Osobnosti Moravy.eu

Zabýval se uměleckou fotografií, uspořádal řadu celostátních výstav, na kterých obdržel patnáct 1. cen

SOKA Přerov

Střední školu studoval v Prostějově. Tam také vstoupil do skautského oddílu, kde byl v r. 1931 vedoucím. První pedagogickou kapitolu začal ve Dzbeli. V letech 1935–1938 působil na Podkarpatské Rusi, ale v r. 1938 se musel vrátit na Moravu. Zprvu učil ve Štarnově, od r. 1939 v Jevíčku, kde až do r. 1976 s výjimkou let 1963–1967, kdy učil na odborném učilišti ve Velkých Opatovicích. Často zajížděl i do Olomouce, kde žila jeho sestra. Redigoval 8 ročníků vlastivědných zpráv Malé Hané, kde publikoval na 2000 článků.Napsal 35 knih a publikací,. Sbíral pověsti a zkazky z okolí Jevíčka. Mj. sepsal též historii jevičských skautů.

Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů lidových pověstí. Olomouc UP 1987. S. 188.; Ševčíková, Hana: Haná v dětské literatuře. Olomouc SSIŠ 1993. S.38–39.;

V Olomouci bydlel od 27.3.1910 až do smrti. V letech 1918 – 1929 byl redaktorem časopisu Našinec.

Fischer, R.: České noviny a novináři v Olomouci 1848 –1938.Olomouc 1938.S.19.;.

V letech 1828 – 1831 učitel češtiny, ruštiny a němčiny v Brně, od 1832 v Olomouci. Skriptor Studijní knihovny v Olomouci.

Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomouci.I.Praha 1981.S.68.;.

Čestný občan města Přerova a Hranic. Starosta města Přerova v letech 1896–1910(za jeho starostování byla zavedena elektřina, vybudován vodovod). Po absolvování olomouckého gymnázia studium práv v Praze nedokočil. Po otci převzal pekařský závod, který vedl až do své smrti. Byl dlouholetým členem okresní školní rady, obecní spořitelny, úvěrního spolku Záložny a dalších org.

'

Starší bratr Jana Třísky (1904–1976). V letech 1920–1923 studoval nejprve v ateliéru Ferdinanda Engelmülera a pak na AVU v Praze. V letech 1924–1926 působil v různých divadelních společnostech jako autor scénických návrhů, které i sám realizoval. Malíř – krajinář. Žil v Javůrku u Brna, v kraji " Pohádky Máje", kde čerpal motivy, ke svým obrazům. V září 1926 měl výstavu v Přešticích, později v Ostrovačicích, Brně, Jihlavě, Ivančicích aj. Byly to putovní výstavy a celá akce trvala devět let. V třicátých letech přichází ze Slezska, v polovině padesátých let spolupracuje s čs. televizí. V roce 1935 byl na studijních cestách v Jugoslácii a Itálii. V roce 1932 poprvé vystavuje v Prostějově se svým bratrem sochařem. Na sklonku života žil s bratrem v Prostějově, kde společně restaurovali Köhlerova sgrafita na zámku Hanačce v Rejskově ulici, sgrafita Kotěrova na Národním domě a Preislerovo sgrafito na Obchodní akademii. V roce 2001 uspořádalo Muzeum Prostějovska výstavu k autorovým nedožitým 100. narozeninám.

Dolívka, Josef: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov, KPVU 2007. S. 134.

Od čtrnácti let se staral o zajištění rodiny, protože jeho otec pobýval na práci v Argentině, ale jeho výdělky nestačily k obživě. Pracoval v cihelně , jako noční hlídač ve stavební firmě a ve dne se učil řemeslu. Po skončení vojenské služby studoval učitelský ústav, kde maturoval v roce 1941. Po válce složil maturitu na reálce a v roce 1946 i na gymnáziu. Pak studoval vysokou školu. V roce 1948 složil učitelské zkoušky a učil na Slovanském gymnáziu češtinu a angličtinu. V roce 1954 se stal ředitelem jedenáctiletky a působil zde do roku 1957. Souběžně působil též ve výboru Volánkovy jednoty divadelních ochotníků besedních, o níž v roce 1956 napsal 1. díl knihy o historii let 1872–1920. Po politických prověrkách v roce 1958 byl nucen odejít ze školství do výroby a působil v Pozemních stavbách a dálkově vystudoval Stavební průmyslovou školu, kde maturoval roku 1963.V Pozemních stavbách dělal mistra a poté vedoucího VTI podnikového ředitelství. V roce 1973 odešel do důchodu. Ve volných chvílích se věnoval překladům ze severských jazyků.

Osmdesátpět let olomouckých ochotníků. Olomouc 1957. ; Hynek, Zdeněk: Olomoucké hřbitovy Olomouc. 1997. (rkp.) Ševčíková, Hana: Březnová středomorovská výročí. Týnecké listy, 2013, č.3. S.4.

PhDr. František Tvrdoň

Hráč na hoboj II. Působil v MFO od 27.10.1959 do 31.3.1961.

Schindler, A. : Členové MFO. Rkp. 1998.

Profesor učitelského ústavu v Olomouci , kde učil přírodopis, fyziku a matematiku. Regionální.spi­sovatel: Krásy Olomouce, Jak jsme pracovali, aj.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.220.; Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974, S.20.;.

Narozen v Předmostí u Přerova (n.m.č. Přerova). Reálku studoval v Přerově, pak pracoval u soukr. firmy otce, vojančil v Kroměříži, ve 24 letech začal studovat učitel. ústav v Příboze, kde mat. 1887. První učitel. místo v Rovensku na Zábřežsku, 1890 podučitelem v Dubicku, 1891–1907 správcem školy ve Vyšehoří. 1907 onemocněl a šel do v. v. Po okupaci byl nucen odejít do Olomouce, kde osamocen brzy zemřel. V r. 1900 začal vydávat Moravský sever v Zábřeze. Postavil tiskárnu a tisklo se tam mnoho čes. pedag. tisku, i Komenský.

Hýbl, F. : Zábřeh/středisko českého pedagogického tisku. SM, 1988, sv. 55, S. 11–20. ;Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1990. S. 151 – 152. ;.

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci. Po maturitě FAMU v Praze a poté působil na FS Barandov. V roce 1969 emigroval do USA, kde byl profesorem filmové a televizní tvorby na universitě v Los Angeles. Pohřben v Olomouci.

Olomoucké hřbitovy a kolumbária. Olomouc, Memoria 2001. S. 69, 163. Pinkava, J.: Na paměť Františka Valerta. Kulturní zprávy Prostějovsko …III.,1994,č.9.S. 7. Hanácké noviny, r.V. č.215, příl. Na neděli.S.8.

Narozen v Olšanech (u Šumperka).Vyučil se soustružníkem kovů, ale současně s učebním oborem studoval večerní SVVŠ v Šumperku, kde maturoval v r. 1955. Po základní vojenské službě studoval v letech 1958–1962 FFUP v Olomouci, obory čeština a dějepis. Autor diplomové práce Cesta Karla Čapka od relativismu k antifašismu. 1962–1963 ředitelem Vlastivědného ústavu v Šumperku, poté do roku 1967 interním aspirantem na FFUP FFUP, v roce 1968 získal titul PhDr. prací Dvě čapkovské kapitoly, v r. 1970 CSc. prací Česká poezie v období Mnichova a od r. 1968 odborným asistentem FFUP. V letech 1971 – 1990 byl vědeckým pracovníkem Kabinetu Bedřicha Václavka a spolu s týmem se podílel na zpracování literární pozůstalosti BV. V roce 1989 byl lektorem české literatury na univerzitě v Novim Sadu v Srbsku. Od r. 1990 zástupcem ved. katedry věd o umění FFUP, Od 1991 docent teorie a dějin české literatury – prací Studie z české poezie. V letech 1999–2009 působil na Katedře mediálních a kulturních studií a žurnalistiky FFUP. Autor bás. sbírek: Přibližování/1978/;Ho­norář za hříchy /1990/;Autor studie Česká poezie v období Mnichova/1970/; Kombinované techniky života (deníky, úvahy) Olomouc, UP 2010. Básně, studie a články publikoval v časopisech: Host do domu, Česká kultura, Literární noviny, OKM, LM, Kmen, Tvar, Slovenská literatura, Česká literatura. Užíval šifru valů;, fv. Publikoval v básnických sbornících: Souhvězdí Aurory(1977); Tady je má zem (1980); Pocta dělníku knihy – verše českých básníků věnované O.F.Bablerovi (1980).

Kapitoly z dějin olomouc. univerzity. Ostrava Profil 1973, S. 345. ; Springer, J. : Co dalo Šumpersko české literatuře. Šumperk 1974, S. 21. ; Kdy, kde, co v Olomouci, 1985, duben, S. 4. ;

• bk-: F. Valouch: Honorář za hříchy. =Hanácké noviny, 1991, 8. 1. , S. 4. ;.

Málková, Iva: Literární slovník Severní Moravy a Slezska (1945–2000). Olomouc – Ostrava 2001. S.321–322.

Doc. PhDr. František Valouch, CSc.

Autor povídek ze života moravského lidu, historických románů.Překládal z ukrajinštiny­.Probošt v Kroměříži.1906 pos­lanec zemský, 1907–18 říšský, 1918–20 člen rev.NS.Autor povídek Vrstevnice 1897;hist. románu Z těžkých dob Moravy 1927–29.;

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.30.; MSN.7.Praha 1933, S.548–549.; Vybíral, B.: Beletristický přínos olomouckého kraje.Olomouc 1940­.;

Narozen ve Vojtěchově (n.m.č. Hvozdu, farnost Luká) 26.7.1989 jmenován biskupem-apoštolským administrátorem v Olomouci, 21.12.1989 jmenován papežem Janem Pavlem II.olomouc.ar­cibiskupem a metropolitou moravským.Slav­nostní intronizace msgre dr.F.Vaňáka-13.3.1990 v O­lomouci.Pohřben na Sv.Hostýně.

Smejkal Bohuslav: Olomouc opět sídlem arcibiskupa, metropolity moravského.=Stře­disko, sborník VSMO, 70–71, 1987–88, S.172., Jubileum olomouckého arcibiskupa.=Mo­ravskoslezská orlice 1991, č.25, S.5.; sjl: Zemřel třináctý olomoucký arcibiskup.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1991, říjen, S.7–8.;
Zpravodaj města Bystřice pod Hostýnem, 4/96, S.11., . BSSSM, seš. 7 (19.) Ostrava 2005.S.142–143.

Msgr. ThDr. František Vaňák

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval v r. 1898. Poté odešel do Prahy, kde studoval FFUK a pak začal učit jako středoškolský profesor na gymnáziu v Olomouci a od r. 1905 v Přerově, kde se stal v roce 1914 školním inspektorem. V letech 1907–1914 sbormistrem zpěváckých spolků Přerub a Vlasta. Založil a řídil 1. symfonický orchestr v Přerově.

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.2.Praha 1982.S.635.;Hanácké noviny, 1.4.1995. S.8., .

Stud. v Jihlavě, pak bohosloví, ale odešel a studoval profesuru v Praze. Začátkem 1853 začal působit v Olomouci, jako profesor češtiny a dějejpisu na německém G. Zde do r. 1871. Bydlel v Kapucínské ul. 8. R. 1863 vydal Stručnou vlastivědu Moravy a Slezska, též v němčině. Celkem 7 vydání. Mnoho studentů probudil k národnímu uvědomění. Vzpomíná na něj i Jan Havelka.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.325 – 327.;.

Začínal v rodišti ve Viktorii r. 1937–1946, poté Slavoj Loštice do r. 1948, Spartak Mohelnice 1948–1951, pak poprvé na zimním stadionu Kr. Pole Brno. Od r. 1967 – 1970 trenér ZKL Brno, poté v MDS Olomouc 1970–1972, pak Švýcarsko. Říkalo se mu „profesor hokeje“. Mistr sportu 1959, ZMS 1961. ;

Gut, K.: Malá encyklopedie ledního hokeje.Praha, Olympia 1986.S.458– 459./foto/;.

Narozen ve Střížově (n.m.č. obce Drahanovice). dómský vikář v Olomouci, překládal z němčiny. Přispíval do časopisů Archa, Našinec ad. pseud. : Efes/v čas. /František Střížovský/všeob. /, František Večeřa-Střížovský, Frant. Hraničář, P. Večeřa-Střížovský;

Vopravil : Slovník pseudonymů.Praha SPN 1973, S.1372;Vybíral, Bohuš: Beletristický přínos olomouckého kraje.1.Olomouc 1940, S.14/bibliografie díla/;Lid.demo­kracie, 10.3.1978, .

Pracoval v Lipníku jako zámečník v TOZ. Boxoval a sportovně létal. Po úrazu krční páteře začal rehabilitačně plavat. Stal se členem družstva otužilců na VŠ Slavia Olomouc. Plaval dlouhé trati a maratony. V roce 1964 se stal vítězem maratónu na 10 km na Lipně. Od roku 1964 žádal ÚV ČSTV o možnost plavby přes kanál La Manche. 30. 7. 1971 za 15 hodin 26 minut přeplaval kanál La Manche. Byl jmenován Mistrem sportu a povýšen do hodnosti nadpraporčíka.

Venclovský, F.: La Manche – můj osud., Praha;

Člen velehradského kláštera, poté lokalistou v Lubojatech, od 27.6.1796 do své smrti ve Štarnově.Pohřben ve Štarnově.

Dějiny Štarnova.Xerokopie Rkp.289.S.205.;

Maturoval na olomouckém gymnáziu a poté odešel studovat práva do Vídně. Studia nedokončil a vrátil se do Prahy, ale ani zde studia nedokončil. Začal se věnovat novinařině. Novinář, krátce učitel na soukr. dívčí škole. 1865–1897 okresní tajemník na Mělníce. Redigoval časopisy Boleslavan 1863–65;Pravda 1863;Mělničan od r. 1872. Přeložil několik německých a francouzských divadel. her. Pseud. František Winkler;Vlastimil Venkryl;V časopise Moravan- V. V. Přítel Jana Nerudy.

Z doby Nerudovy.Sborník .Praha, NČSAV 1959, S.212–219;

• fotografie, příloha č.14.;

Dějiny české literatury.II­I.Praha, NČSAV 1961, S.606.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973, S.1384. Lexikon české literatury 4/II. Academia Praha 2008. S.1359–1360.

Od 11 let studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kde v roce 1909 maturoval. Poté odešel do Prahy studovat geografii na Karlově univerzitě. Po promoci působil jako středoškolský profesor. Zprvu učil na gymnáziu v Kolíně, od roku 1919 na Obchodní akademii v Praze a o pět let později se habilitoval na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V roce 1927 se stal mimořádným a 1931 řádným profesorem zeměpisu. Vybudoval zde moderní geografické pracoviště , Geografický ústav ČSAV a též katedru geografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Hlavní význam jeho vědeckého a pedagogického díla spočívá v autorství řady vysokoškolských učebnic.Už v roce 1922 vydal Fyzikální zeměpis. V letech 1934 až 1939 vyšla třídílná kniha fyzického zeměpisu a to: Ovzduší a vodstvo, Pevnina a Rostlinstvo a živočišstvo. Byl o ní velký zájem a vyšla ve třech reedicích. V roce 1948 vyšel Všeobecný zeměpis a roku 1966 Základy fyzického zeměpisu. V roce 1973 vydalo nakladatelství Academia vynikající dílo „ Vývoj moravské geografie. Působil též v redakčních radách odborných časopisů, podílel se na vydání Československého vojenského atlasu a Atlasu ČSSR. Také jeho přednášky na vysoké škole měly vynikající úroveň. Dokázaly zaujmout a nadchnout posluchače. V roce 1952 byl zvolen členem korespondentem ČSAV. V roce 1966 dostal zlatou medaili UP a stříbrnou medaili brněnské univerzity. Univerzita Palackého v Olomouci mu v roce 1968 udělila čestný doktorát přírodních věd. Zemřel 19. srpna 1973 v Brně. U příležitosti oslav stého výročí narození se v lednu 1990 uskutečnily v rodišti vzpomínkové oslavy a na jeho rodném domě byla odhalena pamětní deska.

Nekovář, F. Za univ.prof. F. Vitáskem. Středisko, 63, 1974–1976, S. 170–171. Plachá, Zd.: Dr. František Vitásek. Velkobystřické noviny, 1993, č.9. S. 6. Nekrolog. Lidé a země, 22, 1973, č.11. S. 522.

Jako student práv statoval v ND Praha. Od roku 1925 se věnoval profesionálnímu divadlu. Hrál v Olomouci od r. 1926–1930, Osvobozené divadlo Praha (1930–32), Bratislavě a Městská divadla pražská (1934–45). V poválečných letech spolupracoval hlavně s E.F.Burianem. Jeho levicová orientace ho přivedla již v 30.letech k aktivitám v oblasti propadace sovětského umění. Od 1953 byl čelným pedagogem DAMU. Ve filmu debutoval koncem 30. let. Do povědomí pamětníků se nejvíce zapsal rolí prof. Voříška z Cesty do hlubin študákovy duše (1939).
Zasloužilý umělec 1954.;

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha, DÚ 1959, .S. 260.

Narozen v Červené Lhotě (n.Bílá Lhota). Farář v Přemyslovivích, abs. teologickou fakultu.

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.Litovel 1937.S.22–23.;.

Narozen ve Votěchově na Prostějovsku. Studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci kde maturoval roku 1895. Poté absolvoval abit. kurs na učitelském ústavu v Brně, žák Leoše Janáčka. V r. 1900–1926 učil na uč. ústavu v Příboře.

Stárek, Z.: SČS II.Praha 1982.S.666–667.; Československý hudební slovník osob a institucí 2.M-Ž.Praha 1963.; Opus musicum,29,1997,­č.4.S.156–161.

Vojtěchov (n.m.č. obce Hvozd).