Osobnosti Moravy.eu

Studoval FFUP od roku 1963 – 1966. FFUK absolvoval v Praze roku 1968, PhDr. 1969.

Česká literatura po roce 1945. www.

Maturoval na České reálce v Olomouci v roce 1948 a opět let později absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého, obor angličtina a španělština. Po promoci habilitoval a v období let 1968 – 1970 vedl Katedru germánské a anglické filologie. Z toho dva semestry přednášel na univerzitě v Shelfeldu . Období normalizace na UP přineslo s sebou zákaz pedagogické i vědecké činnosti. Zprvu byl převeden jako dozor do studijní čítárny, v roce 1974 krátce působil v ústavu vyšší nervové činnosti, odkud byl však také propuštěn. V letech 1975 – 1990 se živil jako topič kotlů ve Fakultní nemocnici. Od roku 1970 nesměl publikovat. V roce 1990 se docent Macháček vrátil na UP. Stal se proděkanem pro vědu a výzkum FF UP a o rok později byl jmenován profesorem pro anglický jazyk, vedoucím Katedry anglistiky a amerikanistky Filozofické fakulty UP. Zastával rovněž funkci prorektora Univerzity Palackého. Cena města Olomouce v oblasti společenské vědy za rok 1999.

Žurnál, 1992, č.23, S.5.;Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.;. Ševčíková, Hana – Petřík Miroslav : Cena města Olomouce. Olomouc 1999.;

Vycházel dvakrát měsíčně v redakci Josefa Krampola z Konice, v tiskárně Kramář a Procházka v Olomouci. Od 15.4.1899 byl redaktorem Kučera Karel. Od 1.1.1906 vycházel týdně s přílohou Hospodářský rádce. Přestal vycházet 1.10.1906.

Fischer, R.: České noviny a novináři v Olomouci 1848–1938. Olomouc 1938. S.24.

Maturoval r. 1953 na. SGO.Působil na přír. fak. UP, laboratoč optiky od r.1966, Odborný publicista.

Seznam a adresář absolventů SG v Olomouci 1918–1953.Olomouc 1989, S.48.;Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1983, S.355.; Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium, 2000.S.238;

O významu, který Marie Terezie (1717–1780), rakouská císařovna, česká a uherská královna přikládala olomoucké pevnosti, svědčí to, že v průběhu jejího budování se dvakrát osobně přijela přesvědčit o postupu prací. Poprvé zavítala do Olomouce se svým manželem Františkem Lotrinským 17. června 1748. Uvítána byla před městem u Kateřinské brány a pak odjela špalírem obyvatel, kněží a studentů do arcibiskupské rezidence. V Olomouci pobyla dva dny. Prohlédla si stavbu pevnosti, navštívila vojenské tábory u Olšan a Chválkovic i klášter Hradisko. Druhý den navštívila Svatý Kopeček. Druhá návštěva se konala v r. 1754.

Smetana, R.: Průvodce památkami v Olomouci. Ostrava 1966. S.26–62.; Spáčil, V.: Pevnostní město. In: Malé dějiny Olomouce. Ostrava 1972. S.78.

Markrabě Přemysl pobýval v Olomouci a potvrdil zde privilegia města Uničova.

Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc, Danal 1995. S 61.

Od roku 1968 působil ve Státní vědecké knihovně v Olomouci, od 1978 přednášel jednou týdně, vždy ve středu na Pedagogické VŠ v Ostravě, kde přednášel český jazyk u doc. Svobody. Od roku 1974 pravidelně publikoval ve Stráži lidu, Nové Svobodě, Tvorbě, Zemědělských novinách, recenze a kritické glosy k olomoucké činohře. Celkem asi 48 materiálů věnoval olomouckému divadlu. Tragicky zahynul.

Štěrbová, Alena: O olomoucké činohře. Ostrava 1990.

Rozená Ulrichová, učitelka, režisérka a dramatička, nositelka Ceny města Olomouce v oblasti dramatické umění, in memoriam. Po maturitě na Pedagogickém gymnáziu v Olomouci učila prvňáčky a poté působila jako učitelka na Základní škole v Horce nad Moravou. Už zde se objevila její snaha o práci s dětmi mimo výuku a začátky „pimprlování“. Koncem šedesátých let přešla učit do Lidové školy umění, kde v roce 1972 založila loutkářské oddělení. Krátce předtím dokončila dvouleté studium na Akademii muzických umění v Praze, obor loutkářství. Její soubor získával uznání a ocenění na loutkářské přehlídce v Chrudimi, vavříny úspěchů sbírala i později na krajských matiné a festivalech Loutka. Její vedení loutkářského souboru mělo několik specifických přístupů: upřednostňovala hravost dítěte, rozvíjela dětskou fantazii, vedla děti k vytváření symbolů a znaků i k vnímavosti uměleckého projevu. Dokázala připravit dětský kolektiv ke hře i práci s loutkou prostřednictvím cílené pohybové výchovy a dechových či hlasových cvičení. Záhy se stala její metoda pojmem a její úspěch na přehlídkách a soutěžích v Kaplici, Šrámkově Písku, v Rakousku i jinde se stal dramaturgickým přínosem nejen pro ní, jako učitelku a režisérku, ale zejména pro její žáky, kteří bývali zcela bezproblémově přijímání na konzervatoře a jiné školy uměleckého směru ( DAMU, JAMU). V průběhu devadesátých let dokončila vysokoškolské studium na AMU a zkušenosti z práce v Lidově dramatickém odboru publikovala v odborném tisku.

Ševčíková, H.: Biografie Věry Pánkové a Milady Mašatové – osobností české dramatické výchovy v Olomouci. 2000. Rkp. * Petřík, M.: Cena města Olomouce za období 2000, 2001 a 2002. Olomouc 2003. ; Ševčíková, Hana : Únorová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2004, č. 2.;

Mgr. Milada Mašatová

Roz. Lakomá. Bydlela v Olomouci- Černovír. Od mládí působila brigádně v olomoucké okresní knihovně a právě tento zájem se projevil i ve studiu na čtyřleté Střední knihovnické škole v Brně, kde maturovala v roce 1967. Poté začala pracovat v půjčovně pro dospělé, kde jsme se sešly, protože já byla po mateřské na polovičním úvazku.V únoru 1969 se vdávala a následovala svého chotě do Prahy , kde pracovala od 1.5.1969 po dobu deseti let v Národní knihovně. Po mateřské dovolené nastoupila do Technické knihovny Výzkumného ústavu v Běchovicích, kde působila patnáct let. Po zrušení knihovny pracovala mimo obor a roku 1998 zakotvila v nemocnici na Karlově náměstí, kde pracovala až do roku 2010 a pak odešla do důchodu. Nyní jako seniorka stále vypomáhá na posledním pracovišti, alespoň brigádně. Celá léta jsme v kontaktu. Do rodiště, kde má rodinu se Slávka několikrát za rok podívá a moje cesty do Prahy často byly také doplněny setkáním. Knihovnice tělem i duší.

Osobně znám, pracovaly jsme na stejném pracovišti v Okresní knihovně Olomouc 1967–1969./hš

Sborník nejlepších povídek a novel slovanských, básní a článků. Vycházel dvakrát měsíčně. Redaktorem a vydavatelem byl Karel Wolf ( od r. 1880 v Olomouci a redigoval od r. 1892 Náš Domov). Tiskl se v arcibiskupské tiskárně a pak u Kramáře a Procházky v Olomouci. Od r. 1896 u L. Klabusaye v Holešově.

Fischer, R.: České noviny a novináři v Olomouci 1848–1938. Olomouc 1938. S.24.

Narozen v obci Lazy u Karviné (nyní místní část města Orlová). Stodval dřevařskou školu ve Valašském Meziříčí, pak UMPRUM v Brně. V letech 1936–1946 působil ve firmě ASO v Olomouci a 1958–1961 vedoucím vývoje Kovo-dřevo.

Olomoucké hřbitovy a kolumbária. Olomouc, Memoria 2001. Domov 1971, č.2, S. 32–37. Domov 1971, č. 4, S. 5–10.

Vdova po stavebním asistentovi panu Josefu Maturovi. Působila v české společnosti od r. 1895–1907 ve výboru Ústavu hraběte Poetinga a v Jednotě divadelních ochotníků besedních. Roku 1913 se z Olomouce odstěhovala.

Fischer, R.: Olomoucký památník… Olomouc 1938.S.191.;

Uherský král Matyáš Korvín a uherská královna Beatrice Aragonská přijeli do Olomouce.

Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc: Danal, 1995. S.170.

Studoval v Opavě, působil ve Fryštátě, Rájci a Kateřinkách, zajímal se o knihovnictví, 1945 jmenován okresním knihovnickým inspektorem, 1951 pověřen vedením věd. knihovny Slezského ústavu v Opavě.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.5.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.79.

Byla založena nejstarší městská kniha olomoucká, v prvním zápise byla jména tehdejších členů městské rady.

Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc, Danal 1995. S.92.

Ředitel Okresního vlastivědného muzea jako etnograf, 1985–1990 vědecký pracovník ve Slezském muzeu v Opavě, od 1990 ředitel muzea v Šumperku. Publikační činnost zaměřena zejména na historii etnografie jako vědní dispciplíny, problematika lidového umění a řemesel.

Kdo je kdo 1994/1995. Praha 1994.S.361.; Severní Morava sv.82, 2001, Šumperk 2001., S.67, foto.,

Vyučil se obchodním příručím u příbuzných v Olomouci. Po smrti svého otce se v roce 1931 stává svobodným umělcem. Stanislav Menšík byl samouk, ale pracoval na sobě a zdokonaloval své umění. Snažil se dostat do ateliéru Alfonse Muchy i Františka Bílka, což se mu nepovedlo. Nicméně absolvoval alespoň ve třicátých letech formou soukromých konzultací školení u Alfonse Muchy, kterého pak vždy uváděl jako svého učitele. Velkým inspiračním zdrojem se pro něj pak stal francouzský malíř Georges Rouault, díky němuž upevnil svůj vitrážový styl s výraznými tmavými konturami oddělujícími barevné plochy. V počátcích tvorby maloval většinou krajinky, především z okolí Svatého Kopečka. Od roku 1937 se u něj už objevují biblické náměty a duchovní tematika. Za vrchol jeho tvorby považujeme válečné roky, zejména 1942 až 1944. Členské výstavy v Brně, Olomouci, Prostějově aj. Maloval bezmála 40 let. Výsledkem je kolem 500 maleb, 1 500 kreseb, 30 grafik, 10 ex libris, 20 ilustrovaných knih a bibliofilií. Své dílo prezentoval na zhruba 70 výstavách. Jeho obrazy jsou kromě soukromých sbírek v ČR a zahraničí zastoupeny zejména v majetku Muzea umění Olomouc, Moravské galerie v Brně a Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně. Téměř celý život strávil na Svatém Kopečku. Od roku 1945 také pravidelně pobýval na své chalupě v Ludvíkově u Vrbna v Jeseníkách.Tě­žiště jeho tvorby spočívá v křesťanských námětech, věnoval se však také krajinomalbě, zátiší i malířskému záznamu prostých příběhů a útržků života.
Po Stanislavu Menšíkovi je pojmenována ulice na Svatém Kopečku.

Smejkal, B. : Výtvarný odkaz Stanislava Menšíka. =ZVSMO 1980, č. 13–14, S. 8–11;

• bk-: Živé dílo Stanislava Menšíka. =Kdy, kde, co v Olomouci, 1987, listopad, S. 34;

/mv/: Malíř Jeseníků. Lidová demokracie, 1990, 16. 6. , S. 4;

• bk-: Vzpomínka na Stanislava Menšíka. Stráž lidu, 1987, 21. 11. , S. 4;

Narozen na Svatém Kopečku,( nyní Olomouc)

Městská rada přijala na jeden rok do úřadu městského písaře Matouše Pausa, jenž v Olomouci působil do roku 1508. Paus založil dvě knihy formulářů pro českou radniční korespondenci a roku 1507 olomoucký kopiář korespondence, vedený do roku 1521, jenž obsahuje rovněž olomoucká právní naučení jiným městským soudům z let 1514–1516.

Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc: Danal, 1995. S.184.

Narozen v muzikantské rodině. První základy houslové hry mu dal otec, pak byl žákem LŠU Žerotín, úspěšně absolvoval brněnskou konzervatoř a při zaměstnání dálkocě studoval JAMU v Brně. Od r. 1971 byl v olomouckém operním orchestru zástupcem koncertního mistra a za dva roky byl jmenován koncertním mistrem. Náročnou funkci vykonával 30 let a pak vypomáhal v primové skupině až do svých 65 let. Byl členem Olomouckého smyčcového kvarteta, které později vedl jako primárius. Taky vystupoval jako výpomocný koncertní mistr v Západočeském symfonickém orchestru.

Ryšavý, Milan: ..a blahopřejeme. Kdy, kde, co v Olomouci. Duben 2014. S.3.

V roce 1957 absolvoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci, od 1959 – 1963 prac. Laboratoře optiky ČSAV. Spolupráce s Katedrou optiky Př.fakulty UP v Olomouci. Působí v Ústavu radiotechniky a elektroniky AV ČR. Člen výboru České a Slovenské společnosti pro fotoniku.

ČBS.Praha 1992.S.460.;. Malíšek, V.: Doc.RNDr. Miroslav Miler, DrSc. jubilující. In: Jemná mechanika a optika (JMO), 50, 2005, č. 10. S. 305.

Rozená Bečáková. Narozena v olomoucké porodnici. Rodina pak žila do roku 1965 v Uničově a v roce 1966 se vrátila do Velké Bystřice. Absolvovala Střední ekonomickou školu v Olomouci. Od roku 1976 se aktivně věnuje folklóru. Spolupracovala s Helenou Lisickou a stále pečuje o její hrob.
Propagátorka kroje a kultury moravské Hané, která o sobě mimo jiné říká: „Kroj mi učaroval a zájem o něj mne už neopustil. V roce 1976 pak vznikl taneční soubor u jehož založení jsem nechyběla. To vše předurčilo další léta mého života se zájmem o lidové umění na Hané – o kroj, zvyky a tradice. K poznání historie mi pomohlo i téměř 30 let práce na matrice ve Velké Bystřici. V poslední době se nejvíce věnuji osvětě znalostí hanáckého kroje a jeho vrácení do koruny moravských krojů. Provádím přednášky pro dětí předškolního i školního věku, seniory a různé spolky se zájmem o lidovou kulturu na Hané.“ V říjnu 2021 vyšla kniha o hanáckém kroji s názvem Hanácký lidový oděv.

Osobní sdělení hš Nominace na Osobnost Moravy 2019

Týdeník tiskl se v knihtiskárně F.Slavíka v Olomouci. Vydavatelem, redaktorem a majitelem byl Jan Lang, dřívější redaktor Pozoru. Směr listu byl národně koservativní. Dnem 22.12.1899 byl list přeložen do Kroměříže a v Olomouci zůstala jen pobočná redakce.

Fischer, R.: České noviny a novináři v Olomouci 1848–1938. Olomouc 1938. S.24–25.

Morová epidemie v Olomouci si vyžádala početné oběti. Na mor též zemřel olomoucký biskup Tas z Boskovic a byl pohřben v katedrále sv. Václava v Olomouci.

Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc: Danal, 1995. S.172.

Časopis vycházel v redakci Bedřicha Rozehnala. Jako humoristická příloha vycházel „Ječmínek“. 15.10.1864 přestal časopis vycházet.

Fischer, R.: České noviny a novináři 1848–1938. Olomouc 1938. S.10–12.