Osobnosti Moravy.eu

Po maturitě na Wintrově gymnáziu v Rakovníku odešel na vojnu do Olomouce, kde trvale zakotvil. Pracoval v n.p. Moravia Mariánské Údolí (n. Hlubočky) jako technolog až do odchodu do důchodu v roce 1992. Volný čas věnoval turistice vodní i pěší a organizování sportovních akcí. Od roku 1971 se věnoval značení turistických cest před pořádáním I. Ročníku Moravianské padesátky. V roce 1981 se stal předsedou Komise pro značení turistických tras. V roce 1989 zpracoval šedesátistránkový Turistický almanach, informační materiál pro odbor turistiky. O tři roky později připravil sborník Moravianské padesátky (1992). Je též autorem turistických map pro veřejnost. Dosud vyšly mapy: č. 51, 52, 56 a 57 ( Haná, Prostějovsko-Konicko, Zábřežsko, Nízký Jeseník, Haná – Olomoucko). Dne 13.1.1993 jej Ministerstvo životního prostředí ČR jmenovalo garantem ÚV KČT pro CHKO LP. Osm let spolupracoval s Českým rozhlasem v Olomouci. Dne 12. 9. 2010 vysílala Česká televize pořad Toulavá kamera, kde se objevilo pár šotů k tématu Moravští značkaři.

.Osobní sdělení 2001. http://otavinka.blog.cz

Maturoval na gymnáziu v Kroměříži a poté studoval FFUP v Olomouci. Od 1.9.1956 pracoval ve St.arch.Janovice u Rýmařova, v Olomouci a od r.1971 se stal jeho vedoucím.Jednatel histor.sekce VSMO.Region.dě­jiny=střed.Mo­rava, Olomoucko, Kroměřížsko.

Z díla: Přehled pramenů k dějinám školství na Moravě ve státních archivech. In: Sborník k dějinám morav. školství.

Biografie: -mit-: Padesátiny PhDr. Miloše Kouřila. =ZVSMO 1982, č. 17–18, S. 35–36. Ševčíková, H.: Středomoravská výročí na měsíc červen. Týnecké listy. červen 2022.

Doc. PhDr. Miloš Kouřil

Studoval na reálce a prům. škole v Brně a v Praze. Poté 10 let praxe asistenta a projektanta, 1905–8 v USA. 1908–15 asist. u olom. stav. fy Jana Hublíka. R. 1915 složil stavitelské zkoušky a osamostatnil se. Z díla: Návrh na Národ. dům v Chicagu/1908/;prů­čelí domu Beerových, Ostružnická 9, Olomouc/1908/;sou­těž. návrh na Mohylu míru u Slavkova;průčelí hotelu Přerov, Pekařská 7, Olomouc-zbořeno, hrobka zakladatelů VSM na Ústřed. hřbitově v Ol. /1912/;přestavba domu Denisova 47, Ol/1915–16/, aj. Část architekt. pozůstalosti uložena u J. Kováře ml. v Olomouci.

Kšír, J, : Staré olomouc.špitály a jejich situování.In: Zprávy VÚO, 1964, č.118, S.3.; ZKVMO, 1984, č.229, S.28–29.;Zatloukal, P.: Architektonické dílo J.Kováře st..In: ZKVMO, 1980, č.208, S.5–11.;.

Kustod muzea Vlastenec. spolku v Olomouci. V muzeu uložena pozůstalost.

Studoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou, po maturitě odešel na univerzitu do Vídně. Jako zkušební kandidát byl přidělen státnímu českému gymnáziu v Brně, pak v Kroměříži a v letech 1892 – 1899 ve Valašském Meziříčí. Pak přesídlil do Olomouce. Profesor českého gymnázia v Olomouci od 15. 2. 1899 do r. 1917. Dr. Kovář učil latinu, řečtinu, němčinu, francouzštinu, češtinu a filozofii. byl velmi jazykově nadán. Psal do výročních zpráv škol ve Valašském Meziříčí a v Olomouci.

Fischer, Richard: Olomoucký památník. Olomouc 1938. S. 155–156.;

Maturoval na gymnáziu v Jičíně, poté studoval filozofii v Praze. Působil na gymnáziu v Plzni, od r. 1869 – 1891 na SG v Olomouci. Učil matematiku a fyziku. 1871 – 1887 členem zkušební komise pro učitele obecných a měšťanských škol. Členem spolků, spoluzakladatel Matice školské a VSMO.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.156–157.; Památník českého gymnázia v Olomouci.Olomouc 1927.S.166–167.;.

Učitelem chlapecké školy. Působil v Místku. Popraven v Osvětimi.

Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945. Brno 1947. S.39.

Narozen v Ubušíně. (nyní součást obce Jimravov).

Abs. AVU 1927, prof. Nechleba. Působil na Slovensku. Obrazy ze školního prostředí, podobizny.

Toman: Slovník výtv.umělců.1­. Praha 1947.S.547–548.;.'

Narozen na Svatém Kopečku (n.m.č.města Olomouc) V r.1975–1979 abs.Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, obor užité plastiky v kameni u prof.Habarty, 1979–1985 VŠUP v Praze, spec.ateliér užitého sochařství u prof.J.Male­jovského.Za studií získal Ateliérovou cenu za realizaci plakety k 100.výročí založení VŠUP. Účastnil se několika domácích i zahraničních výstav. Samostatně vystavoval v Olomouci r. 1980. Vytvořil plastiku Tok informací pro telekomunik. budovu v Olomouci v roce 1988. Jeho rodný dům v ulici Stanislava Menšíka má pamětní desku připomínající narození a předčasné úmrtí umělce. Zemřel v olom. nemocnici po těžké nemoci.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989. /fotografie/; Kdy kde co v Olomouci 1990, listopad, S. 7–8., Olomoucké hřbitovy a kolumbária, Olomouc 2001.,

Varhaník v Přerově, od r. 1884 –1913 zde měl hud. školu, od r. 1886 sbormistr dělnic. spolku Svornost a spolku Přerub, učitel zpěvu na G v letech 1888–89. ;

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.726.: Gregor, Vladimír: Hudební místopis Sm kraje.Ostrava, Profil 1987, S.80.;.

Narozen v Lošově u Olomouce.

Studoval v Itálii, na kněze. Studoval obor: Matematika, fyzika a biologie. Poté působil na Slovensku, též činný v odboji. Osobní přítel Petra Jilemnického. V roce 1940 se vrátil domů. Učil na olomouckých školách v Hodolanech a nejdéle na Komeniu. Autor pedagogických čtení v oblasti zájmové činnosti přírodovědné. Externě působil jako pedagog na UP, pedagogická fakulta. Autor učebnic biologie. Též psal odborné práce z pomologie a ovocného školkařství.

Lošov je součástí města Olomouc.

Rozený Kreuziger. V letech 1912–1916 studoval gymnázium v Zábřeze, poté Obchodní akademii v Prostějově, kde maturoval 17.6.1920. Pak pracoval u svého strýce v Bystřici pod Perštýnem a v letech 1921–1924 studoval Vysokou školu obchodní v Praze. Od roku 1924 působil v Olomouci jako suplující profesor na Obchodní akademii, kde učil obchodní korespondenci, krasopis a obchodní nauku. V roce 1927 jmenován zatimním profesorem. Po vojenské základní službě 1927–1929 byl v r. 1931 jmenován definitivním profesorem Obchodní akademie v Olomouci, kde od r. 1932 vyučoval národní hospodářství, od r. 1933 účetnictví, od 1935 němčinu, od r. 1938 psaní strojem Od r. 1962 vykonával mj. i soudního znalce na účetnictví a písmo. Na Obchodní akademii a později Střední ekonomické škole učil celkem 38 let. Do důchodu odešel 1962 a pak ještě 12 let vypomáhal až do r, 1974. Znalec dějin olomouckého školství. Ženil se v roce 1929 a měl dceru Jiřinu ( * 1930 provd. Smětalová) a syna Miloslava (*1932).

Jubileum významného olomouckého pedagoga.KKC v Olomouci, 1991, červenec-srpen, s.9.;Foto Osobní sdělení Haně Ševčíkové dne 15.8.1995.

Dne 17.3.1947 se celá rodina kromě otce Josefa K. nechala přejmenovat a začala užívat jméno KRAJNÝ.

Po maturitě na českém gymnáziu ve Valašském Meziříčí studoval v Praze a v Jeně filologii. Po promoci s aprobací středoškolského učitele češtiny, němčiny, latiny a těsnopisu učil na reálném gymnáziu v Mladé Boleslavi a v Telči. V letech 1911 – 1922 učil na České reálce v Olomouci. V této době také začal pravidelně publikovat v různých časopisech. Psal fejetony, drobné črty, překládal z němčiny, dokumentoval kulturní život v působišti. Publikoval též pod pseudonymy: Regulus, Adolf Skřehota a šiframi KKK, K.K.,–k a to zejména v časopisech Pozor, Lidové noviny, Stráž Moravy, Slezský sborník, Péče o studentstvo a průběžně do Prombergrových kalendářů. Po roce 1918 se hodně věnoval osvětové činnosti v Národní jednotě, byl výborným řečníkem. Patřil mezi významné členy Městského osvětového sboru, Městské knihovní rady a v roce 1928 se stal jejím předsedou. V roce 1920 přijal provizorní místo profesora češtiny a němčiny na Dívčím reálném gymnáziu, kde byl v roce 1923 jmenován ředitelem. Vedl pak školu na vysoké odborné úrovni až do září 1939, kdy byl předčasně penzionován. Odstěhoval se pak z Olomouce do Skaličky u Hranic, rodiště své ženy. Zde v ústraní se věnoval náročné vědecké práci. Zkoumal odlišnosti kelečského nářečí, jímž se mluvilo jen v devíti obcích kolem rodiště. Spolupracoval se Slezským ústavem ČSAV v Opavě. Vracel se rád do Olomouce, kde také zemřel.

Králík, S. : Za Kl. králíkem. Slezský sborník, 52, 1954. S. 557. ; Ficek, V. : Biografický slovník širšího Ostravska. 2. Opava 1976. S. 76–77. ;.
Buď zdrávo nám Gymnázium dívčí Olomouc. Sborník k 80. výročí založení školy. Olomouc 1999.S. 28–29. Ševčíková, Hana: Listopadová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, 19, 2009, listopad. S.7.; BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S.56.

Pracoval na pražském magistrátu, vstoupil do mladočeské strany, zapojil se do odbojové skupiny Františka Síse (1878–1938). Od ledna 1917 zabezpečoval konspiraci s vojáky v tajném výboru Mafie, vytvořil organizační základ vojenského odboje aspolu s bratrem Antonínem (1886–1970) založil vojenskou Mafii. V říjnu 1918 komisař a odborový přednosta ministerstva financí.

Slovník prvního čs.odboje 1914–1918.Praha, Hermes 1993.S.70–71.;

Po smrti bratra Františka v r. 1866 převzal lékárnu v Přerově, od r. 1874 v Olomouci, kde r. 1870 založil se svým zetěm Karlem Procházkou českou tiskárnu pod firmou „Národní knihtiskárna Kramář&Procházka“. Předseda Matice školské. Literárně činný. Napsal: Domácí slovník poučný;Základy chemické technologie; aj. Překládal z Voltaira/Karel XII. , král švédský/aj.

Fischer, R.: Olomoucký památník…Olomouc 1938, S.159–160.;Hýsek, M.: Literární Morava…Praha 1911, S.226.;OSN.XV.Praha 1900, S.61.;Z díla: Olomouc, královské hlavní město Moravy.Olomouc, Kramář 1881.216 s;. V červnu si připomínáme..In: Kdy-kde-co, Olomouc 2014, červen., S,1–2.

V r. 1943 jmenován docentem bulharských dějin na univ. ve Skopji, r. 1945 v Sofii. Od r. 1948 působil v Olomouci-profesor východoevropských dějin a prvním vedoucím katedry historie. Bádání: původ Valachů na vých. Moravě

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.5.Opava 1983.S.77–78.;.

Vystudoval na učitelském ústavu v Příboře. Svou učitelskou dráhu nastoupil na obecné škole v Postřelmově, poté v Libhošti, Trnávce, Frýdlantě nad Ostravicí, Lhotce, Příboře. 1900 odchází do Brna a studuje na české technice matematiku a přírodní vědy. 1905 byl jmenován profesorem učitelského ústavu ve Slezské Ostravě. Současně učil na ostravské hornické škole. 1902 založil populárně vědecký časopis Příroda a škola. Sám napsal trojdílnou příručku Přehledy věd přírodních.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.95–97.;

Absolvoval učitelský ústav v Kroměříži r. 1920, působil na uč. ústavech v Příboře, Val. Meziříčí, od r. 1931 v Olomouci. V letech 1947–1949 doplnil studium na Pedagogické fakultě UP, poté pedagog na UP. Hudebně pedag. psychologie. Autor učebnic a hudeb. textů.

Československý hudební slovník.Sv.l., P., SHV 1963, S.738; Hudební rozhledy, 1965, 291..

Narozen v Hodolanech u Olomouce. Prof. kreslení v Kroměříži. Abs. ĆVUT a AVU Praha 1932–34. Studij. cesty: Sever. Afrika, Paříž, Brusel, Mnichov. Maluje krajiny, architektury a chrámové interiéry.

Toman, P., Kdy-kde-co v Olomouci, 1991, duben, S.13.;

Hodolany součást města Olomouc.

Na katedře dějepisu ped. fak. UP působil od r. 1960. Činný ve VSMO, historická sekce.

Kapitoly z dějin olomouc.univer­zity.Ostrava, Profil 1973.;.

V r. 1943 maturoval na SGO. Na katedře českého jazyka a literatury pedag. fak. UP působil od r. 1949. Vědecký pracovník zabývající se osobností Josefa Dobrovského.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.364.; V sýpkách ducha.Olomouc 1992.S.30–43.;.

V roce 1950 maturoval na SG v Olomouci, od r. 1960 působil ve FN, od r. 1962 – 1990 LFUP v Olomouci, obor choroby vnitřní, II. interna; V roce 1990 jmenován docentem, 1991 profesorem pro obor choroby vnitřní, od 1991 přednosta kliniky. Autor skript pro VI. roč. LF. Výzkum v mezinár. společ. od r. 1972, v oboru chemo- a imunoterapii IGCI ve Vídni. Autor 150 vědec. prací /hematologie, onkologie/, z toho 40 v zahraničí. Prof. MUDr. Ivo Krč, DrSc.

Žurnál UP, 1992, červen, č.39, S.6, foto; V sýpkách ducha.Olomouc 1992; Kdo je kdo v ČR na přelomu 20. století. Praha 1998. S. 311.

Po absolvování základní školy se vyučil obchodním příručím a roku 1832 převzal vedení otcova obchodu v domě U zlaté hvězdy. 5.10.1932 byl přijat za olomouckého měšťana. Působil jako velitel národní gardy, obecní rada, místostarosta a 15.7.1851 byl zvolen starostou. 1852 byl spoluzakladatelem olomouckého hudebního spolku. Za jeho starostování došlo k modernizaci města. Byl zřízen městský vodovod, plynárny a plynové osvětlení. Dále město získalo povolení k zřízení státní vyšší reálky a vznikla městská spořitelna. Funkci starosty vykonával až do své smrti.

Spáčil, Vladimír: V čele města Olomouce.Memoria: Olomouc, 2002.S.26–37;

Publikoval i do jiných listů, jednatel Sdružení českých novinářů pro Moravu a Slezsko.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc, 1938, S.162..

Studoval nižší třídy Slovanského gymnázia v Olomouci a přešel na učitelský ústav v Příboře. Po absolutoriu působil postupně ve Velkém Újezdě, Staměřicích (Dolní Újezd), Výklekách, Lazničky a v obci Prosenice. Vynikající znalec včelařství. Založil včelařské oddělení Vlasteneckého muzea v Olomouci a věnoval mu rozsáhlou sbírku včelařských starožitností, jež sám shromáždil a zachránil. Věnoval se také rodopisnému bádání, sepisoval obecní kroniky obcí, kde působil. Sepsal dějiny obce Velké Prosenice a paměti obce Výkleky. V důchodovém věku žil v Olomouci a mnoho let byl poručníkem ex offo města Olomouce. Pohřben v Olomouci. Jeho hrob opatřen bronzovým reliéfem akad. sochaře Julia Pelikána.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…Praha 1962, S.336.;. Hynek, Zdeněk: Olomoucké hřbitovy. Olomouc 1987.Rkp.

Staměřice je místní část obce Dolní Újezd Zákřov – místní část obce Tršice