Osobnosti Moravy.eu

Maturoval v Přerově, studoval medicímu v Praze. Zajímal se o botaniku, akvaristiku, zpěvák národních písní. Lékařskou praxi měl v Přerově. Byl humanista, vlastenec, demokrat, masarykovec, aktivní člen Sokola.

Fišmistrová, V.: MUDr.Bohuš Oščádal – lékař, vlastenec, sokol. In.Přerovské echo, 11/1999, S.4.

Absolvoval LF UP všeobec. směr, 1959 / 1964 sekundární lékař v Karviné, od r. 1964 ve FN Olomouc, nyní od r. 1990 přednosta kliniky TRN FN UP Olomouc.

Kdo je kdo 1991/92.Praha 1991.S.690–691.;.

Po maturitě na pedagogickém gymnáziu v Brně roku 1951 pokračovala do roku 1957 ve studiu na Peadgogické fakultě MU v Brně, obor čeština a ruština. V letech 1951–1989 působila jako učitelka češtiny a ruštiny na základní škole ve Vyškově. Marie Pachtová se dlouhodobě věnuje udržování tradic lidové umělecké výroby na Hané. Vztah k lidové kultuře u ní v dětství formovala babička Josefa Kudličková a ve škole učitelka ručních prací Julie Kummerová-Kubíčková. Marie Pachtová vedla kurzy hanáckých kraslic zdobených slámou pro školní mládež a zúčastňovala se soutěžních přehlídek. V roce 1972 získala za kolekci hanáckých kraslic osvědčení mistryně lidové umělecké výroby. V Prostějově iniciovala regionální soutěž O nejklásnějsí kraslici. Slámovou intarzií zdobí bižuterii, dopisnice a další upomínkové předměty. Zabývala se také hanáckým obřadním pečivem. Spolupracuje s vyškovským dětským souborem Klebetníček a jako lektorka a členka porot pomáhala dalším dětských kolektivům z Hané (využití mluveného slova, dětských her a zvyků v pásmech). Pro soubory vydala tři výbory dětského folkloru z Hané. V roce 2006 se Marie Pachtová stala čestnou občankou města Vyškova za uchování tradic a folkloru. Sběratelka lidových písní, tanců, zvyků. Účast na regionálních konferencích Lidová kultura Hané. Spolupráce s OKS Olomouc, OKS Vyškov a Duha Prostějov. Umělecká vedoucí souboru děckého folklorního hanáckého souboru Klebetníček, který byl založen v r. 1970, členka výboru HANFOS za Vyškovsko od r. 1998. Autorka her, výročních obyčejů a různých lidových pásem " Hanáckým dětem I.-III." (Prostějov, Duha, 1985, 1987, 1995).Účinkovala též na XXVII. prostějovských hanáckých slavnostech 2009 komponovaným pořadem Či só hode. V červnu 2016 dostala vyznamenání Jihomoravského kraje Mistr řemeslné umělecké výroby.

Osobní sdělení. HŠ 2001; listopad 2016; Vysílání radia PROGLAS 10.8.2008. http://otavinka.blog.cz/…rie-pachtova

Mgr.Marie Pachtová

Narozena v Dědicích (n. Vyškov-Dědice)

Syn šumperského lékárníka Josefa Paula (1804–1892). Po otci zdědil nejen prosperující lékárnu, ale i řadu veřejných funkcí ve městě.Přední znalec přírody, významný meteorolog. Stal se jedním z prvních, kdo zaznamenával tyto údaje a posílal jejich výsledky říšskému ústavu ve Vídni a za Moravu do Brna. Za tuto průkopnickou činnost obdržel zlatý záslužný kříž. Jeho meteorologické záznamy jsou uchovány v SOKA Šumperk.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy, č.2 (14.). Ostrava, 2001. S. 100–101. Nejstarší šumperští botanikové.In: Severní Morava,79, Šumperk 2000. S.31–42.

Po promoci na LF UP nastoupila lékařskou praxi v OÚNZ Nový Jičín a odtud přešla d Nemocnice Vsetín na interní oddělení. Od roku 1965 pracovala ve Fakultní nemocnici v Olomouci. Zprvu na II. interní klinice a od r. 1981 na alergologické klinice, kde vedla lůžkové oddělení alergologie a klinické imunologie na detašovaném pracovišti v Pasece. Po otevření nové budovy FN v roce 1982 pokračovala se funkci vedoucího lékaře lůžkového oddělení a v letech 1989–2004 byla zástupcem přednosty. Po dosažení důchodového věku pokračovala ještě na zkrácený úvazek jako ambulantní lékař do konce roku 2005, kdy ukončila pracovní poměr. Pak ještě pokračovala zkráceným úvazkem v ambulantní činnosti ve Valašském Meziříčí, dokud těžká a zákeřná nemoc neukončila její život. V roce 2005 byla oceněna Medailí České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.

Osobní sdělení – dne 13.10. 2000.

V roce 1980 mi zachránila život. Byla jsem její pacientkoou. Bydlela v Olomouci, Rošického 1.

MUDr. Ludmila Pavelková

Vystudoval v Brně, kde promoval 5.2.1930 a prošel chirurgií u dr. Katholiského, ušním lékařstvím v Olomouci u prof.Lédla a plicní léčebnou v Šumperku u dr. Reisse. Od 1.10.1932 začal svou ortopedickou praxi u prof.Frejky na právě zřízeném ortopedickém pracovišti v Brně, zprvu jako sekundární lékař a pak jako asistent. Návštěva řady ortopedických pracovišť v Evropě mu přinesla značný rozhled. Když bylo zřízeno druhé ortopedické pracoviště na Moravě v Olomouci, stal se dr.Pavlík z pověření prof.Frejky od 1.6.1939 vedoucím lékařem.1946–1962 vedoucí katedry ortopedie LFUP, autor metody funkčního léčení vroz.kyčelních dysplasií aktivním pohybem pomocí třmenů.Citována v učeb.textech a lit.jako Pavlíkovy třmeny.Ohlas v USA a Japonsku.

Zakladatelé a pokračovatelé. Olomouc, UP 1996.S.176–177. Fotografie.

V roce 1959 absolvoval SGO a v r. 1964 LF UP. Poté do r. 1969 obvodní stomatolog na poliklinice v Hranicích a pak ve FN v Olomouci. Od r. 1990 přednosta Kliniky ústní, čelistní a obličejové chirurgie v Olomouci, proděkan LFUP pro záležitosti studia stomatologie.

Dopis z Kliniky tělovýchovného lékařství I.P. Pavlova 6, Olomouc od doc. MUDr. Heleny Vizinové,CSc. ze dne 2.1.1997. V sýpkách ducha. Olomouc 1992.S.193. Seznam LF UP Olomouc 1995. S. 27. Kdo je kdo v ČR na přelomu 20. století. Praha 1998.S.448.

univ. prof. MUDr. Jindřich Pazdera, CSc.

Narozen v Habrovanech na Vyškovsku. Lidový malíř. Působil v okolí Prostějova, Přerova, Kojetíně.

Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov;.

V roce 1906 maturoval na SG v Olomouci.
doc. MU v Brně.

Símě hořčičné.Olomouc 1947, S.71–72.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.45.;.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1945

Doc. MUDr. Antonín Pekelský

V roce 1934 absolvoval ČRO.Od roku 1946 působil na Katedře vnitřního lékařství LF UP Olomouc, 1953–1958 proděkan LF, 1960–1962 děkan LF.Vybudoval III.interní kliniku Fakultní nemocnice, uvedeno do provozu 4.9.1964, její první přednosta.Už v roce 1954 zde vybudoval pracoviště umělé ledviny.Zabýval se gastroenterologií. Největšího odborného úspěchu dosáhl v roce 1968 jako spoluorganizátor Evropského gastroenterolo­gického kongresu v Praze.V roce 1969 byl zbaven vedení katedry chorob vnitřních III. a 1975 předčasně penzionován.Až do onemocnění v roce 1978 pracoval v LDN Paseka. Mezi jeho koníčky patřilo lyžování, tenis, turistika. Pobyty v zahraničí: Francie, Anglie, Alžír, Severní Korea.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S.320; Zakladatelé a pokračovatelé, almanach osobností olomoucké univerzity. Olomouc 1996.S.180–181.; Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, Slovanské gymnázium 1997.S.367.;

vyučoval v Kroměříži, sběratel etnografických materiálů z Horácka. Spolupráce s Čs. rozhlasem. Debut r. 1930. Poezie, povídky, romány, rozhlas. hry, pásma, scénáře, literární studie.

Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.Olomouc UP 1987.; Kunc, Jaroslav: Slovník soudobých čes.spisovate­lů.II.Praha, Orbis 1946.S.633–634.;.

Vystudoval letecké učiliště v Prostějově a poté působil v 2. leteckém pluku Eduarda Beneše v Olomouci. Po okupaci odešel v roce 1939 přes Polsko do Francie. Byl přijat do francouzského letectva a bojoval jako člen elitní stíhací perutě. Po válce emigroval a zůstal v Severní Americe. V roce 1993 se vrátil domů. Na základě jeho vzpomínek napsal Fr. Fajtl knihu " Generál nebe."

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval v r. 1948. Poté pokračoval ve studiu na FFUP, kde vystudoval francouzštinu a češtinu a promoval r. 1952. 1952–1964 pracoval v olomoucké vědecké knihovně jako bibliograf (v letech 1959–1961 absolvoval postgraduální knihovnický kurz) a správce rukopis. sbírek. Od r. 1964 působil na katedře bohemistiky FFUP. v roce 1966 spoluzakla­datelem a organizátorem Academia filmu. R. 1968 se habilitoval a r. 1986 byl jmenován profesorem dějin české literatury a literární teorie. Zabýval se starší českou literaturou a zejména dílem Petra Chelčického. Překládal a vydával humanistické texty. V roce 1989–1994 vedoucí katedry bohemistiky a slavistiky, 1993–1996 proděkanem pro vědeckobadatelskou činnost. Rozsáhlá publikační činnost. V roce 1957 zpracoval Soupis díla Petra Chelčického a literatury o něm (bibliografie). Autor prací o literatuře již v době působení v SVKOL, např. Z rukopisných sbírek SVKOL (1959). S I. Hlobilem vydal monografii Humanismus a raná renesance na Moravě (1992); Vzdálené hlasy (1996); Úvod do studia literární vědy (2000); Zrcadlo skutečnosti (2002). V době působení v knihovně publikoval v odborném tisku: Z knihovnické praxe, Zprávy pro čtenáře Státní vědecké knihovny v Olomouci a Technická knihovna. Dále přispíval do periodik: Ruský jazyk, Listy filologické, Česká literatura, Čs.rusistika, Slavia, Literární měsíčník, Scriptum, ˇČervený květ, Index, Stráž lidu, Hanácké noviny, Nová Svoboda. V denním tisku užíval šifer: -epe-, ep. V 80. letech působil též jako lektor a spolutvůrce koncepce semináře Film a škola v Olomouci.

Kdo je kdo.2.91/92.Praha 1991, S.731. Sichálek, J. Eduard Petrů.In: Česká literatura 2006/4.S.170–171 Schneider,J.: Kmen 1988,č.50. Ko­lářová, J.: Tvar 2006,č.6. Heme­líková, Blanka: Eduard Petrů.In: Slovník české literatury po r. 1945. (zprac.1998, aktualizace 4.11.2006 (kb)

nositel Ceny města Olomouce v oblasti historie za rok 1998 Prof.PhDr. Eduard Petrů, DrSc. Emeritním porofesorem jmenován r. 2005

Narozen ve Vinarech u Přerova (n. Přerov). Studoval gymnázium v Přerově, kde maturoval v roce 1892. Poté studoval LF v Praze a Innsburku. V r. 1898 promoval na MUDr., r. 1909 habilitoval a mimořádným profesorem se stal r. 1915. V letech 1897 – 1919 působil na LF v Praze, 1919–1939 na LF MU obor chirurgie v Brně. Dne 1.6.1947 mu byla odhalena na budově chirurgického pavilonu němocnice v Přerově pamětní deska.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Praha 1947,S.45.;.

Vinary u Přerova (n. Přerov)

Od r. 1885 působil ve Šternberku jako lékař. Psal fejetony o Luhačovicích do Časopisu čes. lékařů, zejm. v letech 1887–1893. ;

Almanach českých lékařů.Praha 1913.S.236.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1846

Základní školu vychodil v rodišti a v Brodku u Konice. RG studoval v Jevíčku, kde byl žákem prof. Václava Stratila (1911–1993). Maturoval až po osvobození, protože za okupace musel studium přerušit a odejít na nucené práce do lesa. V letech 1946 – 1950 absolvoval olomouckou bohosloveckou fakultu. Po dramatickém uzavření fakulty odešel do Brna, kde studoval Vysokou lesnickou školu. Po promoci v roce 1956 pracoval jako lesní inženýr v Lesprojektu Kroměříž až do roku 1982, kdy odešel do důchodu. Teprve tehdy se mu otevřely naplno všechny brány k činorodé vlastivědné práci.
Od chlapeckých let psal verše, které publikoval v dětských časopisech. Zapisoval si místní lidové pověsti. Na studiích se zajímal o literaturu, filozofii a historii, soukromě studoval též cizí jazyky a jako student procestoval na kole celou republiku. Později navštívil téměř celou Evropu, ale také Kubu a Kanadu. Poznatky z cest a života lesů publikoval v odborném tisku. Vlastivědné studie publikoval většinou na pokračování, např. zajímavé dějinné události Kroměřížska vycházely v letech 1964 – 1965 v Kroměřížském kulturním kalendáři, Kronika Konicka vycházela v letech 1967– 1969 v prostějovské Stráži lidu. Řada jeho historických prací vyšla knižně, např. Kronika Šubířova a Chobyně (1971), Úsobrno v minulosti a současnosti (1973), Jan Leopold Kunert (1986), Posvátná hora Kalvárie (1990) , Pod vrchem Lavičná (1991), Jaroměřická zastavení (1992), Pohledy do staré Kroměříže (1992), Jevíčko v letech 1948–1918 (1993), Dějiny Jaroměřic na Malé Hané (1995, Dějiny města Konice I., II. (1993,1995). Ve sbornících a časopisech publikoval na 1800 příspěvků, jeho zajímavé články vycházely také v hanáckých kalendářích Rok na Hané (1992 – 1997). Členem historické sekce VSMO a Obce spisovatelů.

Stratil, V. : Historiograf a kronikář moravských obcí. =ZVSMO, 1983–1984, č. 19–20, S. 32. , . Pinkava,J.: Olomoucké vzpomínky.In: Rok na Hané 1994. Olomouc 1993.S.8–9. ; Ševčíková,H.: Říjnová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy 2004,č.10, S. 9. ; Kdo je kdo. Obec spisovatelů. Praha 1996.S. 123. ; Bartková, Hana: Moje schůzky s regionální historií.In: Tovačovské zámecké nokturno. Tovačov 2007. S. 47–53.

Narozen v Chobyni (n.č. Šubířova)

Literární historička. Působila ve Vlastivědném muzeu v Olomouci, poté v Muzeu J.A.Komenského v Přerově. Od roku 1995 přednášela na Slezské univerzitě v Opavě, odborný garant na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Autorka řady publikací o literatuře regionu střední a východní Moravy. Pořadatelka pozůstalosti M. Remeše. Autorka literárního místopisu Zlínska. Aurorka knih:
Přehledné dějiny literatury III. (1997)
Zlatá studánka (2001)
Zbojnícke variácie (1997)
Nová slovenská literatura (1996)
Čítanka k obecným a českým dějinám 20. století (1997)

Osobní sdělení hš Fabián, Josef: Slovník osobního kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000. Parte

Doc. PhDr. Milada Písková, CSc.

V roce 1951 absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci.Jeho oborem byla pediatrie. V mládí se aktivně věnoval jezdeckému sportu na Lazcích. Zemřel v olomoucké nemocnici.

Sdělení jeho manželky.

Český vojenský lékař v rakouské armádě, od r. 1901 žil v Olomouci. Publikoval v Národních listech a v Moravské Orlici. Zemřel ve vojenské nemocnici na Klášterním Hradisku.

Černý, Jaroslav: O českém vojenském lékaři dr. Vincenci Podhajském. =ZVÚO, 1968, č. 137, S. 4–8. ;Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 1938, S. 227. ;Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci,' Olomouc 1967, č. 137, S. 5;

Klášterní Hradisko je část města Olomouc.

Prof. střední lesnické školy v Hranicích, publikoval v čas. Živa, Myslivost, Rybářství aj.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1970, S.159–160.;.

Narodil jako mladší syn v rodině úředníka, Rudolfa Podivínského (1893-, zaměstnance státní pojišťovny v Olomouci a jeho ženy Marie. Měl o rok staršího bratra Mojmíra. Střední školu, Slovanské gymnázium v Olomouci, studoval už v době okupace. V r. 1942 maturoval a po maturitě byl totálně nasazen jako pomocný dělník nejprve ve Famo-Werke ve Vratislavi a potom v podniku Moravia v Mariánském Údolí. Ihned po osvobození v r.1945 se zapsal na Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze, ale po roce přestoupil na lékařskou fakultu obnovené Palackého univerzity (LF UP) v Olomouci. Jako medik 3.ročníku vstoupil v r. 1948 do Komunistické strany československa (KSČ) a již během studia zastával různé politické funkce na LF UP. Zůstal po celý život členem KSČ a jejím aktivním funkcionářem na úrovni LF UP, FN v Olomouci i v rámci Čs. lékařské společnosti J.E.Purkyně (ČLS JEP). Od r. 1947 pracoval na Ústavu lékařské chemie LF UP jako pom. věd. síla, později jako pomocný asistent. Po promoci v r. 1951 nastoupil na tento ústav na místo odborného asistenta. V r.1953 z ústavu odešel a stal se ve svých 30 letech primářem centrální laboratoře, později přednostou Oddělení klinické biochemie Fakultní nemocnice v Olomouci. Na částečný úvazek současně pracoval jako asistent I. interní kliniky FN a LF UP. Tato místa zastával až do r.1987, kdy jej ve vedoucí funkci nahradil jeho někdejší žák, MUDr.J.Bartek. Kromě vedení OKB se prim. Podivínský podílel i na řešení státních, resortních a fakultních výzkumných úkolů. Publikoval více než 50 odborných a vědeckých prací. Zasloužil se o vybudování nového pavilonu pro odd. klinické biochemie v areálu FN Olomouc, jehož stavba byla dokončena v květnu r. 1967. Počínaje rokem 1958 a potom opakovaně byl za své úsilí volen do výboru Československé společnosti klinické biochemie ČLS J.E.Purkyně a po řadu let (až do r. 1984) byl jejím vědeckým sekretářem. Byl členem i dalších lékařských a chemických odborných společností. Dále byl externím pracovníkem katedry klinické biochemie IPVZ v Praze, členem technické komise při ministerstvu zdravotnictví, krajským odborníkem pro klinickou biochemii a členem poradního sboru hlavního odborníka pro KB. Byl nositelem čestného členství ČLS JEP z r. 1978 a jako první obdržel čestné členství Čsl. společnosti klin. biochemie ČLS JEP v r. 1983. Pedagogické aktivity prim. Podivínského se soustřeďovaly na výuku studentů LF UP v rámci vnitřního lékařství, kterým přednášel zejména poruchy metabolismu, vodní a minerální hospodářství a acidobazické regulace. Celou šíři oboru pak prezentoval žákům při výuce ve Střední zdravotnické škole. MUDr. Podivínský byl ženatý, jeho manželka, MUDr. Ivana, byla zaměstnána na mikrobiologickém ústavu LF UP v Olomouci. Měli spolu tři syny: Radmila (*1954), Martina (*1959) a Pavla (*1969). Osobně byl MUDr. Podivínský hodnocen jako přímý a zásadový člověk a vysoce odpovědný pracovník. Byl odborně velmi zdatný, průběžně doplňoval své znalosti a ke zvyšování kvalifikace vedl i své spolupracovníky a žáky. V osobě prim. Podivínského jako klinického biochemika se kombinovala osobnost s výrazně klinickým zaměřením, s hlubokou základní znalostí chemie a biochemie a současně dobrého organizátora i svědomitého učitele. Patřil ke generaci zakladatelů české klinické biochemie.

Česká společnost klinické biochemie Praha, doc. MUDr. P. Schneiderka, CSc. – internet.stránky

Prim.MUDr. Radmil Podivínský

V letech 1956–1961 studoval LFUP v Olomouci-stomatologii, od té doby působil jako pedagog na LF.Odborník ve stomatologii.1­.6.1986 jmen.do funkce ředitele FN v Olomouci. Obor ústní, čelistní a obličejová chirurgie

/jip/: Jmenování do funkce.Nová svoboda, 1986, 4.6, ,S.1.;

V letech 1946–1974 přednosta oddělení pro choroby ušní, nosní a krční OÚNZ v Přerově.

Kuturní místopis SOKA Přerov, 28.4.1997.

Maturoval na gymnáziu v rodišti v roce 1978, pak vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Po promoci v roce 1984 a vojenské službě na Vysoké letecké škole v Košicích nastoupil do Nemocnice s poliklinikou v Popradě, kde pracoval do roku 1995 na interním oddělení. V listopadu 1989 vstoupil do komunální politiky a do roku 1993 byl poslancem městského zastupitelství v Popradě a členem městské rady. V letech 1991 – 1993 zastával funkci náměstka ředitele Nemocnice s poliklinikou pro léčebně preventivní péči. Po rozdělení Československa byl jedním ze zakládajících členů Českého spolku na Slovensku a prvním předsedou regionální organizace na Spiši. V roce 1995 odešel do Rakouska, kde pracuje v nemocnici Stolzalpe ve Štýrsku jako zástupce primáře interního oddělení. Je ženatý a má dvě děti. Do literatury vstoupil v roce 1990 románem „Stín Persepole“, zachycujícím období achajmenovské perské říše a jejího nejmocnějšího krále Dareia I. Román „Bratři ze Soluně“ (1995) přiblížil životní osudy moravských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. V další knize Herodes – Židovský král (1998, druhé vydání pod názvem Já, Herodes, 2005) se na známé postavě biblického krále pokusil o analýzu vzniku zla v lidském konání. Román „A stanu se králem“ (2001) se zabývá bojem mladého krále Zikmunda Lucemburského o uherský trůn, a v románě „Richenza“ přiblížil čtenářům postavu královny Alžběty Rejčky a její zápas s Eliškou Přemyslovnou. Poslední kniha „Mezi císařem a papežem“ (2006),se zabývá událostmi církevního koncilu v Kostnici, které jsou bezprostředně svázány s českými dějinami osobou mistra Jana Husa a následky jeho popravy. Odvrácená tvář moci – Zločiny českých králů (2008) Cti otce svého ale miluj ženu svou (2010); Ať zemře král (2013)..

http://cs.wikipedia.org/…_Pol%C3%A1ch www.apolach.cz antoninpolach@yahoo.de

V letech 1961–1967 působil na FFUP, obor dějiny české literatury.

Moravské osobnosti umění a kultury/REGO SVKOL;Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1973.'.

Prof. PhDr. Josef Polák, CSc.