Osobnosti Moravy.eu

R.1960 abs.FFUP v Olomouci u prof.Vl.Navrá­tila, A.Berana, doc.A.Kučery, odb.as.F.Bělohlávka a St.Vymětala.V 1960–1977 působil pedagogicky na výtvar.oborech LŠU, 1969–1973 externí učitel katedry výtvar.teorie a výchovy FFUP.Vyučoval grafice.Samost. vystavoval v Olomouci 1965, 1969, 1973, 1979, 1982, 1988;Zlíně 1966, Přerově 1977, 1983, 1989, ;Šumperku 1980.Žije a pracuje v Olomouci a Přerově.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989;Moravské osobnosti kultury a umění – REGO SVKOL;.

Měšťanskou školu vychodil v Blansku. Poté studoval Vyšší průmyslovou školu stavitelskou v Brně, kde maturoval v r. 1913. Poté odešel do Vídně na AVU, V letech 1914–1917 byl na frontě v Itálii a po válce pokračoval v období let 1917–1918 na vídeňské akademii a v letech 1919–1921 na AVU v Praze u prof. Kotěry, ale akademii nedokončil. Poté krátce působil v Brně, pak v Ostravě, odkud odjel začátkem let 30. do Teplic nad Bečvou, kde se podílel na projektu lázeňského hotelu Bečva. Některé stavby projektoval též v Rožnově pod Radhoštěm a v Luhačovicích. Po r. 1945 pracoval ve Zvoleni na Slovensku a koncem 50. let odešel do Prahy. Zemřel v Parze, ale pohřben v Brně.

Bránský, Jaroslav: Výtvarní umělci v okrese Blansko. Blansko OKS 1990. S. 56.;

V Prostějově 1905–1907, spolkový dům a divadlo v Prostějově

Poche, E. : Encyklopedie českého výtvarného umění. Praha 1975, S. 228–229. ;Novotný, O. : Jan Kotěra a jeho doba. Praha 1958. ;Marek, P. : Jan Kotěra a Prostějov. Věda a život, 27, 1982, č. 11,S. 807–809. ; Marek, P. : Ke spolupráci Jana Kotěry s Prostějovem. Štafeta, 10, 1978, č. 1, S. 25–26. ;

Studoval univerzitu v Praze, působil v Brně na německém i českém gymnáziu, pak v Hradci Králové. Ředitelem gymnázia ve Strážnici. V letech 1878–1888 ředitelem českého gymnázia v Olomouci. Učil latinu, řečtinu, češtinu. Poté se stal zemským školním inspektorem v Čechách a zemřel v Praze. Publikoval v ČMM (1871). Spoluredaktor brněnské Včely.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.152.; Památník 60.výročí českého gymnázia.Olomouc 1927.S.168.; Výročí regionálních osobností Východních Čech v roce 1996.Hradec Králové.SVK 1995.S.40.;

V letech 1918–1923 stud. AVU Praha, prof. Nechleba, Švabinský, 1923–24 studijní cesta Paříž. Maluje podobizny a krajiny. Souborná výstava v Prostějově r. 1933.

Toman, P.: Slovník čes.výtvarných umělců.I., S.546.;.

Vydával časopis v Rožnově pod Radhoštěm a od poloviny 20. let ve Valašském Meziříčí. Zasloužil se o založení Valašského muzea v Rožnově. Byl spozakladatelem a po r. 1945 ředitelem Beskydského divadla. Koncem svého života pobýval v Praze, kde psal vzpomínkové črty.

Fabián,J.: Slovník osobností kulturního a společenského života. Valašské Meziříčí 2000.

V letech 1939–1941 vystudoval Školu umění ve Zlíně u prof. Vl. Hrocha. 1945–1946 absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze u prof. E. Filly. Pracoval jako malíř a asistent šéfa výpravy v Českém divadle v Olomouci. Později působil jako konstruktér a návrhář Stavoprojektu. V letech 1957–1984 jako provozní architekt Státního divadla Oldřicha Stibora v Ol. 1965–67 byl externím učitelem katerdy výtvarné výchovy FF UP v Olomouci, 1967–78 lektorem pro kresbu a malbu. 1947 se stal členem Skupiny olomouckých výtvarníků.

Moravské osobnosti umění a kultury REGO/SVKOL; Kdy kde co v Olomouci 1983, září, S.11.; Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomou­c 1989.;

Syn Bedřicha Kozánka. Studoval gymnázium v Přerově, kde maturoval r. 1922, poté studoval VUT Brno, 1927 ing. Působil ve Vítkovic. železárnách, od r. 1939 v Radotíně a od r. 1940 v Praze. Hudbu studoval u otce a skladbu v rodišti u J. Čapky-Drahlovského. Věnoval se hře na klavír a varhany. Zhudebnil báseň V. M. Strojila „Nejkrásnější město“ jako výraz obdivu k rodišti.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.726.; Literární místopis Přerovska-OA Přerov

Spoluzakladatel pěvec. spolku Přerub, v letech 1869–1870 předseda. Měl 13 dětí, nejvýznamější byl Bedřich K.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.726.;.

Syn hudebního skladatele Bedřicha Kozánka (1864–1913). Absolvoval gymnázium v rodišti a stal se úředníkem ČSD. Vypomáhal otci v kostele. Hrál v orchestrech na housle, violu, violoncello, varhany. S chotí Vlastou, zpěvačkou veřejně vystupoval.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963. S.726.;

Od r. 1883 profesor náboženství v Prostějově. Sbíral národní písně a vydal Kytici z národních písní moravských r. 1874. , příspěvky k dějinám Prostějova.

Masarykův slovník naučný.IV.Praha 1929.S.142.;.

Studoval AVU v Praze u prof. Pirnera, v r. 1887 byl na studijní cestě v Benátkách a absolvoval r. 1890., V r. 1894 se přestěhoval do Plzně, kde 25 let vedl malířskou školu. Ilustrace publikoval v časopisu. Paleček. Ilustroval knihy. Pracoval s Mikolášem Alšem. Maloval též náboženské obrazy. Provedl nástropní malby pro kostel v Dřevohosticích.

Toman, P.: Slovník čes.výtvarných umělců.I. Praha 1949. S.550–551.;.

Chodil do měšťanské školy Na Palackého ulici. V roce 1935 začal pracovat v Optikotechně, dnešní Meopta až do důchodu 1971. V roce 1938 se oženil. Ke sportu se dostal v 15 letech, kdy začal cvičit v Sokole. Od 19 let závodil. Jeho disciplínou byl běh. Zakladatel Sokola v Meoptě Přerov. Člen DTJ a atletického klubu SK Přerov. Od r. 1943 župní náčelník Přerovské atletické župy. Aktivně sportoval do roku 1944. Kronikář DTJ. Autor řady knih o atletickém sportu. Pak působil jako trenér. Rada města Přerova mu udělila Cenu města Přerova

• medaili J. A. Komenského.

RN. Jaroslav Králík, nestor přerovských atletů vzpomíná.In Přerovské Echo. 7/8 2001, S.7. Fišmistrová, Věra: Kalendárium. Přerovské listy 2010, březen S. 6.;

AbsOlvoval SG v r. 1928. Poté studoval němčinu a češtinu na Masarykově univerzitě v Brně. Od r. 1933 působil jako profesor na Obchodní akademii v Olomouci, poté ve Frenštátě a nakonec v Opavě. V letech 1948–1953 vědeckým pracovníkem a zástupcem Slezského studijního ústavu, poté 2 roky působil jako vědecký tajemník v brněnské pobočce ústavu pro jazyk český a v letech 1956–1963 v jeho pražském centru. Redigoval sborník jazykovědných studií věnovaných významnému českému dialektologovi Adolfu Kellnerovi (1904–1953), jehož vědecké dílo sám zhodnotil v úvodní studii. Referáty a recenzemi přispíval do časopisů Naše řeč. Slovanský přehled, Listy filologické, Acta Comeniana. Dlouhodobě se věnoval dialektologickému výzkumu rodného kraje, který posléze zúročil v knize " Nářečí na Kelčsku" (1984). V roce 1965 přešel do Kabinetu pro vydávání díla J.A. Komenského Československé akademie věd. 1969–1979 se podílel na vydání textů v sedmi svazcích díla. Své práce věnoval především slezské jazykovědě.

Símě hořčičné.Olomouc 1947.S.229.;V sýp­kách ducha.Olomouc 1992.S.152.;.Práz­dninová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, červenec, srpen 2009, S. 13, 16,17. ; Steiner, M. : Stanislav Králík (1909–1987), Acta Comeniana 8 (XXXII) 1989, S. 206 an.

Vystudoval LF UP v Olomouci, promoval v roce 1951, habilitace v roce 1990. Emeritní primář chirurgického oddělení nemocnice v Přerově a profesor LF UP Olomouc. V současnosti pracuje jako konsultant a soudní znalec. Působil v Olomouci, Ostravě, Přerově, kde v současné době vykonává funkci okresního zdravotního rady. Chirurg, přednosta chirurgické kliniky v Olomouci v letech 1991–1993. Předtím působil jako primář na chirurgickém oddělení nemocnice v Přerově (1976–1987). Význačný odborník jícnové chirurgie.

http://koalice.wz.cz/kandidati.html (Volby do Městského zastupitelstva Přerov v r. 2006.) Katalog národních autorit. NK Praha

Prof. MUDr. Jiří Králík, DrSc.

Bojoval na ruské frontě, v listopadu 1916 raněn. Od srpna 1917 na rekonvalescenci v Luhačovicích. Kontaktoval se s J. Rošickým (1884–1942) a přes bratra Františka Kramáře (1891–1955) s tajným výborem Mafie. Stal se vojenským zpravodajcem Mafie na Moravě a ve Slezsku. Od listopadu 1918 zabezpečoval návrat čs. legií z Itálie. V letech 1919–1923 pracoval na ministerstvu obrany, od r. 1923 ve výslužbě.

Slovník prvního českého odboje 1914–1918. Praha, Hermes 1993.S.70.

Ved. prodejny Antikvariát v Olomouci do r. 1975

Kart.VSMO.

Spoluzakladatel Hanácké obce v Prostějově, syn Josefa Krapky.

KRAUS, B.: Zemřel Drahoň Krapka.Štafeta, 12, 1980, č.2, S.31.

V Prostějově působil od r. 1893. Autor textu Dělnické hymny k l. máji 1890, vydavatel dělnic. písní v časopise Volný pěvec /1894/, redaktor Hlasu lidu od r. 1903. Pseud. Náchodský, od rodiště.

ČSHS.I.Praha 1963.S.736.;.

'

Narozen v Pavlišově u Náchoda (n.m.č. Náchoda).

Narozen v Černovíře u Olomouce.

Středošk.profesor, prof.historie tělesné výchovy FTVS UK Praha.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha NK 1974, S.124.;.

Černovír je součástí města Olomouc.

Bratr Stanislava Krátkého, nar. 1914;malíř-krajinář, zátiší, náměty rodiště. Šedé a růžové tóny. Výstava obrazů-Olomouc, 1943.

Toman, P.: NSČSVU.I.Praha, 1947, S.556.;.

Narozen v obci Vinary – nyní m.č. města Přerova.

V letech 1871 – 1874 v Praze, filoz. studia nedokončil. 1874 –78 učil dějepis a zeměpis na českém gymnáziu v Brně. Od 1879 pracoval jako žurnalista v letech 1882 – 1888 v Prostějově, kde založil a redigoval Hlasy z Hané. Zasloužil se o rozvoj čes. kulturního života i četnými přednáškami, organizací ochotnického divadla a zájezdů " divadelních vlaků" z Hané na místní představení. Od 1889 žil v Praze. Užíval pseud. Ant. Šarapatka, Boleslav Černý, J. Durdík. Přispíval mj. do Koledy /Olomouc 1877–78, 1877 mj. ep. báseň Vyhnanci;/

Lexikon české literatury.2.Praha 1993.S.947 – 948.;.

'

Po krátkém působení v Olomouci pracoval v Přerově jako gynekolog. Autor lékař. statí, redaktor publ. Památník sjezdu rodáků v Náměšti na Hané/1925/, 40 let hanácké župy ústřed. jednoty čs. lékařů /1936/, Pověsti z kraje básníka F. S. Procházky/1939/. Fejetony v Obzoru.

' ;

Slavětínský, M.: O MUDr.Josefu Kratochvílovi.= Štafeta 1981, č.3, S.30.;Literární místopis Přerovska-OA Přerov;.

Soudce v Konici, Prostějově , Olomouci, historik města Prostějova a Hané, napsal více než 1000 článků do více než 150 sborníků, almanachů, památníků, novin a časopisů, rozhlas. hry o Matěji Rejskovi;

Z díla: Prostějovské hradby. Prostějov 1940;
Město Prostějov před 55o lety. Prostějov 1941; hl. dílo: Mistr české gotiky Matěj Rejsek z Prostějova/život a dílo/. Prostějov 1946; Biografie: Eliáš, B. : Odešel prostějovský historik Bohuslav Kraus. =Zprávy KVMO 1983, č. 224, S. 31;

Iša Krejčí (vl. jm. František Krejčí) se narodil v rodině s bohatým kulturním zázemím, jeho otec byl známý pražský filozof František Krejčí.Maturoval na gymnáziu v Praze r. 1923 a pak studoval historii a muzikologii na Karlově univerzitě a současně klavír u A. Šímy a skladbu u K.B. Jiráka na Pražské konzervatoři. Navštěvoval také mistrovskou třídu této školy, kde studoval skladbu u V. Nováka a dirigování u V. Talicha. Poté, co získal zkušenosti coby dirigent ve Slovenském národním divadle v Bratislavě (1928 – 32) a v Národním divadle v Praze (1933 do 34), Krejčí působil jako zvukový režisér v Československém rozhlase (1934 – 45) a dirigent Orchestrálního sdružení v Praze (1936 – 45). V letech 1945–1958 byl zaměstnán jako šéf opery v Olomouci, a od 1.12. 1958 byl dramaturgem opery Národního divadla v Praze. V sezóně 1964/65 byl šéfem opery v Českých Budějovicích.. V roce 1949 mu byla udělena Cena města Olomouce.K jeho padesátinám uspořádala MFO koncert z jeho skladeb.

Holzknecht, V.: Iša Krejší. Praha 1976. Kohout, E.: Divadlo aneb snář. Praha, Odeon 1975. S.112. Iša Krejčí. 6.3.1993. Kdy kde co v Olomouci. 1993, březen, S.2. Ryšavý, Milan: Vážné a zábavné vzpomínky filharmonika. Olomouc 2012.