Osobnosti Moravy.eu

Narozen v Henčlově (n.m. č. Přerova). V mládí se celá rodina přestěhovala do Kralic, kde byl jeho otec stolařem. V letech 1925–1931 studoval AVU v Praze u prof.O.Nejedlého. Absolvoval studijní cesty ve Francii, Itálii, Německu. Těžiště díla spočívá v krajinářské tvorbě.Věnuje se též motivům venkovské práce. Vyznamenán Alšovou cenou za cyklus obrazů s pracovní tématikou. Vystavoval v Olomouci, Zlíně a v Prostějově, v letech 1935 a 1943 v Rubešově saloně v Praze. Zemřel v Hynkově (n.m. č. obce Příkazy).

MČSE.IV.Praha, Academia 1987, S.275.; Kašpárková, Slavomíra: Malíři Václavu Trefilovi.=Stráž lidu(Prostějov), 1.10.1986, S.6.;. Dolívka, Josef: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov KPVU 2007. S.133.;

Narodil se v rodině italského legionáře. Gymnázium začal studovat v Trenčíně, kde na něj měl velký vliv generál Eliáš . Poté jeho otec sloužil v Topolčiankách jako člen osobní stráže T.G.Masaryka. Osobní kontakt s prezidentem v něm zanechal trvalý obdiv a ovlivnil i jeho další životní cestu. Ze Slovenska se rodina přestěhovala v roce 1939 do Opatovic, kde bydlela rodina jeho strýce. Sextu, septimu a oktávu gymnázia studoval ve Vyškově, kde maturoval v roce 1942. Poté byl totálně nasazen a pracoval u pošty na vojenském oddělení. V sokolské organizaci se účastnil protifašistického odboje. Po osvobození v roce 1945 dobrovolně vstoupil do čs. armády. Po absolvování Vojenské akademie v Hranicích a praxi v Milovicích, působil od roku 1947 jako poručík tankové brigády ve Šternberku, kde žil se svojí manželkou a dcerami. Již v březnu 1948 byl pro své demokratické názory propuštěn z armády. Krátce pracoval v závodech MILO. Dne 1. srpna 1950 byl zatčen a po řadě brutálních výslechů byl v prosinci 1951 odsouzen k 17 letům těžkého žaláře. Po rozsudku pracoval v Oslavanech. Na jaře 1953 byl odvezen na Jáchymovsko a celý transport byl poté rozdělen do různých táborů. Viktor se dostal do nově vybudovaného lágru na Příbramsku, do tábora Bytíz, kde se pracovalo v uranových dolech. V první polovině roku 1955 byl převezen do Leopoldova. Kontakty s domovem (návštěvy a korespondence) mu byly zakázány. Návštěvy pod přísným dohledem bachařů mu byly povoleny až na jaře 1956. Ve vězení potkal významné osobnosti – Josefa Kostohryze, Václava Renče, Zdeňka Rotrekla a řadu kněží. Podmínečně byl propuštěn po více než třinácti letech. Jeho dvě malé děti jej sice neznaly, ale jeho žena na něj trpělivě čekala po celou dobu vězení. Od roku 1964 pracoval jako závozník a později řidič ČSAD až do odchodu do důchodu v roce 1981.
Básně začal psát už za studií, asi od září 1938. Zájem o poezii a krásné tisky jej přivedl i k přátelství s Aloisem Báňou (1892–1977), vyškovským tiskařem a nakladatelem, který po smrti Františka Obziny vedl od roku 1927 jako jeho zeť tiskárnu až do doby, kdy byla zničena náletem v roce 1945. Zde se seznámil s několika básníky katolické orientace: Janem Zahradníčkem a Josefem Floriánem. Jako člen Společnosti bří Čapků (od r. 1948) si začal v letech 1964–1985 korespondovat s Jaroslavem Seifertem. Jeho vzpomínky Všechny krásy světa přepisoval na stroji a distribuoval přátelům.. Rozšiřoval a rozmnožoval i jinou disidentskou literaturu. Z jednotlivých míst vězeňských pobytů byly jeho básně vyneseny ven a dnes jsou originální vzpomínkou na krutou dobu komunistických žalářů. Výběr básní z jeho originálních sbírek vyšel knižně v nakladatelství IM Ateliér ve Zlíně a to Znamení mých dnů (1998) , kde jsou zařazeny i básně z mládí a sbírka Leopoldov (1998). Po listopadu 1989 byl činný v Občanském fóru a pracoval jako předseda pobočky Konfederace politických vězňů. V roce 1998 byl prezidentem Václavem Havlem povýšen do hodnosti plukovníka v.v. a získal státní vyznamenání I. stupně. V roce 2001 byl jmenován čestným občanem Šternberka. Zemřel po dlouhé a těžké nemoci a byl pochován do rodinné hrobky ve Vyškově. /

Pogodová,E.: Rozhovor s Viktorem Trnavským. Kulturní měsíčník ZIP 1998, č.4. Ševčíková, H.: Prosincová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 12/2006, S. 13–14; Hamplová,I.: Za Viktorem Trnavským. Olomoucké listy 3.10.2002, S.5. ;

Maturoval na Slovanském gymnáziu v Brně a poté studoval matematiku a fyziku na brněnské německé technice. Brzy se přestěhoval ke svým příbuzným na Ukrajinu, kde pokračoval ve studiu na univerzitě. Po vzniku Československa se v roce 1919 vrátil na Moravu. Učil v Prostějově a Kroměříži. 1935 se ujal organizování a vedení mezinárodní organizace Mírové hnutí. Vystupoval proti nacistické ideologii. V r. 1939 byl vězněn na Špilberku. Po propuštění byl sledován gestapem. Umírá na srdeční nemoc.

Prostějovský Týden, 17.01.1996, S.10., .

Brněnský profesor fyziologie rostlin byl v roce 1946–1947 prvním děkanem PF UP a 7.11.1946 řídil první shromáždění jejich učitelů. Stál u zrodu myšlenky na bieninum přírodních věd při FF UP. Kromě fiziologie se Úlehla významně zapsal do vývoje evropské ekologie rostlin. Napsal velkou řadu knih a odborných článků, které ovlivnili mnoho studentů.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.225–227;

Pedagogicky působil na UP v Olomouci.

Sanetrník, J.: Nekrolog.LD, 26.6.1990, S.4.;Kozel, P.: Acta Universitas Palackianae Olomucensis.Bi­ologica.28, S.93.Praha, SPN 1989, S.9–11.;.

Studoval gymnázium v Hradci Králové, spolužák Aloise Jiráska. Ředitelem gymnázia v Přerově 1899–1918. V r. 1895 mu vyšla u J. Otty v Praze kniha Životopis B. Němcové. Přispěl do sborníku B. Němcová, vyd. r. 1912. 1913 otiskl Korespondenci a zápisky B. N. Měl přátelské styky s potomky B. N. , na 50. výročí smrti spisovatelky pozval do Přerova nejstarší dceru BN Bohdanu.

Čechák, Vl. : Literatura přerovského regionu. Olomouc FFUP 1981, S. 24–25. /Dipl. práce, archiv FFUP, č. 4072/;.

Narozen v Újezdci u České Skalice – nyní součást obce Lhota pod Hořčičkami.

Po maturitě na vinohradském gymnáziu absolvoval Lékařskou fakultu Karlovy univerzity v Praze, kde promoval v roce 1919. Potom pracoval dva roky na oční klinice v Paříži a v roce 1921 se stal prvním asistentem na nově založené Oční klinice LF při Masarykově univerzitě v Brně. V květnu 1928 se stal primářem očního oddělení Zemských ústavů v Olomouci. O dva roky později, v roce 1930 se habilitoval na lékařské fakultě brněnské univerzity a stal se zde externím vysokoškolským učitelem. V době 2. světové války pracoval v odboji v Lutíně se skupinou Ing. Jana Sigmunda, majitele strojírenských a chemických podniků Sigmund Pumpy a Chema a byl vězněn v Cejlu a Kounicových kolejích. Po válečných útrapách, kdy byl vězněn na Špilberku v Brně, se významně podílel na obnovení olomoucké univerzity. V roce 1946 se stal prvním vedoucím katedry a přednostou oční kliniky LF UP. Byl prvním voleným děkanem lékařské fakulty v roce 1948 a potom v letech 1954 až 1958. Stál u zrodu Československé oftalmologické společnosti, kde od počátku pracoval ve výboru a od roku 1967 byl jejím předsedou. Pracoval také v řadě evropských oftalmologických společností, inicioval založení Spolku českých lékařů. Byl rovněž členem a posléze i prezidentem pobočky Rotary Internacional v Olomouci (1935–1936). Jeho vědecké a organizační zásluhy o univerzitu byly oceněny v roce 1956 udělením Zlaté medaile UP a byla mu udělena i vysoká státní vyznamenání. Profesor Vejdovský však byl především vynikajícím očním lékařem. Byl nejen zručným operatérem, ale též výborným psychoterapeutem. Pro každého pacienta měl vždy čas i vlídné slovo a uměl rozdávat víru v uzdravení. Jezdili za ním z celé republiky. Miloval děti a v roce 1954 se zasloužil o to, že v Litovli byla otevřena internátní škola pro slabozraké děti pod odborným dohledem oční kliniky. Byl též patronem školy v Kroměříži. Měl rád svou práci a miloval vše krásné, hudbu, obrazy a knihy. Byl taky členem KČT a tato láska a pohyb na čerstvém vzduchu mu přinesly dlouhý věk. V Olomouci působil od r. 1928, na LF od 1946 – 1970, 1948 ve funkci děkana LFUP. První přednosta oční kliniky v Olomouci .Navštívil řadu pracovišť v Evropě. Stal se členem francouzské a rakouské oftalmologické společnosti a byl členem výboru Evropské oftalmolog. společnosti. Za jeho působení byla oční klinika v Olomouci vyhledávaným ústavem a jeho pracoviště bylo nazýváno „Olomouckými Lurdami“. Během svého 50 ti letého působení provedl téměř 20 tisíc operací. V r. 1968 připojil prof. Vejdovský svůj podpis pod Prohlášení 2000 slov, za což byl tehdejšími mocnými donucen k odchodu z kliniky. V jeho další práci se mu významným způsobem staly pomocníkem tři sestry III. řádu sv. Františka a to Eligenda, Jenovéfa a Odilona. Jeho jméno nesmělo být připomínáno ani při jeho úmrtí. V listopadu 1992 byla založena Nadace prof. MUDr. Václava Vejdovského při Základní škole internátní pro slabozraké v Litovli, jehož zásluhou byla v r. 1954 tato škola založena.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1973.S.170.; Kdy, kde, co v Olomouci, 1991, únor, S.1.; Nadace prof.Vejdovské­ho.Hanácké noviny, 14.2.1994, S.5.;
Hanácké noviny, 15.02.1996, S.3., Kdy kde co, únor 1996, S.2., Cena města Olmouce za rok 1999, Olomouc. 2000, Štěpánek, Zdeněk: Nacifikace a moravští lékaři (1939–1945), Brno. 2004, Klvačová, Renáta: Václav Vejdovský. Život olomouckého oftalmologa. Olomouc 2018.

Prof. MUDr. Václav Vejdovský, DrSc.

Maturoval v roce 1932 na gymnáziu v Zábřehu. 1937 promován na doktora filozofie na FF KU v Praze. Po studiích byl lektorem Vinohradského divadla, později nastoupil dráhu středoškol. profesora. 1942 byl zatčen gestapem v Jičíně, vězněn v Kartouzích a v Pečkově paláci v Praze. Byl zastřelen při heydrichovském běsnění v Brně.

Průvodce.Zábřežský kulturní a informační měsíčník.roč.41,č.7–8,S.4.

Mládí prožil ve Valašském Meziříčí, kde absolvoval gymnázium. Poté odešel studovat práva do Prahy. Pracoval u soudů ve Valašském Meziříčí, Olomouci, Rožnově pod Radhoštěm a potom na ministerstvu zemědělství. Jako důchodce žil v Novém Jičíně, kde působil jako korepetitor Beskydského divadla a učil na hudební škole. Psal skladby komorní i orchestrální, zejména klavírní.

Fabian, Josef: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000. S. 167.; Československý hudební slovník. 2. díl. Praha 1965. S.868.;

Pracoval jako dělník -natěrač u fy Wichterle, sociální romanopisec a dramatik.Jeho hrou Mravenci, otevřena 13.6.1895 scéna Dělnického domu v Prostějově.Z dí­la: sociální román Zima, hry Různé cesty života, Pro svatou věc, Za cara, Zvrácené štěstí, Obrození, O posvícení a další.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.30.;p.Peterka, Prostějov;Lid­.demokracie, 29.5.1972;

Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci r. 1906, absolv. práva KU Praha, bojoval za 1. svět. války na ruské frontě- legie. Autor Pamětí, dokument k dějinám i Slovanského G v Olomouci. Vydáno r. 1965.

FVB: Nejstarší žijící absolvent Slovanského gymnázia v Olomouci.ZVSMO 1982, č.17–18, S.21..

V Olomouci působil na UP v letech 1964– 1995. Od r. 1990 docent matemat. analýzy na katedře MA a numer. mat. PřFUP Olomouc. 56–61 středošk. prof. M, F, Karviná, 61–64 odb. as. na býv. Pedag. inst. ve Zlíně, od r. 1964 odb. as. na UP. Předseda KV MO a člen ÚV MO, člen vyboru pob. J ČSMF Olomouc. Autor 30 publikací. Žije a pracuje v Olomouci.

Kdo je kdo II.1991/92.Praha 1991, S.1082.;.

Doc. RNDr. Vladimír Vlček, CSc.

Po absolvování LF MU v Brně r. 1936 nastoupil jako vojenský stipendista v nemocnici ve Šternberku. Po demobilizaci 1939 pracoval až do konce války v dětské léčebně tuberkulózy v Košumberku ve východních Čechách. V r. 1945 byl jmenován ředitelem dětské plicní léčebny v Šumperku a setrval tu více než 30 let. Byl poradce Ministerstva zdravotnictví. Jako externí učitel přednášel na Fakultě dětského lékařství UK v Praze a LF UP v Olomouci.

BSSSM, seš.5 (17.) Ostrava 2004. S. 145–146.

Po maturitě na gymnáziu v rodišti pokračovala ve studiu 

v Olomouci na Pedagogické fakultě UP. Po promoci působila jako učitelka 

pro 1. stupeň na základních školách v Bělotíně, Velké Bystřici, v Holici 

u Olomouce a též ve Velkém Týnci. Po ukončení učitelské dráhy 

pracovala v nakladatelství Matice Cyrilometodějské v Olomouci jako 

korektorka a souběžně překládala z polštiny pro časopis Světlo a ze

slovenštiny díla Milana Hromníka a Františka Kuboviče. Její knihy a překlady

najdeme v knihovně brněnského Biskupství.

Od roku 1871 asistent porodnické kliniky v Olomouci, v srpnu 1879 jmenován primáře porodnice a 23.3.1882 pro­fesorem c.k. babické školy v Olomouci, kde působil od ledna 1891, kde byl penzionován. Žil pak v Plzni. Pohřben v Praze na Olšanech.V roce 1888 vydal učebnici „Babictví“ a další populární články publikoval v různých časopisech.V O­lomouci se přátelil s Ignátem Wurmem.

Remeš, M. : K dějinám medic. chirurgického studia a staré nemocnice v Olomouci. ČVSMO 1936, S. 62–63. ;

Rodina žila v Novém Městě nad Metují. Po záboru Sudet odešla rodina do Drážďan a vrátila se do vlasti až po roce 1945, kde maturoval na gymnáziu. Poté odešel studovat němčinu a historii na FFUP v Olomouci od r. 1951. Ve své diplomové práci se zabýval Řádem německých rytířů na severní Moravě a ve Slezsku. Po promoci odešel v létě 1956 na umístěnku na ONV Bruntál, kde vedl muzeum.Spravoval též muzeum v Krnově. Funkci ředitele zastával až do roku 1967, kdy vážně onemocněl. Po léčení odešel do Okresního archivu v Krnově. V prosinci 1968 emigroval. Zprvu pracoval v archivu Řádu německých rytířů ve Vídni a pak odešel na univerzitu ve Frankfurtu nad Mohanem, kde se habilitoval jako doc. Pohřben do rodinné hrobky v Krnově.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Nová řada,č.1.(13.) Ostrava 2000. S. 112.

Doc. PhDr. Viktor Weiser

Hráč na hoboj I. V MFO působil od 1.2.1950 do 30.11.1960. Poté působil na JAMU v Brně jako vysokoškolský pedagog.

Schindler, A. : Členové MFO. Soukr. rkp. 1998.

Reálku studoval v Rakovníku, poté absolvoval vyšší průmyslovou školu v Praze, kurs architektonický v Drážďanech a Wagnerovu školu ve Vídni. Stavitelskou praxi zahájil v Prostějově a v Bystřici pod Hostýnem.. Ve stavitelství a v oboru železničním byl proslulým odborníkem. S ing. Kabeláčem měl v Olomouci vlastní stavitelskou kancelář. Postavil celou řadu rozsáhlých průmyslových závodů, školské budovy, kostely, domy a pod. Např. školy ve Slavkově, Vyškově, Bučovicích, Jevíčku, Samotiškách, Hněvotíně, Citově, Čechovicích, pivovar v Holici, sladovnu v Příkazích, rozhlednu na Hostýně. V roce 1906 vyprojektoval a postavil novogotický dům na Masarykově třídě č.8, v podobném stylu v letech 1903–4 i dva domy v Komenského ulici, č.15 a 17. Od roku 1884 byl jednatelem Sokola a od r. 1903 členem Obchodní a živnostenské komory v Olomouci. Zemřel náhle. Autor meditační knihy Talismam klidu pro štěstí. Brno 1990.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918., Olomouc 1938., S. 356–357.; Týnecké listy, č.10/2006, S. 19; Pojsl, M.- Londin,V.: Dvanáct století naší architektury. Olomouc 1998, S. 167.

Ing.arch. Václav Wittner

Ředitel Obchodní školy v Písku. Autor knihy: Bruslení; Dějiny a povaha umělecké grafiky.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1970. S.241.

Narozen v obci Stará Ves (u Přerova). V r. 1903 maturoval na gymnáziu v Přerově, poté FFKU Praha, v letech 1912–1938 prof. gymnázia v Kyjově, učil tělocvik a zpěv.

Československý hudební slovník II. Praha 1965. S.968.

Pocházel z rodiny učitele Jana Zapletala, který založil v Černotíně Cyrilskou jednotu. Jako desetiletý hrál Vojtěch na varhany při mších. Vystudoval gymnázium ve Valašském Meziříčí, kde maturoval v r. 1896 a pak teologickou fakultu v Olomouci. Pak působil krátce v Janové, od r. 1900 v Hrozové, od 1901 v Libině, od 1904 v Litovli a od r. 1908 v Kroměříži. Složil dvě mše pro soprán a alt, několik mariánských písní a zhudebnil chorál Pange lingua.

cs.wikipedia.or­g./wiki/ Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su-Žv. Valašské Meziříčí 2011. S.94.

Msgre Vojtěch Zapletal

Působil na katedře historie FFUP od r. 1953. Předseda archeologické sekce VSMO. Bydlel v Přerově.

Kapitoly z dějin UP.Ostrava 1973.S.345.;SOKA Přerov, duben 1994.Kartotéka VSMO uvádí + 10.10.1993.;.

V roce 1924 se rodina přestěhovala na Jesenicko. Vyrůstal v Javorníku, kde jeho otec pracoval jako lesní ing. Vystudoval reálné gymnázium a státní fotografickou školu v Praze. Vyučil se fotografem a filmařem. V roce 1938 se vrátil do pohraničí a přihlásil se do Stráže obrany státu jako motospojka tohoto útvaru. Za nacistické okupace pracoval jako kameraman instruktážních filmů v Brně a v Ostravě. Po osovození se vrátil do Javorníku, kde převzal národní správu fotozávodu. Od r. 1948 byl zaměstnán jako plánovací technik v řadě podniků. 1950–51 pracoval v Pardubicích. Počátkem 50. let se přestěhoval do Jeseníku. Zajímal se o vlastivědu a 1952 se stal členem muzejní rady. Ta ho zvolila správcem muzea od 1.3.1960. Též vedl kroniku města. Kmenový autor sborníku Severní Morava. Spolupráce s rozhlasem a televizí.

BSSSM, seš. 5 (17.) Ostrava 2004. S. 153–154. ( Článková bibliografie)

Studoval SGO v letech 1957–1960, pak přírodovědeckou fak. na UP, v letech 1967–1978 učil ve Vsetíně, potom ve Šternberku. V roce 1989 byl jmenován metodikem Krajského pedagogického ústavu v Olomouci a od téhož roku působil jako středoškolský pedagog na SG. V roce 1992 byl jmenován do funkce ředitele SGO kde do roku 2007. Bohatá publikační činnost. Autor a spoluautor středoškolských učebnic. Autor odborných textů a medailonků, jimž vzdal hold osobnostem vzešlých ze Slovanského gymnázia. Byl mu udělen Zlatý odznak TISu Summa Laudat honoratus a v roce 2005 byl na francouzském velvyslanectví v Praze dekorován Řádem akademickým palem.

Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su-Žv Valašské Meziříčí 2011. S. 101. Nekrolog.

Studoval na gymnáziu v Kroměříži, medicinu ve Vídni s doplněním studia o zvěrolékařství. Působil jako vojenský lékař a veterinář v Uhrách. Osvědčil se zejména při ochraně území před nákazou morem skotu. R. 1838 jmenován pro Uhry zemským zvěrolékařem, od r. 1843 prof. na univ. v Pešti. U jména má šlechtic. přídomek Morvai. V Mořicích na rodném domě pamětní deska, pomník v parku dnešní univerzity veter. věd v Budapešti.

Masarykův slovník naučný.VII, Praha 1933, S.1002.;