Osobnosti Moravy.eu

Význačný olomoucký architekt a urbanista, dlouholetý člen a spolupracovník Vlastivědné společnosti muzejní. V roce 1940 maturoval na České státní reálce v rodišti. Protože v té době byly české vysoké školy zavřené, absolvoval dvouletý kurz na Obchodní akademii v místě. Totálnímu nasazení neunikl a musel odejít na nucené práce do Berlína. Po osvobození v roce 1945 začal studovat na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství v Praze, kde promoval v roce 1949 a později absolvoval postgraduální studium urbanismu na vysokém technickém učení v Brně, které dokončil v roce 1964. Mezitím pracoval v olomouckém Stavoprojektu a v letech 1966 – 1971 jako hlavní architekt města Olomouce. V době normalizace byl odvolán a působil pět let v podniku Rudné doly se sídlem v Jeseníku, a to na nově založeném pracovišti tzv. technického rozvoje v Hněvotíně u Olomouce, kde se mj. tvořily podklady pro různé typy montovaných rodinných domků v západoněmecké licenci. Osobnost architekta Hynka byla v odborných kruzích nepřehlédnutelná a tak, když přišla v roce 1976 nabídka z Prahy na založení projekčního ateliéru Státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů v Olomouci, vrátil se a stal se vedoucím pracoviště, kde aktivně působil až do roku 1985. Výsledky projekční a rekonstrukční činnosti, která přispěla k zachování a obnově i dalšímu využití historických památek, sakrálních staveb a památkových objektů v počtu 113 presentoval na výstavě v Krajském vlastivědném muzeu v Olomouci v listopadu 1982. Celoživotní zájem o architektonické a sochařské hodnoty i láskyplný vztah k rodnému městu zúročil v přednáškové i publikační činnosti. Od šedesátých let pravidelně přispíval do odborných a vlastivědných periodik. Řadu zajímavých článků najdeme i v prostějovské Štafetě, olomouckém měsíčníku Kdy-kde-co v Olomouci, sbornících Vlastivědné společnosti muzejní a jubilejních ročenkách. Širší olomoucké veřejnosti byl znám především z cyklu přednášek pro sekci Historické Olomouce VSMO o významných osobnostech a jejich hrobech, historii olomouckých hřbitovů a k vývoji olomouckých řemesel. V roce 1987 vytvořil stostránkový rukopis o Ústředním hřbitově v Olomouci. Za přínos pro olomouckou architekturu a urbanismus i za další zejména vlastivědnou činnost byl v roce 1998 vyznamenán Cenou města Olomouce v oblasti architektury.

VS.: Olomoucký architekt a urbanista.=ZVSMO, 1982, č.17–18,S.32–33.. Smejkal, B.: Rozhovor měsíce. Kdy-kde-co v Olomouci, 1992, listopad S. 10–11.
Škamrada,A.: Vzpomínka na Ing. Arch. Zdeňka Hynka. In: Kleňme se svou vzdělaností jako duha…Olomouc, 2007, S. 261–262.
Ševčíková, H.: Cena města Olomouce 1997–1998.

Ing. arch. Zdeněk Hynek

Syn Rudolfa Ch.R.1949–50 učitel klavíru na hud.šk.L.Janáčka v Prostějově, kde dirigoval Orchestrál.sdružení od r. 1950.Řídil symfonic.koncerty orchestru olomouc.opery na Kroměřížském hudebním létě r.1953 a v Olomouci r.1954. V letech 1950–1954 spravoval hudební oddělení ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. Od r.1961 půs.v Praze.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.540–541.;. Kmoníčková, Eva: V r. 1995 zemřeli. Brno 1996.S.9.;

Gymnázium začal studovat v Olomouci a pak Obchod. akademii v Prostějově, kde absolvoval v r. 1899. Po maturitě odešel do Vídně, kde v r. 1903 absolvoval obchodní nauky. Poté do r. 1919 profesorem Obchodní akedmie v Prostějově, kde se účastnil hudebního života v Orlici. Ovládal hru na violu damour, večery v Besedě. Hlavní hudební činnost v Bratislavě, kde lektor účetnictví na univerzitě, práv. fakulty do r. 1939. Studoval hud. vědu na univerzitě. Z 80 skladeb vydal vl. n. písně, sbory, symf. básně. Též hanácké písně. Jeho skladby občas v rozhlase.

ČSHS.I.Praha 1963.S.540.;Ba­řinková, J.: Vzpomínka na R.Chlupa.Štafeta, 8, 1976, č.4, S.20–21.;.

'

Dětství a mládí stravil ve Staré Vsi. Malíř, autor realizací v oblasti užitého umění a dotváření architektury (užitá grafika, kovové objekty, řešení barevných a leptaných skel, mozaiky, sgrafita, fresky, propagační fotografie). Studia: Reálné gymnázium v Přerově (1935–1943), Po maturitě byl 2 roky totálně nasazen jako zámečník v Moravských železárnách v Olomouci. Po osvobození studoval – Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, obor monumentální malba se zřetelem ke sklu a architektuře (1945–1950, J. Kaplický). Od roku 1953 žije trvale v Přerově se svojí manželkou Evou. Samostatně vystavuje od roku 1980 (Československo), kolektivně od roku 1960 (CZ). Zastoupení ve sbírkách: Muzeum J. A. Komenského v Přerově a soukromé sbírky (CZ). Členství v uměleckých skupinách a spolcích: Registrován při Českém fondu výtvarných umění (1982–1989), Unie výtvarných umělců Olomoucka (od 1990).

Zatloukal, P.: 1.souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka./Ka­talog/.Olomou­c, VÚ 1991.

akademický malíř Jan Chmelař

Rozená Siblíková. Absolvovala Státní grafickou školu v Praze a poté VŠUP u Aloise Fišárka v Praze, kde se věnovala malbě a tvorbě gobelínů. Od r. 1953 žije a pracuje v Přerově, od r. 1965 vystavuje Olomouc, Ostrava, Přerov, Praha, Polsko. Ex libris součástí souborů pro Belgii. SV-Přerov 1966, 1977, 1985, 1987, Brno 1969, Olomouc 1989. Realizace: keramické stěny a reliéfy Olomouc, Přerov, Potštát-Valšovice, Kroměříž, Kojetín, Hranice. V roce 1997 při velké povodni na Moravě bylo z větší části znehodnoceno její dílo. Pohřbena v Přerově dne 22.3.2013.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov;Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989./fotogra­fie/;ZKVMO, 1983, č.223, S.7.;Zatloukal, P.: 1.souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka.Olomouc, VÚ 1991./Katalog/;by­tem: Kosmákova 60, Přerov;.

Syn učitele a hudebního skladatele Františka Chmelenského (1775–1803). Vzhledem k tomu, že mu rodiče záhy zemřeli vychovávala jej babička. Po skončení obecné školy odešel na rok do Českého Krumlova, aby se naučil německy a v r. 1812 začal studovat na piaristckém gymnáziu v Českých Budějovicích, kde maturoval v r. 1818. Tam se seznámil s Ladislavem Čelakovským. Brzy se začal věnovat literatuře a překladům děl Schillera, Goethe, Mickiewicze a Kochanowski). Poté studoval filozofii a posléze přestoupil na práva na UK Praha, doktorát získal v r. 1828. V letech 1837–1838 se podílel na přípravě majetkového soupisu arcibiskupství v Olomouci. Jeho literární činnost je pestrá. Psal poezii, operní libreta. Cestování po Moravě a Slezsku se projevilo v námětech básní, ve sbírkách Kvítí polní z Moravy a Slezska a Plané růže z Moravy a Slezska. Psal divadelní referáty a publikoval básně v časopisech Muzejník (1824–1834), Časopis muzea českého (1828–1834), Česká včela (1834–1836 a Květy.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Seš.7. Os­trava, Ostravská univerzita 1996.S.46–47. Hankovec, Milan: Významní rodáci Strakonictva. Strakonice 2005. S. 124–125.;

Syn Jana Nepomuka Rudolfa Chotka, studoval v Praze a r. 1792 byl kanovníkem v Pasově. Ferdinand Maria Chotek byl 29.12. 1805 vysvěcen, 8.3. 1806 kanovníkem v Olomouci a 1.12. 1806 farářem, arciknězem, děkanem a školním inspektorem v Holešově, 12.11. 1808 promován v Praze, 1.1.1817 jmenován sídelním kanovníkem v Olomouci a 13.2.1817 jmenován titulárním biskupem tirnovským jako světící biskup olomoucký. PhDr. h.c. olomoucké univerzity 2.3.1830 a pak se stal proboštem kapituly v Olomouci, ale císař František I. jej jmenoval biskupem v Tarnově. Tam ani nenastoupil, protože 19.10.1830 zvolen v Olomouci arcibiskupem . Chtěl provést reorganizaci děkanské struktury diecéze, připravoval mapu arcidiecéze, podporoval českou literaturu. V semináři založil Slovanskou knihovnu. Jako ředitel filozofických studií v Olomouci (1823) věnoval pozornost důkladně výchově posluchačů a bohoslovců, finančně podporoval nemajetné studenty. Zemřel v Praze na choleru při korunovaci císaře Ferdinanda V..Pohřben v Nových Hradech u Kutné Hory.

BSSSM, seš.3 (15.).Ostrava 2002. S.65–66.

hrabě z Chotkova a Vojnína, ThDr. a PhDr.h.c.

Psal lyriku, publikoval v časopisech, vydal cyklus básní Maria Angela, přeložil F. Grivec a jiné. Farář v Kopřivnici.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?1937–1962.P., NK1962, S.77;.

Od r. 1932 profesor taktiky dělostřelectva na VŠ válečné v Praze. Za nacistické okupace vůdčí představitel odbojových organizací Obrana národa a Petiční výbor „Věrni zůstaneme“. V říjnu 1941 zatčen gestapem a v červnu 1942 popraven.

ČBS.Praha 1992.S.258.;HN 1994, 27.10., S.3..

Maturoval na gymnáziu v Boskovicích, poté studoval od r. 1922 slovanskou filologii a anglistiku na FFUK Praha, kde promoval v r. 1927. Poté učil češtinu, ruštinu a polštinu na Obchodní akademii v Olomouci 1927–1946. V roce 1946 získal doktorát. Na FF UP Olomouc působil PhDr. Ilek v letech 1947–1955. V r. 1951 se habilitoval pro obor ruská a sovětská literatura a 1955 byl jmenován profesorem. V roce 1963 souběžně působil v Praze zprvu na VŠ ruského jazyka a literatury a v r. 1960 ředitelem Ústavu ruského jazyka a literatury na FFUK až do r. 1970, kdy odešel do důchodu. V roce 1982 dostal Prof. PhDr. Bohuslav Ilek, CSc. zlatou medaili UP Olomouc.

Padesát let z dějin obnovené univerzity. Olomouc UP 1996.;

Důstojník československé armády.

Kulturní kalendář 1991. Olomouc, OK 1990.S.49.; Springer, Jan: Co dalo Šumpersko čes. literatuře. Šumperk 1974.S.10.;

Vyučil se natěračem a celý život pracoval v závodě Moravia v Mariánském údolí. (n. m. část obce Hlubočky).Do důchodu odchází v roce 1977 a začíná malovat přírodní scenérie z blízkého okolí. Asi od roku 1981 vytvářel svéráznou technikou, při níž spojoval dřevo s betonem či sádrou. Poprvé vystavil svá díla v roce 1998 na výstavě v Galerii hlavního města Prahy.

Umělci čistého srdce. Muzeum umění, Olomouc 2001, S. 41;

Narozen ve Viklicích u Tovačova (n. Tovačov).

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, s.78.;Voštová, I.: Přerov-Kroměříž…průvod­ce.1992.;.

Doc. Vysoké školy zemědělské v Brně.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.79.;.

Autorka básně Pavlovice , která je publikována na webových stránkách obce Pavlovice. Je autorkou veršů: Zpěvy o Hané
Rodná země J.A. Komenskému.
Haná Bezručovi.

Přerovské hřbitovy. In: Sborník SOKA Přerov 1997. S.104. www.pavlovice.cz

Narozena ve Vlkoši. Nyní místní část Přerova.

Profesor české reálky v Prostějově.

Starý, F.: Městský hřbitov v Prostějově. Prostějov, 1931, S.40.;

Zasloužil se o zkvalitnění kronikářské práce na Prostějovsku. Autor publikací Dějiny Prostějova, Lázně Slatinice aj.

Eliáš, B.: K životnímu jubileu dr.V.Janouška.=VVM, 19, 1967, č.2, S.297–298.; Eliáš-Žáček, B.: Historik Hané.=ZVÚO, 1969, č.145, S.14–15.; Spronger, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.37.; Štolbová, J.: PhDr.Vojtěch Janoušek.Regi­onál.personál­.bibliografie­.Prostějov, OK 1982.;.

V letech 1958–59 střed. prof. výtvar. výchovy na pedag. škole a též na prům. škole oděvní v Prostějově. Poté přešel na pedag. institut a ped. fak. UP v Olomouci, od r. 1973 doc. Publikuje odborné a populár. články o výtvarném umění, člen redakční radu časopisu Štafeta, členem muzejní rady Muzea Prostějovska. Prof. získal r. 1984. Žil v Olomouci a Prostějově. Zabýval se grafickou úpravou časopisů, publikací, vytvořil více jak 400 kniž. značek.

Dvořák, F. : Současná exlibris. Praha Odeon 1979. ;Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989. ;Grumlík, Alois: K jubileu Dušana Janouška. =Štafeta, Prostějov 1983, č. 2, S. 9–11. ;Dorničák, Josef: Vědomí vazby k domovu a rodné zemi. =Nová svoboda, 1987, 13. 1. , S. 5. ;Zatloukal, P. : 1. souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka. /Katalog/. Olomouc, VÚ 1991. Výtvar. pedag. a teoretici UP 1946–1986. Olomouc UP 1987. ; Kdy kde co v Olomouci 1983, červenec, S. 14. Kdy kde co v Olomouci 1983, srpen, S. 11.
Prostějovský Týden, 14. 02. 1996, S. 12. , Hanácké noviny, 10. 02. 1996, S. 5. , Kdy kde co, duben 1996, S. 33.

univ.prof. Dušan Janoušek

Generál letectva a účastník zahraničního odboje za 2. svět. války. Člen redakční rady časopisu Letectví. Spoluautor knihy Taktika letectví.

Literární místopis Přerovska – OA Přerov/přip.KK 1993.;.

Spolupracovník na Čs. lékopisu.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.81.;.

Lékař a vědecký pracovník ZOO Praha. Průvodce Ludmily Sinkulové při jejím pobytu ve válečném Německu. Vnuk Jana Adamce z Přerova.

Sinkulová, Ludmila: Byla jsem někdo jiný.Praha, Mladá fronta 1983.405 s.;Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha, NK 1970, S.82.;.

Bohosloví studoval v Olomouci. Ordinován 5.7.1912. Od roku 1942 působil v Prostějově Působil jako prof. náboženství na gymnáziu v Prostějově .

Springer, J.: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974. S.10.;.

Užíval jména Raoul Javorník. Studoval gymnázium v Kroměříži v letech 1837–1840 a pedagogikum v Olomouci. Ve Vídni učil na klavír. Po vojenské službě 1848–55 věnoval se hudbě, konal koncerty na klavír v Itálii 1856, 1857, ve vlasti v Praze a v Brně, od r. 1860 se usadil v rodišti jako učitel hudby.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.580.;.

Narozen v obci Skalice (u Českých Budějovic). Zpěv studoval u F. Carpiho, T. Pattiery, R. Fierlingrové a A. Fassatiové. Operní pěvec-barytonista. Nejprve pracoval ve sboru v německých divadlech. Manžel Štěpy Petrové. V Olomouci působil v letech 1942–1943, poté účinkoval v Opeře 5. května (1945 – 46), v Ústí n. L. (1946 – 49) a v ND (1949 – 1986); Mozartovský pěvec a muzikolog. dále hostoval ve Státní opeře v Berlíně, ve Státní opeře ve Vídni aj. Spolupracoval např. s dirigenty K. Böhmem, F. Konwitschnym, W. Sawallischem aj. Měl světlý lehký hlas příjemné barvy a dobrý jevištní zjev. V Německu získal titul komorního pěvce. Vyučoval zpěv na HAMU a na pražské konzervatoři. Působil i jako režisér. Hlavní role: Budivoj (Dalibor), Francek (Maryša), Posa (Don Carlos), Escamillo (Carmen), Don Giovanni, Jochanaan (Salome), Poručík Fjodor Dolochov (Vojna a mír), Petruccio (Šebalinovo Zkrocení zlé ženy).

Přehled činnosti čs.divadel .Praha 1958.S.134.;Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.;ČBS.Praha 1992.S.274.;.

Po studiích na obchodní akademii ve Vsetíně a vyšší hospodářské škole ve Valašském Meziříčí, kde maturoval r. 1950 byl zaměstnán rok jako statistik. V rodišti se učil hře na klavír u Josefa Knipla, podílel se na založení a činnosti amatérského jazzového big bandu Mistral, v němž hrál na piáno a pro který též aranžoval. Kromě toho hrál i na klarinet a cimbál ve folklorních souborech. V letech 1951–1957 studoval FFUP v Olomouci, obor hudební věda a estetika a souběžně též soukromě navštěvoval v letech 1952–1958 hodiny zpěvu u ostravského pedagoga Rudolfa Vaška. Během studia na VŠ začal psát kritiky zprvu do krajského tisku, pak do Hudebních rozhledů, Melodie, Divadelních novin a j. Od r. 1957 působil v Ostravě kde 11 let ředitel Divadla hudby. Zároveň soukromě vyučoval zpěvu a působil jako hlasový poradce. V roce 1969 odešel do Prahy, kde působil v zahraničním obchodě Atria jako vedoucí hudebně uměleckého oddělení, po reorganizaci tohoto podniku odešel na 2 roky do Supraphonu.

Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. sv.4. Praha 1990. S.239–240. BSSSM, seš.5 (17.) Ostrava 2004. S.78.