Osobnosti Moravy.eu

V letech 1925–1933 studoval gymnázium v Zábřehu. Po maturitě nastoupil vojenskou presenční službu. Studoval na 2 leté vojenské akademii v Hranicích. Z akademie vyřazen v hodnosti poručíka a nastoupil jako velitel roty 39. pěšího pluku v Bratislavě. Současně se zapsal na studium filozofie a historie na univerzitu. Po zániku ČSR, už 19. 3. 1939 přešel polské hranice. Přidal se k L. Svobodovi, 17. 9. 1939 přešel do Sovětského svazu, kde zůstal do března 1940. Šokován poměry v internačním táborech odešel s prvním transportem do Francie. Po pádu Francie odešel do Anglie, prošel výcvikem pro radiotelegrafisty a navigátory a byl s hodností npor. přidělen k 311. čs. bombardovací peritu. V únoru 1941 posádka letounu zbloudila a omylem přistála v Německu. Zajat a vězněn v Saganu nedaleko Zhořelce. Při pokusu o útěk zastřelen. V roce 1991 byl povýšen in memoriam do hodnosti pplk. 22. 7. 1973 byla na kulturním domě ve Svébohově odhalena jako pamětní deska.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Opava, Optys 1995.S.121–122.;

Narozen v Olšanech (u Šumperka).Vyučil se soustružníkem kovů, ale současně s učebním oborem studoval večerní SVVŠ v Šumperku, kde maturoval v r. 1955. Po základní vojenské službě studoval v letech 1958–1962 FFUP v Olomouci, obory čeština a dějepis. Autor diplomové práce Cesta Karla Čapka od relativismu k antifašismu. 1962–1963 ředitelem Vlastivědného ústavu v Šumperku, poté do roku 1967 interním aspirantem na FFUP FFUP, v roce 1968 získal titul PhDr. prací Dvě čapkovské kapitoly, v r. 1970 CSc. prací Česká poezie v období Mnichova a od r. 1968 odborným asistentem FFUP. V letech 1971 – 1990 byl vědeckým pracovníkem Kabinetu Bedřicha Václavka a spolu s týmem se podílel na zpracování literární pozůstalosti BV. V roce 1989 byl lektorem české literatury na univerzitě v Novim Sadu v Srbsku. Od r. 1990 zástupcem ved. katedry věd o umění FFUP, Od 1991 docent teorie a dějin české literatury – prací Studie z české poezie. V letech 1999–2009 působil na Katedře mediálních a kulturních studií a žurnalistiky FFUP. Autor bás. sbírek: Přibližování/1978/;Ho­norář za hříchy /1990/;Autor studie Česká poezie v období Mnichova/1970/; Kombinované techniky života (deníky, úvahy) Olomouc, UP 2010. Básně, studie a články publikoval v časopisech: Host do domu, Česká kultura, Literární noviny, OKM, LM, Kmen, Tvar, Slovenská literatura, Česká literatura. Užíval šifru valů;, fv. Publikoval v básnických sbornících: Souhvězdí Aurory(1977); Tady je má zem (1980); Pocta dělníku knihy – verše českých básníků věnované O.F.Bablerovi (1980).

Kapitoly z dějin olomouc. univerzity. Ostrava Profil 1973, S. 345. ; Springer, J. : Co dalo Šumpersko české literatuře. Šumperk 1974, S. 21. ; Kdy, kde, co v Olomouci, 1985, duben, S. 4. ;

• bk-: F. Valouch: Honorář za hříchy. =Hanácké noviny, 1991, 8. 1. , S. 4. ;.

Málková, Iva: Literární slovník Severní Moravy a Slezska (1945–2000). Olomouc – Ostrava 2001. S.321–322.

Doc. PhDr. František Valouch, CSc.

V roce 1895 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci. V roce 1919 jmenován profesorem univerzity v Brně. 1919–1946 přednosta I. interní kliniky v Brně. Zabýval se nádory. Popsal diagnostický test, později nazv. Vanýskův syndrom. .

ČBS. Praha 1992. S. 771. ; Štěpánek, Zdeněk: Nacifikace a moravští lékaři (1939–1945), Brno. 2004., S. 53, 69, 113.;

Narozen v učitelské rodině. V r. 1890 se přestěhoval s rodiči do Opavy. Studoval gymnázium a byl ovlivněn prof. Praskem. V té době se také věnoval hudbě, hře na klavír a varhany. Maturoval opožděně kvůli nemoci, až v r. 1901. Poté začal studovat práva v Praze, po třech semestrech přestoupil na filozofickou fakultu, obor dějepis, zeměpis. od letního semestru studoval tyto obory na univerzitě ve Vídni, kde si rozšířil studium o slavistiku, germanistiku, filozofii a dějiny umění. Státní zkoušky vykonal v r. 1908. První učitelské místo nastoupil v Olomouci jako profesor češtiny v r. 1906 na německé reálce.. V roce 1908/1908 vyučoval dějepis na ČRO a od září 1909 byl profesorem zemské vyšší reálky v Příboře. V roce 1915 byl přeložen do Velkého Meziříčí a od 1919 na české klasické gymnázium v Brně. V roce 1925 byl penzionován. Autor řady učebnic pro studenty středních škol. Bohatá publikační činnost.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.2.Opava 1976.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy.10. Ostrava 1998. S. 154–156.;

Působil na KU Praha, a zakladatel LF na univerzitě v Plzni. Prof.MUDr. Dr. h.c. Eugen Vencovský, DrSc, čestným doktorem Humboldtovy univerzity v Berlíně a Jagellonské univerzity v Krakově. Čestný člen České akademie věd.

Mrňa, B.: Osmdesátiny E.V.=Štafeta, 20, 1988, č.2, S.24–25.; Mrňa, B.: Prostějovský rodák čestným doktorem Humboldtovy univerzity.=Šta­feta, 14, 1982, č.1, S.15–16.;.

Autor 35 vědeckých prací z oboru experimentální pathologie.Činný v odboji za 2.svět.války.R­.1941 zatčen v r.1942 popraven.

Literární místopis.OA Přerov/duben 1993.;.

Rozená Malínková. Narozena v Černovíře u Olomouce. Maturovala na Slovanském gymnáziu v Olomouci v roce 1983, pod jménem Vitásková. Po maturitě pracovala v Okresní knihovně Olomouc a při zaměstnání dálkově studovala dvouletou nástavbu knihovnictví v Brně. Pracovala v oddělení katalogizace a nákupu literatury, na pobočce knihovny, v oddělení informační služby a od 1.3.1999 ve funkci vedoucího oddělení RELIS (Regionální literatury a informační služby) Okresní knihovny v Olomouci až do roku 2007, kdy přešla do Vědecké knihovny Olomouc jako absolventka VŠ oboru knihovnictví v Opavě a následně na MU v Brně, kde v roce 2006 obhajovala diplomovou práci na téma Počítačová gramotnost u sociálně slabých skupin (pro FF MU 8.6.2006).Publikuje odborné stati do novin a časopisů, regionálního charakteru (Radniční listy; Knihovní obzor).a také výklady knihovnické legislativy, metody citování, práce s databázemi a j. na internetu pro laickou veřejnost. Je autorkou a spoluautorkou publikací Osobnosti střední Moravy ( 2000, 2001, 2002, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2008), které vydávala Knihovna města Olomouce. Od dubna 2013 členka bibliografické sekce SDRUK ČR. Přednáší na středních školách a univerzitě v Olomouci základy knihovnictví, bibliografiecké citace, práce s odbornými databázemi ap. Lektorka knihovnických seminářů pořádaných VKOL. V letech 2006–2010 byla členkou dobrovolných hasičů z SDH Olomouc-město.

Osobně znám. hš http://otavinka.blog.cz/…-slavi-opera

Mgr. Anna Vitásková

Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci r. 1906, absolv. práva KU Praha, bojoval za 1. svět. války na ruské frontě- legie. Autor Pamětí, dokument k dějinám i Slovanského G v Olomouci. Vydáno r. 1965.

FVB: Nejstarší žijící absolvent Slovanského gymnázia v Olomouci.ZVSMO 1982, č.17–18, S.21..

2. český starosta města od r. 1890, 1884 moravský zemský poslanec. Velkou část jmění odkázal nár. institucím, zejm. školským.

MSN.7.Praha 1933, S.711.;.

Po maturitě na gymnáziu v Litovli v r. 1955 začal studovat LF UP v Olomouci, obor všeobecné lékařství, titl. MUDr. 1961. Nastoupil do OÚNZ v Kladně, kde od r. 1968 působil jako obvodní lékař. Verše publikoval už za studií ve studentském časopise Tribuna (1955–1961), dále v novinách a časopisech: Lidová demokracie, Zemědělské noviny, Mladá fronta, Zprávy časopisu Spolku čs. bibliofilů, Literární měsíčník ad. Podílel se i na básnických almanaších Mladé víno (1961) a Odpich (1965). Debutoval v r. 1976 sbírkou Malá vizita, Tlak mé krve (1979), Bez receptů (1983). Hluboké přátelství s básníkem Jaroslavem Seifertem mu dalo podnět k napsání sbírky Silent Musae (1986).

Slovník české literatury 1970–1981., Praha ČS 1985., S.405.; Kašpárková, Marcela: Jak jsem znal Jaroslava Seiferta., Lidová demokracie, 21.9.1991, S.16.; Kolář, B.: Z paměti literární Olomouce, Olomouc 2004; Kdo je kdo v ČR, Praha 1998; Olomoucká haiku, Olomouc 2006, S.111–112 (foto); Ševčíková, Hana: Slovník myšlenek. Nakladatelství Olomouc 2003. S. 514–515. http://otavinka.blog.cz/…lois-volkman web Litovel

Narozen v Chudobíně (n.m.č.Litovle)

Primariát nemocnice v Olomouci převzal v roce 1907 a v letech 1922–1935 byl ředitelem olomoucké zemské nemocnice, Jeho přičiněním bylo zřízeno ušní, nosní, krční oddělení, vystavěn tuberkulózní pavilon, postaven dům pro rodiny zřízenců a byty pro sekundární lékaře. Byl též předsedou Župy olomouckých lékařů a lékařského vědeckého spolku. Docent spec. patologie a terapie na univ. v Brně, odbor. spisovatel. Byl znalcem i milovníkem a interpretem hudby a zpěvu. Za období pobytu v Praze se r. 1906 oženil s přední a nejoblíbenější sólistkou Národního divadla v Praze Amálií Bobkovou (1874–1956), která vynikala zejména v operách Bedřicha Smetany. Na scéně ND Praha vystupovala v letech 1900–1911. Po odchodu za manželem do Olomouce byla zvána do Prahy k pohostinnému vystupování. Pan primař Votruba byl nápomocen českému divadelnictví v Olomouci jako předseda Družstva českého divadla. Dne 1.2. 1935 odešel ze zdravotních důvodů na odpočinek do Prahy, kde tři měsíce poté zemřel.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.234.; Kdy kde co v Olomouci 1993, červen, S. 2.

Doc. MUDr. František Votruba

Hudebně se vycvičil v kapele svého dědy Josefa Voždy a u vojenských kapel v letech 1915–1920. V rodišti kapelníkem. Založil hudební pěvecké sdružení Dalibor v r. 1927, jehož předsedou byl do r. 1939. Organizačně činný ve Společenstvu kapelníků a v Kruhu českých lidových skladatelů. Od r. 1951 v rodišti učitelem hudby a pracuje v LUT. Některé jeho polky, zejm. polka Snivé oči, nahrány na gramofonové desky. Do publikace Kojetínsko, město Kojetín a okolí, napsal cennou stať : " Hudba a zpěv v Kojetíně " (1933). Autor folkloristických hanáckých pásem. Vydal publikaci Hanácká beseda, pro dechový orchestr, klavír, s návodem. Brno 1948.

ČSHS.II.Praha 1965.S.914.; Gregor, Vladimír: Hudební místopis Severomoravského kraje. Ostrava, Profil 1987.S.78.;.

V roce 1955 ŮLD Praha, od r. 1958 Kladno; V letech šedesátých působila v divadle Semafor, v Krátkém filmu a na dalších scénách spojených s loutkoscénou.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha, DÚ 1959, S. 264.

'

Gymnázium studoval v Uherském Hradišti. Po maturitě studoval právnickou fakultu a filozofickou fakultu na UK v Praze, kde byl tajemníkem Jaroslava Vrchlického. V Olomouci působil od r. 1906 a učil na České reálce dějepis a zeměpis až do roku 1928. Zemřel v činné službě.Pohřben na Ústředním hřbitově v Olomouci.

Fischer, R.: Olomoucký památník. Olomouc 1938. S. 344. Nešpor, V.: Průvodce po Ústředním hřbitově v Olomouci. Olomouc 1929. S.55–56. Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc SGO 1997. S. 346.

Vlastním jménem Bohumil Vrzala.

V útlém dětství vyrůstal ve Smržicích a v Čelechovicích na Hané. Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci r. 1952, vystudoval FF UP r.1957, obor čeština, historie. Kandidát věd v r. 1967 prací o B. Říhovi. V letech 1957–1961 učil na prům. škole v Uničově a Lipníku, do r. 1964 ve Zlíně. V letech 1964–1997 působil na Ped. fak. UP, obor: dětská literatura, moravští autoři. V letech 1990–1995 jako vedoucí katedry českého jazyka. Jako lit. teoretik se zabývá poetikou lit. děl, zvláště jejich kompoziční výstavbou, od gotické poezie přes barokní lidové drama až po současnou tvorbu. Zabývá se i lit. slovenskou, ruskou a polskou. Vydal cca 18 odb. publikací, biografické romány, 2 knihy fejetonů a sbírku básní. Překládá polskou poezii. Členem redakční rady časopisu Alternativa plus, nositelem Ceny Leopolda Vrly za rok 2000. V roce 2015 mu byl v Polsku udělen Zlatý literární vavřín. V roce 2016 laureátem Ceny města Olomouce.

Slovník české literatury 1970–1981. Praha 1985, S. 409.; Moravské osobnosti umění a kultury-SVK Olomouc; Kolář, B.: Z paměti literární Olomouce, Olomouc 2004.; Málková, I.: Literární slovník severní Moravy a Slezska (1945–2000), Olomouc 2001 S. 329–331.; Machala, L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990–1995, Olomouc 1996.; Olomoucká haiku, Olomouc 2006, S.113–114 (foto);' Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su-Žv. Valašské Meziříčí 2011. Všetička, Fr. : Olomouc literární.3. O­lomouc, Poznání 2016. S.165.

Doc. PhDr. František Všetička, CSc.

V r. 1940 maturoval na SG v Olomouci. Po studiích LF působil na katedře vnitřního lékařství LF UP od r. 1948.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.320.;V sýp­kách ducha.Olomouc 1992.S.160.;.

V letech 1966–67 lékař ve Zlíně, od r. 1968 v Olomouci na oční klinice, od r. 1990 přednosta oční kliniky FN Olomouc, ved. katedry LF UP Olomouc, r. 1983 CSc. , 1986 hab. jako doc.

Černý, Milan: Kdo je kdo 1991.Praha IRIS 1991, S.185.;.

Doc. MUDr. Miloš Vymazal, CSc.

Narozen ve Vrahovicích (n.m.č. Prostějova)

Doc. katedry psychiatrie na LFUP v Olomouci, autor učebnic a lékařských publikací. Maturoval na SGO v r. 1921;

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.235.;Datum opraveno dle dokumentace archivu UP Olomouc;.

Doc.MUDr.Osvald Vymětal

Pocházel z Tučap u Olomouce (n. m.č. městyse Dub nad Moravou). Studoval na Polívkově reálném gymnáziu v Olomouci, kde na něj měl velký vliv prof.kreslení malíř Karel Wellner. Maturoval v roce 1914. Připravoval studenta k přijímacím pohovorům na AVU do Prahy s tím, že jej všemožně podporoval. Ke studiu ale bohužel nedošlo, protože vypukla 1. světová válka. Bojoval u Zborova a Bachmače. Jako ruský legionář prošel sibiřskou anabází až do Vladivostoku a až v roce 1921 se vrátil domů. Výtvarně činný byl ve 20. a 30. letech. Maloval převážně akvarely z olomouckého prostředí ve stylu svého profesora Wellnera. Ve 20. letech činný též v jezdeckém sportu v Olomouci-Lazcích, jako důstojník čs. armády. Otec malíře Otakara Vystrčila (* 1935).

Sdělení syna Paed Dr. Otakara Vystrčila.

Od roku 1871 asistent porodnické kliniky v Olomouci, v srpnu 1879 jmenován primáře porodnice a 23.3.1882 pro­fesorem c.k. babické školy v Olomouci, kde působil od ledna 1891, kde byl penzionován. Žil pak v Plzni. Pohřben v Praze na Olšanech.V roce 1888 vydal učebnici „Babictví“ a další populární články publikoval v různých časopisech.V O­lomouci se přátelil s Ignátem Wurmem.

Remeš, M. : K dějinám medic. chirurgického studia a staré nemocnice v Olomouci. ČVSMO 1936, S. 62–63. ;

Působil LF UP v letech 1946–1987. Působil na ortopedii. (specialista na moje kolena)

Kapitoly z dějin olomouc.univer­zity.Ostrava Profil 1973, S.323.; Archiv UP.;. Oznámení o úmrtí. Hanácké noviny, 6.1.1998. S.4.

Doc. MUDr. Karel Wagner, CSc.

Působil na LF UK v Praze 1919–1930, v r. 1928 docent. Od 1930 na LF MU v Brně, 1935 profesor. V letech 1946–1948 prof. MUDr. působil v Olomouci, jako zakladatel a první děkan její lékařské fakulty UP. Zajímal se zejména analytikou, metabolismem živočišných tuků a klinickou biochemií. Spoluautor Hamsíkovy pětidílné Lékařské chemie (1931–1932). Autor odborných knih. Působil na lékař. fakultě MU Brno.

ČBS.Praha 1992.S.805.;. Padesát let z dějin obnovené univerzity. Olomouc, UP 1996.; Tomeš, Josef: Český biografický slovník XX. století. III. Praha, Paseka 1999. S.511.;

Narodil se v rodině c.k. zemského rady Damiana Wankla z Bavorska jako nejmladší, neboť měl sedm sourozenců. Od roku 1840 studoval medicínu a o sedm let později byl promován na Dr. Med. a r. 1848 doktorem anatomie. V říjnu 1849 se stal hutním lékařem u hraběte Salma na Blanensku, kam se přestěhoval. Zde se seznámil se svou nastávající manželkou Eliškou Šímovou Z Kuřimi, kterou si roku 1851 vzal. Měly čtyři dcery: Lucii, Karlu, Vlastu a Madlenku. Jeho dcera Karla se provdala za Wilibalda Absolona a tak Wanklův vnuk Karel Absolón byl významným krasovým badatelem. Wankel si velmi oblíbil krajinu v Moravském krasu a jeho přírodu, o kterou se zajímal už od mládí. Jedny z prvních vykopávek provedl ve Sloupsko- Šošůvských jeskyních, roku 1850, kde se mu podařilo objevit téměř celou kostru jeskynního lva. Podnikl také sestup do Macochy a od roku 1863 se soustředil na archeologické výzkumy. Kromě objevů v Býčí skále prováděl výzkumy také například v jeskyni Výpustku (1870) a Pekárně (1880). Jeden z jeho nejvýznamnějších objevů je ten v Býčí skále – jak ho sám nazýval „Pohřeb halštatského velmože“. S odchodem do důchodu v roce 1883 se přestěhoval s manželkou, která mu pomáhala v jeho badatelské práci do Olomouce. Při této příležitosti nabídl své sbírky muzeím v Brně i v Praze, ale ta neměla peníze a ani zájem a tak sbírky odkoupila Antropologická společnost ve Vídni a dodnes jsou v Naturhistoriches Museum. O Moravském krasu, jeho historii a kráse a o svých bádáních a objevech napsal dr. Wankel knihu „Bilder aus der Máhrischen Schweiz und ihrer Vergangenheit“, neboli Obrázy z Moravského Švýcarska a jeho minulosti. Tato kniha vyšla v roce 1882 v němčině. Po přesídlení do Olomouce však archeolog nezačal odpočívat. Stál u zrodu tamního muzea i Vlasteneckého spolku muzejního a účastnil se nadále archeologických kongresů a sjezdů. Se skupinou přátel a svých čtyř dcer se zabýval i národopisem, zejména vyšíváním a lidovými ornamenty z doby halštatské. Zdůrazňoval jejich vzájemnou příbuznost a z toho usuzoval na dávný pobyt Slovanů u nás už v době neolitu. Protože chtěl získat, co nejvíce srovnávacího materiálu, hodně cestoval po Evropě, Asii. Navštívil i Egypt a Palestinu. Prostudoval také ruská muzea. Odborné práce v českém jazyce publikoval v ČVSMO , kde je publikována i jeho článková bibliografie v roce 1897. Tehdejší vědci si jeho poznatků nesmírně vážili a uznávali je. Četnými články přispíval do Časopisu VSMO a spravoval archeologickou část olomouckého muzea až do roku 1892, kdy byl postižen záchvatem mozkové mrtvice s následným ochrnutím pravé ruky a o rok později díky zlomenině nohy přestal chodit, takže až do své smrti byl upoután na svůj byt. V Olomouci je jeho jménem nazvaná též ulice (poblíž pravoslavného kostela. Hrob na ústředním hřbitově je opatřen náhrobkem, jehož autorem je Julius Pelikán a v roce 1923 jej pořídil Vlastenecký spolek muzejní v Olomouci.

Ševčíková, Hana: Dubnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2012., duben S.4.

Roz. Oščádalová Jarmila. Zabývala se literární historií. Autorka knihy " První žena J.A.Komenského." Lektorka Literárního kroužku a Osvětové besedy v Přerově.

Literární místopis SOKA Přerov.;Politický a kulturní kalendář 1989.Olomouc OK 1988.S.35.;.Fiš­mistrová, Věra: Kalendárium. In: Přerovské listy, březen 2010. S.6.

Absolvoval Reálné gymnázium v Zábřeze na Moravě a lékařskou fakultu KU v Praze s přestávkou v koncentračním táboře v Oranienburgu. Po promoci se stal (1946) lékařem Zemských ústavů v Olomouci. 1960 obhájil kandidátskou práci a 1968 jmenován profesorem. Stal se vysokoškolským učitelem, vedoucím Katedry chorob vnitřních, přednostou I. interní kliniky LF a FN v Olomouci. Vybudoval Oddělení klinické hematologie.