Osobnosti Moravy.eu

V letech 1869 – 1884 farář v Dolanech. Průkopník chovu včely cyperské, autor článků o včelařství. Na budově fary odhalena r. 1936 pamětní deska P. Janu Stáhalovi.od sochaře Karla Lenharta.

Fišmistrová,Věra: Páter Jan Stáhala, včelař světového jména. Nové Přerovsko, 2.4.1999, S. 19.; Hartmann,V.: Osobnosti včelařství P.Jan Stáhala. Včelařství, roč.50 (1997), č.5, S.97–98.; Krestýn, F.: P.Jan Stáhala, průkopník moderního včelařství. ČVSMO, 50, 1937. S.280–291.; Ševčíková,Hana: Březnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 19, březen 2009, S.9. ;.

Dcera Vojtěcha H. Vystupovala jako zázračné dítě. V Olomouci působila v r. 1863, v r. 1867 se provdala za Josefa Staňka do Prostějova a byla dirigentkou ženského spolku Vlastimila. 1881 prof. zpěvu a klavíru na Mozarteu v Salzburgu. Za mládí přítelkyně B. Němcové.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.107.; ČSHS I.Praha 1963.S.500.;. Honová, Srtanislava: V měsíci září si připomínáme. Kdy-kde-co Olomouc září 2014.S.2.

Narozen v Unčovicích (n.m.č.Litovle). Věnoval se hospodářskému zvelebení rodného Litovelska. Zřídil četné zeměděl. podniky (pivovary, sladovny apod.). Odborný spisovatel, národní pracovník, pomáhal budovat české školství. Působil v Rolnické jednotě, za stranu lidovou pokrokovou byl r.1807 zvolen říšským poslancem, přestoupil pak do nové založené strany agrární, za ni byl 1906–1913 poslancem moravského sněmu. Jako politický vůdce byl v čele národnostního boje.

Slavík, Bedřich: Písemnictví na Litovelsku. Litovel 1937, S..17–18;. Šik,Lubomír: Litovelské osobností. CD-R. 2008.

V letech 1892–1896 studoval na českém gymnáziu v Brně a pak pokračoval na českém gymnáziu v Olomouci, kde maturoval v roce 1900. Poté do r. 1906 studoval práva v Praze na české univerzitě a po promoci nastoupil jako místodržitelský konceptní úředník Okresního hejtmantsví do Prostějova. V r. 1913 byl jmenován definitivním okresním komisařem, koncem r. 1918 jmenován místodržitelským tajemníkem a postaven do čela Okresního úřadu v Prostějově. V prosinci 1920 byl jmenován okresním hejtmanem. V lednu 1928 byl pověřen funkcí okresního hejtmana v Moravské Ostravě a hodností vrchní rada politické správy, povýšen v r. 1938 na vládního radu. Do důchodu odešel v r. 1941. Byl milovníkem umění, podporoval mladé umělce, zajímal se o Masarykovskou otázku. Po ukončení funkce se na stáří přestěhoval s rodinou v r. 1945 do Sudkova, kde mu byl vrácen majetek zabavený v době okupace. Z finančních důvodů odprodal několik obrazů ze své sbírky obrazů, což ovšem bylo kvalifikováno Lidovým soudem v Zábřehu v dubnu 1959 jako spekulace s obrazy a byl odsouzen k 3,5 letům odnětí svobody a veškeré jeho jmění propadlo státu. Jen nepatrnou část získalo VMO a Galerie v Olomouci. Ze zdravotních důvodů byl v r. 1961 z vězení propuštěn a zbytek života strávil u své sestry v Praze a také v Jizerských Horách. V roce 1968 požádal o rehabilitaci, která byla v r. 1969 zamítnuta. Zemřel 22.8.1969 v Praze. Plně rehabilitován byl až v září 1993.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Seš.10. Ostrava 1998.S.141–142.; Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, SGO 1997. S.426.

Tenorista. Studoval u M. Řezníčkové. Působil v ostravské operetě (1951) a v olomoucké opeře (1952 – 87). Měl krásný sametový hlas, vynikal muzikálností a výborným výrazovým ztvárněním svých postav. Hlavní role: Dalibor, Lukáš (Hubička), Laca (Její pastorkyňa), Manrico (Trubadúr), Turiddu (Sedlák kavalír), Cavaradossi (Tosca), Kalaf (Turandot), Samson (Samson a Dalila), Hoffmann (Hoffmannovy povídky), Florestan (Fidelio), Max (Čarostřelec), Tannhäuser, Lohengrin a mnoho rolí operetních.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha DÚ 1959.

'

Sólista opery v Olomouci v letech 1956 – 1960.

Československý hudební slovník.II.Praha 1965.S.1074.;.

Studovala v Pardubicích housle a klavír, později zpěv. V roce 1912 angažována do ND Praha. Později se věnovala zpěvu koncertně, zaměřena na souč. čes. repertoár, a na moravskou a slovenskou lidovou píseň. Vystupovala v Pardubicích, Ostravě, Olomouci a na Slovensku. V letech 1919 – 1922 vyučovala zpěv na hudební škole v Pardubicích.

ČSHS.I.Praha 1963.S.738.;SOKA Přerov.;.

Ředitelka Komenského obecné školy dívčí v Přerově. Tapojena do odbojové skupiny v ilegální organizaci. Manžel František Šimek. Vězněna v Kounicových kolejích. Popravena. Uvedena na Pamětní desce na Moravském náměstí č.6 v Brně.

Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945.Brno 1947.S.63.;

Bratr Valentina a Václava Š. ;učil se zpěvu u bratra Valentina a u prof. Emericha v Berlíně. Půs. od r. 1918 v ND Brno=1920, v Olomouci 1923–26, Ostrava 1929–31, za okupace v něm. divadle Olomouc a Jihlava. 1945–1952 Opava, od 1952 v Brně=člen opery, prof. zpěvu na Jamu a konzervatoři. Rozhlas, gram. desky.

Československý hudební slovník.II.Praha SHV 1965.S.697.; Stratil, Václav: Bratři pěvci Šindlerové.=ZVSMO 1983–34, č.19–20, S.40 ;..

Vl.jm. Antonín Milan Škamrada studoval olomouckou Českou reálku, na níž maturoval v roce 1948 ve třídě prof. Štěpánky Gregorové. Po studiích architektury působil v letech 1952 – 1956 jako asistent na katedře urbanismu Fakulty architektury VUT v Brně, dalších 11 let ve Stavoprojektu Olomouc a v letech 1967 – 1971 v Útvaru hlavního architekta města Olomouce. Od roku 1991 byl vedoucím ateliéru Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů v Olomouci. Souběžně se v letech 1982 – 1987 věnoval pedagogické činnosti na katedře výtvarné výchovy PdF UP. Jeho rukopis nese bezpočet projektů, které se po své realizaci staly neodmyslitelnou součástí našeho života. Projektoval např. mj. regeneraci historického jádra města Olomouce, Šumperka, Hranic, Nového Jičína, rekonstrukci Edelmannova paláce (Olomouc, Horní nám. 5), knihkupectví Velehrad, úpravy interiérů olomouckého Arcibiskupského paláce, rekonstrukci Stojanova na Velehradě, vnější plášť katedrály sv. Václava v Olomouci a rekonstrukci zámků ve Velkých Losinách, Tovačově, Mor. Třebové a aktuálně i olomoucké Konzervatoře evangelické akademie adal.

Z nově realizovaných staveb projektoval v Olomouci budovu Teplotechny, Vysokoškolské koleje na Envelopě, Krajský pedagogický ústav a řadu rodinných domů. Jeho autorskou pečeť nese interiér zámku ve Velké Bystřici, hlavní nádraží ČD Olomouc a Vrchní soud v Olomouci… V roce 2016 obdržel Cenu města Olomouce, v oblasti jiné. Zemřel u dcery v Bratislavě.

Kdo je kdo v architektuře…Pra­ha, Modrý jezdec 1993. S. 175. Škamrada, A.:Má cesta k architektuře a architekturou­. 2016.

Ing. arch. Antonín Škamrada

V letech 1991–1995 studoval gymnázium v Litovli. Po maturitě studoval středověkou archeologii na Slezské univerzitě v Opavě a poté na Katedře archeologie Západočeské univerzitě v Plzni. Od r. 1999 zaměstnán v Památkovém ústavu v Olomouci jako archeolog v Oddělení archeologických výzkumů. Mgr. Pavel Šlézar provedl řadu záchranných výzkumů městských jader a opevněných sídel v regionu střední Moravy. Specializuje se na středověkou archeologii. Je řádným členem European Association of Archaeologits. Publikuje časopisecky v odborném a vlastivědném tisku.

Písemné sdělení , únor 2010.

Narozen v obci Sobáčov (n.m.č. obce Mladeč). Odb. učitel měšťanské chlapecké školy v Litovli. Umučen v Osvětimi. V Brně na Moravském náměstí č.6 je pamětní deska Učitelé Země moravskoslezské.

Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945.Brno 1947.S.64.;.

Rozená Minxová. Střední obchodní školu studovala v Praze. Po mateřské dovolené nastoupila do galerie Bohéma, později do Labyrintu, kde pracovala celkem asi 16 let. Dne 1.10.2012 si založili s manželem galerii ANDĚL v Olomouci, 8.května 8. Jan Šmíd se stará o sochy a paní Iva o obrazy. Podporují také charitativní činnost v regionu a dávají prostor i hendikepovaným umělcům. Letos se paní Iva účastnila kabelkového veletrhu, kam věnovala 17 kabelek. Výtěžek z této akce předá charitě.

Galerie rodáků a nejen jich (hš) – 12.9.2014 (krk): Střádala je celý rok. In: Olomoucký deník, 15.8.2014, č. 190. S.2. (pek) Čtyři osudy neobyčejných rodáků. „Obrazy nemaluji, prodat je však umím.“ In: Olomoucký dení, 3.4.2014, č. 79. S.2. www.galerie-andel.cz http://otavinka.blog.cz/…le-mezi-nami

Jan a Ivana Šmídovi – majitelé Galerie Anděl, 8. května 8 Olomouc

Funkcionář Národní jednoty a Sokola. Publikoval v místním a pedag. tisku. Aktivní člen Čs. klubu turistů. V r. 1918 člen Sm národního výboru. Národní a osvětový pracovník.

Pánek, František: Ze vzpomínek Ferdinanda Šnajdra. Severní Morava, sv. 17, Šumperk 1969, S. 54–56. ; Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1990, S. 147–148. /foto/;.

Obchodník se smíšeným zbožím.

Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. CD-R. 2008.

Ve Vídni se vyučil pekařem, tam také vstoupil do Sokola. V době 1. světové války byl na italské frontě, 1917 byl zajat a roku 1918 vstoupil do československých legií v Itálii. 1920 vstoupil do služeb četnictva. Do Štěpánova přišel z Frýdku-Místku. Za okupace se zapojil do odbojového hnutí. Skrýval zbraně Stráže obrany státu. Vedl okrsek odbojové organizace Moravská pětka. 22. 10. 1941 byl zatčen gestapem a odsouzen k smrti.

Své zkušenosti z ornitologie uplatnil ve Vlasteneckém spolku muzejním, kde se stal kustodem zoologických sbírek Vlastivědného muzea. Byl činný i v jiných českých kulturních spolcích. Publikoval v časopise Pozor a Našinec.

Hanácké noviny,' 21.3.1996, S.3,

Tak jako jeho předci se věnoval obchodní činnosti a díky výnosnému obchodu s přízí se vyšvihl mezi přední šumperské měšťanské rodiny. Postupně se stal majitelem dvou domů ve městě a na předměstí vlastnil velkou hospodářskou usedlost. Byl též purkmistrem.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2. (14.). Ostrava 2001. S. 129.

Syn Antona Josefa (1735–1797). Po otci převzal prospěerující obchod s přízí. V r. 1795 se výhodně oženil s Barborou, s dcerou bohaté šumperské rodiny Johanna Ferdinanda Ditricha z Dittrichsfeldu. Podobně jako jeho tchán získal šlechtický predikát ve státní justiční službě. V r. 1802 koupil chudobínské panství se statkem Loučany na Litovelsku a r. 1812 ještě panství Třemešek u Šumperka.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14.). Ostrava 2001. S. 129.

R. 1806 povýšen císařem Františkem II. do šlechtického stavu na rytíře. Zámek Třemešek (n.m.č. obce Dolní Studénky)

Syn Franze Xavera Tersche ( 1801–1884). Studoval na německém gymnáziu v Olomouci. Po jeho absolvování vstoupil do dobrovolného zem. střeleckého sboru, v němž mu byla propůjčna důstojnická hodnost. Do veřejného života vstoupil poprve r. 1876, kdy byl zvolen náhradníkem ve volbách do obecního zastupitelstva v Šumperku. R. 1882 zvolen starostou města Šumperka.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14.). Ostrava 2001.S. 130.

Rozená Procházková. Od mládí žila v Bohumíně, gymnázium vystudovala v Ostravě a poté absolvovala Lékařskou fakultu MU v Brně. Zprvu pracovala na interním oddělení bohumínské nemocnice. Zde se nakazila infekční mozkovou obrnou, nemocí, která zabíjí. I když byla zavčas léčena, vyřadila jí tato nemoc z povolání, na dlouhý čas z plnohodnotného života. Jen silou vůle překonávala následky této choroby. Měla tři malé děti a musela se o ně postarat. Pobývala několikrát v rehabilitačním ústavu ve Velkých Losinách a koncem padesátých let se přistěhovala do Olomouce. Začala pracovat v Kojeneckém ústavu, později pod vedením Dr. Morese. Zprvu působila jako vedoucí oddělení nedonošených dětí, kde se věnovala výzkumu a rehabilitačním poradnám pro vývoj dětí s různými vrozenými vadami a postiženími způsobených předčasným porodem. Po odchodu doc.MUDr. Morese do důchodu, v roce 1973 byla jmenována ředitelkou Kojeneckého ústavu v Olomouci a následně i Dětského domova, kde působila do roku 1990. Zároveň externě přednášela jako vysokoškolská učitelka na Katedře speciální pedagogiky UP. V roce 1984 se habilitovala a byla jmenována docentkou pediatrie.
Dlouholeté zkušenosti v práci s postiženými dětmi dovedly doc. Tichou k uskutečnění velkého snu, s cílem vybudovat takové zázemí pro postižené děti, kde se jim dostane nejen odborné péče,zdravotní, výchovné a sociální, ale připraví je i k začlenění do běžného života. A tak se zrodilo Dětské centrum 1990 se sídlem v Olomouci-Topolanech jako nestátní zdravotnické zařízení vybudované občanským sdružením rodičů a přátel postižených dětí. První kapitoly života tohoto unikátního komplexu s nadregionální působností se začaly psát 9. května 1990 jak uvádí datum pod stanovami. V roce 1995 získalo DC 90 Cenu Olgy Havlové.
Doc. MUDr. Růžena Tichá, CSc. zaměřila celou svou činnost na péči, prevenci, diagnostiku a léčbu postižených dětí a mládeže s kombinovanými vadami. Jako první v ČR diagnostikovala fetální alkoholový syndrom – postižení dítěte v důsledku alkoholismu matky v době těhotenství. Publikuje v odborném tisku doma i v zahraničí a aktivně se účastní mezinárodních a celostátních kongresů.

Osobní zjištění v DC Topolany. Parte- pohřební služba, pasáž města Olomouce

Doc. MUDr. Růžena Tichá, CSc.

Střední školu studoval v Olomouci, kde v roce 1893 maturoval na Slovanském gymnáziu. Poté studoval práva v Praze a po promoci v roce 1897 se vrátil do Olomouce, kde se věnoval advokacii.Už v roce 1901 se zapojil do činnosti spolku Žerotín, kde v období let 1920–1935 vykonával předsedu a zároveň byl od r. 1932 předsedou pěvecké župy Tovačovského, od r. 1907 též funkcionářem Divadelního družstva v Olomouci a členem výboru Jednoty divadelní občanské besedy, členem výboru Matice školské a věnoval se hudební publicistice.Pro­pagoval Slováckou lidovou píseň a v roce 1927 vydal Národní písně Slovácka. Pravidelně přispíval do Časopisu Vlastivědné společnosti musejní.

ČSHS II. Praha 1965. S.781.

JUDr. Ferdinand Tomek

Narozen poblíž Českého Krumlova. Gymnázium studoval v Českých Budějovicích, kde maturoval r. 1895. Poté odešel do Prahy na KU, kde r. 1899 absolvoval FF, obor matematika a fyzika. Učil pak na středních školách v Čáslavi, Brně, od 1.9.1903 až do smrti na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Také byl správcem profesorské knihovny. Rád fotografoval a byl aktivně činný v různých českých spolcích. V.Nešpor uvádí jiná data narození – 19.6.1876 – 24.6.1915.

Nešpor,Václav: Průvodce po Ústředním hřbitovem v Olomouci. Olomouc 1929. S.28–29. Primum necessarium…Olomouc SG 1997. S.381.

Narozen ve Slezské Ostravě – Salmě (n. Ostrava). Střední školu absolvoval v letech 1960–1963 v Havířově. Pak studoval VŠ železniční v Žilině – Fakultu provozu a ekonomiky dopravy. Jeho tatínek, Ludvík Trefný byl známým ostravsko-radvanickým bylinkářem a od malička ho brával sebou na sběr léčivých bylin. Léta se věnuje Reflexologii chodidel. Je žákem a později dlouholetým asistentem Ing. Jiřího Janči, CSc. Vedl samostatné kurzy reflexologie v ČR a SR. Je rovněž absolventem Institutu Reflexozonnen therapie u nejznámější a nejlepší evropské reflexní terapeutky paní Hanne Marquardt. Absolvoval jednoroční kurz Základy medicinských znalostí, který pořádala Lékařská fakulta MU v Brně. V Biocentru Asia, vedeného MUDr. Josefem Salačem absolvoval kurz Provozování masérské činnosti – sportovní a rekondiční masáže v soukromém sektoru a Nástavbový kurz čínské tlakové masáže v oblasti ucha, v soukromé škole Stanislava Flandery v Praze týdenní kurz „Manuální lymfodrenáž“ u paní Very Suchanek ze SRN kurz " Léčivé barevné fólie – systém VERANA". Spolupracoval také s panem J.A. Zentrichem a absolvoval kurz Ing. J.Janči, CSc. " Praktická akupresura a reflexní terapie". V letech 1992–1993 absolvoval školu Společnosti duchovní linie člověka pověřené MŠMT ČR k rekvalifikaci na výkon rekvalifikovaného povolání: Poradce pro otázky regenerace sil přírodními prostředky. Od roku 1984 žije v Olomouci. Publikuje v odborném tisku např. VITAL, Zdraví pro život, Šťastná cesta a mj. i měsíčník Meduňka a v magazínu Moravský Senior – kde v roce 2016–2017 vychází seriál O léčivé moci stromů a jejím využití. Spolupracuje také s Českým rozhlasem. Přednáší často také na Slovensku.

Curriculum vitae. – zadní strana knihy: Trefný, Jiří: Stromy v léčitelství. Poznání, Olomouc 2018 (Kniha ilustrována fotografiemi a kresbami Víta Stankovského)

Ing. Jiří Trefný

Narozena v obci Drahotuše (n.m. č.města Hranice). Učila se zpěvu v Brně u Th. Černíka a Z. Knittla. Začínala u Východočes. divadla r. 1928, pak půs. v Č. Budějovicích, Plzni a od r. 1946 v Hudebním divadle v Karlíně;

Československý hudební slovník.II.Praha 1965, S.798;.