Osobnosti Moravy.eu

Po absolutoriu lesnické školy v Písku začínal jako úředník na panství ve Lnářích. Podněcován T. Mokrým, aby rozvinul svůj malířský talent, vydal se 1895 na studia na AVU do Prahy do krajinářské speciálky Julia Mařáka a po jeho smrti pokračoval v u R. Ottenfelda (do r. 1901). V letech 1902–1903 studoval grafiku v Mnichově. Člen České akademie věd a umění. Představitel české krajinářské školy, směřující vývojově od realismu k impresionismu. Oblíbenými tématy jeho tvorby byly motivy z lesního interiéru a ze života lesní zvěře (Liščí rodina, 1915, 1921; Koncert v lese, 1927; Cesta lesem, 1928). Cyklus jeho kreseb zvěře inspiroval Rudolfa Těsnohlídka k napsání pohádkové knížky Příběhy lišky Bystroušky a ten zase Leoše Janáčka k napsání světově proslulé opery stejného jména.

Kalvoda, Alois: Přátelé výtvarníci. Praha 1929.; Kopa, Jaroslav: Čeští malíři impresionisté. Praha 1934.; Šantavý, františek: Stanislav Lolek, Joža Uprka – grafické dílo. 1982.; Lolek, Stanislav: Lovecký deník. Zábřeh 1947. Dvořák, František: Stanislav Lolek – umělec tajně slavný. (2006 úvod výstavy) Lolková, Krista: Zamyšlení nad mým prastrýcem Stanislavem Lolkem. – oba články na webu www.kavarna-lostice.cz

Oprava data narození dle článku Mgr. Kristy Lolkové.

Dcera železničního zaměstnance. Studovala gymnázium v Přerově, kde maturovala r. 1920. Pak vstoupila na nově založenou LF MU v Brně, kde promovala r. 1926. Po promoci nastoupila na porodním oddělení ostravské státní nemocnice ve Slezské Ostravě. V letech 1927–1930 působila v zemské plicní léčebně v Šumperku. Tehdy měla možnost stážovat v zahraničí (Vídeň, Berlín, Švýcarsko). V letech 1929–1930 se podařilo vybudovat v Ostravě-Zábřehu Masarykův ústav pro matky a kojence (první v celém státě), který vedla. V roce 1953 byla vyznamenána Řádem práce.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962.S.156.; Nekrolog.Časopis lékař.čes.93, 1954, S.159–160.;. BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S. 62. Matoušek, M.: Malý biografický slovník čs.lékařů. Praha 1964. S.96.

MUDr. Emilie Lukášová

Narozena v Lověšicích (n.m.č. Přerova)

V Olomouci působil od r. 1953, kde prof. vnitřního lékařství LFUP, v r. 1970 odchod do důchodu. V letech 1990–1991 reaktivace Vedení spojených kateder vnitř. lékařství, přednášky z lékař. etiky. Předseda čs. kardiolog. společnosti 1959–1971, čest. členem 1991. Byl předsedou IV. kongresu Evropské kardiolog. společnosti v Praze 1964, čest. členem Britisch Cardiac Society ad. Studijní pobyty v zahraničí 1936 Anglie, 1947 USA, 1968 Itálie, přednášková turné v letech 1962, 1966 a 1969, Indie, Indonésie a Dánsko. Autorem více než 170 prací. 1993–1994 člen vědecké rady LF UP. Autor učebnic (Vnitří lékařství, dosud 4 vyd. 1955, 1960, 1969, 1971. )

Portrét, foto. Žurnál, 1992, č. 40, S. 8, červen. ; ČBS. Praha1992. S. 418. ;.

Rozená Fialová. Vyučila se dámskou krejčovou v Lošticích. V Olomouci bydlela od r. 1930. Povolání vykonávala do roku 1995. Vlastním nákladem vydala 2 básnické sbírky: Úsměvné ohlédnutí (Mohelnice 1990), Poezie mé tajemství (Olomouc 1992). V roce 1995 vyšla vzpomínková kniha nazvaná Vzpomínání. Jinak vydávala příležitostné básně v denním a regionálním tisku.

Machala, Lubomír: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990–1995. Rubico Olomouc 1996. S.101.;

Absolvoval uměleckoprůmyslové školy v Praze. Činnost: olejomalby, ilustrace, užitá grafika, nástěnné malby, divadelní výtvarnictví.

Toman, P.: Slovník.Praha 1947, S.55.;.

Bratr Jaroslava M. Tvůrčí zájem směřuje k veselohrám ze současnosti/Tři chlapi v chalupě/. Zasloužilý umělec 1974.

Malá československá encyklopedie.IV­.Praha, Academia 1986, S.40.; Českoslovenští filmoví tvůrci sedmdesátých let.Praha 1983, S.49–50/fotografie/; Kmoníčková, Eva: V roce 1987 zemřeli.Brno, SVK 1988, S.35.;.

Absolvoval učitelský ústav a poté Pivodovu operní školu. Angažován k divadlu Pavla Švandy. S Ludvíkovou společností odejel do Ameriky, kde působil 1 rok. V r. 1902 byl povolán jako choralista a úředník konzistoře do Olomouce, kde působil 20 let. Byl členem Žerotína.

Nešpor, V. : Průvodce po Ústředním hřbitově. Olomouc 1929.

Od r. 1956 působil v DOS Olomouc jako šéf baletu. .

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.S.172.;.

Učitel tělocviku na reálce v Prostějově. Nevlastní děd J. Wolkera.

Bratr Sergeje Machonina a Vladimíra Machonina. V letech 1967–1969 ředitel Ústavu sociálních a politických věd UK Praha V r. 1970 z politických důvodů propuštěn. V dobách normalizace perzekvován komunistickým režimem. Od roku 1992 pracoval v Sociologickém ústavu Akademie věd České republiky. Doc. PhDr. Pavel Machonin.

Kdo je kdo 1991/1992.Praha 1991, s.565.;. http://www.listy.cz/archiv.php?…

Abs. ČVUT Praha, 1947 – 49 odb. asist. prof. Honzíka, poté pracoval ve Stavoprojektu Praha do r. 1968. Manžel Machoninové Věry.

ČBS.Praha 1992.S.426.;.

V Olomouci působila od r. 1919 .

Přehled činnosti čs.divadel ..Praha 1958.S.172.;.

V letech 1959–1963 studoval pedag. fak. UP, 1967–1974 FFUP, obor filozofie, psychologie, doktorát 1981. Publikuje recenze z výtvar. života v region. tisku, autorem katalogů uměl. výstav, do r. 1987 ved. odb. kultury ONV Vsetín.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989.;.

PhDr. Dalibor Malina

Narodil se v obci Prachovice na Chrudimsku. Učil na gymnáziu v Zábřeze v letech 1900–1918, zasloužil se o vybudování tiskárny, v Sokolu zřídil loutkové divadlo pro děti.

Horák, Pavel: Vzpomínka na prof.a hvězdáře Josefa Malíře. In: Průvodce kulturou Zábřeha 1964, č.4.;

Význačný dělnický pracovník, 5. český starosta města. Pohřben v čestném hrobě.

Starý, F. : Městský hřbitov v Prostějově. Prostějov, 1931, S. 42.

Vystudoval na učitelském ústavu v Hradci Králové a hned po maturitě v roce 1906 odchází učit na severní Moravu do Drozdova. Pak vystřídal rok co rok další obce Zábřežska : Třeština, Lesnice, Rovensko a od r. 1912 opět Drozdov. V roce 1915 musel narukovat a na frontě se jeho zdravotní stav zhoršil natolik, že po skončení války musel dostat zdravotní dovolenou a do školské služby se mohl vrátit až v roce 1920. Vrátil se opět do Drozdova, ale tam se jeho působení nepodařilo a tak v letech 1923–1927 učil na Hané a to v Hrubčicích a v Prostějově. Od podzimu 1927 v Brně. Z nevelkého platu musel uživit rodiče, rodinu a třináct děti. V roce 1930 byl kvůli nemoci předčasně penziován.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990. S.119–120.;

Dobrodinec města. Padl za 1. světové války.

Starý, F.: Městský hřbitov v Prostějově. Prostějov 1931, S.42.;

Ve svých povídkách, které vyšly pood souborným názvem " Kořenky "(1978) se inspirovala vesnickým prostředím na Jesenicku.

Rafaj, O.: O nesporném talentu české prrózy. Doslov knihy Kořenky. Praha, MF 1978.; Urbanová : Literární slovník severní Moravy a Slezska (1945–2000). Ostrava 2001. S.183.;

Funkcionář v tělovýchově, člen DTJ, tajemník jednoty Meopty, autor řady článků v Kultuře Přerova a Novém Přerovsku.

SOKA Přerov.

Maturoval v Jičíně r. 1917 a hned poté odveden na vojnu. Po vzniku samostatného Československa v r. 1918 se jako dobrovolník přihlásil do čsl.armády a bojoval na Slovensku. Pak vystudoval lékařskou fakultu v Praze a promoval 10.11.1923. Po promoci nastoupil na Patologicko-anatomický ústav prof. A. Spilky v Bratislavě, kde působil 3 roky. V roce 1926 přešel do Brna na gynekologicko-porodnickou fakultu Masarykovy univerzity, kterou vedl prof.MUDr. Gustav Müller. Již v roce 1927 se stal asistentem. Podnikal četné studijní cesty: Paříž, Brusel, Budapešt, Bělehrad, Sofie, Drážďany, Berlín, Lipsko, Frankfurt, Bonn aj. V roce 1930 působil ve Švédsku na Forselové klinice ve Stockholmu a pak v Göteborgru na radiobiologickém a onkologickém pracovišti. V roce 1933 habilitován v Brně pro obor porodnictví a gynekologie. V roce 1938 přešel jako docent do Hradce Králového, kde se stal primářem gynekologicko-porodnického oddělení. V roce 1947 jmenován řádným prof. Hradecké lékařské fakulty, která se v roce 1951 změnila na Vojenskou lékařskou akademii. Prof. Maršálek musel změnit působiště a odešel do Olomouce, kde se stal přednostou gynekologicko porodnické kliniky UPOL. V roce 1954 vybudoval na klinice vlastní rentgenologické pracoviště. V té době taky napsal rozsáhlou monografii Operativní léčba ženských orgánů. Postupem času byl stále více a více sledován stranickými orgány, kterým byl trnem v oku jeho životní styl. V roce 1958 při jeho 60. narozeninách ještě sice vyšlo slavnostní číslo časopisu Československá gynekologie, ale nad Maršálkem se už stahovala mračna. Rektor UPOL a prof. neurolgie MUDr. Jaromír Hrbek, který byl později i ministrem školství, byl typický představitel nekompromisního komunistického funkcionáře. Maršálkovi vytýkal, kde co a nakonec byl z UPOL nedůstojně propuštěn. Získal místo v uranových dolech v Jáchymově, kde pracoval jako terenní gynekolog a závodní lékař a zřídil v pohraničním městečku Vejprty i malou porodnici. Nenechal se zlomit a stále studoval, přednášel po celém kraji, Publikoval v zahraničí a korespondoval s řadou kolegů z celého světa, kteří mu posílali odbornou literaturu. V roce 1967 byl rehabilitován a téměř v 70 ti letech nastoupil jako samostatná vědecká síla na gynekologicko-porodnické klinice J.E. Purkyně v Brně. V pozdějším věku trpěl chronickou ischemickou chorobou srdeční a volné dny trávil na chalupě na Vysočině. Když mu bylo zle, tak se nechal odvézt do nemocnice, kde zemřel na infarkt myokardu.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.147–148; Pilka, Radovan: Almanach 120 PORGYN. Olomouc, FN 2019.S. 15–17.

Narozen v Modřanech u Prahy (n. Praha – Modřany) V letech 1922–1941 řed.pěvec.hudební školy Přerub v Přerově, 1928–1938 sbormistr Přerub, 1922–1938 sbormistr Sokola, 1941–2 konc.tábor Brno. Po osvobození učitelem hudby soukromě. Tvořil skladby: pro sbory, upravoval lid.písně, hl.hanácké.

Stárek, Z.: SČS II.Praha Div. ústav 1982.S.343.;.

V letech 1924–1926 působil v Městském divadle v Olomouci jako sólista-tenorista, od r. 1926 v ND Praha. Hostoval v zahraničí. Nahrávky gramofonových desek Odeon.

Československý hudební slovník.Sv.2., P., SHV 1965, S.58.. http://cestipevci.wz.cz/pevci/masak.htm

Přednosta neurologického oddělení nemocnice v Praze – Motole. Zajímal se o diagnostiku vyhřezlých meziobratlových plotének.

Zdravotnické noviny, 20, 1971, č.34. S.2.;.

Vysokoškolský profesor křesťanské filozofie na CM bohoslovecké fakultě v Olomouci Přednášel latinsky s českými vysvětlivkami­.Spis.Compendi­um philosophiae christianae.3.díl pod názvem CRITICA/1940/. Dne 23.3.1948 jmenován olomouckým arcibiskupem.Zemřel v Olomouci, pochován v Pitíně. Polohraný dokument o olomouckém arcibiskupovi Josefu Matochovi, který zemřel v domácím vězení za totalitního režimu. Život Josefa Matochy je smutným, ale ryzím svědectvím naší paměti národa. Příběh tichého a čistého jihomoravského chlapce se odehrál v nešťastné době. Slibnou dráhu vzdělance, akademického teologa a filosofa přetne fašistická, a následně vše dokoná komunistická zvůle. Jen několik dní po „Vítězném rudém únoru" jej v březnu 1948 papež Pius XII. překvapivě jmenoval arcibiskupem olomouckým. Svěřený úřad však mohl vykonávat pouze do roku 1950, tehdy byl během Velikonoc nezákonně internován komunistickou státní mocí. Na základě vykonstruovaných nařčení byli jeho blízcí spolupracovníci zatčeni a on byl vězněn ve své rezidenci. V tzv. „domácím vězení" nemohl ani číst knihy, noviny a poslouchat rozhlas, ale především zůstal sám, pouze se svými strážci. Nepředstavitelných 11 let neustoupil komunistickému zlu, proto byl systematicky devastován a týrán psychologickou samovazbou. Jeho příběh byl a znovu je zasouván do zapomnění jako špatné svědomí, které ovšem nelze z paměti národa vymazat. Dokumentární film se snaží rekonstruovat příběh „nekrvavého mučedníka" na základě autentických textů jeho dopisů, přednášek, knih a poznámek. Podařilo se zajistit poslední žijící pamětníky, kteří se s Josefem Matochou setkali, vedle osobních vzpomínek příslušníků Matochovy rodiny je ústředním průvodcem jeho životopisec J. Z. Charouz. Hraný dokument vznikal více než 2 roky v produkci Studia Velehrad Olomouc. Postavu Arcibiskupa v hraných sekvencích filmu představuje brněnský herec Miloslav Maršálek, dále vystupují herci moravských divadel. Film byl natáčen v prostředích, která byla zásadní pro budoucího internovaného arcibiskupa – rodný Pitín, Nepomucenum v Římě, Bazilika Svatého Petra ve Vatikánu, malý římský kostelík, kde byl vysvěcen na kněze a především Olomoucký arcibiskupský palác s místnostmi jeho internace atd. Film odkazuje k jeho celoživotnímu mottu, určující jeho zvolenou životní cestu, po níž se snažil statečně jít až do všech důsledků.(Česká televize ve filmu: Mlčení, modlitba, pokání . 2011. 53 minut.

Dolenský, A. : Kulturní adresář ČSR. Praha, 1936, S. 333. Katalog moravských biskupů, arcibiskupů a kapitul staré i nové doby. Olomouc, 1977, S. 99–100. Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli. . . ?Praha 1970, S. 131. ; Kdy-kde-co v Olomouci 1991, listopad, S. 1.

Narodil se v rodině majitele panství a hraběnky Kálnoky. Gymnázium studoval v Příboře a Těšíně, filozofii v Brně a teologii v Olomouci v letech 1825–1828, na kněze vysvěcen 23.8.1829 a r. 1838 promován na ThDr. Ještě jako klerik byl 18.1.1829 jmenován císařem nesídelním kanovníkem v Olomouci. Již od 2.3. 1829 byl kooperátorem v Klimkovicích a od 8.10. 1829 ve Veselí. Farářem ve Slavičíně se stal 29.1. 1835 a tentýž úřad zastával v Hulíně od května 1837. Rok 1838 mu přinesl mnohé úřady a funkce. Stal se radou a asesorem arcibiskupské konzistoře v Olomouci a 6.11. proboštem kolegiální kapituly v Kroměříži, tamním venkovským děkanem, arciknězem. Jeho církevní kariéra byla dovršena 13.5. 1843, kdy jej císař jmenoval olomouckým sídelním kanovníkem. Dne 10.7. 1846 byl zvolen děkanem teologické fakulty v Olomouci. R. 1850 byl zaspán do kolegia doktorů pražské univerzity. Členem společnosti pro rozvoj zahradnictví ve Vídni (1844).

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14.), Ostrava 2001. S. 91–92.

Narozen v obci Dolní Marklovice (n. m.č. Petrovic u Karviné)