Osobnosti Moravy.eu

Narozen ve Střelitově (n.m.č. obce Votice, okr.Benešov). Dětství prožil v městech, kde získal jeho otec Julius herecké angažmá. Profesní počátky jsou spjaty s divadlem. Stal se členem Valdenovy činohry, odkud odešel do Olomouce, kde za války pracoval v letecké továrně. V r. 1942 byl poslán na práci do Německa, kde onemocněl těžkou ledvinovou chorobou, která byla později příčinou jeho předčasného skonu. V roce 1945 byl přijat na AVU do Prahy, kde studoval v ateliéru Otakara Španiela. Během studií byl poctěn Cenou AVU a mohl se podílet na výzdobě kremnické mincovny. Po studiích se umělec oženil, usídlil se v Prostějově a tvořil ve svém olomouckém ateliéru. Věnoval se portrétní tvorbě. Z jeho tvorby jsou známy Píseň o svobodě v Konici, sochařská kompozice Koně v Olomouci na Polské ulici, reliéfy na vysokoškolských kolejích UP, reliéf pro kino Oko v Prostějově, sochařské detaily na přerovské architektuře a plastika Haná. Vždy hledal osobitý výraz. Dokázal pracovat s kamenem, tvořil keramické objekty a železné plsatiky. Rád se věnoval i dětských motivům.

Peč,Martin: Oldřich Peč bývá neprávem opomíjen. In: Olomoucké listy. 26.9.2002. S.13.;

Studoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži a bohosloví v Olomouci, v letech 1942–1943 byl totálně nasazen. Od roku 1946 byl kaplanem a provizorem v Otrokovicích, v letech 1951–1954 byl u PTP, pak kaplanem ve Štípě a administrátorem v Trnavě u Zlína, v Dubicku, Třeštině, na Horní Bečvě (1975–1981), ve Vsetíně a Liptále (1981–1989), od roku 1982 byl vsetínským děkanem. V letech 1989–1991 byl generálním vikářem olomouckého arcibiskupa Františka Vaňáka, olomouckým děkanem, pak kancléřem Arcibiskupství olomouckého, generálním vikářem arcibiskupa Jana Graubnera a od roku 1998 je notářem Arcibiskupství olomouckého. Je kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Václava v Olomouci a čestným kanovníkem Kolegiální kapituly u sv. Mořice v Kroměříži. V roce 1999 vyšla jeho kniha „Neboj se a pojď!“ o jeho životní cestě, kněžském povolání i aktuálních otázkách dneška. V posledním desetiletí žil v Domově sester sv. Kříže v Kroměříži, kde také zemřel. Poslední rozloučení se konalo dne 18.4.2017 v Ka­tedrále sv. Václava v Olomouci v 10 hodin dopoledne.

Kdo je kdo 1994–1995. Praha 1994.S.429.; Pepřík,E.: Neboj se a pojď ! Vsetín, Mička 1999. ( Vzpomínky).; Fabian, J.: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000. Parte.

vyučoval v Kroměříži, sběratel etnografických materiálů z Horácka. Spolupráce s Čs. rozhlasem. Debut r. 1930. Poezie, povídky, romány, rozhlas. hry, pásma, scénáře, literární studie.

Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.Olomouc UP 1987.; Kunc, Jaroslav: Slovník soudobých čes.spisovate­lů.II.Praha, Orbis 1946.S.633–634.;.

Narozen na Opavsku. Střední školu studoval v Kroměříži a teologickou fakultu v Olomouci, kde přijal svěcení 13.1.1828. Působil krátce na farách v Hlučíně a v Kravařích, nejprve jako kooperátor a později administrátor. Asi 1831 odešel, protože se stal dočasným ředitelem učitelského ústavu v polském Glogówku, v té době významném centru vzdělávání v opolském Slezsku. Pedagogická práce jej netěšila a tak byl záhy vratislavskou konzistoří jmenován farářem v Tvorkově (Polsko), kde dal opravit kostel, podnikal kroky k výstavbě nové školy. Postupující alkoholismus donutil jeho nadřízené odvolat jej koncem roku 1838 z tohoto místa. Byl pak kaplanem na různých farách v Horním Slezsku. Roku 1859 byl suspendován a dán pod dohled do Piekar (Polsko), kde žil jeden z představitelů protialkoholního hnutí P.Jan Nepomuk Ficek. Zde překládal do polštiny církevní literaturu. Stal se známým překladatelem.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14.) Ostrava 2001. S. 101–102.

Od r. 1906 v Kroměříži jako berní ředitel, historik města. Autor dějin města Kroměříže. Publikoval více jak 300 článků v čas. Selský archiv, Hlídka, Vlast, denní tisk. Zabýval se dějinami řeholí, klášterů, lékařství, národodisu.

Z díla: Vlastivěda moravská.2.Okres kroměřížský.Brno 1911.; Vlastivěda moravská.Kojetský okres.Brno,1930. ;Biografie: Zuber, R.: F.V.Peřinka.-VVM, 5,1950, S.1–4.(foto). Vaněk, Jan: Nekrolog =ČSVSMO,59, 1950, sv.1, S.77–81;

Studoval Akademii v Krakově, AVU Praha, Mnichově, studij. cesta Itálie, obor restaurátorství, Vídni. 1946–47, 1949–1950 externí učitel, pak docent technologie výtvarných umění na ústavu VV PdF UP v Olomouci. Ředitel památkového ústavu v Praze, doc. VV na VUT Praha. Autor publikací např. Malířské techniky, Umělecké dřevořezy a jejich restaurování ad.

Toman, P. : Nový slovník čs. výtv. umělců. ;Výtvarní umělci na UP. Olomouc 1987. ;Nekr. Mladá fronta, 16. 9. 1964, S. 5. ;.

'

Po studiu na varhanické škole v Praze působil v letech 1882–1884 jako kapelník plzeňského divadla. Učitel hudební školy Moravana v Kroměříži 1884–86, od února do listopadu 1886 jako ředitel, na vybídnutí J.Geislera od listopadu 1886 v Olomouci, kde působil jako dómský varhaník, Po vzniku hudební školy Žerotín byl ředitelem 1888–1911. Působil také jako spolkový sbormistr a pedagog v Pöttingeu. Složil řadu skladeb, většinou duchovních, nejznámější je Missa Solemnis. Je také autorem Hanácké harmomické písničky. a roku 1920 napsal „Hymnu“ hanácké republiky. Vyšlo v .Luhačovicích.

Československý hudební slovník II.díl.P., SHV 1965,S.287–288; Kdy, kde, co v Olomouci, 1991, květen, S.1.; Pospíšil,František: Almanach hanáckého roku.Přerov 1923, S.127 Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.223.;. V měsíci květnu si připomínáme…Kdy-kde-co, květen 2011.S.1.

41.- rektor olomoucké koleje a univerzity Tovaryš. Ježíšova. od 24.12. 1715 – 26.4. 1718. Zemřel v Košumberku u Skutče (n.m.č. Luže)

Žurnál UP, č.29, 1.12./06, S.9. + č.30, 8.12./06, S.7

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1657

1740 odešel do Olomouce, kde pracoval jako pomocník malíře J.K.Handkeho. Jeho oltářní obrazy v Zašové.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.94; Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě.Na-Su. Valašské Meziříčí 2011. S.42.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1711

Základní školu vychodil v rodišti a v Brodku u Konice. RG studoval v Jevíčku, kde byl žákem prof. Václava Stratila (1911–1993). Maturoval až po osvobození, protože za okupace musel studium přerušit a odejít na nucené práce do lesa. V letech 1946 – 1950 absolvoval olomouckou bohosloveckou fakultu. Po dramatickém uzavření fakulty odešel do Brna, kde studoval Vysokou lesnickou školu. Po promoci v roce 1956 pracoval jako lesní inženýr v Lesprojektu Kroměříž až do roku 1982, kdy odešel do důchodu. Teprve tehdy se mu otevřely naplno všechny brány k činorodé vlastivědné práci.
Od chlapeckých let psal verše, které publikoval v dětských časopisech. Zapisoval si místní lidové pověsti. Na studiích se zajímal o literaturu, filozofii a historii, soukromě studoval též cizí jazyky a jako student procestoval na kole celou republiku. Později navštívil téměř celou Evropu, ale také Kubu a Kanadu. Poznatky z cest a života lesů publikoval v odborném tisku. Vlastivědné studie publikoval většinou na pokračování, např. zajímavé dějinné události Kroměřížska vycházely v letech 1964 – 1965 v Kroměřížském kulturním kalendáři, Kronika Konicka vycházela v letech 1967– 1969 v prostějovské Stráži lidu. Řada jeho historických prací vyšla knižně, např. Kronika Šubířova a Chobyně (1971), Úsobrno v minulosti a současnosti (1973), Jan Leopold Kunert (1986), Posvátná hora Kalvárie (1990) , Pod vrchem Lavičná (1991), Jaroměřická zastavení (1992), Pohledy do staré Kroměříže (1992), Jevíčko v letech 1948–1918 (1993), Dějiny Jaroměřic na Malé Hané (1995, Dějiny města Konice I., II. (1993,1995). Ve sbornících a časopisech publikoval na 1800 příspěvků, jeho zajímavé články vycházely také v hanáckých kalendářích Rok na Hané (1992 – 1997). Členem historické sekce VSMO a Obce spisovatelů.

Stratil, V. : Historiograf a kronikář moravských obcí. =ZVSMO, 1983–1984, č. 19–20, S. 32. , . Pinkava,J.: Olomoucké vzpomínky.In: Rok na Hané 1994. Olomouc 1993.S.8–9. ; Ševčíková,H.: Říjnová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy 2004,č.10, S. 9. ; Kdo je kdo. Obec spisovatelů. Praha 1996.S. 123. ; Bartková, Hana: Moje schůzky s regionální historií.In: Tovačovské zámecké nokturno. Tovačov 2007. S. 47–53.

Narozen v Chobyni (n.č. Šubířova)

Do obec. školy chodil do Kostelce na Hané. 1890–1898 abs. SG v Olomouci. 1902 abs. FFUK Praha. S Bezručem se seznámil v červenci 1910. Vyučoval na G v Prostějově od r. 1906. Přítel a sekretář básníka Petra Bezruče. V r. 1947 redigoval k 80. narozeninám P. Bezruče sborník Vzpomínky na P. Bezruče.

Almanach gymnázia v Prostějově.Pros­tějov 1979.S.52.;Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1962.S.206.;.

Stud.měšťanskou školu. a učitelský ústav v Olomouci do r.1902, poté působila 4 roky v Čelechovicích, 1906–1915 na Plumlově, 1915–1929 v Kostelci n.H., 1929–1939 ředitelkou školy v Prostějově.Od r.1909 u ní pobýval P.Bezruč.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.Seš­.2.Opava, Slezský ústav ČSAV 1976, S.117–118.;.

Po studiích bohoslovecké fakulty v Olomouci, ordinován 2.4.1933. Poté kaplanoval na Olomoucku, později farářem v Konici kde do roku 1945. V r. 1948 odešel do exilu. Působil v Rakousku jako varhaník.

Katalog kněžstva Arcidiecéze olomoucké. Olomouc 1949. S. 228.; Pejskar, Jožka: Poslední pocta.vl.n.1989, sv.2.,S.20.;Hanácké noviny, 13.4.1996, S.10., .

Žák L.Janáčka, varhaník v Koryčanech do srpna 1916, po 1.svět.válce natrvalo v Olomouci, jako ředitel arcibiskup.dómského kůru, 1919–1945 ředitel hud.šk.Žerotín, lektor klavíru na UP, prof.konzerva­toře.v Kroměří­ži.

Československý hudeb. slovník.Sv.2.P., SHV 1963, S.315.; Gregor, Vl.: Hudební místopis Severomor.kra­je.Ostrava, Profil l987,S.118.; Hudební rozhledy 1978, 26.;mkm: Za prof.G.Pivoňkou­.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1977, listopad, S.8.

Studoval na klasickém gymnáziu v Kroměříži. Poté působil jako učitel, později řídící učitel v Lazích u Orlové, kde vyučoval též v místní živnostenské škole.V roce 1922 vystoupil z církve a začal se veřejně angažovat. Pracoval tu jako kronikář a knihovník, dva roky též jako starosta obce. V roce 1938 musel Lazy opustit. Žil pak v Čelčicích, kde r. 1939 odešel do důchodu. Po roce 1945 se přestěhoval do Opavy, kde působil v městské knihovně Petra Bezruče a 1953–1958 v Slezském zemském muzeu..

BSSSM, seš.5 (17.) Ostrava 2004. S.115.

Maturoval na gymnáziu v Třebíči r. 1915. Přátelil se s B. Václavkem a V. Nezvalem. Stud. učitelství v Brně, Kroměříži. Působil v Bušíně od prosince 1915, Horní Studénky, Klášterec, 1918–1919, od října 1919 trvale v Lošticích. V roce 1922 zvolen předsedou Sociální demokracie v Lošticích, u které založil divadelní kroužek POKROK. Od r. 1942 do odchodu do důchodu ředitel školy. Za okupace, člen odboj. skupiny Obrana národa v Litovli. Vězněn v koncentráku. Činný v pěvecko-hudebním spolku Pokrok1922–1934, ochotnické divadlo. 1938–1944 starosta města. 1960–1986 kronikář města Loštic.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk, 1990. S. 128–130. /fotografie/. ;Janíček, Karel: František Pokorný-zasloužilý pracovník kultury. In: Severní Morava, sv. 42. Šumperk 1981, S. 78–79. ;. Fialek, Petr: Loštice ve fotografii do roku 1948. Mohelnice 2007. S.30.

Maturoval na gymnáziu v rodišti v roce 1978, pak vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Po promoci v roce 1984 a vojenské službě na Vysoké letecké škole v Košicích nastoupil do Nemocnice s poliklinikou v Popradě, kde pracoval do roku 1995 na interním oddělení. V listopadu 1989 vstoupil do komunální politiky a do roku 1993 byl poslancem městského zastupitelství v Popradě a členem městské rady. V letech 1991 – 1993 zastával funkci náměstka ředitele Nemocnice s poliklinikou pro léčebně preventivní péči. Po rozdělení Československa byl jedním ze zakládajících členů Českého spolku na Slovensku a prvním předsedou regionální organizace na Spiši. V roce 1995 odešel do Rakouska, kde pracuje v nemocnici Stolzalpe ve Štýrsku jako zástupce primáře interního oddělení. Je ženatý a má dvě děti. Do literatury vstoupil v roce 1990 románem „Stín Persepole“, zachycujícím období achajmenovské perské říše a jejího nejmocnějšího krále Dareia I. Román „Bratři ze Soluně“ (1995) přiblížil životní osudy moravských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. V další knize Herodes – Židovský král (1998, druhé vydání pod názvem Já, Herodes, 2005) se na známé postavě biblického krále pokusil o analýzu vzniku zla v lidském konání. Román „A stanu se králem“ (2001) se zabývá bojem mladého krále Zikmunda Lucemburského o uherský trůn, a v románě „Richenza“ přiblížil čtenářům postavu královny Alžběty Rejčky a její zápas s Eliškou Přemyslovnou. Poslední kniha „Mezi císařem a papežem“ (2006),se zabývá událostmi církevního koncilu v Kostnici, které jsou bezprostředně svázány s českými dějinami osobou mistra Jana Husa a následky jeho popravy. Odvrácená tvář moci – Zločiny českých králů (2008) Cti otce svého ale miluj ženu svou (2010); Ať zemře král (2013)..

http://cs.wikipedia.org/…_Pol%C3%A1ch www.apolach.cz antoninpolach@yahoo.de

Syn hajného Josefa . V roce 1933 maturoval na reálce v Prostějově a zapsal se na VŠ obchodní v Praze, kde se věnoval studiu jazyků. R. 1934 složil na kroměřížském gymnáziu doplňovací zkoušku z latiny, což mu otevřelo možnost zapsat se na studia FFUK v Praze na angličtinu a dějepis. Studoval také španělštinu a 1938–1940 absolvoval státní archivní školu. Promován byl až v červenci 1945. Externě působil na FFUP v Olomouci na katedře obecných dějin v letech 1948–1961. Prof. UK Praha. Zabýval se českým stavovským povstáním 1618–1620 ve vztahu ke krizi 17. stol. , obdobím napoleonských válek, dějinami V. Británie a Latinské Ameriky.

MČSE.IV.Praha, 1986, S.968.; Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1973, S.349.; Holinková, Jiřina: K jubileu…=Štafeta, 18, 1986, č.1, S.20–22, 1 obr.; Janák, J.: Šedesátka J.Polišenského­.=VVM, 28, 1976, č.1, S.81.; Kašpar, O.: 60 J.Polišenský­.=Štafeta, 8, 1976, č.1, S.14–15.; Prostějovský Týden, 10.01.1996, S.10.; BSSSM, seš.3(15.).Ostrava 2002. S. 94–95

univ.pro. PhDr. Josef Polišenský, DrSc.

Otec Zory, František Pořický byl prof.kreslení na gymnáziu v Plzni, kde dívka studovala v letech 1933–1941. Poté absolvovala 1 roční kurs Obchodní akademie v r. 1942. V letech 1942–1948 absolvovala VŠUP Praha u prof.F.Muzi­ky.Souběžně studovala umění a estetiku v letech 1946–1947 na FFUK v Praze a na FFUP 1949–1953. 1952 doktorát z dějin umění. V roce 1954 se provdala za prof. Rudolfa Chadrabu. V letech 1954–56 odbor.asist ústavu výtv.výchovy pedag.fak.UP v Olomouci.Vy­učovala grafiku, malbu, dekorativní kompozici, dějiny umění, plošný desing, písmo.V r.1956 mu­sela z kádr.důvodů odejít Uplatnila se jako svobodná umělkyně a věnovala se oborům:knižní grafika pro nakl.ČS, Svoboda, Sv.sovětů, Academia a Profil.Návrhy plakátů,typografie. Vytvořila 32 návrhů na reliéfní úpravu zvonů pro dílnu rodiny Dytrychovy v Brodku u Přerova , navrhovala interiéry smutečních síní ( Kojetín) Pracovala se dřevem, kamenem, kovem. Tvořila též novoročenky a to od r. 1959 a ex libris. V Olomouci žila 64 let. Ateliér spolu s manželem měla na ulici Ostružnická 32. Vzácná knihovna i výtvarná díla se po náhlé smrti manžela 27.2.2011 ztratila. V roce 2013 se s dcerou Mgr.A. Alicí Chadrabovou přestěhovala do Teplic v Čechách, kde zemřela 29.7.2015.

Maliva, J. : Tvorba Zory Chadrabové-Pořické. =Kdy-kde-co v Olomouci, 1991, únor, S. 8–9. ;Katalog výtvar. umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989. ;Zatloukal, Pavel: 1. soubor. výstava unie výtvar. umělců Olomoucka. Olomouc, Vlast. ústav 1991. Sdělení o úmrtí od Mgr. Evy Vánské Kobza, Fr.: Návštěva v ateliéru Zory Pořické – Chadrabové. Kulturní měsíčník IV. č. 12, 1986. S.11–13. Marynioková,Renata: Monografie Zory Pořické Chadrabové. Diplomová práce PdF UP Olomouc 1991. Mikša, David: Zora Pořická Chadrabová (1921–2015). Magisterská diplomová práce Olomouc FFUP Katedra dějin umění. 2018. https://theses.cz/…mov_prce.pdf

PhDr. Zora Chadrabová, roz. Pořická Matka syna Ing.arch. Pavla Chadraby (1956) a dcery Mgr.A.Alice Chadrabové (1960)

Fotoportrét Zory Pořické je z roku 1946. Manželé Rudolf Chadraba a Zora Pořická v roce 1971 na svatbě Evy a Jana Vanských.

Maturoval na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, bohosloví studoval v Olomouci, kde ordinován 5.7.1929. Pak působil na olomoucké fakultě CM, kde 1937 habilitován. V roce 1938 odešel do Prahy, kde se věnoval sanskrtu, od r. 1942 učil hindštinu a urdštinu a od r. 1943 bengálštinu ve večerních kurzech Orientálního ústavu. V letech 1950–1965 působil na FFUK v Praze.

Nekrolog. Arch. Orient, 52, 1984. S. 78–79. Kdo byl kdo. Praha, Libri 1999. S.399.

Absolvoval gymnázium v Kroměříži, 1917 promoval na KU Praha, profesor na vyšších hospodář. školách v Přerově a Olomouci, od r. 1920–1948 vědec. prac. v Moravském zemském muzeu v Brně. Iniciátor národopisných slavností Hané v Přerově. Autor biografic. studií o J. Klvaňovi a M. Wanklové. Pobýval též v USA. Z díla: Almanach "Hanácký rok ". Přerov 1923. ;

Josef Klvaňa. ČMM, 17–19, 1920–1921, S. 640–673. ;Madlenka Wanklová, ČMM, 20–21, 1922–1923, S. 257–274. Kunz Ludvík: Zemřel PhDr František Pospíšil. Český lid, 45, 1958, S. 277–278. ;.

Studovala učitelský ústav v Olomouci-Řepčíně, poté působila jako učitelka v Pustiměři, Ivanovicích, Prostějově, Kopřivnici, od r. 1917 u knihaře Vojtíška v Brně. Studovala na uměleckoprůmyslové škole v Praze (prof. Kysela, Brunner), stipendium v Kodani, Stocholmu a Paříži, kde v r. 1925 získala Grand Prix a zlatou medaili na Mezinárodní knižní výstavě v Benátkách. Výstava maleb, grafik a knižních vazeb v Praze v Uměleckoprů­myslovém muzeu r. 1936. Pochována v Pustiměři.

Bradáč, L. : Výstava vazeb P. Pospíšilové. Knihař, 34, 1938, č. 6, S. 70–71. ; Fialová, A. : Studie Kroměřížska 81.

Profesor učitel. ústavu v Kroměříži, , farář v Životicích a Veřovicích (u Nového Jičína) Náboženský spisovatel, autor cestopisné literatury.

Springer, Jan : Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974.S.17.;.

Narodil se v početné rolnické rodině. Studoval na gymnáziu v Kroměříži a v Uničově a svá studia dokončil na učitelském ústavu v Olomouci, kde maturoval v roce 1879. Poté nastoupil učitelskou dráhu ve Zvoli, od 1884 učil v Postřelmově, r. 1891 odešel do Drozdova(na Zábřežsku), ale záhy se zas vrátil do Postřelmova. V září 1894 byl jmenován nadučitelem v Brníčku. Ještě téhož roku složil v Praze zkoušky pro školy měšťanské. Přijal místo odborného učitele v Rešicích u Moravského Krumlova na léta 1897 a 1898. V letech 1903–1913 působil ve Vícově na Prostějovsku, 1913–1917 v Čekyni a 1917–1923 v Brodku u Přerova. Teprve v roce 1923 se přestěhoval do Litovle, kde učil do r.1927, kdy odešel do penze. Na všech svých působištích se projevoval aktivně, přičinil se o založení ochotnického divadla ve Zvoli, v Postřelmově vedl čtenářský spolek, v drozdově napsal novou školní kroniku, 1895–1896 organizoval v Brníčku velké národní tábory lidu. Své články publikoval do moravských periodik, užíval pseudonym Fr..Třeštinský. Psal též rozmarné příběhy ze života do Lidových kalendářů, které vydával R. Promberger v Olomouci. Patřil též k organizátorům a zakládajícím členům Učitelské jednoty šumpersko-zábřežské. V roce 1893 vydal knihu „Hejtmanství zábřežské“. O rok později vydal „Pověsti ze severní Moravy“.

Filip, Z.: František Poštulka.Severní Morava,sv.38. Šum­perk 1979. Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993. Doupalová,E.: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí. Olomouc 1987. S.161.

Čekyně – nyní součást města Přerov.

Po gymnazijních studiích v Brně a dvouletém filosofickém kursu v Olomouci se v roce 1893 dal Emanuel zapsat na biskupský theologický ústav v Brně. Vysvěcen na kněžství byl 1843. Roku 1844 byl zvolen od olomouckého kapitoly za nesídelního kanovníka olomouckého. V letech 1846–1849 působil jako kooperátor v Kučerově u Vyškova, dále potom do září 1851 v Dolanech u Olomouce. 1853 se stal děkanem švábenského děkanátu a brzy na to byl jmenován kníže-arcibiskupským radou. 28. 10. 1871 zvolen proboštem u sv. Mořice, kde působil deset let. Stál u kolébky českého školství. 1884 vysvětil novou budovu českého gymnázia. 15. 9. 1895 byl přítomem svěcení ústavu, který sám založil.

Co v Hlušovicích, březen 1996, S.9–10.; Obec Velký Týnec a zámek.In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S. 14–15.;