Osobnosti Moravy.eu

Studoval reálku v Rakovníku a členem Sokola. V letech 1927–32 studoval KU Praha, obor matematika a tělesná výchova. Od 1930 zást. ředitele letního tábora YMCA na Sázavě. Jako středoškolský profesor působil v mnoha městech, také v Příboře. V r. 1939 přeložen na SG v Olomouci, kde profesorem matematiky a tělesné výchovy v letech 1938–1947 a 1950–1952. Za odbojovou činnost byl od 17. 1. 1944 do 14. 4. 1945 vězněn. Po zdravotní dovolené se vrátil na SGO. R. 1946 pověřen zřízením ústavu tělesné výchovy při UP. Ten vybudoval a vedl až do března 1950, kdy musel z politických důvodů jako nestraník odejít z funkce. Do roku 1948 předsedou basketbalového okrsku v Přerově a předsedou tělovýchovné komise kraje Olomouc. Vrátil se na SGO a později na SPSŠ, kde učil matematiku. V r. 1968–69 místostarosta obnoveného Sokola v Olomouci. Pohřben v Olomouci. Urnový náhrobek.

Zakladatelé a pokračovatelé. Olomouc UP 1996. S. 127–128.; Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, SG 1997, S. 391.

Narozen v čp. 56. Absolvoval nižší české gymnázium v Olomouci a učitelský ústav v Příboře. Poté učitelem v Nákle (1887–1891), Laškově (1891–1895), v Želechovicích (1895–1910), Troubelicích (1910–1926), kde ředitelem školy. Poté školním inspektorem v Uničově a na Zábžežsku. Od r. 1927 žil na penzi v Olomouci. Autor divadelních her pro děti a knih o čtení a matematice. Autor divadelní hry Ječmínek, král hroudy (1923). Pro Klub českých turistů v Uničově vyráběl mapy. Načtrl mapku Bradlo, která je uložena spolu s fotkou jmenovaného v archivu OÚ Hnojice. V roce 1914 napsal krátký článek pod názvem Zpráva o činnosti pěvecko čtenářského spolku Vlastimil v Hnojicích v letech 1864–1894.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990, S.2.;. Ottův slovník naučný XXVIII.Praha 1909. S. 902–903. Pol, Oldřich: Osobnosti Hnojic. Rkp.

V Olomouci působil od r. 1953, kde prof. vnitřního lékařství LFUP, v r. 1970 odchod do důchodu. V letech 1990–1991 reaktivace Vedení spojených kateder vnitř. lékařství, přednášky z lékař. etiky. Předseda čs. kardiolog. společnosti 1959–1971, čest. členem 1991. Byl předsedou IV. kongresu Evropské kardiolog. společnosti v Praze 1964, čest. členem Britisch Cardiac Society ad. Studijní pobyty v zahraničí 1936 Anglie, 1947 USA, 1968 Itálie, přednášková turné v letech 1962, 1966 a 1969, Indie, Indonésie a Dánsko. Autorem více než 170 prací. 1993–1994 člen vědecké rady LF UP. Autor učebnic (Vnitří lékařství, dosud 4 vyd. 1955, 1960, 1969, 1971. )

Portrét, foto. Žurnál, 1992, č. 40, S. 8, červen. ; ČBS. Praha1992. S. 418. ;.

Syn rolníka studoval 1861–1868 na gymnáziu v Olomouci a poté absolvoval teologickou fakultu.Po vysvěcení na kněze 5.7.1872 byl jmenován kaplanem v Pitíně a r. 1879 v sousedních Bojkovicích. R. 1881 se stal farářem v Prusinovicích na Holešovsku, kde působil do r. 1915. Po odchodu do výslužby žil jako konzistorní rada a emeritní farář v Příboře. Volný čas věnoval genealogii významného rodu Prusinovských z Víckova. Korespondoval s významnými vlastivědnými pracovníky Vincencem Praskem, Josefem Zukalem, Vítězslavem Houdkem ad.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14). Ostrava 2001. S. 90.

Bydlel v Liboši u Štěpánova. Gymnázium studoval ve Šternberku a pak studoval UK v Praze. V Olomouci působil na KHES od r. 1954, na katedře biologie působil od r. 1957, vedoucí katedry lékařské biologie LFUP. Pozornost soustřeďuje na parazitologii. 130 publikací a světová priorita. Objev tzv. ovicidních hub ničících vajíčka parazitních červů v půdě. Člen čs. výboru o probl. parazitologie při UNESCO. 1985 jmen. prof. biologie a parazitologie. Autor 9 a spluautor 6 skript, 132 odb. prací, populárně vědec. statí a učeb. textů. Publikuje v odb. časopisech v zahraničí. –

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.328.;LD 26.5.1989, S.4.;Profil, foto.Žurnál, 1992, č.40, červen, S.8.; Informační zpravodaj pro občany Liboše a Krnova. č.17, září 2005, S.9.

Studoval na zábřežském gymnáziu a UK v Praze obor filosofie a práva. Působil jako učitel na obchodní akademii v Praze do konce 1. světové války. Od roku 1921 pracoval na Vysoké škole obchodní v Praze. Hodně cestoval a přispíval do časopisů. Redigoval revue Naše doba, kterou založil T. G. Masaryk. Byl aktivní v politice, člen skuppiny „Pátečníků“. Okupace znamenala konec jeho politické kariéry. Po osvobození se stal děkanem Vysoké školy obchodní. V roce 1949 odešel do exilu nejprve do Anglie poté do USA. Zemřel ve Vancouveru.

Profesor Josef Macek. Průvodce. Zábřežský kult. a inform. měsíčník. únor 2000. S. 12

Studoval na českém matičním gymnáziu v rodišti a pak na Vysoké škole zvěrolékařské ve Vídni. Zvěrolékařský diplom získal r. 1910 a o rok později titul MVDr. Během studií zastával místo asistenta na ústavu patologické anatomie, po ukončení studií místo asistenta na ústavu pro bakteriologickou hygienu ve Vídni. V r. 1917 byl přidělen státnímu ústavu pro výrobu očkovacích látek v Mödlingu a k prevenci byl vysílán na cesty po celé monarchii. Po válce už v listopadu 1918 stál u vzniku ústavu pro výrobu očkovacích látek v bývalé kadetce v Hranicích, který pak po přechodném umístění v Praze našel trvalé sídlo v Ivanovicích na Hané. V r. 1926 byl pověřen přednáškami na Vysoké škole veterinární v Brně a r. 1928 byl jmenován mimořádným profesorem a přednostou patologickoana­tomického ústavu této školy. V roce 1934 byl jmenován řádným profesorem Vysoké školy zvěrolékařské a 1935–1937 zastával na této škole funkci rektora.

BSSSM, seš. 10 (22.) Ostrava 2007. S. 46–47.

Absolvent SG v Olomouci r. 1943, prac. v Praze v Mikrobiologickém ústavu ČSAV, ved. odd. půdní mikrobiologie. Autor publikace Půdní mikroorganismy a rostliny;

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.94.; Seznam a adresář abs.SG v Olomouci 1918–1953.Olomouc 1989, S.25.; Nekrolog: Biologické listy 1978,č.2.S.152–153,1 obr.

RNDr. PhMr. Jiří Macura, DrSc.

Studoval v Opavě a pak teologii v Olomouci. Působil v Olšanech u Prostějova. Byl děkanem teol. fakulty olomoucké univerzity v letech 1834–35 a v letech 1835–36 rektorem. Zasloužil se o to, že roku 1837 bylo na olomoucké teol. fak. vyučováno český jazyk jako pastoračnímu jazyku.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Ostrava­.Ostravská univerzita v Ostravě 1996. S.71.

Maturoval na České reálce v Olomouci v roce 1948 a opět let později absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého, obor angličtina a španělština. Po promoci habilitoval a v období let 1968 – 1970 vedl Katedru germánské a anglické filologie. Z toho dva semestry přednášel na univerzitě v Shelfeldu . Období normalizace na UP přineslo s sebou zákaz pedagogické i vědecké činnosti. Zprvu byl převeden jako dozor do studijní čítárny, v roce 1974 krátce působil v ústavu vyšší nervové činnosti, odkud byl však také propuštěn. V letech 1975 – 1990 se živil jako topič kotlů ve Fakultní nemocnici. Od roku 1970 nesměl publikovat. V roce 1990 se docent Macháček vrátil na UP. Stal se proděkanem pro vědu a výzkum FF UP a o rok později byl jmenován profesorem pro anglický jazyk, vedoucím Katedry anglistiky a amerikanistky Filozofické fakulty UP. Zastával rovněž funkci prorektora Univerzity Palackého. Cena města Olomouce v oblasti společenské vědy za rok 1999.

Žurnál, 1992, č.23, S.5.;Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.;. Ševčíková, Hana – Petřík Miroslav : Cena města Olomouce. Olomouc 1999.;

Abs. ČVUT Praha, 1947 – 49 odb. asist. prof. Honzíka, poté pracoval ve Stavoprojektu Praha do r. 1968. Manžel Machoninové Věry.

ČBS.Praha 1992.S.426.;.

Bratr Ivana Málka. Střední školu studoval v Praze. Prof. UK Praha, 1981 – 1990 šéfredaktor časopisu Vesmír, autor populárně vědeckých knih

ČBS.Praha 1992.S.430.;.

Rodák ze Šumperska. Bratr Prokopa Málka. Střední školu – akademické gymnázium studoval v Praze. Poté studoval LF UK v Praze. V roce 1952 zakladatel a do roku 1961 ředitelem Biologického ústavu ČSAV v Praze, poté do 1970 ředitel Mikrobiologického ústavu ČSAV. V letech 1961–1969 místopředseda ČSAV.

Kmoníčková, E.: V roce 1994 zemřeli.Brno MZK 1995.S.48.;, Průvodce zábřežský kulturní a informační měsíčník, roč.2, 1999, č.9. S.11.

akad. MUDr. Ivan Málek, DrSc.

Vystěhoval se s rodiči do USA. Když mu bylo 9 let vrátil se s rodiči do ČSR. V roce 1932 maturoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Poté studoval bohosloví v Olomouci. Vysvěcen na kněze 5.7.1937.Ustanoven farářem ve Slavičíně.Nejmladší farář na Moravě.Od mládí členem Orla.Po r.1945 zvolen vzdělavatelem orelské župy velehradské.Po roce 1948 musel pro svou činnost v Orlu uprchnout do západního Německa, přesídlil do Lucemburska, kde pomáhal čs.uprchlíkům­.1950 emigroval do Austrálie.Vydával časopis Čech v Austrálii.

Pejskar, J.: Poslední pocta.II.S.17.;.

V letech 1973–1978 stud. PdF UP v Olomouci obor VV + český jazyk. Od r. 1986 odb. asist. KVTV PdF. Učí malbu a výtvar. vých. pro ZŠ. Vlastní malíř. tvorba, zabarvené krajinomalby.

Výtvarní pedagogové a teoretici umění UP 1946–1986.Olomouc UP 1987.;.

Studoval reálku v Jevíčku, zkoušky z latiny skládal v Kroměříži. Teologii vystudoval v Olomouci, kde nyl 5.7.1934 vysvěcen. Poté působil jako kaplan v Šumvaldu do 1. 8. 1935, ve Šternberku do 1.4.1938 a v Olomouci u sv. Michala. Od 2.12. 1938 působil ve Vranové Lhotě, kde zůstal pak i na odpočinku až do své smrti. Pohžben byl v rodinné hrobce v rodišti. Mj. pracoval v zahrádkářském spolku a konal přednášky a besedy. Znalec moravské vlastivědy.

Pinkava, Jaroslav: Za panem Františkem Markem. Trnaváček 1990, listopad, č.3.

Narozen v učitelské rodině. V roce 1903 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Poté učil v Michálkovicích, 1904–1916 a 1917–1921 v Lazích. Po celou dobu vyvíjel na Těšínsku kulturní činnost, zejména v sokolské jednotě, vychovatel, režisér v ochotnickém divadle. 15.9.1920 se stal odpovědným redaktorem Ostravského deníku. Přispíval též do týdeníku Obrana Slezska.

BSSM, seš.4 (16.).Ostrava 2003. S. 65.

Moravské osobnosti umění a kultury/REGO-SVKOL;.

Oficiální bio: Absolvovala Jedenáctiletku ve Vyškově na Moravě a nástavbu Osvětové školy v Brně, kde později (v r. 1969) získala dálkově i kvalifikaci knihovnickou. Od roku 1961 žije a pracuje v Kroměříži jako kulturní pracovnice a knihovnice. V letech 1970 až 1991, kdy z politických důvodů nesměla pracovat v oblasti kultury, byla zaměstnána jako aranžérka obchodního domu Prior. Ke knihovnické práci se vrátila až v květnu 1991 a v Knihovně Kroměřížska (dříve okresní knihovna) pracovala do konce června 2007. Nyní se účastní různých činností knihovny jako dobrovolník.
Poezii se věnuje od mládí. Do literárních soutěží začala přispívat až ve zralém věku. V letech 1986 – 90 získala čtyřikrát ocenění v soutěži, vyhlášené Obvodním kulturním domem v Praze 8. Od roku 1996 do roku 2004 jí bylo uděleno sedm ocenění v soutěži básnířek O Tachovskou renetu, kterou vyhlásila Okresní knihovna v Tachově. V letech 2000 –2015 byla téměř pravidelně její poezie oceňována na festivalu Seifertovy Kralupy. Úspěch zaznamenala také v literární soutěži LK Pegas Mělník a dalších soutěžích. Dne 10.1. 2024 obdržela Cenu města Kroměříže na rok 2023.
Sama se podílela na organizování soutěží mladých literátů v Knihovně Kroměřížska a mladé čtenáře vedla na četných besedách k aktivnímu vztahu k poezii. Doposud pracuje v porotách, hodnotících literární práce, recitaci, amatérské divadlo. Pomáhá organizovat Dny poezie a účastní se autorských večerů. Je členkou literárního Klubu Pegas Mělník a dlouholetou aktivní členkou Švabinského kruhu přátel výtvarného umění v Kroměříži.
Vydala sbírky Píseň ženy (Okresní knihovna Kroměříž, 1991), Čas očekávání (2004), Sonety do dlaní a pod polštář (2008), Schůzky v zahradách (2012) a Kapičky na skle (2015). Mezitím obdarovala přátele drobnými tisky básnických souborů. Své verše publikovala v časopisech Vlasta, Generace, Zpravodaj města Kroměříže. Pravidelně přispívala do kalendáře Církve československé husitské Blahoslav. V roce 2004 zde bylo otištěno 13 básní jednotlivým měsícům roku. Verše pak vydala v souboru Štěstí přichází zevnitř (2004).
Její verše lze najít i v antologii Haná v poezii (LK Olomouc 2008), Almanachu Kavárny Poetika (2009), Básníci nad soutokem (LK Pegas Mělník 2012), Pastýři noci (Vladimír Stibor 2014), Město moře kuře stavení ( Václav Franc 2015), Řezbáři stínů ( V. Stibor 2016), Řeka úsvitu ( Stibor 2017), Noc plná žen ( Stibor 2018) a Delty domovů ( Stibor 2019) a dalších sbornících. V regionálním tisku publikovala verše i řadu článků z oblasti kulturní činnosti. Některé její verše byly zhudebněny profesorem konzervatoře Vejvanovského v Kroměříži Miloslavem Gajdošem, který své skladby interpretoval ve vlasti i na zahraničních koncertech. Báseň Moje město, zhudebněná Petrem Suchanem ml., je obsažena ve stejnojmenné knize s podtitulem Kroměřížská čítanka (Anežka Fialová – Markéta Mercová 2006). xxxxxxxxxxxxx­xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx­xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx­xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx­xxxxxxxxx

Po maturitě na Střední knihovnické škole v Brně začala od roku 1961 pracovat v kroměřížské knihovně. Po roce 1970 musela z politických důvodů opustit milované povolání. Působila pak dvacet let jako aranžérka v Obchodním domě Prior. Ke knihovnické práci se mohla vrátit až v květnu 1991 a v Knihovně Kroměřížska pracovala do konce června 2007. Ve volném čase se věnovala charitě, je členkou Klubu přátel hudby a poezie ve Zlíně a účastní se řady literárních soutěží. V letech 1986–1990 získala čtyři ocenění v soutěži vyhlášené Obvodním kulturním domem v Praze 8, účastnila se také básnické soutěže O Tachovskou renetu (1996–2004), kde měla sedm ocenění a v letech 2000–2007 se presentovala na festivalu Seifertovy Kralupy, kde také získala několikrát ceny. Verše publikuje v časopisech, sbornících a v regionálním tisku. Na svém kontě má několik básnických sbírek:Literárních soutěží SK a Mělnický Pegas se účastní každoročně a její práce jsou téměř vždy oceňovány. Píseň ženy (1991); Ach to byla dovolená (2000); Okna (2001) ; Malá poetická terapie (2002); Nikdy neříkej nikdy (2003); Čas očekávání (2004, 2008); Štěstí přichází zevnitř (2004); Sonety do dlaní a pod polštář (2008); Almanach Kavárny Poetika Praha (2009); antologie Haná v poezii (2008). V květnu 2009 obdržela pamětní medaili města Kroměříže. Od mládí miluje poezii. Její básně mají Seifertovský pel , nádherně se čtou, ale především recitují. Její verše vycházejí též v celostátních časopisech, najdeme je i v kalendářích Církve československé husitské Blahoslav. Některé její verše inspirovaly Miloslava Gajdoše, profesora Konzervatoře P. J. Vejvanovského, který je zhudebnil a interpretuje je na našich i zahraničních pódiích. Ve volném čase pracuje v neziskových organizacích.Je dlouholetou členkou Rady amatérské umělecké činnosti, výboru Švabinského kruhu přátel výtvarného umění, Klubu přátel poezie v Kroměříži a od roku 2001 také členkou Klubu přátel hudby a poezie ve Zlíně. Před rokem – v srpnu 2011 , kdy se konal 3. ročník MOBELOVY CENY dostala Mobelovu pochvalu za báseň Domovy 1 ze sbírky Pozdní svítání (2010). Bibliografie článků:

1. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. V nemocnici In: Blahoslav, kalendář církve československé husitské, 2005. s. 60.
2. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Vztahy In: Blahoslav, kalendář církve československé husitské. Praha, 2005. s. 60.
3. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. V nemocnici In :Blahoslav, kalendář církve československé husitské. Praha, 2005. s. 60.
4. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Na Bělidle – In: Blahoslav, kalendář církve československé husitské, 2007. s. 116–118.
5. Mladé obzory : almanach začínajících autorů Kroměřížska Předml.. Josef Šubert . Kroměříž : Okresní knihovna ; Klub mladých autorů, 1968. 43 s. : il.
6. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-, HEBNAROVÁ, Daniela, 1957-. Dívej se a piš. , Týdeník Kroměřížska, 1990, Č. 13 , s. 4.
7. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Navzdory básník zpívá. , Kroměřížská jiskra, 20.6.1990, , s. 3.
8. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Píseň ženy : Verše z let 1980–1990 . Kroměříž : Okresní knihovna, 1991. 32 s.
9. HEBNAROVÁ, Daniela, 1957-, MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Literární soutěž. Uzávěrka 1. března. , Týdeník Kroměřížska, 1991, Č. 4 , s. 1.
10. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Setkání s básníkem přírody. , Týdeník Kroměřížska, 1991, Č. 42 , s. 5.
11. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Hledám, tedy jsem . . . Soutěž mladých literárních talentů Kroměřížska. , Hanácké Atheny, 1991, Č. 7 , s. 4.
12. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Svět očima dětí. , Týdeník Kroměřížska, 1992, Č. 25 , s. 5.
13. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Šance pro mladé literáty. , Týdeník Kroměřížska, 1992, Č. 6 , s. 5.
14. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Knihovna má narozeniny. , Týdeník Kroměřížska, 1992, Č. 4 , s. 7.
15. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Cesta ke knize. , Týdeník Kroměřížska, 1993, Č. 10 , s. 5.
16. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Březen v knihovně. , Hanácké Atheny, 1993, Č. 6 , s. 3.
17. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Zvítězili všichni, kteří se pokusili. , Týdeník Kroměřížska, 1993, Č. 23 , s. 4.
18. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Jednoho deštivého podzimního. . . , Týdeník Kroměřížska, 1993, Č. 49 , s. 4.
19. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Setkání s básníkem. , Týdeník Kroměřížska, 1993, Č. 44 , s. 6.
20. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Radostné odpoledne. , Týdeník Kroměřížska, 1994, Č. 2 , s. 5.
21. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Vánoční jehličí opadalo. . . , Hanácké Atheny, 1994, Č. 1 , s. 10.
22. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Karneval v knihovně. , Týdeník Kroměřížska, 1994, Č. 9 , s. 5.
23. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Svět nejmladších literárních talentů. , Týdeník Kroměřížska, 1994, Č. 18 , s. 5.
24. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Nezapomeňte na knihovnu. , Hanácké Atheny, 1994, Č. 17 , s. 16.
25. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-, FIALOVÁ, Hana, 1962-. Na shledanou s hezkou knihou. , Hanácké Atheny, 1995, Č. 2 , s. 6.
26. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Až se jaro zeptá. . . , Týdeník Kroměřížska, 1995, Č. 20 , s. 5.
27. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Dítě a kniha. , Hanácké Atheny, 1995, Č. 14 , s. 13.
28. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-, MAHEN, Jiří, 1882–1939. Rozhovor o práci s dětským čtenářem v Kroměříži. , Duha, 1995, Č. 3 , s. 19.
29. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Žije mezi námi. , Týdeník Kroměřížska, 1996, Č. 7 , s. 6.
30. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. O princezně, která se naučila hrát. , Týdeník Kroměřížska, 1996, Č. 7 , s. 5.
31. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Divadlo v knihovně. , Týdeník Kroměřížska, 1996, Č. 12 , s. 5.
32. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Náš svět 1995–1996. , Týdeník Kroměřížska, 1996, Č. 18 , s. 7.
33. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Práce s dětským čtenářem v Okresní knihovně v Kroměříži. , Duha, 1996, Č. 2 , s. 25.
34. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Deset nej našeho kraje. , Týdeník Kroměřížska, 1996, Č. 24 , s. 5.
35. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Otevřený svět fantazie a přátelství. , Týdeník Kroměřížska, 1996, Č. 27 , s. 5.
36. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Nad knihovnickými zákony. Sté výročí okresní knihovny v Kroměříži. , Týdeník Kroměřížska, 1997, Č. 7 , s. 7.
37. KŘUPKOVÁ, Eva, BOHÁČKOVÁ, Tereza, FRAJT, Mareka kol. Náš svět 1996–1997. , Týdeník Kroměřížska, 1997, Č. 17 , s. 7.
38. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Na shledanou v knihovně. , Týdeník Kroměřížska, 1997, Č. 27 , s. 5.
39. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Týden knihoven. , Týdeník Kroměřížska, 1997, Č. 37 , s. 1.
40. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Náš svět 1998. , Týdeník Kroměřížska, 1998, Č. 7 , s. 6.
41. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Radost a osvěžení. , Týdeník Kroměřížska, 1998, Č. 11 , s. 5.
42. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Náš svět a naše město 1998. , Týdeník Kroměřížska, 1998, Č. 18 , s. 6.
43. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. V knihovně je stále živo. , Týdeník Kroměřížska, 1998, Roč. 9, č. 48 , s. 6.
44. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Cesty k dětskému čtenáři. , Duha, 1998, Roč. 12, č. 1 , s. 24.
45. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Březen – měsíc knihy. , Týdeník Kroměřížska, 1999, Roč. 10, č. 11 , s. 5.
46. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Znovu u Karla Čapka. , Týdeník Kroměřížska, 1999, Roč. 10, č. 17 , s. 7.
47. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Mladé obzory. , Duha, 1999, Roč. 13, č. 1 , s. 14.
48. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Karel IV. – osobnost tisíciletí. , Týdeník Kroměřížska, 2000, Roč. 11, č. 18 , s. 9.
49. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Vzpomínka na Josefa Mánesa. , Týdeník Kroměřížska, 2000, Roč. 11, č. 18 , s. 5.
50. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Ženy, které rády píší. , Týdeník Kroměřížska, 2000, Roč. 11, č. 23 , s. 5.
51. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Vzpomínka na spisovatele Jana Skácela byla důstojná. , HIT, 2000, Roč. 5, č. 49 , s. 5.
52. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Setkání s Janem Skácelem. , Týdeník Kroměřížska, 2000, Roč. 11, č. 49 , s. 5.
53. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Příjemný předvánoční podvečer písní a poezie. , Týdeník Kroměřížska, 2000, Roč. 11, č. 51 , s. 6.
54. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Bílou sošku doma opatruji už čtyřicet let. , MF dnes, 23.12.2000, Roč. 11, č. 298 , Příl. Východní Morava s. 3.
55. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Maková panenka a motýl Emanuel. , Týdeník Kroměřížska, 2001, Roč. 12, č. 4 , s. 6.
56. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Vzpomínka na malíře A. M. Machourka. , Týdeník Kroměřížska, 2001, Roč. 12, č. 45 , s. 4, fot.
57. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Kosmická inspirace. , Týdeník Kroměřížska, 2001, Roč. 12, č. 47 , s. 5.
58. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Stoletý Cyril Bouda. , HIT, 2001, Roč. 6, č. 48 , s. 5.
59. NAVRÁTILOVÁ, Jana, 1951-, MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-, ŠUŠLÍKOVÁ, Jana, 1985-a kol. On člověk musí k poezii dozrát. , Týdeník Kroměřížska HIT, 2002, Roč. 1, č. 47 , s. 20, fot. , barev.
60. OLIŠAR, Josef, MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Jubileum Věry Hejhalové. , Kroměřížský zpravodaj, 2004, Roč. 1, č. 3 , s. 16, fot.
61. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. „Tak dejchej“. , Kroměřížský zpravodaj, 2004, Roč. 1, č. 5 , s. 23.
62. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Vzpomínka na Jindřich Spáčila. , Týdeník Kroměřížska, 11.5.2004, Roč. 3, č. 19 , s. 6.
63. HEJHALOVÁ, Věra, MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Vítězství v literární soutěži Tachovská reneta. , Kroměřížský zpravodaj, 2004, Roč. 1, č. 9 , s. 25.
64. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Den poezie. , Kroměřížský zpravodaj, 2004, Č. 12 , s. 29.
65. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Čas očekávání : [výběr z poezie] . Kroměříž : Svatava Mášová, 2004. 39 s. ISBN v knize neuvedeno.
66. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Jarní tání. , Kroměřížský zpravodaj, 2005, Č. 5 , s. 21.
67. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Literární květen v Knihovně Kroměřížska. , Kroměřížský zpravodaj, 2005, Č. 7–8 , s. 26.
68. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Zimní slunovraty. Štěstí. , Kroměřížský zpravodaj, 2006, Č. 1 , s. 3.
69. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Den poezie v Knihovně Kroměřížska. , Kroměřížský zpravodaj, 2006, Č. 1 , s. 16.
70. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Neznámý Petr Bezruč. , Kroměřížský zpravodaj, 2006, Č. 6 , s. 33.
71. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Příjemné setkání. , Kroměřížský zpravodaj, 2006, Č. 10 , s. 21.
72. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Domovy Jaromíra Tomečka : Poezie je živou součástí každodenního života. , Kroměřížský zpravodaj, 2006, Č. 12 , s. 23, fot.
73. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Vánoční. , Kroměřížský zpravodaj, 2007, Č. 1 , s. 3.
74. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. První ročník Univerzity 3. věku v Kroměříži právě končí. , Kroměřížský zpravodaj, 2007, Č. 5 , s. 27.
75. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Která je ta pravá?. , Kroměřížský zpravodaj, 2007, Č. 6 , s. 24.
76. KOŘÍNKOVÁ, Marcela, MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Setkání básníků probíhá na úrovni přátelských vztahů. , Týdeník Kroměřížska, 2007, Roč. 6, č. 25 , s. 8, fot.
77. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Můj nejlepší recept : Koláč s poezií. , Kroměřížský deník, 4.7.2007, Roč. 2, č. 155 , s. 5.
78. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Jak je to s poezií v dnešním světě : zamyšlení čtenáře. , Kroměřížský deník, 9.8.2007, Roč. 2, č. 184 , s. 5.

Olišar, Josef: Město ocenilo básnířku. In: Kroměřížský zpravodaj, červen 2009. S.17. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Ju-Na. Valašské Meziříčí, Valašské Athény 2010. S.86. https://www.mesto-kromeriz.cz/

Vysokoškolský profesor křesťanské filozofie na CM bohoslovecké fakultě v Olomouci Přednášel latinsky s českými vysvětlivkami­.Spis.Compendi­um philosophiae christianae.3.díl pod názvem CRITICA/1940/. Dne 23.3.1948 jmenován olomouckým arcibiskupem.Zemřel v Olomouci, pochován v Pitíně. Polohraný dokument o olomouckém arcibiskupovi Josefu Matochovi, který zemřel v domácím vězení za totalitního režimu. Život Josefa Matochy je smutným, ale ryzím svědectvím naší paměti národa. Příběh tichého a čistého jihomoravského chlapce se odehrál v nešťastné době. Slibnou dráhu vzdělance, akademického teologa a filosofa přetne fašistická, a následně vše dokoná komunistická zvůle. Jen několik dní po „Vítězném rudém únoru" jej v březnu 1948 papež Pius XII. překvapivě jmenoval arcibiskupem olomouckým. Svěřený úřad však mohl vykonávat pouze do roku 1950, tehdy byl během Velikonoc nezákonně internován komunistickou státní mocí. Na základě vykonstruovaných nařčení byli jeho blízcí spolupracovníci zatčeni a on byl vězněn ve své rezidenci. V tzv. „domácím vězení" nemohl ani číst knihy, noviny a poslouchat rozhlas, ale především zůstal sám, pouze se svými strážci. Nepředstavitelných 11 let neustoupil komunistickému zlu, proto byl systematicky devastován a týrán psychologickou samovazbou. Jeho příběh byl a znovu je zasouván do zapomnění jako špatné svědomí, které ovšem nelze z paměti národa vymazat. Dokumentární film se snaží rekonstruovat příběh „nekrvavého mučedníka" na základě autentických textů jeho dopisů, přednášek, knih a poznámek. Podařilo se zajistit poslední žijící pamětníky, kteří se s Josefem Matochou setkali, vedle osobních vzpomínek příslušníků Matochovy rodiny je ústředním průvodcem jeho životopisec J. Z. Charouz. Hraný dokument vznikal více než 2 roky v produkci Studia Velehrad Olomouc. Postavu Arcibiskupa v hraných sekvencích filmu představuje brněnský herec Miloslav Maršálek, dále vystupují herci moravských divadel. Film byl natáčen v prostředích, která byla zásadní pro budoucího internovaného arcibiskupa – rodný Pitín, Nepomucenum v Římě, Bazilika Svatého Petra ve Vatikánu, malý římský kostelík, kde byl vysvěcen na kněze a především Olomoucký arcibiskupský palác s místnostmi jeho internace atd. Film odkazuje k jeho celoživotnímu mottu, určující jeho zvolenou životní cestu, po níž se snažil statečně jít až do všech důsledků.(Česká televize ve filmu: Mlčení, modlitba, pokání . 2011. 53 minut.

Dolenský, A. : Kulturní adresář ČSR. Praha, 1936, S. 333. Katalog moravských biskupů, arcibiskupů a kapitul staré i nové doby. Olomouc, 1977, S. 99–100. Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli. . . ?Praha 1970, S. 131. ; Kdy-kde-co v Olomouci 1991, listopad, S. 1.

Působil od 1955 do 1976 jako přednosta Ústavu dějin lékařství LFUP v Olomouci. Autor řady publikací. Malý biografický slovník českých lékařů. /1964/;

ČBS.Praha 1992.S.445.

1919 – 1928 prac. ministerstva zemědělství, od 1920 vysokoškol. prof. VŠZ a lesního inženýrství při ČVUT Brno, autor studií o cukrovce, chmelu a tabáku.

ČBS.Praha 1992.S.445.;.

Správce Muzea JAK v Přerově, pověřen výkonem funkce okresního archiváře. Publikoval ve VSSSM (1935 – 1936).

SOKA Přerov, duben 1994..

Od 9 let se učil hrát na housle u Viktora Noppa v hudební škole Besedy brněnské. V letech 1935–1942 byl žákem Státní hudební a dramatické konzervatoře v Brně. Po absolutoriu se stal koncertním Mistrem několika orchestrů : Městské divadlo Olomouc 1.8. 1942–30.9.1945, Symfonický orchestr Olomouc 1.10.1945– 29.2. 1946. V Moravské filharmonii působil v období od 15.5.1945 do 1.3.1946. a od 15.2.1948 do 31.7.1958. Pe­dagogicky působil na UP v letech 1953 až 1958. Ve Zlíně hrál v symfonickém orchestru 19.8.1947–16.2.1948. Od 1. 9. 1959 vyučoval houslím na konzervatoři v Ostravě až do své smrti. Od školního roku 1970 – 1974 měl částečný úvazek také na konzervatoři v Žilině. Uplatnil se též jako vynikající primárius Slezského kvarteta v Opavě a Kvarteta moravských filharmoniků v Olomouci. Úspěšné zahraniční zájezdy do zemí: Itálie, Rakouska, Rumunska, Španělska, Švédska, Norska, Finska, SSSR, a Německa.

Československý hudební slovník.II. Praha 1965.S.82. Bi­ografický slovník Slezska a severní Moravy. 5. Opava 1996. S.80.;

Externě působila na FFUP v letech 1947–1950 přednášky z muzejnictví, sběratelství, zvykosloví a estetiky odívání. Od r. 1948 ředitelkou Ústavu pro lidovou kulturu. Autorka publikací.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973, S.348.;Výtvarní pedagogové a teoretici umění a kultury UP 1946–1986.Olomouc UP 1987.;.