Osobnosti Moravy.eu

Překladatelka z francouštiny, němčiny, ruštiny.

Literární měsíčník, V., 1976, č.7, S.117.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.66.;.

Král Jiří byl poprvé v Olomouci již r. 1458 v létě a podruhé v únoru 1459, kdy se účastnil zemských sněmů. 1460 se sešel v Olomouci s uherským Matyášem.

Doležil, R.: Politické a kulturní dějiny králvovského hl.města Olomouce.Olomouc 1903.S.26–28.;.

Studoval v Olomouci a Příboře. Působil zprvu na obecné škole v Bystročicích, r. 1897 byl povolán na jedinou českou obecnou školu do Olomouce, tenkrát v Purkrabské ulici. Působil jako sólista v Žerotíně, po tatínkovi byl 12 let spolkovým archivářem, učil na housle na hudební škole Žerotín. Na Plumlov se již nikdy více nevrátil, protože zemřel ve 47 letech.

• mt-: Milovníci Plumlova. In: Rok na Hané 1992. Olomouc, Hanácké noviny 1991.S.118.

Působil na katedře kožního lékařství LF UP od r. 1952. Přednosta kožní kliniky FN v Olomouci.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.321.;.

Narozen v Předmostí u Přerova (n. m. č. města Přerov). U divadla začínal jako ochotník v činohře spolku Tyl v Přerově, v r. 1939 byl přijat do sboru zpěvohry v Brně. Přední sólista opery Stát. divadla v Brně v letech 1945–1978. Zasl. umělec.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.617–618.;Kmoníčková, Eva: V roce 1985 zemřeli.Brno, SVK 1986, S.32.;

Studoval v Šumperku, kněžský seminář v Kroměříži ukončil 1874, 1 rok vojen. služby v Olomouci, poté ff UK v Praze a ve Vídni. Jako prof. čes. jazyka působil v Karlíně, od 1881 na reálce ve Spálené ul. v Praze. Od r. 1890 učil na učit. ústavu, už známý jako autor učebnic. Podílel se na zprac. Pravidel čes. pravopisu s J. Gebauerem. Bádal též na Moravě, v rkp Podřečí hornohanácké.

Z díla: Hornohanácké podřečí severomoravské. Listy filologické, 1928, S. 216 n. ;Slovníček zábřežské hanáčtiny. Šumperk 1976. Biografie: Nezbeda, V. : Zapomenutý severomoravský pedagog. Severní Morava, sv. 26. Šumperk, 1973, S. 27–36. ;Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1990, S. 70–72. ;/foto/;.

Absolvoval gymnázium v rodišti, pod vlivem prof.F.Bílého pak FFUK v Praze, obor čeština, němčina.Za pobytu v Praze členem Moravsko-slezské besedy.Poté suploval na reálce v Brně, rok v Telči, od r.1882 v Přerově na měšťance a gymnáziu.Od r.1894 v Plzni a 1897–1928 v Praze.Od r.1918 zemským školním inspektorem pro živnostenské školy.Historikem literární Moravy se stal až po odchodu do Čech. V časopiseckých statích se zabýval K.F.M.Klácelem, L.Hansmannem, A.V.Šemberou, B.Němcovou, Fr.Bílým, Fr.Táborským.Přis­píval do Časopisu Matice moravské.O J.Ko­lárovi napsal knihu Rodina pěvce Slávy dcery/1928/.Člen České akademie věd a umění a království českých spol.nauk. Spoluzaklakladatel muzea v Přerově.

Z díla: Korespondence a zápisky Jana Helceleta.Brno, 1910.: Ficek, Viktor: Biografický slovní širšího Ostravska.Seš­.3.Opava 1979, S.57–58/bibliografie díla/;Středisko, sborník VSMO 1986, č.10, S.57-pozn.ke článku Fr.Hýbla uvedeno datum úmrtí 16.10.;MSN.II­I.Praha, 1927, S.845;Literární místopis Přerovska – SOKA Přerov/opraveno datum z 17.na 16./.

Syn literárního historika. Od r. 1922 profesor Zemské nemocnice v Olomouci. Založil Lékařský vědecký spolek v Olomouci. Působil na lékařské fakultě UP v letech 1946–1963, profesor hygieny a epidemiologie. Autor více jak 100 vědeckých prací, článků, 11 učebnic, monografií a skript.

Krejčí Zdeněk: Prof. MUDr. Jan Kabelík, DrSc, významný vědec, lékař-humanista. =Středisko, sborník VSMO , 70–71, 1987–88, S. 105–106;. Musil, Jiří: Prof. MUDr. Jan Kabelík, DrSc. 29.10.1891–14.7.1979: zdravý rozum – původní studie univ. prof. MUDr. Jana Kabelíka, DrSc. „Zdravý rozum“ z roku 1978 a sborník příspěvků ze semináře k 110. výročí narození prof. Kabelíka v roce 2001 Vydavatel Vlastivědná společnost muzejní, 2003. Jan Kabelík 29.10.1991. Kdy,kde,co v Olomouci, 1991, říjen S.1. Wondrák, E.: Opustil nás prof. MUDr. Jan Kabelík,DrSc. ZVSMO 1980,č.13–14.S.1–4.

Prof. MUDr. Jan Kabelík, DrSc.

V r. 1951 absolvoval VŠUP Praha, u prof. Benše. Realizace: soubor nábytku čalouněného ÚLUV Praha 1980, restaurace letiště Ruzyně 1981–1982, odpočivné křeslo UP Rousínov, vnitřní zařízení pro lázně Poděbrady 1982, 1983 – 1984.

Vyznání životu a míru., Praha 1985., S.180.;

Vystudoval reálné gymnázium Ústřední matice školské, kterou zakončil v roce 1882 maturitní zkouškou. V roce 1886 složil zkoušky učitelské způsobilosti v Příboře. Působil ve Střelicích u Brna, v Moravičanech, v Cotkytli a Drozdově (na Šumpersku). V roce 1909 vydal vlastním nákladem spisek Domácí průmysl na horách hejtmanství Zábřežského.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.75–77.;

Ředitel Ústavu hraběte Poettinga v letech 1896–1924. Autor dějin hradu Helfštýna u Lipníka.

Fischer,R.: Olomoucký památník. Olomouc 1938.S. 124.

Učil na obecné utrakvistické škole v Lipníku, od. 1896 ředitel ústavu hraběte Poettinga v Olomouci do r. 1924, ;Autor publikací o Helfštýně a Lipníku.

Z díla: Hrad Helfštýn. Hranice 1914. Biografie: MSN, III, Praha, 1927, S. 854. ; Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 1938, S. 124. ; Vopravil, J. : Slovník pseudonymů. . .Praha, SPN 1973, S. 749. ;.

Studoval něm. gymnázium v Kroměříži, pak studoval zeměpis a dějepis na FF v Praze. Působil jako profesor na gymnáziu v Opavě. Byl jednatelem a knihovníkem Matice opavské. 1896 odešel do Zábřeha a stal se ředitelem gymnázia zasloužil se o stavbu nové budovy. Ovlivnil i svého syna Václava Kálika. Věnoval se vědecké a publicistické práci. Hodně publikoval a to i časopisecky.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.5.Ostrava 1998.S.52–53.

Rodiče Josefa se v jeho deseti letech rozvedli a on zůstal sotcem. Začal studovat gymnázium v Přerově v letech 1928–1934, v letech 1934–1935 dojížděl do Olomouce na Slovanské gymnázium a po roce odešel na gymnázium do Hlučína, kde v roce 1938 maturoval. Zde orientoval svůj zájem na češtinu a francouzštinu, psal verše, věnoval se hudbě a kresbě. Jeho rodina žila v Moravské Ostravě, ale on zůstával věren Hlučínu. V červnu 1938 získal první cenu v soutěži moravskoslezského rozhlasu v kategorii veršů za báseň Mrtvý dirigent. Od r. 1938 studoval FFUK v Praze, obor čeština a francouzština.. Po uzavření VŠ se vrátil do Ostravy. Pracoval na nádraží Ostrava – Přívoz, 1939 se kainarovi přestěhovali do Řepiště u ostravy. 1940–1941 působil jako profesionální hudebník, kytarista Doležalova orchestru v kavárně Savoy, 1942–1943 houslistou tamtéž. K tomu ještě v r. 1941 pracoval na pile v Ostravici. Po válce se do školy nevrátil, ale přestěhoval se do Brna, kde se věnoval publicistice. Psal rozhlásky, zprávy, recenze, glosy, kurzívy, úvahy, reportáže, básně a texty, které doplňoval kresbami. 1945–1949 spolupracoval s Divadlem satiry. Poté se stěhuje do Prahy a často pobývá ve spisovatelských domovech v Dobříši a Ždáni na Slapském jezeře. Koncem 50 let podnikl cestu do Vietnamu.

Kolář, Bohumír: Kainar měl mimořádný dar a nepěstoval ho v hořkosti. In: Z paměti literární Olomouce. 2. Olomouc, VSMO 2006. S. 149–152.; Málková, Iva: Literární slovník severní Moravy a Slezska 1945–2000. Ostrava 2001. S.119–124.;

Od let hra na klavír v Městské hud. škole v Prostějově, maturita na RG, poté konzervatoř v Brně, abs. 1947. Studium JAMU, abs. 1951 klavírním recitálem s Schumanovým Koncertem a moll. 1962 1. cena Pražské jaro, 1960 Mezinár. soutěž Mnichov, 2. a 3. cena, Ženeva-1. cena. Odb. asistentka.

Instrumentalis­té.Čeští koncertní umělci.A-M, S.130.;.

rozená Němcová Božena

Malíř a krajinář Hané.

Toman, P.: Nový slov.českoslo­venských výtvarných umělců I.Praha 1947,S.460.;.

V roce 1978 maturoval na gymnáziu v Praze 2, v letech 1974–1978 studoval FFUK obor archivnictví. V letech 1984–1988 absolvoval Husitskou teologickou fakultu UK v Praze. V roce 1985 získal PhDr. 1983–1990 odborným archivářem v Archivu ústřední rady Církve československé husitské. Od r. 1990 působí v SOKA Olomouc a od r. 1998 ředitelem SOKA. Autorem knihy Paměti obce Štarnova. Olomouc 1996. Spoluautorem knihy Šternberk slovem a obrazem. 1996.

Lexikon současných českých historiků. Praha 1999, č.z. 255.

PhDr. Bohdan Kaňák Ph.D

Ředitel gymnázia, literárně činný.

Kulturní místopis SOKA Přerov, 28.4.1997;

Narozen v rodině advokáta. V Přerově se zapojil poprvé do hudebního života jako klavírista, absolvent Městské hudební školy, sborový zpěvák a později jako sbormistr spolku Přerub. Po gymnaziálních studiích prošel v rámci totalitního nasazení několika zaměstnámi. Teprve po osvobození v letech 1945–49 studoval v dirigentském oddělení pražské konzervatoře u prof. Doležila a Dědečka a Klímy. Zvláště prof. Doležila si velmi vážil pro jeho vysoké odborné vědomosti a jeho pedagogický přístup ke studentům. Nesnášel lajdáctví, nedůslednost a různé výmluvy studentů. To se snažil prof. Kasal uplatňovat později i ve své pedagogické a dirigentské praxi. Již během studia na konzervatoři přijal v letech 1946–48 místo korepetitora a později druhého sbormistra Pražského Hlaholu. Do Hlaholu se vrátil ještě 2 krát – v letech 1960–61 a 1980–92. Pro úplnost bohaté sbormistrovské a dirigentské práce prof. Kasal dlužno uvést alespoň tato tělesa: Pěvecký sbor Čs. rozhlasu, Československý soubor písní a tanců, Vysokoškolský soubor UK, ženský sbor Charmone aj. Druhým nejdelším obdobím po Hlaholu, bylo osmnástileté působení prof. Kasala – sbormistra Pěveckého sdružení pražských učitelů. Byl důstojným pokračovatelem svých slavných předchůdců prof. Doležila a Venhody. Byla to léta usilovné práce s osmdesátičlenným sborem, který se kromě tradičních skladeb zaměřoval na soudobou hudbu a dokonce se nevyhýbal ani experimentálním atonálním skladbám. Pamětníci toto období považují za zlatá léta PSPU. S tímto sborem absolvoval mnoho koncertních zájezdů po celé Evropě. Kmenovým zaměstnáním J. Kasala bylo jeho působení profesora sborového zpěvu a dirigování na pražské konzervatoři v letech 1965–87. Součástí jeho pracovního úvazku bylo vedení studentského smíšeného sboru konzervatoře. Význačná skladatelská činnost (klavírní, symfonické a sborové skladby), a organizace různých festivalů a soutěží, účast v různých domácích a mezinárodních porotách, interpretačních kurzech aj. I ve svém důchodovém věku se aktivně zapojuje do hudebního, zvláště sborového dění v Praze i mimo ni. Byl místopředsedou UČPS. Za svoji práci byl ještě v aktivním věku poctěn mnoha diplomy a uznáními. V roce 1993 získal prestižní cenu Ferdinanda Vacha, v r. 1996 cenu Bedřicha Smetany a Zlatý odznak Ministerstva kultury za celoživotní pedagogickou a dirigentskou práci.

Československý hudební slovník.1.Praha, SHV 1963,S.653.; Přehled činnosti čs.divadel 1958.;Praha DÚ 1959, S.141.; Stárek, Z.: Slovník čes.sbormistrů­.1.Praha 1982, S.233.;. http://www.ucps.cz/…1-clanek.php?…

První český letec. Absolvent České vysoké školy technické v Praze, nadšený cyklista a automobilista. Zprvu pracoval v továrně Laurrin a Klement a tady se také s ing. Hieronymem podílel na stavbě prvního leteckého motoru u nás. Letectví jej nadchlo tak, že firmu opustil a věnoval se létání. Učil se létat na jednoplošníku vlastní konstrukce, ale aby urychlil své pokusy zakoupil ve své době špičkový stroj Blériotův. První památný let provedl na vzdálenost 2 km 16. dubna 1910 v Pardubicích. Dne 21. srpna 1910 se konal veřejný vzlet inž. Kašpara v Olomouci, který se stal manifestací české Moravy vzdávající hold českému aviatiku. Na letišti Olomouc-Neředín se shromáždilo na 30 000 diváků. Vzlet se uskutečnil o půl sedmé večer. Druhý Kašparův vzlet na Moravě se uskutečnil 25. září 1910 v Prostějově. Naposledy létal v r. 1912. Pak podnikal v rodinně firmě se dřevem a v r. 1927 dobrovolně zvolil smrt.

Šmoldas, Zdeněk: Průkopníci českého letectví.Hradec Králové, Kruh 1984.S.55., ČBS, Praha. 1992. Sviták, Pavel: První český letec inženýr Jan Kašpar a začátky českého letectví. Pardubice 2003.;

Prof. státní prům. školy v Brně od r. 1898 a VŠT v Brně od r. 1906. Realizoval městský dům v Přerově r. 1893–97 s A. Čenským, 1. cena;1910–13 radnici v Prostějově, 1910 školu v Prostějově.

'

Zatloukal, P.: Počátky moderní architektury na Moravě a ve Slezsku.Olomouc 1981.;.

Nejvýznamnější český geolog 40.-50. let 20. stol. Patřil do významného českého rodu, jeho strýcem byl kancléř prezidenta Masaryka Přemysl Šámal. Od 30. let působil na Karlově univerzitě v Praze, 1934–1935 byl děkanem Přírodovědecké fakulty UK a od r. 1953 členem ČSAV. V roce 1939 začal pracovat na 4 svazkovém díle Všeobecná geologie. Napsal na 400 publikací, 10 prací o geologii krasu, moravském devonu, průzkumu Nízkých Tater, Slovensku. Člen Klubu československých turistů. V roce 1918 navštívil Dr. Remeše v Olomouci a do r. 1920 jezdil na Moravu mapovat území moravského devonu. Výzkum prováděl u Čelechovic, Slatěnic mezi Prostějovem a Olomoucí, u Grygova, Konice. Od r. 1922 si dopisoval s dcerou Dr. Remeše Marií, s kterou se oženil 30.4.1928. Jeho manželka se v létě 1933 zřítila ze skály ve Vysokých Tatrách. V té době byl v zahraničí na XVI. mezinárodním geologické kongresu, který se konal 22.-29.7.1933 ve Washingtonu. V lednu 1934 založil v České akademii věd a umění fond Marie Kettnerové, na který složil 30.000 Kč. Fond měl přispíval k rozvoji geologie a paleontologie a k studijní podpoře badatelů. I po smrti manželky spolupracoval s Dr. Remešem, nejvíce od r. 1935. V Litovli a okolí konal výzkum v červenci-září 1944). Od 8.6.1960 byl v důchodu, ale stále pracoval a publikoval.

Haubelt, Josef: Geolog Radim Kettner. Praha, Český geologický ústav 1991.;

Ředitel okresní nemocenské pojišťovny v Prostějově.

Starý, František: Městský hřbitov v Prostějově. Prostějov 1931.S.40.

Působí na LF UP – přednáší chirurgii, na I. chirurgické klinice LF UP a FN Olomouc. Je autorem + spoluautorem cca 92 vědeckých publikací, z toho v zahraničí cca 33.

Žurnál UP, č.17, 1.6./2007., S.4.;

Studoval na konzervatoři v Přerově hru na klavír, od r.1938 v Praze na Mistrovské škole, studium na UK filosofie, muzikologie.Autor studie o Mozartových houslových kvartetech.R.1940 poz­ván ke stáži v Londýně, pro žid. původ nemohl.V prosinci 1941 do Terezína.

The Jerusalem duo.Program koncertu.Olomouc VMO 1992.