Osobnosti Moravy.eu

Útlé dětství prožíval v Olomouci a po šesti letech se rodina přestěhovala na jih Čech. Zde studoval Střední průmyslovou školu stavební v Českých Budějovicích, vyučil se keramikem. Ve volných chvílích kreslil, některé kresby byly publikované v Dikobrazu. Největší zájem je o jeho keramické figurky, zvonečky, betlémy či zahradní keramiku. V roce 1991 se osamostatnil. Tvoří na Táborsku v Sezimově Ústí.

Dokumentační list – 4.1.2007 /hš

Zemský archivář, historik Moravy, r. 1833 vstoupil do augustiniánského kláštera v Brně, ale r. 1835 vystoupil. Za své zásluhy dostal od císaře Františka Josefa I. zlatý záslužný kříž s korunou a jmenován byl dopisujícím členem Královské společnosti věd v Praze.

OSN, 12. díl. Praha 1897, S. 457; Literární místopis Přerovska-OA Přerov;.

V Uničově studoval nižší reálku, v Olomouci pak učitelskou přípravku. V roce 1855 absolvoval zkoušku z metodiky vyučování hluchoněmých a pro hlavní školy. V období 1.9.1855–13.9.1863 působil v Těšeticích, poté v Lošticích do září 1896, kdy šel do pense. Členem přírodovědných spolků r. 1860 ve Vídni a r. 1875 v Brně. Od roku 1880 řídil meteorologickou stanici v Lošticích. V r. 1886 jmenován dopisujícím členem VSMO. V roce 1896 byl jmenován čestným členem města Loštic. Miloval a provozoval hudbu, hrál na housle a klavír, též skládal drobné skladby. Měl bohaté přírodovědné sbírky. Za zásluhy jmenován ředitelem školy.

Fischer, R.: Loštice.2, Olomouc 1916. S. 266–271.

Maturoval na gymnáziu v Boskovicích, poté studoval od r. 1922 slovanskou filologii a anglistiku na FFUK Praha, kde promoval v r. 1927. Poté učil češtinu, ruštinu a polštinu na Obchodní akademii v Olomouci 1927–1946. V roce 1946 získal doktorát. Na FF UP Olomouc působil PhDr. Ilek v letech 1947–1955. V r. 1951 se habilitoval pro obor ruská a sovětská literatura a 1955 byl jmenován profesorem. V roce 1963 souběžně působil v Praze zprvu na VŠ ruského jazyka a literatury a v r. 1960 ředitelem Ústavu ruského jazyka a literatury na FFUK až do r. 1970, kdy odešel do důchodu. V roce 1982 dostal Prof. PhDr. Bohuslav Ilek, CSc. zlatou medaili UP Olomouc.

Padesát let z dějin obnovené univerzity. Olomouc UP 1996.;

V roce 1931 maturoval na reálném gymnáziu v Hranicích a poté začal studovat Masaryovu univerzitu v Brně. Po 2 letech studia přerušil a 1934–47 učil na školách v Rajhradě, Hranicích, Lipníku nad Bečvou. Studiem při zaměstnání na FFMU 1945–1947 získal aprobaci zeměpis a dějepis. V letech 1947–1949 vyučoval na gymnáziu v Lipníku nad Bečvou. Od r. 1943 spravoval také městský archiv v Hranicích Od r. 1949 pracoval v archivu v Opavě, 1955–1978 ředitelem Stát. okres. archivu v Opavě, publikoval ve vlastivědném tisku a též v Záhorské kronice.

JŠ.: K životnímu jubileu PhDr.Bohumíra Indry.=Vlastivědné listy Sm kraje 1987, XIII, č.2, S.44.; Pitronová, Bl.: K životnímu jubileu.=ČSM-B 1982, č.3, S.284; Turek, Adolf: 60 let PhDr.Bohumíra Indry.=Archiv­.časopis 1972, S. 214–217;. BSSSM, seš.5 (17.) Ostrava 2004. S.75–76.

PhDr. Bohumír Indra

Emigroval v roce narození s rodiči do Rakouska. Navštěvoval gymnázium v Klagenfurtu, kde maturoval r. 1929. Poté studoval slavistiku, germanistiku a indologii na univerzitě ve Vídni. Vysokoškolská studia ukončil v roce 1933 doktorátem a poté byl rok na stáži v Paříži u A. Meilleta a rok v Praze, kde se seznámil s PLK a stal se jeho členem. V roce 1935 se na vídeňskou univerzitu vrátil jako lektor ruštiny a 1939 se na univerzitě v Lublani habilitoval a do podzimu 1941 tam přednášel jako soukromý docent. Na pozvání L.
Nováka přesídlil do Bratislavy, kde v letech 1941–1945 učil
Na obchodní akademii a účastnil se tamního vědeckého života. Po válce nastoupil jako profesor ruského jazyka na univerzitu. .V období deseti let 1955–1965 vyučoval na FFUP v Olomouci, Ale od počátku 60.let paralelně působil v Akademii věd NDR v Berlíně. V roce 1965 nastoupil do Ústavu jazyků a literatur ČSAV v Praze. Rok 1967 strávil jako hostující profesor na Univerzitách v Los Angeles, Michiganu a Yale. Po okupaci Československa působil 1968–1971 na univerzitě v Los Angeles. Potom přešel na nově zakládanou univerzitu do Klagenfurtu, kde působil až do smrti. Vstoupil do lingvistiky studiemi korutanských nářečí slovinštiny, Také jako specialista na fonetiku a fonologii slovanských jazyků. Fonetice a fonologii slovanských jazyků, zejména ruštiny se věnoval průběžně celý svůj život a to v čase 1947–1978.

Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. Praha Libri 2008. Kostřica, Vladimír. Profesor Isačenko a ruská literatura. Rossica36.S. 128–134. www.

2 články na http://otavinka.blog.cz/ únor 2011.

K hudbě jej vedla od dětství maminka, houslistka. Soukromě studoval hru na housle a klavír. V roce 1948 maturoval na reálném gymnáziu v Olomouci. Poté studoval v Brně. Žák Jaroslava Kvapila. Absolvoval JAMU v roce 1952. doc. JAMU Brno od r. 1966– 1990.. Instruktor souborů lidové umělecké tvořivosti. Autor orchestr. a komorních skladeb, tendence k syntéze různých technických i slohových prvků. . Mj. zhudebnil texty Fr. Hrubína, Jana Skácela, O. Mikuláška a romskou poezii.

Kmoníčková, Eva: V roce 1990 zemřeli. Brno, SVK 1991, S. 8–9. ; Čeští skladatelé současnosti. Praha Panton 1985. S. 109–111. /foto/; Matzner, A. : Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. 3. Praha 1990, S. 224. ; ČBS XX stol., 1. díl, Praha 1999;

Absolvoval studia na . AVU Vídeň v letech 1883–1888, působil jako prof. kreslení v Olomouci, v Brně od r. 1925. Maloval portréty, krajiny, kostelní obrazy. Ilustrace pro Musejník olomoucký, národopisné studie. Vystavoval v Olomouci a Holešově r. 1914. Ilustrace děl Wanklových a růz. moravských časopisů.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1970, S.78.; Toman, P.: NSČSVU I.Praha 1947, S.409.;.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1954

Narozen na Bruntálsku. Hudební zkušenosti získal už jako sborista olomouckého dómu. 1859–1864 byl kapelníkem ředitelem něm. divadla v Praze. 1881–1897 působil jako ředitel ve vídeňské opeře. Složil několik sborových písní.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzitav Ostravě, 1999.S.23;

Narozen v obci Kocourovec (n. součást obce Přáslavice) Studoval na gymnáziu v Příboře, poté Filozofickou fakultu UK Praha. Po promoci působil jako profesor na gymnáziu v Přerově v letech 1935–53., Po odchodu Antonína Dostála do Prahy přišel na Katedru bohemistiky ve školním roce 1952–53 jako zkušený středoškolský pedagog. Brzy se habilitoval pro obor srovnávací slovanská jazykověda. Přednášel staroslověnštinu a srovnávací slovanskou jazykovědu. Profesorem byl jmenován v rámci rehabilitace až v roce 1992. Badatelsky se zaměřil zejména na problematiku adverbia ve slovanských jazycích. Ve sborníku FF brněnské univerzity publikoval práci Slovanské adverbium v r. 1966. Do důchodu odešel v roce 1972.

Literární místopis Přerovska SOKA Přerov;

Byl jedním z prvních žáků valašskomeziříč­ského gymnázia. Po doplňovací zkoušce na učitelském ústavu v Brně se v roce 1887 stal učitelem v Zašové. Básnické prvotiny publikoval pod pseudonymen M. Hanuš v almanachu Zora. V Zašové napsal povídky Nevzešlo ráno a Zapadlé úhory. V roce 1891 se oženil s Žofií Libosvárskou z Krásna, v roce 1901 byl jmenován správcem školy v Komárovicích a v roce 1919 ředitelem školy v Rožnově. Jeho dalšími knihami jsou sbírky povídek Večerní stíny, Ráj a jiné povídky, Horští lidé, romány Selský práh a Slunečná paseka, veršovaná idyla Lukáš Roman a kniha a valašských dětech Jarní píseň. Je pohřben na Valašském Slavíně v Rožnově.

Kunc, J.: Slovník souodobých čes.spisovate­lů.I.Praha, Orbis 1945.S.299–301..

Krásno nad Bečvou (n.m.č, Valašské Meziříčí)

Působil na UP v Olomouci od r. 1946–1961;

Cekota, Vojtěch-Roubic, Antonín: Prof. PhDr. Karel Janáček, DrSc. =Středisko, sborník VSMO, 70–71, 1987–88, S. 50–52/fotografie/;.

Narozen v Prusích u Přerova. Po absolvování Vyšší rolnické školy v Přerově r. 1948 a doplňkové maturity na gymnáziu v Brně r. 1949, studoval filozofofii a psychologii na FFMU, PhDr. 1953 z psychologie. Působil v Psychiatrické léčebně v Kroměříži 1952–1959, na Pedagogickém institutu v Olomouci od 1959 do 1963 a na PedF UP 1963–1990. Zabýval se optimalizací výukového procesum zejména logiky, logickou sémantikou a posléze sémantikou přirozeného jazyka a epistemologií. Obecná psychologie (1972), Základy formální logiky (1972). Publikuje ve sbornících AUPO.

Gabriel, Jiří: Slovník českých filozofů. Brno, Masarykova univerzita 1998.S.234. (Fotografie).

Nyní Beňov – Prusy.

Doc. Vysoké školy zemědělské v Brně.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.79.;.

Studoval gymnázium v Kroměříži, teologii v Olomouci. Kaplan v Bludově od r. 1873, správce kláštera Uršulinek v Přestavlkách, od r. 1882 prof. mravovědy na teolog. fak. v Olomouci. První katecheta na Poetingeově ústavu. Vlastenec. Psal články a pojednání do čas. Pastýř duchovní, autor učebnic.

Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 193., S. 116–117.; MSN, III. Praha 1927. S. 702. ; Průvodce po Ústředním hřbitově v Olomouci. Olomouc 1929 S. 39–1940. ; Podlaha, A. : Bibliografie české katol. literatury náboženské. část 5. Praha 1923. S. 2088. ;.

Narodila se v rodině úředníka ministerstva dopravy 9. července 1921. Po maturitě na Dívčím reformním gymnáziu v Olomouci v roce 1940 pracovala jako kancelářská síla a po válce studovala v Brně na Masarykově univerzitě obor defektologie a graduovala na Univerzitě Palackého v Olomouci v oboru speciální pedagogika. Zprvu učila na škole v Bohuňovicích, poté ve Šternberku a v Olomouci, později na škole pro žáky vyžadující zvláštní péči v ulici 8. května, kde působila do roku 1978. Pak se cele věnovala literatuře. Studovala literární teorii, zejména teorii verše, přátelila se s Jaroslavem Seifertem a O.F. Bablerem. Úzce spolupracovala s romanistou Jiřím Látalem (1923–1999) a překladatelem Vojtěchem Gajou (1912–1992) s jejichž pomocí mohla pak překládat kromě textů z francouzštiny, němčiny a ruštiny i verše z litevštiny a lotyštiny. Kromě vlastní tvorby se věnovala překladům. Svou poezii vydávala pod pseudonymem Jana Dufková (debutovala básnickou sbírkou „Kvítí“ v roce 1955). Básnickou tvorbu publikovala v pěti sbírkách : Nad paletou (1958, verše pro děti), Šeptem (1979), Modlitby a kytice (spirituálně laděná sbírka vyšla v Mnichově r. 1986) a teprve vydání po roce 1990 prozradilo její pravé jméno. Dále vyšly sbírky: Modlitby (1992) a Po Karmelských stezkách (1995). Také většina jejích překladů vyšla až po roce. 1989. Spolupra­covala s Karmelitánským nakladatelstvím v Kostelním Vydří.

• bk-: Umění překladu.In: Kdy, kde co v Olomouci.Olomouc 1990, srpen..

Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010. S.47. Kolář, Bohumír: Básnířka a překladatelka Anděla Janoušková. In: Z paměti literární Olomouce. Olomouc 2004. S. 114–117. Ševčíková, Hana : Lednová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, 2009, leden.S.4.

Od r. 1967 přednášel v Brně a v Praze. V letech 1970–81 v angličtině v kursech Světové zdravotnické organizace. Vedoucí Národní referenční laboratoře MZ ČR pro tetanus. Autor 70 vědeckých publikací, z toho 11 v zahraničním tisku. Od r. 1972 v Olomouci jako vedoucí protiepidemického odboru Okresní hygienické stanice v Olomouci, od r. 1986 dosud ředitel a hlavní hygienik Železniční hygiemické stanice ÚŽZ v Olomouci, 1990 jmenován doc. pro obor epidemiologie, 1990 přednosta ústavu prevent. lékařství LFUP, 1991 jmenován profesorem. Prof. MUDr. Vladimír Janout, CSc. působí na Katedře rozvojových studií Přírodovědecké fakulty UPOL, kde externě vyučuje předmět Epidemiologie, hygiena a veřejné zdraví, je vedoucím ústavu epidemiologické ochrany veřejného zdraví na Ostravské univerzitě a zástupce přednosty ústavu preventivního lékařství LFUP. Soudní znalec. Bydlí ve Velké Bystřici.

Žurnál, 1992, č.36/37, S.10.;.

Od r. 1971 na LF UP v Olomouci, 1983 jmen. profesorem. Vyučoval na LF v Brně a Olomouci, externě na pedag. a filozof. fakultě v Brně a na zdravot. školách. Přednášel na lékař. akademiích v Německu, USA, Anglii. Celkem publikoval 275 vědec. prací, monografií a učeb. textů a 70 populárně maučných článků, recenzí. 1990 oceněn jeho tým v USA za publikaci o antigenech krevních skupin v nádorech. Píše detektivní romány.

Žurnál UP, 1992, červen, č. 38, S. 5, foto; Pořad ČT Setkání na Panském dvoře, listopad 1993. ; Wikipedie.cz

Angažován u divadla v Olomouci 1929, 1931–1935;v Opavě 1930, v Brně 1922–1924 a po r. 1945 trvale.

Československý hudební slovník.Sv.1.P., SHV 1963, S.579.; Hudební rozhledy 1968, 750.;Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959, S.133.;

Studoval lesní inženýrství v Brně a v letech 1954–83 učil na střední lesnické škole v Hranicích. Malířství studoval soukromě u Stanislava Krátkého. Věnoval se krajinomalbě, zejména lesním interiérům, zvláštní pozornost věnoval krajině Valašska. Jen občas namaloval zátiší nebo portrét. Vystavoval v Hranicích, Vsetíně a v Olomouci, zúčastnil se výstavy Výtvarníci Valašska ve Velkých Karlovicích. Vydavatelství Margaret ve Zlíně vydalo v roce 1997 jeho monografii. Od září do 30.11.2011 se v sálech Nové radnice v Hranicích konala jeho výstava k jubileu.

Zatloukal, Pavel : I.souborná výstava Unie výtvarných umělců Olomoucka.Olomouc 1991.;. www.Valaskeatheny.cz

Ing. Jan Jaroš

Herec od r. 1946 v angažmá na Moravě, od r. 1956 v Brně.

Přehled činnosti čs.divadel.Praha 1958.S.133.;.

V Bratislavě studoval Vysokou školu múzických umění, odkud přešel do Brna na JAMU. V roce 1994 přijal angažmá v Moravském divadle Olomouc, kde působil deset let. Zahrál si v televizním seriálu Hop nebo trop. Od roku 2004 hraje v televizním seriálu TV Nova Ulice, truhláře Bedřicha Lišku.

Kresta, David : Jastraban: V Ulici jsme už měli Vánoce. Sedmička Olomouc, 1, 26.11.2009, č. 33. S. 7.

Od r. 1860 plukovní lékař v Brně, zde se seznámil se Sušilem. Vydal 2 svazky harmonizovaných chor národních písní. Přeložen do Olomouce, kde pokračoval v harmonizaci, byl i hud. kritik, r. 1866 dopisoval do Moravské Orlice, 1869 převelen do Budvy v Dalmacii.

Almanach českých lékař;.Praha 1913.S.119.;Fis­cher, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.118.;.

V roce 1923 se rodila vrátila do Československa a usadila se v Zábřehu. Jan navštěvoval reálku v Šumperku a v roce 1928 maturoval. Poté studoval historii a zeměmpis na FF UK v Praze . Poté učil v Mělníku a od r. 1938 v Šumperku. Období 2. světové války prožil v Brně. Od roku 1945 nastoupil na obnovené gymnázium v Šumperku. Ujal se i funkce kronikáře města. Od r. 1946 řídil zábřežský časopis Moravský sever. Na jaře 1948 byl povolán do Prahy, do služeb ministerstva zahraničních věcí. Zprvu působil v Praze, později ve Varšavě.. Zpět do Prahy se vrátil v roce 1954. PhDr. Jan Jersák se věnoval od roku 1972, kdy odešel do penze psaním memoárů.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.54

V r. 1950 absolvoval AVU v Praze u prof.Laudy a Španiela.Od r.1949 žil v Sobotíně.1952 váž­ně onemocněl , od r.1968 v inv.důcho­du.Pracoval jako výtvarník v muzeu Šumperk a jako pedagog na LŠU. Zabýval se monumentální sochařskou tvorbou v kameni a kovu, dřevěnou skulpturou, portrétem i drobnými plastikami a medailemi.Též ilustrátor a grafik.Jeho nejvýznamější práce zdobí exteriéry severní Moravy.Žena s pecny, 1964, plastiky pro nemocnici 1972, Přerov ;Chlapec s melounem, silniční milník Bludička, 1974, Olomouc;ad.Jeho dílo zastouprno v galeriích : NG Praha, Olomouc, Opava, Šumperk ad. Město Šumperk provozuje výstavní síň J.J., při níž je stálá malá expozice s výběrem umělcovy tvorby.

Lakosil, J.: Nad dílem J.J. Severní Morava 43, S.15 – 18.;Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Seš.1.Opava – Ostrava, OPTYS 1993.S.56.;.