Osobnosti Moravy.eu

Narozen v Palackého ul. č. 77, kde měl jeho otec Eduard Šrot , rodák z Postřelmova, obchod smíšeným zbožím. Vystudoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval v r. 1903 a pak studoval na právnické fakultě Karlovy university v Praze. Roku 1922 nastoupil jako vedoucí městského úřadu v Litovli a zůstal v této funkci (s přestávkou 2. světové války) 27 let. Když 29.6.1949 odešel do výslužby, začal se věnovat svému koníčku, studiu litovelské historie. Roku 1953 byl jmenován městským archivářem a zůstal jím i po roce 1956, kdy byl sloučen s archivem okresním. V archivu vykonal množství náročné pořadatelské práce, napsal řadu statí do místního tisku, mnohé jsou v rukopisech.

Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. CD-R. 2008.

Po maturitě na učitelském ústavu v Kutné Hoře začal v r. 1908 vyučovat v Samotiškách, Lašťanech a od r. 1914 v Dolanech. Od 1.1.1932 působil na zdejší škole jako řídící učitel.Za svého působení v Dolanech zřídil Živnostenskou školu, kde se učni vyučovali kancelářské teorii. Po adaptaci budovy školy v roce 1932 se zřekl učitelského bytu, aby mohla být vybudována šatna pro žáky.Pan Štěpánek byl předsedou Národní jednoty, která prosazovala a prosadila postavení české menšinové školy ve Vésce. Byl členem dolanského Sokola.V Dolanech působil až do svého zatčení a uvěznění v koncentračním táboře Osvětim.U pří­ležitosti 55.výročí úmrtí a dokončení přestavby Základní školy Dolany, byl škole na podnět OÚ Dolany, Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR propůjčen čestný název Základní škola Aloise Štěpánka Dolany.

Vacek, K.: Proslov u příležitosti propůjčení čestného názvu ZŠ Dolany. Naše ves Dolany, Pohořany, Véska.1997, č.3, S.4.;

Lašťany – nyní Bělkovice-Lašťany

Působí na katedře českého jazyka a literatury FFUP od r.1968, dlouhá léta systematicky sleduje a hodnotí tvorbu olomoucké činohry.Od dubna 1990 doc.na katedře bohemistiky a slavistiky FFUP, vedoucí literárněvědní sekce.Mj.autorka knihy O současném činoherním divadle.Ostra­va 1990.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.345.;.

Doc. PhDr. Alena Štěrbová, CSc.

Rozená Vénosová, v obci Hostice (n.m.č. Rudy nad Moravou). Ve 2 letech jí zemřel otec a tak život nebyl vůbec lehký. Vychodila pouze 8 let jednotřídky a poté pracovala jako dělnice v papírně. Sama se vzdělávala a hodně četla. V roce 1901 se vdala za obchodníka s knoflíky. Záhy se přestěhovala do Rudy, kde byl život trochu lepší. Na přástkách slýchávala písně, pověsti, které si zapisovala. Její sbírka obsahuje na 700 písní, popěvků a říkadel, 117 pověstí, 23 pohádek, 40 anekdot, popisy besed, etnografický a dialektolog. materiál. Pozůstalost uložena v archivu Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV Brno.

Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.Olomouc UP 1987.;Sirovátka, Oldřich: Nad národopisným dílem Anežky Šulové.=Severné Morava.Sv.34.Šum­perk 1977.S. 68–70.;. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Seš. 3. Ostrava 1995. S.118–119.

Dlouhá léta působil jako spirituál kněžského semináře v Olomouci v letech 1926–1948, spolu s biskupy Tomáškem a Otčenáškem byl internován v Želivě. Svatořečen 3.6.2000.

.Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su – Žv. Valašské Meziříčí, Valašské Athény 2011. S.28.

Narozen v Sušici (na Šumavě). Gymnázium vystudoval v Klatovech a Lékařskou fakultu absolvoval v Praze. Po otci zdědil vztah k historii a zejména k numismatice. Shromáždil mnoho soupisů medailí, plaket, žetonů a známek olomouckých biskupů a arcibuiskupů, dále ražby olom. medailí za habsburské monarchie a také laické olom. medaile z doby první a druhé republiky. Sestavil také popis ražeb uložených v muzeí v Kroměříži a Olomouci. Jinak působil jako lékař v Olomouci, autor mnoha statí a publikací o numismatice.

Významný moravský archeolog, zakladatel archeolog.odd.muzea JAK Přerov.Teličkovo muzeum bylo otevřeno 16.4.1922.Předseda okresní učitelské jednoty Komenský.

Přerov a okolí.Přerov 1929.S.48 – 55.;VSMŽO, 2, 1923 – 1924, příl.k č.10 Pře­rovsko, S.8 – 11.;KP 1966, č.4.;SOKA Přerov.

Tak jako jeho předci se věnoval obchodní činnosti a díky výnosnému obchodu s přízí se vyšvihl mezi přední šumperské měšťanské rodiny. Postupně se stal majitelem dvou domů ve městě a na předměstí vlastnil velkou hospodářskou usedlost. Byl též purkmistrem.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2. (14.). Ostrava 2001. S. 129.

Syn Franze Xavera Tersche (1765–1819). Podle otcovy závěti převzal panství Chudobín se statkem Loučany. Protože manželství zůstalo bezdětné , panství zdědil syn bratra Franze, Emil (1834–1923).

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2 (14.). Ostrava 2001.S. 129.

Zemřel v Chudobíně (n.m.č. Litovle).

V letech 1906–1919 učil na zemské střední hospodářské škole v Přerově, od r. 1919 působil na VŠZ v Brně, obor trigonometrie. Autor učebnic VŠ, spoluautor technického a lesnického slovníku. Napsal přes 50 vědec. prací. Autor Plánu města Přerova z r. 1912, vydal Fr. Bayer.

ČBS.Praha 1992.S.735.;Li­terární místopis OA Přerov, duben 1993.;.

V roce 1826 studoval hudbu v Brně a stal se členem orchestru brněnského divadla. Po krátkém působení v Olomouci přešel do Prahy, kde byl kapelníkem voj. hudby. Potom trvale přešel do Vídně, kde dosáhl úspěchu jako divadelní kapelník a skladatel.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.114;

Narozen v Černovíře (n.m.č. Olomouce) v rodině krejčího. Vyučil se typografem a jako mladý, sotva třicetiletý tiskař se stal ředitelem Družstevní knihtiskárny v Zábřehu. Jeho zásluhou začala tiskárna prosperovat a zahy bylo nutno rošířit prostory. Kromě plakátů, pozvánek a katalogů se tu tiskly také časopisy a knihy a některé i vl. nákladem. V prosinci 1890 byl při této tiskárně založen týdeník Moravský sever. Na dlouho byl i jeho výkonným redaktorem.Tiskl se tu též časopis Komenský a později tu vycházely edice spojené se jménem J.A.Komenského. Od r. 1914 tiskárna jako společnost s r.o. s názvem Společenská knihtiskárna rozšířila svou vydavatelskou činnost také na beletrii a práce regionálních autorů. A.T. stál u vzniku Živnostenské záložny v Zábřehu a byl nadšeným sokolem. Po jeho smrti řídil tiskárnu jeho syn v Zábřehu a za války v Lošticích (1898–1982).

BSSSM, seš. 5 (17.) Ostrava 2004. S. 141–142.

Syn ředitele kůru a klarinetisty Antonína T.. Hudební samouk. Od dětství se učil hrát na flétnu, harmoniku a varhany. V hudební škole Žerotín studoval hru na varhany a v roce 1945 složil státní zkoušky na konzervatoři v Brně. Po osvobození pracoval rok v zemědělství. Učil se také hře na klavír. V letech 1954 až 1955 působil u vojenské hudby ve Vratimově. V roce 1956 se oženil a plně se věnoval hudební činnosti. Spolupracoval se sborem Svatopluka Ščudlíka v Olomouci. Po smrti otce (1958) pokračoval v jeho díle. Doprovázel na klavír školní sbor a vedl pěvecký kroužek pro žáky 1. až. 5. třídy, zvaný malý dětský pěvecký sbor, který dosahoval zejména v 70. letech výrazných úspěchů. Učil také hře na klavír anebo doprovázel zpěváky velkotýneckého národopisného souboru. Jeho hudební talent a cit k hudbě jsou patrné, z každého jeho tónu.

Čtení o Velkém Týnci.

Od roku 1925 působil ve Velkém Týnci,
kde byl ředitelem kůru. Učil také hře na
housle. K hudbě vedl svého syna Antonína (1928)
který pokračoval v domácí rodinné tradici.

Čtení o Velkém Týnci.

Narozen v Čechovicích (n.m.č. Velký Týnec)

Syn kantora Josefa Förchtgotta . Studoval v Olomouci diecésní hlavní školu od r. 1838 , gymnázium do r. 1845, zároveň navštěvoval přednášky v české řeči a literatury na stavovské akademii u Al. V. Šembery v letech 1843–1846. Po studiu filozofie, kde jej učil J.Helcelet 1845–1848, poslouchal v Olomouci ještě práva a státovědu do r. 1851. Zároveň se učil hudbě u Lud. z Dietrichů a patřil k vlastenecké skupině Aloise V. Šembery. Zprvu psal německé sbory, organizoval hudební pořady českých besed a divadelních představení a byl sbormistrem pěveckého studentského kroužku od r. 1847. Za revolice 1848 byl velitelem studentské legie a členem výboru Slovanské lípy a spolupracoval s básníkem J. Vikem (1822–1896), na jehož slova napsal vlastenecký sbor " Přijde jaro přijde!". Mj. působil jako koncertní barytonista. nejdříve působil v německých zpěváckých spolcích, ale od r. 1860 patřil k zakladatelům Zpěváckého slovanského spolku, kde sbormistrem (1861–1874)., Slovanské besedy od 1865 aj. Sbormistrovská činnost blahodárně působila na jeho skladatelskou tvořivost. Trpěl vleklou tubrkulózou již marně léčil v Teplicích nad Bečvou a již nakonec podlehl. Na jeho rodném domě je pamětní deska od 1876. K jeho poctě založen v Praze pěvecký kruh Tovačovský (v r. 1883). Tovačovský skládal skladby chrámové, písně pro sbory mužské, kantáty, upravoval lidové písně.

Československý hudební slovník. 2. Praha 1965. S.785–786.;

Po maturitě na gymnáziu v rodišti, studovala Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor čeština a ruština. Od olomouckého pobytu, už v době studií, spolupracovala s Divadlem hudby za éry ředitele Rudolfa Pogody, jako konferenciérka pořadů. Moderovala také prvních sedm ročníků přehlídky vědeckých a populárně naučných filmů Academia film Olomouc, četla zprávy krajského vysílání v Českém rozhlase Olomouc. Po ukončení vysokoškolského studia nastoupila do DH jako programový pracovník. V roce 1972 se vrátila zpět do rodiště. Vyučovala na gymnáziu, pracovala v Domě dětí a mládeže jako vedoucí estetického oddělení a zástupce ředitele a od roku 1990 působila na Školském úřadu v Šumperku a od r. 1996 v Jeseníku. Posledních šest let pedagogické činnosti (1999–2005) zastávala funkci statutární zástupkyně ředitele ZUŠ „Žerotín“ Olomouc, kde vyučovala literárně dramatický obor. Se svými žáky se účastnila národních přehlídek a soutěží , např. v Trutnově, a Wolkerově Prostějově. Od roku 2001 přednášela básně u literárních večerů pořádaných literární sekcí VSMO. Účastnila se též Velkého říjnového čtení v Okresní knihovně Olomouc a nádherně přednášela básně i Zdeňka Janíka při příležitosti oslav jeho 80. narozenin v Olomouci – dne 3.11.2003. Patří k zakládajícím členům LKO a po celou dobu se velmi obětavě podílela na realizaci literárních večerů jako vynikající interpretka literárních textů. Jubilantka souběžně spolupracuje s Jesenickým klubem seniorů pracovníků školství.

Tisíc dní s Literárním klubem Olomouc. Almanach 2006–2009. Olomouc 2009. S.11.

Mgr. Alena Trunečková, roz. Kapustová

V letech 1874 – 77 absolvoval varhanní školu v Praze, poté působil v pražských kostelích. Od r. 1879 trvale v Prostějově. Varhaník hlavního chrámu v Prostějově, později od 1915 ředitel kůru. 1915 – 1924 ředitel městské hudební školy, 1882 – 86, a 1887 – 1890 sbormistr zpěvác. spolku Orlice.

ČSHS.II.Praha 1965.S.802 – 803.;

Studoval bohosloví v Olomouci, vysvěcen 1935. V r. 1945 kaplanem v Malenovicích u Zlína (n.m.č.Zlína), 1947 farářem v Rapotíně a v Dubicku, kde do r. 1963 a pak jmenován děkanem Zábřežska.

Katalog kněžstva olomoucké arcidiecese.Olomouc 1949.S.170.;Müller, Fr.: Místní a pomístní jména Drahanské vrchoviny I.;OK Prostějov, květen 1994.;. Pepřík, E.: Neboj se a pojď. Nová Jasenka 1999.;

Bohuslavice (na Prostějovsku)

V roce 1873 ukončil vyšší německé gymnázium v Olomouci, zkoušku učitelské zpusobilosti složil 1875, poté 1886–1899 v Žilině u N. Jičína, 1899–1903 v Chropyni, do r. 1905 v Přerově, do r. 1906 v Tovačově, trvalý odpočinek v Praze. Autor přehledu dějin městečka Chropyně (1902), časopisecky v nov. Hlasy z Hané, 1902, č. 81–89. ;

Fischer, Z.: Kapitoly z dějin Chropyně.Chropyně 1990.S.45–55.; Nekrolog.Selský archiv, VI, 1907, S.62.;.

Po vyučení nastoupil vojenskou službu v Šumperku. Po 1939 emigroval do Francie, kde se přidal k čs. zahraniční armádě. Účastnil se bojů ve Francii a Anglii. Zemřel při leteckém útoku. byl posmrtně vyznamenám Čs. medailí Za chrabrost před nepřítelem.

Filip.Z.: Cesty hrdinů V. Severní Morava. 91 s., 2006, (S.44–47.)

Profesor učitelského ústavu v Opavě.

Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945.Brno 1947.S.68.;

V letech 1925–1933 studoval gymnázium v Zábřehu. Po maturitě nastoupil vojenskou presenční službu. Studoval na 2 leté vojenské akademii v Hranicích. Z akademie vyřazen v hodnosti poručíka a nastoupil jako velitel roty 39. pěšího pluku v Bratislavě. Současně se zapsal na studium filozofie a historie na univerzitu. Po zániku ČSR, už 19. 3. 1939 přešel polské hranice. Přidal se k L. Svobodovi, 17. 9. 1939 přešel do Sovětského svazu, kde zůstal do března 1940. Šokován poměry v internačním táborech odešel s prvním transportem do Francie. Po pádu Francie odešel do Anglie, prošel výcvikem pro radiotelegrafisty a navigátory a byl s hodností npor. přidělen k 311. čs. bombardovací peritu. V únoru 1941 posádka letounu zbloudila a omylem přistála v Německu. Zajat a vězněn v Saganu nedaleko Zhořelce. Při pokusu o útěk zastřelen. V roce 1991 byl povýšen in memoriam do hodnosti pplk. 22. 7. 1973 byla na kulturním domě ve Svébohově odhalena jako pamětní deska.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Opava, Optys 1995.S.121–122.;

Narozen v učitelské rodině. V r. 1890 se přestěhoval s rodiči do Opavy. Studoval gymnázium a byl ovlivněn prof. Praskem. V té době se také věnoval hudbě, hře na klavír a varhany. Maturoval opožděně kvůli nemoci, až v r. 1901. Poté začal studovat práva v Praze, po třech semestrech přestoupil na filozofickou fakultu, obor dějepis, zeměpis. od letního semestru studoval tyto obory na univerzitě ve Vídni, kde si rozšířil studium o slavistiku, germanistiku, filozofii a dějiny umění. Státní zkoušky vykonal v r. 1908. První učitelské místo nastoupil v Olomouci jako profesor češtiny v r. 1906 na německé reálce.. V roce 1908/1908 vyučoval dějepis na ČRO a od září 1909 byl profesorem zemské vyšší reálky v Příboře. V roce 1915 byl přeložen do Velkého Meziříčí a od 1919 na české klasické gymnázium v Brně. V roce 1925 byl penzionován. Autor řady učebnic pro studenty středních škol. Bohatá publikační činnost.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.2.Opava 1976.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy.10. Ostrava 1998. S. 154–156.;

Od r. 1930 Německé divadlo Brno-tanečník;MD Olomouc, Ostrava, od r. 1946 SD Brno.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha, DÚ 1959, S. 254.

Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974, S.21.;.