Osobnosti Moravy.eu

Středoškolský profesor gymnázia v Zábřehu, ředitel rolnické školy ve Velkém Meziříčí.

Springer, Jan : Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974.S.22.;.

městský knihovník v Prostějově

OK Prostějov, květen 1994..

Studoval vojenskou hudební školu ve Spišském Podhradí. Dirigent hudby v Plzni, dirigent malé Dechové hudby " Plzeňačka", šéf Posádkové hudby Praha. Kapelník, skladatel. Podplukovník. V posledním údobí hlavním inspektorem vojenských hudeb. Pohřben v Praze 4 – Nusle, odd.8.

Pospíšil, Josef: Za vesnickými muzikanty. Praha 1999.; Přehled úmrtí osob české a slovenské hudby 1983–1990. Praha 1992.;

Rodák z Moravské Ostravy – Vítkovic nastoupil po absolvování reformního reálného gymnázia v r. 1931 na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Olomouci, kde byl v r. 1936 ordinován na kněze. Přitahován zájmem o historii, zejména působením prof. Augustina A. Neumanna, stal se prefektem arcibiskupského semináře v Kroměříži a zároveň profesorem němčiny a dějepisu na arcibiskupském gymnáziu (1939–1946). Jeho vnitřní potřeba jej vedla k rozhodnutí tyto předměty dále studovat. Proto se v r. 1937 zapsal ke studiu historie a germanistiky na Univerzitě Karlově u našich předních historiků: J. Šusty, O. Odložilíka, V. Chaloupeckého a K. Stloukala. Pod vedením posledně jmenovaného vypracoval doktorskou práci na téma „Mladá léta kardinála Dietrichštejna“ a v r. 1946 (s válečným odkladem, kdy byly české vysoké školy nacisty uzavřeny) ji obhájil. O rok později se stal arcibiskupským archivářem a knihovníkem na kroměřížském zámku. Začal studovat archivnictví na Masarykově univerzitě v Brně (1950–1953), počítal s kratším studiem v Paříži a ve Vídni. Již v této době začal publikovat články k dějinám olomoucké diecéze.
V zimním semestru 1947/48 začal vyučovat na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci. Jenže politický zvrat r. 1948 mu postavil do cesty značné potíže. Nejprve byl zrušen seminář a gymnázium, poté město převzalo zámek. V r. 1952 byl z arcibiskupského archivu vypuzen a skončil „ve vyhnanství“ v pobočce Zemědělsko-lesnického archivu v Javorníku ve Slezsku. Do r. 1960 zde spravoval archivní fondy vratislavského arcibiskupství, které zinventarizoval a popsal ve 4. dílu Průvodce po archivních fondech Státního archivu v Opavě (1961), i když byl jako spoluautor zamlčen. Převzetím archivních fondů arcibiskupství do Opavy byl nucen změnit působiště. Stal se pracovníkem pobočky Okresního archivu Šumperk v Javorníku s působností pro celé Jesenicko a setrval zde až do odchodu do penze r. 1977. Poznání dějin rakouské části niského knížectví, tedy dnešního Jesenicka, zasvětil další desetiletí života. V padesátých letech požádal o propuštění z duchovenského stavu a v r. 1957 uzavřel R. Zuber sňatek s Renatou Müllerovou a z jejich manželství se narodily 4 děti. Uvolnění v 60. letech přineslo dr. Zuberovi nové impulsy a kontakty i za hranicemi republiky. Zdálo se, že jeho kandidátská práce vydaná tiskem Osídlení Jesenicka do počátku XV. století bude konečně návratem na vědeckou dráhu. Normalizace tomu opět učinila přítrž, hodnost kandidáta věd již nesměl obhájit. Avšak i během doby, kdy vlastně nemohl svobodně publikovat, neustoupil ani o krok ve svých názorech a s tlakem doby se vyrovnával po svém: ještě hlubším a pilnějším studiem – zejména jazyků, archivních pramenů, článků a studií v zahraničních časopisech, tehdy obtížně získatelných. Obrovský rozsah znalostí mu později umožnil publikovat řadu studií, např. o hudbě piaristů v Bílé Vodě či o hudebním skladateli Karlu Dittersu z Dittersdorfu, jimiž se připravoval na své vrcholné dílo. V 80. letech se mohl konečně veřejně přihlásit ke své odborné lásce, církevním dějinám. Roku 1987 vyšel první díl jeho Osudů moravské církve v 18. století (1695–1777). V souvislosti s vydáním Osudů nastala nová kapitola v Zuberově životě. Alespoň dílčími studiemi na stránkách vlastivědných periodik se vrací zpět do Kroměříže, k počátkům své badatelské dráhy. Za všechny jmenujme alespoň Život na kroměřížském zámku v první polovině 18. století (1986) či Piaristé a jejich koleje na Moravě v 18. století (1989). A po roce 1989 i doslovně, viz např. Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži 1854–1950 (1991), či rozepsaný druhý díl Osudů moravské církve v 18. století. Bouřlivé společenské změny 90. let nemohly nechat dr. Zubera lhostejným. V řadě přednášek a článků apeloval na změnu společnosti prostřednictvím duchovní podstaty člověka. Navíc jeho kvapem ubývající síly nestačily.

Severní Morava, sv.90, 2005, S. 70–71. Anderle, Petr: Jasnozřivý duch, jemuž nasadili provinční roucho. In: ČAS, 2, 2012. S.12 an.

Užíval pseudonym Rudolf Krapina ( v r. 1938) PhDr. Rudolf Zuber

Pracovala v Okresní knihovně Olomouc v čítárně a studovně Útvaru regionální literatury a informací. Dálkově studovala Slezskou univerzitu v Opavě, obor knihovnictví a informace, kde absolvovala roku 1999. V OKOL působila do 31.12.2002 a pak přešla do Církevního střediska Antala, Křížkovského ul. Olomouc, kde též pracovala jako knihovnice. Zemřela na carcinom páteře.

Osobní sdělení

Bc Alena Zubalíková

V roce 1962 maturovala na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Poté studovala FFUP v Olomouci, ale vysokoškolská studia nedokončila a začala od října 1966 pracovat v Antikvariátě u paní M. Kramářové, Ostružnická ulice. Dálkově vystudovala Střední knihovnickou školu v Praze v letech 1968–1970 a v r. 1982 absolvovala Státní jazykovou školu v Olomouci, státnicí z němčiny. Po odchodu paní Kramářové do důchodu vedla prodejnu v letech 1973–1993. Poté se prodejna musela přestěhovat do jiných prostor a stala se spolumajitelkou Antikvariátu, Univerzitní 14, v Olomouci (naproti konviktu). V roce 1996 se stala iniciátorkou založení Klubu přátel divadla v Olomouci, který vedla. Zemřela po těžké nemoci v hospicu na Svatém Kopečku (Olomouc).

Dokumentační list – hš 14.1.1998

V roce 1924 se rodina přestěhovala na Jesenicko. Vyrůstal v Javorníku, kde jeho otec pracoval jako lesní ing. Vystudoval reálné gymnázium a státní fotografickou školu v Praze. Vyučil se fotografem a filmařem. V roce 1938 se vrátil do pohraničí a přihlásil se do Stráže obrany státu jako motospojka tohoto útvaru. Za nacistické okupace pracoval jako kameraman instruktážních filmů v Brně a v Ostravě. Po osovození se vrátil do Javorníku, kde převzal národní správu fotozávodu. Od r. 1948 byl zaměstnán jako plánovací technik v řadě podniků. 1950–51 pracoval v Pardubicích. Počátkem 50. let se přestěhoval do Jeseníku. Zajímal se o vlastivědu a 1952 se stal členem muzejní rady. Ta ho zvolila správcem muzea od 1.3.1960. Též vedl kroniku města. Kmenový autor sborníku Severní Morava. Spolupráce s rozhlasem a televizí.

BSSSM, seš. 5 (17.) Ostrava 2004. S. 153–154. ( Článková bibliografie)

Od r. 1948 žil v Adamově, pracoval v Adamovských strojírnách. 1957–1972 redaktor čas. Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí. Autorem Turistického průvodce Žďárskými vrchy (1967).

Polák, V.: Literární místopis okr.Blansko.Blan­sko, OK 1985.S.12.;. Čestný občan města Adamova.In: Adamovský zpravodaj. 2006, září. S.8.;

Narozen v Krnově u Štěpánova (n.m.č. Štěpánov). Po ukončení vojenské služby v roce 1884 převzal od Jana Slámy taktovku Hanácké kapely. Hanáckou kapelu založil v roce 1875 štěpánovský rechtor a muzikant Rudolf Drlík. Kapela pod vedením A. Zbořila se zúčastnila i Národopisné výystavy v Praze a měla výbornou úrověň. Zbořil byl členem a funkcionářem Včelařského spolku. S Hanáckou kapelou hrál při prvním vystoupení Gustava Frištenského v Prostějově a ve dnech 1.9.-8.9.1885 hrála jeho kapela na včelařské výstavě v Uherském Brodě.

Kapelník Alois Zbořil. Naše noviny, č.211, březen 2000,S.7.;

Pocházel z rodiny učitele Jana Zapletala, který založil v Černotíně Cyrilskou jednotu. Jako desetiletý hrál Vojtěch na varhany při mších. Vystudoval gymnázium ve Valašském Meziříčí, kde maturoval v r. 1896 a pak teologickou fakultu v Olomouci. Pak působil krátce v Janové, od r. 1900 v Hrozové, od 1901 v Libině, od 1904 v Litovli a od r. 1908 v Kroměříži. Složil dvě mše pro soprán a alt, několik mariánských písní a zhudebnil chorál Pange lingua.

cs.wikipedia.or­g./wiki/ Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su-Žv. Valašské Meziříčí 2011. S.94.

Msgre Vojtěch Zapletal

hlavní kameraman ČT, studio Ostrava, vyznamenán r. 1977, Národní cena ČR za seriál Kamenný řád.

Kdo je kdo 1991/1992.II.Praha 1991.S.119.;.

Narozen v Hrabenově (n.m.č.Ruda nad Moravou.) Vysvěcen na kněze byl 19.12.1942 ve Vratislavi. Poté působil jako kaplan ve Svinově (m.č. Ostravy), pak vykonával duchovní správu na Ostravsku. Krátce po únorových událostech r.1948 se dostal do konfliktu s režimem, když při mši veřejně presentoval pastýřský list arcibiskupa Berana. Byl potrestán finanční sankcí. Protirežimních akcí nezanechal, ilegálně distribuoval církevní a náboženské materiály, odmítal spolupracovat se státní správou. V roce 1951 byl zatčen a odsouzen na 18 měsíců odnětí svobody, tříleté ztrátě občanských práv a finančn pokutě. V roce 1952 byl propuštěn a poté působil v Zábřehu na Šumpersku a od r. 1965 v Jívové, kde vykonával administrátora. V r. 1968 podnikl několik cest po Německu, Rakousku a Itálii. Od r. 1977 působil v Zábřehu nad Odrou (m.č.Ostravy). V obdobá normalizace vstoupil do prorežimní katolické organizace Pacem in Terris. V letech 1985–1986 působil jako zastupující místoděkan v Ostravě a r. 1986 obdržel jmenovací dekret na funcki ostravského děkana. Od r. 1986 byl rovněž sídelním kanovníkem kroměřížským a čestným členem Rytířského řádu Domu Panny Marie v Jeruzalémě. V r. 1990 rezignoval na funkci děkana a nadále působil jako farář v Zábřehu.

BSSSM, suplement 1. Ostrava 2011.S.189.

Maturoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži a od roku 1903 studoval bohosloví v Olomouci. Od roku 1905 až do roku vysvěcení v roce 1907 pilně přispíval do Našince. Krátce působil v Libině, od října 1908 byl kaplanem v Postřelmově. V lednu 1910 se stal redaktorem Našince a v roce 1922 šéfredaktorem. Ujal se i vedení krajinského katolického listu Severní Moravy. Do roku 1922 byl šéfredaktorem Lidových listů v Praze. Vydával též Archu, list DLU v Olomouci, list pro katolické ženy a dívky Evu. Jeho zájem o literaturu a umění dovedl jej do Družstva českého divadla v Olomouci. Od roku 1917 byl členem Družiny literární a umělecké, kde v letech 1922 až 1925 zastával funkci revizora. Po roce 1918 rozvinul organizační práci a založil Lidové závody tiskařské a nakladatelské. Koupil a najal tiskárnu Lidové knihkupectví a přivedl ji k rozkvětu. Jako jednatel zde působil až do roku 1934.

Fischer, R.: Olomoucký památník. Olomouc 1938. S.363–365. Poselství. Olomouc, Družina literární a umělecká. Olomouc 1938. S.390. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su-Žv. Valašské Meziříčí, Valašské Athény 2011. S.93. Šev­číková, H.: Srpnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2004, č.8.

Absolvoval gymnázium v Kroměříži 1892, bohosloví v Olomouci, vysvěcen 1896, kaplan ve Valaš. Bystřici, z té doby literární prvotiny, povídky. 1898 Ostrava, 1904 Mar. Hory. Překlady z němčiny, povídky, básně v novinách a kalendářích. Církevnímu umění věnoval 2 díla, statě v čas. Našinec, Věstník Společnosti C+M. Pro jeviště katol. spolků div. hry. Redigoval Ostravský kraj 1905–1937, pseud. Alfa a Ego, satir. fejetony. Pseud. J. Kozar, M. Horský ad. Člen DLU od r. 1917. ;Na stáří žil v Mariánských Horách (n.m.č. Ostravy). Zemřel v ostravské nemocnici.

Poselství.Olomouc 1938, S.389–390./+bibliogra­fie/; Vopravil, J.Slovník pseudonymů..Praha, SPN 1973, S.1436.; BSSSM, seš.10 (22.)Ostrava 2007. S. 75.

Katolický kněz a zemský politik. Narozen v obci Pěnčičky (n. místní část Přerova). Gymnázium vystudoval v Opavě, teologii v Olomouci, od r. 1844 byl kaplanem vJablunkově a od r. 1847 přešel do Skočova, r.1851 se stal administrátorem v Grodzieci. Věnoval se včelařství a štěpařství. Stoupenec nových hospodářských reforem, pečoval o vzdělání a osvětu. Vyznamenán rytířským křížem Řádu Františka Josefa.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.3.Opava 1979.S.120–121.;.

Źák J. Dobrovského, kaplan v Bohuňovicích a V. Bystřici, po r. 1834 kanovník kroměříž. kapituly. Pseud. J. J. A. Z. t. D. a F. J. ?tzn. Jan Alois Zabranský, tit. děkan a farář jaktařský;-použ. ke knize Zdravé pamlsky rozmanité lahodné chuti. Opava 1818.

Vopravil: Slovník pseudonymů. Praha SPN 1973, S. 1431;.

Narozen v rodině pěkaře Jana Z. Od dětství však žil se svými rodiči v Litovli. V Litovli se vyučil malířskému řemeslu. Ve dvaceti letech se odhodlal opustit řemeslo a chtěl nadále studovat. R. 1905 se přihlásil do 4. třídy gymnázia Po roce, ale školu opustil a začal malířství studovat v Mnichově, Paříži, Římě.Do vlasti se vrátil 1928.V Praze se zasloužil o postavení umělecké galerie J.V.Myslbeka. V rodném kraji uspořádal soubornou výstavu v září 1938. Vynikal jako portrétista. (namaloval portrét litovelského starosty V. Sochy, ministra Hrubana, prof.J.Hartla, JUDr. F. Nevěřila, MUDr. J. Lhoty aj. Také se prosadil jako krajinář – ze známých obrazů Z Mladče do Lhoty, Statek na vsi, V zahradě. Naposledy vystavoval v prosinci 1939 v Obecním domě Praha, kde vystavoval obraz Večer v horách. Zapojen do odboje Dne 10.10. 1941 zatčen gestapem, vězněn na Pankráci a odsud transportován do KT v Mauthausenu. Jiná uvedená data v encyklopediích jsou mylná.

Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. Rkp. 2008. BSSSM, č.3 (15.).Ostrava 2002. S.124–125. Filipová,M. Turková, A.: Kdo je kdo ve výtvarné tvorbě na Šumpersku. Šumperk 2010. S.83.

Od zač.60.let autor textů pro Dixieland XI v Přerově a pro Pavla Nováka, 1964 člen jeho skup.Synkopa(ky­tara), 1967 ved.sk.Syn­kopa, 1971–73 člen sk.Flamingo v Ostravě.Spo­lupráce s rozhlasem a Čs.televizí.

Matzner: Encyklopedie jazzu…III.Praha 1990, S.623.;

Studoval gymnázium v Kroměříži. Po kněžském svěcení (1850) působil v duchovní správě v Mutěnicích a později v Dědicích. V roce 1857 ochrnul a odešel na dočasný odpočinek, ale již o dva roky později se stal ředitelem polepšovny pro zanedbanou mládež v Brně.. Od r. 1866 v Olomouci, konsistror. rada, kanovník kapituly. Předseda Vlasteneckého muzea olomouckého a
místopředseda České národopisné společnosti v Praze., Redaktor, náboženský publicista, vikář při metropolitním chrámu sv. Václava v Olomouci a tamní kanovník. Redaktor ČVSMO. Užíval pseud. Boleslav Dědický/z období, kdy kaplanoval v Dědicích/. Zasloužil se o založení SG v Olomouci. Léto trávíval v posledním období v Lošticích. P. Ignát Wurm byl poslancem Moravského zemského sněmu za Přerov, kde zřídil první záložnu, , v Brně vydával oblíbený kalendář Moravan. Velmi aktivně se podílel na všech jubilejních cyrilometodějských oslavách v roce 1863 a v roce 1869 na Velehradě. .

Fischer, R.: Olomoucký památník…Olomouc 1938. S.359–361.; Hýsek, Miloslav: Literární Morava v letech 1849–1885.Praha, 1911. S.52–53.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973. S.1429; Fotografie-in: Památník šedesátého výročí českého gymnásia v Olomouci.Olomouc 1927.S.31.;Jirásek, Josef: Korespondence Ign.Wurma.=ZVÚO, 1962, č.106. S.18–21.;. Kříž, Antonín: Proč se jmenuje v Olomouci ulice Wurmova? In: OLDIN, 15, 2005, č.7–8,červen.;

Od 1811 studoval vyšší gymnázium v Brně. 1812–1815 teol. studia v Olomouci. 1816 vstoupil do benediktinského kláštera v Rajhradě. 1818 vysvěcen na kněze. Od 1830 začal realizovat práce na vlastivědě Moravy.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1995.S.126;

V letech 1595–1600 pracoval na Moravě pro tiskárnu premonstrátů v Louce, pak tvořil v Praze. Ryl do dřeva pohledy na moravská, česká a slovenská města. Ilustroval tisky B. Paprockého. Zemřel v Praze při morové epidemii. V mládí žil v Přerově.

MSN.7.Praha 1933, S.854.;

Narozen ve Štípě (n.m.č. města Zlín). V roce 1879 maturoval na Českém gymnáziu ve Val. Meziříčí, potom studoval bohosloví v olomouci, kde byl vysvěcen 1883. V letech 1884–1889 působil jako výpomocný katecheta na SG 1889 jmenován dómským vikářem, 1920 čestným dómským vikářem, 1933 se stal sídelním metropolitním kanovníkem. Literární cesta Vyvlečkova byla soustředěna k církevním a uměleckým dějinám a později vlivem Jindřicha Wankla k archeologii a k činnosti sběratelské. Stál u zrodu Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci r. 1883 a byl jeho aktivním členem jako organizátor a vedoucí numismatické sekce a člen výboru VSMO od roku 1919. Publikoval v Našinci, ČVSMO, Numismatickém časopisu, Mojmírově říši. Členem arcidiecézní rady pro ochranu uměleckých památek. Literárně činný v oboru dějin umění.

Slovník osobností Valašska. 2000.

Absolvoval RG v Prostějově, poté externě učitel. ústav v Příboře. Od září 1930 učil v Klopině, poté v Třeštině a Pavlově u Mohelnice. Od prosince 1932 učitelem v Kosově u Zábřeha, po r. 1945 působil 14 let v Hněvkově u Zábřeha. Byl zde knihovníkem, psal kroniku školy, předsedou MNV, autor učebnic, přispíval do časopisu Komenský, prac. v komisi OPS a KPÚ.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990, S.153–154.fotografie.;.

V letech 1948–1952 abs. FFUP v Olomouci, obor výtvarná výchova, angličtina. Od r. 1954 působil na KVTV FF, později PdF. Tvůrči činnost soustředěna na oblast keramické tvorby. Účast na kolektivních výstavách, keramických sympoziích. Samost. výstavy v Olomouci, Praze, 1986 v NSR, Cuxhaven. Věnuje se knižní a užité grafice, ilustrace, drobná grafika. Grafik a keramik, studoval u A. Berana, A. Kučery, V. Navrátila a F. V. Mokrého na FF UP v Olomouci. Od roku 1954 pedagogem, docentem UP v Olomouci, kde vedl výuku dekorativní kompozice, písma, výtvarné výchovy a architektoniky. Samostatně vystavoval od 60. let. Stanislav Vymětal je zastoupen ve sbírkách Vlastivědného muzea v Olomouci, Slezského zemského muzea v Opavě, UPM v Praze, Moravské galerie v Brně, Galerie Artica v Cuxhavenu a jinde. Bydlel Škroupova 10 Olomouc. Exlibris, novoročenky.

Výtvarní umělci UP.Olomouc 1987.;Ex libris olomouckých umělců.Olomouc 1981.;.

Doc. Stanislav Vymětal

Od roku 1837 studoval na piaristickém gymnáziu v Kroměříži, odkud přešel v r. 1843 na studia filozofie do Olomouce. V roce 1847 studoval bohosloví a roku 1850 byl vysvěcen. Odešel jako kaplan do Hovězí, 1851–1865 působil v Kunovicích a poté na Velehradě. V roce 1880 začal s J. Vychodilem vydávat Sborník Velehradský. V roce 1889 jmenován farářem, později děkanem v Cholině.

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku. Litovel 1937. S.23.

Bílany -místní část města Kroměříž.