Osobnosti Moravy.eu

Narodil se v Července čp.144,, kde byl jeho otec zaměstnán u ČSD jako strojvůdce. Vystudoval litovelské Reálné gymnázium (maturoval 1943), poté šel na roční doškolení na učitelský ústav do Kroměříže, učil na měšťance v Lošticích a užil si i válečného nasazení na výrobě tanků. Po válce ( 13.5.1945) odešel do Prahy, kde studoval dějiny umění u prof. Antonína Matějčka. V r.1949 absolvoval FFUK, obor dějiny umění, estetika. Poté pracoval půl roku v NG, v oddělení, které vedla dr.Anna Masaryková a pak se na doporučení prof. Matějčka stal v letech 1950–58 asistentem prof. V.V. Štecha na AVU. Pro svůj nekompromisní postoj musel však AVU opustit a vrátil se do Nár. galerie (1958–63) a pak se stal profesorem Střední umělecko-průmyslové školy na Žižkově, kde působil do r. 1969. Tehdy vyhrál v konkursu na docenta umění UP v Olomouci, kde přednášel 1969–1985 celých 16 let (kde učil v úterý a středu a pak se zas vracel do Prahy). Současně dále přednášel již od r.1950 v Praze na FAMU, kde mu byl konečně po 40 letech ( v r. 1993) udělen titul profesora. Pedagogickou aktivitu neustále provázela bohatá činnost publikační, řady katalogových statí, monografií (o Františku Tichém, Janu Kupeckém, Janu Zrzavém a mj.). Je autorem 35 uměleckých monografií..Výz­namná je organizátorská práce prof. F. Dvořáka jako dlouholetého předsedy Spolku českých bibliofilů a zejména v předsednictvu KPVU. Od r.1989 místop­ředseda SČUG Hollar.

Šik, L.: Litovelské osobnosti. CD-R. 2008. ; Po Karlově mostě. 20 zastavení s Františkem Dvořákem.Praha 2003.; Setkání s prof.PhDr. Františkem Dvořákem, CSc. v Července dne 31.10.2009.;

Otec byl řemeslníkem. Po absolvování reálného gymnázia v Olomouci (1924–1932) studoval 1932–1938 na FF UK slavistiku a germanistiku u Miloše Weingarta, Jana Horáka, Miloslava Hýska a Otokara Fischera, zároveň navštěvoval komparatistický seminář Václava Tilleho. Od 1938 učil na středních školách v Praze a v Olomouci. Ve 40. letech externě spolupracoval s nakladatelstvím Ladislav Kuncíř. Za války byl totálně nasazen, po válce absolvoval vojenskou prezenční službu. 1949 získal PhDr. na základě komentované edice František LadislavČelakovský: Slovanské národní písně. 1947 se stal asistentem a 1954 byl jmenován docentem dějin české literatury na PedF UK v Praze. Po její přeměně na Vysokou školu pedagogickou (1955) byl zde 1956–1958 děkanem Fakulty společenských věd. Poté přešel na katedru etnografie a folkloristiky FF UK, kterou také 1960–1969 vedl. Titul CSc. získal 1962 prací Kapitoly z literárních dějin českého národního obrození. 1968 byl jmenován profesorem, 1978 odešel do důchodu, ale učil a působil v různých univerzitních funkcích i nadále. Absolvoval kratší přednáškové pobyty na vysokých školách v Opole, Postupimi, Güstrowě, v Bukurešti a v Sofii. 1960 učil jeden semestr na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Aktivně se účastnil řady domácích i zahraničních konferencí a kongresů, organizačně i vědecky pracoval v domácích i mezinárodních folkloristických společnostech. 1962–1967 byl předsedou Národopisné společnosti československé.

Beneš,B.: Nekrolog. Národopisné aktuality 1990. S.193.

Prof. PhDr. Karel Dvořák, CSc.

Absolvoval průmyslovou školu v Ostravě a ukrajinskou AVU v Praze, 4 roky malířem dekorací Moravskoslezského divadla v Ostravě, ND Praha, film ateliér Barrandov.

Toman, P.: NSČSVU 1947.I., S.190.;.

Gymnázim absolvoval v Kyjově, práva v Praze a Brně. V letech 1923–24 studoval železnič. odbor. školu v Olomouci a působil jako železnič. úředník v Opavě 1924–35, v Olomouci 1936–37, odkud přešel na ministerstvo dopravy do Prahy. Penzionován r. 1958. Do literatury ho uvedl Vojtěch Martínek. Debut

• sbírky spirituální poezie. Pseud. E. Mák;-ák;Publikoval v

Moravskoslezském děníku, Nivě od r. 1922, Právu lidu 1924 a krajin. čas. v Olomouci.

Lexikon české literatury I.Praha, Academia 1985, S.635; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.39.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Opava 1993.S.28 – 29.;.

Vlkoš (u Kyjova, okr. Hodonín)

Narozen v Dubu u Tovačova (n. Dub nad Moravou). Důlní inženýr. Poslanec. Doc .Ing. Šimon Dvořák působil v Praze.

Ing. Jaroslav Pinkava.

Maturoval v Prostějově. Tamtéž studoval v letech 1942–1953 hudební školu L.Janáčka. Po maturitě odešel studovat do Prahy ČVUT, kde studoval elektrotechnickou fakultu. Profesionální hudebník od r. 1965, hrál s orchestry Z. Marata, divadla Semafor, klavírista a ved. orchestru, který doprovází Hanu Hegerovou, hudební aranžér a komponista.

Svaz čes.skladatelů­.Praha, Supraphon 1975, S.78.;.

V letech 1964–1971 vysokoškolský pedagog VŠE v Praze, od 1972 zaměstnanec Ekonomického ústavu ČSAV, od 1984 Prognostického ústavu ČSAV. V roce 1990 se stal ministrem pro hospodářskou politiku a rozvoj. V roce 1992 byl zvolen poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění za ODS a stal se ministrem hospodářství ČR v první vládě Václava Klause. V roce 1996 neúspěšně kandidoval do senátu za Jablonecko.[1] Od roku 1997 byl soukromým konzultantem v oblasti ekonomického poradenství. Zároveň v letech 1997 až 1998 byl členem dozorčích rad Komerční banky a Českých radiokomunikací [2] V říjnu 2007 se stal velvyslancem – stálým představitelem ČR při OECD.[3] V roce 2009 působil na katedře hospodářské a sociální politiky Národohospodářské fakulty VŠE v Praze.

Kdo je kdo 1991 – 1992.I.Praha 1991.S.177.;. Wikipedie.cz

Narodil se ve farnosti Osek nad Bečvou. Maturoval v roce 1934 na gymnáziu v Přerově.. Teologii studoval a ordinován byl 5. 7. 1939 v Olomouci. Primici slavil v Oseku nad Bečvou 9. 7. 1939, primičním kazatelem byl ThDr. František Tomášek, profesor katechetiky na CM bohoslovecké fakultě v Olomouci (pozdější kardinál a primas český). Od 1. 8. 1939 byl kooperátorem ve Štěpánově u Olomouce, od 1. srpna 1940 kooperátorem v Kyjově, kaplanem byl jmenován r. 1943. 1. září 1945 se stal v Kyjově profesorem náboženství a k 1. září 1948 byl jmenován vicesuperiorem arcibiskupského kněžského semináře. Prof. ThDr. Josef Olšr, který byl v Římě r. 1949 ustanoven postulátorem beatifikace Antonína Cyrila Stojana, jmenoval ThDra Leopolda Dýmala a ThDra Vojtěcha Tkadlčíka svými vicepostulátory v olomoucké arcidiecézi. Po zrušení semináře byl dr. Dýmal od 1. 9. 1950 do 12. 7. 1951 kooperátorem v Kojetíně, vypomáhal v duchovní správě v Přerově a Předmostí, pak byl “postaven mimo službu”, směl pracovat jen jako dělník v přerovské “Medice”. Od 15. 12. 1955 se stal administrátorem Oseka nad Bečvou. Od 3. 7 1957 do 14. 12. 1958 byl opět “mimo službu” jako dělník u silniční správy, pak byl od 15. 12. 1958 kooperátorem v Šumperku a od 1. 12. 1960 administrátorem Horní Libiny, r. 1963 jmenován arcibiskupským radou. Po obnovení olomouckého semináře byl od 1. 10. 1968 do 30. 9. 1970 jeho rektorem. Od 1. 10. 1970 do smrti 24. května 1995 byl administrátorem u sv. Václava v Olomouci, kde byl 1. 7. 1973 jmenován titulárním farářem, později papežským prelátem a čestným metropolitním kanovníkem.

Katalog kněžstva olomoucké arcidiecéze.Olomouc 1949.S.68.;Kdy kde co v Olomouci 1994, listopad. S.5. Výmola,Mi­roslav: Kdo byl Mons.ThDr. Leopold Dýmal? In: Dómský zpravodaj 2007,č.11. S.6–10.;

Vyučil se na odborné škole pro zpracování dřeva v Chrudimi. Poté absolvoval učitelský ústav v Hradci Králové. Učil ve Václavově, Postřelmově, Bludově, kde setrval plných 25 let. Publikoval v týdeníku Moravský sever, v učitelském Vlastivědném sborníku střední a severní Moravy. Publ. činnost završil publikováním malé monografie o Bludově. 1941 odešel do penze a přestěhoval se do Potštejna. Zemřel v nemocnici v Rychnově nad Kněžnou, pohřben v Potštejně.

Severní Morava.sv.83.Šum­perk, 2002.S.46–48; BSSSM, seš.3 (15.).Ostrava, 2002. S. 52–53.

Na SGO působil v letech 1943–1956 a také v letech 1994–1995. Od r. 1946 působil jako asistent a přednášející na FFUP. Přednášel též na gymnáziu v Prostějově v letech 1956–1959 a trvale od r. 1962. Zabýval se historií Prostějovska. Autor německo-českého odborného slovníku pro oděvní výrobu. Po roce 1989 vyznamenán stříbrnou medailí UP. Hodně publikoval v regionálních časopisech.

Almanach gymnázia v Prostějově. Prostějov 1979. S.49. Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, SG 1997. S.53.

Rodným jménem Pokorná. V letech 1950–1953 studovala gymnázium v Olomouci, později v Praze. V letech 1953–1957 absolvovala vysokou školu pedagogickou v Praze, obor historie geografie a učitelství pro střední školy. 1965–1967 absolvovala postgraduální studium FF UK v Praze. Doktorát PhDr. získala r. 1976 a habilitovala r. 1985. V letech 1957–1967 středoškolská prof. SVVŠ Mimoň, 1967–1972 učila na gymnáziu Česká Lípa a poté odbornou asistentkou Pedagogické fakulty v Ústí nad labem do r. 1984 a v letech 1984–1994 vedoucí katedry historie. Zabývá se česko-saskými vztahy. Od r. 1992 členka Komise pro dějiny českých krajanů v zahraničí.

Lexikon současných českých historiků . Praha 1999.č.z. 125.

Doc. PhDr. Jana Englová, CSc.

R.1950–1952 v Plzni zpíval baryton a přeškolil se na tenor, poté do r. 1954 v armádní opeře, 1955–1958 v Liberci, od 23.7.1958 v DOS Olomouc.Manžel Zdeny Talpové.Věnoval se též moderní písnové tvorbě.

Přehled činnosti čs.divadel.Praha 1958.S.96.; ČSHS.I.Praha 1963.S.298.;. Janota, D. – Kučera, J.P. : Malá encyklopedie české opery. Praha 1999.;

Středoškolský profesor v Prostějově, historik, krajový pracovník, autor publ. Portréty a silhuety.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha, NK 1957, S.14.. Lexikon české literatury. 1. Praha 1985. S.674–675.;.

Předseda představenstva a generální ředitel PVT a.s. V roce 1977 absolvoval VŠE, fakultu říyení ASŘ Praha. Oborová publikační činnost.

Kdo je kdo v ČR. Praha 1998.S.131.

Kdo je kdo., Praha. Agentura Kdo je kdo., 2002, S.133.,

Studoval na reálce v Písku a potom chemii a techniku v letech 1878–1882 na ČVUT v Praze. Jako vynikající chemik dostal cestovní stipendia do Belgie, Holandska, Francie, Švýcarska a do dalších zemí. Cestoval i po Asii, Rusku a byl v Severní Americe. Dosáhl hodnosti doktor technických věd. Poté působil jako odborný asistent tohoto oboru v letech 1888–1891. Působil na zemské vyšší reálce v Prostějově jako středoškolský profesor v letech 1891 – 1900. Vyučoval zde fyziku a chemii. Zde zakladatelem a místopředsedou Přírodovědeckého klubu. Napsal česky i německy odborné spisy z oboru chemie, přírodopisu, vlastivědy, kulturní historie, archeologie a zeměpisu. Napsal celkem 18 spisů a přes 300 pojednání. Vlastním nákladem vydal v roce 1898 v Praze ”Popis okresního hejtmanství prostějovského” a v r. 1903 Z dějin chemického průmyslu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku". Další publikace: Z krásné Itálie. (Prostějov 1895), Chemie v Praze (Praha 1908). V roce 1910 se stal ředitelem české vyšší reálky v Českých Budějovicích. Ve volném čase se zabýval archeologií. Od r. 1896 publikoval v Časopisu VSMO a to o Hradišti u Olomouce a Hradišti na Plumlovsku.

MSN.II.Praha 1920, S.681.;Minaříková, Heda: Vzpomínka na Fr.Faktora.=Šta­feta, 18, 1986, č.4, S.25–26, 1.obr.;. Sklenář, K.: Biografický slovník českých archeologů. Praha, Libri 2005. S. 160.;

Od dětství žil v Lošticích. Absolvoval Střední odborné učiliště elektro, které zakončil maturitou na Střední škole elektrotechnické v Lipníku nad Bečvou. Poté odešel na dvouletou základní vojenskou službu v Litoměřicích, kde byl u Posádkové hudby. Po vojně pracoval ve vojenském opravárenském závodě v Horce nad Moravou a od září 1994 v Národním památkovém ústavu, územní odborné pracoviště v Olomouci na útvaru archeologických výzkumů. Zájem o historii, vlastivědu rodného kraje, národopis, lidové zvyky a folklór v něm probudily zájem o archeologii. Pravidelně se účastnil odborných regionálních konferencí Lidová kultura na Hané. Hojně publikuje odborné články ve Vlastivědném věstníku moravském, Archeologii Moravy a Slezska, Hlas Loštic, dále KROK = Kulturní revue olomouckého kraje + několikrát Ročenka Muzejní společnosti Litovelska – naposledy to byl ale „sborník“, Sborník Národního památkového ústavu – územního odborného pracoviště v Olomouci (název se různě měnil v závislosti na tom, jak se měnil název ústavu. Koncem let 90. začal dálkově studovat vysokou školu, obor archeologie na Slezské univerzitě v Opavě. Ze zdravotních důvodů musel školu ukončit. Po roce 2000 začal opět studovat FFUP v Olomouci obor archeologie, kde v roce 2020 obhájil diplomovou práci a ukončil studium s titulem bakalář. Ze zdravotních důvodů odešel do částečného invalidního důchodu. Svým zájmům a koníčkům se věnuje i nadále. Na svém kontě má 54 publikací a statí o archeologii a Litovelsku. O jeho knihy a sbírky lidových pověstí je enormní zájem. Spolupracoval s rozhlasovým studiem v Olomouci
také s regionální televizí. Jeho knihy: Pověsti z Bouzovska a Lošticka (2005);Vyprávěnky starého hrnčíře (2009);Výpravy za litovelskou archeologií (2019); i sborník příspěvků Dějiny Nasobůrek a Vísky (2023) jsou beznadějně rozebrány. Čas od času píše i do Týneckých listů.

Faltýnek, Karel: Vyprávěnky starého hrnčíře. Pověsti z Litovle. Litovel 2009. S.54. BK: K literárnímu setkání ve VKOL.In: Tisíc dní s Literárním klubem Olomouc. Almanach 2006–2009. Olomouc 2009. S. 44.; Faltýnek, Karel: Setkání, na které rád vzpomínám. In: Tisíc dní s Literárním klubem Olomouc. 2009. S.155.; Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc, VSMO 2008. S. 86–87.; Kolář, Bohumír: Zájem o rodný kraj přináší i dnes dobré ovoce. www.Olomouc.cz 19.7. 2006.; https://www.ceskatelevize.cz/…pod-Bouzovem. Faltýnek, K.: Činnost národopisného kroužku Kraslice v Nedvězí u Olomouce. Lidová kultura na Hané. Sborník z XV. odborné konference o Hané. Olomouc 2020. S. 119–129. Faltýnek i-meil dne 30.3. 2024

Bc. Karel Faltýnek

Rozená Leibnerová. V letech 1953–1956 absolvovala střední školu v Litovli. V té době členkou hudební kapely, kde hrála na harmonium. Hudební vzdělání – samouk. Poté pracovala v MEZ Mohelnice jako kreslička. Od r. 1971 pracovala jako učitelka MŠ a dálkově vystudovala Střední pedagogickou školu v Přerově a od roku 1974– do dubna 1993 byla ředitelka Mateřské školy v Bouzově. Přes léto průvodkyní na hradě Bouzov. Zná hodně lidových písní z Bouzovska, nejen od maminky, ale i od učitele Bohumila Vaňáka. Písně publikovala v kalendářích Rok na Hané..Působila též v Javoříčku a v Řimicích.

Kvapilová, M.: Lidová slovesnost na Bouzovsku. Dipl.práce FFUP Olomouc 1995.S.29.

Javoříčko (n.m.č. obce Luká) Řimice (n.m.č. obce Bílá Lhota).

Advokátní kancelář v Olomouci v Michalské 1. Helceletův zeť. Poslanec zemský a říšský. Od r. 1869 – 1879 v Prostějově, poté v Uherském Hradišti..

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.58 – 58.;Hýsek, M.: Literární Morava.S.113 – 114.;.

Jan Procházka, uměleckým jménem Faustin, prostějovský rodák, hudebník

Po absolvování 6 tříd reálky odešel do praktického života. Hudební základy získal v Brně u prof. Františka Kudláčka a Zdeňka Blažka. Už 1921 tak mohl vstoupit do Orchestrálního sdružení, které tehdy vedl Vladimír Ambros. S prostějovským hudebním a divadelním životem pak bylo Faustinovo jméno spojeno celých 60 let. Od 1931 začal spolupracovat jako dirigent s Národním sdružením a přebral vedení jeho třicetičlenného orchestru po hudebníku Josefu Čeplovi. Sdružení od 1937 působilo jako Divadlo Hanácké obce a Faustin v něm působil fakticky do února 1964. Za tu dobu z něho vytvořil těleso vysokých uměleckých kvalit. Nastudoval a řídil celkem 269 operet, hudebních aklademií, tanečních večerů a koncertů. Složil scénickou hudbu k 24 divadelním hrám. Zlatý věk operety v Prostějově tvoří 15 sezon 1931–1945, za jeho vyvrcholení je považováno období 1931–1943 – a je právem spojováno s jeho jménem. Faustin ve svých rukopisných Pamětech přitom poznamenal: \„po celou dobu mého účinkování v ochotnickém divadle jsem nedostal a ani bych nepřijal žádné peněžité odměny\“. 30. 4. 1931 Faustin poprvé stanul za dirigentským pultem NS – ochotnický soubor sehrál hru se zpěvy a tanci Rud. Hlavenky s hudbou Em. Starého Ve stínu pražských barikád, režíroval ji Jindř. Zlámal. Na podzim uvedli ještě Újezdské kasárny od stejných autorů. 1933 Lidová strana Faustina požádala , aby nacvičil hru se zpěvy a tanci Popeluška, jejímž autorem byl prostějovský farář Karel Dostál-Lutinov. Nebyl spokojen ani se zastaralou hudbou, ani s nepružnými herci. 1934 uvedl se souborem Národní demokracie Piskáčkovy Perly panny Serafinky, v nichž vystoupila známá prostějovská ochotnická pěvkyně Anežka Soldánová, s níž je rovněž významně spjata celá etapa prostějovského ochot. divadla. 1935 s Dro NS první zahraniční opereta – zpěvohra J. Gilberta Žena v purpuru (uváděna též jako Carevna Kateřina ruská). 1936 operety V. Vipler: Jen ty a já, Stelibský: Podej štěstí ruku. 1937 soubor přešel pod Hanáckou obec dr. O. Přikryla s názvem Divadlo Hanácké obce. 1937 v březnu Jára Beneš: Syn Bohů, hlavní postavu nastudoval jh. uč. Hubert Flanderka z Pěveckého sdružení morav. učitelů, začátkem května premiéra operety Járy Kohouta a Lad. Placáka Kikirikí, repríza koncem měsíce v přírodě, v tzv. Žbánovském žlebě za obcí Soběsuky u Plumlova. V září Jankovcova opereta Zelená se, zelená\„. Ještě v listopadu téhož roku Piskáčkův Tulák: \“Provedení hry bylo nejen bezvadné, ale jak po stránce hudební, tak i herecké dokonalé a svědčí o velké obětavosti, svědomitosti a píli jak dirigenta Jana Faustina, který hru nacvičil, tak i jednotlivých interpretů.\" V prosinci 1937 k 10. výročí založení DrO NS Polská krev s hostujícím Járou Pospíšilem. Aktivitu Divadla NS lze těžko srovnat i se současnými profesionálními soubory. 1938 francouzská hudební veselohra Krejčí na zámku, romantická opereta Fr. Lehára Země úsměvů, do konce roku ještě 3 operety. 1939 Divadlo Hanácké obce za rok 13 představení, z toho 5 operet, v září Běhounkova opereta Bejvávalo, z níž u publika skldila největší úspěch ústřední písnička \"Bejvávalo, bejvalo a bude zas,/

Za J.P.F.= Štafeta, 1980, č.4, S.25.;. DOROVSKÝ, Ivan – DOROVSKÁ, Dagmar: Jan Procházka-Faustin a prostějovský Zlatý věk operety. Lidová kultura na Hané. Sborník příspěvků ze IV. odborné konference 1995. Olomouc, Vlastivědné muzeum a Vlastivědná společnost muzejní 1996, S. 81–90.

Narozen v Biskupství. Brzy po narození se rodina přestěhovala do Náměště, kde zakoupili dům na levém břehu řeky Sumice. Po studiu na farní škole v Náměšti a normální škole v Olomouci (1804–1805), studoval od r. 1806 do 1810 na c.k. akademickém gymnáziu v Olomouci. Pro svůj vřelý náboženský cit pokračoval ve studiu na Filozofické fakultě olomouckého lycea a od r. 1812 ve studiu teologie ve Vídni. Jeho oblíbeným místem se stal sv. Kopeček u Olomouce, který často navštěvoval. Od dětství býval často nemocen se srdcem, dokonce musel na čas přerušit studium. Díky velké houževnatosti a píli vše překonal. V r. 1815 těžce onemocněl a musel se z Vídně vrátit domů. Přesto dokázal studia dokončit. Po úspěšných studiích byl dne 21. 3. 1818 vysvěcen v Olomouci na kněze, svou primici pak měl 5.4.1818 v kostele sv. Kunhuty v Náměšti. Poté působil jako kooperátor ve Výšovicích a Kroměříži. V r. 1821 složil na olomouckém lyceu státní zkoušku z pastorální teologie. Ve své dráze pokračoval na Katedře pastorální teologie v Olomouci, jehož vedoucím se stal v roce 1823. Když císař František I. povýšil lyceum v r. 1827 na univerzitu, stal se jejím prvním rektorem. R. 1829 byl povolán do Vídně. V říjnu 1838 získal doktorát z teologie. V r. 1847 se stal rektorem univerzity ve Vídni. V roce 1851 byl vysvěcen na biskupa v Sankt Poltenu v Dolních Rakousích. V r. 1852 se ujal svého úřadu a byl v diecézi velmi oblíbený. Byl též literárně činný. V roce 1832 sepsal česky Sedmnáctero kázání, dílem postních, dílem svátečních i příležitostních. R. 1839 pak latinsky Život sv. Tomáše z Villanovy, sv. Tomáše Akvinského, sv. Vavřince a sv. Augustina. Od 1823 profesor pastorálky v Olomouci, od 1830 ve Vídni, dvorský a hradní farář, 1851 biskup svatohypolitský.

Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc venkov 1848–1960.Olomouc UP 1968, S.19.Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947. S.34..;Po­dlaha, Antonín.: Bibliografie české katolické literatury náboženské.Část 5.Praha 1923.S.2077. Ha­nácké noviny, 8.4.1995, S.8., Papajík, David – Miroslav Šmíd: Dějiny Náměště na Hané. Náměšť na Hané 2022. S.593–596. (uvedeno datum narození 7. dubna, jiné materiály uvádí 8.4.)

Biskupství je částí obce Náměšť na Hané.

Profesor gymnázia v Přerově 1930 – 1946, poté vědecký pracovník Filozofického ústavu Slovenské akademie věd. Zabýval se filozofií přírodních věd.

ČBS., Praha 1992. S.138.;

Syn vesnického pekaře. V roce 1915 maturoval na reálném gymnáziu v Litovli. Poté musel na podzim narukovat k 93. pěšímu pluku Rakousko-uherské armády. Na ruské frontě byl v r. 1916 zajat a poslán dozajateckého tábora, východně od Bajkalského jezera. V březnu 1917 se tu přihlásil do čs. legií a byl zařazen k náhradnímu praporu 1. střelecké brigády v Bobrujsku a později Žitomiru. V říjnu 1917 byl vyslán na posílení francouzské fronty. Po výcviku v Cognacu se v létě a na podzim 1918 jako velitel čety zúčastnil bpjů v severní Francii. Zpět do vlasti se vrátil počátkem r. 1919. Po 1. světové válce zůstal v armádě jako voják z povolání a jako perspektivní důstojník byl vyslán na francouzskou Vysokou válečnou školu. Po návratu studoval ještě Vysokou školu válečnou v Praze. Po Mnichovu a likvidaci čs. armády byl přeložen k ministerstvu vnitra jako zástupce ředitele archivu. Za svou účast v bojích čs. legií za 1. svět. války, působení v armádě předmnichovské republiky, v odboji za 2. světové války a v Pražském povstání obdržel řadu vyznamenání. Bohatá publikační činnost mj. psal také do sborníku Severní Morava v letech 1969–1975.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12. Os­travská univerzita v Ostravě, 1999.S.18;

Gymnázium absolvoval v Hejčíně a češtinu a historii absolvoval na FFUPOL. Po čtyřech letech středoškolského působení v Pardubicích se v roce 1972 vrátil do Olomouce a působil
na katedře českého jazyka a literatury FFUP od r. 1973, nyní Prof.. katedry bohemistiky a slavistiky FFUP. Autor literárněvědných studií o J. Dobrovském. Pravidelně publikuje v literárních a kulturních časopisechLidové noviny, Literární noviny, Kdy, kde, co v Olomouci ad. V letech 2005–2007 působil na na MU v Brně. Věnuje se historii Olomouce, jednak badatelsky a též vědeckopopula­rizačním způsobem. Publikoval výsledky své práce v Hanáckých novinách, měsíčníku KKC v Olomouci (1993–1997 členem redakšní rady). Společníkem nakladatelství DANAL. laureátem Ceny města Olomouce za rok 2012.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.350.; Kolář, Bohumír: Literárnímu bádání chybí vědecký dorost. HN, 14.9.1996, S.12.;.' Výročí a blahopřejeme. Kdy, kde, co v Olomouci, duben 2014. S.3. https://cs.wikipedia.org/…C3%AD_Fiala_(bohemista)

univ.prof. PhDr. Jiří Fiala, CSc.

Vystudoval gymnázium v Plzni a FF KU v Praze. Jako přírodovědec a matematik učil na gymnáziu v Zábřehu a 1919 byl pověřen správou nově založené české reálky v Šumperku. 1918 se podílel na likvidaci německého Sudetenlandu a vojenského obsazení Šumperska. Byl vynikající oragnizátor dělnického hnutí na severní Moravě po roce 1918. Byl jedním ze zakladatelů soc. dem. levice na severní Moravě.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.41–42.;