Osobnosti Moravy.eu

Tenorista. Studoval u M. Řezníčkové. Působil v ostravské operetě (1951) a v olomoucké opeře (1952 – 87). Měl krásný sametový hlas, vynikal muzikálností a výborným výrazovým ztvárněním svých postav. Hlavní role: Dalibor, Lukáš (Hubička), Laca (Její pastorkyňa), Manrico (Trubadúr), Turiddu (Sedlák kavalír), Cavaradossi (Tosca), Kalaf (Turandot), Samson (Samson a Dalila), Hoffmann (Hoffmannovy povídky), Florestan (Fidelio), Max (Čarostřelec), Tannhäuser, Lohengrin a mnoho rolí operetních.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha DÚ 1959.

'

Narozen ve Staré Vsi u Přerova. Bohosloví studoval v Olomouci. Ordinován r. 1936, od 1945 působil v Kroměříži,

SOKA Přerov, .Katalog kněží arcidiecése olomoucké.Olomouc 1949, S.82.(uvádí narození 14.3.).;.

Maturoval na Slovanském G v Olomouci v r. 1902, působil jako prof. reálky v Praze. Za 1. svět. války legionář v Itálii. Překládal z italštiny. Přeložil B. Croceho. Publikoval články „V naší revoluci“;

MSN, díl 7., S.41;Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962;.

Ředitel hospodářské školy ve Štítech, odb. články v region. a odb. tisku

Springer jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974, S.19.;.

Hráč na křídlovku a pozoun, po r. 1918 u vojenské hudby v Kroměříži až do r. 1933. Za okupace městským kapelníkem v Prostějově, kde učil též na hudební škole. Po r. 1945 dirigent hudby Vojenské akademie v Hranicích do r. 1948, od r. 1956 žil v Praze-Karlíně. Byl spoluzakladatelem Ústřední hudby ministerstva vnitra. Psal pochody a valčíky.

Československý hudební slovník.II.Praha 1965.S.700.;. Fabián, J.: Slovník osobností kulturního a společenského života valašska. Valašské Meziříčí. 2000. S.151.;

Měl hudební školu v Přerově v letech 1935–1942, kde pak ředitelem Městské hudební školy do r. 1945, poté řed. hud. školy v Prostějově . Inspektor hudeb. škol v kraji Olomouckém 1948–1955.

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S.707.;.

Funkcionář Národní jednoty a Sokola. Publikoval v místním a pedag. tisku. Aktivní člen Čs. klubu turistů. V r. 1918 člen Sm národního výboru. Národní a osvětový pracovník.

Pánek, František: Ze vzpomínek Ferdinanda Šnajdra. Severní Morava, sv. 17, Šumperk 1969, S. 54–56. ; Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1990, S. 147–148. /foto/;.

Působil v přerovské kapele Hockově, u vojenské hudby, kapelníkem hudby Rund a později Žerotín. Je autorem pochodů, tanců a předeher.

Literární místopis Přerovska – OA Přerov/přip.KK 93; Československý hudební slovník osob a institucí 2.M-Ž.Praha 1965.S.710.;

Vystudoval olomoucké gymnázium a právnickou fakultu v Praze. Po studiích pracoval jako koncipient v Olomouci. 1888 se přestěhoval do Hranic, kde převzal advokátní kancelář. 1896 se zasloužil o zřízení samostatné české školy v Hranicích. 10.9.1903 byl zvolen starostou města. Za jeho starostování byla vybudována plynárna, nemocnice, vodovod, park, osvětlení ulic atd. Redaktor a zakladatel časopisů: Hranicko-lipnické noviny; Hlasy z Pobečví. Od r. 1906 moravský zemský poslanec.

Masarykův slovník naučný.VII. Praha 1933.S. 82. Památník 60. výročí českého gymnázia. Olomouc SG 1927. S.187.

JUDr. František Šromota

Ozvučil mnoho dokumentárních filmů pro Českou televizi, byl vyznamenán Jiřím Pelikánem vyznamenáním Za vynikající práci. Přátelil se s J. Werichem, Dr. Štěpánem Koníčkem, Jiřím Fairaizlem, V. Menšíkem, J. Pelikánem, a dalšími osobnostmi.

Hanáček, duben 1996, S.4., .

Z data úmrtí je známo jen: 3 1982

Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci r. 1919, po studiích v Praze působil na univerzitě v Bratislavě do r. 1939, poté do r. 1968 prof. UK v Praze. Člen korespondent ČSAV (1955). Zabýval se občanským právem procesním.

Památník 60.výročí českého gymnazia v Olomouci.Olomouc 1927.S.224.; V sýpkách ducha.Olomouc 1992.S.148.; ČBS.Praha 1992.S.710.;.

Král, A.B.: Za malířem Fr.Štěpánkem.=Směr, 12.2.1986, S.4.;.

Z data úmrtí je známo jen: 2 1986

Po absolvování tří tříd gymnázia odešel do učení do Bystřice pod Hostýnem, kde do roku 1853. Jako kupecký mládenec byl zaměstnán do roku 1862 v Olomouci a 1 rok na učení v Německu. Od 1.1.1862 měl vlastní obchod se smíšeným zbožím v Přerově. Od r. 1874 působil v městském výboru, od r. 1877 v městské radě. Stál u zrodu TJ Sokol a od r. 1871 byl starostou TJ Sokol. Starostou města Přerova se stal v roce 1890. Zakladatel Úvěrní záložny a Sokola v Přerově

Lapáček, Jiří: Osobnosti města Přerova. Přerovské echo 1997, listopad S.3 (Foto).

Vyučil se kolářem a za 1. světové války bojoval na italské a albánské frontě. Po válce pracoval v Letově jako dřevomodelář. V Olomouci byl cvičitelem, starostou a organizátorem v místní Sokolské jednotě. Jeho životní láskou bylo divadlo (ochotnický spolek Mrštík), ale zejména divadlo loutkové. Od roku 1923 až do své smrti byl členem v letech 1931–1963 vedoucím Kašpárkovy říše Olomouc. Věnoval se loutkám téměř 50 let svého života, neoddělitelně spjatého s hejčínskou loutkovou scénou Kašpárkova říše. Jako principál ji vedl přes třicet let. Především byl vedoucí souboru a reřisér, ale i technolog, konstruktér a vychovatel několika generací amatérských loutkářů. Stál též u zrodu přehlídky Loutkářská Chrudim. Za svou činnost dostal Zlatý odznak Matěje Kopeckého.

Čechova Olomouc 1999. Olomouc 1999, S. 12–13. ; V měsíci lednu si připomínáme… Kdy,kde co v Olomouci, leden 2014. S.1. Výročí Františka Štěrby. Blogspot Otavínka 2.1.2024.

Středoškolský pedagog a překladatel.

Hanácké noviny, 3.2.1993, S.5.; Prostějovský týden, 10.2.1993, S.5.;.

Pocházel z rodiny pekařského mistra, absolvoval učitelský ústav v Kroměříži a následně vyučoval na školách v Pavlovicích na Hané, Kunštátě (zde se seznámil s budoucí manželkou, učitelkou Marií Krondlovou, †1950), Jihlavě, Rájci nad Svitavou (dnes Rájec-Jestřebí) a v Boskovicích, kde byl 1. 10. 1908 ustanoven zatímním učitelem měšťanské školy dívčí. Po zřízení měšťanské školy chlapecké v nedalekém Rájci nad Svitavou r. 1912 byl jmenován zatímním ředitelem (jako takový založil mj. školní kroniku), o definitivu se však nakonec neucházel a vrátil se do Boskovic, kde byl od 1. 3. 1913 ustanoven odborným učitelem na měšťanské škole chlapecké. 10. 12. 1914 odveden, 1. 2. 1915 narukoval do Brna a posléze po krátkém výcviku byl poslán na frontu, kde padl v bitvě u Lublinu v jihovýchodním Polsku. R. 1923 byla po něm v Rájci pojmenována ulice, 28. 10. 1928 byla odhalena jeho pamětní deska na budově rájecké školy. Byl znám hlavně jako básník. Psal přírodní, úvahovou i reflexivní lyriku v jemném, náladovém duchu lumírovské poesie, ponejvíce užíval pravidelný, vázaný verš, náměty čerpal ze svého okolí. Prvotiny publikoval časopisecky pod pseudonymy Fr. Lučan a později F. U. Erat, který vytvořil ze svého příjmení. Vydal básnické sbírky: Květy (1908), U lesní studánky (1909), Kruh (1909), Trosky (1910), Země milostná (1912), posmrtně vyšla sbírka Zhudebněný život (1918) a několik básní ve výboru Čtverozvuk (1926). Je též autorem povídkové knihy Horská zahrada (1918) a dodnes ceněného historického spisku Městečko Rájec (1913) o 65 str. se 17 dobovými snímky. Otec Jiřího Taufera (1911–1986), básníka a překladatele.

Wikipedie.cz

Narozen na Svatém Kopečku (n.m.č.města Olomouce), kde prožil dětství a mládí. Po studiu Slovanského gymnázia ( maturoval v r. 1951) studoval Palackého univerzitu, kterou absolvoval v r. 1954. Poté začal učit na školách v Lipníku nad Bečvou, v Prostějově a v Uničově. Svůj první literární pokus učinil už v době gymnazijních studií. Převážně se věnoval poezii, knižně mu vyšly dvě sbírky. Psal též prózu,, s kterou se účastnil soutěže vypsané Knihovnou města Olomouce. Taky rád maluje. Měl jednu soubornou výstavu, kde vystavoval na 80 olejomaleb. Jako trenér mládeže vychoval několik reprezentantů v atletice. Knihovna města Olomouce v literární soutěži Prvotiny 2006 vyhlásila 1. místo v poezii i proze v kategorii autorů 26 let a více. PaedDr., bydlí v Prostějově.

Telíšek, František: Svatokopecké příběhy aneb na Svatém Kopečku nežijí jen svatí…Olomouc vl.n. 2009.; Telíšek, František: Metamorfózy. Nakladatelství Olomouc 2008. (Básnická sbírka).

Šarka 44, Prostějov

V roce 1930 absolvoval reálku v Brně a abiturientský kurs učitelský. V letech 1931–1937 učil na obecních školách, 1938–1946 referent Čs. rozhlasu ve vysílání pro mládež. V roce 1951 získal v Olomouci na Pedagogické fakultě UP doktorát pedagogiky. Od r. 1960 působil na FF brněnské univerzity. Velká časopisecká publicistika. Autor knih: Ivánek; Barevná svítilna; Umění dětem; Úvod do studia literatury..

Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež.Praha,Al­batros 1985.S.421–425.;. Nekrolog. Zlatý máj, 18, 1974, č.7. S. 437. Česká literatura,22,1974,č­.6.S.567.

Doc. PaedDr. František Tenčík, CSc.

Syn Antona Josefa (1735–1797). Po otci převzal prospěerující obchod s přízí. V r. 1795 se výhodně oženil s Barborou, s dcerou bohaté šumperské rodiny Johanna Ferdinanda Ditricha z Dittrichsfeldu. Podobně jako jeho tchán získal šlechtický predikát ve státní justiční službě. V r. 1802 koupil chudobínské panství se statkem Loučany na Litovelsku a r. 1812 ještě panství Třemešek u Šumperka.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14.). Ostrava 2001. S. 129.

R. 1806 povýšen císařem Františkem II. do šlechtického stavu na rytíře. Zámek Třemešek (n.m.č. obce Dolní Studénky)

Syn Franze Xavera Tersche (1765–1819), bratr Antona Paduse Tersche (1798–1864). Podle otcovy závěti převzal panství Třemešek (Dolní Studénky) a ochod i reality v Šumperku. V roce 1825 se oženil s Emanuelou, sv.paní Závišovou z Osenice, s níž měl 7 dětí. Zemřela r. 1838. Roku 1841 převzal šumperskou poštu a když tu byla zřízena r. 1847 přepřahací stanice pro spojení Zábřeh – Šumperk – Frývaldov (Jeseník), získal v konkursu místo pošmitra rozšířeného poštovního úřadu. Soukromá Terschova pošta v Šumperku byla velorakouským unikátem, postátněna až po jeho smrti. R. 1848 byl Franz Tersch velitelem druhé kompanie Národní gardy (zemřel v hodnosti mjr. rakousko-uherské armády. R. 1850 byl zvolen členem obecního výboru.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2 (14.). Ostrava 2001.S. 129–130.

Syn Franze Xavera Tersche ( 1801–1884). Studoval na německém gymnáziu v Olomouci. Po jeho absolvování vstoupil do dobrovolného zem. střeleckého sboru, v němž mu byla propůjčna důstojnická hodnost. Do veřejného života vstoupil poprve r. 1876, kdy byl zvolen náhradníkem ve volbách do obecního zastupitelstva v Šumperku. R. 1882 zvolen starostou města Šumperka.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14.). Ostrava 2001.S. 130.

Člen VSMO, činný v sekcích pro dějiny lékařství, biologické a numismatické.Jeho působení je spjato s Olomouckem, s Uničovskem, kde hned po 2.svět.válce působil nejen jako lékař, ale i v oblasti kultury.Spolu­zakladatel Vlasteneckého kulturního uničovského sdružení /VKUS/, který byl založen 8.1.1946, kde zastával funkci jednatele.Působil též jako hudebník.Založil dechovou hudbu, byl vynikající houslista.Pracoval jako ved.zdrav.stř­.Uničovských strojíren a poté obv.lékař v Uničově. Zemřel v Domamyslicích u Prostějova (n.m.č. města Prostějov).

Musil, J.V.: Zasloužilý lékař.ZVSMO 1980, č.13–14, S.6–8..

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1911

Studoval gymnázium v Olomouci a maturoval v r. 1838. Po maturitě studoval filozofickou fakultu olomoucké univerzity, v kruhu kolem A. Šembery a prof. Helceleta. . Po 2 letech absolvoval zkoušky, které ho opravňovaly k soukromému vyučování gymnasistů. Krátce pak přijal místo domácího vychovatele v rodině hraběte Kolovrata-Liebsteinského. Toto místo později opustil, aby se mohl věnovat dalšímu studiu. Přestoupil na právnickou fakultu, ze které však záhy odešel. Poté vstoupil v Olomouci do vojenského sboru a navštěvoval jeho školy. Zde konečně našel obor, který se mu líbil  – matematiku. Po ukončení vojenské školy své vzdělání ještě doplnil na vojensko-inženýrské akademii ve Vídni. V roce 1851 ukončil i toto studium a byl jmenován poručíkem u ženijního pluku. Počínaje školním rokem 1851–52 přichází do Louky u Znojma, kam vojenská akademie z Vídně přesídlila, současně je ještě posluchačem vyššího ženijního kurzu. V roce 1854 ho ukončil a byl povýšen na nadporučíka a přidělen k ženijnímu štábu do Milana. Po několika měsících se musel z Itálie vrátit, neboť ženijní akademie v Louce potřebovala obsadit místo profesora deskriptivní geometrie, na které byl pro své kvality profesorským sborem vybrán. V r. 1864, po smrti prof. R. Skuherského přestoupil na polytechniku do Prahy, kde byl jmenován profesorem deskriptivní geometrie a stereotomie. Přes veškeré další lákavé nabídky zůstal tomuto ústavu věrný až do r. 1895, kdy byl penzionován. V roce 1871–72 zastával úřad rektora školy, v letech 1870–71, 1874–75 a 1878–79 byl děkanem odboru pozemního stavitelství, 1875–76, 1887–88 a 1890–91 děkanem odboru stavebního inženýrství. Po určitou dobu byl poslancem zemského sněmu a v letech 1879–95 říšské rady. František Tilšer byl ve své době uznávaným geometrem. Od r. 1865 byl členem Královské společnosti nauk.

OSN, XXV. Praha, 1906, S. 442–446; OSNND, VI/2. Praha 1943, S.1194. ;

Louka u Znojma je nyní součástí města Znojmo.

Od r. 1910 v Olomouci, absolvent SG v r. 1918, r. 1922 vysvěcen na kněze. Jako katecheta půs. v Olomouci-Pavlovičkách, od r. 1937 v Kelči u Hranic, 1938 ThDr. bohosl. fakulty v Olomouci, kde půs. do r. 1950, kdy byla bohosl. fak. zrušena. r. 1951–53 internován, poté administrátorem v M. Húzové. R. 1965 jmen. administrátorem praž. arcidiecéze, r. 1977 byl Pavlem VI. jmenován kardinálem. 1978 / 1991 arcib. pražský a primas český. V 80. letech vystupoval na obranu občan. práv v Československu. Zasloužil se o kanonizaci Anežky Přemyslovny. Autor řady monografií z oblasti katechetiky a pedagogiky. V Moravské Húzové pamětní deska vytvořená sochařem Olivou.

K život. jubileu Františka Kardinála Tomáška. A léta běží. -úvahy o životě a smrti. Středisko, sborník VSMO, 70–71, 1987–88, S. 173/fotografie-178;ČBS Praha, Academia 1992, S. 739 – 740. ;Katolické noviny, 26. 3. 1975,

Moravská Húzová (n. místní část obce Štěpánov).

Střední školu studoval v Olomouci, kde v roce 1893 maturoval na Slovanském gymnáziu. Poté studoval práva v Praze a po promoci v roce 1897 se vrátil do Olomouce, kde se věnoval advokacii.Už v roce 1901 se zapojil do činnosti spolku Žerotín, kde v období let 1920–1935 vykonával předsedu a zároveň byl od r. 1932 předsedou pěvecké župy Tovačovského, od r. 1907 též funkcionářem Divadelního družstva v Olomouci a členem výboru Jednoty divadelní občanské besedy, členem výboru Matice školské a věnoval se hudební publicistice.Pro­pagoval Slováckou lidovou píseň a v roce 1927 vydal Národní písně Slovácka. Pravidelně přispíval do Časopisu Vlastivědné společnosti musejní.

ČSHS II. Praha 1965. S.781.

JUDr. Ferdinand Tomek