Osobnosti Moravy.eu

V r. 1883 maturoval v Praze na Akademickém gymnáziu, vystudoval práva na české univ., v r.1884 přešel na studium bohosloví a r.1888 byl vysvěcen na kněze. Roku 1891 byl jmenován adjunktem bohoslov. fak. v Praze a r.1894 získal ThDr. V letech 1896–98 byl výpomocným katechetou na Slovansk. gymnáziu v Olomouci. Od r.1899 působil na reáln. gymnáziu na Malé Straně. Vlastním nákladem vydával časopis Obrázková revue. Spolupracoval při pořádání výstav (Národopisná, Mariánská, aj.). Roku 1901 byl jmenován doc. dějin umění v arcib. semináři. V r.1903 členem ČAVU, r.1907 členem Královské č. společ. nauk, r.1904 metropolitní kanovník pražský. V letech 1913–19 byl hl. redaktorem časopisu Památky archeologické. Autorem 4-svazků Český bohovědný slovník (1912–32, 5-díl nedokončen), 7-dílní popis círk. památek pražské arcidiecéze, Dějiny a bibliografie č. katol. lit. nábož.(1913–23).

Týnecké listy, č.2/2007, S.11; Pokorný, Pavel, R.: Biskupové Čech, Moravy a Slezska po roce 1918 a jejich znaky.Ostrava 1992. S.18.

Český vojenský lékař v rakouské armádě, od r. 1901 žil v Olomouci. Publikoval v Národních listech a v Moravské Orlici. Zemřel ve vojenské nemocnici na Klášterním Hradisku.

Černý, Jaroslav: O českém vojenském lékaři dr. Vincenci Podhajském. =ZVÚO, 1968, č. 137, S. 4–8. ;Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 1938, S. 227. ;Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci,' Olomouc 1967, č. 137, S. 5;

Klášterní Hradisko je část města Olomouc.

Skladatel hanáckých oper.

Jakubcová, A.: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Praha 2007.

Pochází z početné rodiny dělníka. Studoval na reálném gymnáziu v Jihlavě a na reálce v Prostějově (mat. 1940). Za války pracoval na městském úřadě v Prostějově, 1943 byl totálně nasazen jako dělník v prostějovském závodu firmy Wichterle a Kovářík. Po osvobození nejprve pracoval jako knihovník ve Frýdku-Místku a poté studoval na Vysoké škole politické a sociální (ekonomický směr, 1946–50, Ing.). Souběžně (1948–50) pracoval jako redaktor časopisu Haló Nedělní noviny. 1951 byl redaktorem deníku Mladá fronta. Po dvouleté vojenské prezenční službě se 1953 stal dramaturgem Čs. televize, 1956 redaktorem Státního nakladatelství dětské knihy. Od 1967 působil jako šéfredaktor pro beletrii v nakladatelství Práce, 1972–73 jako redaktor Literárního měsíčníku. Poté se věnoval spisovatelské práci. – V mládí byl členem skautského oddílu, později působil jako vedoucí, při dočasném obnovení této organizace (1968–71) byl členem Ústřední rady Junáka. 1967–89 několikrát navštívil Indii, byl i členem Čs.-indického výboru. Do politického života vstoupil po 1990: ve volbách 1992 za Levý blok zvolen poslancem Federálního shromáždění. V témže roce založil Slovanskou unii, nacionalistickou organizaci, jejímž cílem měla být obrana Čechů a Slovanů vůbec vůči cizímu, zejména germánskému nebezpečí. 1994 založil nakladatelství Point. Přispíval do periodik: Nedělní noviny (od 1947 zde povídky; 1948–50 reportáže, tit. časopisu od 1948 změněn na Haló Nedělní noviny), Tvorba, Rudé právo, Kulturní rozvoj, Mladá fronta, Literární noviny, Nový život, Zlatý máj, Červený květ (Ostrava), Literární měsíčník, Kmen aj.; po 1990 přispívá především do novin Naše pravda. Je autorem scénáře pro absolventský film režiséra Jana Valáška V ulici je starý krám (1955). Alexej Pludek debutoval před rokem 1948 hrou pro mládež Statečná slova, formu dramatu zvolil o tři roky později i pro své druhé dílo, pro budovatelskou hru Případ Modrá voda. Od poloviny 50. let se pak věnoval výhradně tvorbě prozaické. Jeho první román Slunce v údolí je situován na stavbu Trati mládeže na Slovensku a schematickým dějem i postavami ilustruje komunistickou ideologii, ukazuje „nový“, vzorový typ mládeže a kritizuje nedostatky politické práce. Po pokusu o psychologickou prózu s tématem citového zrání mladého člověka před válkou a za okupace (Dvě okna do dvora) i v současnosti (Ženy nemají pravdu) našel Pludek prostor pro literární projekci svého vnímání světa v žánru historické, respektive utopistické prózy. Trojice jeho románů o starověkých monarchiích je situována do Egypta 14. století př. n. l. (Faraonův písař), Indie přelomu 4. a 3. st. př. n. l. (Rádce velkých rádžů) a do fiktivní ideální země (Nepřítel z Atlantidy). Tato volná trilogie se vyznačuje podrobným popisem reálií, snahou o psychologizaci postav a vykreslení dobové duchovní atmosféry, jakož i zjevnou moralistní didaktičností a ideologickou zacíleností, promítající se do dějových schémat. Pludkovi hrdinové jsou ve značné míře autorskou sebeprojekcí: uprostřed intrik na královských dvorech a boje o moc vedou vnitřní a vnější zápas za pravdu, za čest a zachování státu, za mír a ušlechtilou službu vládnoucí společnosti. Zdroj ohrožení těchto etických hodnot pak Pludek příznačně vidí v iracionálně pojímaném „spiknutí temných sil“. Ve sci-fi románu Nepřítel z Atlantidy z počátku 80. let je boj proti spiknutí dotažen až v rasistický obraz nepřítele: černovlasých lidí s velkými nosy, obchodníků, kteří svým kupčením zpochybňují základní hodnoty mytického státu, vykresleného jako kastovní, přísně hierarchizovaná společenská struktura, navíc po sovětském vzoru ovládající další satelitní republiky. Obdobná hodnotová perspektiva určila také románový pamflet Vabank, v němž Pludek zobrazil Pražské jaro a dění z let 1967–68 vůbec jako zákulisní hru pravicových sil v čele s Židy. Pludkův dávný zájem o okultní a nadpřirozené jevy, a zejména převtělování (související s jeho zájmem o Indii) dal vzniknout knize fantaskních povídek Hledání antipoda. Potlačované zalíbení v totalitních společenských systémech jej pak inspirovalo k varovné vizi toho, co by se stalo, kdy byla uskutečněna Hitlerova tisíciletá říše, k antiutopii (Takových tisíc let). Autorova orientace na kladné hodnoty češství a českého charakteru dala vzniknout historické próze Česká pře i knihám literatury faktu (Český král Karel IV.). V Pludkově tvorbě pro děti převažuje literatura s dobrodružným dějem a s hrdiny, v jejichž pozadí je skautský ideál správného hocha. Inspiraci k příběhům o chlapcích mířících k ideálu čestného a spravedlivého života Pludek čerpá opět z historie (Rytířská jízda Jana z Michalovic), ale rovněž ze současnosti (Horami jde březen). BIBLIOGRAFIE Beletrie: Statečná slova (D pro ml., 1947); Modrá voda (D 1951, prem. s tit. Případ Modré vody, 1950); Slunce v údolí (R 1955); Ptačí pírko aneb Jak Vítek o všechno přišel (P pro děti, 1959); Dvě okna do dvora (P 1959; poté in Lásky na zavolanou); Tudy chodíval Ječmínek (PP pro ml., 1959); Hromotlucká historie (P 1961; poté in Lásky na zavolanou); Zakutálený míč (P pro děti, 1962); Ženy nemají pravdu (P 1963; poté in Lásky na zavolanou); Horami jde březen (P pro ml., 1963; přeprac. 1973); Faraonův písař (R histor., 1966); Teichheger Maresch schöpft Verdacht (něm., LF, Hamburg 1968); Jaká byla Zuzana (P pro ml., 1969, sešit. vyd.); Pověsti dávných časů (PP pro ml., 1971; přeprac. 1983); Vabank (P 1974); Rádce velkých rádžů (R histor., 1975); Lužiske zetkanja (lužickosrbsky, LF, Bautzen 1977); Lásky na zavolanou (1978, obsahuje: Dvě okna do dvora, Hromotlucká historie, Ženy nemají pravdu); Český král Karel (LF 1978; přeprac. 1979); Nepřítel z Atlantidy (R sci-fi, 1981); Králevic, král, císař (LF pro ml., 1983); Hledání antipoda (PP sci-fi, 1986; přeprac. s tit. Předsíň záhad, 1993); Rytířská jízda Jana z Michalovic (P histor. pro ml., 1987); Takových tisíc let (P sci-fi, 1988); Česká pře (R histor., 1989). Uspořádal a vydal: Červnové nebe (sb., 1945, též přisp.).

Z díla: K Hané se vztahuje kniha povídek pro děti.Tudy chodíval Ječmínek.Praha 1959.Biografie: Bílek, P.: 175 autorů.P., ČS 1982, S.108.;Galík, J.: A.Pludek pětasedmdesáti­letý.=Štafeta, 10, 1978, č.2, S.7–10.;Galík, J.: Ještě Olomoucko v české literatuře.=Stráž lidu, 1986, 9.10., S.4.;Bibliografie knižních prací členů SČS.P., ČS 1979, S.116.;Kyjonková, M.: Alexej Pludek.Personál­.bibliografie­.Karviná, Okr.knihovna, 1989.;Pludek, A.: Tak daleko a tak blízko.Vzpomín­ky.=Štafeta, 15, 1983, č.l, S.16–18, 1 obr.; http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?…

Absolv. studia na Střední prům. škole strojnické v Olomouci roku 1977, kde také pracoval jako topič. Začínal v amatérské skupině Hučka, pak přešel do skupiny Falešní hráči, pak r. 1981 založil folkovou skupinu Plíharmonie, která hrála jeho písně. Za své existence vyhráli ve finále Porty. Po rozpadu skupiny vystupuje sólově s kytarou a od r. 1984 začal působit jako profes. umělec. Je autorem divadelní hudby. Držitelem Ceny města Olomouce 1998 v oblasti hudby. Komponuje hudbu k obrazům Jitky Brůnové – Lachmann z kvantové fyziky od roku 2005.

Kdo je kdo.II, 1991–1992.Praha 1991, S.746.; Brůnová-lachmann, J.- Švihálek, M.: Tiché ozvěny světla. Ostrava 2007, S. 97. ;

Absolvoval. konzervatoř Brno 1946, FFMU Brno 1949, od r. 1946–1950 působil v MD Olomouc. Externí pedagog JAMU.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.;. Rovnost 10, 4.4.2000, S.12.

PhDr. Libor Pleva

V r. 1951–1953 šéf činohry Divadlo O. Stibora Olomouc ;1954–1956 Čs. stát. film, 1957– Národní divadlo Praha. Zasl. umělec r. 1968. 2002 – Cena Thálie.

Bio kartotéka ČTK.P., 1981.; Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha, Academia 1988, S.375 až 376.;. www.wikipedie.cz

Středoškolský profesor. Učil na holešovském gymnáziu. Byl v čele junáckého hnutí, vězněn za aktivní odbojovou činnost.

Hanácké noviny, 4.4.1996, S.3., .

V roce 1951 absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci.Jeho oborem byla pediatrie. V mládí se aktivně věnoval jezdeckému sportu na Lazcích. Zemřel v olomoucké nemocnici.

Sdělení jeho manželky.

Narozen v Pozořicích u Brna. Studoval konzervatoř v Brně, kde absolvoval varhany a dirigování. Poté studoval mistrovskou školu pražské konzervatoře, po válce JAMU. Za okupace byl ředitelem městské hud. školy v Přerově, později divadel. dirigentem v Opavě a Olomouci. Později působil v divadle v Brně a pedagogicky na konzervatoři. Činný v rozhlase a ČT. Vítěz soutěže o znělku města Přerova pro velký orchestr, která poprvé zazněla 2.10.1945

Zpravodaj VSMO, 1982, č.17 – 18. S.50.;.

Žák L.Janáčka, varhaník v Koryčanech do srpna 1916, po 1.svět.válce natrvalo v Olomouci, jako ředitel arcibiskup.dómského kůru, 1919–1945 ředitel hud.šk.Žerotín, lektor klavíru na UP, prof.konzerva­toře.v Kroměří­ži.

Československý hudeb. slovník.Sv.2.P., SHV 1963, S.315.; Gregor, Vl.: Hudební místopis Severomor.kra­je.Ostrava, Profil l987,S.118.; Hudební rozhledy 1978, 26.;mkm: Za prof.G.Pivoňkou­.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1977, listopad, S.8.

Ředitel měšťanské školy v rodišti, vedl divadelní a literární rubriku Hlasu lidu. Básnická prvotina 1914– Duben života. Napjatá tětiva. /1921/;autor učebnic, zeměpis. publ. Cestopis. knihu vydal r. 1930. Publikoval v čas. Nový den;Litovelský kraj;

Z díla: Prostějovský okres. Prostějov, Buček 1920.
;Zeměpisné učivo na Moravě. 1922. ; Biografie: Dolenský, A. :Kulturní adresář ČSR. Praha 1936, S.. 414. ; Kunc, Jaroslav: Slovník soudobých čes. spisovatelů. II. Praha 1946, S. 639. ; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli. . . ?Praha 1979, S. 124. ; Slavík, Bedřich: Hanácké písemnictví. Olomouc 1940, S. 158, 249. ; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1947, S. 28. ; Štafeta, 1968, nulté číslo;Dipl. práce PdFUP 1969,
;.

V Písku žil od roku 1936. V roce 1949 maturoval na reálném gymnáziu v Písku. Poté studoval hudební vědu a historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1949–1956). Jeho studium bylo dvakrát přerušeno: 1950–1951 pro nemoc, 1952–1953 obviněn a vězněn za " spiknutí proti republice" – za ilegální skauting. Návrat do školy mu byl umožněn amnestií v roce 1953. V roce 1969 promoval na PhDr. na Palackého univerzitě v Olomouci. Zaměstnán byl jako archivář a faktor archivu Českého hudebního fondu (1957–1963), pak dramaturg hudebního vysílání Československé televize (1963–1972, v roce 1969 byl 6 měsíců šéfredaktorem vysílání. Propuštěn z politických důvodů a posléze zaměstnán jako dramaturg Východočeského státního komorního orchestru v Pardubicích (1973–1976), kde spolupracoval s dirigentem Liborem Peškem a ředitelem Josefem Shejbalem. V letech 1977–1986 působil v Praze, kde odborným pracovníkem hudebního oddělení Divadelního ústavu a poté v letech 1986–1989 vedoucím tohoto oddělení. Pak se vrátil do televize na místo šéfredaktora hudebního vysílání (1990–1991, 1991–1992 byl ředitelem Symfonického orchestru hl.m. Prahy FOK a ve dvou etapách ředitelem Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha (1992–1996 a 2000). V letech 1996–2001 působil jako externí pedagog soukromé Vyšší střední odborné školy filmové v Písku.

Rozsáhlá činnost publikační. Přednášky na zahraničních univerzitách: v Mohuči (1982), v Londýně (1991) aj.Autor literárních esejí nebo populárních úvah o životě a umění vůbec: Sonáta o hudbě, Doteky hudby, Zápas s mlhou, Rozcuchaná kniha. Od roku 2001 rozhlasový cyklus Jak to vidí Jiří Pilka.

Pilka, J.: Výpravy proti času. Praha, Doron 2005. Špinková, Martina. Email ze dne 7.7.2018. Sdělení o úmrtí tatínka.

Synovec hudebního skladatele Jiřího Srnky.

Primadona městského divadla v Plzni. Po příchodu do Olomouce ozdobou Žerotína, spolupůsobila při všech koncertech a slavnostech, též členkou Jednoty divadelních ochotníků od roku 1892. V letech 1896–1910 zasedala v kuratoriu Ústavu hraběte Peottingea v Olomouci. Manželka ředitele hudební školy Antonína Petzolda.

Fischer, R.: Olomoucký památník… Olomouc 1938. S.224–225. Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomouci. I. Praha 1981.

Po studiu na varhanické škole v Praze působil v letech 1882–1884 jako kapelník plzeňského divadla. Učitel hudební školy Moravana v Kroměříži 1884–86, od února do listopadu 1886 jako ředitel, na vybídnutí J.Geislera od listopadu 1886 v Olomouci, kde působil jako dómský varhaník, Po vzniku hudební školy Žerotín byl ředitelem 1888–1911. Působil také jako spolkový sbormistr a pedagog v Pöttingeu. Složil řadu skladeb, většinou duchovních, nejznámější je Missa Solemnis. Je také autorem Hanácké harmomické písničky. a roku 1920 napsal „Hymnu“ hanácké republiky. Vyšlo v .Luhačovicích.

Československý hudební slovník II.díl.P., SHV 1965,S.287–288; Kdy, kde, co v Olomouci, 1991, květen, S.1.; Pospíšil,František: Almanach hanáckého roku.Přerov 1923, S.127 Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.223.;. V měsíci květnu si připomínáme…Kdy-kde-co, květen 2011.S.1.

Od r. 1953 pedag. prac. VŠE, od r. 1973 děkan fakulty národohospodářské VŠE Praha, od r. 1978 profesor , obor finance, od r. 1984 člen korespondent ČSAV. Autor řady knih, skript, recenzí a vědec. publikací. Zasloužilý učitel 1983. ;

BIO-ČTK 7.4.1988.;.

Narozen ve Vinarech u Přerova (n. Přerov). Studoval gymnázium v Přerově, kde maturoval v roce 1892. Poté studoval LF v Praze a Innsburku. V r. 1898 promoval na MUDr., r. 1909 habilitoval a mimořádným profesorem se stal r. 1915. V letech 1897 – 1919 působil na LF v Praze, 1919–1939 na LF MU obor chirurgie v Brně. Dne 1.6.1947 mu byla odhalena na budově chirurgického pavilonu němocnice v Přerově pamětní deska.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Praha 1947,S.45.;.

Vinary u Přerova (n. Přerov)

Studoval v Přerově, stř. školu v Lipníku a Brně. Poté u prof. Viléma Blažka. Po r. 1945 stud. hudební vědu a estetiku FFMU Brno, u prof. Štědroně. 1949 – 1951 referent pro hud. vědu ve Slezském ústavu v Opavě, od 1958 prac. v KVM Hradec Králové, poté ředitel okr. muzea v Rychnově nad Kněžnou. Od června 1963 ve Vlastivěd. muzeu v Šumperku, ved. společenskovědního odd. V březnu 1968 přešel do Brna, kde prac. na VŠZ. Přispíval do Hudebních rozhledů a čas. Opus musicum.

Severní Morava.Šumperk 1970, sv.20, S.77–78.(foto).;.

V r. 1981 absolvoval FFUP Olomouc, publikuje ve vědeckých sbornících FFUP, v ročenkách Okres. archivu v Olomouci a ve Zprávách KVMO Olomouc. Ved. odd. památek v Olomouci. Žije a pracuje v Olomouci. .

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989.;.

Na olomoucké scéně působila v letech 1935–1963.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.58.;.

Rozená Randsdorfová. Od r. 1958 bydlela v Rakovníku a v r. 1980 se přestěhovala do Olomouce. Od r. 1986 žije v Praze a často se vrací do Olomouce, kde žila její 88 letá maminka. Pracovala řadu let jako volná novinářka. Spolupracovala také s Čs. rozhlasem a s Union internationale de la Marionnette. Získala novinářské ceny za publicistickou činnost, ocenění za původní rozhlasovou dramatickou tvorbu a ocenění v soutěži Nejkrásnější kniha roku 1996. Řada rozhlasových pohádek poro mateřské školy, nedělní pohádky i krátké pohádkové příběhy na dobrou noc Jaroslavy Pechové jsou zařazeny ve Zlatém fondu Čs. rozhlasu. Ve své tvorbě se stále navrací do kraje dětství – na Rakovnicko a Křivoklátsko. Pro děti a mládež napsala knihy Pohádky na draka, O Perejdovi, O vykutáleném Melichárkovi, Když uteče drak, Strašuláci, Pohádky z mechového lesa, Pohádky ze stříbrné tůně, České pohádky, Čáry máry Bublifuk a leporela Hurá, jdeme do světa, Ukaž mi ovečku a Kapr přes palubu. Její básničky pro nejmenší doplnily také mnohé omalovánky “pro praváky” i “ pro leváky” vydávané Nakladatelství Laguna.

V jejích knížkách ožívají skřítci, víly, vodníci, obři, hejkalové, plavajzníci, polednice, louženice a další postavičky z pohádkového světa. Pohádkové knihy plné osobité poetiky, spravedlnosti, humoru a upřímnosti jsou vždy bohatě ilustrovány předními ilustrátory, např. Zdenou Krejčovou, Editou Plickovou, Evou Sýkorovou.

Píše také poezii, převážně intimní, rellexivní lyriku. Napsala básnické sbírky Láskám všem, Modré z nebe, Rajská zahrada, Na konci nekonečna, Střípky zázraků a Ostrov naděje. Knížečky vázané v barevném francouzském sametu se stříbrnou či zlatou ražbou na obálce umocnila svými ilustracemi akademická malířka Inka Delevová. Zatím poslední básnickou sbírku Toulky v nalezeném čase autorka věnovala milované řece Berounce, která se mnohokrát klikatila jejím dětství. Knížku doplnil svými fotografiemi Milan Richtermoc.

U příležitosti 7O. výročí narození spisovatele Oty Pavla vydala úspěšnou knihu Zpáteční lístek do posledního ráje Oty Pavla, která doposud vyšla již v pěti vydáních. Spisovatelka v ní s neobyčejným taktem, citem a pronikavou vnímavostí dovedla oživit atmosféru kolem tohoto prozaika a kolem lidí, s nimiž se na své krátké životní cestě potkal. Publikaci doprovázejí fotografie Milana Richtermoce. Poslední knihu ilistrovanou kreslířem a karikaturistou Karlem Klosem pojmenovala příznačně …ÚSMĚV PROSÍM… neboť čtenáře dvacet osm humorných povídek zaručeně rozveselí.

Je také autorkou jedenácti Hrníčkových kuchařek: 1. Vaříme a pečeme bez vážení, 2. Pečeme bez vážení, 3. Ovocné moučníky bez vážení, 4. Pečeme na Vánoce bez vážení, 5. Maso které šetří kapsu, 6. Hubneme nad plným talířem, 7. Vaříme a pečeme v horkovzdušné troubě, 8. Najrychlejší moučníky, 9. Pro chataře a chalupáře, 10. Půlhodinka pouhá, 11. První kroky v kuchyni

Členství v institucích: člen Obce spisovatelů ČR, Severočeského klubu spisovatelů a Syndikátu novinářů ČR.

Pechová, Jaroslava: Zpáteční lístek do posledního ráje Oty Pavla. Laguna, Praha 2000.(obálka knihy). Smíšek,Zdeněk: Jaroslava Pechová má i byt usměvavý.In: Dům a bydlení. Středeční příloha .Právo č.30, 7.8.2013. S.4–7. (foto) Galerie rodáků a nejen jich. 20.3.2014 /hš. http://www.databazeknih.cz/…pechova-3835

Narozena v Petrovicích (u Rakovníka).

Působill na Slovanském gymnáziu v Olomouci od r. 1935–1938, kdy v srpnu při pokusech v přírodověd. kabinetě zemřel;

Šindlerová, Věra: Prof. Karel Pechoč, demokrat a humanista. In.: Středisko, sborník VSMO, 70–71, 1987–88, S. 20–21;Símě hořčičné. Olomouc 1947, S. 206–207. ;Kunc, J. : Kdy zemřeli. . . ? Praha 1962, S. 200. ;.

Studoval v Kroměříži a Brně. Sbíral lidové písně a říkadla. V Brně vydal vlastním nákladem 245 nasbíraných písní. Působil jako učitel. Spolupracoval s F. Bartošem.

Fric, O.: Vývoj hudební kultury. Brno 1963.S.78.;

Narozen ve Vrahovicích (n. Prostějov-Vrahovice).

V roce 1959 absolvoval SGO a v r. 1964 LF UP. Poté do r. 1969 obvodní stomatolog na poliklinice v Hranicích a pak ve FN v Olomouci. Od r. 1990 přednosta Kliniky ústní, čelistní a obličejové chirurgie v Olomouci, proděkan LFUP pro záležitosti studia stomatologie.

Dopis z Kliniky tělovýchovného lékařství I.P. Pavlova 6, Olomouc od doc. MUDr. Heleny Vizinové,CSc. ze dne 2.1.1997. V sýpkách ducha. Olomouc 1992.S.193. Seznam LF UP Olomouc 1995. S. 27. Kdo je kdo v ČR na přelomu 20. století. Praha 1998.S.448.

univ. prof. MUDr. Jindřich Pazdera, CSc.

Vystudoval Zemědělskou technickou školu v Přerově, agronomii na Vysoké škole zemědělské v Praze (1960). Pracoval jako agronom, učitel fyziky, kontrolor, turistický průvodce, ministerský úředník. Z díla: Svlékání pomerančů.

Machala, L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy.Olomouc 1996. S119.;