Osobnosti Moravy.eu

Absolv. Pedagogický institut v Olomouci pro 6.-9.ročník. Pedagogicky jako učitel působil v Holešově (výpomocný učitel 1933–34, def. učitel od r.1936). 1942–45 byl totálně nasazen. 1945– učitelem v Krnově, okresní osvětový inspektor ve Šternberku. 1949–53 krajský osvětový inspektor v Olomouci. 1953–60 ředitel Krajské lidové knihovny v Olomouci. 1960–63 učitel ZŠ Šternberk. 1963–65 učitel II. ZDŠ ve Šternberku. 1966–70 ředitelem ZŠ Šternberk. 1970–71 učitel ZŠ v Uničově. Od r.1971 učitelem ZDŠ při psychiatrické léčebně ve Šternberku. Od r.1974 v důchodu. Po smrti dcery se přestěhoval do Olomouce. Bydlel na Horním náměstí. Krátce před smrtí se přestěhoval do Domova důchodců do Kroměříže a zemřel v rodině syna v Hulíně.

Hlůzová, Vlasta: osobnosti Šternberska ve 20. století. Šternberk 2007. S. 109–111.; Ševčíková, Hana: Zrcadlo regionu : Jaroslav Michal. In: Naše knihovna. Olomouc, březen-duben 1999.S. 10–12.; Ševčíková,Hana: Dubnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, 2004, duben. S.5.;

Roku 1912 byl vysvěcen na kněze. Působil jako profesor římskokatolického náboženství a němčiny na prostějovském gymnáziu. Svou učenost rozmnožil studijním pobytem na papežské univerzitě v Římě v letech 1924–1925. Kromě článků do časopisu vydal i velká dílo Duch i nevěsta. Proslavil se knížkou O zvonech. Zemřel ve věku 47 let na rakovinu jater.

Studoval gymnázium ve Znojmě, v Brně filozofii, od r. 1865 trvale působil v Brně. Literární a publicistická činnost. Redigoval Moravskoslezský časopis pro lid. Publikoval v Moravské orlici, Morav. novinách.

Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.Olomouc UP 1987.;Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.5.Opava 1983.S.94–95.;Přichystal, A.: Beletristický obraz minulosti města Olomouce a okresu Olomouc.Olomouc SVK 1980.;Kopecký, Milan: Literární význam Mikšíčkových pamětí.VVM, 15, 1960, S.216–224.

Narozen v obci Prusy (n. m.č. obce Beňov).

Narozen v muzikantské rodině. První základy houslové hry mu dal otec, pak byl žákem LŠU Žerotín, úspěšně absolvoval brněnskou konzervatoř a při zaměstnání dálkocě studoval JAMU v Brně. Od r. 1971 byl v olomouckém operním orchestru zástupcem koncertního mistra a za dva roky byl jmenován koncertním mistrem. Náročnou funkci vykonával 30 let a pak vypomáhal v primové skupině až do svých 65 let. Byl členem Olomouckého smyčcového kvarteta, které později vedl jako primárius. Taky vystupoval jako výpomocný koncertní mistr v Západočeském symfonickém orchestru.

Ryšavý, Milan: ..a blahopřejeme. Kdy, kde, co v Olomouci. Duben 2014. S.3.

Stud. něm. gymnázium v Moravské Třebové, Od r. 1851 v Olomouci, bohosloví, vysvěcen 1856. Poté půs. v Charvátech (seznámil se zde s prof. Sušilem, napsal monografii Charvátská fara a kostel. 1860 promován Thdr, od r. 1861 stud. ve Vídni. 1862–9 katecheta a ředitel školy v Prostějově, 1869 jmen. řád. prof. bibl. studia Starého Zákona v Olomouci. 1900 sídel. kanovníkem.

MSN, IV. Praha 1929, S. 986. ;OSN XVII. Praha 1901, S. 454–455. ;.

Studoval pedagogické gymnázium v Kroměříži, poté 2 roky filozofii v Olomouci. Vstoupil do generálního semináře na Klášterním Hradisku u Olomouce, kde podporován Josefem Dobrovským psal básně. Vysvěcen r. 1791. V r. 1797 ustanoven kooperátorem v Domaželicích. Zemřel na tbc v Dřevohosticích.

Narodil se jako osmé z devíti dětí písaře a právníka Jana Karla Monseho a Anny Monse (rozené Moudrá). Po ukončení docházky ve škole v Novém Městě pokračoval ve studiu na jezuitském gymnáziu v Telči. Po čtyřech letech pak odešel do Prahy, kde studoval do r. 1754 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté se vydal do Vídně, kde studoval na Právnické fakultě Vídeňské univerzity. V roce 1762 obhájil svou disertaci a stal se doktorem obojího práva. V roce 1764 se přestěhoval do Olomouce, kde se stal advokátem při městském, konsistorním i manském soudu. V roce 1768 pak přijal místo profesora veřejného, přirozeného a lenního práva na olomoucké univerzitě a zároveň dále vykonával advokátní praxi. Po smrti profesora J. A. Sommera v roce 1774 po něm na nějakou dobu převzal přednášky římského a kanonického práva. Téhož roku si také změnil jméno z Vít na Vratislav. Byl stoupencem osvícenských myšlenek a ve svých přednáškách horlivě obhajoval Josefiánské reformy, což vyvolávalo odpor teologů. V roce 1777 byl jmenován prefektem olomoucké univerzitní knihovny pro světské obory. V roce 1778 byla univerzita přesunuta do Brna a bylo ustaveno Právnické direktorium, jehož ředitelem se stal Monse dekretem z konce roku 1779 byl on i Schanza zbaven svých povinností vůči knihovně vzhledem k pracovnímu zaneprázdnění. V roce 1780 byl jmenován rektorem univerzity a povýšen do šlechtického stavu. V Brně začal Monse publikovat práce o historii Moravy, nyní již německy.
Po návratu univerzity do Olomouce v r. 1782 a její degradaci na lyceum začal Monse publikovat v českém (moravském) jazyce. pracovní vypětí znásobené opětným jmenováním do funkce vrchního bibliotekáře lycejní knihovny (21.4.1785) způsobilo, že se u něho projevily první příznaky choroby. Pro úporné bolesti hlavy a Další info URLWikipedie (Josef Vratislav Monse)plicní potíže v roce 1792 přestal vyučovat a postupně utlumoval i publikační činnost. Od roku 1782 byl členem Učené společnosti hessensko-homburské, od roku 1785 České společnosti nauk v Praze. Medaile a ocenění: Čestný člen Bavorské učené společnosti v Burghausenu (1780)

Když nejvýznamnější představitel osvícenství na Moravě Josef Monse začal v roce 1773 používat jméno Vratislav, chtěl tím symbolicky vyjádřit své životní heslo: „Vraťte starou slávu otčině“. V duchu tohoto hesla se zaníceně věnoval výzkumu historie Moravy a spolu se svými druhy (J. V. Zlobický, F. J. Schwoy, A. Pilař) objevoval a oživoval slavnou minulost země. Inspirován činností českých vědců z pražské Učené společnosti, jejímž byl členem, napsal a v roce 1779 vydal sbírku životopisů moravských biskupů a v letech 1785–88 své hlavní dílo, dvousvazkové Politické dějiny země moravské. Monse byl ve své době největším znalcem moravského práva a publikoval také mnoho prací z tohoto oboru. Své vědecké práce psal latinsky. Po vzoru svého přítele J. Dobrovského vydával od roku 1789 německy psaný literární a vědecký měsíčník Moravský magazín. Jako osvícenec chtěl také poučovat lid, a napsal proto (podle cizích předloh) česky dvě populární knihy, zabývající se zdravotnickou osvětou a bojem proti pověrám.
V prosinci 1780 získal za své zásluhy šlechtický titul.

Autor učebnice dějepisu. Psal především latinsky a německy, ale i česky. Byl moravským vlastencem.

OSN, 17. díl. Praha 1901, S. 564–565. ;

• jkz-: Významné návštěvy v Olomouci. =Kdy-kde-co v Olomouci, 1972, duben, S. 6–7.

SCK -Slovník českých knihovníků.

Prof. JUDr. Phil.Dr. Josef Vratislav Monse

Studoval gymnázium v Opavě, kde maturoval. Poté odešel na teologii do Olomouce, kde v letech 1864–65 a rok poté odešel na filosofii do Vídně a studia ukončil v Praze.Působil jako učitel v Praze, domácí učitel v Cařihradě (n.Istanbul) do r. 1873.Poté se věnoval novinářství.R­.1877 přišel do Olomouce, aby redigoval Neue Zeit.1879 se stal skriptorem, později kustodem od r. 1892–1915 ředitelem Studijní knihovny.Poté odešel do Frývaldova, n.Jeseník.Autor beletristických a historických prací vztahující se k olomouc.minu­losti.Od r.1877 vydával měsíčník : Moravia.

Chytil, Jan: Olomouc v díle W.Müllera.In> Gaudeamus 73.Olomouc 1973. S.32–38.;Václavek, L.: Stati o německé literatuře vzniklé v českých zemích.Olomouc 1991.S.16–18.;.

V letech 1887–1891 studoval bohosloví v Olomouci.

http://cs.wikipedia.org/…/Alois_Musil

Narozen v Rychtářově u Vyškova – nyní Vyškov. Zemřel v obci Otryby u Českého Šternberka – n. Soběšín.

ThDr.

Knihovnice v SVK Olomouc, krátký čas ředitelka OK Přerov.Po odchodu Dr.A.Přichystala 1982 – 2003 do důchodu ředitelka SVKOL.Zabývala se bibliografií Moravika.Přednáší na FFMU Brno, obor knihovnictví a informatika. Hojně publikovala v odborném tisku. V roce 2003 dostala prestižní medaili Zdeňka Václava Tobolky, která se předává významným a zasloužilým knihovníkům od roku 2000. Po odchodu do důchodu se podílela na zpracovávání databáze olomouckých prvotisků.

Kdo je kdo.Hanácké noviny 1992.;.

PhDr. Marie Nádvorníková, CSc.

Rodným jménem – Dostálová. Po maturitě na gymnáziu v rodišti pokračovala ve studiu na knihovnické nástavbě v Brně, kde absolvovala v roce 1969. První kapitoly knihovnického povolání začala tvořit ve Státní vědecké knihovně v Olomouci a pokračovala v Městské knihovně Uničov. Na svém kontě má pět knih, z toho básnické sbírky: Čmáraniny I (2009); Čmáraniny 2 (2010); Volně vzlétám (2015) a letos na jaře vyšla sličná sbírka Dům duše, ilustrovaná Vladimírem Holubcem. V roce 2012 vyšly povídky s názvem Dědictví slov. V současné době připravuje autorka překlad francouzských pohádek z 19. století, kde vystupují víly, skřítkové a jiné nadpozemské bytosti.

Ševčíková, H.: Červnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2019, červen.

Abs. SG r. 1884 v Olomouci, poté studoval teologii v Brně, vysvěcen 1888, katecheta v M. Budějovicích, poté farářem v Jihlavě. Publ. ve Vychovatelských listech od r. 1903, v Kazateli. Pseud. Nákelský-podle rodiště.

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.Litovel 1937, S.24.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..Praha, SPN 1973, S.1065.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.139.;.

Rozená Bablerová. Bydlela s rodiči v Samotiškách u Olomouce. Studovala Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturovala v roce 1980. Poté studovala FFUPOL, obor český jazyk a německý jazyk. Promovala v roce 1985 a poté pedagogicky působila rok na SGO. V březnu 1986 se provdala a v létě téhož roku přesídlila do Brna, kde se jí narodila dcera Terezka. V roce 1987 syn Jiří a pedagogickou dráhu zahájila až v roce 1990. Učila na učňovské škole t.č. Střední škola Brno, Charbalova ul. tři roky a poté na Gymnáziu v Brně – Husovicích, ul. Elgartova až do r. 1995, kdy odešla na MD, protože se jí narodil syn Petr, o dva roky později syn Jakub a v r. 1999 dcera Barbora. Do školy se vrátila v roce 2003. Je vedoucí sekce cizích jazyků (němčiny, francouzštiny, ruštiny) a předsedkyní Spolku pro podporu partnerství Brno – Stuttgart. Vede kroniku školy.

Osobní biogram dne 16.5.2021

Mgr. Hana Naništová

SGO – dříve Gymnázium Jiřího z Poděbrad v Olomouci

Farář v Černotíně, básník Katolické moderny./Bílí beránci.1906./, Přispíval do časopisů: Čech, Hlas/brněnský/, Meditace, Obzor, Náš domov, Našinec, Nový život, Selské listy, Vlast, aj.Pseud.H.O.Le­šovský/podle rodiště/, Jos.Navrátil-Stupavský, R.S.Krajan, Rudolf Stupavský.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.195.;Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973, S.977.;Moravské osobnosti kultury a umění – REGO SVKOL;.

Černotín ( na Přerovsku).

Studoval v Olomouci a v Brně. V roce 1860 se stal členem benediktínského řádu v rajhradském klášteře. Psal básně, dramata a povídky. Publikoval v Hlasu. V roce 1870 vydal sbírku básní „ Konvalinky“. V roce 1884 pracoval v archivu ve Vatikánu.

Hýsek, M.: Literární Morava.Praha 1911.S.237.;Po­dlaha, A.: Bibliografie české katolické literatury náboženské.1928 – 1913.Praha 1923.S.2108.;Sprin­ger, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.27.;. Nekrolog. In: Moravan, 49, Brno 1900, S. 133–134./

V letech 1936–38 působil jako korepetitor a kapelník čes.divadla v Olomouci.Pamětní deska ve foyeru DOS v Olomouci odhalena 14.8.1946.;

Československý hudební slovník.II.Praha SHV 1965.S.158–159.; Kdy-kde-co v Olomouci, 1985, leden, S.7.;.

Vystudovala reálné gymnázium, kde maturovala roku 1942. Odborně se vzdělávala u Fr. Schäfra na brněnské konservatoři i JAMU. Koncertovala samostatně a v souhře s Moravským dechovým kvintetem a Janáčkovým kvartetem.

Českoslovesnský hudební slovník osob a institucí 2.M-Ž.Praha 1965.S.164.;

Provdaná Kalábová Božena.

Rod. jménem Králová. Od 14 let pracovala jako pomocná knihovnice na oddělení doplňování a zpracování KF v Ostravě až do r. 1959, pak v katalogizaci na Vysoké škole báňské v Ostravě. Dálkově vystudovala střední a vysokou školu. V r. 1965 absolvovala Fakultu osvěty a novinářství UK Praha a obor knihovnictví, kde zpracovala diplomovou práci : Problém řízeného doplňování a zpracování KF v Ostravě. Poté pracovala v Krajské knihovně Ostrava v letech 1960–1972. V letech 1973–1975 působila v SVK Olomouc. V období 1975–1990 působila na Severomoravském KNV v Ostravě. 1991–1999 působila v SVK Ostrava, nyní Moravskoslezská knihovna Ostrava a od r. 2000–2001 v Univerzitní knihovně Ostrava. Souběžně v letech 1975–1990 byla inspektorkou pro knihovny Severomoravského kraje na KNV Ostrava. Práce v knihovnách a pro knihovny, byla a je náplní života Mgr. Ilonky Nemeškalové. Od roku 2005 kdy je v důchodu pracuje dosud dobrovolně (2023) v knihovně Domova pro seniory Kamenec v Ostravě. Externě vyučovala na Střední knihovnické škole v Brně a též v Ostravě, když tam bylo vytvořeno dálkové studium. Rozsáhlá publikační činnost odborné periodickém tisku: Z knihovnické praxe, Čtenář, Knihovník aj. Autor příruček pro práci v knihovnách. V roce 1968 byla zakládající členkou Svazu knihovnických a informačních pracovníků (SKIP) a hlavní aktérkou pro obnovenou činnost SKIP v roce 1990. Je členkou výboru regionální organizace SKIP. Ocenění: Čestné uznání Ministerstva kultury ČSR o zásluhy a rozvoj soutěže BVLK (1980)
Vzorný pracovník kultury (1985)
Cena českých knihovníků (2010) Zájmy: turistika, sport a kultura

Osobní sdělení hš září 2022; Báze SCK – Slovník českých knihovníků

Mgr. Ilona Nemeškalová /v křestním listě jméno Ilonka/

Absolv. Obchodní akademii v Olomouci. Kronikář obce Hnojice (1981– ).

dokument. list/97

Studovala gymnázium v Brně a po maturitě v r. 1935 vstoupila do noviciátu Kongregace sester svatého Cyrila a Metoděje. Poté studovala Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor latina a řečtina. Od r. 1939 vyučovala na řádovém dívčím gymnáziu v Brně. Během 2. svět, války působila na Velehradě-Svojanově, kde byly umístěny německé děti. Po r. 1950 pracovala jako účetní v ústavech sociální péče. V letech 1968–1970 vyučovala náboženství v Karviné a 1970–1990 pracovala jako účetní na Pražském arcibiskupství. V letech 1990–1995 působila nově vzniklém konviktu v Litoměřicích, kde vyučovala řečtinu. Po úrazu už pomáhala jen radou a v r. 2000 se přemístila na Velehrad.

OLDIN 2007/10.

Hudebně vzdělán u strýce Jana Nesvadby, kantora a varhaníka. V Jičíně vystudoval gymnázium a roku 1842 se zapsal na filozofii v Praze a stal se členem Žofínské akademie, kde dále studoval zpěv. 1843–1848 účinkoval ve sboru Stavovského divadla v Praze. 1948–1849 působil v Olomouci jako kapelník městského divadla, poté do roku 1853 v Brně. Od roku 1857 jako I. kapelník Stavovského divadla v Praze. Na jaře 1859 odešel do Berlína k italské opeře. Od května 1864 působil v Darmstadtu.

ČSHS.II.Praha 1965.S.172.; Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.334–335.;

Rozená Chytilová. Vyrůstala v učitelské rodině. Za války studovala Koménium v Olomouci, ale nacisté ho v únoru 1942 uzavřeli a tak složila maturitu v Kroměříži. V roce 1946 už jako učitelka se provdala za Jiřího Nohavičku. Manželův otec byl legionářem z 1. světové války a v roce 1945 získala rodina statek v Brníčku, který byl po odchodu ruské armády velmi zdevastovaný. Na statku hospodařili i novomanželé. V roce 1951 v rámci Akce K (kulak) Jiřího Nohavičku zatkli a odsoudili k nepodmíněnému půlročnímu trestu. Jarmilu vyhodili za školy a celá rodina se musela vystěhovat mimo okres. Mladí se odstěhovali k rodičům nevěsty do Loučan. Jarmila vyučovala po několik let načerno v Drahanovicích a posléze byla oficiálně zaměstnána v Náměšti na Hané. Manžel Jiří musel jako zemědělec odejít do soustružnické dílny TOS Olomouc, a tovární prostředí mu zničilo plíce tak, že poslední roky života byl upoután k dýchacímu přístroji. Paní učitelka učila do 70 let. Založila a vedla ochotnický spolek, psala kroniku obce, zasloužila se za záchranu Terezského údolí i o potrestání komunisty, který její rodině při kolektivizaci ublížil. V roce 2009–2010 se konal soud s bývalým předsedou MNV Brníčko Ladislavem Nakládalem, který byl odsouzen k podmínečnému trstu 18 měsíců. V době natáčení Paměti národa v r. 2017 bydlela v Náměšti na Hané.

Paměť národa. 2017 – 2021.Parte z května 2022.

Narozen na Vyškovsku. Sběratel zvyků z Moravičan, založil vlastivědný kroužek. Sběratel lid. a kramářských písní. Publikoval do SM, Vesnických novin. Autor 2 svazků Dějiny Moravičan. Uměl připravovat zlatou medovinu. Pomáhal amatérským archeologům a uchovával menší nálezy na faře v letech 1942–1993.

Lang, A. : Jubileum. SM, 1969, sv. 18, S. 72–73. ;Úmrtní parte. Kaplová, A. : Archeologické výzkumy Vladimíra Kapla. Brno MU 2011.

'

Absolvovala UPŠ v Praze a FAMU. Od roku 1954 ve filmových skladech Barrandov a spolupráce též s ČT. Od 1960 kmenová výtvarnice. Z díla/filmy: Baron Prášil-1961, Smrt si říká Engelchen-1963, Nezralé Maliny-1981, Tažní ptáci-1984 ad.

ČBS. Praha 1992.S.499.;