem učebnice „Mineralogie a geologie (SPN, Praha 1975). V roce 1976 se vrátil do Olomouce a začal učit na Slovanském gymnáziu. Je uznávaným odborníkem, jemuž jsou svěřovány recenze učebnic Biologie a Chemie pro základní, střední a vysoké školy. Je též autorem řady učebnic Biologie pro gymnázia. V Olomouci spolupracoval s Nakladatelstvím Olomouc. Jeho celoživotní práce byla oceněna 30.3.2005 udělením nejvyššího rezortního vyznamenání Komenského medaile 1. stupně Ministerstva školství , mládeže a tělovýchovy, kterou převzal v Praze od ministryně JUDr. Petry Buzkové. U příležitosti Dne učitelů 2011 byl profesor RNDr. Jan Jelínek jmenován laureátem ocenění " Pedagog Olomouckého kraje“.

Primum nescessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, SG 1997.S.396. Zichá­ček, Vladimír: Osobnosti. In: www.sgo.cz

Narozen v obci Nové Hvězdlice , nyní městys Hvězdlice

Od září 1925 v Šumperku, za války ve vých. Čecách, po r. 1945 v Šumperku. Od září 1956 ved. OPS v Šumperku, až do důchodu r. 1959. Činný v Národní jednotě, Sokol, podílel se na založení spolku divadel. ochotníků Tyl. Milovník přírody, znalec jesenické květeny. Od r. 1949 člen Čs. botanické společnosti. V 50. a 60. letech publikoval odborné články v čas. Živa, Preslia, Severní Morava. Výborný kreslíř.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1990, S. 68–69. /fotografie/;.

Malíř, portrétista, figuralista, krajinář a pedagog. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze ( 1924–1927 grafická speciálka prof. Švabinského). Od roku 1927 člen Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně, od roku 1933 člen Skupiny výtvarných umělců v Brně, v letech 1939–1944 členem Spolku výtvarných umělců Aleš v Brně, po r.1945 člen brněnského Bloku a dlouholetý funkcionář Svazu čs. výtvarných umělců. JJako pedagog působil na Vyšší škole uměleckoprůmyslové (1927–1944), Střední škole textilní v Brně (1951–57) a na Škole uměleckých řemesel v Brně v letech 1945–1953. Nejobsáhlejší soubor jeho díla se nachází v Moravské galerii v Brně, další dílo je ve sbírkách dalších moravských i českých galerií a v soukromém majetku . Pohřben na Ústředním hřbitově, Vídeňská 96 v Brně, kde má čestný hrob.

ČBS.Praha 1992.S.281.; Hlušička, J.: Karel Jílek.Praha 1987.;

Narozen ve Chválkovicích u Olomouce. Absolvoval RG v Plzni r. 1927, poté studoval KU, r. 1932 doktorát, 1936–39 soudce Vojenského divizního soudu v Praze, 1939–1948 odd. Stát. zastupitelství při krajském soudu v Praze, 1948 zbaven soudc. postavení za to, že začal stíhat zločiny Rusů. Odešel do exilu. Paříž, 1950 Kanada, psal pro rozhlas, 1951 Spoj. státy – knihovna amerického kongresu, prac. středoevrop. práv. odd. , 1953–56 stud. knihovnictví na americké katol. univ. Získal hodnost Master of Science doktorátu věd v knihovnickém oboru. Autor vědec. publ. z oblasti práva.

Pejskar, Jožka: Poslední pocta. 2.sv. vl.n. 1989, S.50–51; foto, S.343.;

Chválkovice u Olomouce jsou nyní součástí města Olomouc.

Překladatelka z francouštiny, němčiny, ruštiny.

Literární měsíčník, V., 1976, č.7, S.117.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.66.;.

Učil na SG od.r.1939.Paed­.1951 UP Olomouc, kde odb.asistent 1954–1961.Celá jeho činost prostoupena láskou k lid.tanci a písni zejm.hanácké.Autor hanác.lid.písní, koled.S O.Siro­vátkou vydal Písně z Hané.P.1954­.Sbíral lid.písně v olomouckém kraji.Člen JČSMF, učil na přírodověd.fak­.UP.Zasloužilý učitel.Jeho pozůstalost a sbírka písní v MM v Brně, část u prof.Šindlera, část v muzeu Olomouc.

Československý hudební slovník.1.Praha, SHV 1963, S.613.; Zpěvník prof.M.V.Jirou­ška.in: Gaudeamus.Revue sekce SG při VSMO.1973.

Absolvoval Slovanské gymnázium, poté pedagogické gymnázium (býv. Fučíkova škola), FFUP katedra společenských věd a obor speciální pedagogiky. Učitel v ZŠ Paseka, Lipina, Kopeček (špatně mluvící děti), Slavonín (zvlášt. škola), Olomouc – Řepčín (internátní zvl. škola, Kopeček (ZIŠ s vadami sluchu, v letech 1972–1991, nyní detašované prac. Odboru MŠ, odd. inspekce pro speciální školy okr. Přerov, Vyškov, Šumperk, Prostějov, Olomouc, Publikační činnost v odborném pedagog. tisku, sbornících, u nás i v zahraničí.

Společenská kronika. Vzpomínky. Hanácké noviny, 10.1.1998.S.4.

Slavonín, Řepčín a Svatý Kopeček městské části Olomouce.

Mgr. Milan Jiříček

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval r. 1879. Poté studoval práva v Praze. Studia nedokončil a po dvou letech se vrátil na Moravu a nastoupil pedagogickou dráhu v Pavlovicích u Přerova, Třeběticích a v Přerově. Od 1895 na obchod. škole v Brně, 1904–1923 ředitel obchodní školy ve Vyškově. R. 1900 absolvoval studijní cestu do Paříže a Londýna. Literární činnost: překlady angloamerické, zejm. humoristické prózy, přeložil Shakespearovy hry a vydal je r. 1907. Autor učebnic obchod. zeměpisu, účetnictví, němčiny. Do denního a odb. tisku psal metodické nebo národohospodářské články. Přispíval do čas. Domácí hospodyně 1893. ;Lumír 1892;Moravská orlice 1900;Výr. zprávy obch. školy ve Vyškově 1906, 1909, 1912, 1914. 1916.

Památník 60.výročí čes.Gymnázia v olomouci.Olomouc 1927.S.59, 191.; Lexikon české literatury.II/1­.Praha 1993.S.564.;.

Narozen v Koloredově u Místku (n.Frýdek-Místek). Po gymnáziu ve Valašském Meziříčí vstoupil roku 1896 na bohosloví v Olomouci, kde byl roku 1900 vysvěcen na kněze a stal se prefektem v kroměřížském arcibiskupském semináři. Ředitelem ústavu malého semináře, který byl součástí Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži se pro rok 1937–1940 stal Mons. Zeno Jockl, který předtím působil na Gymnáziu jako profesor matematiky a fyziky.

http://www.cdct.cz/…I/pet.4.jpeg

Narodil se v rodině středoškolského profesora. V pěti letech mu zemřela matka a rodina přesídlila do Chrudimi. Tam absolvoval v roce 1900 gymnázium a na přání otce vystudoval přírodovědnou fakultu v Praze, i když sám měl zájem o výtvarné umění a estetiku. Po úspěšném ukončení studia pokračoval v roce 1907 na přírodovědné fakultě v Innsbrucku. V letech 1907 až 1914 působil Jaromír John jako středoškolský profesor v Praze a v Kolíně, kam se přiženil. Jako středoškolský profesor přešel na dívčí lyceum a poté na gymnázium v Hradci Králové. Za první světové války bojoval na Balkánské frontě. Po návratu do vlasti působil jako instruktor dobrovolnické školy, správní důstojník a poručík ve vojenské nemocnici. Během války ještě studoval filozofii a estetiku a v roce 1919 získal titul doktora filozofie. Po propuštění z armády v květnu 1919 se rodina Jaromíra Johna přestěhovala do Brna, kde pracoval nejprve jako redaktor Lidových a poté jako profesor na gymnáziu. V letech 1922–1923 byl stipendistou v Paříži. Po návratu externě přednášel na brněnské technice dějiny umění. Jaromír John podnikl mnoho cest po západní Evropě. V roce 1925 se stal úředníkem tiskového odboru předsednictva vlády. Založil časopis Bytová kultura, obrazový archiv ČTK, vedl propagační oddělení Orbisu, založil Společenský klub na pražských Příkopech. Byl rovněž členem Devětsilu.V roce 1928 odešel Jaromír John do důchodu. Přesto byl pověřen řízením časopisu Pestrý týden. Od roku 1935 žil v Novém Městě nad Metují, kde se věnoval beletristické práci. V letech 1936–46 žil ve Slatiňanech, od roku 1942 společně se spisovatelkou Helenou Šmahelovou.

Od roku 1946 až do své smrti 24. dubna 1952 působil Jaromír John jako profesor Palackého univerzity, kde založil katedru estetiky.Mezi nejznámější díla Jaromíra Johna patří povídkové soubory Večery na slamníku, soubor pěti novel Dořini milenci a jiné kratochvíle a romány Výbušný zlotvor, Moudrý Engelbert, Eskamotér Josef, Pampovánek a Estét. Pro děti napsal vlasteneckou prózu Rajský ostrov a převyprávěl rovněž Cervantesovy Příběhy Dona Quijota.

J

Český bibliografický slovník. – Praha : Academia, 1992 Soldán, Tomáš – Sulovský, Jan: Životopisy. ČRO.

V letech 1950 až 1966 učitel na řadě typů škol a kulturní pracovník (zakladatel Krajského vlastivědného muzea). Od roku 1966 pracovník Katedry pedagogiky Filozofické fakulty UP kde se (stejně jako mimo Univerzitu) orientoval na vzdělávání dospělých. Z politických důvodů vyhozen z Univerzity. Po sametové revoluci povolán znovu na Univerzitu jako vedoucí Katedry sociologie a andragogiky. Stal se hlavním tvůrcem oboru andragogika v Česku i na Slovensku a zaváděl zde distanční vzdělávání. Byl řadu let členem předsednictva Asociace institucí vzdělávání dospělých (AIVD), stal se hlavním zakladatelem a řadu let předsedou organizace distančního vzdělávání ČADUD.

Od roku 1990, kdy vznikla Vzdělávací nadace Jan Husa – 2007 byl členem správní rady a 11 let její předseda.

http://www.vnjh.cz/labyrint-sveta

Doc. PhDr. Vladimír Jochmann CSc.

Působil na katedře kožního lékařství LF UP od r. 1952. Přednosta kožní kliniky FN v Olomouci.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.321.;.