Osobnosti Moravy.eu

V mládí studoval na šlechtické akademii, stal se na přání rodičů vojákem. V r. 1792 –96 studoval teologii, vysvěcen 17.9.1797. 1809–1810 působil jako polní kaplan.Od r. 1813 nesídelním kanovníkem v Olomouci a od r. 1815 sídelním­.1827 zvolen proboštem u sv. Mořice 1831 proboštem dómské kapituly. Dne 21.11.1836 zvolen arcibiskupem a papež Řehoř XVI jej 19.5.1837 potvrdil a 29.6. byl nastolen. Kardinálem jmenován 30.9.1850. Byl členem hospodářské společnosti v Moskvě. Pečoval především o lesní hospodářství. Opravil kostel sv. Mořice v Kroměříži, rozšířil Podzámeckou zahradu, nákladně přestavěl arcibiskupský seminář. Pohřben v kostele sv. Mořice v Kroměříži.

BSSSM,seš.3(15­.).Ostrava 2002.S.109.

svobodný pán, kardinál

Zprvu studoval soukromě, poté na tereziánské akademii ve Vídni. Na kněze byl vysvěcen ve Vídni 10.9.1797. Císař ho jmenoval dómským kanovníkem v Olomouci a roku 1827 se stal proboštem u sv. Mořice v Olomouci. Arcibiskupem byl zvolen 21.11.1836 a intronizován v olomoucké katedrále 29.6.1837. Opravil po požáru chrám. sv. Mořice v Kroměříži a lidem poskytl možnost výdělku výstavbou zámeckého parku. Arcibiskupem byl 30.9.1850 jmenován kardinálem.

Katalog kněžstva arcidiecéze olomoucké. Olomouc 1949. S.45–46.

V roce 1943 absolvoval SGO. Pracoval v Čs. rozhlasu, studio Olomouc. Člen VSMO 1975–1986. Regionální zpravodaj, zprávy z průmyslových podniků a obchodu. Nespoléhal se na techniku.

http://mluveny.panacek.com/…minkach.html Smiřický, Lubomír: ČRo Olomouc 60. let minulého století ve vzpomínkách.

Bratr archiváře Vladimíra (* 1935) V jedenácti letech začal studovat reálné gymnázium v Přerově, kde maturoval r. 1948. Poté odešel studovat do Prahy na Husitskou teologickou fakultu, kde se seznámil se svou nastávající ženou Dagmarou (viz t.) Dva dny po promoci a vysvěcení na kněze Církve československé husitské v říjnu 1952 nastoupil do Vsetína odkud musel záhy odejít na vojnu. Po vojně nastoupil do Pěnčína (u Konice) odkud v r. 1957 odešel do Bohuňovic. Zde působil do dubna 1961, kdy musel nastoupit do výroby. Do konce r. 1966 pracoval v Hutní odbytové základně (později Ferona) v Olomouci. V letech 1967–1973 se vrátil k duchovní činnosti a působil v Přerově, v rodišti, v Lipníku. V období normalizace opět ztratil státní souhlas s výkonem kněžské služby a tak se vrátil do Ferony, kde pracoval jako skladník, později ve šroubárně a ve volných chvílích se věnoval knihovnické práci. Působil zde do konce r. 1989. Počátkem r. 1990 se mohl vrátit do služeb církve. Působil v Přerově jako farář, od července 1990–31.8.2001 byl farářem ve Velkém Týnci. Poznal i řadu okolních obcí. Často publikuje na stránkách Týneckých listů. Bydlí i s rodinou v Olomouci,

Ševčíková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce.In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.75.; Parte. Rozloučení s Mgr. Miroslavem Spáčilem se konalo 18.3.2016 ve 14 hodin v Husově sboru v Olomouci.

Mgr. Miroslav Spáčil

Dcera Vojtěcha H. Vystupovala jako zázračné dítě. V Olomouci působila v r. 1863, v r. 1867 se provdala za Josefa Staňka do Prostějova a byla dirigentkou ženského spolku Vlastimila. 1881 prof. zpěvu a klavíru na Mozarteu v Salzburgu. Za mládí přítelkyně B. Němcové.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.107.; ČSHS I.Praha 1963.S.500.;. Honová, Srtanislava: V měsíci září si připomínáme. Kdy-kde-co Olomouc září 2014.S.2.

Narodil se v rodině ruského legionáře, majora čs.armády. Od útlého dětství pobýval v důsledku otcova vojenského působení v mnoha místech Československa – v Turčanském Svatém Martině, Komárně, Parkáni, Hranicích a v Krnově, odkud se rodina po útěku ze zabíraných Sudet v roce 1938 vrátila do Olomouce. Studoval nižší třídy Slovanského gymnázia, Vojenskou leteckou akademii a v letech 1947–1951 absolvoval FF UP v Olomouci, obor výtvarná výchova a deskriptiva. Doktorát získal v roce 1952 a poté působil jako středoškolský profesor na Slovanském gymnáziu. V roce 1960 stál u založení Lidové školy umění, kde byl ředitelem a podílel se na tvorbě osnov pro výtvarné obory. Získal nejen objekt na Nové Ulici, ale celý jej rekonstruoval pro potřeby LŠU.. V letech 1954–1974 externě působil na Univerzitě Palackého jako lektor fotografie. Je nositelem mezinárodního titulu MFIAP, nejvyššího vyznamenání, jakého může fotograf dosáhnout. Měl přes 150 autorských výstav, např. v Olomouci, Praze, Brně, Hodoníně, Liberci, Opavě, Ostravě, Linci, Innsbrucku, Berlíně, Hamburku, Burghausenu, Fuldě, Würzburgu, Norimberku, Římě, Reggio Emilia, Bordeaux, Krakově, Tallinu, Rize, Kaunasu, Vilniusu aj. a zúčastnil se přes 400 kolektivních výstav. Získal celou řadu ocenění a zlatý odznak Svazu českých fotografů. V posledním období se věnoval tvorbě publikací o historii a životě v Novém Hrozenkově. Je autorem knih Mädchenlandschaften (Düsseldorf 1980) a Fotografie pro Lidové školy umění (Praha 1980, 1983 a 1989). Vyšly o něm monografie od G. Goffeteho (Virton 1983), Karla Dvořáka (Ostrava 1984) a Ludvíka Barana (1990). Jeho fotografie jsou ve sbírkách Národní galerie a Uměleckoprůmys­lového muzea a Sbírky Svazu českých fotografů v Praze, Muzea umění v Olomouci, Moravské galerie v Brně, Slezského zemského muzea v Opavě, Galerie výtvarného umění v Hodoníně, Muzea Ludwig v Kolíně nad Rýnem, Lotyšského fotografického muzea v Rize, Asociace litevských fotografů ve Vilniusu V letech 1998–2007 vyučoval na Slezské univerzitě v Opavě. Před 10 lety obdržel Cenu města Olomouce za celoživotní dílo a v červnu 2002 byl výtvarné škole, kterou založil propůjčen čestný název " Základní umělecká škola Miloslava Stibora, výtvarný obor." Spolu s přáteli: Zdeněk Přikryl, Ladislav Rusek a Bohumír Kolář byl členem neformální skupiny PRSK. PaedDr. Stibor má pohřeb na ústředním hřbitově v Olomouci 14.3.2011 ve 14 00 hodin.

Ševčíková, Hana : Cena města Olomouce. Olomouc 2001. http://otavinka.blog.cz/…oslav-stibor Dvořák, K.: Miloslav Stibor. Ostrava, Profil 1984. Kyndrová, L.: Akty Miloslava Stibora. Praha, Orbis 1967. Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989. Horníček, M.: Miloslav Stibor. Ostrava, Profil 1989. Přikryl, Z.: K životnímu jubileu Miloslava Stibora. In: Středisko, sborník VSMO, 70–71, 1987–1988.S. 100–103. Pořad Salón. ČT1. Studio Ostrava 2001. (29.8.2001).

Básně in memoriam a na jeho počest napsali: Zbyněk Šiška a Ladislav Rusek.

V roce 1964 absolvoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci, obor aplikovaná fyzika a v r. 1973 FFMU Brno. Vedoucí Katedry didaktické a výpočetní techniky Pedagogické fakulty MU Brno. Šéfredaktor redakce AutoAlbum. Motoristický žurnalista. Autor 12 vysokoškolských skript a automobilové encyklopedie. Doc. RNDr. Mojmír Stojan, CSc.

Kdo je kdo II. 1991–1992. Praha 1991. S.908. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Na – Su. Valašské Meziříčí 2011. S.109.

Po ukončení vysokoškolských studií pracoval na Biologické fakultě UK v Praze. Poté v Laboratoři ČSAV. Po roce 1980 přešel do Českých Budějovic a stal se jedním ze zakladatelů vědeckých pracovišť Akademie na jihu Čech. V roce 1983 založil Laboratoř biomatematických metod AV ČR. Profesorem byl jmenován až po roce 1990. V letech 1990–1993 se stal Prof. RNDr. Straškraba, DrSc místopředsedou ČSAV, a předsedou Koordinační rady Sdružení biolog. ústavů ČSAV v Českých Budějovicích. Později prorektorem Jihočeské univerzity a hostujícím profesorem. Své pznatky publikoval ve 100 primárních publikacích a je autorem 3 knih.

Akademický bulletin 2000/09 ČBS. Praha 1992. S. 664.

Vedoucí výzkumného týmu řešitelů léčby rakoviny, v r. 1998 obdržel Cenu města Olomouce v oblasti přírodní vědy. V Olomouci působí od 14.5.1992 na Katedře botaniky PřF UP jako vedoucí laboratoře růstových regulátorů.

Ševčíková, H. -Petřík, M. : Cena města Olomouce 1997–1998. Olomouc 1998; ;

Prof. Ing. Miroslav Strnad, CSc., DSc.

Reálku vychodil v Prostějově a krátký čas pracoval jako účetní u Bati ve Zlíně. V roce 1929 absolvoval učitelský ústav v Olomouci. Působil pak jako učitel v Mladči, Nasobůrkách, ve Střelicích, kde učil v letech 1930–1932 a též se zde ženil. V roce 1933 se stal ředitelem měšťanské dívčí školy v Litovli a později okresním školním inspektorem. Za okupace byl vězněn v koncentračním táboře . Jako odbojový pracovník byl v květnu 1945 zvolen předsedou Okresního národního výboru v Litovli. Poté pracoval jako ředitel základních škol v Senici na Hané a v Litovli.
Od studijních let psal poezii a vydával ji pod pseudonymem Mars Ždětínský. Sbíral a zpracovával místní pověsti ve všech učitelských působištích, ale také pohádky a báje. Rodnému kraji věnoval Báje a pověsti (1944), které ilustroval loštický malíř Hugo Šilberský (1920–1974) a po válce v roce 1947 vyšla kniha Kytice pověstí. Byl členem Kola moravských spisovatelů v Brně a místopředsedou Sdružení spisovatelů z Hané se sídlem v Olomouci.. V roce 1945 vydal tiskem svědectví o svém věznění v Osvětimi v období 1941–1942.. Korespondenci Petra Bezruče s některými kulturními pracovníky Litovelska i osobní vzpomínky na básníka uveřejnil v publikaci Neznámý poutník (1968). Kulturní a přírodovědné zajímavosti Litovelska publikoval v drobných publikacích, které vycházely od roku 1933 také časopisecky. Od konce sedmdesátých let minulého století vydal čtyři básnické sbírky: Plamen v prázdnu, Z tisíce klíčků, Země milovaná, Loučení s Vilémem Závadou.

-t-: Zachované dědictví otců. In: Rok na Hané 1992, S. 100. Kulturní pracovník a básník.Zpravodaj VSMO 1986–1987, č.23–24, S. 54.
Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993.

Rozená Dvořáková. Žačka lidové umělkyně Julie Kummerové – Kubíčkové, která v letech 1957 – 1962 vedla výuku lepení hanáckých kraslic v Domě dětí a mládeže v Olomouci. Od roku 1973 žije paní Suchomelová s rodinou v Nedvězí u Olomouce, kde v roce 1987 založila národopisný kroužek Kraslice pro děti ve věku od 6 do 15 let. Každoročně děti presentovaly své práce, kraslice, perníčky, přáníčka, PF i další výrobky a ozdoby ze slámy, zvykoslovné pečivo a další obyčejové dekorace, dvakrát ročně na výstavkách v předvánočním či předvelikonočním údobí. V roce 1993 byl natočen výukový film Střediskem informatiky služeb škole a práce kroužku byla též inspirací pro fotografický um Vladimíra Galgonka ( 1993, 1996). V roce 1994 připravila ke stálé instalaci kraslice podle historických moravských vzorníků pro Muzeum Jana Ámose Komenského v Přerově pod názvem Volání jara. Kroužek Kraslice má krásnou dokumentaci své činnosti v podobě kroniky, která dokresluje všechny aktivity paní Suchomelové v rozvoji lidové kultury na Hané.

Ševčíková, Hana: Velikonoce. Olomouc 1996. Ševčíková, H.: Květnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy. 2008, č.5.

Ing. Marie Svobodová, CSc., po maturitě na Jedenáctileté střední škole v Brně studovala Agronomickou fakultu VŠZ Brno, 1966–1970 působila v Kroměříži ve Výzkumném ústavu, kde se připravovala na aspirantské studium. Od roku 1970 žila v Prostějově, kde 1973–1990 pracovala v Okresním kulturním středisku, 1991–1995 ve funkci vedoucí referátu kultury Okresního úřadu v Prostějově. Dne 13.3.1995 byla jmenována do funkce ředitelky Okresní knihovny v Olomouci, kterou vykonávala do 10. 7. 2000. Nyní zabezpečuje konzultační a informační služby pro neziskové organizace.

Dokumentační list ze dne 18.9.2000. http://otavinka.blog.cz/…ie-svobodova

Na olomoucké české reálce byl žákem prof. Františka Smolky. Za 2. světové války pracoval na nucených pracech v Reichu. Vzdělání si doplnil na dálkovém studiu Ústřední školy lidové umělecké tvořivosti a na AVU ve Vídni. Vedle vlastní malířské a řezbářské tvorby ve Velkých Karlovicích založil a organizoval skupinu amatérských výtvarníků Urgatina.

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium,2000­.S.377;

Dcera Ant. Dvořáka, od r. 1901 zpívala na koncertech zejm. skladby svého otce-Olomouc 1901, 1903, 1905, provdala se za primáře nemocnice dr. Šantrůčka v Přerově, kde několik let žila a působila v Přerubu.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982.;Českoslo­venský hudební slovník, sv.1.Praha, SHV 1963, S.287;.

V roce 1946 se habilitoval pro obor neurologie. Byl pověřen Ministerstvem školství vybudováním a vedením neurologické kliniky na založené Palackého Universitě v Olomouci jmenován – ve svých 38 letech – universitním profesorem. V Olomouci buduje od základu novou neurologickou kliniku postupně buduje i v blízkém městě Šternberk léčebné neurologické oddělení a v lázních Velké Losiny rehabilitační ústav pro léčbu následků dětské obrny v r. 1951 jmenován přednostou neurologické kliniky Vojenské lékařské akademie v Hradci Králové, která byla zřízena na bazi tamní lékařské fakulty. Po úmrtí prof. Šercla v roce 1972 je od roku 1973 každoročně pořádána až dodnes – vědecká konference „Šerclovy dny“.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.206–208;

prof. MUDr. Miroslav Šercl DrSc.

Sólista opery v Olomouci v letech 1956 – 1960.

Československý hudební slovník.II.Praha 1965.S.1074.;.

Narodila se jako nejmladší jménem Doleželová a brzy jí zemřel tatínek, maminka se po druhé vdala, aby uživila své tři děti a zaplatila dluhy. Zemřela při předčasném porodu a otčím, aby se nemusel o děti starat, tak je dal do služby a holčičku Marušku dal do Útulku pro sirotky a mrzáčky v Litovli. Měla vrozenou luxaci kyčle a nohu kratší, tak nemohla skoro chodit. Zprostředkovali jí zadarmo léčení v brněnské nemocnici sv. Anny, kde působil lékař specialista, který se zabýval léčením této nemoci. Holčička byla po dobu léčení chovankou kláštera vincentek. Za rok se naučila chodit, ač trochu kulhala. V klášteře byla do deseti let a pak šla jako doprovod jedné chovanky v létě k sedlákovi do Chvalnova u Kroměříže. Na statku si veselou holčičku oblíbili, a tak se do kláštera už nevrátila. Její starší sestra Hana, když dovršila 21 let, se cítila povinována postarat o své mladší sourozence. Byla válka, a tak sestru odvezla do Litovle, když měla 14 let, aby pracovala jako služebná v tvarůžkárně u Vaňků. V roce 1945 si vymohla vyučení v obchodě a dostala se do centra kulturního dění, protože Karel Vaněk, byl v Litovli váženou osobností. Provozoval kino, hrál divadlo, byl členem pěveckého kvarteta. V roce 1951 byla tvarůžkárna i mlékárna zavřeny, pan Vaněk zemřel a Majka po vyučení prodavačkou si doplnila vzdělání zprvu jen v kurzu pro ředitele okresních lidových knihoven ve Štiříně (podzim 1954) a pak dálkovým studiem Osvětové školy v Brně, kde maturovala (v roce 1959). Uplatnila se ve veřejném životě v Litovli, kde pracovala na okresním úřadu jako referentka pro zájmovou činnost a od června 1954–1957 byla ředitelkou knihovny v Litovli. Poté pracovala jako vedoucí knihkupectví na náměstí a v červnu 1957 se provdala za Lubomíra Šika, technika litovelské Tesly a stala se jeho spolupracovnicí na poli kulturním i kronikářském. Vedli spolu skautské tábory, uplatnila se též v divadle a hrála závodně šachy. Normalizace jí zařadila mezi nositele kontrarevoluce v Litovli a byla zbavena funkce vedoucí prodejny. Přeložena byla pak do Olomouce, do prodejny hudebnin na ulici Pavelčákova. Brzy se z tohoto místa stalo centrum informací nejen pro studenty a pedagogy univerzity. Po roce 1989, kdy odešla do důchodu se ještě několik let věnovala organizaci různých akcí pro seniory.

Šik, Luboš: Litovel 2024. S. 46–49. Litovelské otisky. CD Šik,L. 2024 Majka jubilejní. Blogspot Otavínka. 3.3.2024 (báseň L.Šika) fotografie Miroslav Pinkava

Narozena v Ješově, nyní součást obce Luká

V době první světové války byl dobrovolníkem v čs. vojsku na Rusi, s nímž se dostal do Francie, kde se účastnil bojů. Do vlasti se vrátil jako nadporučík a sloužil u 6. hanáckého pluku v Olomouci. V roce 1938 jako podplukovník přednášel taktiku na dělostřeleckém učilišti. V roce 1939 byl pověřen z nejvyšších míst velitelskou funkcí ve vojenské organizaci odboje. Působil jako tiskový mluvčí a referent na tehdejším okresním úřadu v Prostějově a stal se krajským vedoucím Pořadatelských sborů, z nichž se organizovala vojenská odborová skupina Obrana národa. Jeho zástupcem a úzkým spolupracovníkem byl štábní kapitán Jan Skokánek, rodák ze Střížova (1900–1944), oba bydlící t.č. v Olomouci. Spolupracovali také s odbojovým hnutím na Olomoucku, např. v oblasti Velkého Týnce, Vsiska, Grygova , Kožušan, Velké Bystřice,
Věrovan, Nenakonic i s dalšími místy. Podplukovník Šimek spolupracoval rovněž s plukovníkem Františkem Krátkým (1893–1942). První velezrádná aféra na Olomoucku, spojená s činností pořadatelských sborů, měla za následek zatčení řady významných osobností i jejich mučení a následné popravy. Dne 4. prosince 1939 byl podplukovník Šimek zatčen gestapem a tři roky vězněn v Olomouci, Přerově, Reichenbachu, Wohlau, Dietzu a Vratislavi. Dne 3. listopadu 1942 byl postaven před německý lidový soud a odsouzen k smrti. Poprava byla vykonána 5. 3. 1943 Urnová schránka je uložena na olomouckém ústředním hřbitově a pamětní deska s jeho jménem i dalšími popravenými je umístěna na budově vojenské správy v ulici 1. máje v Olomouci. S ulicí jeho jména se setkáme také v místě jeho rodiště.

Cekl, J.: Kraj, jímž táhla válka. Olomouc 1945. * Olomoucké hřbitovy a kolumbária. Olomouc, Memoria 2001. S. 160. * Rodinné dokumenty a vzpomínky pozůstalých.Rkp. Ševčíková, H.: Březnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2013.S.4.

Maryčka Šimková byla tetou mého manžela Jana Ševčíka.

V roce 1941 maturovala na České reálce v Olomouci a po 2. světové válce vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze, v ateliéru prof. Jakuba Obrovského a prof. Vlastimila Rady. Od roku 1952 byla členkou Svazu výtvarných umělců a Umělecké besedy v Praze. Studijní cesty po Evropě. Samostatné výstavy uspořádala: 1952 v Jindřichově Hradci, 1962 v Praze, 1966 Olomouc, 1970 při otevření Divadla hudby v Olomouci a 1992 v Praze. Restaurovala nástěnné malby v renesančním zámku Stará Ves u Ostravy ( Stará Ves nad Ondřejnicí).. V letech sedmdesátých a osmdesátých nevystavovala. Od roku 1993 se účastnila 15 výstav.

Kolář, B. a kol.: Slovanské gymnázium literární. Olomouc, Danal 2000.S.378.

Provdaná Vokáčová Milada

Abs.PřFMU Brno, obor obec.fyzika r.1957, v Olomouci působila od r. 1959 jako odb.as. na UP, od r. 1990 docentka katedry experim.fyziky Př.FUP Olomouc.Autorka monografií, VŠ učeb.textů. a učebnic fyziky pro gymnázia.

Kdo je kdo.II.1991/92­.Praha 1991, S.951–2;.

Doc.RNDr. Miroslava Široká, CSc.

Učitelka v Cholině, Vilémově, manželka advokáta v Prostějově, překladatelka-A. Schweitzer, Axelrod, Cohn aj.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?1937–1962.P., NK 1962, S.203;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.50.;Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc-venkov 1848–1960.Olomouc 1968, S.34.;.

Narozen v Toveři u Olomouce v rodině malíře Františka Šnajdra. Základní škola v Dolanech u Olomouce – 1944 – 1953. Od dětství výtvarná i hudební činnost. 1953 – 1956 Vojenská hudební škola v Liberci, obor Lesní roh a klavír. 1956 – 1961 za hudební školu služba u Vojenské hudby v Olomouci, současně soukromé studium horny u prof. Zdeňka Drmoly z Konzervatoře hudby v Kroměříži. 1960 svatba s Kamilou Dosoudilovou – 1961 syn Miroslav, 1964 dcera Kamila. V roce 1961 po konkurzu hráčem 3. Lesního rohu v Moravské filharmonii Olomouc, od roku 1968 1. Hornistou tamtéž. 1962 – 1967 studium na Konzervatoři v Brně, opět lesní roh u prof. Františka Psoty. Celý život se věnuje hudbě a malbě. První profesionální výstava: Výstava nových autorů v r. 1965 v Olomouci. Jako sólista provedl s Moravskou filharmonií Koncerty pro lesní roh a orchestr Paula Hindemitha, Josefa Haydna a Richarda Strausse. Do penze z Moravské filharmonie odešel v r. 2001. Výtvarná činnost – Skupina Ohnisko 1963 – 1965, kandidát Svazu československých výtvarných umělců 1968 – 1971, v českém fondu výtvarných umělců 1972 – 1991, Svaz českých výtvarných umělců 1989 – 1990. Dále TT klub v Brně od r. 1990, Spolek olomouckých výtvarných umělců od r. 1991 a Umělecká beseda v Praze. Řada kolektivních a samostatných výstav u nás i v zahraničí.

/peč/: Živé doteky štětce.ZN, 1983, 18.5., S.2.; ZKVMO, 1983, č.223, S.9.; Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti, Olomouc 1989. /foto/; ČBS XX. stol., 3.díl, Praha 1999; ;

Vyučil se radiomechanikem a celý život až do důchodu pracoval v telekomunikacích. Vystudoval Lidovou konzervatoř v Olomouci, v letech 1961–1966. Působil v řadě orchestrů a skupin v Olomouci a okolí, vždy jako amatérský hudebník. Řadu let např. hrál v tanečních hodinách u tanečního mistra Kadlece, spoluzakládal olomoucký Swingband, několikrát spoluúčinkoval v Moravské filharmonii a v Moravském divadle. Asi čtyři roky spolupracoval s Karlem Plíhalem na jeho CD, Kluziště a Nebe počká. V současnosti působí v olomouckém orchestru SAMBAL a ve skupině Milana Ludvíka. Občas doprovází Richarda Pogodu v pořadech Utěšování nebo na literárních večerech LKO. Bydlí v Olomouci, Horní hejčínská 7 PSČ 779 00.
Dvakrát měsíčně v neděli odpoledne hraje s Ríšou Pogodou v OC Šantovka v pořadu Pianothéka.

Osobní písemné sdělení pana Švihálka.

Žurnál UP.r.15, č.7, 11.11.2005,S.7–8.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1600

Od r. 1918 žil v Přerově. Člen spolků, dobrovol. prac. muzea, instaloval výstavy, zřídil fotolaboratoře, autor článků, zasloužil se o vydávání bibliofil. tisků v Přerově. Pacifista, přednášky.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982..