Osobnosti Moravy.eu

Narozen u Nymburka. vyučil se knihkupcem v Jičíně v letech 1905–1907. Poté sehnal místo pomocníka v novém knihkupectví v Mostě nazv. Severočeské menšinové knihkupectví. Další štace byla v Prostějově a od listopadu 1910 v Olomouci, kde se v červnu 1912 oženil s Františkou Othovou. Měli 5 dětí. V letech 1915–1918 se účastnil 1. světové války. Po skončení války se vrátil do Prahy, kde v roce 1919 byl vedoucím knihkupectví nově vytvořené Československé strany lidové a zárověň vzniklo vydavatelství U zlatého klasu, které působilo do r. 1923. Poté založil vlastní nakladatelství a knihkupectví ve Voršilské ulici. V roce 1934 nastala krize a nakladatelství muselo být zlikvidováno.

Wikipedie.cz

Narozen v Těškovicích u Bílovce. V roce 1934 se rodina přestěhovala do Hněvotína u Olomouce. V roce 1952 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Práva vystudoval v Praze a souběžně navštěvoval AVU přednášky uměnovědné v ateliéru prof. F. Ketzka. FFMU – obor dějiny výtvarného umění absolvoval v Brně u prof. Richtera, Kutala, Bohdana Laciny aj.. Po promoci JUDr v r. 1956, dostal umístěnku na Slovensko, kde působil jako advokátní koncipient v Bánské Bystrici čtyři roky. Od roku 1960 žil v Olomouci. Působil jako advokát, publikoval ve Zpravodaji VSMO aj. region. tisku. Ved. sekce dějin umění VSMO. Po roce 1990 privátní advokát až do roku 2008. Psal poezii a maloval. Byl to jeho největší koníček. Jeho dcera Dr. Eva Slezáková vlastní soukromou Galerii 1499. Členem Unie výtvarných umělců Olomoucka.V r. 1990 vydával čas. Nové rozhledy. Vydal mj. soukr. bibliofil. publ. Míjení; Přítomnost básně; Z italské itineráře; Et cetera…

https://advokatnidenik.cz/…avem-kupkou/ Kupka, Václav Et cetera… Olomouc vl.n. 2008.

JUDr. Václav Kupka

Narozen v Holici u Olomouce. V roce 1944 maturoval na Polívkově reálném gymnáziu v Olomouci. Rok před absolvováním (1949) AVU Praha, prof. Rada- byl vyloučen z politických důvodů. V roce 1950 byl přijat za člena Svazu československých výtvarných umělců. Po vojně pracoval v letech 1952–1955 jako reklamní grafik v Sigmě Lutín. Poté byl ve svobodném povolání. Od r. 1965 – 1968 externí učitel katedry výtvarné výchovy FFUP, vyučoval malbě. V roce 1968 začal učit na Střední umělecké škole v Uherském Hradišti a na podzim t.r. odešel do švýcarského exilu.Jako nezávislý umělec prošel složitou cestou. Počáteční tvůrčí vývoj je spjat s Cézánnovským pojetím malby, později se dopracoval k vlastní svébytné figurálnosti. Figurální abstrakci věnoval i své teoretické stati. V roce 1973 se usadil v Lucernu a založil tam soukromou malířskou školu Kunstseminar Luzern.Tu vedl do roku 1985, kdy odešel do důchodu. Jeho rozsáhlou retrospektivu představilo Muzeum umění v roce 2005.

Výtvarníci a teoretici VVUP 1946 – 1986.Olomouc 1986.;. Kolář, B. a kol.: Slovanské gymnázium literární.Olomouc, Danal 2000.S.378–379. Daněk, Ladislav: Radoslav Kutra. In: Oznámení o Ikarově letu. Olomouc 1998. S.136–139.; Olomoucká kulturní scéna přišla v lednu o dvě osobnosti.In:O­lomoucké listy 2020, č.2. S.8.

Holice u Olomouce jsou nyní součástí města Olomouc.

Narozen na Přerovsku. Užíval literární pseudonym Adam Chlumecký (viz.t.)

Poselství. Olomouc 1938. S 297–298. Vybíral, B. : Beletristický přínos olomouckého kraje. Olomouc 1940. Hýsek, M.: Literární Morava 1849–1885. Praha 1911.,S. 255–256. Lexikon české literatury. 2 díl/1.sv. Praha 1993, S. 408–409.

Vl. jm. Miloš Victor Ignác Kvapil V roce 1965 absolvoval SVVŠ (nyní gymnázium) v Prostějově. Pak studoval obor knihovnictví a vědeckých informací na UK Praha, kde promoval r. 1971. Byl na vojenské službě v Kroměříži. Působil jako knihovník ve Státní vědecké knihovně Olomouc, poté na Informačním centru Výzkumného ústavu oděvního v Prostějově, ředitel Informačního centra UPOL, knihovník technické knihovny Moravských železáren v Olomouci, vedoucí Informační služby Městského úřadu v Prostějově a v letech 1997–2009 ředitel Městské knihovny v Prostějově. Souběžně v letech 1992–2009 editorem prostějovské Štafety. Ocenění: Cena českých knihovníků (2007)
cena Velkomoravský knihovník (2008)
Cena města Prostějova (2009) Žije v Moravské Třebové, ale do Prostějova se rád vrací. Autor turistických průvodců po Prostějovsku. Poezii píše od roku 2002. Vyšlo mu k dubnu 2023 – 9 básnických sbírek. Eukleidovská seč klásků lásky (2003); Císařovy vousy (2012); O přírodě – Peri Fyseos (2013); Útesy času (2014); K větší cti a slávě Boží (2016) a rozšířené 2. vydání (2018); Vůně moře a lišejníku (2015); Mlhy podzimní noci (2020); Ozvěny (2022);

Bartková, Hana: Prostějovský deník.Čtenář reportér – článek /6491037 Kvapil, Miloš: Pár slov na úvod. Ozvěny.Olomouc 2022. S.8. Doplnění biogramu viz meil 23.4. 2023 a 24.4.2023.

PhDr. Miloš Kvapil užívá též pseudonym Miloš QAPIL /Píše básně o 23 slokách/

dne 23.4. 2023/hš

Vystudoval bohosloví v Olomouci, 1878. Působil od roku 1935 ve Vrahovicích, ředitel školy.

Katalog kněží arcibiskupství olomouckého.Olomouc 1949.S.124 –125.;.

V roce 1890 absolvoval gymnázium v Kroměříži, poté bohosloví v Olomouci, kde vysvěcen r. 1895. Působil na Valašsku. Kokory 1895–1907, Rokytnice 1907–1916, poté dómským vikářem v Olomouci, r. 1934 odešel do pense. Členem DLU 1914–1935, 1919–1928 členem výboru. Publikoval pod pseudonymem J. Lesík.

Poselství. Olomouc 1938. S. 299–300.

Studoval RG v Kyjově, restaurátor v hradišťské dílně fy A. Uhlíře, abs. AVU Praha, 1948–51 FFUP Olomouc, obor výtv. výchova, 1959–1965 studium dějin umění na univerzitě v Brně. Od r. 1951 v KVM Olomouc-galerie, do odchodu do důchodu v r. 1983. Ředitel Oblastní galerie v Olomouci. Autor výtvar. katalogů , publikací a článků v tisku.
Člen Mezinárodní rady muzeí ICOM při UNESCO v Paříži. (Mj. Sochař Julius Pelikán, Ruská a sovětská grafika 19. a 20. století ze státních uměleckých sbírek Grafického kabinetu v Drážďanech – s L.Machytkou, Adolf Kašpar – s M. Filipovou autor řady výstavních katalogů.

Zatloukal, P.: Nezapomenutelná osobnost.=Hanácké noviny, 1990, 19.4., S.4.; Kmoníčková, Eva: V roce 1989 zemřeli.Brno, SVK 1990, S.26.;.

PaedDr. Jaromír Lakosil

Člen VSMO od r.1969 – 1992. Litovelský hrnčíř.Bydlel v Litovli Na rybníčku č.38.

Kart.VSMO;Janoušek, Dušan: Litovelský hrnčíř Josef Lamr.=Štafeta­.Prostějov 1981, č.2., vnitřní str.obálky.;Úmrtní parte..

Narozen v Držovicích (n.m.č. Prostějova). Po teologických studiích v Olomouci působil zprvu jako duchovní v Životicích, potom jako učitel náboženství v Ostravě. Po získání doktorátu z teologie učil na ostravském matičním gymnáziu. Jeho pedagogická činnost byla provázena různými literárními aktivitami. Publikoval medailonky o významných osobnostech a myslitelích. Autor esejí. Z díla: Po stopách světce z Assisi (Ostrava 1901)
Otec pouště svatý Jeroným (Ostrava 1920)

Kahan nad černou zemí. Ostrava 1948. S.107–108. BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S.60.

ThDr. Alois Lang

Doc. AMU Praha .

ČBS, Praha 1990.

Studoval v Olomouci a ve Vídni, kde se stal magistrem práva a filozofie. Vysvěcen na kněze v Olomouci 1656.1658–1663 byl farářem v Dolní Moravici (u Sovince) a v Osoblaze. 1668 děkanem a farářem v Šumperku. V době čarodějnických procesů vystupoval proti nim a byl Bobligem rovněž obviněn z čarodějnictví. Uvězněn na Mírově, mučen a v Mohelnici 18.9.1685 upálen.

V roce 1998 byla při olomouckém arcibiskupství zřízena komise, která zkoumala protokoly, výpovědi i rozsudky inkvizičního soudu. V červnu 2000 odhalil v Šumperku olomoucký arcibiskup Jan Graubner děkanu Lautnerovi pamětní desku. V mohelnických Městských sadech je na místě jeho popravy pamětní deska.

Bibliografický slovník Slezska a severní Moravy.4.Opava, 1995, S.78.; http://cs.wikipedia.org.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1622

Do r.1862 se učil u kováře Karla Gerlacha v Olomouci-Pavlovičky, kde se stal tovaryšem. R. 1868 se osamostatnil a r.1892 jmenován knížecím arcibiskupským dodavatelem zámečnických a kovářských prací. Jeho práce uvidíme na hradě Bouzov, v olomouckých kostelech u sv. Mořice a sv.Václava, i na kandelábru Denisova ulice.. Podílel se taky na rekonstrukci radnice (1901–1904), výstavbě dómu. Jeho synem a pokračovatelem byl Raimund Lefenda ( 1872–1952. Pohřben na ústředním hřbitově. Na hrobě je kříž navržený Adolfem Kašparem, který pochází z dílny rodiny Lefendovy.

Mlčák, L.: Olomoucký kovář a umělecký zámečník Johann Lefenda. Okresní archiv v Olomouci 1989.Olomouc 1990, S.159–166 /fotografie/.;

Otec skladatele Franze Lehára, bratr Antonína Lehára (*1840). Vyučil se sklářem, ale brzy se věnoval hudbě. Hudebník u vojenské hudby. Působil ve Šternberku, Vídni, Praze, Komárně.

Gregor, Vladimír: Hudební místopis Severomoravského kraje. Ostrava 1987. S.36. Va­líček, Josef : Hudební skladatel Franz Lehár a severní Morava. SM, Šumperk, sv.19. S. 53–54. (foto domku čp.137 v Šumvaldě.) Kalendárium osobností Moravy 1996–2000. Brno-Olomouc 1995. S.42.

Syn Tomáše Lenocha (1868–1937). Abs. učitelský ústav v Olomouci, a učil na ZŠ Komenium, po válce v Libavé a Moravském Berouně, 22 let v Dolanech ředitelem školy a 11 let na Svatém Kopečku. Byl kronikářem obce Dolany. Dlouholetým členem VSMO, účastník regionálních konferencí Kroměříž, Olomouc.

Svatý Kopeček – část města Olomouc. Libavá – nyní Město Libavá

Narozen na Svatém Kopečku u Olomouce (n.m.č. města Olomouc). Studoval gymnázium v Olomouci, poté konzervatoř v Praze, žák J.B.Foerstera 1919–1921, vystudoval hud.vědu FFUK Praha.Pohotový improvizátor, doprovazeč, od r. 1931 hrál v jazz.duu s E.Schulhoffem­.Spolupracoval s ČsR.Koncertoval v zahraničí/Belgie, Holandsko.Po r. 1945 založil vlastní rytmickou skupinu, která doprovázela každodenní živě vysílaný ranní tělocvik.Autor klavírních symfonických a komorních skladeb.Mj.Sym­f.báseň Divoženka, podle F.Kožíka, rozh.premiéra 22.4.1942.;

Kotek, J.: Kronika české synkopy.Praha 1975.;Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby.Praha 1990.S.317 – 318.;.

Syn Jana Ležatky st. Datum křtu. Pracoval pro četné kostely moravské, 1786 bohatou štukovou výzdobu chrámu sv. Mořice v Kroměříži a farní kostel v Drahotuších (n.m.č. města Hranice)a ve Slatěnicích (n. Slatinice).

Toman, P.: Slovník.II.S.29.;.

Od útlého dětství žil v Litovli. Střední knihovnickou školu studoval v Brně. Po maturitě působil v letech 1980–1986 v Okresní knihovně v Olomouci. Jako mladý, začínající pracovník nemohl z platu knihovníka uživit rodinu a proto odešel z oboru do obchodního resortu. Vystřídal několik zaměstnání. Výtvarný talent zúročil v propagačním oddělení Jednoty, kde pracoval jako litograf. Po sametové revoluci se opět dostal ke svým milovaným knížkám a vedl prodejnu hudebních kazet, knih a gramofonových desek v Olomouci, poté působil v Uničově a pak krátce vedl prodejnu TYCHO. V červnu 1996 se stal majitelem knihkupectví a posléze Antikvariátu Atlas Alfa v Litovli. Ilustroval a psal leporela. U titulů Tom a Mimi (1992) Znáte je ? (1994), Z pohádky do pohádky (1995), Jedeme, plujeme a létáme (1995), Grimm: Märchen (1995) aj. najdeme v tiráži jeho jméno. Psal texty a básničky, ilustroval učebnice a školní pomůcky pro pedagogická nakladatelství. V letech 2010 a 2015 mu vyšly tyto tituly hanáckých bájí a pověstí „Tož tak“ (2010) a fejetonů, písniček ,básniček a vzpomínek „Tož baď“ (2011).; " No deť" (2012); " Hanácká konverzace" (2013); a " Dež se se narodil a co belo potom" (2014). Je aktivním členem ochotnického divadelního odboru Sokola v Litovli, kde se uplatnil nejen jako herec, ale i režisér. Spolupracuje i s Hanáckou Mozekou – zejména o adventu, ale i v pořadech Hanácké ambasády „Přendite si splknút“, které se konají dvakrát či třikrát za rok. V roce 2000 stál u zrodu Klubu litovelského petanque , kde byl osm let prezidentem KLIPu. Každoročně pořádá turnaj pro děti a mládež pro Modrou velrybu v Bílé Lhotě. Vášnivě se věnuje také sběratelské činnosti – sbírá pohledy, zejména kulaté, staré pohlednice, zápalkové etikety, a dětské knihy. Od podzimu roku 2010 je členem zastupitelstva v Litovli, kde působí v Letopisné komisi. Jeho velkým snem je prosadit v Litovli muzeum dětské knihy.

Červencová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy, 2011, červenec.S.7. e­mailová zpráva ze dne 20.6.2016.

http://otavinka.blog.cz (50 Petr Linduška 50 )

Narozen v čp. 56. Absolvoval nižší české gymnázium v Olomouci a učitelský ústav v Příboře. Poté učitelem v Nákle (1887–1891), Laškově (1891–1895), v Želechovicích (1895–1910), Troubelicích (1910–1926), kde ředitelem školy. Poté školním inspektorem v Uničově a na Zábžežsku. Od r. 1927 žil na penzi v Olomouci. Autor divadelních her pro děti a knih o čtení a matematice. Autor divadelní hry Ječmínek, král hroudy (1923). Pro Klub českých turistů v Uničově vyráběl mapy. Načtrl mapku Bradlo, která je uložena spolu s fotkou jmenovaného v archivu OÚ Hnojice. V roce 1914 napsal krátký článek pod názvem Zpráva o činnosti pěvecko čtenářského spolku Vlastimil v Hnojicích v letech 1864–1894.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990, S.2.;. Ottův slovník naučný XXVIII.Praha 1909. S. 902–903. Pol, Oldřich: Osobnosti Hnojic. Rkp.

V roce 1664 vstoupil do olomouckého kláštera augustiánů kanovníků Všech svatých, kde 21.12.16665 složil řeholní sliby a přijal řádové jméno Antonín.Vysvěcen byl roku 1667.Roku 1671 byl jmenován převorem olomouckého kláštera.Za své malířské zásluhy byl 1685 potvzen ve funkci děkana kláštera.V ní působil až do roku 1688, kdy byl odvolán, aby se mohl více věnovat svým uměleckým zakázkám.Jeho znalost freskové techniky svědčí o jistém školení.Pravdě­podobně studoval filozofii na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě 1664–1671 a současně bral lekce malířství u K.Škréty.Za­kladatel barokní malby na Moravě.Významná byla jeho umělecká poradenská činnost pro jeho příznivce, olomouckého biskupa Karla II. z Lichtensteinu-Castelcornu (1664–1695) ve své době proslulého mecenáše umění a stvebníka.Lublinský vychoval také jednoho svého žáka Dionysa Friedricha Strausse (1660–1720).

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.seš.10­.Ostrava 1998.S.111–112.;

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1936

Vystudoval teologii a vstoupil do řádu sv. Dominika. 1874 byl vysvěcen na kněze. Ve službách řádu působil v Olomouci, Uhrách, Praze. Podílel se na vzniku uč. ústavu pro dívky v Olomouci. Zemřel v Místku (n. Frýdek-Místek).

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.83;

V Olomouci působil od r. 1953, kde prof. vnitřního lékařství LFUP, v r. 1970 odchod do důchodu. V letech 1990–1991 reaktivace Vedení spojených kateder vnitř. lékařství, přednášky z lékař. etiky. Předseda čs. kardiolog. společnosti 1959–1971, čest. členem 1991. Byl předsedou IV. kongresu Evropské kardiolog. společnosti v Praze 1964, čest. členem Britisch Cardiac Society ad. Studijní pobyty v zahraničí 1936 Anglie, 1947 USA, 1968 Itálie, přednášková turné v letech 1962, 1966 a 1969, Indie, Indonésie a Dánsko. Autorem více než 170 prací. 1993–1994 člen vědecké rady LF UP. Autor učebnic (Vnitří lékařství, dosud 4 vyd. 1955, 1960, 1969, 1971. )

Portrét, foto. Žurnál, 1992, č. 40, S. 8, červen. ; ČBS. Praha1992. S. 418. ;.

Narozen v Unčovicích (n.m.č.Litovle). V roce 1889 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci a v r. absolvoval 1893 bohosloví. Poté kooperátorem v Kateřinkách u Opavy-pracoval s J. Vyhlídalem, 1920–1935 v Litultovicích. Působil též ve Studené Loučce u Mohelnice. Drobná próza, hanácké črty, překlady z francouštiny do Našince. Od r. 1916 člen Družiny literární a umělecké. S V. Pinkavou zprac. topografii Unčovic pro Moravskou vlastivědu/Li­tovelsko 1903/. Pseud. A. L. Tvrzský. Z díla: Cikánské historky. 1912. ; Otázka alkoholismu v přítomnosti­. 1911.

Ficek, V. : Biografie širšího Ostravska. Seš. 4. Opava, Slezský ústav ČSAV 1981, S. 80–81. ; Slavík, B. : Hanácké písemnictví. Olomouc 1940. ;Poselství. Olomouc 1938, S. 303. ;. BSSSM, seš.4(16.).Ostrava 2003. S.62–63. Poselství. Almanach Družiny literární a umělecké. Olomouc 1938. S.303–304.

Studená Loučka (n.m.č. Mohelnice).

Syn rolníka studoval 1861–1868 na gymnáziu v Olomouci a poté absolvoval teologickou fakultu.Po vysvěcení na kněze 5.7.1872 byl jmenován kaplanem v Pitíně a r. 1879 v sousedních Bojkovicích. R. 1881 se stal farářem v Prusinovicích na Holešovsku, kde působil do r. 1915. Po odchodu do výslužby žil jako konzistorní rada a emeritní farář v Příboře. Volný čas věnoval genealogii významného rodu Prusinovských z Víckova. Korespondoval s významnými vlastivědnými pracovníky Vincencem Praskem, Josefem Zukalem, Vítězslavem Houdkem ad.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14). Ostrava 2001. S. 90.

Písmák, kronikář, publicista, činovník řady spolků, autor nedochované kroniky obce a vedoucí redaktor sborníku Štěpánov sobě (1911).

Koudela, Miroslav:Paměti obce Štěpánova.Ště­pánov.Danal, 1997. S.69., Kráčmar, Jiří: Naše výročí, Naše noviny, č.196. 1.11.1997.fot.