Osobnosti Moravy.eu

Narozena v obci Drahotuše (n.m. č.města Hranice). Učila se zpěvu v Brně u Th. Černíka a Z. Knittla. Začínala u Východočes. divadla r. 1928, pak půs. v Č. Budějovicích, Plzni a od r. 1946 v Hudebním divadle v Karlíně;

Československý hudební slovník.II.Praha 1965, S.798;.

Maturoval na Slovanském gymnáziu v Brně a poté studoval matematiku a fyziku na brněnské německé technice. Brzy se přestěhoval ke svým příbuzným na Ukrajinu, kde pokračoval ve studiu na univerzitě. Po vzniku Československa se v roce 1919 vrátil na Moravu. Učil v Prostějově a Kroměříži. 1935 se ujal organizování a vedení mezinárodní organizace Mírové hnutí. Vystupoval proti nacistické ideologii. V r. 1939 byl vězněn na Špilberku. Po propuštění byl sledován gestapem. Umírá na srdeční nemoc.

Prostějovský Týden, 17.01.1996, S.10., .

Organizátor protifašistického a partyzánského odboje. Studoval v Zábřehu. Aktivně působil v ilegálním odboji a 1944 byl při jedné ze svých cest zastřelen gestapem.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Ostrava­.Ostravská univerzita v Ostravě 1996. S.127–128.

Narozena v obci Lhota nad Moravou. Po maturitě na gymnáziu ve Valašském Meziříčí v roce 1919 odešla studovat do Prahy, kde v r., 1925 absolvovala přír. vědy. na KU.. Tanec studovala v Paříži. V r.1930 rozvinula podnětnou činnost ve svém oboru. V té době byla také nějaký čas v Alžíru. Po r. 1945 působila pedagogicky na konzervatoři v Brně do r. 1949, pak v Praze, kde působila i na AMU. Její odborná publicistická činnost v Tanečních listech /1945–49, divadelních programech a denním tisku/Rovnost/ má dokumentární a podnětný význam. RNDr. Tymichová zůstala svobodná a zemřela v Brně, kde je též pochována..

Dopis z 2.2.1994 od pana Jaroslava Olberta, Lhota nad Moravou 44.;ČSHS.II.Praha 1965.S.805.;.

Lhota nad Moravou – nyní místní část obce Náklo.

Studoval německé gymnázium v Olomouci, české gymnázium v Brně. Po maturitě absolvoval přírodovědeckou fakultu UK Praha r. 1877. Poté působil jako středoškolský profesor v Táboře, Havlíčkově Brodě, Brně, Plzni a Třebíči. Sběratel měkkýšů. R. 1884 první práce o výskytu měkkýšů na Moravě. Publikoval ve Vesmíru. Spolupracoval s encyklopedií Ottova slovníku naučného, do I. dílu. Přispěl k rozvoji malokologie. Autor knihy : Měkkýši čeští (1892) uloženo v MZM v Brně. Jeho příspěvky najdeme též v ve Věstníku Klubu přírodovědeckého v Prostějově (1902, 1906), První výročíní zpráva Klubu Přírodovědců v Prostějově (1898), 19. Program c.k. Státního gymnásia v Třebíči. Lišejníky sebrané v okolí Třebíče.1896.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1940. S.51.;MSN­.7.Praha 1933, S.459.;Flašar, I.: Český malokozoolog prof.J.Uličný.ZVÚO 1964, č.118. S.18–23.;.

V Olomouci vystudoval učitelský ústav a poté působil jako pedagog, od mládí byl činný v Sokole. 1938 byl zvolen náčelníkem Sokolské župy olomoucké a v této funkci se zapojil 1939 do odboje v čelné pozici v rámci organizace Obrana národa. Zatčen gestapem, vězněn na Mírově, ve Vratislavi odsouzen a popraven.

Hanácké noviny, 22.02.1996, S.3., .

Působil jako ředitel měšťanské školy v Tovačově a v Přerově, osvětový pracovník.

KP 1959, č.5.;KP 1963, č.2.;Spáčil, Vladimír : Historický místopis okr.Olomouc – venkov.Olomouc 1968.S.144.;Sprin­ger, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.52.;.

Po maturitě na vinohradském gymnáziu absolvoval Lékařskou fakultu Karlovy univerzity v Praze, kde promoval v roce 1919. Potom pracoval dva roky na oční klinice v Paříži a v roce 1921 se stal prvním asistentem na nově založené Oční klinice LF při Masarykově univerzitě v Brně. V květnu 1928 se stal primářem očního oddělení Zemských ústavů v Olomouci. O dva roky později, v roce 1930 se habilitoval na lékařské fakultě brněnské univerzity a stal se zde externím vysokoškolským učitelem. V době 2. světové války pracoval v odboji v Lutíně se skupinou Ing. Jana Sigmunda, majitele strojírenských a chemických podniků Sigmund Pumpy a Chema a byl vězněn v Cejlu a Kounicových kolejích. Po válečných útrapách, kdy byl vězněn na Špilberku v Brně, se významně podílel na obnovení olomoucké univerzity. V roce 1946 se stal prvním vedoucím katedry a přednostou oční kliniky LF UP. Byl prvním voleným děkanem lékařské fakulty v roce 1948 a potom v letech 1954 až 1958. Stál u zrodu Československé oftalmologické společnosti, kde od počátku pracoval ve výboru a od roku 1967 byl jejím předsedou. Pracoval také v řadě evropských oftalmologických společností, inicioval založení Spolku českých lékařů. Byl rovněž členem a posléze i prezidentem pobočky Rotary Internacional v Olomouci (1935–1936). Jeho vědecké a organizační zásluhy o univerzitu byly oceněny v roce 1956 udělením Zlaté medaile UP a byla mu udělena i vysoká státní vyznamenání. Profesor Vejdovský však byl především vynikajícím očním lékařem. Byl nejen zručným operatérem, ale též výborným psychoterapeutem. Pro každého pacienta měl vždy čas i vlídné slovo a uměl rozdávat víru v uzdravení. Jezdili za ním z celé republiky. Miloval děti a v roce 1954 se zasloužil o to, že v Litovli byla otevřena internátní škola pro slabozraké děti pod odborným dohledem oční kliniky. Byl též patronem školy v Kroměříži. Měl rád svou práci a miloval vše krásné, hudbu, obrazy a knihy. Byl taky členem KČT a tato láska a pohyb na čerstvém vzduchu mu přinesly dlouhý věk. V Olomouci působil od r. 1928, na LF od 1946 – 1970, 1948 ve funkci děkana LFUP. První přednosta oční kliniky v Olomouci .Navštívil řadu pracovišť v Evropě. Stal se členem francouzské a rakouské oftalmologické společnosti a byl členem výboru Evropské oftalmolog. společnosti. Za jeho působení byla oční klinika v Olomouci vyhledávaným ústavem a jeho pracoviště bylo nazýváno „Olomouckými Lurdami“. Během svého 50 ti letého působení provedl téměř 20 tisíc operací. V r. 1968 připojil prof. Vejdovský svůj podpis pod Prohlášení 2000 slov, za což byl tehdejšími mocnými donucen k odchodu z kliniky. V jeho další práci se mu významným způsobem staly pomocníkem tři sestry III. řádu sv. Františka a to Eligenda, Jenovéfa a Odilona. Jeho jméno nesmělo být připomínáno ani při jeho úmrtí. V listopadu 1992 byla založena Nadace prof. MUDr. Václava Vejdovského při Základní škole internátní pro slabozraké v Litovli, jehož zásluhou byla v r. 1954 tato škola založena.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1973.S.170.; Kdy, kde, co v Olomouci, 1991, únor, S.1.; Nadace prof.Vejdovské­ho.Hanácké noviny, 14.2.1994, S.5.;
Hanácké noviny, 15.02.1996, S.3., Kdy kde co, únor 1996, S.2., Cena města Olmouce za rok 1999, Olomouc. 2000, Štěpánek, Zdeněk: Nacifikace a moravští lékaři (1939–1945), Brno. 2004, Klvačová, Renáta: Václav Vejdovský. Život olomouckého oftalmologa. Olomouc 2018.

Prof. MUDr. Václav Vejdovský, DrSc.

Psal do techn. časopisů: Technický obzor, Architekt aj.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.173.;.

V roce 1939 odešel na vojnu, po okupaci Československa se stal parašutistou, pracoval v odboji na Olomoucku. v říjnu 1941 byl zatčen a vězněn v Olomoci, 22. 12.1941 byl odsouzen k smrti. 7.5. 1942 byl zastřelen.

Dostálová, E. Josef Vodička. Senický zpravodaj, č.1, 1.4.2005, S.3–4.

'

V roce 1972 absolvoval JAMU v Brně. První angažmá v olomouckém divadle, poté opět v Brně, 1982–1989 člen opery ND Praha. Od r. 1991 bez stálého angažmá. V roce 1979 obdržel Cenu O. Stibora a v r. 1981 Cenu Českého literárního fondu.

Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. Praha 1998.S.664.

Od r. 1943 v divadle Olomouc, poté v Opavě, od r. 1952 DOS Olomouc, od 1.8.1958 člen s­boru.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha, DŮ 1959, S.261.;.

Své hlasové dispozice pro operní dráhu zdokonaloval při soukromé operní škole v rodišti (1924 – 1927). Následně započal dráhu profesionálního operního pěvce v brněnském německém divadle (1927 – 1935), Českém divadle v Olomouci (1935 – 1937) a pak po přijetí dirigentem a šéfem opery Václavem Talichem v operním souboru pražského Národního divadla (1. říjen 1937 – 30. září 1959).

Zde musel zakončit činnost zpěváka kvůli zdravotním obtížím (ojediněle ještě v opeře první poloviny 60. let vystupoval), a stal se zde do odchodu na odpočinek inspicientem a hlavním inspicientem (1. říjen 1959 – 1. září 1972), i v této nové funkci nalezl velmi platné uplatnění. Jako sbormistr hostoval i v Hudebním divadle v Karlíně – „Šestá žena Modrovousova“ (1963). Josef Vojta působil jako erudovaný a nadaný lyrický tenorista s ne příliš vysoko postaveným hlasem a s barytonovým témbrem.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha DÚ 1959, S. 261.

Od roku 1955 působil v DOS Olomouc .

Přehled činnosti čs.divadel v r.1958.Praha 1959.S.261.;.

V roce 1951 maturoval na gymnáziu v Kroměříži. Vystudoval hudební vědu a historii na UP v Olomouci. Působil jako vedoucí Okresního muzea v Přerově. Autor řady regionálních publikací.

Československý hudební slovník osob a institucí.2.M-Ž.Praha 1965.S.914.;

PhDr. Gustav Vožda

Studoval gynnázium v Přerově po maturitě odešel do Zlína kde obchodním zástupcem u fy Baťa. Od r. 1946 působil v Praze, editor díla Josefa Lady a Aleny Ladové, Odb. publicista, funkcionář fotbal. týmu Sparta Praha. Zemřel náhle na mozkovou příhodu v benešovské nemocnici. Pohřeb 10. 10. 1994 v Praze/Straš­nicích, kremace. Měl 2 syny: Jan Vrána, Josef Lada.

Osobní sdělení p.Ireny Vránové, 1.manželky.Úmrtní oznámení.. http://otavinka.blog.cz/1410/jan-vrana

V roce 1943 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Přešel do ilegality a podílel se na budování zpravodajské sítě londýnské odb. skupiny Clay Eva na Holešovsku a Vsetínsku. Od února 1945 bojoval v partyzánské brigádě J. Žižky na Valašsku. V srpnu 1948 zatčen a v dubnu 1949 odsouzen na 5 let, v říjnu utekl a přešel ilegálně do NSR a zapojil se do práce OSN pro uprchlíky. V r.1951 prac. u firmy Baťa v Kanadě. 1960 dosáhll na univerzitě v Torontu doktorát obchodních věd. Od r. 1990 přednáší marketing a finanční hospodaření na Slezské univerzitě v Opavě a na právnické fakultě UP v Olomouci.

Zicháček, V.: Osobnosti SG (23).Hanácké noviny, 29.8.1992. S.4.;

. V osmi letech utrpěl těžký úraz, byla mu amputována levá noha a tak žil na invalidním vozíku. Od dvanácti let se věnoval chovu drobného zvířectva, o němž pak často publikoval do různých odborných časopisů. Byl členem ornitologické společnosti a za svoji práci o ťuhýcích byl odměněn Akademií práce v Praze. Vydal řadu odborných knih a byl redaktorem různých chovatelských časopisů, např. Český holubář. V letech 1937–1941 vydával vlastivědný časopis „Mojmírova říše“. Většinu života prožil v Nákle u Litovle, s výjimkou dvanácti let, kdy žil v Bezděčí u Trnávky. Ze svého rodného kraje napsal více než 150 pověstí, z nichž většina zůstala v rukopise. Pověsti z Nákla a okolí byly pojaty do Koudelákovy knihy“ Pověsti z kraje básníka F.S.Procházky.II. (Olomouc 1940). V témže roce vydal též „Dějiny obce Nákla na Moravě“, která vyšla v Lošticích. Literární pozůstalost je uložena v olomouckém muzeu, pověsti z okolí Bezděčí ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm.

V měsíci květnu si připomínáme… KKC 2013, květen.S.1. Gre­gor,A.: Zemřel hanácký selfmademan Josef Vrbka. Vlastivědný věstník moravský, 17, č. 1, S.106–107. Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993, S. 42–41. Ševčíková, H.: Listopadová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2014,S.4.

Narozen v Třebčíně (n.místní část obce Lutín). Studoval německé gymnázium a bohosloví v Olomouci, kde vysvěcen r. 1874 a ustanoven kaplanem na Velehradě. R.1890 farářem v Želechovicích, 1904 v Charvátech, 1908 v Cholině, odkud odešel do rodiště, kde zemřel. Dům s pozemkem odkázal již r.1911 Matici cyrilometodějské. Veškerá jeho literární činnost je věnována Velehradu, jeho chrámu, klášteru, dějinám, uměleckým a literárním památkám. Zdokumentoval vše co se týkalo Velehradu a hodně publikoval v Obzoru, Našem domově, Čechu, Světozoru, ČVSMO, Našinci a hlavně ve Sborníku velehradském. Člen DLU od 1914 do r.1926.

Springer, J.: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1947.S.52. Po­selství. Olomouc 1938.S.386–388.;.

V roce 1945 maturoval na České reálce v Olomouci. Poté studoval na PedF UP. kde byl členem výboru prvního Svazu vysokoškolského studentstva. Po promoci působil na školách v Nákle, Chudobíně, Bohuslavicích u Konice, v Senici na Hané, v rodišti ( 1955–1958 a 1975–1986) a nejdéle v Holici u Olomouce. Učil češtinu a dějepis. Přes 30 let působil jako okresní metodik českého jazyka a 10 let externí pracovník kabinetu českého jazyka Krajského pedagogického ústavu v Olomouci. Dlouhodbě spolupracoval s Pedagogickým nakladatelstvím při recenzní činnosti učebnic českého jazyka. Zajímavé vzpomínky na Jaromíra Johna a další osobnosti UP publikoval ve sborníku Z paměti literární Olomouce (Olomouc 2004). Dlouholetý člen VSMO.

Z paměti literární Olomouce.Olomouc. Vlastiv.společnost muzejní, 2004. S.266 Šev­číková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2006. S. 79.;

V letech 1966–67 lékař ve Zlíně, od r. 1968 v Olomouci na oční klinice, od r. 1990 přednosta oční kliniky FN Olomouc, ved. katedry LF UP Olomouc, r. 1983 CSc. , 1986 hab. jako doc.

Černý, Milan: Kdo je kdo 1991.Praha IRIS 1991, S.185.;.

Doc. MUDr. Miloš Vymazal, CSc.

Narozen ve Vrahovicích (n.m.č. Prostějova)

Po studiu na reálném gymnáziu v Olomouci navštěvovala Ústav moderních řečí v Praze. 1943–45 angažována v Čes. lid. divadle v Brně, 1945–48 v Divadle 5. května. Sólistkou opery ND Praha od 1. 8. 1948. Manželka Ladislava Mráze/1923–1962/. Zasloužilá členka ND/1966/, Zasl. uměl. /1968/.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.S.265.;ČBS­.Praha 1992.S.803.;Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.576–577.;.

Narozen ve Štípě (n.m.č. města Zlín). V roce 1879 maturoval na Českém gymnáziu ve Val. Meziříčí, potom studoval bohosloví v olomouci, kde byl vysvěcen 1883. V letech 1884–1889 působil jako výpomocný katecheta na SG 1889 jmenován dómským vikářem, 1920 čestným dómským vikářem, 1933 se stal sídelním metropolitním kanovníkem. Literární cesta Vyvlečkova byla soustředěna k církevním a uměleckým dějinám a později vlivem Jindřicha Wankla k archeologii a k činnosti sběratelské. Stál u zrodu Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci r. 1883 a byl jeho aktivním členem jako organizátor a vedoucí numismatické sekce a člen výboru VSMO od roku 1919. Publikoval v Našinci, ČVSMO, Numismatickém časopisu, Mojmírově říši. Členem arcidiecézní rady pro ochranu uměleckých památek. Literárně činný v oboru dějin umění.

Slovník osobností Valašska. 2000.

Působil LF UP v letech 1946–1987. Působil na ortopedii. (specialista na moje kolena)

Kapitoly z dějin olomouc.univer­zity.Ostrava Profil 1973, S.323.; Archiv UP.;. Oznámení o úmrtí. Hanácké noviny, 6.1.1998. S.4.

Doc. MUDr. Karel Wagner, CSc.

Základní vojenskou službu ukončil 22.9.1921 v Hradci Králové.Poté se stal frekventantem Vojenské akademie v Hranicích, poručíkem pěšího pluku byl jmenován 12.8.1923.V říjnu 1925 byl přeřazen do kategorie důstojnického letectva a přemístěn k Leteckému pluku č.2 v Olomouci-Neředíně jako polní letecký pozorovatel.Pos­tupně se stal polním pilotem a od 1.11.1928 byl určen ke stíhacím pilotům.Ve 30. letech podnikl studijní stáž v Rumunsku.Byl to výtečný pilot.Ve 2. leteckém pluku dr. E.Beneše velel cvičné letce a mj. to byl i zpravodajský důstojník.Je držitelem čestného titulu „Honoric causa“ ze dne 12.4.1937 a nositelem leteckého odznaku ČSR č.131.Po 15.3.1939 odmítl spolupracovat s Němci při přelétávání našich letadel do Německa a proto podal v roce 1940 žádost na odchod do pense.Zapojil se do československého odboje Žižkovy zbraně jako ilegální důstojník.Od listopadu 1946 do 25.února 1948 byl profesorem létání ve Šternberku.Na základě rozhodnutí z 11.1.1950 byla Wyzulovi odňata vojenská hodnost.Podrobil se četným výslechům, byl dokonce i krátkodobě vězněn, kde musel vykonávat těžkou práci v pískovně.Po rehabilitaci byl povýšen do hodnosti plukovníka.

Humplí, Jiří: Po skončení války Josef Wyzula prožíval těžké chvílke.Moravský den, 24.10.1998, S.5, fotografie.; Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010. S. 148.