Osobnosti Moravy.eu

V roce 1879 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Poté absolvoval práva v Praze. V Prostějově se zřídil advokátní kancelář, účastnil se zde národního a spolkového života. Starosta Sokola, předseda pěvec. spolku Orlice, kde též zpíval /tenor/;Přátelství s O. Přikrylem a O. Březinou. Přispíval do Humoristických listů. V r. 1903 vydal u Prombergra knihu " Hanácké obrázky", obsahující 10 hanáckých črt.

Ethen, Valdemar: Portéty a siluety.1.Prostějov 1926.S.153 –155.;.

Narozen v obci Zarazice (n.m.č. Veselí nad Moravou). Absolvoval gymnázium ve Strážnici roku 1910, bohosloví v Olomouci roku 1914, vysvěcen na kněze, poté působil v Drahotuších (n. m. část města Hranice), od r. 1916 v Hranicích. Literární činnost: Přilnul k družině Josefa Floriána/1873–1941/ve Staré Říši.

Český bohovědný slovník.II.Praha 1930, S.3.;.

Maturovala na gymnáziu v Hranicích v roce 1941. V letech 1948 –1952 abs. pedag. fak. UP v Olomouci, obory dějepis, zeměpis, obč. nauka, žákyně prof. dr. L. Hosáka. 1952 získala akad. titul doktora pedagogiky, 1966 obhájila kandidátskou disertaci v oboru českoslov. dějin. Působila jako odb. asist. na katedře historie UP až do odchodu do důchodu v r. 1987. V r. 1990 jmenována doc. pro obor českosl. dějiny a požádána o návrat k učitelskému působení. Publikovala více než 100 odbor. vědec. prací. Pracovala též ve VSMO Olomouc jako předsedkyně společnosti.

Z díla: Čtyři kapitoly z dějin městské školy u sv.Mořice.1970/; Biografie: jsch: Jubileum docentky Jiřiny Holinkové.=Žurnál UP, 1991, č.9.;/fotografie/; Kolář,B.: Za doc. Jiřinou Holínkovou. Nekrolog..

Doc. PaedDr. Jiřina Holínková, CSc.

Působil jako hráč v Moravské filharmonii Olomouc od 1.9.1973, člen orchestru opery v Moravském divadle 1985–1987 a orchestru operety od 1989.

Almanach 1920–2000. Olomouc, Moravské divadlo 2000.S.147 Email ze dne 26.7.2018 – oprava rodiště. JaHor47@seznam.cz

Housle I.Působil v MFO od 9.3.1959 do 31.3.1965.

Kartotéka členů MFO.

Koncipient v advokátní kanceláři Dr. Triescheta. Advokát. Starosta města Prostějova v období let 1902–1913. Za jeho funkce postaven Národní dům, středisko spolkového života a divadelní dům. Postaven vodovod, dvě školy a nová radnice podle arch. Karla H. Kepky. Třetí český starosta.

Starý, František: Městský hřbitov v Prostějově. Prostějov 1931. S.40.;

Studoval reálné gymnázium v Brně-Židenicích, kde založil dramatický kroužek a r. 1951 maturoval.Na JAMU přijat nebyl a tak studoval techniku, ale po dvou semestrech odešel pracovat do dopravy Státního divadla v Brně jako nosič dekorací, později pomocník osvětlovače. Dva roky se soukromě učil herectví a režii u prof. Rudolfa Waltra. Na jeho doporučení byl přijat do loutkového divadla Radost a v sezóně 1953–1954 se uplatnil jako loutkoherec a jako návrhář dekorací. V letech 1954–1958 studoval DAMU v Praze. Od 2. ročníku pracoval jako externí a po 2 letech jako řádný asistent režie v ND Praha, kde setrval až do r. 1960. S ND se účastnil i zájezdu do Jugoslávie, záhy spolupracoval i s ČT a Čs.rozhlasem. Na DAMU absolvoval r. 1958. V roce 1961 odešel do Severomoravského divadla do Šumperka, v němž působil jednu sezónu jako samostatný režisér. Pak 4 roky působil v Liberci, poté krátce v Ostravě, později v Pardubicích odkud v r. 1969 odešel. Hostoval v Brně. Od r. 1972 se stal režisérem české scény Těšínského divadla. Na Lidové škole umění v Třinci učil ve studiu pro mladé herce. Poskytoval pomoc i ochotnickým souborům, přednášel na několika ročnících Jiráskova Hronova, pohostinsky režíroval i v Bialsku-Bialej (Polsko), několikrát navštívil i Šumperk, Zlín. V letech 1977–1981 režisérem zpěvohry Státního divadla v Brně.

Postavy brněnského jeviště.II. Brno 1989. S. 118–122.;

Výškař. Začínal r. 1972 v Šumperku, od r. 1977 závodil při VŠ Praha až 1986. Účast na ME 1978 /8. /;Od r. 1988 při VŠ Praha.

Jirka, Jan: Malá encyklopedie atletiky.Praha, Olympia 1990.S.181./foto/;.

Odborný učitel měštanské školy v Brodku u Přerova. Zastřelen v Olomouci – Lazce..

Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945. Brno 1947.S.30.;

'

Sbormistr Přerubu v Přerově 1920–22, vydavatel měsíčníku Občan a škola 1931–41, Otázky dneška 1933–36, čtvrtletníku Rádce učitelstva 1933–37.

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.1.Praha 1982.S.176.;.

Hokejista – pravý křídelní útočník. Závodně začal hrát až v 16 letech, Železárny Prostějov 1958 – 1961, aktivní činnost do r. 1973, nyní trenér v Modetě Jihlava. Mistr sportu 1968, ZMS 1969. sedminásobný mistr ČSSR 1965–1967, 1969, 1970–1973. Účast na MS 1967 – 1970,, kdy uhrál 57 zápasů a dal 15 golů a ZOH 1968 Grenoble, zisk stříbrné medaile. V letech 1993–1997 trenér .

Gut, K.: Malá encyklopedie ledního hokeje.Praha, Olympia 1986.S.149./foto/;. Vrbecký, D.: Dukla Jihlava 1956–2006. Půl století legendy. Jihlava, Parola 2006.;

Funkci rektora olomoucké univerzity zastával v letech 1954–1963, ministr školství ČSR 1969–1971, děkan lékařské fak, v Olomouci 1953–1954, děkan Vysoké školy pedagogické 1957–1958.

Urbášek,P. Jaromír Hrbek – rektor monarcha. Žurnál UP, č.7, 5.11.2004.S.7.

V r. 1902 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci. Poté pokračoval ve studiu v Praze na přírodovědecké fakultě KU. Po studiích se stal středoškolským profesorem na České reálce v Olomouci, kde učil přírodopis, matematiku a fyziku v letech 1906–1939. V letech 1939–1941 vězněn v koncentračním táboře. Zbytek války prožil ve Skaličce (u Hranic). V r. 1946 reaktivován a 1949 penzionován. Patřil mezi oblíbené učitele, jak o tom píší jeho studenti a syn Aleš v almanachu Primum necessarium je vzdělání a mravnost (OL 1997). Publikoval v tisku příspěvky k otázce stáří člověka. Přeložil S. Zweiga: Triumf a tragika Erasma Rotterdamského. Ve dvacátých letech se podílel na vzniku Církve československé a později pravoslavné. Byl spolupracovníkem a přítelem biskupa Gorazda. V r. 1919 stál u zrodu skautského hnutí v Olomouci. Účastnil se skautského hnutí, prostřednictvím tzv. Osvětových sborů konal přednášky na celé Moravě. Zemřel tragicky, když vystoupil z autobusu byl sražen nákladním autem. Pohřben byl v Olomouci.

Památník 60. výročí českého gymnázia. Olomouc 1927.S.208.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…? Praha, NK 1970, S.72.; Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, Slovenské gymnázium 1997, S.342.; Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938. S. 105. Tichák, M.: Paměti obce Velkého týnce. Olomouc, Danal 1998.S.62.; Tichák, M.: Po stopách skautů na Olomoucku 1919 – 1994. Olomouc 1994. Ševčíková, H.: Malá galerie nejen význačných rodáků Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.67.;

V letech 1959–1967 pracoval jako pomocný dělník. Překládal anglickou duchovní poezii. Je autorem textů církevních písní. V 80. letech publikoval v samizdatu. Od roku 1990 světící biskup olomoucký.

Kdo je kdo.91/92.Česká republika.Federální orgány ČSFR.1.A-M.Praha 1991; Český biografický slovník XX. století.1.A-J.Praha 1999;

Narozen v obci Hruška na Prostějovsku. R. 1928 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci, 1934 prom. na LF UK v Praze, kde od r. 1930 pracoval a od r. 1936 působil jako asistent. Souběžně studoval i přírodovědnou fakultu, ale závěrečné zkoušky už vykonat nemohl, protože byly české VŠ uzavřeny. R. 1946 byl povolán do Olomouce na UP, aby vybudoval a vedl ústav normální anatomie. Od r. 1947 vedl také ústav histologický a embryologický. V r. 1948 se habilitoval jako soukromý docent normální anatomie. První učitel anatomie na UP. V r. 1951 odešel do Hradce Králové , neb byl jmenován přednostou anatomic. ústavu na Vojenské lékař. akademii. Publikoval na 150 studií a spisů. Získal Zlatou medaili UK a UP a medaili J. E. Purkyně. Vždy se hlásil k rodné Hané. Rád sem zajížděl. Pohřben v Olomouci na ústřed. hřbitově.

Slavětínský, Milan: První učitel anatomie na UP.=ZVSMO, 1981, č.15–16, S.18–19.;.

Narozena ve Starém Městě u Telče (n.m.Telč). V letech 1945–1954 působila v divadle Olomouc jako sólistka opery. Natudovala 45 rolí. Poté v Divadle Karlín, Praha.

Československý hudební slovník.1.Praha, SHV 1963, S..496.; Přehled činnosti čes.divadel 1958.Praha DÚ 1959, S.124.;.

Chemik, ekonom, personalista, autor veršů, člen Literárního klubu Olomouc. Dálkově vystudoval andragogiku na UP v Olomouci. Členem LKO od jeho založení, velmi plodný autor, vydávající své sbírky téměř v pravidelných časových periodách. Připomenut byl v almanachu VSMO 2001–2005, v Zeleném peří Mirka Kováříka – ČRo Praha 2 26.12.2004, ve Zvědavém mikrofonu Věry Benešové – ČRo Olomouc 11. 2. 2006 a zastoupen je i v antologii Haná v poezii (2008). Do časopisu Háječan 4/2008 (číslo vyšlo 15.12.2008) s ním připravil rozhovor Dr. Josef Zlomek. Rovněž zde byla uvedena jeho báseň Polomská kytice. Zpracoval i několik autorských čtení a literárních večerů. Některé jeho básně byly zhudebněny do písňové podoby. Poezie se mu stala únikem a formou odreagování od technicky orientovaného zaměstnání. Našel v ní možnosti k vyjádření svých citů a postojů. Za jeho dosavadní literární tvorbu, zejména za jeho básnické sbírky, mu byla 21. června 2008 udělena Sdružením Vladislava Vančury a obcí Háj ve Slezsku Cena Vladislava Vančury. Doposud vydal devět básnických sbírek: Hořké sny (2002), Řeka života (2003), Střípky (2003), Vůně chryzantém (2003), Z modrého dýmu (2004), Ve třpytu diamantu (2005), Cesty hledání (2008), Monology souznění (2008) Motýl v haiku (2011);

Hrubý, Jiří K. :Monology souznění. Opava, BITTISK 2008. http://otavinka.blog.cz/…jiri-k-hruby

Vyučil se u otce ve Valašském Meziříčí a pracoval s ním až do znárodnění v r. 1959. Účastní se pravidelně každoročních setkání na Helfštýně. Držitel titulu " Nositel tradice lidových řemesel."

Www. Valašské Athény. Slovník osobností východní Moravy.

Syn Jana Huba (1861–1930). Obecnou školu navštěvoval v působištích svého otce. Byl z 15 dětí a projevoval největší hudební nadání. V roce 1912 přišel do Olomouce jako fundalista při arcibiskupském chrámu sv. Václava. Byl žákem Josefa Nešvery. Mohl studovat na SG, ale studia dokončil až na učitelském ústavě v Olomouci, kde se mu věnoval výborný pedagog prof. František Waic. Po ukončení vojny v roce 1924 nastoupil jako učitel na obecné škole v Bušíně, 1929–1938 učil v Šumperku. Jako zpěvák a první houslista byl členem PSSU v Zábřehu. V roce 1938 vstoupil do olomouckého pěveckého sboru Šestnáctka a v r. 1939 do PSMU, v němž se stal 2. tenoristou. V roce 1945 rozšířil mužský sbor z 16 na 60 členů a byl zakladatel MPS Nešvera.

Hanácké noviny, 9.3.1996, S.3. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Seš.6. Ostrava 1996. S.49. Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.I.Praha 1982. S.182–183.

Vystudoval učitelský ústav v Příboře. Krátce působil v Zábřehu nad Odrou (n.Ostrava), v Kunčicích pod Ondřejníkem, odtud odešel jako správce školy do Albrechtiček a r. 1891 byl přeložen do národnostně rozjitřeného severomoravského pohraničí. Nejprve učil v Zábřehu, v Jedlí, později v Horních Studénkách, krátce také v Kolšově. Trvaleji zakotvil až r. 1912 v Rudě nad Moravou. Zde r. 1925 ukončil učitelskou dráhu a odstěhoval se do Olšan. Působil v Sokole, Národní jednotě i v dalších vlasteneckých organizacích. V říjnu a listopadu 1918 byl zvolen do Severomoravského národního výboru a jako jeho přední člen se účastnil zavádění české správy do německých oblastí severní Moravy. Největší zásluhy si však vydobyl jako neúnavný organizátor hasičského hnutí na Moravě. Syn Jan Hub (1901–1985)-učitel, skladatel, dirigent.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Sešit 6. Ostrava 1996.S.48.; Rýznar, V.: J.H. v požárnické a kulturní práci ne severní Moravě. Severní Morava 1973, č.26, S.55–59.;

Působil v Olomouci od r. 1969, zpočátku na klinice chorob ušních, nosních a krčních, od r. 1988 přednosta. 1987 jmenován profesorem LF UP. Kromě pedagogické výuky na LF, též činný na přírodovědecké fakultě UP a dále při výuce posluchačů pedagogické fakulty, obor speciální pedagogika. Ve výzkumné činnosti se zabýval zejména použitím umělých hmot v otorinolaryn­gologii, termografií a laserovou chirurgií. Publikoval sám nebo ve spolupráci 131 prací, z toho 20 v zahraničí, 34 v ČSFR cizojazyčně. Více než 200 přednášek, z toho 17 v zahraničí. Je autorem 2 zlepšovacích návrhů, spoluautorem skript. Členem redakční rady časopisu Čs. otolaryngologie.

Žurnál 1992, č.35/36, S.9.;Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.;.

Na podzim 1945 jmenován okres. knihovnickým inspektorem na Zábřežsku. V r. 1950 odešel na vl. žádost do školství. Učil v Zábřeze. Dopisovatel do týdenníku Moravský sever 1945–48, od r. 1950 spoluzakla­datel novin Nový směr, od r. 1961 měsíčníku Průvodce kulturou Zábřeha, v němž publikoval v 60. a 70. letech více jak 100 článků. Člen redakční rady vlastivěd. sb. Severní Morava od r. 1957, 1959 redigoval sborník Zábřeh v minulosti a současnosti. Od r. 1947 člen pěvec. spolku PSSU a kronikářem, dlouholetý kronikář města Zábřeha.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.-Sumperk 1990.S.63–64.;Spurný, F.: Za Josefem Hubálkem.Severní Morava.Šumperk 1984, sv.47. S.70.;.

Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci r. 1875 a poté studoval bohosloví v Olomouci, r. 1882 vysvěcen na kněze. Od r. 1884 působil v Ivanovicích na Hané. Autor dějin Ivanovic. Psal farní kroniky Ivanovic a Rychtářova. Pracoval též v Národopisném muzeu ve Vyškově.

Český bohovědný slovník.V., S.108.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.37.;.

Narozen na Vyškovsku. Absolvoval arcibiskupské gymnázium v Kroměříži. Poté vystudoval bohosloví v Olomouci, vysvěcen r. 1895. Jako duchovní působil od r. 1904 v Uherském Hradišti, od r. 1910 byl až do smrti farářem v Huštěnovicích. Tady založil místní archeologické muzeum a provedl pak řadu výzkumů. Zabýval se církevními dějinami Velké Moravy, velehradskou otázkou. V letech 1924–1936 byl předsedou archeologického spolku Starý Velehrad. Literárně činný, užíval pseudonym J. H. Žlebovský. Literární prvotiny v brněnském Obzoru, v Našem domově; Knižně vydal: Spolky v duchovní správě.Olomouc, Promberger 1912; Dějiny Velké Moravy.Přerov 1930;

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?1937–1962.P., NK 1962, S.92; Sborník velehradský 1937. S.3–6 a 1938, S.12–14; Vopravil: Slovník pseudonymů…P., SPN 1973, S.680;. Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 239.;

'

Studoval v Olomouci gymnázium, v r.1771 odešel do Vídně studovat chirurgii. Osobní lékař Leopolda II.

Kašpar, Rudolf: Jan Karel Hunčovský. ZVSMO 1986–1987, č. 23–24, S. 48–49. ;foto. ; Thomas, W.: Chirurg osvícenecké doby. Střední Morava, 4, č.7 1998. S.93–96.;