Osobnosti Moravy.eu

Vlastním jménem Amálie Vrbová. Pocházela z mlynářské rodiny. Otcem byl Jan Vrba, matka Apolonie Oralová, svatbu měli v roce 1863 a téhož roku se jim narodila Amálie. Prožila své mládí ve mlýně v Uhřičicích u Kojetína. Navštěvovala obecnou školu v Lobodicích a Tovačově, další vzdělání nabyla v klášterním ústavě ve Frýdlantě nad Ostravicí. Sama se pilně věnovala studiu němčiny a francouzštiny. Po rozpadu manželství rodičů (trvalo asi 10 let) se s matkou a sourozenci odstěhovala v roce 1882 do rostoucího Přerova a tam pak žila a plně se věnovala literární tvorbě. Se spisovatelskou obcí příliš nespolupracovala, výjimkou byl přerovský profesor z tamního gymnásia, literární kritik František Bílý[1]. Aktivně se zapojila do místního divadelního spolku Tyl. Zemřela na mrtvici ve svých 73 letech.

Literární činnost započala básničkami pod pseudonymem Serafína Svitavská (zkráceně také Fina Svitavská) v almanachu Zora. Pak pokračovala psaním článků pro Národní listy, kde používala pseudonym Jiří Sumín převzatý z Kraszewského románu Podivíni. Psala i pro časopisy Niva a Domácí hospodyně pod pseudonymem Jar. Svitavská, které byly přijaty kritikou (např. ji pochválil Svatopluk Čech)[2]. Roku 1886 se dobře uvedla v brněnském divadle s aktovkou Tajný sňatek.

Od roku 1895 začala se psaním románů už jako zralá spisovatelka, zejména z prostředí hanáckého venkova[3]. Snažila se psát objektivně, občas s trochou ironie, nezapírala svůj soucit s trpícími, reagovala i na rozpad manželství svých rodičů. V některých povídkách se projevují feministické rysy, prvky hrůzy, fantastiky, lidové pověrčivosti, a je proto zařazována mezi předchůdce české sci-fi literatury. Vyhýbala se lyrickým líčením moravské přírody, zato bezohledně popisuje dobu úpadku starých šlechtických rodů, bídu venkova, živelní pohromy.

http://cs.wikipedia.org/…D_Sum%C3%ADn

Užívala pseudonymy: Serafína Svitavská
Fina Svitavská
Jar. Svitavská
Jiří Sumín

Stud. Stř. prům. školu stavební v Lipníku nad Bečvou, abs. 1961;

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989;Zatloukal, P.: 1.souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka./Ka­talog/.Olomou­c, VÚ 1991.;

Od r. 1869 půs. v Litovli do r. 1871, od července 1871 v Olomouci. 1873 předseda Ústřední záložny rolnické, 1874 předseda Sokola, 1883 spoluzakla­datel VSMO, 1875 – 1910 předseda Občanské besedy, spoluzakladatel Matice školské 1902, podporovatel spolků chudého studentstva Radhošť a Všehrd.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.292 /293. .

Manžel Z. Rozsypalové. V Olomouci působil v letech 1950–1951 a1954–1961. Poté v Ostravě. Charakterní herec psychologického typu. Působí v rozhlase, televizi a filmu. Překládá divadelní hry z ruštiny. Autor románu " Sezóna" (Ostrava 2005).Zemřel během letní dovolené.

ČBS.Praha 1992.S.687.;. BSSSM, suplement 1.Ostrava 2011. S.174–176.

V roce 1985 maturoval na Střední průmyslové škole strojní v Olomouci. Od roku 1994 podnikatel. Hudebník, kytarista. Hraje a zpívá v kapele Fly Tomorrow. Autor písní Barikáda; Nohy aj. Hudební styl olomoucké kapely Fly Tomorrow vychází z klasického rocku a blues, s vlivy funku a jazzu, s dominantní sólovou kytarou a foukací harmonikou. V současnosti se její žánrové rozpětí pohybuje od syrového blues až k melodickému rocku a metalovým baladám. Základem repertoáru je vlastní tvorba hudby i textů. Do koncertního repertoáru kapela nově zařazuje několik starých „pecek“ od Cream, Erica Burdona, Johna Mayalla, ale třeba i Beatles, které zpracovala po svém. Současná sestava Fly Tomorrow – 2012

Daniel „Anglán“ Agnew – foukací harmonika, zpěv František Sobek – kytara Petr „Pointa“ Ševčík – kytara, zpěv Zdeněk „Boban“ Konopka – baskytara Vlastík Locker – bicí

Osobně znám.

umělecký pseudonym: Petr Pointa Ševčík

Studoval litovelské gymnázium, ale byl jako židovský míšenec vyloučen, odešel do učení a po válce dokončil maturitou na strojní průmyslové škole v Šumperku. Potépracoval v Tesle Litovel jako programátor. Aktivně se zapojil do činnosti Vlastivědného kroužku pod vedením Dr. Karla Obšila (1914–1975), který vznikl v roce 1964 u Spojeného závodního klubu ROH Tesla. Byl cvičitelem turistiky, vedl Junáka, hrával divadlo, vedl fotokroužek. Koncem roku 1989 stál u zrodu Občanského fóra, byl kooptován do Městské rady a od 1. května 1990 se stal redaktorem měsíčníku Litovelské noviny. Kronikářskou a redaktorskou činnost zúročil v několikaknihách. V roce 1989 vyšla publikace Historie výroby gramofonů v Litovli, kterou nově vydalo v r. 2007 Technické muzeum v Brně při příležitosti výstavy Náš dědeček gramofon (27.11.2007–15.2.2008). Roku 1994 se na knižníchpultech v regionu objevila kniha Litovelské paměti. Almanach Litovel (1996), 750 let litovelské historie.Litovel v ;datech a Sto let muzejnictví v Litovli (2006).Na podzim 2007 se objevila i jeho básnická sbírka Mozaika dní,doplněná půvabnými fotografiemi Miroslava Pinkavy. Na stránkách litovelského periodika je řada medailonů a vlastivědných článků.Některá jsou podepsána celým jménem, jiná šifrou: L.Š., lš, V březnu 2004 stál u zrodu občanského sdružení Muzejníspolečnost Litovelska, jehož je řádným členem výboru. Stále je aktivní, pořádá přednášky o kultuře a historii Litovle, věnuje se průvodcovské činnosti a dalším aktivitám.

.Ševčíková,H.: Únorová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 18, 2008,únor S. 9.; Kolář, B.: Haná v poezii. Olomouc, LKO 2008, S.267–269, 512.;

Maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci v roce 1906, poté práva v Praze, kde promoval roku 1912.Počáteční praxi vykonával u hanáckého spisovatele Ot.Dostála-Bystřiny v Novém Jičíně.Do Mohelnice přišel roku 1920.Zasloužil se o stavbu české školy v Mohelnici.7­.10.1938 musel odejít a pracoval v Litovli, kam 7 let dojížděl z Loštic, kde bydlel.Od 1.11.1945 opět v Mohelnici.1948 byl založen Spolek přátel muzea, jehož byl prvním předsedou.

Za hlasem Komenského.Olomouc 1957.; F.H.: Nekrolog.Kulturní kalendář Mohelnice.1968, č.11, S.5.;

Dvojčetem sestry Olgy, syn architekta Lubomíra Šlapety. V roce 1972 absolvoval ČVUT Praha, poté pracoval v Ostravě, 1973–1991 vedoucí oddělení architektury Národního technického muzea v Praze, 1991–1997 děkanem Fakulty architektury ČVUT, 1997–2000 prorektorem ČVUT, 2003 děkanem ČVUT, 2006–2010 děkanem Fakulty architektury VUT v Brně, 1986 hostující docent TU Berlin a 1987 TU Wien, 1992 jmenován profesorem v Berlíně, v roce 2000 působil 4 měsíce v Montrealu a roku 2002 hostující profesor FA univerzity v Lublani.

Autor publikací:

• PRAHA 1900–1978, průvodce po moderní architektuře. NTM Praha 1978
• Kamil Roškot 1886–1945, architektonické dílo. GVU Olomouc 1978, finské vyd. 1979, německé vydání 1981
• Josef Kranz 1901–1968, architektonické dílo. GVU Olomouc 1979
• Otakar Novotný 1880–1959, architektonické dílo. GVU Olomouc a NTM Praha 1980
• Arnošt Wiesner 1890–1971, architektonické dílo. GVU Olomouc 1981
• The Brno Functionalists. Helsinki 1983, něm.vyd. Innsbruck 1985
• Adolf Loos a česká architektura. Galerie Louny a NTM Praha 1984 /2. vyd. 2000/
• Pavel Janák 1882–1956. Semperdepot Wien 1984 /s Olgou Herbenovou/
• Czech Functionalism 1918–1938. Architeculral Association London 1987
• Baťa 1910–1950, architecture and urbanism. Katalog výstavy Zlín 1991
• Baustelle Tschechische Republik. Katalog Akademie der Kilnste Berlin 1997, pol. vyd.2002/
• Prague – XXth Century Architecture. Guide book /s Kohoutem a Templem/ Vienna 1997
• Baustelle Ungam Is.A.F erkaiem a J .Paszáreml /Berlin 1998
• Baba 1932 – modely a plány /s T .Šenbergerem a P. Urlichem/ Praha 2000 /pol. vyd. 2002/
• F . L. Wright a česká architektura. Praha 2001
• Jan Kotěra 1872–1923, zakladatel moderní české architektury /s kol./ Praha 2002
• Lubomír Šlapeta 1908–1983,Čestmír Šlapeta 1908–1999,Scharoun's Czech Students
• Wroclaw 2004 /angl. a polské vydání/
• Baustelle Slowenien Is A.Hrauskym/Berlin 2004
• Jan Hird Pokorný – architektonické dílo /s P .Kratochvílem/, Praha 2005

cs.wikipedia

Prof. Ing. arch. Vladimír Šlapeta DrSc. – český historik architektury

V letech 1991–1995 studoval gymnázium v Litovli. Po maturitě studoval středověkou archeologii na Slezské univerzitě v Opavě a poté na Katedře archeologie Západočeské univerzitě v Plzni. Od r. 1999 zaměstnán v Památkovém ústavu v Olomouci jako archeolog v Oddělení archeologických výzkumů. Mgr. Pavel Šlézar provedl řadu záchranných výzkumů městských jader a opevněných sídel v regionu střední Moravy. Specializuje se na středověkou archeologii. Je řádným členem European Association of Archaeologits. Publikuje časopisecky v odborném a vlastivědném tisku.

Písemné sdělení , únor 2010.

Narodila se v rodině úředníka Státní pojišťovny, který byl dobrým pianistou a sportovcem. Byla nejmladší ze čtyř sourozenců a od dětství měla blízký vztah k hudbě a tanci. Od 5 let byla žačkou Ivo Váni Psoty a tato škola zcela ovlivnila její životní cestu. Již od r. 1931 vystupovala na jevišti divadla na Vevěří i Na hradbách. Účinkovala i při školních akademiích a slavnostech. V r. 1936 tančila ve Vídni. V roce 1939 udělala konkurz v divadle za vedení Jiříkovského. Za okupace musela přejít do německého divadla. Po osvobození nastoupila v r. 1945 v opavském divadle, kde působí jako šéf baletu Josef Škoda. V roce 1947 se vrátila do Brna. V letech 1952–1961 se věnovala pedagogické práci v baletní škole. Od r. 1962–1977 členka Divadla Oldřicha Stibora Olomouc, kde byl šéfem a choreografem Josef Škoda, za kterého se v r. 1962 provdala. Pedagogické práci se věnovala i v olomouci, učila v Litovli a pak v Přerově na LŠU a 1968–1981 v baletní škole divadla Olomouc. Od r. 1977 vedla v Olomouci i krasobruslařský oddíl ČSTV – lekce klasického baletu (1985). Hostovala ve Vídni (1936), Varšavě (1957), Berlíně (1951), Paříži (1959). Koncem let osmdesátých se vrátila i s manželem do Brna – Králova Pole.
Zasl. umělkyně 1969. V roce 2007 byla poctěna Cenou Thálie za celoživotní mistrovství v oboru tance. Za rok 2008 obdržela Cenu města Brna.

ČTK-BIO, 12.2.1985.;. Postavy brněnského jeviště.II.Brno 1989. S.145–149.;

Narozen v obci Sobáčov (n.m.č. obce Mladeč). Odb. učitel měšťanské chlapecké školy v Litovli. Umučen v Osvětimi. V Brně na Moravském náměstí č.6 je pamětní deska Učitelé Země moravskoslezské.

Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945.Brno 1947.S.64.;.

Podnikatel v oboru, firma ARDES Olomouc. V r. 1977 absolvoval Fakultu architektury VUT Brno, od 1971 – 1991 v Drupos Olomouc, od r. 1991 krátce v Památkovém ústavu v Olomouci. Pracovní zaměření: nízkopodlažní formy bydlení, atypické bytové domy, návrhy veřej. prostor, spolupráce s výtvarníky, design zařizovacích předmětů. : Projekty: Lipník – Hlinky, atriové rod. domky v Prostějově – Držovicích. Real. : 32 byt. jednotek – družstevbí byt. dům Olomouc, Valdenská ul. , interiéry snack bar hotel Grand Přerov; Fadoma data Olomouc; hotel Oáza Plumlov. Výstavy: 1989 – Architekti Olomoucka (muzeum Olomouc), 1990 -autorská výstava arch. prací 20 let Druposu Olomouc.

Kdo je kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.177.;.

Narozen v Toveři u Olomouce v rodině malíře Františka Šnajdra. Základní škola v Dolanech u Olomouce – 1944 – 1953. Od dětství výtvarná i hudební činnost. 1953 – 1956 Vojenská hudební škola v Liberci, obor Lesní roh a klavír. 1956 – 1961 za hudební školu služba u Vojenské hudby v Olomouci, současně soukromé studium horny u prof. Zdeňka Drmoly z Konzervatoře hudby v Kroměříži. 1960 svatba s Kamilou Dosoudilovou – 1961 syn Miroslav, 1964 dcera Kamila. V roce 1961 po konkurzu hráčem 3. Lesního rohu v Moravské filharmonii Olomouc, od roku 1968 1. Hornistou tamtéž. 1962 – 1967 studium na Konzervatoři v Brně, opět lesní roh u prof. Františka Psoty. Celý život se věnuje hudbě a malbě. První profesionální výstava: Výstava nových autorů v r. 1965 v Olomouci. Jako sólista provedl s Moravskou filharmonií Koncerty pro lesní roh a orchestr Paula Hindemitha, Josefa Haydna a Richarda Strausse. Do penze z Moravské filharmonie odešel v r. 2001. Výtvarná činnost – Skupina Ohnisko 1963 – 1965, kandidát Svazu československých výtvarných umělců 1968 – 1971, v českém fondu výtvarných umělců 1972 – 1991, Svaz českých výtvarných umělců 1989 – 1990. Dále TT klub v Brně od r. 1990, Spolek olomouckých výtvarných umělců od r. 1991 a Umělecká beseda v Praze. Řada kolektivních a samostatných výstav u nás i v zahraničí.

/peč/: Živé doteky štětce.ZN, 1983, 18.5., S.2.; ZKVMO, 1983, č.223, S.9.; Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti, Olomouc 1989. /foto/; ČBS XX. stol., 3.díl, Praha 1999; ;

Narozen v obci Solopysky u Sedlčan (n.m.č. města Sedlčany). Stal se členem piaristického řádu, v němž později působil jako pedagog. Do řádu přijat v Lipníku nad Bečvou r. 1831, ordinován v Praze r. 1838. Oktavius- jméno řeholní. 1844 dosáhl doktorátu svobod. umění a filozofie na UK Praha. Působil 1831–2 v Lipníku, 1832–33 v Staré Vodě u Libavé, 1833 – 1834 v Kroměříži. Na stáří opět žil v kolejích piaristic. řádu v Lipníku 1870–72, a v Libavé 1869–1870.

Svátek, Josef: Nad dílem astronoma a meterologa..ZVÚO, 1964, č.116. S.1–4.; Svátek, J.: K vědecké činnosti…ZVÚO, 1965, č.124. S.9/13.;.

Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci r. 1906, FFUK Praha, 2 semestry univerz. Vídeň. Působil jako střed. prof. na G v Zábřehu na Moravě a na obch. akad. v Prostějově, kde založil okresní osvět. sbor. Od l. 8. 1920 pověřen vedením nově zakládané městské knihovny v Olomouci. První ředitel čes. veř. knihovny města Olomouce. Syn doc. PhDr. Zdeněk Šprinc, snacha doc. Stanislava Šprincová, roz. Kavanová. Pohřben na Ústředním hřbitově v Olomouci. Na hrobě plaketa od sochaře Julia Pelikána.

Smejkal, Bohuslav: Antonín Šprinc.Medailon k 100.výročí narození…Olomouc, OK leden 1987.;. https://otavinka.blogspot.com/…mrti-as.html

Stál v čele politického katolicismu jako předseda moravské křest.-sociální a pak Čsl. strany lidové, předsedou parlament. klubu a ústř. výkonn. výboru ČSL. Vystudoval arcibiskupské gymnázium v Kroměříži a teolog. fakultu v Olomouci. Prvním kněžským působištěm byl Nový Jičín, kde založil první katolické spolky a r. 1899 na sjezdu na Velehradě založil křest.sociální stranu. Od r.1902 působil v Brně a byl spoluzakladatelem odborů jako Orel (starosta), listu Den aj. katolických zájmových organizací a spolků. V letech 1907–11 byl poslancem rak. říšské rady, v letech 1906–18 členem moravsk. zemského sněmu, členem Čsl. národního výboru v Praze, poslancem čsl. parlamentu (1918–39), ministrem čsl. vlád (1921–38). Byl prvním českým katolickým politikem. Zabránil odluky církve od státu a podařilo se mu začlenit římskokat. církev do nové čsl. společnosti. Zasloužil se o modus vivendi mezi ČSR a Vatikánem a o státní oslavy svatováclavského milénia r. 1929. Za okupace prchl do zahraničí a stanul v čele Čsl. národního výboru v Paříži a v letech 1940–45 byl předsedou obou londýnských exil. vlád. 20.2. 1948 je jedním z ministrů kteří podávají demisi. V březnu r. 1948 je zadržen při pokusu o odchod do exilu a až do své smrti je internován. Pohřben za asistence Stb ve Velkém Týnci, do hrobu své matky. 25.9.1991 po 35 letech od jeho smrti jeho tělesné pozůstatky exhumovány a 12.10.1991 uloženy se všemi poctami na velehradském hřbitově. O J. Šrámkovi napsal podrobný životopis Prof. Miloš Trapl z UP.

Masarykův slovník naučný, díl VII., S.81.; sjl: Jan Šrámek na Velehradě.=Kdy-kde-co 1991 v Olomouci, č.11, S.4.; Týnecké listy, 3/96, S.4.; Obecní čidlo, 8/2005, č.2, S.1–2; Puls, 18.4.1996, s.1., Moravský den, 18.1.1996, S.13.;

R. 1935 abs. FFUM v Brně, odb. studia dokončil v Oxfordu, později prohloubil v Liverpolu r. 1947 a r. 1969 v Holandsku. Od r. 1937 vyučoval angličtině a němčině na RG a SEŠ v Prostějově. Zajímal se o vlastivědu a speleologii. Rozsáhlá publikační činnost ve Štafetě a Zpravodaj Muzea Prostějovska.

Marek, Pavel: Pětasedmdesátiny Jana Šrota.=ZVSMO 1985, č.21–22, S.43.;(bibliografie z let 1951–1985);(PLK): Průkopník středověké archeologie.=Stráž lidu, (Prostějov), 26.2.1986, S.6.;VVM, 33, 1981, č.1, S.102.;Prudká, A.: 70 let prof.Šrota.=Šta­feta, 13, 1981, č.1, S.18–20.;. Hlava, Miloš : Jan Šrot.In: Archeologie Moravy a Slezska.2004. S­.117.;

• el-: Osobnost prof.Jana Šrota. Prostějovský večerník,r.5,č.8 (26.2.2001).S.5.;

Narodil se v rodině kovářského mistra. K cukrářské profesi jej přivedli strýčkové Alois a František a tak šel malý Josef v roce 1923 do učení ve Veltrusích u Kladna ,které ukončil v r. 1927. Za prací musel jezdit po celém Československu, protože se mu nedařilo usadit se v Praze. Pravidelně sledoval Cukrářské listy, kde nakonec našel inzerát a nabídku místa na Moravě. V roce 1933 přišel do Olomouce, kde se trvale usadil. Zprvu prodával své výrobky na ulici, později v kasárnách a pak si pronajal na tehdejší Nádražní čp.50 u hodolan­ského mostu dům, kde sídlila Štaflova cukrárna. Od roku 1935 na doporučení věhlasného cukráře pana Jaroslava Dejmala, vyučoval na Živnostenské škole. S panem Dejmalem se kamarádil a byl jeho pravou rukou. Záhy se stal předsedou Společenstva cukrářů pro kraj se sídlem v Olomouci. Byl vyhlášeným cukrářem a měl vynikající nejen zákusky, ale i zmrzlinu široko daleko. Ve volném čase se věnoval sportovní funkcionářské činnosti. Několik let byl předsedou SK Hodolany. Na konci druhé světové války, dne 7. května 1945 zabránil nasazením vlastního života vyhození vysokého mostu, který spojuje Nové Hodolany se Starými Hodolany. Podminovaný most byl střežen devíti německými vojáky, kteří měli rozkaz vyhoditi jej do povětří, v čemž jim bylo panem Štaflem zabráněno. Jmenovaný na základě této události obdržel od Velitelství Moravské brigády pochvalné uznání, datované dnem 23.7.1945. Po znárodnění cukrárny nemohl být pan Štafl jako bývalý živnostník vedoucím cukrářské výroby. Nadále však pracoval ve svém oboru až do pense. Prošel komunálním podnikem, podnikem TOKO, Severomoravskými pekárnami a cukrárnami, kde působil ve funkci vedoucího cukrářského provozu. Aktivně působil v cukrářské branži až do r. 1976 a dále příležitostně vypomáhal i na cukrářské škole v Litovli. V roce 1999 mu udělila Společnost cukrářů ČR diplom a zlatou medaili Český cukrář.

Ševčíková, Hana: Listopadová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy, 19, 2009, listopad. S. 7–8.;

Syn Josefa Š. /1841–1909/. V 1898–1903 učitel v hudební škole Žerotín v Olomouci. Od 1904 majitel hudební školy a ředitel kůru v Litomyšli. V letech 1922–1927 učil na učitelském ústavu v Přerově, vedl zde sokolské pěvec. sdružení Tyrš. Publikoval v časopisech Pozor 1922–26, Český východ 1904–1923, Obzor 1922–1926. ;

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.2.Praha 1982.S.581–582.; ČSHS, II.P.1965.S.725­.;KP, XX, 1977, S.40–41.;.

Biskup Jednoty bratrské, spolupřekladatel šestidílné bible

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.50.;

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1528

Vyučil se kolářem a za 1. světové války bojoval na italské a albánské frontě. Po válce pracoval v Letově jako dřevomodelář. V Olomouci byl cvičitelem, starostou a organizátorem v místní Sokolské jednotě. Jeho životní láskou bylo divadlo (ochotnický spolek Mrštík), ale zejména divadlo loutkové. Od roku 1923 až do své smrti byl členem v letech 1931–1963 vedoucím Kašpárkovy říše Olomouc. Věnoval se loutkám téměř 50 let svého života, neoddělitelně spjatého s hejčínskou loutkovou scénou Kašpárkova říše. Jako principál ji vedl přes třicet let. Především byl vedoucí souboru a reřisér, ale i technolog, konstruktér a vychovatel několika generací amatérských loutkářů. Stál též u zrodu přehlídky Loutkářská Chrudim. Za svou činnost dostal Zlatý odznak Matěje Kopeckého.

Čechova Olomouc 1999. Olomouc 1999, S. 12–13. ; V měsíci lednu si připomínáme… Kdy,kde co v Olomouci, leden 2014. S.1. Výročí Františka Štěrby. Blogspot Otavínka 2.1.2024.

Studoval v Linci a v Ostravě. Působil 1943–1945 v Linci, r. 1945 v Teplicích, 1945–1952 v Liberci, 1952–1989 v Olomouci jako sólista opery. Mezitím 1980–1985 v Ostravě. V r. 1986 jmenován zasloužilým umělcem. Bydlel na adrese Švermova 3, Olomouc.

bh-: S olomouckým publikem si rozumím.Stráž lidu, 1986, 13.5., S.4.;ČTK – BIO, 1990.; Ryšavý, Milan: Vážné a zábavné vzpomínky filharmonika. Olomouc 2012.

Pištín u Českých Budějovic

Studoval v Praze, Olomouci, Francii a v Římě, kde byl vysvěcen roku 1933. Kněz řádů dominikánů. V letech 1935–1946 profesorem teologie na řádovém učilišti a 1940–1945 arcidiecézním bohovědném učilišti v Olomouci. Poté do roku 1950 působil v Litoměřicích. V letech 1950–1961 administrátorem v České Třebové. Poté zákaz duchovní služby a od r. 1968 žil v domově důchodců v Lukově, kde působil i jako duchovní správce řeholních sester. Redigoval revui „Růže dominikánská“ a edici Vítězové.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979. S.162.;. Pala, Josef: Vzpomínka na významného teologa.In: OLDIN 2007/10.;

Muzikálová a operetní zpěvačka, abs.konzervatoř v Brně a v Praze r.1959, 1963 AMU.1.angažmá v Liberci 1963–65, první nahrávky v rozhlase.Od 1965 půs.v HD Karlín Praha, nahrávky na LP/Šanson 69;Šanson 70;aj.Prof.na konzervatoři Jaroslava Ježka.

Matzner: Encyklopedie jazzu..III.Praha 1990, S.545.;REGO Kdo je kdo.II.1991/92­.Praha 1991, S.992–993.;.

Od roku 1961 žil s rodiči v Praze, kde chodil do školy. Od útlého mládí se věnoval malířství. V 70. letech navštěvoval ateliér scénografa Mikuláše Matrona v Praze. Zařazuje se do hnutí Druhá kultura, tvoří v abstraktivně surealistickém vidění. Odmítl absolvovat vojenskou službu, za což byl hospitalizován v Bohnicích. Na Moravu se vrátil v roce 1978 prostřed­nictvím sňatku a usadil se v Lošticích. Celý jeho život je poznamenán hledáním. Jeho obrazy s náboženskými motivy byly až do roku 1990 zakázány. Vystavovat začal v roce 1979 v Lošticích. Větší výstavu jako retrospektivní průřez jeho tvorbou bylo možné spatřit v květnu 1994 v Galerii a čajovně U Bílého slona u Dr. H. Pokorné. Od roku 2000 se zabýval výukou vezňů na Mírově a v r. 2003 zpracoval a vydal publikaci " Výtvarníci Loštic v minulosti a dnes." Dne 25.11.2011 se konala vernisáž výstavy obrazů v soukromé firmě SUNJET, Javořičská 8 v Olomouci. Výstava trvala do 31.1.2012..Výstava Central America 17.11.-30.11.2014. Výz­namnou etapou v jeho životě bylo šestileté působení ve věznici na Mírově, kde učil vězně malovat. Po revolučních listopadových dnech 1989 ovlivnil i veřejný život v Lošticích, kde se zasloužil o znovuotevření muzea a výstavní síně malíře Adolfa kašpara, zrušeného totalitbím režimem. Po dobu šesti let byl jeho správcem. Založil nakladatelství Paleta a vydával malované pohlednice. Některé jsou zastoupeny ve sbírkách Muzea De La Carte Postole v Antibes ve Francii. Pro nakladatelství Infoa zpracopval publikaci Dějiny české. Stovky Taťounových obrazů jsou reprodukovány v nástěnných a stolních kalendářích. K 100. výročí založení firmy VITOUL s.r.o. vydal v roce 2013 vydal soubor obrazů.. Vystavoval v obcích: Loštice, Rýmařov, Šumperk, Bruntál, Praha – Ungelt, Medlov, Mírov (věznice) Londýn (1982 BBC – stíhán STB), výstava AMO Šumperk – uděěleno čestné uznání v kategorii malba Olomouc 2012. Vydal Mapu anglické gramatiky – s vělkým úspěchem a v několik vydáních. Ilustroval knihu Miroslava Demela O hudebnících a nástrojích. Brno 2017. Pro rok 2018 vydal kalendář Hustoles 2018. V roce 2017 dostal Cenu hejtmana Olomouckého kraje za vyjímečný počin v oblasti kultury. ..

• tom-: Představujeme vám…Puls. 14.5.1994. S.4.

Únos Evropy In: http://otavinka.blog.cz Central America – Pavel Alexandr Taťoun v átriu RCO Jeremenkova 40b Olomouc 17.-30.11.2014. Demel, M.: O hudebnících a nástrojích. Brno 2017.

Dne 30.12.2017 jsem navštívila vilu Jaroslava Beneše, kde byly vystaveny též práce P.A. Taťouna a Mistr PAT byl osobně přítomen.