Komplexní
Poznámka k možnostem vyhledávání: Možnost vyhledávání může být číslem, datem, výčtem nebo textem. V závislosti na tom se přizpůsobují i možnosti, které můžete u daného pole zvolit. Kupříkladu pro text nemají možnosti „větší“ či „menší“ smysl, ty jsou tedy pro text zakázány. Logický vztah mezi jednotlivými požadavky, které zadáte do vstupních polí, se také uzpůsobuje typu dané možnosti. Budete-li mít vztah „nebo“ mezi možnostmi typu datum, automaticky se předpokládá, že u data je požadována rovnost a u textu „obsažení“ daného textu (u textů lze zvolit i možnost přesné shody, u té se uvažuje mezi jednotlivými poli vztah „nebo“). Také pamatujte, že přesná shodaje je, samozřejmě z důvodů zvýšení přesnosti a rychlosti, vyžadována i u výčtových položek, se správným zápisem vám pomůže „našeptávač“.
Řadit dle: | Příjmení | Jméno | Datum narození | Datum úmrtí | Místo narození | Místo úmrtí | Uspořádat: |
|
|
||||||
Místo narození: | Uničov | |||||
Anotace: |
Založen Vlastivědný kroužek v Uničově. Ćinnost kroužku zajišťoval dr. Tomáš Soušek. |
|||||
Zdroj: |
Uničovský zpravodaj, č.2, 27.1..2005. S.5. |
|
||||||
Místo narození: | Uničov | |||||
Anotace: |
Na frekvenci 99, 6 MHz začala dne 1. února 1993 oficiálně vysílat nová soukromá stanice RUBI se sídlem v Uničově. Signál radia lze zachytit v devíti moravských okresech, včetně olomouckého. |
|||||
Zdroj: |
Puls, r.3, č.13, 2.2.1993, S.1. |
|
||||||
Místo narození: | Uničov | |||||
Anotace: |
Dne 12. září 1983 se konalo slavnostní otevření koncertní síně po rekonstrukci minoritského kostela v Uničově. Projektantem byl olomoucký architekt a scénograf Jiří Procházka. |
|||||
Zdroj: |
Kolář, B.: Uničov město-hudby. In: Rok na Hané 1997. Olomouc, Hanácké noviny 1997, S.28. |
|
||||||
Místo narození: | Uničov | |||||
Anotace: |
V Uničově dokončena výstavba kina. |
|||||
Zdroj: |
Uničovský zpravodaj, č.2, 27.1..2005. S.5. |
|
||||||
Místo narození: | Ústí nad Orlicí | |||||
Místa pobytu: | Hradec Králové, Lutín, Olomouc, Velký Týnec, Žamberk | |||||
Obory působení: | cestovatelka, entomolog, spisovatelka, učitelka | |||||
Anotace: |
Učitelka přírodopisu. Láska k motýlům jí dovedla na přírodovědné
gymnázium |
|||||
Zdroj: |
Ševčíková, H.: Prosincová výročí středomoravského regionu. In. Týnecké listy 2018, č.12. |
|||||
Poznámka: |
PaeDr. Milada Jančíková |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Uherské Hradiště | |||||
Místa pobytu: | Brno, Most, Prostějov, Strážnice | |||||
Obory působení: | herec, pedagog vysokoškolský | |||||
Anotace: |
Maturoval na gymnáziu ve Strážnici 1977, od r. 1978–80 působil v divadle Uher. Hradiště, 1980–82, Divadlo pracujících Most, 1982–1985 Hadivadlo Prostějov-scéna Zem. divadlo Brno, od r. 1985 HaDivadlo v Brně. Od r. 1990 pedagog herectví JAMU Brno. |
|||||
Zdroj: |
Kdo je kdo.II.1991/92.Praha 1991, S.828.;. ' |
|
||||||
Místo narození: | Uherské Hradiště | |||||
Místa pobytu: | Brno, Olomouc, Strážnice, Uherské Hradiště | |||||
Obory působení: | folklorista, vysokoškolský pedagog | |||||
Anotace: |
Od r. 1978 umělecký vedoucí hud. souboru Hradišťan a hud. sdružení Talant. Absolv. konzervatoř (housle u P. Kyncla) Brno 1979; FF UP (hudební věda, teorie kultury) Olomouc 1978; Hudeb. fak. JAMU (kompozice – A. Parsch, Z. Polárník) Brno 1995. v letech 1980–94 hud. redaktor Čs. rozhlasu Brno, od r. 1994 svobodné povolání. Absolv. řadu zahr. turné s různými soubory po zemích Evropy, Afriky, Asie, Ameriky. Na kontě má bohatou diskografii a je držitelem řady ocenění odb. kruhů i několika zlatými deskami. Spolupracuje s řadou významn. interpretů a souborů. je autorem filmové a div. hudby. |
|||||
Zdroj: |
Kdo je kdo v ČR na přelomu 20. stol. Praha 2002, S. 487–488; |
|
||||||
Místo narození: | Uherský Brod | |||||
Místa pobytu: | Brno, Litovel, Olomouc, Šternberk | |||||
Obory působení: | bibliograf, knihovník, literární historik, muzeolog, podnikatel | |||||
Anotace: |
Po studiích na SKŠ Brno pracoval v Městské knihovně v Litovli, poté v Okresní knihovně v Olomouci, kde byl vedoucí oddělení společensko-politické literatury. Dálkově vystudoval FFUP. Mezitím působil asi dva roky jako vedoucí Městské knihovny ve Šternberku. V roce 1979 odešel pracovat do Krajského vlastivědného muzea v Olomouci jako literární historik, kde se po roce 1990 stal ředitelem ( v letech 1992 – 1998 ). Od roku 1999 působí jako realitni makléř v Litovli. Bohatá publikační činnost v oblasti ikonografie měst na střední Moravě. Vypracoval ikonografickou databázi a rozsáhlé bibliografické databáze, orientované na historii a architekturu města a vesnic Moravy a českého Slezska. Bydlí v Litovli, kde mu byl vrácen v restituci dům s lékárnou U dobrého pastýře na náměstí Přemysla Otakara, kde je realitní kancelář DIMAS ( data-informace-Morava a Slezsko ), která se mj. zabývá i vydáváním regionálních tisků, kalendářů aj. |
|||||
Zdroj: |
Na www.ikonografiemoravy.cz, www.ikonografielitovle.cz, www.dimasreality.cz přehled knih a publikační činnosti PhDr. Vítězslava Kollmanna. |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Uničov | |||||
Anotace: |
V Uničově zahájena výroba ve Škodových závodech. |
|||||
Zdroj: |
Uničovský zpravodaj. č.2. 27.01.2005, S.5. ' |
|
||||||
Místo narození: | Uničov | |||||
Místa pobytu: | Brno, Olomouc | |||||
Obory působení: | básnířka, knihovnice, překladatelka, spisovatelka | |||||
Anotace: |
Rodným jménem – Dostálová. Po maturitě na gymnáziu v rodišti pokračovala ve studiu na knihovnické nástavbě v Brně, kde absolvovala v roce 1969. První kapitoly knihovnického povolání začala tvořit ve Státní vědecké knihovně v Olomouci a pokračovala v Městské knihovně Uničov. Na svém kontě má pět knih, z toho básnické sbírky: Čmáraniny I (2009); Čmáraniny 2 (2010); Volně vzlétám (2015) a letos na jaře vyšla sličná sbírka Dům duše, ilustrovaná Vladimírem Holubcem. V roce 2012 vyšly povídky s názvem Dědictví slov. V současné době připravuje autorka překlad francouzských pohádek z 19. století, kde vystupují víly, skřítkové a jiné nadpozemské bytosti. |
|||||
Zdroj: |
Ševčíková, H.: Červnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2019, červen. |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Uherské Hradiště | |||||
Místa pobytu: | Bratislava (SR), Olomouc, Vídeň (Rakousko) | |||||
Obory působení: | grafický designer, malíř, teoretik umění | |||||
Anotace: |
Abs. SVŠT Bratislavě r. 1966, v letech 1970–75 FFUP v Olomouci, doktorát z dějin umění r. 1983. Od r. 1970 účast na kolektiv. výstavách, samostatně se představil v Olomouci r. 1981, 1987, ve Vídni r. 1989. Publikuje články a studie o výtvarnících regionu, uvádí jejich tvorbu v galeriích, připravuje katalogy výstav. Zabývá se estetických dotvářením architektury. Časopisecká a knižní ilustrace. Žije a pracuje v Olomouci a ve Vídni. Je autorem více než 500 odborných textů z oblasti současného výtvarného umění. V roce 1989 stál u zrodu Unie výtvarného umění Olomoucka a podílel se na uspořádání více než 300 spolkových a individuálních výstav v Olomouci, ČR, Evropy i zámoří. Je držitelem Ceny města Olomouce 2014 v oblasti kultury. |
|||||
Zdroj: |
Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989; Zatloukal, P.: 1.soubor.výstava unie výtvar.umělců Olomoucka.Olomouc, Vlast.ústav 1991./Katalog/; …a blahopřejeme. Kdy-kde-co. Kulturní měsíčník, 2015, prosinec,S. 2. Ševčíková,Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu.Týnecké listy 2015,č.12, S.20. |
|||||
Poznámka: |
PhDr. Jiří Hastík (1983) |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Uničov | |||||
Anotace: |
Uničov byl osvobozen jednotkami 4. ukrajinského frontu. |
|||||
Zdroj: |
Uničovský zpravodaj. č.2. 27.01.2005, S.5. |
|
||||||
Místo narození: | Uničov | |||||
Místa pobytu: | Dlouhá Loučka | |||||
Obory působení: | sbormistr | |||||
Zdroj: |
Slovník českých sbormistrů. Praha 1982, II. M-Ž. |
|
||||||
Místo narození: | Uherské Hradiště | |||||
Místa pobytu: | Babice, Kudlovice, Olomouc, Praha, Uherské Hradiště | |||||
Obory působení: | ilustrátor, keramik, sochař | |||||
Anotace: |
Oldřich Vícha-ilustrace a autorské tisky (keramik, sochař, malíř, grafik, designér…, člen UNIE výtvarných umělců Olomoucka) Studoval výtvarné obory na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze u profesorů Cyrila Boudy, Rudolfa Semráda a Františka Zedníčka. Věnuje se keramice, sochařství, kresbě a výtvarným realizacím pro architekturu. Účastní se četných autorských a kolektivních výstav u nás i v zahraničí. Těžištěm Víchovy výtvarné tvorby je keramika. Vedle stovek užitých a dekorativních děl vytvořil desítky monumentálních realizací pro architekturu, z nichž mnohé mají sochařskou povahu. Intenzivně se věnuje také kresbě. Keramické i kreslířské dílo Oldřicha Víchy námětově čerpá převážně z niterných prožitků rodného kraje, jeho mimořádně bohatých a dosud živých folklorních tradic. Je jedním z mála současných umělců, kteří lidovou inspiraci zhmotňují do výrazově autentické a formálně současné podoby. Výrazným rysem Víchovy tvorby je osobité humorné ladění jeho plastických i kreslířských prací, což v plné míře uplatňuje i v ilustracích ke knize Písně malované Slováckem „Na derflanském poli…“. Studium: Střední ekonomická škola v Uherském Hradišti, Odborná preparátorská škola při Národním muzeu Praha, Karlova univ. Praha – výtvarná katedra. Člen Unie výtvarných umělců Olomouc. Realizuje medaile, plakety znaky, plastik, fontány atd. Ve volné tvorbě se věnuje malbě, grafice, ilustracím a plastice. |
|||||
Zdroj: |
. |
|
||||||
Místo narození: | Uherský Brod | |||||
Místa pobytu: | Brno, Jeseník, Olomouc, Ostrava, Šumperk, Valašské Klobouky, Vsetín, Zlín | |||||
Obory působení: | bibliografka, knihovnice, pedagog středoškolský | |||||
Anotace: |
Rozená Hábová. Po maturitě na gymnáziu ve Valašských Kloboukách studovala Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor čeština, ruština, kde absolvovala v roce 1960. Poté pracovala několik měsíců v Krajské knihovně ve Zlíně a v kulturním zařízení v Ostravě, kde také pedagogicky působila na Střední knihovnické škole. Od roku 1964 pracovala ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. V roce 1990 zastávala funkci zástupkyně ředitele a zároveň vedla oddělení katalogizace. Od roku 1998 působí v knihovně olomouckého arcibiskupství. Po roce 1990 najdeme její odborné články především v časopisech Knihovní obzor a Z knihovnické praxe. Podílela se na zpracování bibliografických soupisů, které vydávala olomoucká vědecká knihovna a ve spolupráci s Muzejní a vlastivědnou společností v Brně zpracovala knihy: Bibliografie okresů Vsetín (1991), Olomouc (1996,1997), Jeseník (2002) a Šumperk (2002). V roce 2007 vyšla knižně také rozsáhlá personální bibliografie PhDr. Víta Dohnala, CSc. (1955–2006). PhDr. Emilie Dohnalová |
|||||
Zdroj: |
Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. Ševčíková, Hana :Květnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2012, květen. http://otavinka.blog.cz/…ie-dohnalova |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Uničov | |||||
Anotace: |
Založen český fotbalový klub v Uničově. |
|
||||||
Místo narození: | Úsov | |||||
Místo úmrtí: | Praha | |||||
Místa pobytu: | Brno, Litovel, Olomouc, Praha | |||||
Obory působení: | hudební vědec, muzikolog, sběratel lidových písní | |||||
Anotace: |
Vnuk Josefa Becka (a syn Josefa Beka ml.). V Litovli vystudoval gymnázium a potom hudební vědu na FFUM v Brně. Zaměstnán byl nejprve (1957–58) v Krajském vlastivědném muzeu Olomouc, (1958–60) v Univerzitní knihovně Olomouc, (1960–62) na Vojenské akademii v Brně jako vedoucí katedry výchovy uměním a (1962–64) jako osvětový instruktor Ústředního domu armády. Trvale pak zakotvil (1964–93) v Ústavu hudební vědy ČAV Praha jako vědecký pracovník a zástupce ředitele. Současně působil (1972–90) jako externí učitel na katedře hudební vědy UK Praha, kde se v roce 1982 habilitoval na docenta a 1987 obhájil titul DrSc. Po odchodu do důchodu r.1993 učil němčinu na různých školách a externě spolupracoval se zahraničními hudebními firmami. Již během studií (1950–52) hrál ve smyčcovém triu Holoubkových žáků (Libor Fiala, Josef Bek a Ferdinand Kučera), po roce 1957 se rozšířilo na komorní soubor, kde se uplatnili Oldřich Kubíček, Bohumil Teplý, Jindřich Ludvík a jeho sestra Božena Halvová, rozená Beková . Po jeho odchodu do Prahy v roce 1962 soubor působil dál pod vedením Libora Fialy. V letech 1958–1960 podnikl terénní výzkum kramářské písně na Litovelsku, Konicku a Zábřežsku. Pro Československý hudební slovník napsal několik hesel o osobnostech litovelského hudebního regionu. Vydal knihy: Hudba XX. století (Brno 1961), Impresionismus a hudba (Praha 1964), Světová hudba XX. století (Praha 1968), byl spoluautorem a hlavním redaktorem 2. dílu Dějin české hudební kultury XX. století (Praha 1981), Hudební neoklasicismus (Praha 1982), Avantgarda (Praha 1984), Erwin Schulhoff (Hamburk 1994). Napsal více než 100 odborných statí a studií. |
|||||
Zdroj: |
Encyklopedie jazzu.3.Praha 1988.S.39.;. L.Š.: Odešel Josef Bek. Litovelské noviny. č.10.říjen 2005, S.11. Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. Litovel 2008. CD-R.; Nekrolog. Hudební rozhledy 2005. č.11. Ševčíková, Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu. Velký Týnec 2009, č.12. S.4. |
|||||
Poznámka: |
doc. PhDr. Josef BEK, DrSc. |
|
||||||
Místo narození: | Uherské Hradiště | |||||
Místa pobytu: | Brno, Kroměříž, Olomouc, Praha, Zlín | |||||
Obory působení: | kulturní pracovník, odborný publicista, podnikatel, stavební inženýr | |||||
Anotace: |
V dětství jej velmi ovlivnil strýček Arnošt Hrabal, kněz a tzv. básník lesa a spisovatel Bedřich Beneš Buchlovan, který mu natrvalo vštípil lásku ke knize.. V roce 1953 absolvoval gymnázium v rodišti a odešel studovat do Brna na Vysokou školu stavitelství. Po promoci v roce 1958 začal pracovat v Lesprojektu Kroměříž, ale brzy přešel do Zlína, kde působil v Agroprojektu. Láska ke kumštu i členství v brněnském Klubu přátel výtvarného umění pokračovala i na Hané, kde založil v roce 1974 olomouckou pobočku KPVU. Začátkem osmdesátých let se vrátil do Brna, kde pracoval v Ústavu hlavního architekta města, odkud přesídlil do Olomouce, kde trvale zakotvil. Od roku 1990 podnikal, zprvu v cestovním ruchu (vlastní CK OL Tour, od roku 1994 v kultuře. Založil Agenturu Rytíři ze Sovince, která patří mezi nestátní neziskové organizace Olomouckého kraje.Pořádá pravidelná kulturní setkání s umělci v zajímavých objektech měst a to jak pro dospělé, tak i pro základní školy nejen v Olomouci, ale i v Prostějově, Šumperku a dalších místech střední Moravy. Zpracovával katalogy výstav, pěstoval kaktusy, skalničky, sbíral ex libris, publikoval v klubech Orchis a Astrouhytum, psal do periodik AZET a Živa, časopisu Knižní značka a do kulturního měsíčníku Kdy-kde-co. V roce 1991 založil v Olomouci spolu s Alešem Přichystalem Hanácký dýmkařský klub, který byl oficielně s náležitými stanovami zapsán na Ministerstvu vnitra v roce 1995. Stal se jeho prezidentem a od roku 1997 je tajemníkem Asociace dýmkařských klubů ČR. Průběžně publikuje v občasníku pro přátele dýmkařského kouře Kalumet. V roce 1994 se stal členem O.S. Československá napoleonská společnost se sídlem v Brně a aktivním vojákem 8. regimentu francouzských vojáků. O deset let později vstoupil do České společnosti Sherlocka Holmese se sídlem v Praze. |
|||||
Zdroj: |
Fabián, Josef – Ševčíková, Hana: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí. 2009. S.57. Ševčíková, H,: Listopadová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2009, č.11.S.5.; |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Uherské Hradiště | |||||
Místa pobytu: | Brno, New York (USA), Olomouc, Opava, Ottava (Kanada), Praha, Zlín | |||||
Obory působení: | kameraman, pianista, spisovatel | |||||
Anotace: |
Vyrůstal v rodině finančního úředníka. Navštěvoval gymnázium v Uherském Hradišti (1943–50), z něhož byl v septimě pro kázeňský přestupek vyloučen. Rok pracoval jako dělník a středoškolské vzdělání dokončil na dvanáctileté střední škole v Gottwaldově (Zlíně, maturita 1953). Působil jako pianista v různých jazzových kapelách. Po dvouleté vojenské službě v Opavě (1953–55) začal studovat na Hygienické a Lékařské fakultě v Brně a Praze (1955–57), pak vystřídal několik zaměstnání (skladník, horník). Od 1959 pracoval jako osvětlovač v Čs. televizi, 1961–63 absolvoval dvouletou večerní školu FAMU a 1963 se stal televizním kameramanem. Stejné povolání vykonával i v kanadském exilu, do něhož odešel v říjnu 1968. Žije v Ottawě, kde od 1979 spolupracuje s místní televizí a rozhlasem a věnuje se literární činnosti. Povídky začal Klobouk psát již na konci 50. let, publikovat však začal až v exilu: česky v Proměnách (New York), v překladech v kanadských a severoamerických časopisech, mj. Chicago Review, Stories, Partisan Review (oba Boston), Artful Dodge (Wooster, Ohio), jakož i ve Švýcarsku a na Novém Zélandě. Časopis Tvar otiskl 1997 v příloze Tvary č. 19 jeho rozhlasovou hru Andrea a prózu Oslava mých jednašedesátých narozenin. V Čechách byly uvedeny rozhlasové hry Dva někdy někde (1964) a Erupce (1968), další byly realizovány v SRN (Způsoby mých bližních, 1969; Ještě jednou na Coney Island, 1985; Dýchání, 1987) a v Kanadě (Zabijáci, 1971; Linda, 1972; Ptáci, 1972; Blázen a smyčcové kvarteto, 1972, v Českém rozhlase 1993). Kloboukova první větší próza Jazz II. Parents je situována na Moravu 40. let. V příběhu manželské krize viděné očima dospívající dcery autor usiloval o formu „jazzové literatury“, která vychází z mozaiky jednotlivých vypravěčských sekvencí. Ke světu gymnazijních studentů se pak Klobouk vrátil v próze Jazz I. Po válce. Vylíčil v ní atmosféru roku 1951 na střední Moravě s důrazem na jazykovou expresi a na bizarní protiklady mezi groteskností nové politické reality a spontaneitou jinošské psychiky. Odlišnou poetiku mají texty ze sbírky Návrat domů a jiné povídky, ve které převládají polohy hororu, obrazy traumatických stavů, komunikační destrukce, jakož i motivy absurdity, katastrofické vize civilizace a emigrantské reflexe. Autor zde zpravidla preferuje metodu vnitřního dialogu a klade důraz na psychologickou atmosféru. Do severoamerického prostředí Klobouk zasadil román Můj život s Blondie, humoristické vylíčení kultu hvězdiček populární hudby, promítnutého do protikladu životního snu a úzkostného lpění na každodenních rituálech. Autorovy básnické texty z let 1964–84 jsou soustředěny v souboru Hudba po půlnoci. Spojuje je užití hudebních motivů, zpovědní intonace verše a retrospektivní návraty do krajiny dětství. – Kloboukova rozhlasová, jazykově i tvárně důmyslně vystavěná psychodramata (využívající často postupů asociativního řetězení myšlenek, návratnost motivů, variace, cézury apod.) tematizují v různých obměnách především bezútěšnou banalitu lidské existence, absenci (nejen mravní) sebereflexe a neschopnost hrdinů navázat jakýkoli smysluplný dialog či plnohodnotný vztah, přičemž žánrově oscilují mezi prvky tragickými, komickými a absurdními (Dva někdy někde, Způsoby mých bližních, Erupce, Zabijáci, Rodinný portrét, Ještě jednou na Coney Island, Andrea). Ve hře Setkání v Kanadě se autor vrátil k problematice emigrace a hledání nové identity. – Antikomunistický manifest (napsán 1975) je nesmlouvavou esejisticko-beletristickou filipikou proti ideologii komunismu, kterou chtěl Klobouk poukázat na nebezpečí infiltrace této ideologie do západních společností. BIBLIOGRAFIE Beletrie: Jazz II. Parents (angl., P, Ottawa 1979); Návrat domů a jiné povídky (Zürich 1979; česky: 1990); Jazz I. Po válce (P, Eggenfelden 1983; přeprac. s tit. Kdo stoupá do schodů, 2006); Můj život s Blondie (R 1993); Hudba po půlnoci (BB 1994); Winfield, Linda, Obležené město (PP a rozhl. hra, 1995, z angl. originálu přeložili L. a R. Pellarovi); Rozhlasové hry 1, 2 (1996, 1998; svazek 1 obsahuje: Dva někdy někde, Způsoby mých bližních, Erupce, Zabijáci, Blázen a smyčcové kvinteto, Ještě jednou na Coney Island; svazek 2 obsahuje: Setkání v Kanadě, Dýchání, Rodinný portrét, Andrea, Linda); Protikomunistický manifest (E 1997). |
|||||
Zdroj: |
Bráblík, F.: Předmluva, in J. K., Rozhlasové hry 1 (1996); Exner, M.:
Doslov, tamtéž; týž: Doslov, in J. K., |
|||||
Poznámka: |
V Olomouci v Okresní knihovně Olomouci, duben 1995.Hostem Literární kavárny, uváděl Richard Pogoda. |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Uherský Ostroh | |||||
Místa pobytu: | Brno, Loštice, Mohelnice, Olomouc | |||||
Obory působení: | sportovec | |||||
Anotace: |
Začínal v rodišti ve Viktorii r. 1937–1946, poté Slavoj Loštice do r. 1948, Spartak Mohelnice 1948–1951, pak poprvé na zimním stadionu Kr. Pole Brno. Od r. 1967 – 1970 trenér ZKL Brno, poté v MDS Olomouc 1970–1972, pak Švýcarsko. Říkalo se mu „profesor hokeje“. Mistr sportu 1959, ZMS 1961. ; |
|||||
Zdroj: |
Gut, K.: Malá encyklopedie ledního hokeje.Praha, Olympia 1986.S.458– 459./foto/;. |
|
||||||
Místo narození: | Ústí nad Orlicí | |||||
Místa pobytu: | Olomouc | |||||
Obory působení: | hudebník | |||||
Anotace: |
Hráč na housle I. (tutti). |
|||||
Zdroj: |
Kartotéka členů MFO. |
|
||||||
Místo narození: | Uherský Ostroh | |||||
Místo úmrtí: | Olomouc | |||||
Místa pobytu: | Bratislava (SR), Brno, Kyjev (Rusko), Lipsko (Německo), Olomouc, Strážnice, Uherský Brod, Zábřeh | |||||
Obory působení: | hudební vědec, skladatel, varhanolog, vysokoškolský pedagog | |||||
Anotace: |
Studoval gymnázium ve Strážnici, hudební výchovu a vědu na Filozofické fakultě univerzity v Brně, hru na klavír na brněnské konzervatoři a souběžně skladbu u J.Kunce a J.Schreibra. V letech 1950–54 učil na hudebních školách v Uherském Hradišti a v Zábřehu.. Krátce také působil v olomoucké posádkové hudbě. Poté získal doktorát filozofie na MU v Brně. Absolvoval roční stáž na Státní konzervatoři P.I.Čajkovského v Kyjevě a několik studijních pobytů v muzeu hud. nástrojů na univerzitě v Lipsku. V r. 1979 habilitoval na univerzitě v Bratislavě. V letech 1962–92 učil na Katedře hudební výchovy UP v Olomouci. Zaměřoval se na oblast moravského varhanářství. věnoval se stavbě varhan, hře na varhany a historii moravského varhanářství, zasloužil se mj.o obnovu barokních Halbichových varhan z r. 1730 v chrámu Panny Marie Sněžné.. Byl také úspěšný hudební skladatel. |
|||||
Zdroj: |
V.S.: Hudební vědec, pedagog, skladatel Zdeněk Fridrich.=ZVSMO 1982, č.17–18.S.33–34./fotografie/.; Olomoucké listy, 5.9. 2002., |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Úsov | |||||
Místo úmrtí: | Mohelnice | |||||
Místa pobytu: | Líšnice, Loštice, Moravičany, Palonín, Šumperk | |||||
Obory působení: | archeolog amatér, frézař | |||||
Anotace: |
Od mládí projevoval zájem o archeologickou historii svého rodiště. V roce 1951 se přestěhoval do Mohelnice, kde pracoval v podniku MEZ (dnes Siemnes) jako frézař. Ve volném čase se jeho koníček ještě více projevil. Začal spolupracovat s významnými archeology. V Mohelnici spolupracoval v letech 1953–1971 s PhDr. Rudolfem Tichým, CSc. (1924–1993), poté od r. 1959 s PhDr. Jindrou Nekvasilem, CSc. (1926–2009) v Moravičanech a od r. 1969 s Dr. Vladimírem Gošem v Lošticích. Zachraňoval nálezy na Mohelnicku, objevil řadu lokalit a podílel se na vzniku muzejní expozice v mohelnickém muzeu. V první polovině devadesátých let , již nemocen se pustil do archeologického průzkumu kostela Všech svatých ve Vyšehorkách (n.m.č. Líšnice), který zakončil odbornou studií. Všechny sběry vykonával ve volném čase a bez nároku na jakoukoliv odměnu. Spolupracoval s odborníky z archeologického ústavu na výzkumech v Mohelnici, Moravičanech a sám provedl výzkumy v Paloníně, Lošticích, v biskupském hrádku v Mohelnici a ve Vyšehorském kostele. V roce 2005 mu byla odhalena pamětní deska na nádvoří mohelnického muzea. Výrazně ovlivnil i mladého archeologa Karla Faltýnka. |
|||||
Zdroj: |
Faltýnek, Karel: Vzpomínka na pana Vladimíra Kapla. In.: Archeologie Moravy a Slezska, 5 ,2005. S.87 –89.; Goš, Vladimír: Vladimír Kapl – zemřel archeolog amatér (16.5.1926–30.1.1999). In.: Pravěk. Nová řada 1999, č. 1. S.471.; Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S.277.; Kaplová, Alžběta: Archeologické výzkumy V. Kapla https://is.muni.cz/…Diplomka.pdf |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Úsov | |||||
Místo úmrtí: | Praha | |||||
Místa pobytu: | Olomouc | |||||
Obory působení: | dialektolog, jazykovědec, učitel | |||||
Anotace: |
Studoval češtinu a ruštinu 1945–1948 na FFUK v Praze a 1948–49 FFUP v Olomouci, krátce učil na severní Moravě. Od r. 1952–1985 působil v Ústavu jazyka českého ČSAV v Praze. |
|||||
Zdroj: |
ČBS.Praha 1992.S.759.;. |