Osobnosti Moravy.eu

Duchovní Církve československé husitské. Rozená Kopalová. Po maturitě na reálném gymnáziu ovlivněna svým otcem vojenským duchovním správcem studovala v letech 1950–1954 Husovu bohosloveckou fakultu v Praze. Poté nastoupila do Heřmanova Městsce odkud odešla k 1. 4. 1955 do Velké Bystřice. Působila zde pak 41 let. Měla na starosti šest přilehlých středisek, které objížděla na kole. V r. 1997 se přestěhovala s manželem do Olomouce. Od r. 1998 pracuje jako farářka a výborná kazatelka jako duchovní při olomoucké diecézní radě Církve československé husitské.

Ševčíková, Hana: Malá galerie význačných rodáků a občanů Velkého Týnce.In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.75–76.;

Středoškolské studium  – gymnázium v Prostějově byl nucen přerušit v roce 1943, protože byl nacisty totálně nasazen na " technische Nothilfe". Gymnázium dokončil maturitou až po válce v roce 1945.Poté studoval Masarykovu univerzitu v Brně, na které promoval r. 1950. O rok později získal PhDr a začal pracovat jako archivář na zámku v Janovicích u Rýmařova, kde zejména jeho přičiněním vznikl základ archivu Olomouckého kraje. V roce 1958 byl jmenován ředitelem Okresního archivu v Šumperku. Od roku 1959 pravidelně publikoval ve sborníku Severní Morava. Stál u zrodu Kulturního měsíčníku Šumperka, kde působil jako předseda redakční rady až do smrti. V roce 1976 odešel pracovat do Vlastivědného ústavu Šumperk, kde působil do března 1990. Od r. 1992 dojížděl do Opavy na Slezskou univerzitu přednášet a r. 1993 získal docenturu. na UP v Olomouci.V de­vadesátých letech se výrazně angažoval v Moravskoslezské křesťanské akademii a díky svým jazykovým schopnostem i v partnerské spolupráci města Šumperka s německým městem Bad Hersfeldem. Jeho erudovanost v Řádu německých rytířů jej předurčila i ke členství ve Společnosti přátel hradu Bouzova, kde byl zvolen čestným členem. Řadu let byl i městským kronikářem v Šumperku a o jeho dějinách napsal stovky článků i několik knižních monografií. Redaktor regionálních periodik i aktivista Filmového klubu, Socialistické akademie..V roce 2004 obdržel in memoriam Cenu města Šumperka.

Vlastivědné listy 1987, č.2, S.45./fotogra­fie/.;. Balatková, Jitka: Docent PhDr. František Spurný, CSc. slaví sedmdesátiny. In: Severní Morava, vl.sborník,sv.73, Šumperk 1997. S.65–69. BSSSM, seš. 7 (19.).Ostrava 2005. S. 126–129. (Bibliografie). Štipl, Ctirad: Historik František Spurný. In: Ročenka 2010 1990–2010 * 20 let SACB Vydala Společnost přátel hradu Bouzova ve spolupráci s Vlastivědným muzeem v Šumperku.. S.24–25.

Doc. PhDr. František Spurný, CSc.

Pocházel rodiny známého výtvarníka a pedagoga Eduarda Stoklase. Maturoval na gymnáziu ve Valašském Meziříčí a poté v Praze moderní filologii na UK. Zprvu působil jako středoškolský profesor V letech 1907–1909 učil češtině na němec. obch. akademii v Olomouci, působ. na RG v Holešově a Val. Meziříčí, od r. 1909– l963 v Litovli, střed. prof. na G v Litovli 19O9–1941, učil češtinu a němčinu. Založil loutkové divadlo v Července u Litovle. Sbíral pověsti z Hané a Litovelska. Zajímal se o lidový kroj.

Z díla: Kytička pověstí z Litovelska.Il­.A.Kučera.Lito­vel, Musejní rada 1929.63 s. Minulost.Verše­.Litovel, vl.n.1933.113 s.

Biografie: Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů zpracovatelů moravských lidových pověstí.Olomouc, UP 1987.; Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku. 1937. Rusínský, M.: Průkopník rozhlasové estetiky.-In: Osmdesát let gymnásia J.Opletala v Litovli.Litovel 1981, S.101–103. Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2 (14.). Ostrava 2001. S. 126.

'

R. 1922 vysvěcen na kněze v Olomouci. Do r. 1933 prof. filozofie, českého jazyka a literatury na arcibiskupském G v Kroměříži, poté prof. náboženství v Místku. Za heydrichiády vězněn. Poté kaplanem v Hulíně. Od 1. 9. 1945 zástupcem šéfredaktora LD a redaktorem Obzorů. R. 1946 jmenován profesorem žurnalistiky a dějin polit. ideologií na VŠ politické a sociální v Praze. V únoru 1948 povolán k františkánům v Praze, s nimi pak r. 1950 internován, v dubnu 1951 se mu podařilo uprchnout do exilu. Spolupracoval s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa. V r.1956 emigroval do USA. S americkým prostředím se nedokázal sžít. V roce 1965 se vrací do Evropy, kde brzy umírá v sanatoriu.

Z díla: Almanach krásného písemnictví slezských spisovatelů. Ostrava 1934. ; Petr Bezruč. Místek 1937. ; O něm: Pejskar, J. : Poslední pocta. II. Curych 1985. S. 305. ;. Biografický slovník Selzska a severní Moravy. 5. Ostrava 1996. S. 108–109.;

Po studiu na stážnickém a kroměřížském gynmáziu za 1. světové války pobýval ve Vídni. Malířské nadání v něm utvrdil malíř Ferdinand Zerlacher. Na Akademii výtvarných umění v Praze byl žákem Vlasty Bukovce. Učil na středních školách v Jihlavě, Lučenci, Kroměříži, Třebíči a Olomouci na učitelském ústavu za 2. světové války a po ní na gymnáziu a na škole v Horce nad Moravou. Olomoucké pamětihodnosti zobrazil řadou linorytů a kreseb.

Moravské osobnosti umění a kultury/REGO SVKOL., Páleníček,Ludvík: Výtvarné umění na Kroměřížsku a Zdounecku, Kroměříž 1940., Purketová, Jana: O životě a díle českých pedagogů, Brno 1999., Toman, P: NSčsVU, 2.díl L-Ž, Praha 1950.

Maturoval na reálném gymnáziu v Praze. V důsledku uzavření vysokých škol nemohl dále studovat (1940). V letech 1945–1948 absolvoval Státní školu archivní v Praze a souběžně studoval (1945–1949) české dějiny a pomocné vědy historické na FF Univerzity Karlovy. Studoval při zaměstnání , studia ukončil v roce 1953 na Univerzitě Palackého v Olomouci. Potom pracoval ve Slezském studijním ústavu v Opavě (1949–1950). Dále jako pomocný dělník v podniku Dřevovýroba Opava. V roce 1952 pověřen vedením Zemědělsko-lesnického archivu v Opavě. 1.října 1959 přešel do Okresního muzea v Kroměříži. V roce 1960 se stal ředitelem Městského muzea v Holešově a po roce 1979 pracoval jako vedoucí historik v Muzeu Kroměřížska. Dílo rozsáhlé a pestré – bibliografie na 700 položek( viz Zpravodaj Muzea Kroměřížska 1991/3, s.41–59). Věnoval se i pracem archivním, ale i dějinám církevních řádů zejména řádu piaristů. Porornost věnoval i postavám židovského původu. Dílo uvedeno v článku.

Fišer, Zdeněk: Historikův osud. K úmrtí PhDr. Josefa Svátka. In: Časopis Matice moravské, r. 116, č. 2, 1997, S. 556–560.

1931–34 prof. maďarštiny na vojenské akademii v Hranicích, 1937–1938 velitel praporu v Kroměříži. Čestný občan města Kroměříže a Olomouce Prezident Československa.

Kožnar, V.: Ludvík Svoboda.Praha 1975.; ČBS.Praha 1992.S.675.;; Kadlec, V.: Podivné konce našich prezidentů.Hradec Králové 1991.;.

Od roku 1875 působil na severní Moravě.Pro svou pokrokovost a vlastenectví byl c.k. úřadům nepohodlný.Od 1890 ve Štěpánově u Olomouce, Psal do olomouckého Pozoru fejetony.Vzdal se učitelování odešel do Prahy, ale 1897 opět na Moravě v Boskovicích.Psal satirické básničky a říkačky, napadající zaostalé obecní poměry.V r. 1908 vydával časopisy Česká Samostatnost a Bílá Hora.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990.S.144–146.;.

V roce 1946 se habilitoval pro obor neurologie. Byl pověřen Ministerstvem školství vybudováním a vedením neurologické kliniky na založené Palackého Universitě v Olomouci jmenován – ve svých 38 letech – universitním profesorem. V Olomouci buduje od základu novou neurologickou kliniku postupně buduje i v blízkém městě Šternberk léčebné neurologické oddělení a v lázních Velké Losiny rehabilitační ústav pro léčbu následků dětské obrny v r. 1951 jmenován přednostou neurologické kliniky Vojenské lékařské akademie v Hradci Králové, která byla zřízena na bazi tamní lékařské fakulty. Po úmrtí prof. Šercla v roce 1972 je od roku 1973 každoročně pořádána až dodnes – vědecká konference „Šerclovy dny“.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.206–208;

prof. MUDr. Miroslav Šercl DrSc.

1762 odešel studovat na jezuitskou univerzitu v Olomouci, římské klasiky, historii a matematiku. Po 2 letech studia vstoupil do jezuitského řádu a studoval na řádových školách v Brně a v Čechách. Po zrušení řádu pracoval v pražské univerzitní knihovně a pořizoval katalog jejích rukopisů. Od r. 1776 působil na Těšínsku.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.Opava 1983.S.127 –129.;. Biografický slovník českých zemí, 5.díl.

Učitel hudby v Uher. Brodu, 1920–1929 ředitel kůru Holešov, 1929–1948 učil na uč. úst. Kroměříž, sbormistr spol. Podhoran v Holešově a Kroměříži, 1948–1950 přednášel na UP Olomouc

Fric, O. : Hudba na Kroměřížsku a Zdounecku. Kroměříž 1941. ; Stárek, Z. : SČS II. Praha 1982. S. 559. ;.

Předseda projektové a inž. společnosti Pam Ar Brno. Zaměření: rekonstrukce sídel od malého urbanismu po památkové soubory a jednotlivé objekty. Real. : novostavby, rodinné domy, chalupy, drobná architektura. Účast na rekonstrukcích: Helfštýn, Boskovice. Rekonstrukce a dostavba České spořitelny Kroměříž, rekonstrukce Moravského divadla Olomouc. Externí pedagogická činnost: FA VUT Brno, přednášky úvodu do projektování, ved. ateliéru rekonstrukcí památek.

Kdoje kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.173.;.

Po maturitě na státním gymnáziu v Prostějově r.1934 studoval Lékař. fakultu MU v Brně. V době okupace pracoval v letech 1941–1945 jako úředník v obuvnické továrně v Praze. Po osvobození 1945 vysokoškol. studia v Brně ukončil. Nastoupil jako lékař na chirurg. odd. Okresní veřejné nemocnice v Prostějově. V roce 1950 byl povolán na dlouhodobé vojenské cvičení do výcvikového tábora Libavá, 1952 přeložen na Vojenskou lékařskou akademii do Hradce Králové, kde se stal náčelníkem nemocniční chirurgie. Po zrušení VLA pracoval v letech 1958–1960 jako přednosta chirurgického oddělení Okresní nemocnice v Uherském Hradišti, odkud odešel do téže funkce do Ostravy. Stal se uznávaným zakladatelem klinické a experimentální hyperbaroxie u nás, takže mohl své poznatky přdnášet lékařům v Olomouci, Brně, Uherském Hradišti a v Praze, ale též v cizině: Berlín, Glasgow, Amsterodam, Londýn, Řím. Též členem poradního sboru Ministerstva zdravotnictví ČSR. Předseda spolku českých lékařů v Ostravě.. nepříznivě do jeho života zasáhly důsledky podpisu 2000 slov a politických postojů 1968–1969. Byl degradován na funkci chirurga v ambulanci Závodní nemocnice ve Vítkovicích, kde pracoval do odchodu do důchodu v r. 1988. Po listopadu 1989 byl jmenován předsedou rehabilitační komise zdravotníků Severomoravské­ho kraje.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1999.S.63;

Syn Oldřicha Šimáčka. 1963 ukončil v Praze studium průmyslové a reklamní fotografie. V SDOS Olomouc pracuje od r. 1959 jako fotograf. Výstavy jeho prací : 1963 – Děti ve fotografii, Hranice;1976 Divadel. fotografie v Olomouci – DH;1980 Ostrava – Divadel. fotografie;1981 DH Olomouc – pásmo diapozitivů a textů s názvem Šimáček dr. Leo Bureše, promítnut společ. film 16 mm Návraty. 1981 – Cena O. Stibora. 1983, 1986, 1989 vystavoval v Jugoslávii – Trienále divadelní fotografie. 1990 cyklus Kameny.

Kdy-kde-co v Olomouci, 1990, srpen, S.14.; Kdy kde co v Olomouci l992, říjen, S.17. Wikipedie.cz

Maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci r. 1945. Po studiích Lékařské fakulty UP byl odb. asistentem v Histologicko-embryologickém ústavu LFUP v letech 1950–1951. Poté pracoval ve Vojenské lékařské akademii Hradec Králové.

Za hlasem Komenského.Olomouc 1957.S.189; V sýpkách ducha.Olomouc 1992.S.168; Kapitoly z dějin olomoucké univerzity., Ostrava 1973., S.336.;.

Vl.jm. Antonín Milan Škamrada studoval olomouckou Českou reálku, na níž maturoval v roce 1948 ve třídě prof. Štěpánky Gregorové. Po studiích architektury působil v letech 1952 – 1956 jako asistent na katedře urbanismu Fakulty architektury VUT v Brně, dalších 11 let ve Stavoprojektu Olomouc a v letech 1967 – 1971 v Útvaru hlavního architekta města Olomouce. Od roku 1991 byl vedoucím ateliéru Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů v Olomouci. Souběžně se v letech 1982 – 1987 věnoval pedagogické činnosti na katedře výtvarné výchovy PdF UP. Jeho rukopis nese bezpočet projektů, které se po své realizaci staly neodmyslitelnou součástí našeho života. Projektoval např. mj. regeneraci historického jádra města Olomouce, Šumperka, Hranic, Nového Jičína, rekonstrukci Edelmannova paláce (Olomouc, Horní nám. 5), knihkupectví Velehrad, úpravy interiérů olomouckého Arcibiskupského paláce, rekonstrukci Stojanova na Velehradě, vnější plášť katedrály sv. Václava v Olomouci a rekonstrukci zámků ve Velkých Losinách, Tovačově, Mor. Třebové a aktuálně i olomoucké Konzervatoře evangelické akademie adal.

Z nově realizovaných staveb projektoval v Olomouci budovu Teplotechny, Vysokoškolské koleje na Envelopě, Krajský pedagogický ústav a řadu rodinných domů. Jeho autorskou pečeť nese interiér zámku ve Velké Bystřici, hlavní nádraží ČD Olomouc a Vrchní soud v Olomouci… V roce 2016 obdržel Cenu města Olomouce, v oblasti jiné. Zemřel u dcery v Bratislavě.

Kdo je kdo v architektuře…Pra­ha, Modrý jezdec 1993. S. 175. Škamrada, A.:Má cesta k architektuře a architekturou­. 2016.

Ing. arch. Antonín Škamrada

Hráč na křídlovku a pozoun, po r. 1918 u vojenské hudby v Kroměříži až do r. 1933. Za okupace městským kapelníkem v Prostějově, kde učil též na hudební škole. Po r. 1945 dirigent hudby Vojenské akademie v Hranicích do r. 1948, od r. 1956 žil v Praze-Karlíně. Byl spoluzakladatelem Ústřední hudby ministerstva vnitra. Psal pochody a valčíky.

Československý hudební slovník.II.Praha 1965.S.700.;. Fabián, J.: Slovník osobností kulturního a společenského života valašska. Valašské Meziříčí. 2000. S.151.;

V letech 1923–27 stud. na odborné stavitel. škole v Brně, po praxi v Praze, odešel s bratrem Čestmírem na AVU do Vratislavi 1928–30. V letech 1930–31 studijní cesta USA, 1931–33 Praha, do roku 1936 v Ostravě, poté v Olomouci. Zabýval se problematikou bydlení v rodinném domě, kulturní stavby, divadla, od 60. let sakrální architektura. Scénograf pro divadlo v Olomouci a Hranicích. Rekonstruoval divadlo v Olomouci-Hodolanech.

Zatloukal, Pavel: Olomoučtí architekti 20.století.2.ZKVMO, 1985, č.235, S.24–30.; Vlastivědný věstník moravský, 30, 1978, č.1, S.63–71.; Zatloukal, P.: Zemřel arch.L.Šlapeta­.ZVSMO, 1983–84, č.19–20, S.62.;.

Narozen v Toveři u Olomouce v rodině malíře Františka Šnajdra. Základní škola v Dolanech u Olomouce – 1944 – 1953. Od dětství výtvarná i hudební činnost. 1953 – 1956 Vojenská hudební škola v Liberci, obor Lesní roh a klavír. 1956 – 1961 za hudební školu služba u Vojenské hudby v Olomouci, současně soukromé studium horny u prof. Zdeňka Drmoly z Konzervatoře hudby v Kroměříži. 1960 svatba s Kamilou Dosoudilovou – 1961 syn Miroslav, 1964 dcera Kamila. V roce 1961 po konkurzu hráčem 3. Lesního rohu v Moravské filharmonii Olomouc, od roku 1968 1. Hornistou tamtéž. 1962 – 1967 studium na Konzervatoři v Brně, opět lesní roh u prof. Františka Psoty. Celý život se věnuje hudbě a malbě. První profesionální výstava: Výstava nových autorů v r. 1965 v Olomouci. Jako sólista provedl s Moravskou filharmonií Koncerty pro lesní roh a orchestr Paula Hindemitha, Josefa Haydna a Richarda Strausse. Do penze z Moravské filharmonie odešel v r. 2001. Výtvarná činnost – Skupina Ohnisko 1963 – 1965, kandidát Svazu československých výtvarných umělců 1968 – 1971, v českém fondu výtvarných umělců 1972 – 1991, Svaz českých výtvarných umělců 1989 – 1990. Dále TT klub v Brně od r. 1990, Spolek olomouckých výtvarných umělců od r. 1991 a Umělecká beseda v Praze. Řada kolektivních a samostatných výstav u nás i v zahraničí.

/peč/: Živé doteky štětce.ZN, 1983, 18.5., S.2.; ZKVMO, 1983, č.223, S.9.; Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti, Olomouc 1989. /foto/; ČBS XX. stol., 3.díl, Praha 1999; ;

Vystudoval olomoucké gymnázium a právnickou fakultu v Praze. Po studiích pracoval jako koncipient v Olomouci. 1888 se přestěhoval do Hranic, kde převzal advokátní kancelář. 1896 se zasloužil o zřízení samostatné české školy v Hranicích. 10.9.1903 byl zvolen starostou města. Za jeho starostování byla vybudována plynárna, nemocnice, vodovod, park, osvětlení ulic atd. Redaktor a zakladatel časopisů: Hranicko-lipnické noviny; Hlasy z Pobečví. Od r. 1906 moravský zemský poslanec.

Masarykův slovník naučný.VII. Praha 1933.S. 82. Památník 60. výročí českého gymnázia. Olomouc SG 1927. S.187.

JUDr. František Šromota

Studoval v Olomouci, Brně, působil na školách v Holešově a na Kroměřížsku, Vyučoval v letech 1894–1929 na učitelském ústavu v Kroměříži. Sbormistr Moravanu.

Fric, O. : Hudba na Kroměřížsku a Zdounecku. Kroměříž 1941. ; Stárek, Z. : SČS II. Praha 1982. S. 591–592. ;.

Studoval gymnázium v Olomouci 1888–1892, kde fundatistou při dómě u J. Nešvery, učitel. ústav v Příboře abs. 1897. Podučitel v Kelči, učitel v Hranicích, poté v Brně. Stát. zkouška z hudby v Praze r. 1903, r. 1906 vstoupil do PSMU, první tenorista a sólista, v letech 1937–1946 předseda sdružení. R. 1907 utvořil pěvecké kvarteto. 1945–1959 žil v Praze. Vyznamenán historic. zlatou medailí POČ 1939. Napsal své životopisné vzpomínky „Můj hudební svět“. Brno 1949.

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S.757.;Spáčil, V. Historický místopis okresu Olomouc-venkov 1848–1960.Olomouc UP 1968, S.21.;.Ševčíková, H.: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007, S. 76.;

Vystudoval teologickou fakultu v Olomouci. Vysvěcen 1871. Působil v duchovní správě v Napajedlích, Halenkovicích a Tlumačově (1884–1915). Od 1915 žil na odpočinku v Kroměříži. 1933 se vrátil do rodných Štáblovic. Měl zájem o řezbářství a patřil k vynikajícím včelařům. Zajímal se o historii, zvláště o dějiny míst svého kněžského působení. Hojně publikoval ve vlastivědném tisku.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.113;

Po studiích na Učitelském ústavu v Olomouci roku 1906 se stal způsobilým pro vyučování v národní škole a učil krátce na Pavlovičkách, v roce 1907 složil zkoušky opravňující ho vyučovat na škole měšťanské. Jeho prvním působištěm byl Moravský Beroun, byl nadšeným hudebníkem, hrál na violoncello a housle, dopisoval do různých časopisů, cestoval po Evropě a zvyšoval si neustále kvalifikaci. Ve Vídni složil státní těsnopisnou zkoušku, v Hradci Králové' absolvoval vysokoškolský kurs pro učitele na obchodních akademiích. V době 1. světové války pracoval na okresním hejtmanství. Po válce se věnoval různým kulturním aktivitám. Vedl kino, založené v r. 1922, byl členem městského zastupitelstva, pracoval jako archivář města, založil několik osvětových a učitelských spolků. V roce 1930 vydal rozsáhlou vlastivědnou místopisnou knihu okresu, zahrnující 77 obcí, kde uvádí i odborná fakta z hospodaření obcí, obyčeje, zvyky a přísloví. Knihu " Heimatbuch fÜr den Bezirk BÄm " vyšla v místní tiskárně. V letech 1932–1935 byl starostou města Moravský Beroun. Od 2.9.1935 byl ředitelem školy a tuto funkci vykonával až do konce války.

Rodák z Domašova. Čas, r.6, č.11–12, 1997, prosinec, S.4. Máša,O. – Anderle, P.: kdo byl kdo v zemi berounské. Moravský Beroun 2001.;

Navštěvoval učitelský kurs v Olomouci a pak tři roky učil ve Václavkově. Vídeňskou akademii výtvarných umění musel opustit pro nedostatek financí. Vrátil se do Rešova a pracoval jako zeměděl. dělník a pomocný učitel. Později se věnoval pouze malířství, zejména krajinomalbě.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.2.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1994.S.121.;

Narozen v Rešově (n.m.č. obce Horní Město) Václavkov, část Zábřeha