Osobnosti Moravy.eu

Syn Jana Helceleta. Advokát ve Vyškově, od r. 1878 zemský a 1891–97 říšský poslanec

Masarykův slovník naučný. III. Praha 1927, s. 123. ;Kupka, Jan-VVM, 1975, s. 90–91, foto. ;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1947, s. 36. ;.

Abs konzervatoře Praha r.1939, 1940–44 solista opery v Olomouci, od r. 1944 v Ostravě, 1953 prof.kon­zervatoře v Ostravě.1959 zas­l.um.Syn Jiřího H., st.

Československý hudební slovník.1.Praha 1963, S.127.;Kdo je kdo v Českosloven­sku.1.Praha 1969, S.267.;Malá čs.encyklopedi­e.2.Praha 1985, S.761.;Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha DÚ 1959, S.115.;.

'

Působil na LF UP, katedře mikrobiologie v letech 1951–1972. ;

Kapitoly z dějin olomouckí univerzity.Ostrava Profil 1973.;Archiv UP Olomouc.;.

Z data úmrtí je známo jen: 8 1980

Dlouholetý ředitel základní školy a sbormistr Dětského pěveckého sboru ve Velkém Týnci
V letech 1955 až 1959 se připravoval na učitelskou dráhu a studoval
pedagogickou školu pro vzdělávání učitelů národních škol. Poté učil do roku 1960 na
obecné škole v Medlově u Uničova a po vojně v roce 1962 přišel do Velkého Týnce, kde působil až do roku 2004. Zprvu vyučoval dva roky na 1. stupni ZŠ a od r. 1964 dálkově studoval Pedagogickou fakultu UP v Olomouci s aprobací předmětů matematika a základy techniky. V březnu 1990 byl jmenován ředitelem Základní školy ve Velkém Týnci . Největší úspěch měl jeho Dětský pěvecký sbor při ZŠ, který vedl třicet let. Patřilo a stále patří k dobré vizitce školy, že vede své žáky nejen k osvojení toho, co vymezují osnovy, ale že jim vdechne i kus nadšení a krásy. Pěvecký sbor pod jeho vedením patřil mezi nejlepší dětské sbory na Olomoucku.Bydlí v Grygově.

Čtení o Velkém Týnci.Velký Týnec 2007.

Mgr. Jaroslav Hlaváč

Řezbářskou praxi ve Vsetíně, Praha od r. 1909, abs. AVU 1914, prof. Myslbek. Asist. kreslení v Brně. Autor Smetanova pomníku v Holešově, vnitřní výzdoby městské spořitelny v Prostějově.

Toman: NSČSVU 1947.I.-S.340.;.

Byl jeden z prvních absolventů Slovanského gymnázia v Olomouci v roce 1873, kde vystudoval i bohosloví a roku 1877 zde byl vysvěcen na kněze. Pedagogicky působil na českém gymnáziu v Olomouci v letech 1877–1879. Působil pak v duchovní službě, nejdéle a naposledy v Kučerově na Vyškovsku, kde od roku 1890. Pak zase působil v Olomouci 1921–1923. Na odpočinku žil v Kroměříži. Byl mj. autorem vícesvazkových Dějin světa, jazykovědných spisů O zvučnosti českého jazyka, Česká povaha v řeči. Publikoval v Obzoru, periodiku Náš domov, kam psal povídky. Užíval pseudonym Vojnar, Kantilen. Upravoval národní písně.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc 1938.S.94–95.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S..25.;Hanácké noviny, 1991, 23.2., S.4., Hanácké noviny, 24.2.1996, S.8. Český bohovědný slovník. IV. Praha 1930. S. 962–963. Památník 60. výročí českého gymnázia. Olomouc 1927.

Msgre Alois Hlavinka.

V roce 1969 abs.FFUK Praha dějiny umění, 1970 Phdr, 1980CSc.1974–1981 odb.as.KVTV FFUP.Autor vědec.studií z obl.památkoví péče a dějin výtv.umění, zejm.středověku a renesance.Pozornost věnuje městu Olomouc.Spolu­zakl.symp.His­torická Olomouc.

Výtvarní pedagogové a teoretici umění UP 1946–1986.Olomouc UP 1987.;.

Prof. PhDr. Ivo Hlobil, CSc.

Narozen v Lipníku na Třebíčsku jako páté dítě chudé rodiny drobných zemědělců. R. 1909 vstoupil do tzv. dvoutřídky. Poté studoval v Hrotovicích a roku 1914 nastoupil na Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, kde maturoval v roce 1922. Poté absolvoval v Olomouci bohosloveckou fakultu a vysvěcen na kněze 5.7.1926. Primiční mši svatou sloužil 11. července 1926 v rodišti. .Zprvu kaplanoval ve Spálově, později v obcích Kladky u Prostějova a v Jesenci. V roce 1927 byl přeložen do Brantic u Krnova a rok na to do Hodolan u Olomouce. V roce 1934 se stal asistentem CM bohoslovecké fakulty a téhož roku byl promován na ThDr. Pedagogicky působil na CMFB v Olomouci, v letech 1945–1947 jako profesor. V době uzavření fakulty musel být v pastoraci. V červnu 1947 jmenován biskupem českobudějovickým. V letech 1950–1952 internován v rezidenci, od 2. 3. 1952 do 9. 6. 1968 mimo diecézi, v Koclířově na Svitavsku. Poté se znovu ujal svého úřadu. V roce 1964 napsal knihu každodenních rozjímání, která vyšla pod názvem „Minutěnka“. Přispíval a redigoval časopis Ludmila, Kazatel aj. Užíval občas literární pseudonym J.Buděj. Je autorem knih „Problém odpadu od církve“ (1936), Konverse a konvertita (1939). Pohřben na hřbitově u sv. Otýlie v Českých Budějovicích. Památník biskupa Mons. Josefa Hloucha se nachází v přírodním areálu národního centra Fatimy ČR, tzv. Minutěnce v Koclířově, který byl odhalen 2. 6. 2007.

Vopravil: Slovník pseudonymů…Praha SPN 1973, S.640; Lid.demokracie, 22.4.1992., . Pokorný, P.,R.: Biskupové Čech, Moravy a Slezska po roce 1918. Ostrava 1992.S.34. Ar­cibiskupské gymnázium v Kroměříži. 1854–1950. Kroměříž 1991.;

Studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kde maturoval v r. 1897. Pracoval jako referent památkového odboru města Prahy. Objevil základy 27 románských domů. Patřil k uznávaným odborníkům mezi památkáři. Byl členem Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci. Byl zetěm malíře Mikoláše Alše.

Gračka, Fr. : Čechy pod Kosířem, Obec Čechy pod Kosířem 2000, S. 32–33.

JUDr. Rudolf Hlubinka

Narodil se v Olomoucké ulici (dnes 1.Máje č.629) jako syn Antonína Hluchého. Otec rozprodal roku 1885 zboží a odstěhoval se s rodinou do Tuřan u Brna, kde vedl hostinec a obchod se smíšeným zbožím. František se v Brně vyučil typografem a současně soukromě studoval hudbu. Své muzikantské nadání pak uplatnil u vojenských kapel v Olomouci, Josefově a ve Vídni. Tady pak po vojenské službě natrvalo zakotvil. Pracoval jako typograf českých Dělnických listů, kde zveřejňoval i své fejetony. Vydal romány „Šťastní a nešťastní“ (1912), „Luise 19..“ (1933), sbírku povídek a fejetonů Symfonie života (1926), divadelní hru „Zhroucení“ (1923).
Přesto jeho život patřil převážně hudbě. Dále se vzdělával, studoval harmonii i u J.B. Foerstera, po dvacet let byl sbormistrem českých pěveckých spolků ve Vídni, skládal pro ně mužské sbory. Z jeho díla pocházejí mužské sbory Posvícenská, Dohořela (na báseň J.S.Machara), Májová hymna (na text I.Olbrachta), Blahopřání, pochody (Na té naší Hané), symfonická báseň Vindobona. Byl aktivním členem vídeňské české společnosti i v jiných odvětvích kulturní a osvětové činnosti. Byť zůstal i po vzniku Československa ve Vídni, na svoji domovinu nezapomněl, svědčí o tom i rukopisné paměti na mládí v Litovli. Zemřel za 2.světové války, patrně roku 1940, ve Vídni.

Československý hudební slovník.I., Praha 1963., S.446.; Stárek, Zdeněk: Slovník českých sbormistrů. A-L. Praha 1982. S.160.; Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. CD-R. 2008.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1940

. Pedagogickou školu pro vzdělání učitelů národních škol studovala v Jihlavě. Později při učitelském povolání absolvovala Pedagogickou fakultu olomoucké univerzity, obor čeština, dějepis a výtvarná výchova. Jako učitelka působila v letech 1955–57 na Jedenáctileté střední škole ve Šternberku, v letech 1957–1959 na dvoutřídních národních školách v Dalově a Žerotíně, od r. 1959 do r. 1992 na 2. stupni ZŠ Dr. Hrubého ve Šternberku. Dlouhodobě publikuje v regionálním tisku, její zajímavé články můžeme číst většinou ve Šternberských listech. Její zásluhou byla vydána část pozůstalosti vlastivědného badatele, astronoma a politického vězně Karla Morava (1906–1993), Staré šternberské obrázky a povídky Bloudění Marty vojandy a Zlý sen. V roce 2002 obdržela Cenu města Šternberka za přínos regionální historii. Zpracovala literární pozůstalost stíhacího letce Ladislava Valouška, plukovníka letectva v. v. (1918–1996), a vydala knížku jeho leteckých povídek Návraty stíhačů (2002), dva letecké deníky (Cestou nadějí a zklamání – 2003, Cestou zpátky – 2003), doplněné autorskou monografickou prózou Životní křižovatky stíhacího letce Ladislava Valouška (2006). Věnovala pozornost vývoji českého školství ve Šternberku, názvosloví šternberských ulic, historii české knihovny a významným osobnostem Šternberska.

Osobní sdělení Ševčíková, Hana: Výročí středomoravského regionu. Týnecké listy. 2015, č.12, S.4.

Mgr. Vlasta Hlůzová

Studoval gymnázium a obchodní akademii. Poté nastoupil jako hospodář – manažér u fy Regenhart a Raymann v Jeseníku. Pak studoval na Vyšší tkalcovské škole v Saské Kamenici. Krátce působil v Manchesteru. Poté povolán jako učitel na královskou tkalcovskou školu do Krefeldu, kde působil jako zástupce ředitele a poté učitelem mechanické technologie. Pak se navrátil do Krnova, kde r. 1885 založil továrnu na výrobu tkalcovských stavů. Rovněž veřejně činný jako komunální politik.

BSSSM, č.1(13). Ostrava 2000. S. 40.

Narozen asi v březnu 1854

V roce 1879 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Poté absolvoval práva v Praze. V Prostějově se zřídil advokátní kancelář, účastnil se zde národního a spolkového života. Starosta Sokola, předseda pěvec. spolku Orlice, kde též zpíval /tenor/;Přátelství s O. Přikrylem a O. Březinou. Přispíval do Humoristických listů. V r. 1903 vydal u Prombergra knihu " Hanácké obrázky", obsahující 10 hanáckých črt.

Ethen, Valdemar: Portéty a siluety.1.Prostějov 1926.S.153 –155.;.

Gymnázium a teolog. fakultu absolvoval v Olomouci, vysvěcen byl r. 1869. Ustanoven studijním prefektem arcibiskupského semináře v Kroměříži, od 1874 jeho prof. matematiky a fyziky. Od 1890 farář ve Slavoníně. Skládal církev. hudbu, , vydal na 150 lid. písní moravských. Zemřel ve Slavoníně, městské části Olomouce.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.453–4.;

Narozen ve Staré Bělé u Ostravy. Stará Bělá u Ostravy je nyní součástí města Ostrava.

Studoval českou reálku v Olomouci. Po vysokoškolském vzdělání, kde žákem Maxe Švabinského, byl prof.kreslení r.g.Litovel 1929–1957/za okupace v Olomouci/poté ve Štěpánově od roku 1965, bydlel v čp.145..Č.: akty, portréty, zátiší, krajiny, kytice, volná a užitá grafika, dřevoryty, exlibris. Mnoho jeho obrazů je motivováno rodným krajem. Vystavoval v Uničově, Olomouci, Prostějově, Brně, Zlíně, Třebíči, Chrudimi, Litovli, Praze a v Mohelnici. Zemřel v olomoucké nemocnici.

Stratil, V.: Výtvarní pedagogové a talentovaní žáci.In: Osmdesát let gymnázia v Litovli 1901–1981.Litovel, 1981.S.126–127.. Kulturní kalendář Mohelnice 1968, č.2. Toman, P.: Slovník nových výtvarných umělců.I. Praha 1947. S. 364.

Sestra Jaroslava a Petra Křičky.V letech 1909–1918 působila jako učitelka v Přerově a v Brně. Od r. 1939 žila v Hutisku, o. Vsetín (n.Hutisko-Solanec) a v létě zajížděla na Maršovskou rychtu-kde vznikly její „Besedy s dědouškem Ondráškem“. Básně a povídky publikovala časopisecky. Psala do Lidových novin. Na Valašsku se věnpvala vlastivědné práci. Napsala veršované knihy pro děti " O Megeře" a „Na Poskle“. Zapisovala valašské písničky.Překládala P. Verlaine, H. Hesse, V. Hugo. Pohřbena v Novém Městě na Moravě.

Slovník spisovatelů z okresu Žďár nad Sázavou.Velké Meziříčí 1992.S.220.;.Fa­bián, Josef: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000. S.52.;

Studoval gymnázium v Písku v letech 1934–1941. Poté odešel studovat do Prahy na Lékařskou fakultu v Praze. Vojenský lékař, Voj. katedra UP.

dokument. list/97

Učitel katedry knihovnictví UK Praha.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, 1990, S.32.;

Autodidakt. Od ranného dětství žil v Prostějově až do r. 1981. Pak se odstěhoval do Olomouce. Vyučil se zámečníkem a stal se technikem v Agrostroji Prostějov. Později přešel do Sigmy Lutín, kde pracoval do roku 1993 jako projektant. Od mládí kreslí tuší (perokresbu) a dokumentuje staré zákoutí Prostějova. Spolu s Muzeem Prostějovska vydal tři soubory kreseb " Zmizelý prostějov", které vznikaly do roku 1985. V Olomouci nakreslil soubor tamních kašen a kostelů. Pravideůně vystavoval na výstavách prostějovských výtvarníků. Naposledy své kresby vystavoval v r. 2005 v Muzeu Prostějovska. Vystavoval i na Bienále kresby a grafiky v Liberci a později v Mostě. Současně s kresbou se zabývá řezbářstvím. Trvale žije ve Šternberku.

Dolívka, Josef: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov, KPVU 2007. S. 47.;

Koncipient v advokátní kanceláři Dr. Triescheta. Advokát. Starosta města Prostějova v období let 1902–1913. Za jeho funkce postaven Národní dům, středisko spolkového života a divadelní dům. Postaven vodovod, dvě školy a nová radnice podle arch. Karla H. Kepky. Třetí český starosta.

Starý, František: Městský hřbitov v Prostějově. Prostějov 1931. S.40.;

Původním povoláním středoškolský prof. , působil na G Frýdek-Místek a v Olomouci. Půs. na UP v Olomouci v obd. 1962–1988, ved. lingvistické sekce katedry rusistiky, publikoval více jak 100 vědec. prací, prac. v jazykověd. sdružení ČSAV.

Purketová, Jana: O životě a díle čes.a slov.pedag.Brno, SVK 1991, S.59.; LD, 19.5.1988, S.5.;.

Studoval reálné gymnázium v Brně-Židenicích, kde založil dramatický kroužek a r. 1951 maturoval.Na JAMU přijat nebyl a tak studoval techniku, ale po dvou semestrech odešel pracovat do dopravy Státního divadla v Brně jako nosič dekorací, později pomocník osvětlovače. Dva roky se soukromě učil herectví a režii u prof. Rudolfa Waltra. Na jeho doporučení byl přijat do loutkového divadla Radost a v sezóně 1953–1954 se uplatnil jako loutkoherec a jako návrhář dekorací. V letech 1954–1958 studoval DAMU v Praze. Od 2. ročníku pracoval jako externí a po 2 letech jako řádný asistent režie v ND Praha, kde setrval až do r. 1960. S ND se účastnil i zájezdu do Jugoslávie, záhy spolupracoval i s ČT a Čs.rozhlasem. Na DAMU absolvoval r. 1958. V roce 1961 odešel do Severomoravského divadla do Šumperka, v němž působil jednu sezónu jako samostatný režisér. Pak 4 roky působil v Liberci, poté krátce v Ostravě, později v Pardubicích odkud v r. 1969 odešel. Hostoval v Brně. Od r. 1972 se stal režisérem české scény Těšínského divadla. Na Lidové škole umění v Třinci učil ve studiu pro mladé herce. Poskytoval pomoc i ochotnickým souborům, přednášel na několika ročnících Jiráskova Hronova, pohostinsky režíroval i v Bialsku-Bialej (Polsko), několikrát navštívil i Šumperk, Zlín. V letech 1977–1981 režisérem zpěvohry Státního divadla v Brně.

Postavy brněnského jeviště.II. Brno 1989. S. 118–122.;

Narodil se ve Strážnici na Moravě. Po maturitě na strážnickém gymnáziu studoval nejprve na filozofické fakultě v Olomouci a poté v kněžském semináři ve Vídni. V roce 1847 byl vysvěcen na kněze a roku 1850 získal doktorát teologie. Bezprostředně poté nastoupil jako profesor církevních dějin na olomoucké univerzitě, kde byl v roce 1853 zvolen rektorem. Koncem roku 1857 byl jmenován profesorem na vídeňské univerzitě a z toho titulu se roku 1867 stal kanovníkem vídeňské metropolitní kapituly u sv. Štěpána. Tam v letech 1875 až 1891 zastával úřad preláta scholastika. V roce 1891 byl jmenován papežským prelátem a dále prelátem kustodem při chrámu sv. Štěpána. Mimo to zastával mnoho jiných církevních funkcí.

Od roku 1865 byl předsedou jednoty sv. Metoděje, která podporovala vzdělání a duchovní péči o vídeňské Čechy. V roce 1886 věnoval dům ve Strážnici zděděný po rodičích ke zřízení kláštera milosrdných sester s dětskou opatrovnou a dívčí školou s českým vyučovacím jazykem. Za svou obětavost byl jmenován čestným občanem města. Dnes je po něm ve Strážnici pojmenována ulice Preláta Horného.

Cinek, Fr. : K národnímu probuzení moravského dorostu kněžského 1778 –1870. Olomouc, DLU 1934. S. 199.

Prof. ThDr. Antonín Horný

V letech 1955–1959 absolvoval FFUP v Olomouci, 1960–1969 působil jako středoškolský profesor. V letech 1970–1990 dělník, od r. 1990 primátorem města Olomouce do r. 1994, poté vysokoškolským učitelem na Pedagogické fakultě UP. Zástupce vedoucího katedry občanské výchovy Pedagogické fakulty UP. Nositelem Ceny města Olomouce.

Černý, M.: Kdo je kdo 1991.Praha, IRIS 1991, S.51.; Spáčil, Vladimír: V čele města Olomouce.Olomouc: Memoria, 2002.S.82–83;

Mgr. Milan Hořínek, Ph.D.

Studium DAMU v Praze – obor div. věda, 1955.1961–68 dramaturg Divadla F.X.Šaldy v Liberci.1968–71 redaktor časopisu Divadlo, 1971 –1988 Divadlo E.F.Buriana Praha. 1988–93 odb. prac. Kabinetu pro studium č. div. ÚČSL ČSAV. 1978–92 dramaturg Studia Ypsilon. Od roku 1995 docent FF UK Praha, přednáší rovněž na FAMU, publikuje v Divad. revue, Divad. noviny, Lidové noviny. Člen Obce spisovatelů Divad. obce. Autor mnoha knižních publikací, statí ve sborn. a časopisech, spoluautor rozhlas. her i divad. her.

Čes.biografický slovník.Praha 1992.S.231.;. Kdo je kdo v ČR, osobnosti české současnosti, Praha 2002.