Osobnosti Moravy.eu

V roce 1899 absolvoval německé gymnázium v Šumperku, poté Karlovu univerzitu v Praze. V roce 1909 promován. Od r. 1904 profesorem na střed. školách. V Olomouci do r. 1908, v Přerově do r. 1911, v Prostějově do r. 1919. Poté působil v Praze. Autor vědeckých a populárně vědeckých studií a příruček. Znalec severní Moravy.

Dílo: O vzduchu a jeho pohybu. 1907. ; O povětrnosti a jejím vědeckém předvídání. 1908. ; Praktická cvičení z fysiky. 1924, 2. vyd. 1936. ; =autor hesel do Teysslerova-Kotyškova Technického slovníku naučného. ; Paměti obce Bludova. 1927.

Spurný, F. : Památce Jana Březiny. =Severní Morava, sv. 9. Šumperk 1963, S. 82. ; Spurný, F. : Ke 100. výročí narození dr. Jana Březiny. =SM, sv. 34. Šumperk 1977, S. 70–71. ; Slovník učitelských osobností okr. Šumperk. Šumperk 1990, S. 29–30. /fotografie/;Liter. místop. OA Přerov;.

Studovala Státní koedukační ústav učitelský v Kroměříži a Olomouci. Poté působila jako učitelka v letech 1948 – 1984. Mezitím absolvovala dálkové studium na Vyšší pedagogické škole v Opavě a Pedagogickou fakultu UP v Olomouci. Od roku 1953 učila na Morávce, kde zdokumentovala svými 40 obrázky kraj na Valašsku. Je členkou sdružení olomouckých výtvarníků „ Olomoučtí“, které dvakrát ročně pořádá výstavy svých členů. Vytváří také dětské kostky s motivy dětských písniček a s citáty významných osobností Čech i Evropy. Knižně debutovala básnickou sbírkou „ Jaro v listopadu „(1990). O dva roky později vydala sbírku „Na slovíčko“ (1993). Výbor z obou sbírek a z intimní lyriky publikované časopisecky vyšel s názvem „ Člověk člověku“ (2007). Životní příběhy vydala v roce 1994 s názvem „ Pravdivé příběhy“, povídky z období politické perzekuce let 1948–1968 vyšly s názvem „ Osudy“ (1998). V témže roce vyšla též próza „ Partyzáni na Morávce“ a metodická příručka „ Omalovaná kostka písničková“. Vzpomínky zpracovala do prozaické knihy „ Moravané v nedávné minulosti“ (Votobia 2004) a kalendář i knihu „ Zde žila skromnost a snášenlivost“ (2006) doprovodila svými obrázky z Beskyd. V lednu 2010 byla přítomna literárnímu večeru v Muzeu umění, kde prezentovali své básně olomoučtí výtvarníci. V posledních letech se věnuje práci s lidovou písničkou, s cílem vytvořit takové didaktické pomůcky do škol, které by pomohly udržet zájem o lidovou píseň v mateřských školkách i základních školách 1. stupně. . Vytváří též dětské kostky s motivy lid. písniček, či moudrých ponaučení.

Osobní sdělení.. Březnová výročí středomoravského regiomu. Týnecké listy 2015, č.3,s.4–5. Parte.

Mgr. Miluše Březinová

Do Šternberka přišel k 1. 10. 1945. Zprvu pracoval jako úředník Okresního soudu. Do Městské knihovny nastoupil dne 1.7.1960 a ve funkci ředitele pracoval do důchodu r.1976. Poté pracoval 6 let v Okresním pedagogickém středisku v Olomouci, kde do r. 1982 zpracovával knižní fondy. V důchodu se věnoval celoživotním zájmům – pěstoval ovoce, sbíral samorosty, byl činný ve Svazu zahrádkářů. Vykonával též funkci „soudce z lidu“.

Konupčíková, Jana : Vzácné životní jubileum. Naše knihovna Olomouc. Olomouc 1996.č.1. S.8–9.; Kdy-kde-co v Olomouci, duben 2001.;

Po maturitě na Zdravotní škole v Olomouci působila v nemocnici na ARO, pak také ve firmě Contec v Olomouci, stomická sestra u Charity Šternberk, nyní na poloviční úvazek na chirurgii v nemocnici ve Šternberku. Ve volném čase, ráda maluje, zejména portréty. Ilustrovala knihu šternberského básníka PhDr. Jaroslava Váni, CSc.. Taky měla výstavu obrazů v galerii. Vnučka Františka Břízy ( 1916–2004), ředitele knihovny ve Šternberku.

Osobní sdělení hš – dne 12.11.2020

Fotografie z návštěvy u někdejší pacientky.

Hoboj.V MFO působil od 20.10.1949 do konce zezony 1951. Začátkem roku 1960 přišel do Slavkovského orchestrálního sdružení.

Katalog členů MFO.

Jiříkovice (okr.Brno venkov)

Narozen v Cakově (nyní míst č. obce Bílsko). Provinciál řádu dominikánů v Praze a Olomouci, redaktor časopisu „Růže dominikánská“.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.22.;.

Cakov (n.m.č. obce Bílsko).

V letech 1938–1942 studoval na Škole umění ve Zlíně, po osvobození VŠUP Praha u prof. Strnadela. Od r. 1952 v ND Praha, asist. šéfa výpravy. Zasloužilý umělec.

Katalog výstavy Vyznání životu a míru …P., SČVU 1985, S.160.; Scénografové z Hané-jubilanti.. In.: Zpravodaj VSMO 1981, č.15–16, S.47–48.; Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha, Academia 1988, S.49.;.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.25;

Maturovala na gymnáziu ve valašském Meziříčí a poté studovala DAMU, kde absolvovala v roce 1950. Manželka režiséra Karla Nováka. V letech 1950–1962 působila v Olomouci, pak členka Studia Čs.filmu Praha. Od r. 1973–1987 byla v Divadle S.K.Neumanna v Praze.Spolupráce s filmem a televizí. Pedagogicky činná na konzervatoři v Praze.

ČBS.Praha Academia 1992, S.72.;. Fabian, Josef – Ševčíková, Hana: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Valašské Meziříčí 2009. S.50.;

V roce 1927 absolvoval AVU Praha u prof. Štursy a Španiela. Nejznámější dílo: pomník prez. TGM v Holešově z r. 1928, výzdoba budovy Pozemkového ústavu v Olomouci -sochy Haná, Ječmen, Chmel. Delší čas žil v Podhradní Lhotě.

Toman, P.: NSČSVU 1947.I.S.114.;Dopis od J.Barboříka, Bystřice p.H.ze dne 20.11.1994.;.

Prvoligový hráč v odbíjené a bývalý čs. reprezentant Zbrojovka Brno. V roce 1974 mistr republiky. V roce 1976 absolvoval elektrotechnickou fakultu VUT v Brně. V letech 1990–1998 generální ředitel a majitel PC DER v Brně.

Kdo je kdo v ČR. Praha 1998.S.66.

Ing. Milan Bučík.

Primu a sekundu studoval na gymnáziu v Litovli, poté tercii a kvartu na Papežské koleji Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě, kde byla ze dne 13. na 14.4.1950 ukončena klášterní škola a tak docházku dokončil na Základní devítileté škole na Kopečku u Olomouce, kde bydlel od r. 1950. V letech 1950–1955 studoval Pedagogickou hudební školu v Olomouci, státní zkoušky hry na housle složil v Brně. Poté působil jako vedoucí hudebního kursu ve Dvorcích na Moravě od listopadu 1955 do března 1956 a od dubna 1956 do září 1959 byl učitelem hudby na hudební škole v Litovli. V letech 1959–1974 byl violistou v operním orchestru Divadla Oldřicha Stibora. V roce 1963 maturoval na SG v Olomouci, dálkové studium. V roce 1971 absolvoval Přírodovědnou fakultu v Olomouci obor biologie a zeměpis a v r. 1979 promován na doktora.. V letech 1974–77 pracoval v ústavu sér a očkovacích látek v laboratoři, 1977–1980 na Katedře anatomie LFUP a 1980–1984 učitelem hudby v Uničově, 1984–1988 vedoucím laboratoře osteologie na Teoretických ústavech LF UP a 1988–1995 v závodech Milo. Psal básně, které vydal vl. nákladem : Pasáže arpegia (1993) a V paprscích stříbra (1994). Sepsal též rozsáhlou studii o Jaroslavu Durychovi.

Biografic. údaje – osobní sdělení. Hanácké noviny 1995, 9. 12. 1995, příl. , Hanácké noviny 1996, 6. 1. 1999, Jmenuji se Miroslav a nějaký čas píšu písně. Machala,L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990–1995. S.44–45.;

Po maturitě na gymnáziu v Ostravě odešel studovat hudební akademii do Vídně. Poté působil jako varhaník v Ostravě a od r. 1919 byl operním dirigentem, nejdéle v Olomouci, kde v letech 1921–1952, Souběžně též i pedagogem olomouckého Žerotína. Poté šéfem opery v Ústí nad Labem. Klavírní doprovazeč, varhanní koncerty. Složil na 50 skladeb pro sbory, je autorem scénické hudby.

Dvacet let české opery v Olomouci.VSSSM­.Přerov 1942.; ČSHS.I.Praha 1963.S.144.;ČSHS­.I.Praha 1963.S.143–144.; Hudební rozhledy, 1974, S.422.;. Fabián,J. – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Valašské Meziříčí 2009. S. 51.

Narozena v úřednické rodině. Pokřtěna Dobroslava Stanislava, jméno si později zkrátila na Slávku. Její maminka byla v mládí ochotnickou herečkou. Slávka studovala v rodišti obchodní akademii, ale školu ukončila kvůli uzavření v r. 1942. Současně studovala herectví soukromě u Marie Rýdlové, která jí zachránila před transportem na nucené práce do Německa vyjednáním divadelního angažmá v českém NDMS v Ostravě, kde elévkou od 1943 a od 1945 členka divadla v Ostravě. V letech 1947–50 působila v Pardubicích. Od roku 1950 –1960 v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci, poté do r. 1990 Divadlo E.F.Buriana v Praze. Svou první roli ve filmu Povodeň (1958) natočila ještě v době olomouckého angažmá. Pohřbena v Liberci.

ČBS.Praha Academia 1992, S.73.;. BSSSM,seš.4(16­.).Ostrava 2003. S.24–25.

Začínal jako amatér. Učil se u Jana Langhanse v Praze a u bratrů Lumiérů v Lyonu, kde se seznámil s technikou autochromu. Studoval též chemii na ČVŠT v Praze. Fotografické vzdělání dokončil v prominentním ateliéru Hermanna C. Kosela ve Vídni k němuž nastoupil jako volontér 1.11.1910 a pracoval zde do jara 1911. Fotografické kursy v Praze inzeroval od 15.3. 1911 v Praze. V červnu 1911 odcestoval do Petrohradu a Varšavy reprodukovat malířská díla na autochromy. Později pobýval v Praze, kde se léčil. Zemřel předčasně na leukémii.

Encyklopedie českých a slovenských fotografů. Praha, ASCO 1993. S.45–46.;

Bufková-Wanklová Karla se provdala v roce 1872 za Dr. Wilibalda Absolona a bydlela v Boskovicích. V roce 1878 se stala matkou pozdějšího univerzitního profesora a objevitele podzemí Moravského krasu Karla Absolona. Když ovdověla, vrátila se roku 1883 k rodičům, kteří se přestěhovali do Olomouce. Zapojila se do činnosti VSMO. Sestra Vlasty Havelkové a Madlenky Wanklové. V roce 1885 se podruhé provdala za Eduarda Bufku (1854– 1921) a přesídlila do Prahy. Časopisecky publikovala drobné beletristické práce. Literárně upravila a vydala tři sbírky lidových moravských pohádek a pověstí (Z Ječmínkovy říše; Moravské povídky a pověsti ; Moravské pověsti a pohádky;) Těžištěm tvorby zůstaly dva soubory lidových moravských pohádek a pověstí. Hodně publikovala ve Vlastivědném sborníku pro mládež střední Moravy.

Z díla: Moravské povídky a pověsti. Praha 1898. Moravské pověsti a pohádky. Praha 1920. Bratři na Helfštýně. In: VSMŽO, 4, 1925–1926, s. 156–159. Černý kůň na Dolním náměstí v Olomouci. In: VSMŽO, 2, 1924, č. 9 – příl. , s. 13–15. Podkova na Tepenci. In: VSMŽO, 2, 1923–1924, s. 60–62. Pověsti o Ječmínkovi. Ukrutný rytíř na Helfštýně. In: VSMŽO, 5, 1926, č. 1-příl. , s. 3–7, s. 11–16.

Doupalová, E. : Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí. Olomouc 1987. S. 125. Fischer, R. : Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938. S. 30. Kunc, J. : Kdy zemřeli. . . ? Praha 1962, s. 28. ;. Lexikon české literatury. Díl 1. Praha 1985. S. 326. Ševčíková, H. : Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993.

• mt-: Výročí dne (29.11.).Hanácké noviny, VII, č. 142, 28.11.1996.S. 3.;

Od roku 1852 působil ve Vídni, studoval a poté působil v Josefovském divadle a ve dvorní opeře 1863–1896. Roku 1869 místosbor­mistrem, 1875 sbormistrem Zpěváckého spolku slovanského. Koncert v Tovačově r. 1876. Přítel Ant. Dvořáka.

Československý hudební slovník I. Praha, SHV 1963, S. 145. ;Stárek, Z. : Slovník čes. sbormistrů. Praha 1982, S. 60. ;Axman, Emil: Morava v české hudbě XIX. století. Praha 1920, S. 45. ;Marek, P. : Bibliografie okresu Prostějov. Prostějov 1990. , zázn. č. 2313, 7054;,

Autor publ. Zrušení roboty 1848; Naši staří mlynáři a slavní synové ze mlýnů;

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, NK 1957, S.10;.

Štěpán Bulejko (někdy byl uváděn jako Štefan Bulejko) . Aby mohl vykonávat herecké povolání, v roce 1938 absolvoval pražskou Státní konzervatoř. Profesionální hereckou dráhu však započal už v olomouckém Českém divadle (1935 – 1938). Poté byl členem brněnského Zemského divadla a českobudějovické i pardubické scény (1938 – 1945), městských scén v Olomouci a Pardubicích (1945 – 1950) a Městských divadlech pražských (1950 – 1976), kde působil až do své smrti. V roce 1938 hostoval v epizodkách v pražském Národním divadle („Naši furianti“ a „Romeo a Julie“). Na českých divadelních prknech představoval Štěpán Bulejko pokaždé menší a malé role. Díky své výrazné vysoké postavě, zajímavě klenutému profilu tváře a mimice vždy dokázal na sebe strnout dost velkou pozornost. Zajímavý byl také jeho hluboký hlas, který ale moc nemohl využít, protože jeho role byly celkem často „němé“. Povětšinou vytvářel charakterní úlohy, např. Dlouhána (Rollandova „Hra o lásce a smrti“) nebo Strážmistra („Legenda o Svaté Ancille“ Chorvata Miroslava Krležly).

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.S.83.;/s­.106 foto/.. http://www.csfd.cz/…pan-bulejko/

Narozen na Hradisku u Olomouce.

Kněz premonstrátského řádu na Sv. Kopečku. 1774 je o něm zpráva,že byl bakalářem teologie v Bohuňovicích. 1783–84 byl převorem na Sv. Kopečku. V té době napsal 2 tzv. hanácké operety singšpíly Jana a Manda a Marena a Kedrota. Hudbu k oběma složil hněvotínský kantor J. Pekárek. Hry jsou psány hanáckým dialektem.

Lexikon české literatury.I.Praha 1985.S.330.;.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1785

Hradisko – nyní část města Olomouc.

Svatý Kopeček – část města Olomouc

Studoval pedagogickou fakultu univerzity v Brně v letech 1964–1968, skladbu u M. Ištvána na JAMU 1966–1971. V období 1972–1979 učil klavírní improvizaci na konzervatoři v Kroměříži, poté se věnoval scénické hudbě k divadelním a televizním inscenacím i filmům. Zhudebnil básně Jesenina a řady českých básníků. Tragicky zahynul při autonehodě.

Čeští skladatelé současnosti., Praha 1985., S.39. (Fotografie)., Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby., Praha 1990., S.70.

Vyučil se a vystudoval dřevařskou průmyslovou školu v Olomouci, v době hospodářské krize odešel pracovat do firmy Sigmund v Lutíně, kde se stal technikem a později konstruktérem. Řídil stavby velkých studní , zařízení pro rafinerii nafty, projektoval a stavěl velkou světelnou nyní tzv. Křižíkovu fontánu v Praze, ale i fontány v jiných městech. Zabýval se projekty různých zavlažovacích zařízení. Od roku 1945 publikoval své znalosti z oboru v desítce knih a katalogů. Je autorem učebnic Mechanizace zemědělství pro pěstitelský a chovatelský obor, a knih k mechanizaci zahradnictví, zavlažování a čerpání vody. O výzkumech a praktickém využití těchto projektů psal do časopisů: Náš chov, Mechaniyace zemědělství, Zemědělské stroje, Ovocnářství a zelinářství, , Milotický hospodář, Strojírenství. Volný čas plně zasvětil vlastivědné a kronikářské práci. Dvacet let vedl společnou kroniku Lutín-Luběnice, pět let kroniku Luběnic. Založil kroniky luběnické školy, JZD Luběnice-Lutín, důchodců Sigma UP Olomouc a svůj podíl má i na zápisech do kroniky farního úřadu v Těšeticích. Jeho kroniky jsou psány kaligrafickým písmem a ilustrovány autorem. Sbírá také lidové pověsti a fólklor v písních. Publikuje ve sbornících Náměšť na Hané a okolí, Rok na Hané, též v regionálním tisku. V září 1997 byl hostem Literární kavárny v Okresní knihovně Olomouc.

Tichák, Milan: Písmák, kronikář a bývalý vynálezce Jan Bundil…Hanácký den, r.9, č.114.;

Maturoval na gymnáziu v Litomyšli. Poté se věnoval učitelskému povolání na gymnáziu v Praze, od roku 1892 učí jako profesor zeměpisu a dějepisu na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Své znalosti uplatnil na popud hraběte Pöttinga při tvorbě programu Pöttingova Ústavu pro výchovu dívek a po jeho otevření se stal jeho prozatimním ředitelem. Později učil v Třebíči, Brně a Strážnici.

Nižší reálné gymnázium studoval v Brně-Husovicích a poté odešel do Moravské Třebové na studium vojenského gymnázia, kde maturoval v roce 1938. Začal studovat Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, ale studia musel přerušit v době okupace a promoval až v roce 1949. Zprvu pracoval v brněnské nemocnici U Milosrdných bratří a v roce 1951 byl povolán na dlouholetou vojenskou službu. Zastával funkci hlavního lékaře pluku, záhy byl ustanoven náčelníkem zdravotní služby divize a v roce 1955 byl přeložen do Brna na kožní oddělení Vojenské nemocnice v Brně. Do Olomouce byl přeložen v roce 1964 a působil zde jako náčelník kožního oddělení vojenské nemocnice. O tři roky později byl povýšen do hodnosti plukovníka. V roce 1975 byl jmenován hlavním odborníkem pro dermatovenerologii v Československé lidové armádě a ve spolupráci s předními odborníky vypracoval učebnici. Ve své odborné činnosti se zaměřil zejména na problematiku a léčení lupénky, bércových vředů, kožních chorob z povolání v armádě. Podílel se rovněž na celostátním výzkumu léčby pohlavních nemocí a výsledky této práce publikoval v odborném vojenském tisku i bohaté přednáškové činnosti. Po odchodu do důchodu v roce 1986 pracoval na kožní ambulanci Polikliniky v Moravské Třebové, vypomáhal též na Železniční poliklinice v Olomouci, ve vojenské nemocnici i v mírovské věznici v oboru dermatovenerologie. Postupem času se začal zabývat i kožní geriatrií. Do nedávna působil na částečný úvazek v chválkovickém Domově důchodců. a pensionu. Zemřel 9. 1. 2008 v Olomouci.

Ševčíková, Hana : Zářijová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2009,č.9. S. 4. Stuna, Jan: Narodil se v Rozstání. Prostějovský týden, r. 9, č.37.S.15. Burdová, Daruše: Všechno se mění, vzpomínky zůstávají. Olomouc 2012 http://otavinka.blog.cz/…g-by-mel-100

Plukovník MUDr. Vladimír Burda

Rozená Kolářová. V roce 1943 absolvovala Dívčí reformní reálné gymnázium v Brně. Poté pracovala v Zemědělském výzkumném ústavu v Brně a, po válce vystudovala Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor přírodopis a zeměpis. Po promoci (1949) se provdala a krátce působila (do r. 1951) jako středoškolská profesorka na Střední zdravotnické škole v Brně, Lerchova ulice a poté na rúzných středních školách (n. gymnáziích) v Brně. V roce 1965 se s rodinou přestěhovala do Olomouce a učila na gymnáziu v Hejčíně biologii a zeměpis až do odchodu do důchodu v roce 1981. Poté se věnovala zejména průvodcovské činnosti s využitím znalostí francouzštiny a němčiny. Do listopadu 1989 provázela turistické výpravy po Československu, od prosince 1989 rozšířila své teritorium na země Evropy. Spolupracovala s cestovními kancelářemi Čedok, Akvila, REKOS ad. Patří mezi aktivní studenty Univerzity třetího věku na UP v Olomouci. Koncem roku 2012 vydala vlastním nákladem knihu ""Všechno se mění, vzpomínky zůstávají".(207 s­.). Zemřela z 12. na 13. 9. 2023.

Almanach gymnázia Olomouc-Hejčín, 2001. Dokumentační list ze dne 28. 4. 2003 s vlastnoručním podpisem a souhlasem s případným publikováním. Ševčíková, Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy, 23, 2013, prosinec.S.7–8. Parte.

Mgr. Daruše Burdová