Osobnosti Moravy.eu

Vzdělání získal na evangelické škole v Trenčíně a evangelickém lyceu v Bratislavě v letech 1812–1818. Potom působil jako učitel ve šlechtických rodinách. Od roku 1823 působil jako archivář v rodině hrabat Šternberků, od roku 1831 jako historiograf Království českého. V letech 1848–1849 vedoucí osobnost českého liberálního politického hnutí. Předsedal Slovanskému sjezdu v Praze, byl považován za vůdce českých poslanců na zasedání Ústavodárného sněmu ve Vídni a později v Kroměříži. Po porážce revoluce se stáhl z veřejného života a věnoval se opět historii. Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě do roku 1526 vyšly nejprve německy 1836–1842 a potom v pěti dílech česky.

Osobnosti českých dějin. Olomouc, ALDA 1995.S.266–267. MČSE.IV.Praha 1986.S.751–752.;

Narozen v Rosicích u Brna. V roce 1935 se rodina přestěhovala do Moravských Budějovic, kde vychodil školu a obsolvoval v roce 1952 reálné gymnázium. Poté byl přijat na DAMU v Praze a v r. 1957 byl redaktorem Divadelních novin. Rok před ukončením studia byl přijat do divadla v Trutnově jako dramaturg. Studia ukončil v roce 1959 jako dramaturg Horáckého divadla v Jihlavě. Pro toto divadlo připravil almanach k 20. výročí vzniku, kde se presentoval nádhernými verši. V roce 1960 vyhrál konkurz do Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Na UPOL se věnoval začínajícím divadelním teoretikům a hercům. Byl spoluzakladatelem studentských scén Zkumavka a Zelená husa. Po několika letech přešel do Večerního Brna, kde působil do r. 1966 a pak odešel do Prahy. Hrál v divadle Pod Palmovkou, hostoval v Realistickém divadle na Smíchově. Působil též jako divadelní kritik. Psal básně a prózy. V roce 1970 dostal výpověď a stal se svobodným umělcem. Publikoval v Amatérské scéně, uplatnil se též v rozhlase a archivu na Barrandově. V letech 1964 – 1982 hrál ve 28 filmech, např. Marečku, podejte mi pero, Malá mořská víla, Kulový blesk, Tvář za sklem aj. Je autorem her: Výslech po italsku; Elektro, má lásko. Textařem šansonů J. Jakoubka. Posmrtně vyšly dvě básnické sbírky. Bibliofilie Olomouc krásná, Olomouc něžná (1995) a Otevři hospodo, po životě žízním ( Praha, AMU 2003. S ilustracemi jeho dcery Simony Šimkové-Flíčkové. Režisér divadelního souboru Zápalka Olomouc – kde užíval pseudonym Z.A. Pálka.

Olomouc krásná, Olomouc něžná. 1995

V mládí chtěla být učitelkou. Zrušení učitelských ústavů oddálilo uskutečnění jejího přání. Po maturitě na olomouckém gymnáziu vystudovala obor herectví na JAMU v Brně. Své zaujetí spojila posléze do jedné profese, které zůstala věrna celý život. život. Od školního roku 1966/67 působila v Lidové škole umění Žerotín v Olomouci, kde založila dramatické oddělení. Zájemce o divadlo si sama vybírala při opakovaných návštěvách olomouckých škol. Záhy si metodického vedení a úrovně veřejného projevu všimli organizátoři celostátních soutěží a dali jejím žákům možnost ukázat své umění na ústředních přehlídkách v Příbrami, Mělníce, Kaplicích, Prostějově a v Písku. V 70. letech se stala krajskou metodičkou LDO na severní Moravě. Organizovala pro své kolegy semináře, ale i tzv. tvůrčí dílny. V posledním období působila nejen v Domě dětí a mládeže, ale i jako učitelka nově vznikajícího LDO v Uničově. Za téměř čtyřicetileté pedagogické činnosti se v jejím rukopise projevil důraz na hereckou i osobnostní výchovu, na tvarovou stránku inscenací a na dětského herce.
Její systematičnost a náročnost přinášela své plody. Nejdůležitější pracovní metodou učitelky a režisérky v jedné osobě, byla inscenační práce. Dokázala zaujmout své žáky a předat jim lásku k divadlu i k umění vůbec. Talentovaní žáci byli přijati na školy uměleckého směru a řadu z nich najdeme na divadelních prknech Prahy, Brna, Zlína, a Olomouce.

.Ševčíková H.- Petřík,M.: Cena města Olomouce. Olomouc 2000. Fabian, Josef: Podklad pro heslo. Rkp. 2006.

Rozená Horská Matka herečky Jaromíry Mílové (ND Praha) a syna herce Mikuláše Pánka (HaDivadlo, Šumperk aj.)

Narozen v Blatnici (u Třebíče). Studoval gymnázium v Třebíči a učitelský ústav v Brně 1874–1876, kde na něj působil Leoš Janáček. Učil pak v Moravských Budějovicích, Jaroměřicích nad Rokytnou, Zlíně. V letech 1904–1908 učitelem na měšťanské škole chlapecké a na živnostenské škole pokračovací v Přerově. Byl členem orchestru Přerubu, působil v hudebním souboru Rund a vyučoval hře na housle v hud. škole Bedřicha Kozánka. Zkomponoval 454 skladeb, upravil a přepsal 702 skladeb jiných autorů. Některé jeho skladby se dodnes provozují v rozhlase. Byl spolupracovníkem F. Bartoše. Mj. autor skladby Hanácký tanec/na gram. desce/.

ČSHS.II.Praha 1965.S.253.;Li­terární místopis/SOKA Přerov.

Narozen v místě Paprocka Wola, nyní Plock, polský šlechtic a polský a český spisovatel. Po studiích na univerzitě v Krakově věnoval se genealogii a veršování. Psal epigramy, legendy, bajky. Pro své výpady proti vliv. rodu Zamojských byl 1588 vyhoštěn z Polska. Odešel na Moravu, kde pobýval u olomouckého arcibiskupa Stanislava Pavlovského z Pavlovic. Psal polsky a česky. Z pobytu na Moravě je známo dílo Zrcadlo slavného Markrabství moravského/zabývá se genealogií Moravy/.

Kdo byl kdo v našich dějinách do r.1918.Praha 1992.S.230.;Přeh­ledné dějiny české literatury a divadla.I.Praha 1981.S.29.;.

'

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1543

Studoval na hudební škole v Českých Budějovicích, absolvoval na pražské konzervatoři housle. Mimo jiné působil jako učitel hudební školy v Přerově v letech 1928–1929. Spolupracoval s Osvobozeným divadlem, kde byl dirigentem a zástupcem J. Ježka. Vedl zpěvohru v Českých Budějovicích.

Československý hudební slovník 2.M-Ž.Praha 1963.S.255.;

V letech 1952–54 hrál ve Slováckém divadle Uh.Hradiště, 1954–60 Zlín, 1960–62 DOS Olomouc, poté Realistické divadlo Praha.Zasl.um­.1984.;

BIO-ČTK, 25.8.1988;.

V letech 1948–1950 na olomoucké scéně, poté působila v Bratislavě.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.

Působil 1923–26 ;1928–34 v Ostravě, 1936–38 Brno a v letech 1946–1953 herec, režisér činohry a operety divadla v Olomouci, od r. 1953 do r. 1967 v HD Karlín. Od r. 1930 hrál v 88 čes. filmech. Zasl. um. 1967. ;

Narozen v obci Podmoklice. (n. m. č. města Semily). Ředitelem olomouckého Žerotína v letech 1911–1917. Učitel zpěvu a sbormistr. Od r. 1919 vojenským kapelníkem v Jihlavě.
Koncertní mistr ND Praha, založil a řídil pěvec. spolek Hlahol. Zemřel v Jihlavě. Pohřben v Semilech.

Československý hudební slovník.2.Praha SHV 1965, S.263–264.; Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.221.; Stárek,Z.: Slovník českých sbormistrů.2.Praha 1982, S.406.;Kučerová Dagmar: Česká opera v Olomouci v 19. a na začátku 20.stol. In:Sborník VSMO.Olomouc 1972, S.24–29.;.

Působil ve Studnici na Vyškovsku.

Bránský, J. : Hudební slovník okresu Blansko. Boskovice 1984. ;

Hráč na kalrinet II. V Moravské filharmonii Olomouc působil od 1.11. 1952  – 31.8.1959.

Schindler, A.: Katalog členů MFO k 5.5.1998.

Po maturitě na gymnáziu v rodišti studoval konzervatoř v Praze a ještě před dokončením v r. 2002 působil jednu sezónu v Moravském divadle Olomouc. V současné době pracuje ve Východočeském divadle v Pardubicích a hraje v seriálu TV Nova " Ordinace v růžové zahradě" doktora Adama Suka. Navštívil také Český rozhlas v Hradci Králové, odkud je snímek.

Kaplanová, Dana: Josef Pejchal má jizvu na srdci. In: Styl.Magazín deníku Právo 10.11.2009. S.10–13.;

Na olomoucké scéně působila v letech 1935–1963.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.58.;.

V Olomouci působil 11 a půl roku v letech 1968–1980. Roku 1980 angažován v Ostravě, odkud odchází v roce 1984 do Prahy. Absolvent JAMU, je znám také z filmového plátna, televizní obrazovky a dabingu. Zemřel na rakovinu plic v noci ze 4. 7. na 5.7. 2017 v nemocnici.

Kosková, Š. : Petr Pelzer. =Týdeník Čs. televize, 1979, č. 28, S. 6, 4 obr. ;Loučení v červnu. Magazín Nová Svoboda, 1984, 30. 6. , č. 26, S. 6. ;( Wikipedie.cz

Od r. 1906 v Kroměříži jako berní ředitel, historik města. Autor dějin města Kroměříže. Publikoval více jak 300 článků v čas. Selský archiv, Hlídka, Vlast, denní tisk. Zabýval se dějinami řeholí, klášterů, lékařství, národodisu.

Z díla: Vlastivěda moravská.2.Okres kroměřížský.Brno 1911.; Vlastivěda moravská.Kojetský okres.Brno,1930. ;Biografie: Zuber, R.: F.V.Peřinka.-VVM, 5,1950, S.1–4.(foto). Vaněk, Jan: Nekrolog =ČSVSMO,59, 1950, sv.1, S.77–81;

Vzdělání získal na hudební škole Žerotín. V roce 1920 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Státní zkoušky z hudební výchovy složil v Brně v roce 1939. Uplatnil se jako violista v Moravské filharmonii. Působil na Pedagogické fakultě UP v Olomouci. Napsal drobné klavírní skladby.

ČSHS. 2. díl. Praha 1965. ; Prázdninová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, červen, srpen 2009. ;

Základní školu vychodil v rodišti a v Brodku u Konice. RG studoval v Jevíčku, kde byl žákem prof. Václava Stratila (1911–1993). Maturoval až po osvobození, protože za okupace musel studium přerušit a odejít na nucené práce do lesa. V letech 1946 – 1950 absolvoval olomouckou bohosloveckou fakultu. Po dramatickém uzavření fakulty odešel do Brna, kde studoval Vysokou lesnickou školu. Po promoci v roce 1956 pracoval jako lesní inženýr v Lesprojektu Kroměříž až do roku 1982, kdy odešel do důchodu. Teprve tehdy se mu otevřely naplno všechny brány k činorodé vlastivědné práci.
Od chlapeckých let psal verše, které publikoval v dětských časopisech. Zapisoval si místní lidové pověsti. Na studiích se zajímal o literaturu, filozofii a historii, soukromě studoval též cizí jazyky a jako student procestoval na kole celou republiku. Později navštívil téměř celou Evropu, ale také Kubu a Kanadu. Poznatky z cest a života lesů publikoval v odborném tisku. Vlastivědné studie publikoval většinou na pokračování, např. zajímavé dějinné události Kroměřížska vycházely v letech 1964 – 1965 v Kroměřížském kulturním kalendáři, Kronika Konicka vycházela v letech 1967– 1969 v prostějovské Stráži lidu. Řada jeho historických prací vyšla knižně, např. Kronika Šubířova a Chobyně (1971), Úsobrno v minulosti a současnosti (1973), Jan Leopold Kunert (1986), Posvátná hora Kalvárie (1990) , Pod vrchem Lavičná (1991), Jaroměřická zastavení (1992), Pohledy do staré Kroměříže (1992), Jevíčko v letech 1948–1918 (1993), Dějiny Jaroměřic na Malé Hané (1995, Dějiny města Konice I., II. (1993,1995). Ve sbornících a časopisech publikoval na 1800 příspěvků, jeho zajímavé články vycházely také v hanáckých kalendářích Rok na Hané (1992 – 1997). Členem historické sekce VSMO a Obce spisovatelů.

Stratil, V. : Historiograf a kronikář moravských obcí. =ZVSMO, 1983–1984, č. 19–20, S. 32. , . Pinkava,J.: Olomoucké vzpomínky.In: Rok na Hané 1994. Olomouc 1993.S.8–9. ; Ševčíková,H.: Říjnová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy 2004,č.10, S. 9. ; Kdo je kdo. Obec spisovatelů. Praha 1996.S. 123. ; Bartková, Hana: Moje schůzky s regionální historií.In: Tovačovské zámecké nokturno. Tovačov 2007. S. 47–53.

Narozen v Chobyni (n.č. Šubířova)

Stál u zrodu Dvořákova kvarteta v r. 1951. V MFO působil od 1.11.1957–1982. Po r. 1989 působilo Dvořákovo kvarteto samostatně a v roce 1994 zaniklo. Prof.František Pišinger byl profesor Pražské konzervatoře ve hře na violoncello. V roce 2001 dostal od AHUV ocenění Senior PRIX za dlouholetou uměleckou činnost. Je členem výboru Společnosti Antonína Dvořáka v Praze.

Katalog členů MFO. Československý hudební slovník. 2. díl. Praha 1965. S. 311.;

Narozen v Pozořicích u Brna. Studoval konzervatoř v Brně, kde absolvoval varhany a dirigování. Poté studoval mistrovskou školu pražské konzervatoře, po válce JAMU. Za okupace byl ředitelem městské hud. školy v Přerově, později divadel. dirigentem v Opavě a Olomouci. Později působil v divadle v Brně a pedagogicky na konzervatoři. Činný v rozhlase a ČT. Vítěz soutěže o znělku města Přerova pro velký orchestr, která poprvé zazněla 2.10.1945

Zpravodaj VSMO, 1982, č.17 – 18. S.50.;.

R. 1813 složil truchlozpěv na smrt divotvorného houslisty, Josefa Slavíka. Hudební skladatel především klavírních žánrů, učitel hudby a varhaník ve Vídni.

Českosl. hudební slovník. 2. díl. Praha 1965. S.317.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1858

V r. 1951–1953 šéf činohry Divadlo O. Stibora Olomouc ;1954–1956 Čs. stát. film, 1957– Národní divadlo Praha. Zasl. umělec r. 1968. 2002 – Cena Thálie.

Bio kartotéka ČTK.P., 1981.; Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha, Academia 1988, S.375 až 376.;. www.wikipedie.cz

Studoval v České reálce v Olomouci, kde maturoval r. 1949. Poté absolvoval FF UP obor tělesná a branná výchova, angličtina, 1953. Působil jako středoškolský profesor na Gymnáziu Jakuba Škody v Přerově (1953–63), poté na učńovské škole Na Šířavě. Hudební vzdělání u prof. Černého na hudební škole. Ve hře na foukací harmoniku byl samouk, učil se od 16 let. Na univerzitě byl primášem cimbálové muziky. Vystupoval s orchestry i jako sólista. V 70. letech pravidelně na mezinárodních soutěžích. Spolupracoval s rozhlasovými, televizními a filmovými studii.Získal 4× titul mistra světa v této hře. Nahrál řadu zvukových nosičů (LP desky, CD). Získal mnoho čestných vyznamenání. Poslední koncert měl v americkém Detroitu v roce 1991.Od r. 1992 již neúčinkoval. Spolu s M.Kunou napsal učebnici Foukací harmonika.

Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, Praha 1990. S.424 –425.; Obecní čidlo, 7/2004, č.3. S.11;Práz­dninová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 19, červenec srpen 2009.S.16.;

Vystudovala hudebně-dramatický obor na Státní konzervatoři. Po maturitě v roce 1981 nastoupila do svého prvního angažmá v Moravském divadle Olomouc, kde působí dodnes. Téměř deset let byla členkou Studia Hořící žirafy Davida Drábka. V současnosti hostuje v brněnském Buranteatru v inscenacích Skleněný zvěřinec a Koně přece střílíte.

OCENĚNÍ 2002 Cena z nejlepší ženský herecký výkon (role Fanky v inscenaci Loupežník)

Od roku 2003 má v Českém rozhlase Olomouc pravidelný hodinový pořad „Lady magazín“, který má podtitul „O ženách a pro ženy, ale nejen o nich a nejen pro ně“. Kromě toho od dětství natáčí rozhlasové hry, povídky, pohádky a čtení na pokračování, v poslední době převážně s Michalem Burešem v Olomouci a Hanou Mikoláškovou v Brně.

2008 Cena primátora města Olomouce za nejlepší herecký výkon (role Paní Johnstonové v inscenaci Pokrevní bratři) Cena uměleckého šéfa činohry MDO za nejlepší herecký výkon (role Paní Johnstonové v inscenaci Pokrevní bratři)

2010 Cena ředitele Českého rozhlasu Olomouc V současné době ji můžeme vidět v nové divadelní hře irské dramatičky Mariny Carr U Kočičí bažiny, dále v komedii Ephraima Kishona Oddací list. V květnové premiéře Šumaře na střeše, kde hraje dohazovačku Jentl.

Spolupracuje se studiovými scénami. Hrála téměř ve všech autorských hrách Davida Drábka a jeho studia Hořící žirafy. Nezapomenutelná je i její role Hašlera v pořadu Když nad Prahou se Hašler uklání.

Na vlnách českého rozhlasu se s ní můžeme každou sobotu dopoledne setkávat v jejím autorském pořadu Lady Magazín. Má ráda hudbu, ráda zpívá, hraje na kytaru. Angažuje se v občanském sdružení kolem válečné zpravodajky Petry Procházkové – Berkat, které se zabývá pomocí Čečensku a Afgánistánu. Spolupracuje dále s Trendem vozíčkářů Olomouc a s Lion Club Olomouc. Při svém každodenním bohatém programu nezapomíná ani na své dvě děti a pejska. Exmanželka písničkáře Karla Plíhala; Od r. 1990 členka městského zastupitelstva Olomouc.

Kdo je kdo II.1991–1992.Praha 1991, S.746.;. http://zpravodajstvi.ecn.cz/index.stm?…

V r. 1883 maturoval v Praze na Akademickém gymnáziu, vystudoval práva na české univ., v r.1884 přešel na studium bohosloví a r.1888 byl vysvěcen na kněze. Roku 1891 byl jmenován adjunktem bohoslov. fak. v Praze a r.1894 získal ThDr. V letech 1896–98 byl výpomocným katechetou na Slovansk. gymnáziu v Olomouci. Od r.1899 působil na reáln. gymnáziu na Malé Straně. Vlastním nákladem vydával časopis Obrázková revue. Spolupracoval při pořádání výstav (Národopisná, Mariánská, aj.). Roku 1901 byl jmenován doc. dějin umění v arcib. semináři. V r.1903 členem ČAVU, r.1907 členem Královské č. společ. nauk, r.1904 metropolitní kanovník pražský. V letech 1913–19 byl hl. redaktorem časopisu Památky archeologické. Autorem 4-svazků Český bohovědný slovník (1912–32, 5-díl nedokončen), 7-dílní popis círk. památek pražské arcidiecéze, Dějiny a bibliografie č. katol. lit. nábož.(1913–23).

Týnecké listy, č.2/2007, S.11; Pokorný, Pavel, R.: Biskupové Čech, Moravy a Slezska po roce 1918 a jejich znaky.Ostrava 1992. S.18.