Osobnosti Moravy.eu

R.1950–1952 v Plzni zpíval baryton a přeškolil se na tenor, poté do r. 1954 v armádní opeře, 1955–1958 v Liberci, od 23.7.1958 v DOS Olomouc.Manžel Zdeny Talpové.Věnoval se též moderní písnové tvorbě.

Přehled činnosti čs.divadel.Praha 1958.S.96.; ČSHS.I.Praha 1963.S.298.;. Janota, D. – Kučera, J.P. : Malá encyklopedie české opery. Praha 1999.;

V letech 1939–1945 vedoucí výroby Slaviamotor Napajedla.V roce 1947 absolvoval strojírenské inženýrství VUT v Brně. V období 1948 – 1950 konstruktér VŠT Brno, 1950 – 1977 na VUT Brno. Absolvoval řadu studijních pobytů a stáží v zahraničí Evropa, Amerika, Asie, člen svět. federace vědec. pracovníků. Vyznamenán Řádem práce 1974, 1980 a 1985 stříbrná a zlatá Křižíkova medaile. Od r. 1989 člen koresp. ČSAV. Autor 67 publikací a projektů.

ČBS.Praha 1992.S.133.;Kdo je kdo 1991/1992.I.Praha 1991.S.184 – 185.;.

Narozena v Ostravě – Hrušov. Působila v Moravské filharmonii Olomouc, kde hrála první housle od 1.7.1949 – 1.8.1952.

Kartotéka členů Moravské filharmonie Olomouc.

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval v roce 1938. Po vysokoškolských studiích působil od roku 1958 na Katedře očního lékařství LF UP. Doc. MUDr. Vladimír Dvořák, CSc. odcházel do důchodu v roce 1987.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973. S. 321.; Za kým s kytkou. In: Pacemaker, 2, 1989, č.11. S. 8.;

Varhaník a zpěvák-basista. Hudbě se vzdělal u svého bratra Jana Dusíka v Čáslavi a byl varhaníkem na Svatém Kopečku (n.m.č. města Olomouce) do r. 1784. Poté v Dubu, Dlouhé Loučce, kantorem ve Velké Bíteši, Pyšelu a Mohelně. Zakladatelem moravské větve Dusíků.

Československý hudební slovník 1. díl. Praha 1963. S.273.

Vystudoval gymnázium a učitelský ústav v Brně. Učil ve Sloupnici, Krumpachu, Skaličce, Písařově, Jedlí ad. Během první svět. války odešel na frontu a vstoupil do čs. legií. Po válce působí ve Vikýřovicích. 1921 je povolán do Šumperka řízením českého národního školství. Působil jako člen městské rady a okresního zastupitelstva, v Národní jednotě ad. Psal do denního tisku. Od roku 1933 působil ve Znojmě. Po Mnichovu pracoval v Brně v továrnách, kde se zapojil do odboje. 1943 zatčen a vězněn. Po válce se vrací do Znojma a v důchodu se věnuje práci muzejní.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.36–38.;

Krumpach (n. místní část Zábřehu) Skalička (n.m.část Zábřehu)

Studoval gymnázium v Litovli, pak studoval FFUK v Praze obor čeština němčina. Působil v Břeclavi a ve Šternberku, od r. 1938 působil v Přerově, pak v Hranicích a Lipníku. Působil v ochotnickém divadle. Psal dramata, romány, pohádky pro děti, rozhlasové hry.

Osmdesát let gymnázia J.Opletala v Litovli.Litovel 1981.S.195.; .

Od r.1922 žil a působil v Přerově, první básně vyšly vl.n.r.1927; Autor studií=„Vincenc Vavra, životopisec B.Němcové“/1934/, „Dějiny státního převratu r.1918 v Přerově“, příspěvky v deníku Haná-mutace Obzoru od r.1929;

Z díla: Středomoravský kraj. Přerov a soudní okres přerovský. Přerov, Strojil 1940. Biografie: Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov;.

V roce 1951 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. V letech 1952–1957 studoval
na Filozofickou fakultu MU v Brně, archeologii a etnografii. Absolvoval jako promovaný historik. Doktorát v r. 1967. V období let 1957–1969 pracoval v Oblastním muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně, kde redigoval sborníky Pravěk východní Moravy a vytvořil expozici Pravěk východní Moravy na hradě v Malenovicích. V letech 1969–96 působil ve Vlastivědném muzeu Olomouc, kde vedl průzkum dómského návrší v Olomouci. Z terenních prací na nichž pracoval je významný výzkum popelnicového pole v Nehradicích, průzkum slovanských mohyl na Slavičínsku a opevněná sídliště z doby popelnicových polí na Moravě. Je autorem práce Osídlení Moravy lidem kultury podolské, práce Osídlení východní Moravy lužických popelnicových polí, tří monografií a cca 150 statí a článků v odborném tisku. V roce 2008 vydal vynikající publikaci " Olomoucká archeologie a její proměny". V roce 2011 převzal Cenu města Olomouce.

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium, 2000.S.224.; Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 137–138.; Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S.79. www.ValaskeAtheny.cz

Studoval na brněnské konzervatoři housle a skladbu. Působil v Hustopečích, Prešově na učitelském ústavu, ve Valašském Meziříčí. 1937–1948 a Tišnově. Jako sbormistr obnovil činnost mužského pěveckého sboru Beseda ve Valašském Meziříčí. Je autorem studie Škola sborového zpěvu.

Fabián,J. – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Valašské Meziříčí 2009. S.75–76.;

Zemřel v Olšanech (u Prostějova).

Moravské osobnosti umění a kultury REGO/SVKOL;.

Rodák z Olomoucka. Vědecky a pedagogicky působí na Masarykově univerzitě v Brně.

Kdo je kdo 1994–1995. Praha 1994. S.93.

Maturoval na gymnáziu v Litovli, poté se přihlásil u biskupa Gorazda jako kandidát kněžství, po školení v církevním ústředí byl vysvěcen pro pravoslavnou obec v Přerově. V r. 1938 odejel do Prahy na pokyn biskupa Gorazda. Zapojil se do protifašistického odboje. Za Heydrichiády byl popraven. Měl dvě dcery Olgu a Taťánu.

Velký čin malé církve.Praha 1948.(fotopor­tét).;.

Spolupracoval s olomouckým botanikem prof.Fr.Polívkou. Působil jako farář v Horní Lhotě .Uveřejnil básně v časopise Muzeum;Obzor;Vlast.

Český slovník bohovědný.III.Praha 1926, S.311.;

Bratr Jana Čepa. Absolvoval gymnázium v Litovli, kde maturoval r. 1927, poté stud. FFUK Praha, obor latina, francouzština/abs. 1933/, 1931–32 stud. v Římě jako stipendista romanistiku a archeologii. 1934–35 půs. jako středoškolský prof. v Šumperku, 1937–45 v Nymburce, bydlel v Poděbradech, 1945–70 v Praze. Překlady z francouštiny, španělštiny, italštiny. Pohřben v Cholině.

Lexikon české literatury.I.Praha Academia 1985,S.437.;. Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. CD-R. 2008.

V letech 1973–1977 studoval DAMU v Praze, v roce 1978 pracoval v ČT Ostrava, ale z politických důvodů musel odejít a mohl pracovat pouze v rozhlase a v oblastních divadlech : Ostrava, Opava, Český Těšín, 6 sezón v Olomouci, Pardubice, Ústí nad Labem, Kladno a od r. 2006 v Městských divadlech pražských. V letech 1990–1992 poslanec ČNR. Proslavil se též dabingem, kdy namluvil kocoura Garfielda. Slavný moderátor soutěže TV Nova Milionář.

cs.wikipedie

Za 2. svět. války se seznámil s ing. Františkem Čechem(1898 – 1951) a od té doby spolupracoval s hejčínským souborem Kašpárkova říše. Psal pro něj hry, navrhoval dekorace a loutky. Např. Hračky na cestách. P. , Orbis 1953. (loutk. hra, měla premiéru v loutkovém divadle KŘ v Olomouci – Hejčíně 18. 3. 1951. Ostrov splněných přání. P. , Orbis 1959 , napsána pro soubor KŘ. ad.

Holešovský, F.: Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládež.Praha 1989.S.56–58.;Kolár, E.: Úvod (o přátelství s F.Čechem a vzniku spolupráce).In: Cinybulk, V.: Ostrov splněných přání.Praha 1959.S.5 – 10.;.

Přátelil se s Ing. Františkem Čechem v období 1940–1945. Spolupracovník Čechovy Olomouce, festivalu amatérských loutkových souborů.

Holešovský, Fr.: Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládež.Praha, Albatros 1989.S.56–58.;. Ilustrovaná encyklopedie.1­.díl.Praha 1995, S.197.

V roce 1958 maturovala na SGO jako Hornová. Poté studovala Pedagogickou a Filozofickou fakultu UP, obor český jazyk a dějepis. Učitelskou dráhu začala ve Šternberku a poté učila v Bohuňovicích. Po listopadu 1989 byla jmenována ředitelkou ZŠ Zeyerova ul. v Olomouci. Věnovala se metodice vyučování a řadu let byla členkou kabinetu jazyka českého v Okresním pedagogickém středisku a v Středisku informatiky a služeb škole. Od r. 1990 se věnuje publicistice. Píše zprávy, komentáře, recenze. Užívá šifry: -cet-, -hor-, -ez-. Užívá též literární pseudonym Zielinská Eva. Na stránkách týdeníku Hanácký kurýr (1994–1995) publikovala cyklus 22 fejetonů ze společnosti pod jednotným názvem " hanácké bulvár". Dlouhodobě pracuje ve výboru Literární sekce VSMO (od r. 1984).

Kolář, B.: Literární sekce Vlastivědné společnosti muzejní 1984–1998. Sborník. Olomouc 1998. S. 19–20. ; Slovanské gymnázium literární. Olomouc,Danal 2000. S. 268–269.;

V roce 1950 maturoval na gymnáziu ve Zlíně. Poté studoval 1950–1955 FF UP v Olomouci obor historie, latina. 1955–1958 pracoval v Krajském vlastivědném muzeu ve Zlíně a 1958–1963 z politických a náboženských důvodů vyhozen z muzea, vyšetřován StB a pracoval v Hodonínské cihelně v Malenovicích. Od ledna 1963-prosinec 1992 ředitelem Okresního archivu v Přerově. Autor článků a zpráv do regionálního tisku, autor regionálních publikací. Od r.1976 úzká spolupráce s okresní knihovnou v Olomouci na regionálním kalendáři. Od 1.1.1993 vedoucí odborný archivář, od r. 1994 v archivu olomouckého arcibiskupství. V letech 1990–2006 působil na Cyrilometodějské teologické fakultě UP a v letech 2000–2003 Doc.PhDr. Vojtěch Cekota proděkanem fakulty. V roce 2003 habilitace na FFUP v oboru české dějiny. Po celý život publikoval v médiích, v odborných sbornících, zejména témata z oboru historie a archivnictví. Je autorem nebo spoluautorem několika publikací. Z rozsáhlejších prací lze uvést Dějiny města Přerova, Dějiny požární ochrany okresu Přerov, Dějiny Spytihněvi. Napsal přes 300 odborných i populárně odborných článků a studií. Vystupoval na vědeckých i odborných sympoziích seminářích a konferencích, pravidelně se zúčastňoval komeniologických sympozií v Uherském Brodě. V r. 2006 odešel do důchodu, ale stále spolupracoval s teologickou fakultou. V r. 2010 dostal medaili ministra vnitra ČR Za zásluhy o české archivnictví.

Cekota, V. : Přehled pramenů k dějinám školství na Moravě v okresních archivech. In: Sborník k dějinám moravského školství. Přerov, Vlast. ústav 1967.; /FH/Archivář-jubilant. Moravskoslezský den, 1990, 9. 11. S. 5; Sborník SOKA Přerov 1993. S. 39. ,bibliografie prací V. Cekoty, S. 85 –99. ;. Hoffmanová, J.: Biografický slovník archivářů českých zemí. Praha, Libri 2000. S.112.; Fišmistrová, Věra: Životní jubileum doc. PhDr. Vojtěcha Cekoty. Sborník SOKA Přerov 18 (2010).S. 254–255. Parma, Tomáš: Nekrolog Vojtěcha Cekoty. Studia Theologica 19, č.14, zima 2017. S.319–322.

Narozen v Hodolanech u Olomouce.

Abs. SG 1909 v Olomouci, výpravčí v Brodku, za 1. svět. války raněn na frontě v Karpatech po válce pracoval na ředitelství st. drah až do r. 1942. Za 2. svět. války vězněn gestapem. Činný ve VSMO.

ČVSMO, 1946, S. 448. /foto/;.

Narozen v Pouchově (n.m.č. města Hradec Králové). Od r. 1948 v Olomouci, krátce u L.Šlapety, později na MěstNV, stavební úřad.1949 v o­lomouc.Stavopro­jektu, kde zač.50.let zakládá asanační skupinu /Hynek, Škamrada/ a stává se jejím vedoucím.Poté pracuje v Pozemních stavbách v Olomouci, v Chemoprojektu Přerov a v DRUPOS Olomouc.V kontextu poválečné architektury výrazná osobnost.Orientace na památkovou obnovu. Realizace: Rekonstrukce domu rozhlas.studia a kavárny Opera, Horní nám.1947, rekonstrukce obyt.domů Žerotínovo nám.4, 5, 8, 9./1950–53/, rekonstrukce muzea 1953–58, rekonstr.zámec­.arkád Velké Losiny, rekonstrukce Okr.knihovny 1969.;svateb.síň Domašov nad B.1982 ad.

Zatloukal, P. : Olomoučtí architekti 20. století. ZKVU 1984, č. 229, S. 18–19. ;Architektura ČSR, 10. 1951, S. 176–179. ;. Majerek, Bedřich: 40 let architektury v Severomoravském kraji v práci členů Svazu českých architektů. Ostrava 1985.; Čtvrtá členská výstava. Olomouc, Dům umění. 1953.;

Absolvoval SG Olomouc r. 1942; Poté studoval MU Brno obor farmacie, na LF UP mikrobiologii a organickou chemii a na UK v Praze obor hygiena. Promován PhMr (1947), RNDr. (1950), MUDr. (1955) a CSc. (1966). V letech 1947–1948 odborným asistentem u prof. Kabelíka na UP v Olomouci a poté na LFUK Praha. Od r. 1958 jako krajský hygienik, 1970 musel zaměstnání opustit a pracoval na OHES Prostějov do r. 1989. Autor vědec. prací a článků v odbor. tisku. V dubnu 1990 zvolen prezidentem ČSČK. Tuto funkci vykonával do rozpadu Československa.

Osobní sdělení;Foto v galerii SG Olomouc.

O archeologii se zajímal již při studiu FFMU v Brně. Pracovník VMO, autor prací z historie Olomoucka a širšího regionu Hané. Autor na 700 odborných článků ve vlastivědném tisku. a odborném tisku ( Zprávy KVMO, Zprávy SLUKO, Archeologické rozhledy, VVM, Přehled výzkumů aj. Velký znalec církevní heraldiky. Archeologické průzkumy vykonával v obcích: Bolelouc (n.m.č. Dub nad Moravou), Dolany, Hněvotín, Nenakonice (n.m.č. Věrovany), Jívová. CMO in memoriam.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.36.; Michna, P.: Minulý týden zemřel olomoucký historik Václav Burian. In Hanácký den, č.165, 26.9.1998, S.5. Sklenář,Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha Libri 2005. S.102–103.; Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc VSMO 2008. S.61–69.;

Absolv. FF UP, obor polština a němčina. Novinář: (HN, Stráž lidu, Zpravodaj OF OL), redaktor, recenzent, politický komentátor, překladatel z polštiny. Zabývá se česko-polskými. vztahy, současnou básnickou tvorbou, židovskou kulturou i mezinárodní politikou. Stál u zrodu lit. časopisu Scriptum, sborník pro literaturu, umění a život, zde vychází i současná polská lit. v překladech. Jeho překlady se objevily ve sborníku Světová lit. Publikuje v časopisech: Mosty, Nová přítomnost, Host, Literární noviny, Tvar. V letech 1995–97 působil v naklad. Votobia a v r. 1999 založil v Olomouci s.r.o. nakladatelství Burian-Tichák, které se uvedlo autobiogr.knihou Vlasty Chramostové. V r. 2001 byl oceněn za novinářskou činnost Cenou Ferdinanda Peroutky. Vydavatel periodika Listy, spolu s T. Tichákem. Zemřel na služební cestě ve Vídni, kde měl uvádět výstavu. Náhle zemřel. Pohřeb se konal 18.10.2014 v O­lomouci. Od roku 2016 je na jeho počest udělována Cena Václava Buriana. Václav Burian, jehož jméno cena nese, byl český polonista, překladatel, básník, vydavatel a redaktor dvouměsíčníku Listy. Své první překlady a texty publikoval v samizdatu. V osmdesátých letech vydával olomoucký samizdatový časopis Ječmínek. Původně československý exilový časopis Listy vydával spolu s Tomášem Tichákem od roku 2003. Za svůj vztah k polskému disidentu byl v červnu 2014 oceněn na pražské ambasádě Polské republiky Medailí vděčnosti Evropského centra solidarity v Gdaňsku.

Osobní a písemné sdělení. Parte (foto Vladislava Galgonka).