Osobnosti Moravy.eu

Narozen v Loučkách u Bruntálu. (n. m. č. obce Zátor). Gymnazijní studia absolvoval v Opavě, filozofii v Olomouci a teologii ve Vídni. Vysvěcen na kněze r.1833, promován na ThDr v roce 1834. Dne 24.1.1835 jej císař jmenoval profesorem morálky na univerzitě v Olomouci, kde působil celkem 17 let. v r.1841 byl zvolen rektorem univerzity a r.1852 odešel do Vídně, kde přijal nominaci dvorního faráře a ředitele Frintanea. Roku 1876 byl jmenován vídeňským arcibiskupem a 1877 kardinálem.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Seš.7. Os­trava, Ostravská univerzita 1996.S.65.

Studoval Učitelský ústav v Příboře a ve Valašském Meziříčí. V roce 1946 obnovil divadelní činnost v obci Lužná u Vsetína. Po maturitě studoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci. Byl ředitelem ZŠ ve Valašské Polance a vedoucím odboru školství ONV ve Vsetíně.

Fabián, Josef: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí. 2000. S.92. Musil, J.V.: Promovaný pedagog Josef Kvita šedesátiletý. In: Kdy-kde -co v Olomouci. únor 1982.S.11.;

Vystudoval bohosloví v Olomouci, 1878. Působil od roku 1935 ve Vrahovicích, ředitel školy.

Katalog kněží arcibiskupství olomouckého.Olomouc 1949.S.124 –125.;.

Sekundární lékař na porodnici v Brně, v letech 1870–1874 lékařem ve Vyškově. V roce 1870 zakladatel a první starosta Sokola Vyškov. Po roce 1875 obvodním lékařem v Kroměříži.

Vyškovské noviny.1913, č.8. Dějiny Sokola Brno I. Brno 1949. Sto let Sokola Vyškov. Vyškov 1970.

Syn skladetele Františka Lablera (1805–1851), který zemřel na choleru. Zprvu hrál na housle v Prozatimním divadle v Praze, kde později s Antonínem Dvořákem hrál na violu. V roce 1864 členem orchestru městského divadla v Brně souběžně od r. 1868 ředitelem kůru v kostele u sv. Tomáše. Od r. 1872 ředitelem kůru v kostele sv. Mořice v Olomouci a sbormistr německých pěveckých spolků. v roce 1879 se vrátil do Prahy. Od r. 1892 působil ve Vídni, kde vydal německé zpěvníky pro obecné a měšťanské školy.

Československý hudební slovník.I.Praha 1963.S.806.;.

Vyučil se původně nástrojařem a po maturitě na strojní průmyslovce se celkem čtyřikrát marně pokoušel dostat na studium herectví na DAMU. Začínal pak jako řadový statista v teplickém divadle, v roce 1960 jako herec-elév (kandrdas) začal hrát v divadle v Šumperku, po několika drobných štacích v oblastních divadlech (Klatovy a Pardubice) nakonec na deset let zakotvil v pražském Činoherním klubu, kde působil také jako příležitostný dramatik (kromě divadla psal ale i pro Československý rozhlas). Po podpisu Charty 77 byl v rámci akce Asanace vyhnán do emigrace do Rakouska, kde se stal hercem vídeňského Burgtheateru, od roku 1989 ovšem opět hraje doma v České republice. Divadelní hry: Hodinový hoteliér, Případ pro vesnického policajta, Arest, Sanitární noc, Protentokrát zbohatnem. Přezdívka : Lanďák. Zemřel na infarkt.

wikipedie

Kytín u Mníšku pod Brdy

Studoval v Olomouci a ve Vídni, kde se stal magistrem práva a filozofie. Vysvěcen na kněze v Olomouci 1656.1658–1663 byl farářem v Dolní Moravici (u Sovince) a v Osoblaze. 1668 děkanem a farářem v Šumperku. V době čarodějnických procesů vystupoval proti nim a byl Bobligem rovněž obviněn z čarodějnictví. Uvězněn na Mírově, mučen a v Mohelnici 18.9.1685 upálen.

V roce 1998 byla při olomouckém arcibiskupství zřízena komise, která zkoumala protokoly, výpovědi i rozsudky inkvizičního soudu. V červnu 2000 odhalil v Šumperku olomoucký arcibiskup Jan Graubner děkanu Lautnerovi pamětní desku. V mohelnických Městských sadech je na místě jeho popravy pamětní deska.

Bibliografický slovník Slezska a severní Moravy.4.Opava, 1995, S.78.; http://cs.wikipedia.org.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1622

Otec skladatele Franze Lehára, bratr Antonína Lehára (*1840). Vyučil se sklářem, ale brzy se věnoval hudbě. Hudebník u vojenské hudby. Působil ve Šternberku, Vídni, Praze, Komárně.

Gregor, Vladimír: Hudební místopis Severomoravského kraje. Ostrava 1987. S.36. Va­líček, Josef : Hudební skladatel Franz Lehár a severní Morava. SM, Šumperk, sv.19. S. 53–54. (foto domku čp.137 v Šumvaldě.) Kalendárium osobností Moravy 1996–2000. Brno-Olomouc 1995. S.42.

Narozen v rodině majitele textilky Huga L. Studoval na nižším gymnáziu v Šumperku a vyšším gymnáziu v Brně. Medicínu vystudoval na univerzitě v Innsbrucku a ve Vídni. Už v době studií praktikoval v šumperské nemocnici. Po promoci r. 1902 pracoval na několika klinikách ve Vídni. V roce 1911 ustanoven docentem chirurgie na univerzitě ve Vídni a vyslán na mezinárodní chirurgické kongresy (v Berlíně, Brémách, Bonnu, Heidelbergu). V r. 1912 byl jmenován primářem chirurgické kliniky Zemské nemocnice v Brně, kde setrval až do r. 1938, kdy byl penzionován. Po 15.3.1939 byl reaktivován a pověřen vedením všech brněnských nemocnic a 1941 mu byl jako zdravotnímu radovi svěřen dohled nad chirurgickými klinikami na celé Moravě. Koncem války se z Brna odstěhoval ke své dceři do rodného Šumperka, ale 1946 odtud musel odejít do Německa.

BSSSM, seš.10 (22.) Ostrava 2007.S. 45–46.

Doc. Dr. med. Hugo Leischner

Působil ve Vídni, činný na Moravě. Vystavěl novou kapli Cyrila ve Velehradě r. 1862;restauroval dóm v Olomouci a zbudoval seminář v Kroměříži.

Toman, P.: Slovník II.Praha 1947, S.39.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1826

V Třebíči žila 1944–45. Poté žila a tvořila v Olomouci. 1960–1968 pracovala v armádě jako knihovnice. Od té doby se trvale věnuje literární práci. Spisovatelka, etnografka-folkloristka, uměl. ved. folkl. souborů: Slaměnky, Tetke a stréci, sběratelka lid. tradic na Hané a autorka divadelních her, pohádek, pověstí. Debut r. 1965 Za horama za dolama. Publikovala též v regionálním a celost. tisku. 1990-zaklad. folk. festivalu Lidový rok ve Velké Bystřici, 1991– zaklad. odb. konference Lidová kultura na Hané, 1956–59 spolupráce s dětsk. souborem Komenium. 1990 člen Obce spisovatelů, Obce moravskoslezsk. spisovatelů.

Ševčíková, Hana: Helena Lisická: Medailon regionální spisovatelky.O­lomouc, OK 1982.; Kobza, F.: Korálky z pověstí a tradice.ZN, 1986, 10.4., S.5.; Ševčíková, Hana: Haná v dětské literatuře. Olomouc SISŠ 1993., Kdo je kdo v ČR na přelomu 20.stol., Praha 1998., Málková, I.: Literární slovník severní Moravy a Slezska (1945–2000), Olomouc 2001., Slovník českých spisovatelů od r. 1945, 1.díl, Praha 1995., Slovník české literatury 1970–1981, Praha 1985.,

Oba rodiče byli učitelé a Lošťák se též připravoval na učitelskou dráhu. Po maturitě na prostějovském gymnáziu (1953) studoval češtinu na Vysoké škole pedagogické v Olomouci (1953–1957). Několik let učil na osmiletých školách (Rudník u Vrchlabí, Vrbátky u Prostějova). 1960–1965 byl vedoucím divadelního souboru Větrník (Prostějov). Od 1961 pracoval jako metodik pro umělecký přednes a péči o mladé autory na Krajském osvětovém zařízení jihomoravského kraje, 1965–1968 byl tajemníkem Vysokoškolského klubu UP v Olomouci, 1968–1969 olomouckým kulturním zpravodajem ostravského Moravskoslezského večerníku. 1969 se stal lektorem, později dramaturgem Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci, odkud přešel 1978 do činohry Národního divadla v Praze; zde působil jako dramaturg až do předčasné smrti.

Slovník české literatury po r. 1945. (www)

Narodil se v Žerotíně u Šternberka. Studoval v Přerově, od r. 1886 na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Maturoval v r. 1892 v Litomyšli. Právo začal studovat ve Vídni a ukončil na pražské univerzitě. Načas se vrátil do Olomouce k advokátské praxi (působil také krátce v Uničově. R. 1899 odešel již na trvalo do Slezska. Byl soudcem v Bohumíně, ostravě, od r. 1908 už trvale v Opavě, kde se zapojil do kulturního a společenského života.V roce 1920 byl zvolen senátorem (až do r. 1929). V Opavě působil i po válce, kde si otevřel advokátní kancelář V roce 1947 se vzdal své činnosti a žil v Opavě v ústranní až do smrti. Na rodnou Hanou nezapomněl. Napsal rozsáhlou kroniku svého rodného Žerotína, která zůstala v rukopise.

• mt-: Výročí dne 4.7. Hanácké noviny, 4.7.1996. S.3.

JUDr. Josef Lukes

Maturoval na reálce v Prostějově r. 1880, poté stud. VŠ zeměděl. ve Vídni, kde získal r. 1884 titul dipl. hospodář. Profesor na střední hospodářské škole v Přerově 1885 – 1911, pak ředitel hospodář. školy na Kl. Hradisku u Olomouce do r. 1921. V r. 1922 odešel na trvalý odpočinek do Přerova. Po celou dobu pedag. činnosti byl literárně činný. V r. 1888 napsal Drůbežnictví poučné a zábavné;Vypracoval osnovu Učebnice chovu dobytka, založil ročenku Sborník zemědělský. ad. Vykonal mnoho studijních cest po Evropě. V r. 1914 založil Macalíkovu zemědělskou knihovnu, kde vyšly jeho 2 spisy, věnované chovu skotu a mlékařství.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.182 – 183.;SOKA Přerov, duben 1994.;.

Studoval na českém matičním gymnáziu v rodišti a pak na Vysoké škole zvěrolékařské ve Vídni. Zvěrolékařský diplom získal r. 1910 a o rok později titul MVDr. Během studií zastával místo asistenta na ústavu patologické anatomie, po ukončení studií místo asistenta na ústavu pro bakteriologickou hygienu ve Vídni. V r. 1917 byl přidělen státnímu ústavu pro výrobu očkovacích látek v Mödlingu a k prevenci byl vysílán na cesty po celé monarchii. Po válce už v listopadu 1918 stál u vzniku ústavu pro výrobu očkovacích látek v bývalé kadetce v Hranicích, který pak po přechodném umístění v Praze našel trvalé sídlo v Ivanovicích na Hané. V r. 1926 byl pověřen přednáškami na Vysoké škole veterinární v Brně a r. 1928 byl jmenován mimořádným profesorem a přednostou patologickoana­tomického ústavu této školy. V roce 1934 byl jmenován řádným profesorem Vysoké školy zvěrolékařské a 1935–1937 zastával na této škole funkci rektora.

BSSSM, seš. 10 (22.) Ostrava 2007. S. 46–47.

Vyučil se uměleckému malířství písma. Po příchodu do Olomouce se seznámil s olomouckým umělcem Fráňou Šénem, který v něm probudil zájem o tvořivou práci. Na dva roky odešel studoval do vídeňské Akademie výtvarných umění, podporován olomouckým mecenášem. Po 2. světové válce se stal populárním a vystavoval po celé republice. Mimo jiné byl dlouholetým spolupracovníkem loutkáře ing. Františka Čecha a jeho Kašpárkovy říše, pro kterou vytvořil mnoho návrhů a realizací.

Kdy, kde, co. listopad 1995, S.1., Olomoucké hřbitovy a kolumbária, Olomouc 2001., .

V letech 1959–1963 studoval pedag. fak. UP, 1967–1974 FFUP, obor filozofie, psychologie, doktorát 1981. Publikuje recenze z výtvar. života v region. tisku, autorem katalogů uměl. výstav, do r. 1987 ved. odb. kultury ONV Vsetín.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989.;.

PhDr. Dalibor Malina

Vystěhoval se s rodiči do USA. Když mu bylo 9 let vrátil se s rodiči do ČSR. V roce 1932 maturoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Poté studoval bohosloví v Olomouci. Vysvěcen na kněze 5.7.1937.Ustanoven farářem ve Slavičíně.Nejmladší farář na Moravě.Od mládí členem Orla.Po r.1945 zvolen vzdělavatelem orelské župy velehradské.Po roce 1948 musel pro svou činnost v Orlu uprchnout do západního Německa, přesídlil do Lucemburska, kde pomáhal čs.uprchlíkům­.1950 emigroval do Austrálie.Vydával časopis Čech v Austrálii.

Pejskar, J.: Poslední pocta.II.S.17.;.

Studoval reálku v Jevíčku, zkoušky z latiny skládal v Kroměříži. Teologii vystudoval v Olomouci, kde nyl 5.7.1934 vysvěcen. Poté působil jako kaplan v Šumvaldu do 1. 8. 1935, ve Šternberku do 1.4.1938 a v Olomouci u sv. Michala. Od 2.12. 1938 působil ve Vranové Lhotě, kde zůstal pak i na odpočinku až do své smrti. Pohžben byl v rodinné hrobce v rodišti. Mj. pracoval v zahrádkářském spolku a konal přednášky a besedy. Znalec moravské vlastivědy.

Pinkava, Jaroslav: Za panem Františkem Markem. Trnaváček 1990, listopad, č.3.

Maturoval v Jičíně r. 1917 a hned poté odveden na vojnu. Po vzniku samostatného Československa v r. 1918 se jako dobrovolník přihlásil do čsl.armády a bojoval na Slovensku. Pak vystudoval lékařskou fakultu v Praze a promoval 10.11.1923. Po promoci nastoupil na Patologicko-anatomický ústav prof. A. Spilky v Bratislavě, kde působil 3 roky. V roce 1926 přešel do Brna na gynekologicko-porodnickou fakultu Masarykovy univerzity, kterou vedl prof.MUDr. Gustav Müller. Již v roce 1927 se stal asistentem. Podnikal četné studijní cesty: Paříž, Brusel, Budapešt, Bělehrad, Sofie, Drážďany, Berlín, Lipsko, Frankfurt, Bonn aj. V roce 1930 působil ve Švédsku na Forselové klinice ve Stockholmu a pak v Göteborgru na radiobiologickém a onkologickém pracovišti. V roce 1933 habilitován v Brně pro obor porodnictví a gynekologie. V roce 1938 přešel jako docent do Hradce Králového, kde se stal primářem gynekologicko-porodnického oddělení. V roce 1947 jmenován řádným prof. Hradecké lékařské fakulty, která se v roce 1951 změnila na Vojenskou lékařskou akademii. Prof. Maršálek musel změnit působiště a odešel do Olomouce, kde se stal přednostou gynekologicko porodnické kliniky UPOL. V roce 1954 vybudoval na klinice vlastní rentgenologické pracoviště. V té době taky napsal rozsáhlou monografii Operativní léčba ženských orgánů. Postupem času byl stále více a více sledován stranickými orgány, kterým byl trnem v oku jeho životní styl. V roce 1958 při jeho 60. narozeninách ještě sice vyšlo slavnostní číslo časopisu Československá gynekologie, ale nad Maršálkem se už stahovala mračna. Rektor UPOL a prof. neurolgie MUDr. Jaromír Hrbek, který byl později i ministrem školství, byl typický představitel nekompromisního komunistického funkcionáře. Maršálkovi vytýkal, kde co a nakonec byl z UPOL nedůstojně propuštěn. Získal místo v uranových dolech v Jáchymově, kde pracoval jako terenní gynekolog a závodní lékař a zřídil v pohraničním městečku Vejprty i malou porodnici. Nenechal se zlomit a stále studoval, přednášel po celém kraji, Publikoval v zahraničí a korespondoval s řadou kolegů z celého světa, kteří mu posílali odbornou literaturu. V roce 1967 byl rehabilitován a téměř v 70 ti letech nastoupil jako samostatná vědecká síla na gynekologicko-porodnické klinice J.E. Purkyně v Brně. V pozdějším věku trpěl chronickou ischemickou chorobou srdeční a volné dny trávil na chalupě na Vysočině. Když mu bylo zle, tak se nechal odvézt do nemocnice, kde zemřel na infarkt myokardu.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.147–148; Pilka, Radovan: Almanach 120 PORGYN. Olomouc, FN 2019.S. 15–17.

Maturoval na gymnáziu ve Vsetíně, od r. 1937 studoval LFMU v Brně, po uzavření VŠ pracoval v nemocnici ve Zlíně a abs. LFMU až v r. 1946. Od r. 1955 působil ve FN v Olomouci, kde budoval mikrobiologický ústav, kde pracoval do r. 1985. Od r. 1990 profesor. Vědeckovýzkumná a publikační činnost byla zaměřena zejména na přípravu bakteriálních vakcin a léčbu onemocnění infekčně alergického původu.

Žurnál UP, 1992, říjen, č.41, S.4 /foto/; Nekrolog.Žurnál UP, 1993, leden, č.9, S.6.;.

Prof. MUDr. Eduard Maršálek

V roce 1864. Jako kaplan působil v Halenkově, poté na Velehradě, v r. 1867 v Kunovicích a r. 1876 jmenován farářem v ostrožské Lhotě a 1879 působil v Hluku, kde později také zemřel. Stojanovým primičním kazatelem.

www.benov.cz

Oficiální bio: Absolvovala Jedenáctiletku ve Vyškově na Moravě a nástavbu Osvětové školy v Brně, kde později (v r. 1969) získala dálkově i kvalifikaci knihovnickou. Od roku 1961 žije a pracuje v Kroměříži jako kulturní pracovnice a knihovnice. V letech 1970 až 1991, kdy z politických důvodů nesměla pracovat v oblasti kultury, byla zaměstnána jako aranžérka obchodního domu Prior. Ke knihovnické práci se vrátila až v květnu 1991 a v Knihovně Kroměřížska (dříve okresní knihovna) pracovala do konce června 2007. Nyní se účastní různých činností knihovny jako dobrovolník.
Poezii se věnuje od mládí. Do literárních soutěží začala přispívat až ve zralém věku. V letech 1986 – 90 získala čtyřikrát ocenění v soutěži, vyhlášené Obvodním kulturním domem v Praze 8. Od roku 1996 do roku 2004 jí bylo uděleno sedm ocenění v soutěži básnířek O Tachovskou renetu, kterou vyhlásila Okresní knihovna v Tachově. V letech 2000 –2015 byla téměř pravidelně její poezie oceňována na festivalu Seifertovy Kralupy. Úspěch zaznamenala také v literární soutěži LK Pegas Mělník a dalších soutěžích. Dne 10.1. 2024 obdržela Cenu města Kroměříže na rok 2023.
Sama se podílela na organizování soutěží mladých literátů v Knihovně Kroměřížska a mladé čtenáře vedla na četných besedách k aktivnímu vztahu k poezii. Doposud pracuje v porotách, hodnotících literární práce, recitaci, amatérské divadlo. Pomáhá organizovat Dny poezie a účastní se autorských večerů. Je členkou literárního Klubu Pegas Mělník a dlouholetou aktivní členkou Švabinského kruhu přátel výtvarného umění v Kroměříži.
Vydala sbírky Píseň ženy (Okresní knihovna Kroměříž, 1991), Čas očekávání (2004), Sonety do dlaní a pod polštář (2008), Schůzky v zahradách (2012) a Kapičky na skle (2015). Mezitím obdarovala přátele drobnými tisky básnických souborů. Své verše publikovala v časopisech Vlasta, Generace, Zpravodaj města Kroměříže. Pravidelně přispívala do kalendáře Církve československé husitské Blahoslav. V roce 2004 zde bylo otištěno 13 básní jednotlivým měsícům roku. Verše pak vydala v souboru Štěstí přichází zevnitř (2004).
Její verše lze najít i v antologii Haná v poezii (LK Olomouc 2008), Almanachu Kavárny Poetika (2009), Básníci nad soutokem (LK Pegas Mělník 2012), Pastýři noci (Vladimír Stibor 2014), Město moře kuře stavení ( Václav Franc 2015), Řezbáři stínů ( V. Stibor 2016), Řeka úsvitu ( Stibor 2017), Noc plná žen ( Stibor 2018) a Delty domovů ( Stibor 2019) a dalších sbornících. V regionálním tisku publikovala verše i řadu článků z oblasti kulturní činnosti. Některé její verše byly zhudebněny profesorem konzervatoře Vejvanovského v Kroměříži Miloslavem Gajdošem, který své skladby interpretoval ve vlasti i na zahraničních koncertech. Báseň Moje město, zhudebněná Petrem Suchanem ml., je obsažena ve stejnojmenné knize s podtitulem Kroměřížská čítanka (Anežka Fialová – Markéta Mercová 2006). xxxxxxxxxxxxx­xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx­xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx­xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx­xxxxxxxxx

Po maturitě na Střední knihovnické škole v Brně začala od roku 1961 pracovat v kroměřížské knihovně. Po roce 1970 musela z politických důvodů opustit milované povolání. Působila pak dvacet let jako aranžérka v Obchodním domě Prior. Ke knihovnické práci se mohla vrátit až v květnu 1991 a v Knihovně Kroměřížska pracovala do konce června 2007. Ve volném čase se věnovala charitě, je členkou Klubu přátel hudby a poezie ve Zlíně a účastní se řady literárních soutěží. V letech 1986–1990 získala čtyři ocenění v soutěži vyhlášené Obvodním kulturním domem v Praze 8, účastnila se také básnické soutěže O Tachovskou renetu (1996–2004), kde měla sedm ocenění a v letech 2000–2007 se presentovala na festivalu Seifertovy Kralupy, kde také získala několikrát ceny. Verše publikuje v časopisech, sbornících a v regionálním tisku. Na svém kontě má několik básnických sbírek:Literárních soutěží SK a Mělnický Pegas se účastní každoročně a její práce jsou téměř vždy oceňovány. Píseň ženy (1991); Ach to byla dovolená (2000); Okna (2001) ; Malá poetická terapie (2002); Nikdy neříkej nikdy (2003); Čas očekávání (2004, 2008); Štěstí přichází zevnitř (2004); Sonety do dlaní a pod polštář (2008); Almanach Kavárny Poetika Praha (2009); antologie Haná v poezii (2008). V květnu 2009 obdržela pamětní medaili města Kroměříže. Od mládí miluje poezii. Její básně mají Seifertovský pel , nádherně se čtou, ale především recitují. Její verše vycházejí též v celostátních časopisech, najdeme je i v kalendářích Církve československé husitské Blahoslav. Některé její verše inspirovaly Miloslava Gajdoše, profesora Konzervatoře P. J. Vejvanovského, který je zhudebnil a interpretuje je na našich i zahraničních pódiích. Ve volném čase pracuje v neziskových organizacích.Je dlouholetou členkou Rady amatérské umělecké činnosti, výboru Švabinského kruhu přátel výtvarného umění, Klubu přátel poezie v Kroměříži a od roku 2001 také členkou Klubu přátel hudby a poezie ve Zlíně. Před rokem – v srpnu 2011 , kdy se konal 3. ročník MOBELOVY CENY dostala Mobelovu pochvalu za báseň Domovy 1 ze sbírky Pozdní svítání (2010). Bibliografie článků:

1. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. V nemocnici In: Blahoslav, kalendář církve československé husitské, 2005. s. 60.
2. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Vztahy In: Blahoslav, kalendář církve československé husitské. Praha, 2005. s. 60.
3. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. V nemocnici In :Blahoslav, kalendář církve československé husitské. Praha, 2005. s. 60.
4. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Na Bělidle – In: Blahoslav, kalendář církve československé husitské, 2007. s. 116–118.
5. Mladé obzory : almanach začínajících autorů Kroměřížska Předml.. Josef Šubert . Kroměříž : Okresní knihovna ; Klub mladých autorů, 1968. 43 s. : il.
6. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-, HEBNAROVÁ, Daniela, 1957-. Dívej se a piš. , Týdeník Kroměřížska, 1990, Č. 13 , s. 4.
7. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Navzdory básník zpívá. , Kroměřížská jiskra, 20.6.1990, , s. 3.
8. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Píseň ženy : Verše z let 1980–1990 . Kroměříž : Okresní knihovna, 1991. 32 s.
9. HEBNAROVÁ, Daniela, 1957-, MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Literární soutěž. Uzávěrka 1. března. , Týdeník Kroměřížska, 1991, Č. 4 , s. 1.
10. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Setkání s básníkem přírody. , Týdeník Kroměřížska, 1991, Č. 42 , s. 5.
11. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Hledám, tedy jsem . . . Soutěž mladých literárních talentů Kroměřížska. , Hanácké Atheny, 1991, Č. 7 , s. 4.
12. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Svět očima dětí. , Týdeník Kroměřížska, 1992, Č. 25 , s. 5.
13. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Šance pro mladé literáty. , Týdeník Kroměřížska, 1992, Č. 6 , s. 5.
14. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Knihovna má narozeniny. , Týdeník Kroměřížska, 1992, Č. 4 , s. 7.
15. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Cesta ke knize. , Týdeník Kroměřížska, 1993, Č. 10 , s. 5.
16. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Březen v knihovně. , Hanácké Atheny, 1993, Č. 6 , s. 3.
17. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Zvítězili všichni, kteří se pokusili. , Týdeník Kroměřížska, 1993, Č. 23 , s. 4.
18. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Jednoho deštivého podzimního. . . , Týdeník Kroměřížska, 1993, Č. 49 , s. 4.
19. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Setkání s básníkem. , Týdeník Kroměřížska, 1993, Č. 44 , s. 6.
20. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Radostné odpoledne. , Týdeník Kroměřížska, 1994, Č. 2 , s. 5.
21. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Vánoční jehličí opadalo. . . , Hanácké Atheny, 1994, Č. 1 , s. 10.
22. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Karneval v knihovně. , Týdeník Kroměřížska, 1994, Č. 9 , s. 5.
23. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Svět nejmladších literárních talentů. , Týdeník Kroměřížska, 1994, Č. 18 , s. 5.
24. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Nezapomeňte na knihovnu. , Hanácké Atheny, 1994, Č. 17 , s. 16.
25. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-, FIALOVÁ, Hana, 1962-. Na shledanou s hezkou knihou. , Hanácké Atheny, 1995, Č. 2 , s. 6.
26. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Až se jaro zeptá. . . , Týdeník Kroměřížska, 1995, Č. 20 , s. 5.
27. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Dítě a kniha. , Hanácké Atheny, 1995, Č. 14 , s. 13.
28. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-, MAHEN, Jiří, 1882–1939. Rozhovor o práci s dětským čtenářem v Kroměříži. , Duha, 1995, Č. 3 , s. 19.
29. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Žije mezi námi. , Týdeník Kroměřížska, 1996, Č. 7 , s. 6.
30. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. O princezně, která se naučila hrát. , Týdeník Kroměřížska, 1996, Č. 7 , s. 5.
31. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Divadlo v knihovně. , Týdeník Kroměřížska, 1996, Č. 12 , s. 5.
32. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Náš svět 1995–1996. , Týdeník Kroměřížska, 1996, Č. 18 , s. 7.
33. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Práce s dětským čtenářem v Okresní knihovně v Kroměříži. , Duha, 1996, Č. 2 , s. 25.
34. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Deset nej našeho kraje. , Týdeník Kroměřížska, 1996, Č. 24 , s. 5.
35. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Otevřený svět fantazie a přátelství. , Týdeník Kroměřížska, 1996, Č. 27 , s. 5.
36. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Nad knihovnickými zákony. Sté výročí okresní knihovny v Kroměříži. , Týdeník Kroměřížska, 1997, Č. 7 , s. 7.
37. KŘUPKOVÁ, Eva, BOHÁČKOVÁ, Tereza, FRAJT, Mareka kol. Náš svět 1996–1997. , Týdeník Kroměřížska, 1997, Č. 17 , s. 7.
38. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Na shledanou v knihovně. , Týdeník Kroměřížska, 1997, Č. 27 , s. 5.
39. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Týden knihoven. , Týdeník Kroměřížska, 1997, Č. 37 , s. 1.
40. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Náš svět 1998. , Týdeník Kroměřížska, 1998, Č. 7 , s. 6.
41. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Radost a osvěžení. , Týdeník Kroměřížska, 1998, Č. 11 , s. 5.
42. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Náš svět a naše město 1998. , Týdeník Kroměřížska, 1998, Č. 18 , s. 6.
43. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. V knihovně je stále živo. , Týdeník Kroměřížska, 1998, Roč. 9, č. 48 , s. 6.
44. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Cesty k dětskému čtenáři. , Duha, 1998, Roč. 12, č. 1 , s. 24.
45. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Březen – měsíc knihy. , Týdeník Kroměřížska, 1999, Roč. 10, č. 11 , s. 5.
46. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Znovu u Karla Čapka. , Týdeník Kroměřížska, 1999, Roč. 10, č. 17 , s. 7.
47. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Mladé obzory. , Duha, 1999, Roč. 13, č. 1 , s. 14.
48. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Karel IV. – osobnost tisíciletí. , Týdeník Kroměřížska, 2000, Roč. 11, č. 18 , s. 9.
49. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Vzpomínka na Josefa Mánesa. , Týdeník Kroměřížska, 2000, Roč. 11, č. 18 , s. 5.
50. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Ženy, které rády píší. , Týdeník Kroměřížska, 2000, Roč. 11, č. 23 , s. 5.
51. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Vzpomínka na spisovatele Jana Skácela byla důstojná. , HIT, 2000, Roč. 5, č. 49 , s. 5.
52. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Setkání s Janem Skácelem. , Týdeník Kroměřížska, 2000, Roč. 11, č. 49 , s. 5.
53. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Příjemný předvánoční podvečer písní a poezie. , Týdeník Kroměřížska, 2000, Roč. 11, č. 51 , s. 6.
54. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Bílou sošku doma opatruji už čtyřicet let. , MF dnes, 23.12.2000, Roč. 11, č. 298 , Příl. Východní Morava s. 3.
55. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Maková panenka a motýl Emanuel. , Týdeník Kroměřížska, 2001, Roč. 12, č. 4 , s. 6.
56. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Vzpomínka na malíře A. M. Machourka. , Týdeník Kroměřížska, 2001, Roč. 12, č. 45 , s. 4, fot.
57. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Kosmická inspirace. , Týdeník Kroměřížska, 2001, Roč. 12, č. 47 , s. 5.
58. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Stoletý Cyril Bouda. , HIT, 2001, Roč. 6, č. 48 , s. 5.
59. NAVRÁTILOVÁ, Jana, 1951-, MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-, ŠUŠLÍKOVÁ, Jana, 1985-a kol. On člověk musí k poezii dozrát. , Týdeník Kroměřížska HIT, 2002, Roč. 1, č. 47 , s. 20, fot. , barev.
60. OLIŠAR, Josef, MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Jubileum Věry Hejhalové. , Kroměřížský zpravodaj, 2004, Roč. 1, č. 3 , s. 16, fot.
61. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. „Tak dejchej“. , Kroměřížský zpravodaj, 2004, Roč. 1, č. 5 , s. 23.
62. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Vzpomínka na Jindřich Spáčila. , Týdeník Kroměřížska, 11.5.2004, Roč. 3, č. 19 , s. 6.
63. HEJHALOVÁ, Věra, MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Vítězství v literární soutěži Tachovská reneta. , Kroměřížský zpravodaj, 2004, Roč. 1, č. 9 , s. 25.
64. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Den poezie. , Kroměřížský zpravodaj, 2004, Č. 12 , s. 29.
65. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Čas očekávání : [výběr z poezie] . Kroměříž : Svatava Mášová, 2004. 39 s. ISBN v knize neuvedeno.
66. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Jarní tání. , Kroměřížský zpravodaj, 2005, Č. 5 , s. 21.
67. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Literární květen v Knihovně Kroměřížska. , Kroměřížský zpravodaj, 2005, Č. 7–8 , s. 26.
68. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Zimní slunovraty. Štěstí. , Kroměřížský zpravodaj, 2006, Č. 1 , s. 3.
69. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Den poezie v Knihovně Kroměřížska. , Kroměřížský zpravodaj, 2006, Č. 1 , s. 16.
70. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Neznámý Petr Bezruč. , Kroměřížský zpravodaj, 2006, Č. 6 , s. 33.
71. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Příjemné setkání. , Kroměřížský zpravodaj, 2006, Č. 10 , s. 21.
72. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Domovy Jaromíra Tomečka : Poezie je živou součástí každodenního života. , Kroměřížský zpravodaj, 2006, Č. 12 , s. 23, fot.
73. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Vánoční. , Kroměřížský zpravodaj, 2007, Č. 1 , s. 3.
74. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. První ročník Univerzity 3. věku v Kroměříži právě končí. , Kroměřížský zpravodaj, 2007, Č. 5 , s. 27.
75. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Která je ta pravá?. , Kroměřížský zpravodaj, 2007, Č. 6 , s. 24.
76. KOŘÍNKOVÁ, Marcela, MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Setkání básníků probíhá na úrovni přátelských vztahů. , Týdeník Kroměřížska, 2007, Roč. 6, č. 25 , s. 8, fot.
77. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Můj nejlepší recept : Koláč s poezií. , Kroměřížský deník, 4.7.2007, Roč. 2, č. 155 , s. 5.
78. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Jak je to s poezií v dnešním světě : zamyšlení čtenáře. , Kroměřížský deník, 9.8.2007, Roč. 2, č. 184 , s. 5.

Olišar, Josef: Město ocenilo básnířku. In: Kroměřížský zpravodaj, červen 2009. S.17. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Ju-Na. Valašské Meziříčí, Valašské Athény 2010. S.86. https://www.mesto-kromeriz.cz/

Narodil se v rodině majitele panství a hraběnky Kálnoky. Gymnázium studoval v Příboře a Těšíně, filozofii v Brně a teologii v Olomouci v letech 1825–1828, na kněze vysvěcen 23.8.1829 a r. 1838 promován na ThDr. Ještě jako klerik byl 18.1.1829 jmenován císařem nesídelním kanovníkem v Olomouci. Již od 2.3. 1829 byl kooperátorem v Klimkovicích a od 8.10. 1829 ve Veselí. Farářem ve Slavičíně se stal 29.1. 1835 a tentýž úřad zastával v Hulíně od května 1837. Rok 1838 mu přinesl mnohé úřady a funkce. Stal se radou a asesorem arcibiskupské konzistoře v Olomouci a 6.11. proboštem kolegiální kapituly v Kroměříži, tamním venkovským děkanem, arciknězem. Jeho církevní kariéra byla dovršena 13.5. 1843, kdy jej císař jmenoval olomouckým sídelním kanovníkem. Dne 10.7. 1846 byl zvolen děkanem teologické fakulty v Olomouci. R. 1850 byl zaspán do kolegia doktorů pražské univerzity. Členem společnosti pro rozvoj zahradnictví ve Vídni (1844).

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14.), Ostrava 2001. S. 91–92.

Narozen v obci Dolní Marklovice (n. m.č. Petrovic u Karviné)

Narozen v obci Lazy u Karviné (nyní místní část města Orlová). Stodval dřevařskou školu ve Valašském Meziříčí, pak UMPRUM v Brně. V letech 1936–1946 působil ve firmě ASO v Olomouci a 1958–1961 vedoucím vývoje Kovo-dřevo.

Olomoucké hřbitovy a kolumbária. Olomouc, Memoria 2001. Domov 1971, č.2, S. 32–37. Domov 1971, č. 4, S. 5–10.