Osobnosti Moravy.eu

Postavil celou řadu obytných budov, hospodářských, školu ve V. Bystřici, Okresní úřad v Olomouci aj. Byl jedním z iniciátorů a zasloužil se o první i druhou stavbu pomníku TGM v obci. Po válce byl nařčen, že byl kulakem, v r. 1950 mu byla sebrána živnost, stavební podnik, který založil už jeho otec v r. 1888. V roce 1989 byl posmrtně rehabilitován a jeho zásluhy veřejně uznány.

Z.Plachá: Josef Kolbe. Velkobystřické noviny, 1995, č.3, S.4–5.;.

Bratr Aloise Kolíska. Farář na dómě v Brně od 1900. Hudební skladatel sakrálních písní.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.698.; Chmel, Z.: Galerie brněnských osobností, 1.díl, Brno 1998.

Rozená Sedláčková Jarmila Od r. 1947 stud. na FFUP obor filozofie a čestina, od1953 dr. psychologie, půs. jako klinická psycholožka na dětském odd. psychiatr. kliniky v Olomouci, 1990 prof. ;od r. 1967 na PdFUP kat. psychologie, do 31. 8. 1991. T. č. působí jako externí učitel na FTK UP a postgraduál. st. PdFUP. V období 1995–2000 externě přednášela Prof. PhDr. Jarmila Koluchová, DrSc. patopsychologii na Vyšší odborné škole sociální a teologické v Olomouci. Autorka knih z oboru.

Žurnál UP 1992, č.25, S.6./foto/;Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1973, S.363.;.

Po osiření pobýval u tety ve Strážnici a ve třinácti letech se vrátil do Nivnice. V roce 1608 začal studovat na vyšší latinské českobratrské škole v Přerově a od roku 1611 na německých evangelických školách, nejprve na akademii v Herbornu, potom na univerzitě v Heidelbergu. Po skončení studií (1614) se vrací do Přerova jako učitel latiny. O 2 roky později byl vysvěcen na kněze Jednoty bratrské a po dalších 2 letech se ujal řízení bratrského sboru v severomoravském Fulneku. Odtud musel po bitvě na Bílé Hoře utéci, jako bratrský kněz se skrýval nejdříve na Moravě pak v Čechách. Dne 3. 2. 1628 opustil vlast a odešel do exilu do polského Lešna. Po vypálení Lešna koncem dubna 1656, při kterém přišel o celou knihovnu i svůj majetek, se uchýlil do Amsterdamu v Nizozemí. Tam vyvrcholila Komenského vědecká a literární činnost. Vydal asi 60 spisů, některé z nich už v předchozích letech (např. známý „Labyrint světa a ráj srdce“ hned po Bílé Hoře). Z jeho pedagogických spisů : “Svět v obrazech”, “Školu hrou” a “Didaktiku”. Jeho celoživotní snahou bylo sjednocení veškerého lidského vědění na základě jeho zpřístupnění všem. Položil základy novověké pedagogiky. Jan Ámos Komenský zemřel 15. listopadu 1670 v Amsterodamu a 22. listopadu byl pohřben v Naardenu (20 km jihovýchodně od Amsterodamu), kde je památník.

Kujal, Bohumír: Pedagogický slovník.1.sv.Praha spn 1965, S.215–222. ; Mezihorák, F.: Galerie velkých Evropanů. Nakladatelství Olomouc 2002. S. 105–107.;

Bedřich Koňařík po valašskomeziříčském gymnáziu studoval bohosloví v Olomouci. V roce 1903 byl vysvěcen na kněze. Jako kněz působil na různých místech. V Kunčicích pod Ondřejníkem založil protialkoholní léčebnu, jejímž byl v letech 1909–1916 prvním vedoucím. V roce 1922 odešel jako farář na odpočinku do Prahy, kde byl poradcem v protialkoholním referátu ministerstva zdravotnictví a v roce 1923 byl jmenován ředitelem abstinenční léčebny v Tuchlově u Teplic-Šanova. Napsal odbornou práci s názvem Léčení alkoholem u nás a v cizině. Cenný je jeho Bibliografický přehled protialkoholní literatury (1940). Náměty pro svou literární tvorbu volil z Valašska a zobrazoval výjimečné, chorobné postavy v povídkách (Judita, 1917) a v románu Nedobrý. Je také autorem divadelní her Marnost nad marnost či Legenda. Autobiografické rysy má román Hospic u zlaté hvězdy. Další jeho díla jsou např. Emča detektiv (1933), novela Sestry smrti (1937). S Milošem Kašlíkem spolupracoval na tvorbě dialektologického Valašského slovníku.

Bedřich Koňařík-Bečvan. Historie – Výročí. Šipinky : časopis pro kulturu a společenský život města Valašského Meziříčí. 1998, č. 7, S. 13.

Bedřich Koňařík-Bečvan. Kulturně historický kalendář. Informační zpravodaj města Valašské Meziříčí, 1984, č. 2, S. 21.

Kubela, Rudolf. Literární odkaz Bedřicha Koňaříka – Bečvana. Zpravodaj Okresního vlastivědného muzea ve Vsetíně. 1990, S. 42–43.

Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí : Občanské sdružení Valašské Athény, 2000. S. 81.

Autorské práce z oboru ženského hnutí. sestra Zdeňky Motyčkové/Vie­dermannové. Používala pseud. Jasenská Libuše neb Lidmila Konečná-Vidrmanová. Pracovala v ženském hnutí. Redaktorka Ženské revue. Protiklerikál­ní spisy.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.100;Vopravil: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973;Dolenský, A.: Kulturní adresář.Praha 1934;. Vrbka, Josef: Dějiny obce Náklo. Loštice 1940. S. 371–373.;

společník s Josefem Nedělníkem (1850–1931)postavil několik domů v Prostějově.

Zatloukal, P.: Počátky moderní architektury na Moravě a ve Slezsku.Olomouc KVM 1981.;/OGVU Olomouc.;.

Narozen v Holici u Olomouce.

Vystudoval FF UP v Olomouci s uměnovědným zaměřením a specializací na literaturu, divadlo a film (1969–1974). Od roku 1975 pracoval patnáct let jako ředitel a dramaturg Divadla hudby v Olomouci. Od roku 1991 pracuje v Památkovém ústavu v Olomouci jako vedoucí oddělení evidence, dokumentace a informatiky. V letech 2005–2010 byl ředitelem Památkového ústavu v Olomouci. Se sběratelskou aktivitou začal ještě během studií v roce 1972. Během 40 let tak postupně a nesoustavně vznikla soukromá sbírka naivního umění a projevů art brut, která dnes čítá přes 550 děl od více než čtyřiceti českých a slovenských autorek a autorů. Kolekce byla občas půjčována a vystavována na Slovensku (Bratislava, Žilina), též v Šumperku, Olomouci, Liberci, Praze. Natočil videosnímek" Naivní oči Antonína Řeháka".

Umělci čistého srdce. Muzeum umění, Olomouc 2001, S. 102–103; Ryšavý, Milan: … A blahopřejeme. Kdy-kde-co. Červenec,srpen 2014.S.3.

Holice jsou částí města Olomouc.

Syn skladatele a hudebního pedagoga Karla Konvalinky. Po maturitě na reálném gymnáziu v Brně v r. 1938, studoval brněnskou konzervatoř (skladba u Jaroslava Kvapila, dirigování u G. Arnoldiho, klavír u F. Schäfera), kde absolvoval r. 1943. Po působení v Göttingen nastoupil po válce na jednu sezónu jako korepetitor a dirigent do Divadla 5. května v Praze, odkud přešel do Ústí nad Labem, 1948–49 operním šéfem v Košicích a 1949–1951 šéfem Karlovarského symfonického orchestru. V letech 1951–54 dirigent Moravské filharmonie Olomouc. 1954–1976 hudební redaktor Čs. rozhlasu, Olomouc, Ostrava. 1972–76 šéf opery Divadla Oldřicha Stibora Olomouc. 1976–79 šéf opery ND Praha, 1980–85 ředitel vydavatelství Panton. Zasl. um. 1974. ;Hud. redaktor Čs. rozhlasu v Brně a Ostravě. Od 1. 2. 1984 v důchodu. Zasl. člen ND /1975/; V polovině let osmdesátých se odstěhoval do Brna.

BIO-ČTK 17.11.1988.; Národní divadlo a jeho předchůdci., Praha, Academia 1988, S.236.; Janota, D.: Malá encyklopedie české opery, Praha, 1999., Gregor, V.: Hudební místopis Severomoravského kraje, Ostrava, 1987., ČBS XX.stol., 2.díl, Praha, 1999., BSSSM.,seš.3 (15.) Ostrava 2002. S. 76–77. V měsíci lednu si připomínáme…Kdy, kde , co v Olomouci, leden 2014. S.1.

Narozen na Hodonínsku. Čs. důstojník – letec. Napsal na 100 skladeb pro ženský, mužský a smíšený sbor." Kristus a Život lidský" na slova Dostála – Lutinova byl proveden 15.12.1932 v Brně­.Pozůstalost byla předána ke zpracování dr.Vladimíru Gregorovi z Olomouce ke zpracování.

ČSHS.I.Praha 1963.S.708.: Kulturní zprávy v Prostějově, 5, 1939, č.8 a 9; – 6, 1940, č.3.;.

Scénický výtvarník olomouckého divadla .

Toman, P.: NSČSVU.1.Praha 1947. S.526.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha, SK ČSR 1974, S.116.;.

Studoval na Akademii ve Vídni, korepetitor dvorní opery ve Vídni, německý hudební skladatel, univerzitní lektor r. 1917–1918, vyučoval hud. teorii ve Vídni na Akademii do r. 1941. Autor komorních skladeb a písní.

ČSHS.I. Praha 1963.S.712.; Hanácké noviny 1994, 27.10, S.3.

Dětství prožil v Uhřičicích u Kojetína, kde jeho otec,ved.odboj­.skupiny padl 7.5.1945.. Po r. 1945 v Zábřehu na Moravě.V roce­.1958 absolvo­val SPŠF v Čimelicích a 1962 abs.FAMU, dramaturgii v Praze.Pracoval jako dramaturg FS Barrandov, kde působil již za studíí, od r. 1970 jako scenárista.Ča­sopisecky publikoval od r. 1965.

Slovník české literatury 1970–1981.Praha 1985.S.176–177.; In Průvodce zábřežský kulturní a informační měsíčník, roč. 2, 9/1999,S.12. .

'

První ředitel českého gymnázia v Olomouci v letech 1867–1877, též okresní inspektor okresu hranického. V roce 1877 jmenován zemským inspektorem v Praze. Autor knih: Hovory olympijské (Brno,b.r.)
Život starého kantora. (Olomouc, Promberger 1899).

Fischer, Richard: Olomoucký památník 1848–1938. Olomouc 1938. S.149–152.; Boroviška, Leopold: O Janu E.Kosinovi.In: Středisko. Sborník VSMO, 70–71, 1987–1988,č.11.S.8–10.

Autor próz ze života moravského lidu. Pseud.Kukátkář -fejetony v Hlasu;Věnc.K. r.1862 v litur­g.bohosloveckém půlměsíčníku Concordia, básně v Hlasu aj.Dějištěm jeho povídek i Haná (Přestavlky u Přerova, Senice, Dub aj. Psal též o Skopalíkovi.

Hýsek, M. : Literární Morava v letech 1849–1885. Praha 1911, S. 245–256. ; Slovník českých spisovatelů. Praha ČS 1964, S. 246–247. Vychodil Pavel: Václav Kosmák. Brno 1916,S. 655. ; Vopravil, J. :Slovník pseudonymů. . . Praha, 1973, S. 810. ;.

Přestavlky Přerovsko).

V r. 1920 maturovala na gymnáziu v Přerově, pak působila jako učitelka na měšťanské škole v rodišti. Provdala se za důstojníka ČSA, pozdějšího arm. generála K. Klapálka /1893 – 1984/. Autorka lyrických próz a válečných vzpomínek.

Lexikon české literatury.2/2­.Praha, Academia 1993, S.880.;.

Studoval univerzitu v Praze, působil v Brně na německém i českém gymnáziu, pak v Hradci Králové. Ředitelem gymnázia ve Strážnici. V letech 1878–1888 ředitelem českého gymnázia v Olomouci. Učil latinu, řečtinu, češtinu. Poté se stal zemským školním inspektorem v Čechách a zemřel v Praze. Publikoval v ČMM (1871). Spoluredaktor brněnské Včely.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.152.; Památník 60.výročí českého gymnázia.Olomouc 1927.S.168.; Výročí regionálních osobností Východních Čech v roce 1996.Hradec Králové.SVK 1995.S.40.;

Strojní inženýr. V letech 1980–1983 působil jako herec v Hanáckém divadle v Prostějově. Od r. 2002 pořádá republikový celoroční festival písničkářů zvaný Hudební sklepy.

Wikipedia.cz

Od roku 1978 studoval Slovanské gymnázium, kde roku 1982 maturoval. Poté absolvoval Filozofickou fakultu UPOL, obor historie. Promoval r. 1986 a PhDr. 1988. Od r. 1986 pracuje v Zemském archivu Opava, pracoviště SOKA. Od 1.10. 1987 na pobočce ve Šternberku jako archivář. V roce 1990 přešel do Litovle a od roku 1996 působí v Olomouci, kde od r. 1998
jako zástupce ředitele. Bohatá publikační činnost. Autor a spoluautor cca 24 knih. (stav k 3.6.2014)

Knihy:
(sa = spoluautor)
Dějiny Olomouce. UP Olomouc 2009. (sa)
Luběnice 2002. Danal, Olomouc 2002. (sa).
Olomouc. Malé dějiny města. Olomouc 2002. (sa)
Olomouc ve víru válek. Danal, Olomouc 2009 (sa)
Památky staré Litovle. Danal, Olomouc 1998. (sa)
Paměti obce Dolany. Obec Dolany. 2012. (sa)
Paměti obce Hlušovice. Obec Hlušovice 2010. (sa)
Paměti obce Holice. Město Olomouc 2004.
Paměti obce Horní Loděnice. Danal, Olomouc 1996.
Paměti obce Choliny. Danal, Olomouc 1996.
Paměti obce Cholina. Obec Cholina a Danal, Olomouc 2011.
Paměti obce Seničky. Danal Olomouc 1997. (sa)
Paměti obce Kníničky a Lhota pod Kosířem. Danal, Olomouc 1998. (sa)
Paměti obce Křelova a Břuchotína. Danal Olomouc 2000.
Paměti obce Ludéřova. Danal, Olomouc 1993. (sa)
Paměti obce Moravská Huzová, Benátky a Stádlo. Danal, Olomouc 1999.
Paměti obce Myslechovice. Danal Olomouc 1996.
Paměti obce Štěpánova. Danal, Olomouc 1997. (sa)
Paměti obce Vilémova. Danal, Olomouc 1995.
Šternberské století 1909–2009. Město Šternberk 2009.
Švédové v Olomouci (1642–1650). Danal 1993, 1995. (sa)
Uničov. Historie moravského města. Město Uničov 2013. (sa)

Ferdinand Kuschel. In: Allgäuer Gefchichtstreund 2011, N 111.S.9–192.

Hoffmannová, J.: Biografický slovník archivářů českých zemí.. Praha 2000. S.338. Hlů­zová, Vlasta: Prošli Šternberkem. Šternberk 2010.S.65–66. Lexikon současných českých historiků. Praha 1999. č.z. 305. Galerie rodáků a nejen jich – s údaji ze dne 3.6.2014 a podpisem souhlasu.

PhDr. Miroslav Koudela odborný rada (z 1.9.2015)

Po obecné škole v obci absolvoval v letech 1917–1921 RG v Litovli a 1921–1925 studoval na Učitelském ústavu v Olomouci. Poté vyučoval na obecných školách v Července ( 1926 ), ve Slavětíně u Litovle ( 1927 – 1928 ) a na Dívčí měšťanské škole v Novém Jičíně ( 1928 – 1933 ). V roce 1933 – 1936 působil jako správce jednotřídky v Renotách u Litovle a učil v Uničově ( 1936 – 1938 ), v Náměšti na Hané ( 1938 – 1945 ), ve Šternberku ( 1945 – 1948 ), ve Štarnově u Šternberka ( 1948 – 1958 ). V letech 1958 – 1960 působil jako ředitel základní školy v Bělkovicích u Olomouce. Již v době svého studia psal fejetony, básně a drobné příspěvky do časopisů a aktivně se zúčastňoval osvětové a kulturní práce ve svých působištích. Ve své poezii opěvoval tradiční život na Hané. Oslavou rodné vsi je báseň Senička z roku 1929. V několika románových pracích ( S větrem o závod, Skála puká, Vítězná chudoba, Radlice Boží, Zlatá Srdce, Krůpěje, Náš rod ) zobrazil vesnický život v této úrodné oblasti. Ve středu jeho literárního zájmu byli prostí venkovští lidé a jejich sociální a hospodářské poměry. Slezskému bardu Petru Bezručovi věnoval práci Petr Bezruč na Hané. Spolu s Josefem Vacou a Josefem Vrbkou zpracoval ve dvou publikacích na dvě stě pověstí s názvem Pověsti z kraje básníka F. S. Procházky, vydané v roce 1939 a 1940. Z roku 1948 je jím uspořádaná vlastivědná publikace Štarnov pod Šternberkem z minulosti k přítomnosti. Jeho sběratelství lidových pověstí a zkazek vyústilo ve 40. a 50. letech ve vlastní pohádkovou tvorbu. Básník, prozaik, folklorista a jeden z předních představitelů ruralismu. Výbor z jeho poezie i prózy vydaný v Seničce v roce 2000 uspořádal spisovatelův syn ing. Aleš Koudelák.

Kolář, B.: Z paměti literární Olomouce. Olomouc, VSMO 2004. S.56–58. Hlůzová, Vlasta: Osobnosti Šternberska ve 20. století. Šternberk 2007. S.52–59. Kunc, J.: Slovník soudobých českých spisovatelů. P. 1945. S. 400–402. Slavík, B.: Hanácké písemnictví. Olomouc 1940. Pražák, A.: Spisovatelé, učitelé.P. 1946. Slovník českých spisovatelů. P., ČS 1964. S. 249. Hlůzová, V.: Prošli Šternberskem. Šternberk 2015. S. 84–85. Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Výběrová bibliografie s údaji o 76 autorech. Olomouc, SISŠ 1993. Ševčíková, H.: Červencová a srpnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2015, č.7–8.

Kniha Potmě vyšívaná. Vydaná v roce 1948 a dedikovaná autorem v roce 1950. V majetku Tomáše Přidala.

Narozen v Odrlicích (nyní část obce Senička). Bohosloví studoval v Olomouci, vysvěcen 1868, do r. 1874 studijním prefektem v arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. 1875 – 1890 profesorem gymnázia v Rychnově.

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.Olomouc 1937.S.51.;.

Narozen v Nedvezí (u Poličky). V letech 1913–1920 působil jako středoškolský profesor na gymnáziu v Přerově, kde učil matematiku a fyziku. Sbormistr Přerubu 1916–1918.Člen výboru Moravského kola spisovatelů. Publikoval v přerovském Obzoru, povídky a črty /V Masopustní noci/.Napsal 5 sbírek realistických povídek, 2 romány, divadelní hry a literární studie. Poté ředitelem Gymnázia ve Zvolenu na Slovensku.

Čechák, Vlastimil: Literatura Přerovského regionu. Olomouc FFUP 1981. /dipl. práce, č. 4072, s. 25–27. /;Kunc, J. : Kdy zemřeli. . . ?Praha 1962. S. 133. ; ;Nekrolog. LD, 19. 2. 1954. ;.'

Studoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou, po maturitě odešel na univerzitu do Vídně. Jako zkušební kandidát byl přidělen státnímu českému gymnáziu v Brně, pak v Kroměříži a v letech 1892 – 1899 ve Valašském Meziříčí. Pak přesídlil do Olomouce. Profesor českého gymnázia v Olomouci od 15. 2. 1899 do r. 1917. Dr. Kovář učil latinu, řečtinu, němčinu, francouzštinu, češtinu a filozofii. byl velmi jazykově nadán. Psal do výročních zpráv škol ve Valašském Meziříčí a v Olomouci.

Fischer, Richard: Olomoucký památník. Olomouc 1938. S. 155–156.;

Maturoval na gymnáziu v Jičíně, poté studoval filozofii v Praze. Působil na gymnáziu v Plzni, od r. 1869 – 1891 na SG v Olomouci. Učil matematiku a fyziku. 1871 – 1887 členem zkušební komise pro učitele obecných a měšťanských škol. Členem spolků, spoluzakladatel Matice školské a VSMO.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.156–157.; Památník českého gymnázia v Olomouci.Olomouc 1927.S.166–167.;.

Narozen na Svatém Kopečku (n.m.č.města Olomouc) V r.1975–1979 abs.Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, obor užité plastiky v kameni u prof.Habarty, 1979–1985 VŠUP v Praze, spec.ateliér užitého sochařství u prof.J.Male­jovského.Za studií získal Ateliérovou cenu za realizaci plakety k 100.výročí založení VŠUP. Účastnil se několika domácích i zahraničních výstav. Samostatně vystavoval v Olomouci r. 1980. Vytvořil plastiku Tok informací pro telekomunik. budovu v Olomouci v roce 1988. Jeho rodný dům v ulici Stanislava Menšíka má pamětní desku připomínající narození a předčasné úmrtí umělce. Zemřel v olom. nemocnici po těžké nemoci.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989. /fotografie/; Kdy kde co v Olomouci 1990, listopad, S. 7–8., Olomoucké hřbitovy a kolumbária, Olomouc 2001.,