Osobnosti Moravy.eu

Studovala G v Prostějově, maturovala ve Francii r.1934 na lyceu v Saint-Germain.1935 po­bývala v Oxfordu, 1937 se provdala za JUDr.O.Johna.Li­terárně debutovala prózou Jaro v Oxfordu /1935/.V literární tvorbě vycházela z rodného Prostějovska, z osobních a rodových vzpomínek.Křížek z ametystů./1940/ líčíživot tří generací svého rodu ze Seničky na Olomoucku.Publi­kovala v čas.Nový život.V tvorbě pro děti se zaměřila na detektivní žánr. V roce 2000 vydala Hanáckou ságu. (memoáry).

Slovník české literatury 1970 – 1981.Praha 1985.S.349–350.;.

Vychodil základní školu v Holici, kde byl velmi ovlivněn třídním učitelem Dr. Františkem Navarou a učitelkou Ludmilou Dudovou, která učila češtinu a dějepis. V roce 1964 maturoval na Střední průmyslové škole strojnické v Olomouci a poté nastoupil do Uničovských strojíren. Zprvu pracoval na montážích bagrů a jeřábů, od ledna 1965 v konstrukci. O rok později obdržel od ředitele strojíren možnost studovat konstrukční obor, dopravní a manipulační stroje na VUT v Brně. Po promoci v roce 1970 se oženil a nastoupil do technologické konstrukce. Záhy poté narukoval na vojnu do Lešan v Posázaví a po čtyřech měsících byl převelen do Slavičína. Věnoval se hodně sportu a trénoval volejbalové družstvo žen. Po vojně se vrátil do Uničova, odkud odešel koncem roku 1976 do Olomouce, kde působil ve Výzkumném ústavu Sigma. Po sedmi letech ukončil výzkum především ze zdravotních a rodinných důvodů a začal pedagogicky působit na SPŠS, kde učil strojírenskou technologii a konstrukci, nauku o materiálech a technická cvičení. Po Sametové revoluci 1989 se stal ředitelem školy a tuto funkci obhájil i v letech 1993, 1998 i po roce 2002. V mimoškolní činnosti se věnoval práci s mládeží, napomáhal znovuobnovení Junáka v Olomouci a dvě období byl zástupcem náčelníka okresní rady. Od mládí se věnoval literatuře. Niterný vztah získal přátelstvím s Ladislavem Stehlíkem a Jaromírem Tomečkem. Obdivoval básnické dílo Jana Skácela, Jaroslava Seiferta, Fráni Šrámka a Františka Hrubína. První báseň napsal v osmnácti, ale pravidelně se poezií zabýval až o třicet let později, i když něco málo napsal už začátkem osmdesátých let. Publikoval v časopise Skautská stopa i v studentském periodiku Vodopád. Jeho básně vycházely na novoročenkách, ale také ve sbírkách vydávaných vlastním nákladem, které měl pro přátele. Jeho básnická žeň kolovala nejen mezi pedagogy, ale i žáky. Vlastní poezii psal na počítači a sám si k ní vytvářel i zajímavé ilustrace. Koncem let devadesátých spatřily světlo světa tyto sbírky: Znamení vodnáře (1996), Hledání poezie všedního dne (1998), Nápadičky pro dětičky (1997) , výběry – Pro dlouhou chvíli (1998), Za všechno mohou ženy, víno a zpěv (1997), Místní cestopis (1998), Listy láskám (1999) a příležitostné básně na volných listech doplněné kresbou či fotografií. Hlavními inspirativními motivy jeho básní byly láska, příroda, vzpomínky na dětství a zážitky. Jeho doménou se stala přírodní lyrika a reflexivní poezie. V letech 1999 až 2002 byly Šafránkovy básně publikovány také v malých bibliofiliích, které vydala literární sekce Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. Malé výbory z tvorby olomouckých autorů vyšly s těmito názvy: Verše, myšlenky a aforismy z konce století (1999), Pour féliciter (2000), Žena a láska (2000), Děti a dětství (2001), Olomoucké kašny (2001), Verše z cest (2002) a Verše o Moravě (2002). Knižně, v olomouckém nakladatelství Poznání vyšla šedesátistránková básnická sbírka jubilanta s názvem Krajina kvetoucí v duši (2002) .Kromě poezie však nutno připomenout, že Ing. Šafránek pravidelně přispíval nejen do jubilejních sborníků VSMO, ale i školních almanachů na Moravě. Zabýval se také historií obce Holice či skautskou činností v rodišti a dalšími aktuálními událostmi. Jeho články najdeme od roku 2001 na stránkách místního měsíčníku Holické noviny. Aktivně se podílel také na činnosti literární sekce při přípravě literárních večerů. Hojně navštěvované jsou také jeho autorská čtení v Knihovně města Olomouce, která se již několik let konají u příležitosti svátků poezie.

Prudilová,Hana: Dílo amatérského básníka Petra Šafránka. Diplomová práce. Olomouc PdfUP 2001. * Kolář, B.: Z pamětí literární Olomouce. Olomouc 2004. * Databáze regionálních osobností HANÁ, on-line katalog KMOl. * Ševčíková, H. : Únorová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy. Velký Týnec 2016, č.2.

Ing. Petr Šafránek http://otavinka.blog.cz/…ejni-setkani

Syn učitele. Po maturitě na gymnáziu ve Strážnici a studiu LFMU v Brně působil v Olomouci. Od r. 1951 přednosta Ústavu lékařské chemie UP a též se věnoval dějinám UP a soupisům vědeckých prací lékařů UP. Člen akademie věd v NDR. Zasloužil se o vybudování ústřední knihovny LFUP. Člen sekce dějin lékařství při VSMO. V roce 1941 mu vyšla první odborná publikace a v průběhu času jich napsal na 370. Autor studií o výtvarném umění, sběratel grafiky. Autor studií o J. Uprkovi, S.Lolkovi a Z. Braunerové. V roce 1980 dostal Zlatou medaili Slovenské chemické společnosti SAV a v r. 1981 medaili Americké farmakologické společnosti. Prof. MUDr. František Šantavý, DrSc. zemřel v Olomouci.

Nekrolog. ZVSMO 1983–1984, č. 19–20. S. 29–30.;

Syn buditele A.V.Šembery.Po studiích v Olomouci, Brně odešel 1849 do Vídně, kde vystudoval G a práva.Vznikaly zde jeho první pokusy spisovatelské, odtud dopisoval do českých listů moravských i pražských/Národní listy/.Žurnalis­tické články podepisoval S.Bodlák.R.1880 se zřekl psaní českého Š ve svém jméně a zaměnil je na SCH.Poté velebil Němce a haněl Čechy.Zemřel jako Schembera.

Hýsek, M.: Literární Morava.Praha 1911.S.144–145.; Springer, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.29.;ZVÚO, 1968, č.137, S.8–14.;.

Studoval litovelské gymnázium, ale byl jako židovský míšenec vyloučen, odešel do učení a po válce dokončil maturitou na strojní průmyslové škole v Šumperku. Potépracoval v Tesle Litovel jako programátor. Aktivně se zapojil do činnosti Vlastivědného kroužku pod vedením Dr. Karla Obšila (1914–1975), který vznikl v roce 1964 u Spojeného závodního klubu ROH Tesla. Byl cvičitelem turistiky, vedl Junáka, hrával divadlo, vedl fotokroužek. Koncem roku 1989 stál u zrodu Občanského fóra, byl kooptován do Městské rady a od 1. května 1990 se stal redaktorem měsíčníku Litovelské noviny. Kronikářskou a redaktorskou činnost zúročil v několikaknihách. V roce 1989 vyšla publikace Historie výroby gramofonů v Litovli, kterou nově vydalo v r. 2007 Technické muzeum v Brně při příležitosti výstavy Náš dědeček gramofon (27.11.2007–15.2.2008). Roku 1994 se na knižníchpultech v regionu objevila kniha Litovelské paměti. Almanach Litovel (1996), 750 let litovelské historie.Litovel v ;datech a Sto let muzejnictví v Litovli (2006).Na podzim 2007 se objevila i jeho básnická sbírka Mozaika dní,doplněná půvabnými fotografiemi Miroslava Pinkavy. Na stránkách litovelského periodika je řada medailonů a vlastivědných článků.Některá jsou podepsána celým jménem, jiná šifrou: L.Š., lš, V březnu 2004 stál u zrodu občanského sdružení Muzejníspolečnost Litovelska, jehož je řádným členem výboru. Stále je aktivní, pořádá přednášky o kultuře a historii Litovle, věnuje se průvodcovské činnosti a dalším aktivitám.

.Ševčíková,H.: Únorová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 18, 2008,únor S. 9.; Kolář, B.: Haná v poezii. Olomouc, LKO 2008, S.267–269, 512.;

Půs. na LFUP od r. 1964;profesor od r. 1988, 1987 – 1990 přednosta ústavu lékařské chemie. Přednáší biochemii, je členem gestorské rady postgraduál. studia. Autorem a spoluautorem 120 prací, patentů a monografií z bioorganic. chemie. Člen redakční rady mezinárod. časopisu Heterocykles, výkonným redaktorem periodika Biomedical Papers (AUPO) LF UP, členem Americké chem. společ. ad.

Ústav lékařské chemie a biochemie LF UP Profesor Vilím Šimánek je autorem sedmi patentů a mezinárodně respektovaným odborníkem v oblasti komplexního výzkumu přírodních látek.

Profesor Šimánek se podílel na experimentu, kdy spolu s odborníky z Urologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc, pacientům se zánětem prostaty bylo podáváno 1,5 gramu celého plodu americké brusinky. Po půl roce se ukázal pozitivní účinek na potíže dolních cest močových. Vědci a lékaři šli ještě dále a zkoumali působení látek na prostatickou tkáň. Zdroj: http://olomoucky.denik.cz/…0170215.html

Kdo je kdo.II.1991/92­.Praha 1991, S.946.; Foto.Žurnál UP 1992, říjen, č.1, S.6.;.

Prof. MUDr. RNDr. Vilím Šimánek, DrSc

Narodila se v rodině úředníka Státní pojišťovny, který byl dobrým pianistou a sportovcem. Byla nejmladší ze čtyř sourozenců a od dětství měla blízký vztah k hudbě a tanci. Od 5 let byla žačkou Ivo Váni Psoty a tato škola zcela ovlivnila její životní cestu. Již od r. 1931 vystupovala na jevišti divadla na Vevěří i Na hradbách. Účinkovala i při školních akademiích a slavnostech. V r. 1936 tančila ve Vídni. V roce 1939 udělala konkurz v divadle za vedení Jiříkovského. Za okupace musela přejít do německého divadla. Po osvobození nastoupila v r. 1945 v opavském divadle, kde působí jako šéf baletu Josef Škoda. V roce 1947 se vrátila do Brna. V letech 1952–1961 se věnovala pedagogické práci v baletní škole. Od r. 1962–1977 členka Divadla Oldřicha Stibora Olomouc, kde byl šéfem a choreografem Josef Škoda, za kterého se v r. 1962 provdala. Pedagogické práci se věnovala i v olomouci, učila v Litovli a pak v Přerově na LŠU a 1968–1981 v baletní škole divadla Olomouc. Od r. 1977 vedla v Olomouci i krasobruslařský oddíl ČSTV – lekce klasického baletu (1985). Hostovala ve Vídni (1936), Varšavě (1957), Berlíně (1951), Paříži (1959). Koncem let osmdesátých se vrátila i s manželem do Brna – Králova Pole.
Zasl. umělkyně 1969. V roce 2007 byla poctěna Cenou Thálie za celoživotní mistrovství v oboru tance. Za rok 2008 obdržela Cenu města Brna.

ČTK-BIO, 12.2.1985.;. Postavy brněnského jeviště.II.Brno 1989. S.145–149.;

Maturoval na gymnáziu v Olomouci a poté studoval FFUK Praha, obor čeština a angličtina. Po promoci v roce 1979 redaktorem nakladatelství Československý spisovatel.
nyní redaktor poezie ČS.R.1989 2 měsíce studij.pobyt v USA.Básně v antologiích mladší české poezie.1985 Zvláš­tní znamení, Klíčení.Sbírka veršů – 1989 Zimní srst.Překlady : 1988 spolupřeklad s L.Verenským Gould, S.J.: Pandin palec;1989 Ostrovy plovoucí k severu. V nakladatelství ČS působil do roku 1993. Po revoluci vedl v tomto nakladatelství propagační a odbytové oddělení a nakonec vykonával funkci náměstka ředitele pro výrobu a obchod. Koncem roku 1993 se stal ředitelem nakladatelství Columbus a od roku 1997 byl společníkem nakladatelství Apsida. V roce 1988 vydal básnickou sbírku Zimní srst. Od počátku 90. let se v literární oblasti věnuje výhradně překládání, především z angličtiny. Jeho svébytný mluvený projev nakonec přitáhl i pozornost televizních dramaturgů: s Alešem Ulmem před časem v České televizi připravoval zábavně-vzdělávací pořad To je ta čeština, na Primě vtiskl tvář satirické show Dementi a dnes je scenáristou magazínu Knižní svět (ČT 2).

Kdo je kdo 1991/1992.II.Praha 1991.S.958.;. Stern, Jan – Ivo Šmoldas: Tlusté knihy už neotvírám. http://www.krasnapani.cz/…-a-dieta/103

PhDr. Ivo Šmoldas

Dne 26.10.2012 měl besedu v Prácheňském muzeu v Písku v 16:00.

Na katedře metodika botaniky přírodovědec. fak. UP působil 1950

• 1970, děkanem přírodovědec. fakulty v letech 1953 – 1956, děkanem

pedagog. fak. UP 1953 – 1970. ;

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1973.;.

Od útlého dětství žil v Olomouci, kde v roce 1940 maturoval na Slovanském gymnáziu. Poté studoval přírodní vědy na univerzitě v Brně, kde promoval v roce 1947. Po vojně nastoupil na katedře botaniky Přírodovědecké fakulty UP, kde působil tři roky a pak přešel do vlastivědného muzea .- tehdejšího „Studijního a lidovýchovného ústavu kraje Olomouckého“. Zasloužil se o odborné uspořádání sbírek, o modernizaci muzeí, značnou pozornost věnoval rostlinnému porostu v Mladči, redigoval Zprávy VMO, zasloužil se o obnovení Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. Externě přednášel na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého. Byl členem mezinárodní organizace muzeí ICOM při UNESCO a místopředsedou krajského odboru České botanické společnosti při ČSAV. Věhlasný botanik byl znám také z televizního pořadu ostravského studia „ Lovy beze zbraní“, kde se uplatnil nejen jako účinkující, ale byl též spoluautorem.. Vynikající znalec přírody byl od mládí aktivním členem skautského hnutí. Ke skautské činnosti se mohl svobodně vrátit až po roce 1989 , kdy pracoval s mládeží. Hojně publikoval v odborném a vlastivědném tisku, jako např. Zprávy Krajského vlastivědného muzea, sborník Středisko, opavský Časopis slezského muzea, prostějovská Štafeta, Kdy-kde-co v Olomouci aj. Milovníkům přírody a skautským činovníkům odkázal čtyři svazky pohádek o květinkách, které vyšly v roce 1992 s názvem „Pohádky lesní moudrosti“. Bratr „Bob“ (jak byl nazýván nejen skauty, ale i přírodovědci), byl nejznámějším botanikem na Moravě a svému povolání se věnoval celým srdcem.

Hlůza,B.: RNDr. Bohumil Šula – 65 let. Zpravodaj VSMO 1985, č.21–22,
S. 28–29.; Kolář, Bohumír: Nejznámější botanik na Moravě…In: …Vzděláván budiž…Olomouc,SGO 2002. S. 253–254.;

• mt-: Na rozloučenou s Bohumilem Šulou. Olomoucké listy, 15,11.2001.S.5.

Studoval v Linci a v Ostravě. Působil 1943–1945 v Linci, r. 1945 v Teplicích, 1945–1952 v Liberci, 1952–1989 v Olomouci jako sólista opery. Mezitím 1980–1985 v Ostravě. V r. 1986 jmenován zasloužilým umělcem. Bydlel na adrese Švermova 3, Olomouc.

bh-: S olomouckým publikem si rozumím.Stráž lidu, 1986, 13.5., S.4.;ČTK – BIO, 1990.; Ryšavý, Milan: Vážné a zábavné vzpomínky filharmonika. Olomouc 2012.

Pištín u Českých Budějovic

Kněz v arcibiskup. semináři v Olomouci, autor básní Rubín Moravy, Jan Sarkander.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?1937–1962.Praha, NK 1962, S.281;.

Učil přírodní vědy a fyziku na gymnáziu ve Valašském Meziříčí a Břeclavi. V Brně učil biologii a pedagogiku (mj. i herce Karla Högra). Byl členem Slováckého krůžku v Břeclavi, Klubu českých turistů a Královské české společnosti nauk. V roce 1935 byl PhDr. Jan Švábeník přeložen do Olomouce, kde působil jako ředitel učitelského ústavu. V září 1941 byl zatčen gestapem. Po převezení do Brna vězněn v Kounicových kolejích, odkud byl v březnu 1942 transportován do Osvětimi, kde 16.3. 1942 zemřel. Dne 15. 12. 1945 mu byl udělen Československý válečný kříž 1939 in memoriam. V Brně je pamětní deska na Moravském náměstí 6.

Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945.Brno 147.S.65.; Webové stránky – Encyklopedie města Brna.

Narozen v Železnici u Jičína. Absolvoval Střední zemědělskou školu technickou v Mladé Boleslavi. Potom pracoval jako dělník v tiskárně. Razič metra a topič. Bratr malíře Pavla Alexandra Taťouna. Signatář Charty 77. Od roku 1989 do 1994 zaměstnán v Kanceláři prezidenta republiky (Václava Havla). Člen Divadla na tahu. V roce 1992 mu vyšla sbírka básní i prózy " V hospůdce za deště" . Inverze, Praha 1992.Olga Sommerová natočila o Petru Taťounovi dokument (vysílán na ČT). Publikoval ve sbornících: Co dům dal; Pražské komunikace; VOKNO č.9; v revui Paternoster, Jazzstop Nyní žije ve Virginii v USA.

Dokumentační list ze dne 20.2.1992

Profesor střední školy v Lipníku a Olomouci.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?1937–1962.Praha, NK 1962, S.284;.

Veselí u Litovle (n. Pavlov)

Pocházel z rodiny pekařského mistra, absolvoval učitelský ústav v Kroměříži a následně vyučoval na školách v Pavlovicích na Hané, Kunštátě (zde se seznámil s budoucí manželkou, učitelkou Marií Krondlovou, †1950), Jihlavě, Rájci nad Svitavou (dnes Rájec-Jestřebí) a v Boskovicích, kde byl 1. 10. 1908 ustanoven zatímním učitelem měšťanské školy dívčí. Po zřízení měšťanské školy chlapecké v nedalekém Rájci nad Svitavou r. 1912 byl jmenován zatímním ředitelem (jako takový založil mj. školní kroniku), o definitivu se však nakonec neucházel a vrátil se do Boskovic, kde byl od 1. 3. 1913 ustanoven odborným učitelem na měšťanské škole chlapecké. 10. 12. 1914 odveden, 1. 2. 1915 narukoval do Brna a posléze po krátkém výcviku byl poslán na frontu, kde padl v bitvě u Lublinu v jihovýchodním Polsku. R. 1923 byla po něm v Rájci pojmenována ulice, 28. 10. 1928 byla odhalena jeho pamětní deska na budově rájecké školy. Byl znám hlavně jako básník. Psal přírodní, úvahovou i reflexivní lyriku v jemném, náladovém duchu lumírovské poesie, ponejvíce užíval pravidelný, vázaný verš, náměty čerpal ze svého okolí. Prvotiny publikoval časopisecky pod pseudonymy Fr. Lučan a později F. U. Erat, který vytvořil ze svého příjmení. Vydal básnické sbírky: Květy (1908), U lesní studánky (1909), Kruh (1909), Trosky (1910), Země milostná (1912), posmrtně vyšla sbírka Zhudebněný život (1918) a několik básní ve výboru Čtverozvuk (1926). Je též autorem povídkové knihy Horská zahrada (1918) a dodnes ceněného historického spisku Městečko Rájec (1913) o 65 str. se 17 dobovými snímky. Otec Jiřího Taufera (1911–1986), básníka a překladatele.

Wikipedie.cz

Narozen na Svatém Kopečku (n.m.č.města Olomouce), kde prožil dětství a mládí. Po studiu Slovanského gymnázia ( maturoval v r. 1951) studoval Palackého univerzitu, kterou absolvoval v r. 1954. Poté začal učit na školách v Lipníku nad Bečvou, v Prostějově a v Uničově. Svůj první literární pokus učinil už v době gymnazijních studií. Převážně se věnoval poezii, knižně mu vyšly dvě sbírky. Psal též prózu,, s kterou se účastnil soutěže vypsané Knihovnou města Olomouce. Taky rád maluje. Měl jednu soubornou výstavu, kde vystavoval na 80 olejomaleb. Jako trenér mládeže vychoval několik reprezentantů v atletice. Knihovna města Olomouce v literární soutěži Prvotiny 2006 vyhlásila 1. místo v poezii i proze v kategorii autorů 26 let a více. PaedDr., bydlí v Prostějově.

Telíšek, František: Svatokopecké příběhy aneb na Svatém Kopečku nežijí jen svatí…Olomouc vl.n. 2009.; Telíšek, František: Metamorfózy. Nakladatelství Olomouc 2008. (Básnická sbírka).

Šarka 44, Prostějov

V letech 1497–1540 byl olomouckým biskupem. Upevnil moc olomouckého biskupství na severovýchodní Moravě. Byl představitelem moravského humanismu a jeho zásluhou se rozvíjel v Olomouci humanistický ruch.

Biografický slovník Slezska a Severní Moravy 1.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1993.S.105.;

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1470

Dětství prožil v městě Kunštát, které si zamiloval a kam se celý život vracel. V roce 1999 se stal jeho čestným občanem. Část mládí pobýval v Brně. Přátel se s Františkem Halasem. Působil v Praze v Národní Galerii a v letech 1959–1971 přednášel dějiny umění na VŠUP v Praze.

http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?…

PhDr. Jan Tomeš

V Olomouci žil od r. 1965. Realizace: tepané reliéfy z mědi a mosazi, komorní kresby. Výstavy v Olomouci 1967, 1970, 1981, 1983, 1985, 1988;v Přerově 1968. Publikoval verše v Červeném květu Ostrava, v pražském sborníku Divoké víno, v letech 1979 – 1984 psal písňové texty pro divadlo Semafor. Autor prozaických sbírek: Zrcátka hladin (1997), Při petrolejce (1998), Ořechový olej (1998). Spolupráce s Ligou na ochranu zvířat.

Kdy-kde-co v Olomouci, 1986, duben S.14.; Kobza, F.: Kresby Dušana Topolského v galerii Dílo.=Stráž lidu, 27.10.1988, S.4. Osobní sdělení /hš Parte. http://otavinka.blog.cz/…san-topolsky

Narozen ve Slezské Ostravě – Salmě (n. Ostrava). Střední školu absolvoval v letech 1960–1963 v Havířově. Pak studoval VŠ železniční v Žilině – Fakultu provozu a ekonomiky dopravy. Jeho tatínek, Ludvík Trefný byl známým ostravsko-radvanickým bylinkářem a od malička ho brával sebou na sběr léčivých bylin. Léta se věnuje Reflexologii chodidel. Je žákem a později dlouholetým asistentem Ing. Jiřího Janči, CSc. Vedl samostatné kurzy reflexologie v ČR a SR. Je rovněž absolventem Institutu Reflexozonnen therapie u nejznámější a nejlepší evropské reflexní terapeutky paní Hanne Marquardt. Absolvoval jednoroční kurz Základy medicinských znalostí, který pořádala Lékařská fakulta MU v Brně. V Biocentru Asia, vedeného MUDr. Josefem Salačem absolvoval kurz Provozování masérské činnosti – sportovní a rekondiční masáže v soukromém sektoru a Nástavbový kurz čínské tlakové masáže v oblasti ucha, v soukromé škole Stanislava Flandery v Praze týdenní kurz „Manuální lymfodrenáž“ u paní Very Suchanek ze SRN kurz " Léčivé barevné fólie – systém VERANA". Spolupracoval také s panem J.A. Zentrichem a absolvoval kurz Ing. J.Janči, CSc. " Praktická akupresura a reflexní terapie". V letech 1992–1993 absolvoval školu Společnosti duchovní linie člověka pověřené MŠMT ČR k rekvalifikaci na výkon rekvalifikovaného povolání: Poradce pro otázky regenerace sil přírodními prostředky. Od roku 1984 žije v Olomouci. Publikuje v odborném tisku např. VITAL, Zdraví pro život, Šťastná cesta a mj. i měsíčník Meduňka a v magazínu Moravský Senior – kde v roce 2016–2017 vychází seriál O léčivé moci stromů a jejím využití. Spolupracuje také s Českým rozhlasem. Přednáší často také na Slovensku.

Curriculum vitae. – zadní strana knihy: Trefný, Jiří: Stromy v léčitelství. Poznání, Olomouc 2018 (Kniha ilustrována fotografiemi a kresbami Víta Stankovského)

Ing. Jiří Trefný

Narodil se v rodině italského legionáře. Gymnázium začal studovat v Trenčíně, kde na něj měl velký vliv generál Eliáš . Poté jeho otec sloužil v Topolčiankách jako člen osobní stráže T.G.Masaryka. Osobní kontakt s prezidentem v něm zanechal trvalý obdiv a ovlivnil i jeho další životní cestu. Ze Slovenska se rodina přestěhovala v roce 1939 do Opatovic, kde bydlela rodina jeho strýce. Sextu, septimu a oktávu gymnázia studoval ve Vyškově, kde maturoval v roce 1942. Poté byl totálně nasazen a pracoval u pošty na vojenském oddělení. V sokolské organizaci se účastnil protifašistického odboje. Po osvobození v roce 1945 dobrovolně vstoupil do čs. armády. Po absolvování Vojenské akademie v Hranicích a praxi v Milovicích, působil od roku 1947 jako poručík tankové brigády ve Šternberku, kde žil se svojí manželkou a dcerami. Již v březnu 1948 byl pro své demokratické názory propuštěn z armády. Krátce pracoval v závodech MILO. Dne 1. srpna 1950 byl zatčen a po řadě brutálních výslechů byl v prosinci 1951 odsouzen k 17 letům těžkého žaláře. Po rozsudku pracoval v Oslavanech. Na jaře 1953 byl odvezen na Jáchymovsko a celý transport byl poté rozdělen do různých táborů. Viktor se dostal do nově vybudovaného lágru na Příbramsku, do tábora Bytíz, kde se pracovalo v uranových dolech. V první polovině roku 1955 byl převezen do Leopoldova. Kontakty s domovem (návštěvy a korespondence) mu byly zakázány. Návštěvy pod přísným dohledem bachařů mu byly povoleny až na jaře 1956. Ve vězení potkal významné osobnosti – Josefa Kostohryze, Václava Renče, Zdeňka Rotrekla a řadu kněží. Podmínečně byl propuštěn po více než třinácti letech. Jeho dvě malé děti jej sice neznaly, ale jeho žena na něj trpělivě čekala po celou dobu vězení. Od roku 1964 pracoval jako závozník a později řidič ČSAD až do odchodu do důchodu v roce 1981.
Básně začal psát už za studií, asi od září 1938. Zájem o poezii a krásné tisky jej přivedl i k přátelství s Aloisem Báňou (1892–1977), vyškovským tiskařem a nakladatelem, který po smrti Františka Obziny vedl od roku 1927 jako jeho zeť tiskárnu až do doby, kdy byla zničena náletem v roce 1945. Zde se seznámil s několika básníky katolické orientace: Janem Zahradníčkem a Josefem Floriánem. Jako člen Společnosti bří Čapků (od r. 1948) si začal v letech 1964–1985 korespondovat s Jaroslavem Seifertem. Jeho vzpomínky Všechny krásy světa přepisoval na stroji a distribuoval přátelům.. Rozšiřoval a rozmnožoval i jinou disidentskou literaturu. Z jednotlivých míst vězeňských pobytů byly jeho básně vyneseny ven a dnes jsou originální vzpomínkou na krutou dobu komunistických žalářů. Výběr básní z jeho originálních sbírek vyšel knižně v nakladatelství IM Ateliér ve Zlíně a to Znamení mých dnů (1998) , kde jsou zařazeny i básně z mládí a sbírka Leopoldov (1998). Po listopadu 1989 byl činný v Občanském fóru a pracoval jako předseda pobočky Konfederace politických vězňů. V roce 1998 byl prezidentem Václavem Havlem povýšen do hodnosti plukovníka v.v. a získal státní vyznamenání I. stupně. V roce 2001 byl jmenován čestným občanem Šternberka. Zemřel po dlouhé a těžké nemoci a byl pochován do rodinné hrobky ve Vyškově. /

Pogodová,E.: Rozhovor s Viktorem Trnavským. Kulturní měsíčník ZIP 1998, č.4. Ševčíková, H.: Prosincová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 12/2006, S. 13–14; Hamplová,I.: Za Viktorem Trnavským. Olomoucké listy 3.10.2002, S.5. ;

Brněnský profesor fyziologie rostlin byl v roce 1946–1947 prvním děkanem PF UP a 7.11.1946 řídil první shromáždění jejich učitelů. Stál u zrodu myšlenky na bieninum přírodních věd při FF UP. Kromě fiziologie se Úlehla významně zapsal do vývoje evropské ekologie rostlin. Napsal velkou řadu knih a odborných článků, které ovlivnili mnoho studentů.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.225–227;

Studovala gymnázium v Třebíči, maturovala na gymnáziu v Přerově r. 1930, poté studovala FFMU v Brně, kde absolvovala 1935. V r. 1936 se provdala, její muž zemřel v koncentráku. Od r. 1948 žije v Praze. Pracovala v redakci Literárních novin. V literární práci zpočátku užívala pseud. Jurka Baranákov, Marina Kraftová. První příspěvek v časopise Obzor v Přerově r. 1927. ;

Slovník české literatury 1970 – 1981.Praha, ČS 1985.S.390.;.

Externí pedagog Doc. RNDr. Jiří Vagera, CSc. působí na Přírodovědecké fakultě UP v Olomouci.