Osobnosti Moravy.eu

Absolvoval v roce 1930 Polívkovo reálné gymnázium v Olomouci. Poté studoval učitelský kurz a po obnovení Univerzity Palackého vystudoval při zaměstnání pedagogiku. Působil jako učitel v Náměšti na Hané, v letech 1932 – 1939 jako učitel na Slovensku, zprvu ve vesnici na východním Slovensku, kde se naučil slovensky a trochu maďarsky i rusky, aby se domluvil se všemi dětmi a po čtyřech letech byl přeložen do Komárna. V roce 1939 se vrátil do Olomouce a byl jmenován učitelem v Holici u Olomouce, kde působil 33 let. Na škole založil loutkové divadlo, pěvecký soubor, školní orchestr a vedl výtvarné kroužky. Byl úspěšným malířem a hudebníkem. jako textař spolupracoval s mnoha hudebními skladateli populární hudby, proslavil se jako spoluautor několika hitů. Psal texty pro Waldemara Matušku, Pavla Nováka a je autorem 150 hudebních textů vysílaných v rozhlase. Autor her pro děti.Též aktivní skaut a turista. PaedDr. František Navara spolupracoval s Českým rozhlasem.

Autor pohádkových her pro rozhlas a loutkové divadlo. Publikoval ve Stráži lidu/Olomouc. Manželka pí Iva Navarová,

Kmoníčková > V roce 1989 zemřeli.Brno 1990.S.68.; V měsíci březnu si připomínáme. Kdy-kde-co. 2012, březen. S.7–8.

V dětství rád hrával ve škole i v ochotnickém divadle různé scénky. Měšťanskou školu vychodil Litovli a v Senici se vyučil holičem. Po osvobození v r. 1945 nastoupil místo úředníka v Olomouci, ale téhož roku byl angažován do Hanáckého divadla v Přerově. Po necelé sezóně přestoupil do Těšínského divadla, kde působil 7 let. Nastudoval zde 60 rolí v letech 1946–1953. Za roli Othela dostal nabídku do Brna, kde členem činohry ve Státním divadle v letech 1953–1979. Hrál i v 7 filmech. Spolupracoval s rozhlasovými studii.

Postavy brněnského jeviště.II.Brno Státní divadlo 1985. S. 181–184.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1999.S.44;

Studoval gymnázium v Kroměříži a po maturitě odešel na vysokoškolská studia UK Praha. Profesor SG v Olomouci v období 1874–84, 1887–1906 učil latinu a řečtinu, ve Valašském Meziříčí 1884–87. Vyuč. 28 let zpěvu v Olomouci, pořádal výchovné studentské akademie, zasloužil se o založení pěveckého hudebního spolku Žerotín, řídil jeho l. koncert 27. 3. 1881. Sbormistr do r. 1884 a v r. 1889. Založil ženský sbor v Žerotíně. Ředitel gymnázia ve Valaš. Meziříčí 1906–1913, kde sbormistrem a předsedou Besedy. Uváděl náročná kantátová díla Antonína Dvořáka, Zdeňka Fibicha, Bedřicha Smetany a H. Berlioze.

Praktická cvičení zpěvu pro školu. 1876. biografie: Československý hudební slovník. II. Praha, SHV 1965. S.152.. Památník Žerotína v Olomouci. Olomouc 1930. Památník 60. výročí českého gymnázia. Olomouc 1927. S.168. Stá­rek, Z.: SČS II. Praha 1982. S.371. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Na – Su. Valašské Meziříčí, Valašské Athény 2011. S.4.

Chlapecká léta prožíval v Olomouci. Na přání otce se musel vyučit drogistou. Touhu po divadelních prknech uspokojoval v ochotnickém souboru Městského oblastního divadla v Olomouci, později jako externí sborista operety, 1951–1962 s pauzou vojenské služby 1953–55 byl angažován v uměleckém souboru začínajícího Krajského oblastního divadla v Šumperku. K prvnímu ocenění se dopracoval v roce 1953. V letech 1962–1993 měl angažmá ve Slezském divadle v Opavě.

BSSSM, seš. 10 (22.) Ostrava 2007.S. 50–51.

V letech 1984–1987 absolvoval Střední polygrafickou školu v Brně. Po vojně působil jako grafik a sazeč v tiskárně Rudého práva a v Moravské typografii. V letech 1990–1993 studoval JAMU v Brně a spolupracoval s divadelním studiem Marta a HaDivadlem, zprvu jako stavěč dekorací a poté hercem. První divadelní angažmá v Kladně, poté v Karlových Varech (1997–1998), pak asistentem režie a hercem v ČT Brno – spolupráce v I. sérii Četnické humoresky. V období 1999–2000 působil ve Vydavatelství Diderot s.r.o., kde ředitelem pobočky.a půl roku řídil Boby centrum. V období 2001–2004 hercem ve Slezském divadle v Opavě a od srpna 2004 do července 2005 hercem MDO. V září 2005-červenec 2007 pobýval v Dublinu (Irsko), kde pracoval jako kuchař, číšník, a taky se podílel na ekologické recyklaci odpadů. Od srpna 2007 dosud působí v Moravském divadle Olomouc. Od března 2015 je majitelem kavárny Dejavú a ředitelem ArtUM centra se sídlem Sokolská 7, Olomouc. Rovněž předseda občanského sdružení Pro radost. Spolupracuje s Českým rozhlasem Olomouc. V Olomouci působil do června 2017 a poté principálem Divadla za hradbami.

Procházka, Jan: Kavárna Dejavu přesídlila..(26­.1.2015) http://olomouc.nejlepsi-adresa.cz/…o-Sokolske-a

skopino.webnode.cz (Stránky Jiřího Škopíka Nebenführa). http://otavinka.blog.cz/…rve-v-art-um https://www.nebenfuhrjiri.cz/…culum-vitae/

Studoval hudební školu v Litovli u prof. Lachmannové, městskou hudební školu v Hranicích, kde studoval na střední lesnické technické škole. V letech 1947–1949 zde řídil studentský sbor. Jako instrumentalista působil v řadě hudebních souborů. Od 1962 hrál na violoncello v Litovelském kvartetu. Roku 1968 založil smíšený pěvecký sbor Kantika a stal se jeho stálým sbormistrem. Od r.1977 předseda Kruhu přátel hudby, věnuje zvláštní pozornost vokální tvorbě, vyučoval v hudebních kurzech Městského klubu zejména na housle, ale i flétny aj. Po řadu desítiletí vůdčí osobnost hudebního života v Litovli. V důchodu pak přibyl další koníček: na výstavách představil desítky vynikajících fotografií našich ptáků. sbormistrovské kurzy UČPS. Člen Litovelského kvarteta (23 let). V letech 1968–1977 sbormistrem Chudobínského PS, 1977-dosud sbormistrem SPS Kantika MK Litovel. Ocenění: MSF Iuventus mundi cantat Olomouc 1997, 2000–stříbrné medaile Zlatý odznak UČPS s granáty

http://www.ucps.cz/…01-heslo.php?… Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. CD-R. 2008.

Od r. 1959 pracuje v Moravském muzeu v Brně, vybudoval historicko archeologické odd., redaktor Vlastivěd.věstníku moravského. Prof. PhDr. Vladimír Nekuda DrSc.

Rodná země. Sborník k 100. výročí Musejní a vlastivědné společnosti v Brně a 60. výročí narození PhDr. V.Nekudy. Brno 1988. – Z díla: Stopadesát let Moravského musea v Brně. Brno, Mor. museum 1969. – Zaniklé osady na Moravě v období feudalismu. Brno, KN 1961.

Měřínský, Zdeněk: K sedmdesátinám doc.dr.Vladimíra Nekudy, Dr.Sc. Časopis Matice moravské, r.116, č.2, 1997, S.560–564

Syn litovelského obuvníka a světoběžníka Aloise Nerušila (1889–1967). Narozen jako nejmladší ze čtyř dětí, manžel zpěvačky Věry Nerušilové. Pracoval jako hudební textař, tanečník Státního souboru lidových písní a tanců, ovládal pět řečí a působil jako překladatel filmů na Barandově.

Encyklopedie jazzu…III. Praha 1990.S.374.; Šik, L.: Litovelské osobnosti. CD-R 2008.;

Po roce 1945 působil ve Slováckém Hradišti jako herec a režisér. V letech 1962–1965 v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Překládal mj. R.Rollanda: Přijde čas.

Nekrolog: Amatérská scéna,18, 1981, č.11. S.21.;

Hráč na tubu.V MFO působil od 1.10.1971 do roku 1988.

Kartotéka členů MFO.

Narozen v Horních Beřkovicích u Litoměřic.

Vystudoval gymnázium ve Strážnici. Po vojenské službě studoval práva na vídeňské univerzitě. Po roce 1918 se stal důstojníkem čs. armády v Olomouci, Mostu a Brně. Po osvobození v roce 1945 se stal profesorem brněnské konzervatioře a lektorem JAMU.

Československý hudební slovník osob a institucí 2.M-Ž.Praha 1965.S.182.;

V roce 1962 maturoval na gymnáziu v Přerově. Poté studoval Přírodovědeckou fak. UP v Olomouci, obor biologie, tělesná výchova, kde absolvoval v r. 1967. Hudebně se vzdělával studiem na housle v LŠU Přerov, později soulr. zpěv u L. Švagery a hře na kytaru u P. Vařáka. Zpívat začal r. 1961 s skupinou Dixieland Přerov XO, s nímž v r. 1962 pořídil první rozhlas. nahrávku. 1964 spoluzaložil rockový soubor Synkopa. První píseň Vyznání, přes noc populární. 1967 založil nový soubor VOX. Napsal asi 250 písní a přes 200 jich natočil.

Encyklopedie jazzu…Praha 1990.S.379–380.;.'

V roce 1939 maturoval na gymnáziu v Litovli. Poté začal studovat LF v Brně a po uzavření Vysokých škol pracoval v Mohelnici. Po roku 1945 učitelem na Prostějovsku. Od r. 1947 studoval přírodopis, zeměmpis a občanskou nauku na Pedagogické fakultě UP. V roce 1980 obdržel zlatou medaili. Psal hanáckou beletrii pod pseudonymem Józef Ludvík Srda. Jozef Ludvik Srda působil v letech 1950 až 1988 jako biolog na Univerzitě Palackého. Několik desítek vědeckých prací z oboru ekologické entomologie publikoval v odborných časopisech. K beletrii se dostával jen v oddechových chvilkách od roku 1980 a častěji až v důchodu. Jeden ze dvou spisků nazval „Hdese hdese na Hané“. Je v něm 25 humorných hanáckých povídek: druhý „Maglajz na Hané?“ obsahuje 23 satiricko-humorné dialogy. Obě beletrické prvotiny konzervují jednu z nuancí zábřežské hanáčtiny z období první a druhé světové války. Autor pochází z Poléce na Zábřežsku, kde žila jeho babička, rozená SRDOVÁ, maminka JOZEFA a strýček LUDVIK, který padl na ruské frontě za první světové války. Tak vznikl pseudonym JOZEF LUDVIK SRDA, pevně svázaný s rodokmenem.

Stratil, V.: Vědec a pedagog. In: ZVSMO 1981, č.15–16. S. 19. Petruška,F.: K sedmdesátinám prof. PaedDr. B.N. DrSc. In: Severní Morava 59, 1990 S.72–74. Zicháček, Vladimír: Jozef Ludvík Srda.In: Z paměti literární Olomouce. VSMO 2004.S.111–113. Olomoucké listy, 2, č.8, 21.2.2002. BSSSM, seš. 10 (22.) Ostrava 2007. S. 52–53.

Narozen v obci Police na Šumpersku u Úsova.

PaedDr. Bořivoj Novák, DrSc.

1956–1960 umělecký šéf činohry v Olomouci, poté umělecký ředitel Divadla E.F.Buriana v Praze.Zasl.um­.1967.

Nádvorníková, M.: Postavy českého divadla.Olomouc SVK 1983.Výb.bibli­ografie.;.

Jiřina WEINTRITTOVÁ (provdaná NOŽÍŘOVÁ), začínala se sportem v rodišti už od devíti let. Zprvu hrála českou házenou za Sokol Vyškov. Po příchodu do Olomouce v roce 1938 hrála s družstvem Sokola Náměšť na Hané a vyhrála přebor Sokola v rámci sokolského sletu. Spolu s ostatními hráčkami přešla do Olomouce a stala se zakládající hráčkou házenkářského oddílu ASO Olomouc, který v roce 1939 vyhrál první mistrovský titul ČSR a po deset let získávala desetkrát titul mistra republiky.
Byla nejlepší střelkyní desetinásobného mistra republiky. Později hrála první ligu v družstvu házené ZORA Olomouc, v jehož prvoligovém dresu hrála až do roku 1946. V roce 1955 jí byl udělen titul Mistr sportu v házené a v roce 1961 Zasloužilý mistr sportu. Házenkářskou kariéru ukončila ve 45 letech a poté začala s manželem Otou objíždět tenisové turnaje pro veterány.
Po ukončení aktivní sportovní kariéry se Nožířovi věnovali trenérské práci s mládeží a začali se věnovat tenisu. I zde prokázali své vynikající schopnosti a sportovní talent. Do roku 1999 se úspěšně účastnili tenisových turnajů veteránů. V roce 1999 dostali Cenu města Olomouce.

http://www.dhkzoraolomouc.cz/clanek96

Od roku 1936 žil v Plzni. Po osvobození studoval Lékařskou fakultu univerzity Karlovy v Praze. Po dobu studií pracoval jako asistent na katedře histologie a embryologie LF v Plzni. Promoval 1951 na UK. Od roku 1953 působil na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci jako vedoucí ústavu a později katedry histologie a embriologie. 1962 proděkan fakulty, 1966–1969 děkan LF UP. 1968 jmenován profesorem. V normalizačním období nesměl akademické funkce vykonávat. Dlouholetý člen federálního výboru Anatomické společnosti. Člen redakční rady Folia morphotogica a AUPO. Zakládající člen Čs. společnosti cyto-hystochemické. Jeho koníčkem byla hudba a železniční modelářství. Znalec hudby a výtvarného umění. Výborný houslista a klavírista. Člen smyčcového kvarteta LF. Člen klavírního tria. Též příznivec sportovního dění-odbíjená, kopaná.

Kapitoly z dějin olomoucké uiverzity. Ostrava 1973. S.319–320; Zakladatelé a pokračovatelé, almanach osobností olomoucké univerzity. Olomouc 1996. S.170–171.;

Žačka M. Hubnerové. Angažmá v ND Praha od 1911 do pense 1933. V dalších letech se věnovala recitátorské činnosti. V letech 1917– 1920 se zabývala loutkovým divadlem. Založila Uměleckou loutkovou scénu.

Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.346 – 347.,foto.;.

Prof.Komenského univ.v Bratislavě, historie Slovenska, předseda slovenských numismatiků.Mj­.půs.jako středošk.prof.na SŠ v Karviné.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947,S.44.;.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1963

Narodil se v rodině italského legionáře. Po návratu do vlasti pracoval jeho otec jako knihař na Vojenské akademii. Gustav v rodišti vychodil obecnou i měšťanskou školu. Střední školu měl studovat v Přerově, ale začala 2. světová válka a tak odešel do učení ke strýci, který byl holičem. Ve volném čase hrával ochotnické divadlo a po válce byl angažován v Beskydském divadle jako inspicient a herecký elév. Vojenskou službu vykonával v Armádním uměleckém souboru v Praze. V letech 1953 – 1958 působil v Divadle čs. armády na Vinohradech. Poté pracoval jako dramaturg zábavných pořadů v Městském domě osvěty a od roku 1963 v Čs. televizi, kde jako dramaturg spolupracoval s režisérem Zdeňkem Podskalským. Pod pseudonymem Fergus psal do časopisu Dikobraz. Autor televizních zábavných pořadů, např. Bejvávalo, Možná přijde i kouzelník, Kabaret U dobré pohody, Kabaret U zvonečku, Kabaret za sto let, Kam dnes večer milý pane, Diskotéka pro starší a pokročilé, Po stopách smíchu, Pražský písničkář, V Praze bejvávalo blaze s Silvestrovské večery v TV Nova. Na svém kontě má i scénáře filmů: Svatební cesta aneb ještě ne,Evžene (1966); Sedm žen Alfonse Karáska (1967); Ach ta vojna (1968);Blázinec v prvním poschodí (1969); Kam slunce nechodí (1971); Dva muži hlásí příchod (1975); Tak láska začíná (1975); To byla svatba strýčku (1976) ; Silvestr svobodného pána (1979); Velká sázka a malé pivo (1981); Uctivá poklona pane Kohn (1994). Režíroval :Kabaret Rokoko a Námluvy komtesy Gladioly (1970). Hrál ve filmech: Pension pro svobodné pány (1967), Svatba jako řemen (1967), Zločin v šantánu (1968), Skřivánci na niti (1969), Prodavač humoru (1984), Kašpar Hauser (1993).
V roce 2009 mu vyšla vzpomínková kniha „ Za humorem cestou necestou“ „ HUDBA A ZPĚV TO JE VÝRAZ DOBROTY, LASKAVOSTI A NĚHY.“ „HUMOR MUSÍ BÝT LASKAVÝ.“

.

Kdo je kdo 1991/92.Praha 1991, S.688.;. http://otavinka.blog.cz

V letech 1950–1962 člen divadla v Olomouci, od r. 1963 člen Divadla S.K.Neumanna v Praze.Tragicky zahynul.

Kmoníčková, E.: V roce 1990 zemřeli.Brno 1991.;.

Narozen v Odrlicích – nyní místní část obce Senička.

Vlach, Jaroslav: Osobnosti Litovelska.Rkp. 1993..

Kontrabasista. Absolvoval konzervatoř v Praze 1885–1891 u Vendelína Sládka. Po vojně členem Kovařovicova symfonic. orchestru při Národopisné výstavě r. 1895 v Praze. Poté působil v Národním divadle Záhřebě až do r. 1901, kde vyučoval na hudebním ústavu hru na kontrabas. Poté krátce kapelníkem v Dubrovníku. V letech 1901–1934 člen orchestru Národního divadla v Praze a zároveň učitel hudby v Ústavu slepců v Praze.

ČSHS II.Praha 1965.S.238–239.;.

Narodil se v obci Biskupství, která je dnes součástí Náměště na Hané. Pocházel z rolnické rodiny, ale jeho otec byl venkovský písmák a muzikant. Hudební základy získal doma a zdokonalil se soukromým studiem u Josefa Nešvery. Stal se dobrým houslistou a varhaníkem a své první skladby napsal již v 15 letech. Studoval na gymnáziu v Olomouci a v Přerově (1879– 1883) a na učitelském ústavu v Příboře do r. 1887. Nejprve byl podučitelem na Svatém Kopečku u Olomouce. V roce 1904 byl jmenován učitelem (později i řídícím učitelem) v Těšeticích, kde ředitelem kůru. Setrval až do odchodu do důchodu. Ani v důchodu se hudby nevzdal. V Olomouci vedl pěvecký kroužek učitelů z řad důchodců. V Těšeticích založil a řídil pěvecký sbor i orchestr. S ochotníky prováděl hry se zpěvy a uvedl i Blodkovu operu V studni. Jako skladatel se věnoval převážně chrámové hudbě. Jeho světské skladby vycházely z melodiky hanáckých lidových písní a jeho písně a sbory byly komponovány většinou na hanácké texty. Pro sbory napsal: Smržecky pěsničke, Haná zpívá aj.

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S.239–240.;.

Anežka OTRUBOVÁ, rozená Jansová, osvětová a kulturní pracovnice.
Po absolvování dramatické školy v rodišti se aktivně věnovala dramatickému umění, působila v různých spolcích. V roce 1915 se provdala za významného moravského botanika Josefa Otrubu a žila s ním v Olomouci-Černovíře. Spolupracovala s olomouckým spolkem na ochranu zvířat. Pomáhala také manželovi při úpravě jeho publicistických prací, redigovala překlady a bohatou korespondenci. Přežila manžela o patnáct let a v té době zpracovala a uspořádala rukopisnou pozůstalost Josefa Otruby, kterou předala do olomouckého muzea.

Chaloupka, F.: Zemřela paní Otrubová.ZVÚO 1968, č.138. S.27–28.;. Ševčíková, H.: Listopadová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2002, č.11.

Vyučoval klavír na škole Moravana v Kroměříži 1882–99, sbormistrem spolku 1882–83.

Československý hudební slovník.2.Praha 1965, S.242.;.