Osobnosti Moravy.eu

Pracoval v Rakousku, na Moravě i v Čechách. Po smrti F. Lucheseho císařským stavitelem. Podílel se na projektu arcibiskupské residence. 1686–8 přestavba zámku v Kroměříži, 1666 – 68 galerie a rotunda zámecké zahrady v Kroměříži.

Poche, E.: Encyklopedie čes.výtvarného umění.Praha, Academia 1975.S.523.;Hlobil, I.: Olomouc.Praha, Odeon 1984.S.90.;.

Objevuje se v Olomouci od r. 1666. V r. 1673 a 1674 pracoval na freskách v olomoucké biskupské residenci. Též v sále zámku v Kroměříži.

Poche, E.: Encyklopedie českého výtvarného umění.Praha, Academia 1975.S.522.; Páleníček, L.: Výtvarné umění na Kroměřížsku.Kro­měříž 1940.S.86.; Hlobil, I.: Olomouc.Praha, Odeon 1984.S.90.;.

V roce 1930 absolvoval reálku v Brně a abiturientský kurs učitelský. V letech 1931–1937 učil na obecních školách, 1938–1946 referent Čs. rozhlasu ve vysílání pro mládež. V roce 1951 získal v Olomouci na Pedagogické fakultě UP doktorát pedagogiky. Od r. 1960 působil na FF brněnské univerzity. Velká časopisecká publicistika. Autor knih: Ivánek; Barevná svítilna; Umění dětem; Úvod do studia literatury..

Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež.Praha,Al­batros 1985.S.421–425.;. Nekrolog. Zlatý máj, 18, 1974, č.7. S. 437. Česká literatura,22,1974,č­.6.S.567.

Doc. PaedDr. František Tenčík, CSc.

V letech 1954–1958 působil na Katedře zoologie UP. Průkopník etologie v Československu.

ČBS. Praha 1992.S.734. Ka­pitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S.351.

V letech 1906–1919 učil na zemské střední hospodářské škole v Přerově, od r. 1919 působil na VŠZ v Brně, obor trigonometrie. Autor učebnic VŠ, spoluautor technického a lesnického slovníku. Napsal přes 50 vědec. prací. Autor Plánu města Přerova z r. 1912, vydal Fr. Bayer.

ČBS.Praha 1992.S.735.;Li­terární místopis OA Přerov, duben 1993.;.

Narozen v Okrouhlé (u Blanska). 1935–1945 středoškolský pedagog na růrných místech, 1954–1951 pedagog vysoké školy politické a sociální v Brně, 1951–1959 pedagogické fakulty UJEP v Brně.V letech 1959–1971 vedoucí katedry geografie přírodovědecké fakulty UP v Olomouci, 1975–76 předseda Čs. společnosti zeměpisné v Praze.Věnoval se teorii vyučování, matematické geografii a kartografii.2.díl Hospodářský zeměpis (1947, 1948), matematický zeměpis a kartografie (1965, 1970).

ČBS.Praha 1992. S 736.; Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.351.;

V letech 1963 – 1969 působil na katedře geografie přírodovědec. fak. UP v Olomouci, poté do r. 1985 na UJEP Brno. Zabývá se historickou a regionální geografií, geografií dopravy a biogeografií. Podílel se na tvorbě historicko geogr. map.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.357.;ČBS­.Praha 1992.S.744.;.Mar­tínkovi, J.a M.: Kdo byl kdo, naši cestovatelé a geografové.Praha 1998.S.439.

Maturoval na RG v Přerově, Jiří Trávníček – houslista, primárius, pedagog. , patří k čelným zjevům poválečné generace našich interpretů, především v oblasti komorní hudby. Konzervatoř v Brně absolvoval na jaře r. 1948, Janáčkovu akademii múzických umění v r. 1952. Byl primáriem v r. 1947 vniknuvšího smyčcového kvarteta, od r. 1949 nesoucího název Janáčkovo. Těžiště jeho sólového působení spatřujeme v letech 1951 1956, kdy s orchestry FOK, Ostravskou filharmonií, Slovenskou filharmonií a především SOKB, kde působil jako koncertní mistr, provedl celou řadu stěžejních děl koncertního repertoáru. V recitalových programech spolupracoval s klavíristy Kovářem, Ermlem, Duchoslavem a Tomáškovou-Vévodovou. V r. 1956 se Janáčkovo kvarteto prosadilo výrazně mezinárodně a umělec přesunul těžiště svojí koncertní aktivity jednoznačně do kvartetní interpretace. Jako pedagog se po dvouleté epizodě na Konzervatoři v Brně definitivně etabloval na JAMU, od 1. 4. 1969 jmenován docentem spolu s ostatními členy Janáčkova kvarteta Adolfem Sýkorou (2. housle), Jiřím Kratochvílem (viola), Ph. Dr. Karlem Krafkou (violoncello). Janáčkovu kvartetu vtiskl svůj interpretační rukopis, představující klasicko romantickou syntézu. Zemřel tragicky.

Československý hudební slovník.II.Praha 1965.S.788.;.

Vlaštovičky (n.mč. Opavy)

Po dokončení studia získala první angažmá v Horáckém divadle v Jihlavě, kde však setrvala jen jednu sezónu (1948–1949), následovaly další nedlouhé štace na Moravě, v působila v Krajském oblastním divadle v Olomouci (1949–1950), v Beskydském divadle v Novém Jičíně (1950–1953) a ve Státním divadle v Ostravě (1953–1955). Dalších třicet let profesního i osobního života pak spojila s Brnem, dvanáct let hrála v Divadle bratří Mrštíků (1955–1967) a nakonec byla členkou souboru Státního (dnes Národního) divadla v Brně (1967–1985). Její doménou byly postavě charakterově nejednoznačné, které přes jejich zemitý základ a obyčejnou lidskost dokázala Trýbová ztvárnit s neobyčejnou noblesou. Na jevištích dvou předních brněnských divadel hrála Trýbová řadu postav světového i domácího repertoáru. Z jejích vystoupení stojí za zmínku představení Loupežník, Jenúfa, Žebrácká opera, Majitelé klíčů nebo Babička. Objevila se též v deseti filmech a televizních seriálech.

ČBS.Praha 1992.S.748.;. BSSSM, seš.10 (22.) Ostrava 2007.S. 69–70. (Uvádí datum úmrtí 23.12.2005)

Studoval v Brně, kde také prožil část svého života.

Ůdaje z dopisu p.Jaroslava Olberta ze Lhoty nad Moravou 44, ze dne 2.2.1994.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1893 a narozen ve Lhotě nad Moravou (nyní část obce Náklo).

Narozena v obci Lhota nad Moravou. Po maturitě na gymnáziu ve Valašském Meziříčí v roce 1919 odešla studovat do Prahy, kde v r., 1925 absolvovala přír. vědy. na KU.. Tanec studovala v Paříži. V r.1930 rozvinula podnětnou činnost ve svém oboru. V té době byla také nějaký čas v Alžíru. Po r. 1945 působila pedagogicky na konzervatoři v Brně do r. 1949, pak v Praze, kde působila i na AMU. Její odborná publicistická činnost v Tanečních listech /1945–49, divadelních programech a denním tisku/Rovnost/ má dokumentární a podnětný význam. RNDr. Tymichová zůstala svobodná a zemřela v Brně, kde je též pochována..

Dopis z 2.2.1994 od pana Jaroslava Olberta, Lhota nad Moravou 44.;ČSHS.II.Praha 1965.S.805.;.

Lhota nad Moravou – nyní místní část obce Náklo.

Půs.v Bystřici p.H. 1873–4, Rozvadovice u Litovle 1874–1877, v Bilanech 1887–88.Vydával Listy pedagogické. Byl ředitel měšťanských škol na jihovýchodní a jižní Moravě. V letech 1911–14 byl školní inspektor ve Vídni. Dal podnět k vydávání veškerých spisů J.A.Komenského.

Kujal, B.: Pedagogický slovník.I, II.Praha SPN 1965.; V.S.: Úlehlovská výročí.=ZVSMO 1983–84, č.19–20, S.36–38./portrét M.Švabinského/; Zelina, L.: Vzpomínky Josefa Úlehly na učitelské působení v Rozvadovicích­.=ZVSMO 1983–1984, č.19–20, S.53–54.; Československý biografický slovník.Praha 1992; Pedagogická encyklopedie.3­.Praha 1940;

Bílany – místní část města Kroměříž.

Rozvadovice patří k městu Litovel.

Brněnský profesor fyziologie rostlin byl v roce 1946–1947 prvním děkanem PF UP a 7.11.1946 řídil první shromáždění jejich učitelů. Stál u zrodu myšlenky na bieninum přírodních věd při FF UP. Kromě fiziologie se Úlehla významně zapsal do vývoje evropské ekologie rostlin. Napsal velkou řadu knih a odborných článků, které ovlivnili mnoho studentů.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.225–227;

Narozen v učitelské rodině. V r. 1890 se přestěhoval s rodiči do Opavy. Studoval gymnázium a byl ovlivněn prof. Praskem. V té době se také věnoval hudbě, hře na klavír a varhany. Maturoval opožděně kvůli nemoci, až v r. 1901. Poté začal studovat práva v Praze, po třech semestrech přestoupil na filozofickou fakultu, obor dějepis, zeměpis. od letního semestru studoval tyto obory na univerzitě ve Vídni, kde si rozšířil studium o slavistiku, germanistiku, filozofii a dějiny umění. Státní zkoušky vykonal v r. 1908. První učitelské místo nastoupil v Olomouci jako profesor češtiny v r. 1906 na německé reálce.. V roce 1908/1908 vyučoval dějepis na ČRO a od září 1909 byl profesorem zemské vyšší reálky v Příboře. V roce 1915 byl přeložen do Velkého Meziříčí a od 1919 na české klasické gymnázium v Brně. V roce 1925 byl penzionován. Autor řady učebnic pro studenty středních škol. Bohatá publikační činnost.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.2.Opava 1976.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy.10. Ostrava 1998. S. 154–156.;

Od r. 1930 Německé divadlo Brno-tanečník;MD Olomouc, Ostrava, od r. 1946 SD Brno.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha, DÚ 1959, S. 254.

Studoval gymnázium v Hradci Králové, spolužák Aloise Jiráska. Ředitelem gymnázia v Přerově 1899–1918. V r. 1895 mu vyšla u J. Otty v Praze kniha Životopis B. Němcové. Přispěl do sborníku B. Němcová, vyd. r. 1912. 1913 otiskl Korespondenci a zápisky B. N. Měl přátelské styky s potomky B. N. , na 50. výročí smrti spisovatelky pozval do Přerova nejstarší dceru BN Bohdanu.

Čechák, Vl. : Literatura přerovského regionu. Olomouc FFUP 1981, S. 24–25. /Dipl. práce, archiv FFUP, č. 4072/;.

Narozen v Újezdci u České Skalice – nyní součást obce Lhota pod Hořčičkami.

Maturoval v roce 1932 na gymnáziu v Zábřehu. 1937 promován na doktora filozofie na FF KU v Praze. Po studiích byl lektorem Vinohradského divadla, později nastoupil dráhu středoškol. profesora. 1942 byl zatčen gestapem v Jičíně, vězněn v Kartouzích a v Pečkově paláci v Praze. Byl zastřelen při heydrichovském běsnění v Brně.

Průvodce.Zábřežský kulturní a informační měsíčník.roč.41,č.7–8,S.4.

V roce 1883 absolvoval arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, poté bohosloveckou fakultu v Olomouci. Vysvěcen r. 1887 a poté kooperátorem v Hanušovicích. V r. 1889 katechetou německé reálky v Rýmařově a v r. 1892 nadačním kaplanem na Nové Ulici v Olomouci. V tomto roce založil také obrázkový časopis Náš domov, který v r. 1908 přesunul do Brna. V r. 1898 katechetou na gymnáziu v Zábřehu. Od r. 1904–1.3.1918 profesorem náboženství na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Spoluzakladatelem Družiny literární a umělecké v r. 1913. V letech 1914–1919 místopředsedou DLU. Jako mladý literát začínal básněmi a užíval literární pseudonymy: Jos. Jasanovič, Bohdan Loucký, Adam Kuchlovský. Zabýval se literární historií, kritikou, publikoval v časopisch : Archa a Hlídka. Psal národopisné studie. Pro nemoc pensionován a na odpočinku žil jako konsistorní rada v.v. ve Vyškově, kde po smrti i pohřben.

Vévoda, J.: K.Křen.Brno 1927.; Památník k 60. výročí českého gymnázia v Olomouci 1867–1927. Olomouc 1927. S. 174–175.: Poselství. Olomouc 1938. S. 374–376.;

Od 11 let studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kde v roce 1909 maturoval. Poté odešel do Prahy studovat geografii na Karlově univerzitě. Po promoci působil jako středoškolský profesor. Zprvu učil na gymnáziu v Kolíně, od roku 1919 na Obchodní akademii v Praze a o pět let později se habilitoval na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V roce 1927 se stal mimořádným a 1931 řádným profesorem zeměpisu. Vybudoval zde moderní geografické pracoviště , Geografický ústav ČSAV a též katedru geografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Hlavní význam jeho vědeckého a pedagogického díla spočívá v autorství řady vysokoškolských učebnic.Už v roce 1922 vydal Fyzikální zeměpis. V letech 1934 až 1939 vyšla třídílná kniha fyzického zeměpisu a to: Ovzduší a vodstvo, Pevnina a Rostlinstvo a živočišstvo. Byl o ní velký zájem a vyšla ve třech reedicích. V roce 1948 vyšel Všeobecný zeměpis a roku 1966 Základy fyzického zeměpisu. V roce 1973 vydalo nakladatelství Academia vynikající dílo „ Vývoj moravské geografie. Působil též v redakčních radách odborných časopisů, podílel se na vydání Československého vojenského atlasu a Atlasu ČSSR. Také jeho přednášky na vysoké škole měly vynikající úroveň. Dokázaly zaujmout a nadchnout posluchače. V roce 1952 byl zvolen členem korespondentem ČSAV. V roce 1966 dostal zlatou medaili UP a stříbrnou medaili brněnské univerzity. Univerzita Palackého v Olomouci mu v roce 1968 udělila čestný doktorát přírodních věd. Zemřel 19. srpna 1973 v Brně. U příležitosti oslav stého výročí narození se v lednu 1990 uskutečnily v rodišti vzpomínkové oslavy a na jeho rodném domě byla odhalena pamětní deska.

Nekovář, F. Za univ.prof. F. Vitáskem. Středisko, 63, 1974–1976, S. 170–171. Plachá, Zd.: Dr. František Vitásek. Velkobystřické noviny, 1993, č.9. S. 6. Nekrolog. Lidé a země, 22, 1973, č.11. S. 522.

Působil v Lipníku.

Dvořák, J.: K nedožitým pětasedmdesátinám Bartoše Vlčka.Sb.VSMO, 62, 1973, S.274.; Štafeta, 1980, č.4, S.22–23.; Hanácké noviny, 18.1.1996, S.5., Hranické noviny, 22.-28.3.1996, S.4..

Narozen ve Votěchově na Prostějovsku. Studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci kde maturoval roku 1895. Poté absolvoval abit. kurs na učitelském ústavu v Brně, žák Leoše Janáčka. V r. 1900–1926 učil na uč. ústavu v Příboře.

Stárek, Z.: SČS II.Praha 1982.S.666–667.; Československý hudební slovník osob a institucí 2.M-Ž.Praha 1963.; Opus musicum,29,1997,­č.4.S.156–161.

Vojtěchov (n.m.č. obce Hvozd).

Narozen na Blanensku. V r. 1938 abs. konzervatoř v Brně – harfa, komposice, dirigentování. V Olomouci 1943–1947 korepetitor českého divadla, poté dirigent zpěvohry 1947–1948, od 1948–1951 sbormistr zpěvohry St. divadla v Brně. 1963 inv. důchod pro srdeční chorobu.

Bránský: Hudební slovník. Boskovice 1984. S.165.;.

Narozen v Lomnici u Tišnova. (n. Tišnov) Vedoucí výpravy Divadla bří Mrštíků v Brně, scénograf Slováckého divadla v U. Hradišti a v Severomoravském divadle v Šumperku.

Robeš, Bohumil: Výtvarník od Mrštíků.Lidová demokracie,1.3­.1993,

V Olomouci působil v Moravském divadle 30 let a ztvárnil zde téměž 150 rolí. V roce 2008 připravil vzpomínkový večer na dramaturga, textaře a básníka Jiřího Flíčka, který by se byl 30.11.2008 dožil 75 let.

Jana Brtnová – osobní sdělení.

Studoval gynnázium v Přerově po maturitě odešel do Zlína kde obchodním zástupcem u fy Baťa. Od r. 1946 působil v Praze, editor díla Josefa Lady a Aleny Ladové, Odb. publicista, funkcionář fotbal. týmu Sparta Praha. Zemřel náhle na mozkovou příhodu v benešovské nemocnici. Pohřeb 10. 10. 1994 v Praze/Straš­nicích, kremace. Měl 2 syny: Jan Vrána, Josef Lada.

Osobní sdělení p.Ireny Vránové, 1.manželky.Úmrtní oznámení.. http://otavinka.blog.cz/1410/jan-vrana