Osobnosti Moravy.eu

V letech 1876–1878 pracoval v Praze v drogistické firmě, poté u obchodníka s cukrem a pak odešel ke strýci do učení ve Vídni. Ve strýcově filiálce v Olomouci se v roce 1883 vyučil knihkupcem. Dne 4. 12. 1884 zahájil svou vlastní knihkupeckou a nakladatelskou činnost otevřením českého knihkupectví v nynější Denisově ulici. Zpočátku vydával lidové knížky a populární kalendáře (Ječmínek), později středoškolské učebnice, krásnou literaturu, reprodukce obrazů, pohlednice a knihy ilustrované předními umělci. V roce 1898 založil a vydával oblíbenou Moravskoslezskou kroniku lidového čtení. Byl také organizátorem kulturního a společenského života v Olomouci, pořádal přednášky, koncerty i umělecké výstavy. Po 1. světové válce předal firmu svým synům, kteří pokračovali v jeho práci. .Pořádal přednášky, činný v Národní jednotě, pořádal koncerty.Dr.Arne Novák jej nazval moravským Krameriem. Z propagačních tisků Prombergrova nakladatelství se dovídáme, že roku 1907 se skládal jeho podnik z nakladatelství, knihkupectví a antikvariátu, půjčovny hudebnin, výtvarného salonu, prodejny obrazů a lišt. Dále nabízel obstarávání literatury německé, francouzské, anglické, ruské, srbské, polské a italské. Výtvarné umění je další významnou složkou Prombergrovy vydavatelské činnosti. Měl vlastní, kmenové výtvarníky, mezi ně patřil především Adolf Kašpar, kterého doslova objevil a také podporoval na studiích, dále Joža Uprka, Marie Gardavská, Hanuš Schwaiger, František Ondrúšek, Stanislav Lolek Vydával repodukce obrazů Josefa Mánesa, Jaroslava Augusty , Jaroslava Čermáka, Vojtěcha Hynaise, Alfonse Muchy ad. Většinu spolupracovníků z řad výtvarných umělců tvořili opět malíři čeští. Jeho umělecké pohlednice, národní typy lidové, byly současně cenným národopisným dokumentem. Dbal také na dobrou výtvarnou úroveň svých knih, i po této stránce bývaly jeho knihy vysoce oceňovány. Ceny v soutěžích získávaly pochopitelně i speciální výtvarné publikace, např. roku 1903 Ilustrovaný seznam obrazů.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1939, S.248–249.; Hanácké noviny, 8.2.1996, S.3. Písková, Milada: Živé tradice. Olomouc, KVM a VSMO 1983.

Po ukončení základního vzdělání byla koncem války nasazena na práci ve výtopně Českých drah v Olomouci. Potom studovala v letech 1945–1946 na ČVUT v Praze a v letech 1946–1949 na Univerzitě Karlově (učitelský směr). Získala aprobaci pro obor výtvarná výchova a deskriptivní geometrie na 3. stupni škol. Od roku 1950 učila na ZDŠ v Oskavě, od školního roku 1955/1956 do září 1962 na 2. stupni základní školy ve Velké Bystřici. V roce 1965 byl ve Šternberku založen výtvarný obor v Lidové škole umění. Zpočátku jej vedl akad. malíř Wilhelm Zlamal. Profesorka Prostějovská působila na tomto nově založeném oboru v letech 1966–1984. Do Šternberka dojížděla z Olomouce. Při výtvarných činnostech svých žáků používala nových, či do té doby málo známých výtvarných a grafických technik: kromě tradiční kresby a malby, to byla zejména suchá jehla, linoryt, koláž a tisk z koláže, gumotisk i jiné kombinované techniky. Taky učila své žáky keramiku. Jednotliví žáci i kolektiv výtvarného oboru ve Šternberku získával každoročně v okrese Olomouc i v Severomoravském kraji významné ocenění za své práce. O jejich úspěších vycházely články v soudobém regionálním tisku. Od roku 1970 existovalo v Praze metodické centrum pro LŠU, kam musely všechny tyto školy zasílat práce do soutěží i mezinárodních. Je potěšující, že tato škola získala plno ocenění v Kanadě, Indii, Belgii, Polsku, NDR, Norsku, Argentině, na Kubě i na Slovensku. Prof. prostějovská položila svou prací nejen základy výtvarné tradici a dobrému jménu výtvarného oboru LŠU Šternberk. Za svou práci získala řadu čestných uznání nejen v rámci města, ale i okresu a kraje.

Hlůzová,Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010. S.89 – 101.

Narozen v učitelské rodině. Obecnou a měšťanskou školu navštěvoval ve Velké Bystřici. Poté se rodina přestěhovala do Štěpánova odkud Vladimír dojížděl do Olomouce, kde studoval reálku a později zemědělskou školu. V roce 1914 se zapsal na Vyšší hospodářskou školu v Táboře. Tu nedokončil, protože musel narukovat v roce 1915 do rakousko uherské armády. Uprchl a byl členem československých legií v Rusku. Po roce 1920 řídil vojenské školství. Z armády odešel v roce 1939. Působil v ilegálním odboji ve Velké Británii a Sovětském svazu, účastnil se mnoha bojů. Byl vyznamenán 57 řády a medailemi. V květnu 1949 byl obviněn z velezrady a odsouzen. Rehabilitace se dočkal v roce 1965.

Kapusník, Štefan: Brigádní generál in memoriam Vladimír Přikryl. Průvodce .Zábřežský kulturní a informační měsíčník. březen 2000, S.12.; Biogradfický slovník Slezska a Severní Moravy.1.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1993.S.83–84.; ČBS. Praha 1992. S. 576.;

R. 1865 začal chodit do školy u Piaristů v Kyjově, odtud chodil do Hlavní školy v Uherském Hradišti a v letech 1870–1874 studoval nižší německé gymnázium tamtéž. V letech 1874–1878 studoval učitelský ústav v Olomouci. Po maturitě byl učitelem v Osvětimanech, poté v Uhřičicích u Kyjova a r. 1881 složil doplňovací zkoušky z latiny a řečtiny na německém gymnáziu v Uherském Hradišti a byl přijat do kněžského semináře v Olomouci. Po vysvěcení v r. 1885 kaplanem ve Velkých Karlovicích. Zde založil farní kroniku a zaznamenal do ní zprávy o založení Karlovic, obyčeje a zvyky a další události do července 1887. V okolí Karlovic prováděl archeologická studia. Potom vystřídal ještě několik působišť. Zasloužil se o archeologický výzkum Moravy z doby mohyl a velkomoravské. Byl badatelem v otázce cyrilometodějské a členem Družiny literární a umělecké v Olomouci od r. 1916. Založil vlastivědný časopis Záhorská kronika. V roce 1932 vyznamenán titulem Monsignor.

Zemřel v Drahotuších (n.m.č. města Hranice).

Poselství. Olomouc 1938. S. 332.;

Po studiu na státní reálce v Lipníku vykonal maturitu na učitelském ústavu v Olomouci v r. 1933. Odbornou zkoušku z matematiky, výtvarné výchovy a rýsování složil v Ostravě. Učil na Hlučínsku, v Bílovci, v Ústí u Hranic. Za okupace působil v měšťanské škole ve Velkém Újezdě. Po válce se na trvalo vrátil do Bílovce, kde vyučoval matematice, rýsování a výtvarné výchově na měšťanské škole, na nově zřízeném gymnáziu, i jako zástupce ředitele gymnázia, později jako ředitel základní devítileté školy. Byl kronikář města Bílovce. Výrazná publikační činnost.

Žibřid, 1–2, 1996, S.13–14., . BSSSM, seš.3(15.).Ostrava 2002.S. 97–98.

Dětství prožil s dvěma mladšími sourozenci ve středu města Olomouce. K babičce z maminčiny strany jezdil do Štěpánova. V roce 1952 ochrnul. Do svých 15 let se léčil v Hranicích a Velkých Losinách, nakonec zůstala postižena jen jeho pravá noha. Hodně četl a chtěl se vzdělávat na průmyslovce, tím jej ovlivnil strýc ve Štěpánově. Částečné vyřazení z kolektivu dětí v něm vzbudilo intenzivní touhu po vzdělání. Uznávaný výtvarník. Patřil ke generaci beatniků a měl blízko k literatuře a rockové hudbě. Jeho obraz " Čas těla" ze surrealistického období datovaný rokem 1975 je v Zámecké galerii Velký Týnec. Pracoval jako sítotiskař v Družstvu invalidů.
Od roku 1997 žil a pracoval v Horní Loděnici Autodidakt, výtvarnou činností se zabývá od r. 1969. Samostatné výstavy v Galerii pod podloubím 1971, 1988, Český Těšín, Galerie na půdě 1983, Uničov 1989. Cyklus Astrologie ruky. Kombinovaná technika na papíře. Vystavoval nejen doma, ale i v zahraničí.

Katalog Spolek olomouckých výtvarníků + hosté. Olomouc 1991./foto/; Kdy kde co v Olomouci 1991, listopad, S. l2, 13. Hlůzová, V.: Prošli Šternberskem. Šternberk 2015. S.132–133. Daněk, L.: Divoce něžný outsider.In: Revue Host 2012, roč.28, č.6.S.10.

Po maturitě na reálce ve Vel. Meziříčí 1925–1930 studoval zeměpis na MU Brno, mimoto zpěv 1925–1927 u prof. Žaluda. Středoškolský pedagog v Bratislavě a Litovli (tělocvik, zeměpis v r. 1932–33), poté prof. RG ve Vel. Meziříčí, 1951–53 ředitelem G. Publikoval v Lidových novinách, Rovnosti, Vysočině, Velkomeziříčsku, recenze a vzpomínkové články.

Slovník spisovatelů okresu Žďár nad Sázavou. Velké Meziříčí 1992. S. 315.;

Narozen v Kolodějích nad Lužnicí (n.m.č. Týn nad Vltavou). Bratr filmového režiséra Emila Radoka (1918–1994), otec operního režiséra Davida Radoka (* 1954). Čtyři roky navštěvoval reálné gymnázium v Českých Budějovicích (1926–30), kvintu (i přes opakování) nedostudoval na reformním reálném gymnáziu v Prachaticích (1930–32), nakonec však maturoval na Obchodní akademii v Písku (1936). Dva roky byl vojákem prezenční služby, sloužil i v Olomouci, kde se seznámil s Marií Tesařovou (1922–2003), svou pozdější ženou a spolupracovnicí. Do civilu byl propuštěn až po mobilizaci koncem listopadu 1938. Zapsal se na novinářské oddělení Svobodné školy politických nauk v Praze. Po 17. listopadu 1939 se s bratrem Emilem Radokem krátce ukrýval jako zemědělský dělník na osamělém statku blízko Sušice. Začátkem 1940 se oba stali úředníky Janyškovy továrny na klobouky ve Valašském Meziříčí. V polovině téhož roku zde Radok se členy sokolské Mladé scény realizoval svou první významnou režii (Krále Lávru K. H. Borovského). Díky ní se od podzimu stal asistentem režie u E. F. Buriana v divadle D 41. R.1951–1959 působil v ND Praha.R.1968 e­migroval.

Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.402–403.;.

V Praze se narodil a většinu života i prožil, ale poslední léta života žil a tvořil ve Velké Bystřici. Vystudoval Akademii múzických umění u akadem. malíře prof. Švabinského. Nejvíce se věnoval portrétům, dále pak restaurování a krajinomalbě.

Velkobystřické noviny,č.2/2003,S. 3;

V roce 1959 maturoval na Střední pedagogické škole v Olomouci, kde jej hudbě učili Ladislav Daniel, Josef Vaca a J. Dražil. . Poté začal působit v Bruntále a Krnově. Krátce učil na učňovském středisku Nové Heřmínovy, poté v Medlově a od roku 1963 na základní škole v Holici u Olomouce. Kromě hudební výchovy učil i fyziku a dílny. Nadále se hudebně vzdělával. Soukromě se učil u prof. Cyrila Černého, kde studoval hru na klavír a kompozici v období 1964 až 1967, v letech 1966 až 1969 absolvoval výuku hry na varhany v Lidové škole umění Žerotín. Od roku 1967 až 1970 dálkové studoval na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty UP, kde na něj působily výrazné hudební osobnosti : Zdeněk Fridrich, Karel Jarolím, Jaromír Borovička, Pavel Klapil, Ladislav Daniel, Ferdinand Váňa a Jan Petzold. Poté absolvoval v letech 1971 až 1973 sbormistrovský kurs v Ostravě, kde jej učili Božetěch Bílek, Lubomír Mátl, Josef Richter a Antonín Tučapský. V mimoškolním čase se věnoval sbormistrovské činnosti. Dětský pěvecký sbor holické školy si záhy získával dobré jméno u hudební veřejnosti.. Od roku 1975 vykonával více než deset let funkci zástupce ředitele školy. Všechen volný čas věnoval hudbě. Komponoval na texty Františka Navary, Naděždy Hrabalové a nedávno i dětské říkanky Petra Šafránka. Upravoval lidové písně, z nichž mnohé byly publikovány v ostravských a olomouckých kulturních sbornících, např. Severomoravští skladatelé dětem, Olomoučtí autoři dětem, Smíšené sbory aj. Některé písně byly publikovány časopisecky. Úzce spolupracoval s organologem Prof. Antonínem Schindlerem, Dr.h.c. (1925–2010), prezidentem MVF. V posledním období se jubilant věnuje hře na varhany. Provází tóny nástroje nejen svatebčany, ale i posluchače při příležitostných koncertech anebo na cestě poslední. Pravidelně koncertuje ve Velké Bystřici.

Na varhany se učil hrát v LŠU Žerotín u M. Brychtové – Ševčíkové v letech 1966–1969. Sbormistrovský kurs absolvoval v KPÚ Ostrava v letech 1971–1973. Od roku 1963 sbormistrem dětského pěveckého sboru ZDŠ Olomouc – Holice. V období 1.9.1975 – 31. 1. 1986 zástupcem ředitele školy ZŠ Holice. Poté působil na odboru kultury ONV. Dlouhodobě spolupracuje s Magistrátem města Olomouce a Sborem pro občanské záležitosti, občas hraje na varhany v krematoriu a taky spolupracuje s matričním oddělením Městského úřadu ve Velké Bystřici a s folklórním souborem Haná ve Velké Bystřici a se Smíšeným pěveckým sborem Cantus v Morkovicích. Komponuje převážně texty Františka Navary a N. Hrabalové, upravuje lidové písně. Mnohé byly publikovány ve sbornících. Autor úprav písní : To naše stavení; Tovačovsky hatě; Jak je to slunéčko; aj.

Osobní sdělení – 24.6.2011 /hš Ševčíková, Hana: Červencová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2011, č.7. meil od Karly Vysloužilové ze dne 15.11.2021

Mládí prožil v Hranicích, studoval vojenskou školu. V letech 1921–1923 studoval Vysokou školu válečnou v Praze. Poté profesoremtaktiky na dělostřelec. učilišti v Olomouci, 1928–1929 prof. váleč.dějin na Vojenské akademii v Hranicích.Dosáhl hodnosti plukovník.Po válce překladatel u fy Baťa ve Zlíně, od r. 1950 ve Slezs.ústavu v Opavě.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.Seš­.2.Opava Slezs.ústav ČSAV 1976. S.122–124.;.

Narozen v měšťanské rodině. 1865–1868 studoval na německé nižší reálce v Olomouci, poté 1871–1876 na technické vysoké škole ve Vídni, pak ve Vídni. Poté byl 12 let vrchním ing. a ředitelem velké německé společnosti v Hamburku, specializující se na stavbu mlýnů. Učil také na několika vysokých školách v Německu. V Berlíně – Charlottenburgu působil 30 let až do odchodu do důchodu 1926.Za své odborné úspěchy byl jmenován dr.h.c. mnichovské a berlínské univerzity.

BSSSM seš.3 (15.).Ostrava 2002. S. 98–99.

V Opavě vystudoval reálné gymnázium. Od roku 1879 se zaměřil výhradně jen na entomologii. Přestěhoval se z Paskova do Vídně, kde si otevřel entomologické knihkupectví, které rozšířil i na obchod s entomolog. potřebami. Později jej přenesl zpátky do Paskova, kde žil a pracoval až do své smrti. 1867–1913 vykonal i mnoho úspěšných stujních a sběratelských cest po entomologicky zajímavým místech Evropy.

Biografický slovník Slezska aseverní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1999.S.50;

Vystudoval gymnázium v Olomouci a práva ve Vídni a Praze. JUDr. Richter se stal advokátem v Lipníku nad Bečvou a Olomouci. Uplatnil se v olomouckém Žerotíně. Odborné články publikoval v časopisu Česká otázka. Sólista v přerovském Přerubu a v olomouckém Žerotínu.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.224.; Československý hudební slovník 1, A-L.Praha 1963.S..227.;'

Syn zámožného rolníka, satrosty obce Bílý Potok u Javorníku, kde se narodil.. 1881 odešel studovat hudbu na konzervatoř do Vídně, 1887 přešel do dramatického oddělení. Herecky působil v Hannoveru, Olomouci, Karlových Varech, Bratislavě, Temešváru, Kolíně nad Rýnem a Berlíně. 1908 nečekaně divadlo opustil a vrátil se do rodiště.

Biografický slovník Slezska a Severní Moravy 1.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1993.s.88.;

Bílý potok u Javorníku  je místní část obce Javorník.

Univ. lektor v Praze, lektor češtiny na univ. ve Varšavě. Pod pseud. Vincek-román Besedy z Afriky.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1979, S.132.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…P., SPN 1973, S.1129.;.

Zemědělský inženýr- rostlinolékař, vysokoškolský lektor, kandidát věd a odborný spisovatel. Po maturitě na jedenáctiletce odešel studovat Vysokou školu zemědělskou do Českých Budějovic. Zabýval se oborem – ochrana rostlin. Po promoci roku1965 pracoval dva roky jako rostlinolékař Státní traktorové stanice v Jindřichově Hradci. V letech 1968 až 1974 působil ve Šlechtitelské stanici Větrov u Českých Budějovic jako šlechtitel – fytopatolog. Poté přesídlil na Moravu, kde pracoval ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu zelinářském v Olomouci až do roku 1993. Další tři roky byl vedoucím detašovaného pracoviště ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského. Od roku 1997 působil osm let v oboru diagnostiky ve Státní rostlinolékařské správě. Mezitím postgraduálně studoval v Bratislavě a v Praze.. Byl vyhledávaným recenzentem vysokoškolských učebnic a skript, vytvářel studijní texty i datové soubory pro výuku v oblasti Poruchy, choroby a škůdci zeleniny. Spolupracoval nejen s vysokými školami v ČR, ale přednášel také v zahraničí. Vědecké práce publikoval v českém i zahraničním odborném tisku. Stal se aktivním členem redakčních rad časopisů: Horticultural Science – Zahradnictví, Rostlinolékař a Zahrádkář. V roce 1989 se stal členem republikové rady a od roku 2004 předsedou Územní rady Českého zahrádkářského svazu. Za celoživotní aktivní činnost a za přínos k rozvoji vědy a výzkumu získal řadu ocenění. V roce 2005 byl jmenován čestným členem ČAZV. Do povědomí široké veřejnosti vstoupil jako autor knih: Choroby zeleniny a brambor (1997) a Atlas chorob a škůdců ovoce, zeleniny a okrasných rostlin (2003, 2006). Spolupracoval s Českým rozhlasem a televizí. Presentoval třicet relací na ČT1 a TV Prima v pořadu Receptář. Účastní se též mezinárodních výstav Flora v Olomouci. Na stránkách Týneckých listů se pravidelně objevuje jeho poradní okénko. Bydlí ve Vsisku.

Osobní sdělení. hš

Ing. Jaroslav Rod, CSc.

Vystudoval gymnázium v Olomouci. Jako student založil v Šumperku tělocvičnou akademii. 1855 odešel na univerzitu do Vídně, kde studoval matematiku a přírodní vědy, současně na polytechnice geometrii a chemii. 1963 byl promován na doktora filozofie. Vyučoval na gymnáziu v Jihlavě, Mikulově, Brně, Terstu. 1870 se vrátil do Šumperka, kde byl jmenován ředitelem reálky. 1880–1897 byl okresním školním inspektorem.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.105;

Studoval gymnázium v Olomouci, uč. úst. Brno, varhanní šk. Praha, abs. 1889. ředitel kůru v Brumově 1890–93, majitel hud, školy ve Valašském Meziříčí.

Stárek, Z.: Slovník Českých Sbormistrů, II.Praha 1982.S. 480., Kdy zemřeli..? (1937–1962), Praha 1962., Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska 2000, Valašské Meziříčí, 2000.

Vysvěcen roku 1805, poté administrátorem ve Štěpánově, od 10.10.1815 až do sprna 1828 lokalista ve Štarnově, od 12.8.1828 farářem ve Velehradě. R. 1836 děkanem a školním inspektorem v Uherském Hradišti. Pěstitel ovocného stromoví. Radil i ostatním ve Štarnově. V roce 1815 zavedl ve Štarnově chrámovou hudbu jakožto díkůvzdání za ukončení útrap napoleonských vá­lek.

Morav, Karel: Dějiny Štarnova. Xerokopie Rkp.S.206–207.

Obec Rudoltice u Libavé po 2. světové válce zanikla.

Studoval průmyslové a technické učiliště v Přerově a ve Vídni. Od r. 1927 ústřední sekretář MCM v Olomouci a člen DLU. Od 1929 – 1934 národohos­podářský a politický redaktor Našince. 1936 ved. redaktor Tiskové kanceláře a tajemníkem Jubilejních oslav 1050 výročí úmrtí sv. Metoděje na Velehradě, odkud se vrátil jako novinář do Olomouce.

Poselství.Almanach DLU.Olomouc 1936.S.338.;.

Studoval G v Brně a Jindřichově Hradci, bohosloví v Olomouci, vysvěcen 1893, působil v Kostelci, Holešově, od r. 1900 ve Vyškově, od r. 1904 domský vikář a úředník konsistoře v Olomouci. Napsal knihu o výchově manželů.

Podlaha, A.: Bibliografie české katolické literatury…V.Praha 1923.S.2108.; Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.203.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1970, S.140.;.

Člen orchestru dvorní opery ve Vídni, konc.mistr.král­.opery v Budapešti v letech 1872–92, v letech 1897–1915 vyučoval na hud.šk.Žerotín v Olomouci, v dívčím ústavě Petingeu.Pohřben ve Velké Bystřici.

Československý hudební slovník, II. díl. Praha, SHV 1965, S. 466;.'

Narodil se v Bezděkově u Bouzova. Jako partyzán se účastnil osvobozovacích bojů, za což byl ministrem NO vyzn. za chrabrost. Po válce byl v diplomatic. službách v Libanonu do r. 1948, poté s rodinou v exilu Anglie, kde vlastnil hotel.

Pejskar, Milan: Poslední pocta.3.díl.vl­.n.1989, s.189.;.'

Rodiště Bězděkov je nyní součástí obce Bouzov.

V letech 1917–1921 absolvoval učitelský ústav v Brně. Poté učitelem v Hranicích, řídící učitel v Tupci (m.č.Veselíčka) v letech 1928–1947, pak v Mostě, kde byl posléze osvětový inspektor. Až na krátké studium na brněnské konzervatoři v hudbě byl samouk. Zabýval se hudební teorií a byl autorem drobných skladeb.

Československý hudební slovník II. Praha 1965.S476–477.; Přehled úmrtí osob české a slovenské hudební kultury 1965–1982. Praha, DÚ 1983.S.80.