Osobnosti Moravy.eu

V letech 1852–1855 působil na olomoucké univerzitě, obor obecné dějiny. Od r. 1862 českým archivářem zemským království českého v Praze.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.313.;Po­litický a kulturní kalendář 1989.Olomouc OK 1988.S.35.;.

Zakladatel loutkového divadla v Přerově

Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Fi-Ju. Valašské Meziříčí, Valašské Athény 2010. S.20.

Po smrti rodičů (matky 1917), žil u příbuzných ve Zvoli.Při oslavách 28.10.1918 byl těžce raněn.1923 mat.na G v Zábřeze.Čes­koslovenskou církví byl poslán na studia pravoslavného bohosloví do Sarajeva, 1928 se vrátil do vlasti, aby učil pravosl.náb.na obec.školách.Z e­xistenčních důvodů se vrátil v r. 1929 zpět do Chorvatska a stal se popem v sever.Jugos­lávii.Redaktor čas.srbské pravosl.církve­.1939 byl církví poslán do USA, kde se usadil.Rád maloval, ikonografie.Vy­učoval malířství.Své expresivní obrazy vystavoval v USA, r.1966 též v Šumperku.Autor historie vlastního olomouc.rodu, která vyšla v trilogii : Olomoucká romance;Gabriel, písař olomoucký;Olo­moucké elege;

Lexikon české literatury.I.Praha 1985.S.803 – 804.;.

Souběžně s působením v olomouckém divadle vykonával pedagogickou činnost na JAMU v Brně, kde 1971–1983 odborný asistent. Po roce 1992 pracoval v Krušnohorském divadle v Teplicích jako umělecký šéf. Bydlí v Olomouci.

Kdo je kdo 1994–1995. Praha 1994. S.142.

Vlastním jménem Jaroslav Nebeský. Působil v redakci Českého deníku v Olomouci. Odb. rada ministerstva zahraničí, čs. tiskový atašé v Bělehradě. Vídni a Varšavě. Pseud. Vladimír Glogar-naps. román Austrijáci. ;Cikánka Maruška. ;

Dolenský, A.: Kulturní adresář ČSR.Praha 1934., S.298.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.140.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..Praha, SPN 1973, S.978.;.

Narozen v rodině obchodníka s moukou. Vystudoval německé gymnázium v Hranicích a práva na pražské univerzitě, kde studoval i filozofii. Po vojně byl od r. 1897 auskultantem u krajského soudu v Olomouci, 1899 přeložen k okresnímu soudu do Rožnova pod R. a pak do Vsetína a opět do Olomouce. V Novém Jičíně působil osm let jako vyšetřující soudce. Všude se věnoval i kulturní a osvětové práci. Z Nového Jičína se vrátil do Olomouce odtud v únoru 1914 přeložen jako rada k zemskému soudu v Brně. Po vzniku ČSR byl soudním radou v Brně. Na čas působil též v Uherském Hradišti a od 25.4.1919 v Opavě. Hojně publikoval v odborném tisku (Právník, Soudcovské listy a německé odbor.časopisy). Z vlastivědné a kulturní oblasti psal též do Časopisu VSMO.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938. S.78–89. Oprava data úmrtí z 23.8. na 23.2. provedena podle SOKA Přerov, ověřeno v Opavě dne 2.12.1997. BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S,34–35.

JUDr. Antonín Glos

V letech 1886–1894 studoval gymnázium v rodišti, práva na KU v Praze a ve Vídni, absolvent roku 1898. Sbormistr ve Vsetíně (1905–1906). Publikoval v Kroměřížských rozhledech 1894–1912, v Pozoru a Moravské Orlici. Šifry (lav, právník).

Českosl.hudební slovník.I.Praha 1963.S.367.;

Studoval SG v Olomouci, pouze kvartu, po r. 1918 přednosta Státního plánovacího úřadu, prof. Obchodní akademie v Olomouci, okresní velitel Junáka. Za okupace vězněn.

Símě hořčičné.S.116.;.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1957

Syn šumperského obchodníka. Studoval na reálce v Olomouci a na technice ve Vídni. Jako ing. působil v několika velkých strojírenských závodech v Čechách mj. u fy Breifeld a Daněk, nebo Ringhoffer v Praze na Smíchově. Od r. 1922 ředitelem Škodových závodů v Praze. V letech 1910–1941 honorární doc. pro obor strojní zařízení cukrovarů na pražské německé technice.

BSSSM, seš. 10 (22.) Ostrava 2007. S. 27.

V roce 1949 maturoval na obchodní akademii v Šumperku, 1950 složil doplňující maturitu na reálném gymnáziu v Zábřehu. 1950–1953 studoval obor filozofie a psychologie na FFUP, kde r. 1953 záskal titul PhDr. Od prosince 1952 začal pracovat v Laboratoři vyšší nervové činnosti LF UP, 1953–1959 vystudoval při zaměstnání LF UP. V dubnu 1954 získal titul kandidáta věd na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Od roku 1966 přednášel na Lékařské a Pedagogické fakultě UP, 1968–1970 působil jako vědecký pracovník v Kabinetu lékařské psychologie při LFUP. Poté musel odejít z UP z polit. důvodů a působil v Hradci Králové na ˇustavu experimentální neurocgirurgie UK, kde pracoval až do r. 1999. Od r. 1990 člen katedry psychologie FFUP a plně rehabilitován. Doc. MUDr. PhDr. Věroslav Golda, CSc.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava Profil 1973, S. 325. ; Seznam přednášek na FFUP 1991–92. Olomouc 1991, S. 22. ;. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 2. (14). Ostrava 2001. S. 38–39.

Vlastním jménem Matěj PAVLÍK. V roce 1898 maturoval na gymnáziu v Kroměříži a 1902 absolvoal bohosloví v Olomouci. V Kroměříži řídil časopis Pozorovatel a 15 let byl duchovním správcem v ústavu pro choromyslné. Ještě před 1. svět. válkou vydával nezávislý církevní časopis Právo národa. Po roce 1918 se stal vůdcem náboženského hnutí na Moravě a byl zvolen 25. 9. 1921 a vysvěcen jako první biskup pro československou církev a bylo mu dáno historické jméno Gorazd. V letech 1923–1924 byl učitelem náboženství na českém gymnáziu v Olomouci. Činný v protifašistickém hnutí. Za poskytnutí úkrytu čs. parašutistům, kteří provedli atentát na Heydricha, v kryptě pražského pravosl. chrámu Cyrila a Metoděje v Resslově ulici byl nacistickým stanným soudem odsouzen k trestu smrti a popraven.

Velký čin malé církve.Praha 1948.(fotoportét).; Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Fi-Ju. Valašské Meziříčí 2010. S.38.

V roce 1898 absolvoval SG v Olomouci, poté studoval v Olomouci práva a filozofii v Praze. Působil v redakci Selských listů v Olomouci. Překladatel z francouštiny, němčiny a ruštiny. Sloužil v 1. svět. válce a zemřel jako válečný invalida v Klášteře Hradisko u Olomouce.

Fischer, R.: Noviny a novináři…Olomouc 1938.S.40.;Památník k 60.výročí čes.gymnázia v Olomouci 1867 – 1927.Olomouc 1927.S.205.;Lexikon české literatury.I.Praha 1985.S.808.;.

Klášterní Hradisko je součástí města Olomouce.

Advokát v Praze, autor statí o O. Bystřinovi, a dalších moravských literátech, hudebnících a výtvarnících.

Z díla: Otakar Bystřina. Praha 1938. Moravští literáti v Praze. Biografie: Kunc,Jaroslav : Kdy zemřeli. . . Praha 1974, S. 57–58. ; Měrka, V. :Vzpomínáme. Štafeta, 6, 1974, č. 3, S. 28. ;.

Dálkově absolvoval Střední průmyslovou školu stavební v Lipníku nad Bečvou, původním povoláním zedník. Specializuje se na výzkum památek v Olomouci. Pracoval 1972 – 1979 u Památkového úřadu, 1979–1989 v muzeu. Nyní od r. 1990 spolumajitel fy Olomuciana, U hradeb 4, Olomouc. Autor několika knih o stavebních památkách v Olomouci. Sběratel všeho co souvisí s Olomoucí. Nositel Ceny města Olomouce 2013.

Osobně sděleno 13.12.1993/Šev.. Prosincová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2013.

V Olomouci od r. 1905, činný v Národní jednotě, v M. Třebové prof. německého gymnázia.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.80–81..

Blížkov u Velkého Meziříčí – je správně Blízkov

V letech 1912–1958 učitel na středních a vysokých školách. Publikovat začal r. 1914. Od r. 1919 na MU Brno jako externí lektor slovenštiny, od r. 1930 českého jazyka, habilitoval se r. 1946. Předseda Muzejního spolku v Brně (23 let), vedoucí redakce VVM, autor mluvnic, monografie o F. Bartošovi. Bibliografie 1100 článků ve sborníku k 70. narozeninám.

Rodné zemi. Sborník k 70. narozeninám. Brno 1958.; Smuteční projevy. , Foto. -VVM, 23, č. 3, 1971, s. 432–435.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1947, s. 35. ;.

V roce 1938 odešel studovat do Kroměříže na gymnázium. Školu v roce 1942 přerušil a dokončil ji až po válce v roce 1949. Poté působil jako učitel na národní škole v Majetíně. 1950–1952 vojenská základní služba, 1952–1954 v Pohořanech, 1954–1958 v Městě Libavá, 1958–1959 působil v obci Mrsklesy. Od 1.9.1959 až do 30.6.1987 učil na škole ve Štěpánově. Ve volném čase se zabýval myslivostí a to od r. 1952. V letech 1961–1975 se zajímal o sport a byl aktivním organizátorem. Aktivně se též podílel na činnosti ochotnického divadla. Od února 1990– až listopadu 1990 byl předsedou MNV ve Štěpánově.

Fabián, Josef: Slovník osobností Valašska. Valašské Meziříčí 2000.

V rodišti založil ústav pro přestárlé.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.2. Ostrava 1994. S. 36–37.

Po maturitě na gymnáziu v Hradci Královém, absolvoval KU Praha čeština, němčina r. 1914. Působil jako středoškolský prof. v Brně, Kyjově, od r. 1930 v Prostějově, 1935 – 1952 jednatel Orlice. Články ve VSSSM, Hlasy z Hané, Kulturní zprávy, dopisoval do Lidových novin, šifra -kov, -kg;v regionálním tisku šifra -gy;

ČSHS I.Praha 1963.S.380 – 381.;Doplňky OK Prostějov, květen 1994.;.

Narodil se v rodině zemědělského technika Vladislava Habermana, maminka byla vedoucí provozovny Jednota. Vystudoval střední školu v Litovli a průmyslovku v České Třebové, vyvěšení vlajky USA na soukromé akci v roce 1970 mu vyneslo podmínečný rozsudek a zákaz vedoucích funkcí. Po sňatku s Alenou Hannigovou v r.1979 vystřídal několik zaměstnání v restauracích Jednoty a RaJ, mají dvě děti, syna a dceru. R.1987 dostal povolení k vystěhování do Německa, po absolvování zkoušek získal zaměstnání jako vlakvedoucí u dráhy. Velkým koníčkem bylo cestování, zejména na lodích. Podnikl několik zahraničních cest, na kole, vlakem, na jachtě, složil zkoušky na katedře sportovní mořeplavby. V r.1990 založil cestovní kancelář zaměřenou na jachting a od r.1996 na rekreační pobyty na ostrově Pag v Chorvatsku. V r.1997 koupil památkově chráněný dům č.787 v ul.1.Máje v Litovli, nechal jej opravit a pokračoval zde v provozu cestovní kanceláře. O své plavbě na jachtě napsal roku 2011 cestopisný román „Z Moravy k mysu Horn … a ještě dále“.

Šik, Lubomír: Osobnosti Litovle. 2012. (email, červenec)

Rektor UP 1953–54, prof. psychiatrie 1946–1955 LFUP, poté v Brně.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973.S.316, 319.;Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1974.S.63.; Časopis lék.čes., 113, 1974, č.18, S.575–576.;/Nekrolog./;.

'

Učitel a partyzánský velitel. Dětsví a mládí prožil v rodišti, kde jeho otec byl obuvníkem. Studoval gymnázium v Zábřeze, kde r. 1931 maturoval. Pak se přihlásil na právnickou fakultu UK v Praze, po roce však přešel na FFUK, ale i tu brzy opustil a vrátil se na Moravu. nakonec se definitivně rozhodl pro pedagogickou dráhu a odešel na tzv. pedagogickou akademii do Brna, kde po absolvování 2 semestrů složil v r. 1935 zkoušku učitelské dospělosti. Ještě v témže roce navštívil vojenskou službu, nejprve poddůstojnickou školu v Olomouci a potom v Šumperku. Před odchodem do civilu byl jmenován podporučíkem čs.armády. Pedagogickou dráhu zahájil v r. 1937 jako výpomocný učitel na obecné škole v Postřelmůvku u Zábřeha. Po roce byl přeložen do Písařova. Po okupaci se zapojil do národně osvobozeneckého hnutí. na jaře 1944 se skrýval v lesích a působil pak jako velitel až do 23.9.1944, kdy hrdinně padl v boji proti přesile vojáků SS u Drozdovské Pily. Následujícího dne byl tajně pochován na hřbitově v Jedlí.

Filip, Zdeněk: Jan Háječek.In: O pokrokových tradicích učitelstva na severní Moravě. Šumperk 1964.

Drozdovská Pila – místní část obce Drozdov.

Absolvoval gymnázium v Přerově. Poté studoval teologii v Olomouci. Krátce působil v duchovní správě na Horní Bečvě. Od r. 1895 byl kaplanem ve Frýdku-Místku. Zde se také věnoval pedagogické práci na gymnáziu, kde působil 33 let. Později učil češtinu, latinu a němčinu. K 1.9.1928 odešel na odpočinek. Skládal vánoční libreta, psal drobné články o kulturní historii do jubilejních památníků a místních novin.

BSSSM, č.1 (13). Ostrava 2000. S. 35–36.

V roce 1965 absolvoval FFUK Praha, obor romanistika. 1965–1969 nakladatelský redaktor. 1970–1987 překladatel, 1988–1989 redaktor časopisu Kmen, 1990 pracuje pro ČT. Dosud přeložil na 65 beletristických knih italských, francouzských a španělských autorů. Na Karlově univerzitě vystudoval francouzštinu a italštinu, svá studia završil v roce 1965 diplomovou prací srovnávající Cecca Angiolieriho a Françoise Villona. V roce 1976 obdržel cenu Univerzity v Trentu za překlad knihy L. Martiniové Marco na Sicilii. Celý život pracoval jako překladatel a tlumočník, do novin a časopisů přispíval články o italské literatuře a kultuře. Věnoval se nejrůznějším žánrům, od zábavné literatury, přes esejistiku až po důležitá díla moderní italské literatury (např. D´Annunziův Triumf smrti, Leviho Kristus se zastavil v Eboli, Fenogliova Válka na pahorcích, Bassaniho Zahrada Finzi-Continiů) a klasiky (např. Foscolovy Poslední dopisy Jacopa Ortise a Machiavelliho spisy Vladař, Úvahy o vládnutí, Úvahy o umění válečném). V období 1987–1990 byl redaktorem kulturní rubriky týdeníku Kmen, v posledních letech spolupracoval zejména s nakladatelstvím Argo, které se chystá ještě do konce roku vydat jeho nedávno dokončené překlady Casanovy a Pigafetty.

Kdo je kdo v České republice 1994–1995.Praha, Modrý jezdec 1994.S.151.; Špička, Jiří: nekrolog. In: www.iLiteratura, 1.9.2003.

Syn básníka Fr. Halase. Historik – Cyrilomet. teolog. fak., Katedra církevních dějin a křesťansk. umění, vědecká a výzkumná specializace: Církevní dějiny, České novověké dějiny, dějiny kultury. Historicko-literární práce, redaktor společenskovědní literatury, překladatel z franc. a italštiny, diplomat, účast na mezinárodních kongresech a konferencí.

Žurnál UP, č. 23, 13. 10. 2006, S.5.,