Osobnosti Moravy.eu

Studoval AVU v Praze u prof. Pirnera, v r. 1887 byl na studijní cestě v Benátkách a absolvoval r. 1890., V r. 1894 se přestěhoval do Plzně, kde 25 let vedl malířskou školu. Ilustrace publikoval v časopisu. Paleček. Ilustroval knihy. Pracoval s Mikolášem Alšem. Maloval též náboženské obrazy. Provedl nástropní malby pro kostel v Dřevohosticích.

Toman, P.: Slovník čes.výtvarných umělců.I. Praha 1949. S.550–551.;.

Věrka se narodila v Litovli. Absolvovala VŠ zemědělskou. Pracovala v knihovně na pobočce. Taky ráda fotografuje a její snímky najdeme v regionálním tis­ku.

Osobní sdělení

Ing. Věra Krajňáková

Rozený Kreuziger. V letech 1912–1916 studoval gymnázium v Zábřeze, poté Obchodní akademii v Prostějově, kde maturoval 17.6.1920. Pak pracoval u svého strýce v Bystřici pod Perštýnem a v letech 1921–1924 studoval Vysokou školu obchodní v Praze. Od roku 1924 působil v Olomouci jako suplující profesor na Obchodní akademii, kde učil obchodní korespondenci, krasopis a obchodní nauku. V roce 1927 jmenován zatimním profesorem. Po vojenské základní službě 1927–1929 byl v r. 1931 jmenován definitivním profesorem Obchodní akademie v Olomouci, kde od r. 1932 vyučoval národní hospodářství, od r. 1933 účetnictví, od 1935 němčinu, od r. 1938 psaní strojem Od r. 1962 vykonával mj. i soudního znalce na účetnictví a písmo. Na Obchodní akademii a později Střední ekonomické škole učil celkem 38 let. Do důchodu odešel 1962 a pak ještě 12 let vypomáhal až do r, 1974. Znalec dějin olomouckého školství. Ženil se v roce 1929 a měl dceru Jiřinu ( * 1930 provd. Smětalová) a syna Miloslava (*1932).

Jubileum významného olomouckého pedagoga.KKC v Olomouci, 1991, červenec-srpen, s.9.;Foto Osobní sdělení Haně Ševčíkové dne 15.8.1995.

Dne 17.3.1947 se celá rodina kromě otce Josefa K. nechala přejmenovat a začala užívat jméno KRAJNÝ.

Vysokou školu absolvoval v Olomouci, kde studoval FFUP, obor dějiny umění. Poté působil v Alšově galerii v Hluboké nad Vltavou. Delší čas působil ve správě kulturních středisek v zahraničí, 6 let na čs. velvyslanectví ve Vídni a do srpna 1990 v Rumunsku, kdy odešel do důchodu. Nyní žije v Praze.

Springer, Jan: Co dalo Šumpersko literatuře. Šumperk 1974. S.11. Některé informace od prof. Josefa Krajného (1901–2000).

Studoval obor klavírní hra na Konzervatoři Pavla Josefa Vejvanovského v Kroměříži (1958–1963, pedagogové Jiří Doležel a Josef Skalák) a na pražské AMU u Františka Maxiána (1963–69); uměleckou aspiranturu absolvoval u Ivana Moravce (1973). Byl sólistou Pražského komorního orchestru (1971–81), poté (do 1989) sólistou České filharmonie. V roce 1975 obdržel čestné uznání v soutěži královny Alžběty v Bruselu, 1976 zvítězil v soutěži v italské Senegálii. 1982 získal za nahrávku klavírních koncertů francouzských autorů Grand Prix du Disque Paris. Od roku 1992 je pedagogem pražské AMU (odborný asistent 1991, docent 1997). Krajný vystoupil na koncertech v rámci hudebních festivalů v Baalbeku, Aténách, Bergenu, Lublani, Harogate; samostatně koncertoval v USA (New York: Carnegie Hall 1972, 1977, 1983, Washington D. C.: Kennedy Center 1997, National Galery 2007), v Anglii (Wigmor Hall Londýn 2002), v Rusku (Moskva: Čajkovského sál), v Německu (Berlín, Mnichov), Rakousku (Vídeň, Salcburk), ve Francii (Paříž), v Belgii (Brusel), v Austrálii (Sydney, Melbourne), v Argentině (Buenos Aires: Teatro Colon), na Kubě (Havana), dále v Japonsku, v Jihoafrické republice, v Egyptě, v Mexiku a jinde; na zahraničních zájezdech v USA, Kanadě, Mexiku, Austrálii, Japonsku atd. Spolupracoval mimo jiné s Pražským komorním orchestrem, s Českou filharmonií, se Státní filharmonií Brno atd. V roce 1990 provedl v československé premiéře 2. symfonii (The Age of Anxiety) Leonarda Bernsteina, 1993 poprvé provedl Koncert g moll pro klavír a orchestr Antonína Dvořáka v Jižní Africe, v sezóně 1999–2000 přednesl 4. klavírní koncert (Inkantace) Bohuslava Martinů v New Yorku a v Kuala Lumpuru. Na gramofonové desky nahrál Boris Krajný kompletní klavírní dílo a koncerty pro klavír Maurice Ravela; dále pořídil snímky děl Johana Sebastiana Bacha (Ciaconne, Chorální předehry), nahrál Klavírní koncert č. 3 Bély Bartóka, skladby Ludwiga van Beethovena (Sonáta C dur, op. 53, Andante favori), Fryderyka Chopina (Fantazie f moll, op. 49), Alberta Roussela (Koncert pro klavír), Arthura Honeggera (Concertino), Francoise Poulenca (Aubade), díla Antonína Dvořáka (Klavírní kvintet), Sergeje Prokofjeva (Koncert pro klavír č. 3), Erwina Schulhoffa (Partita, Etudy), Césara Francka, Clauda Debussyho a dalších. Pro rozhlas nahrál mimo jiné řadu skladeb českých skladatelů 20. století (Jana Tausingra, Klementa Slavického, Ladislava Kubíka, Emila Hlobila, Bohuslava Martinů, Ivana Řezáče, Oldřicha Františka Korteho a jiných). Krajný natáčel pro firmy Supraphon, Panton, Pavanne, Bonton, Rosa, Harmonia mundi apod. Krajného hra, ovlivněná oběma významnými učiteli, se vyznačuje jemnou, kultivovanou zvukovostí, zejména v podání romantického a impresionistického repertoáru.

Kdo je kdo 1991/1992.I.Praha 1991.S.474 – 475.; Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. Praha 1998. ČBS.Praha 1992.S.356.;. Čeští koncertní umělci – instrumentalisté. Praha 1983. Český hudební slovník. www.

Jeho otec Miloslav Krajný (1909–1993), lékař internista. Sourozenci : Miloš (* 1941) MUDr. alergolog – žije v Kanadě
Aleš (* 1943) žije v Německu.

Rozený Kreutziger. Jméno si změnil spolu s bratrem Josefem dne 17.3.1947 na KRAJNÝ. V Olomouci působil koncem 50. let. Měl 2 děti : syna (Jiří, Ing.) a dceru Alenu, MuDr. provd. Váchová, žil v Brně.

Informace od jeho bratra Josefa Krajného paní Haně Ševčíkové 15.8.1995.

KLK v Olomouci vydala první číslo „Zpravodaje“ pro potřeby malých knihoven v kraji. Byly zde publikovány přehledy významných výročí, životopisy spisovatelů, texty besed o knihách. V roce 1964 byl Zpravodaj vesnického knihovníka přeměněn na dvou měsíčník s názvem Vesnický knihovník.

Z data narození je známo jen: 2 1959

V letech 1934–1942 studoval ČRO a maturoval s vyznamenáním a zvláštním pochvalným uznáním z fyziky. Uzavření vysokých škol mu zabránilo vstoupit na univerzitu a tak vystudoval 2 letý nástavbový kurs při Vyšší průmyslové škole strojní v Brně. Po osvobození se zapsal na obor matematika a fyzika na MU v Brně, kde ukončil studia státními zkouškami v r. 1948. Již během studia se stal asistentem ústavu teoretické a experimentální elektrotechniky Vysoké školy technické v Brně a specializoval se na matematickou analýzu. V r. 1949 dosáhl doktorátu přírodních věd. V letech 1948–1966 působil v n.p. Meopta Přerov, kde od r. 1953 v ústavu pro výzkum optiky a jemné mechaniky vedl úsek fyzikální optiky. V r. 1958 byl v Meoptě instalován samočinný počítač, první provozně nasazený počítač v ČSSR. V 60. letech se aktivně podílel na budování výpočtového střediska OKD v ostravě a jako hlavní řešitel všech úkolů početní laboratoře v Meoptě byl opakovaně vysílán na studijní pobyt do NSR. V r. 1964 získal vědecký titul kandidáta fyzikomatematických věd (CSc.) Od r. 1966 byl vedoucím výpočetního střediska Přírodovědecké fakulty UP, změněnou později na Laboratoř výpočetní techniky. Od r. 1940 byl členem Jednoty českých matematiků a fyziků a pracoval v Čs. vědeckotechnické společnosti, několik let byl i jejím okresním předsedou v Přerově.

Laitoch, M.: K šedesátinám Milana Krále. In: Pokroky matematiky a fyziky, astronomie. 28.1.1983, č.5. S. 294–295.; Almanach SGO 1997. S. 456.; Paměti obce Skrbeň. Danal Olomouc 1999. S 97–98.;

Pracoval jako inspektor ČSD v Olomouci.

Filip, Z. : Připomínky ke PKK 1987. ;

V r. 1905 absolvoval německé gymnázium v Šumperku a poté se přihlásil na techniku do Brna. Po dokončení studií působil jako asistent. V r. 1912 odchází do služeb státní stavební správy v Lublani. Uplatnil se jako vynikající projektant vodních děl, mostních a železničních staveb a současně také jako pedagog technivké fakulty lublaňské univerzity. Později se stává děkanem fakulty a po válce rektorem univerzity.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1995.S.68.;

Chodil do měšťanské školy Na Palackého ulici. V roce 1935 začal pracovat v Optikotechně, dnešní Meopta až do důchodu 1971. V roce 1938 se oženil. Ke sportu se dostal v 15 letech, kdy začal cvičit v Sokole. Od 19 let závodil. Jeho disciplínou byl běh. Zakladatel Sokola v Meoptě Přerov. Člen DTJ a atletického klubu SK Přerov. Od r. 1943 župní náčelník Přerovské atletické župy. Aktivně sportoval do roku 1944. Kronikář DTJ. Autor řady knih o atletickém sportu. Pak působil jako trenér. Rada města Přerova mu udělila Cenu města Přerova

• medaili J. A. Komenského.

RN. Jaroslav Králík, nestor přerovských atletů vzpomíná.In Přerovské Echo. 7/8 2001, S.7. Fišmistrová, Věra: Kalendárium. Přerovské listy 2010, březen S. 6.;

Asistent VŠT v Praze, profesor státní průmyslové školy v Brně 1907–1910. V roce 1910–1911 projekt rodiného domu F. Kováříka v Prostějově.

Zatloukal, Pavel: Počátky moderní architektury na Moravě a ve Slezsku.Olomouc 1981., Poche,E.: Encyklopedie česk. výtvarn. umění, Praha, 1975., ČBS 20.století, 2.díl, Praha, 1999., Chmel,Z.: Galerie Brněnsk. osobností, 1.díl, Brno, 1998.

AbsOlvoval SG v r. 1928. Poté studoval němčinu a češtinu na Masarykově univerzitě v Brně. Od r. 1933 působil jako profesor na Obchodní akademii v Olomouci, poté ve Frenštátě a nakonec v Opavě. V letech 1948–1953 vědeckým pracovníkem a zástupcem Slezského studijního ústavu, poté 2 roky působil jako vědecký tajemník v brněnské pobočce ústavu pro jazyk český a v letech 1956–1963 v jeho pražském centru. Redigoval sborník jazykovědných studií věnovaných významnému českému dialektologovi Adolfu Kellnerovi (1904–1953), jehož vědecké dílo sám zhodnotil v úvodní studii. Referáty a recenzemi přispíval do časopisů Naše řeč. Slovanský přehled, Listy filologické, Acta Comeniana. Dlouhodobě se věnoval dialektologickému výzkumu rodného kraje, který posléze zúročil v knize " Nářečí na Kelčsku" (1984). V roce 1965 přešel do Kabinetu pro vydávání díla J.A. Komenského Československé akademie věd. 1969–1979 se podílel na vydání textů v sedmi svazcích díla. Své práce věnoval především slezské jazykovědě.

Símě hořčičné.Olomouc 1947.S.229.;V sýp­kách ducha.Olomouc 1992.S.152.;.Práz­dninová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, červenec, srpen 2009, S. 13, 16,17. ; Steiner, M. : Stanislav Králík (1909–1987), Acta Comeniana 8 (XXXII) 1989, S. 206 an.

Maturoval na SG v Olomouci roku 1932. Působil ve Šternberku jako primář nemocnice.

V sýpkách ducha.Olomouc 1992.S.153.; Símě hořčičné.Olomouc 1947.S.230.;

Po maturitě na českém gymnáziu ve Valašském Meziříčí studoval v Praze a v Jeně filologii. Po promoci s aprobací středoškolského učitele češtiny, němčiny, latiny a těsnopisu učil na reálném gymnáziu v Mladé Boleslavi a v Telči. V letech 1911 – 1922 učil na České reálce v Olomouci. V této době také začal pravidelně publikovat v různých časopisech. Psal fejetony, drobné črty, překládal z němčiny, dokumentoval kulturní život v působišti. Publikoval též pod pseudonymy: Regulus, Adolf Skřehota a šiframi KKK, K.K.,–k a to zejména v časopisech Pozor, Lidové noviny, Stráž Moravy, Slezský sborník, Péče o studentstvo a průběžně do Prombergrových kalendářů. Po roce 1918 se hodně věnoval osvětové činnosti v Národní jednotě, byl výborným řečníkem. Patřil mezi významné členy Městského osvětového sboru, Městské knihovní rady a v roce 1928 se stal jejím předsedou. V roce 1920 přijal provizorní místo profesora češtiny a němčiny na Dívčím reálném gymnáziu, kde byl v roce 1923 jmenován ředitelem. Vedl pak školu na vysoké odborné úrovni až do září 1939, kdy byl předčasně penzionován. Odstěhoval se pak z Olomouce do Skaličky u Hranic, rodiště své ženy. Zde v ústraní se věnoval náročné vědecké práci. Zkoumal odlišnosti kelečského nářečí, jímž se mluvilo jen v devíti obcích kolem rodiště. Spolupracoval se Slezským ústavem ČSAV v Opavě. Vracel se rád do Olomouce, kde také zemřel.

Králík, S. : Za Kl. králíkem. Slezský sborník, 52, 1954. S. 557. ; Ficek, V. : Biografický slovník širšího Ostravska. 2. Opava 1976. S. 76–77. ;.
Buď zdrávo nám Gymnázium dívčí Olomouc. Sborník k 80. výročí založení školy. Olomouc 1999.S. 28–29. Ševčíková, Hana: Listopadová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, 19, 2009, listopad. S.7.; BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S.56.

Vystudoval LF UP v Olomouci, promoval v roce 1951, habilitace v roce 1990. Emeritní primář chirurgického oddělení nemocnice v Přerově a profesor LF UP Olomouc. V současnosti pracuje jako konsultant a soudní znalec. Působil v Olomouci, Ostravě, Přerově, kde v současné době vykonává funkci okresního zdravotního rady. Chirurg, přednosta chirurgické kliniky v Olomouci v letech 1991–1993. Předtím působil jako primář na chirurgickém oddělení nemocnice v Přerově (1976–1987). Význačný odborník jícnové chirurgie.

http://koalice.wz.cz/kandidati.html (Volby do Městského zastupitelstva Přerov v r. 2006.) Katalog národních autorit. NK Praha

Prof. MUDr. Jiří Králík, DrSc.

Bojoval na ruské frontě, v listopadu 1916 raněn. Od srpna 1917 na rekonvalescenci v Luhačovicích. Kontaktoval se s J. Rošickým (1884–1942) a přes bratra Františka Kramáře (1891–1955) s tajným výborem Mafie. Stal se vojenským zpravodajcem Mafie na Moravě a ve Slezsku. Od listopadu 1918 zabezpečoval návrat čs. legií z Itálie. V letech 1919–1923 pracoval na ministerstvu obrany, od r. 1923 ve výslužbě.

Slovník prvního českého odboje 1914–1918. Praha, Hermes 1993.S.70.

Pracoval na pražském magistrátu, vstoupil do mladočeské strany, zapojil se do odbojové skupiny Františka Síse (1878–1938). Od ledna 1917 zabezpečoval konspiraci s vojáky v tajném výboru Mafie, vytvořil organizační základ vojenského odboje aspolu s bratrem Antonínem (1886–1970) založil vojenskou Mafii. V říjnu 1918 komisař a odborový přednosta ministerstva financí.

Slovník prvního čs.odboje 1914–1918.Praha, Hermes 1993.S.70–71.;

Po smrti bratra Františka v r. 1866 převzal lékárnu v Přerově, od r. 1874 v Olomouci, kde r. 1870 založil se svým zetěm Karlem Procházkou českou tiskárnu pod firmou „Národní knihtiskárna Kramář&Procházka“. Předseda Matice školské. Literárně činný. Napsal: Domácí slovník poučný;Základy chemické technologie; aj. Překládal z Voltaira/Karel XII. , král švédský/aj.

Fischer, R.: Olomoucký památník…Olomouc 1938, S.159–160.;Hýsek, M.: Literární Morava…Praha 1911, S.226.;OSN.XV.Praha 1900, S.61.;Z díla: Olomouc, královské hlavní město Moravy.Olomouc, Kramář 1881.216 s;. V červnu si připomínáme..In: Kdy-kde-co, Olomouc 2014, červen., S,1–2.

Ved. prodejny Antikvariát v Olomouci do r. 1975

Kart.VSMO.

Učitel klavíru v Olomouci od roku 1961. Autor skladeb k dělnickým olympiádám.

Studoval konzervatoř v Brně, kde absolvoval 1938. Při studiu dirigoval brněnské pěvecké sdružení Dalibor (1934–1937), Foerster (1937–1941, 1947–1952). V letech 1940–1943 dirigoval olomoucký Žerotín a poté studoval, obor dirigent u P.Dědečka v letech 1943–1944 a právnickou fakultu v Brně, kde promoval na doktora 1945. V letech 1947–1951 studoval JAMU u Frant. Stupky a J. Šoupala. Pak učil hře na klavír na Městské hudební škole v Brně a 1954–1956 vedl hudební školu v Brně-Židenicích, od 1956 hudební školu v Líšni. Byl též klavírním doprovázečem, vedl různé orchestry a soubory.

Československý hudební slovník.Sv.1.P., SHV 1963. S.736.; Přehled úmrtí osob české a slov.hudební kultury v letech 1965–1982. P., Divadel.ústav 1983­..

V r. 1943 jmenován docentem bulharských dějin na univ. ve Skopji, r. 1945 v Sofii. Od r. 1948 působil v Olomouci-profesor východoevropských dějin a prvním vedoucím katedry historie. Bádání: původ Valachů na vých. Moravě

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.5.Opava 1983.S.77–78.;.

Vystudoval na učitelském ústavu v Příboře. Svou učitelskou dráhu nastoupil na obecné škole v Postřelmově, poté v Libhošti, Trnávce, Frýdlantě nad Ostravicí, Lhotce, Příboře. 1900 odchází do Brna a studuje na české technice matematiku a přírodní vědy. 1905 byl jmenován profesorem učitelského ústavu ve Slezské Ostravě. Současně učil na ostravské hornické škole. 1902 založil populárně vědecký časopis Příroda a škola. Sám napsal trojdílnou příručku Přehledy věd přírodních.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.95–97.;