Osobnosti Moravy.eu

Studoval v Kroměříži, Přerově, bohosloví v Olomouci. Kaplan u sv. Mořice v Olomouci. Profesorem církevních dějin na bohoslovecké fakultě v Olomouci. V r. 1939 v koncent. táboře. Napsal 300 vědec. prací z oboru historie a vlastivědy. Z díla: Dějiny kostela sv. Mořice v Olomouci. Olomouc 1939. Blahoslavený Jan Sarkander. Praha, Zvon 1990. Msgre Dr. František Cinek. . . Olomouc 1938.

Springer, Jan: Co dala Haná čes. literatuře. Olomouc 1947. S. 54. ; /bá/: Historik a vlastivědec. In: Lidová demokracie, 1989, 23. 12. , S. 5. ; Zemek, M. : Prof. dr. B. Zlámal pětašedesátiletý. In.:VVM, 21, 1969, č. 2–3, S. 164. (foto) VVM, 37, 1985, S. 224–225. ;.

Narozen v Hrabenově (n.m.č.Ruda nad Moravou.) Vysvěcen na kněze byl 19.12.1942 ve Vratislavi. Poté působil jako kaplan ve Svinově (m.č. Ostravy), pak vykonával duchovní správu na Ostravsku. Krátce po únorových událostech r.1948 se dostal do konfliktu s režimem, když při mši veřejně presentoval pastýřský list arcibiskupa Berana. Byl potrestán finanční sankcí. Protirežimních akcí nezanechal, ilegálně distribuoval církevní a náboženské materiály, odmítal spolupracovat se státní správou. V roce 1951 byl zatčen a odsouzen na 18 měsíců odnětí svobody, tříleté ztrátě občanských práv a finančn pokutě. V roce 1952 byl propuštěn a poté působil v Zábřehu na Šumpersku a od r. 1965 v Jívové, kde vykonával administrátora. V r. 1968 podnikl několik cest po Německu, Rakousku a Itálii. Od r. 1977 působil v Zábřehu nad Odrou (m.č.Ostravy). V obdobá normalizace vstoupil do prorežimní katolické organizace Pacem in Terris. V letech 1985–1986 působil jako zastupující místoděkan v Ostravě a r. 1986 obdržel jmenovací dekret na funcki ostravského děkana. Od r. 1986 byl rovněž sídelním kanovníkem kroměřížským a čestným členem Rytířského řádu Domu Panny Marie v Jeruzalémě. V r. 1990 rezignoval na funkci děkana a nadále působil jako farář v Zábřehu.

BSSSM, suplement 1. Ostrava 2011.S.189.

Přední český chemik světového významu, vynálezce silonu a pružných kontaktních čoček .Narozen v podnikatelské rodině. Jeho dědeček měl firmu na hospodářské stroje. Po absolvování klasického gymnázia se rozhodl pro studium chemie. Diplomovou práci vypracoval v roce 1935, v roce 1936 se stal doktorem technických věd. Pracoval na vysoké škole jako asistent až do uzavření vysokých škol v roce 1939.

Od roku 1940 byl zaměstnán v Baťově výzkumném ústavu ve Zlíně, kde se zabýval výzkumem polyamidů. Za druhé světové války byl vězněn nacisty. V roce 1941 připravoval ve své laboratoři vlákna polyamidu, jejich průmyslová výroba byla ale z důvodů války zahájena až za deset let. V roce 1945 se Otto Wichterle vrátil na VŠCHT, kde dokončil habilitační řízení v oboru organické chemie a začal přednášet obecnou a anorganickou chemii. Zde také zřídil katedru technologie plastických hmot a stal se jejím prvním profesorem a vedoucím. Byl nejen vynikajícím chemikem a experimentátorem, ale také skvělým učitelem. Od roku 1952 se zde začal zabývat syntézou síťovaných hydrofilních gelů, které vodou bobtnají, s cílem najít vhodný materiál pro oční implantáty.

Po válce pracoval na výzkumu a zavedení výroby polyamidů v chemických závodech v Žilině.

V letech 1952–1958 vyučoval na Vysoké škole chemicko-technologické. Poté pracoval jako ředitel Ústavu makromolekulární chemie ČSAV. V roce 1961 byly na základě jeho vynálezu vyrobeny první kontaktní gelové čočky. V roce 1990 byl zvolen předsedou ČSAV a vykonával tuto funkci až do roku 1993. Byl také člen mnoha mezinárodních společností, držitelem řady zahraničních cen a čestným doktorem zahraničních univerzit. Byl jmenován čestným předsedou České akademie věd.

Zemřel v obci Stražisko na Prostějovsku.

Wikipedie.cz

Prof. Ing. RTDr. Otto Wichterle DrSc., Dr.h.c.

Od r. 1802 působil v Olomouci, převzal katedru teoretické a praktické chirurgie. Před příchodem do Olomouce, působil ve Vídni v Josefinu. Byl úspěšný v operaci močových kamenů. Operoval vlastní technikou, o níž chtěl napsat monografii, ale jeho kniha zůstala nedokončena. Ví se, že ze 113 operovaných, zemřelo 5 pacientů. Značně vylepšil instrumentarium kliniky a za napoleonských válek, po bitvě u Wagramu r. 1809 ošetřoval se svými žáky v olomouckém vojenském špitále na 400 vojáků. Také po bitvě u Lipska v r. 1813 ještě působil ve vojenské nemocnici. R. 1814 byl rektorem univerzity v Olomouci. Zastával úřad předsedy olomouckých zaopatřovacích ústavů vdov a sirotků. Manželka Josefa, roz. Schimkovská. Jeho syn dr. Ernst Waidele.

Kapitoly z dějin UP Olomouc.Ostrava, Profil 1973.S.94.,301­.;Remeš, Mořic: K dějinám medic.chirurg­.studia a staré nemocnice v Olomouci.VČSMO, 49, 1936, S.51–64.; Wondrák, E.: Krátký pobyt…ZVÚO.1968, č.137, S.1–4.;.

Člen expedice která absolvovala cestu po USA a spoluautor knihy Amerika za plotem (1993). Zakladatel a metodik oddílu Adrenalin Prostějov od r. 2005, kde je znám pod přezdívkou OPTÁL. Organizoval na 21 výprav po Evropě, USA, Kanadě, Mexiku, Aljašce, Keni, a Tanzánii.

Machala, L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990–1995. Olomouc 1995.

Narozen v Rychlově, nyní místní část Bystřice p. Hostýnem.Po vychození základní školy se učil zahradníkem v Zábřehu.V době učení byl ubytován na internátě ve stejné budově, kam chodil do školy Eskymo Welzl a tato osobnost jej velice ovlivnila. Později začal sám velice cestovat a do Zábřehu se vrací každý rok na festival Welzlování, kde se věnuje soutěži dětských prací s námětem Welzl a cestování. Vzpomínky na studentská léta byly natočeny v ČT. Po vojně pracoval v Moravolenu Šumperk, pak v Oskavě a nakonec zakotvil v roce 1980 ve Šternberku, kde zprvu pracoval jako zahradník na hradě a ve volných chvílích si maloval. V roce 1976 získal první ocenění na národní výstavě AMO ve Vlastivědném muzeu v Šumperku. Další následuje o tři roky později na výstavě Generace. Velký úspěch dosahuje v roce 1980 na výstavě nejlepších amatérských malířů v Berlíně. V roce 1981 vystavoval ve výstavní síni Musaion v Praze a jeho prezentace měla příznivý ohlas. V roce 1980 se oženil a založil rodinu. Po třiceti letech se rozvedl a letos v únoru se oženil podruhé se svou 27 letou múzou. Po roce 1990 procestoval téměř celý svět. Ze svých cest si kromě impozantních fotografií přiváží zajímavé zážitky,které vnáší do svých obrazů plných fantazie. V roce 1995 natáčí pro Českou televizi animovaný seriál Po vojně pracoval v Moravolenu Šumperk, pak v Oskavě a nakonec zakotvil ve Šternberku, kde zprvu pracoval jako zahradník na hradě a ve volných chvílích si maloval. V roce 1976 získal první ocenění na národní výstavě AMO ve Vlastivědném muzeu v Šumperku. Další následuje o tři roky později na výstavě Generace. Velký úspěch dosahuje v roce 1980 na výstavě nejlepších amatérských malířů v Berlíně. V roce 1981 vystavoval ve výstavní síni Musaion v Praze a jeho prezentace měla příznivý ohlas. V roce 1980 se oženil a založil rodinu. Po třiceti letech se rozvedl a letos v únoru se oženil podruhé se svou 27 letou múzou. Po roce 1990 procestoval téměř celý svět. Ze svých cest si kromě impozantních fotografií přiváží zajímavé zážitky, které vnáší do svých obrazů plných fantazie. V roce 1995 natáčí pro Českou televizi animovaný seriál Skopičinky a malůvky Mistra Libora Vojkůvky a Naivní cesty naivního malíře. V roce 2017 dostal Cenu Olomouckého kraje v oblasti kultury za rok 2017. Zemřel z pátku na sobotu na zhoubný nádor.

Ševčík, David: Libor Vojkůvka nechává starosti před prahem. Kurýr. Olomouc, 1, 1996,č.1. S.8–9. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su-Žv. Valašské Meziříčí 2011. S.70. Všechno­párty, ČT 1 rok 2011.

Absolvoval průmyslovou školu strojnickou v Přerově. Po roce 1910 pracoval u fy Wawerka v Lipníku n.B., později u fy Baťa ve Zlíně, poté v Sezimově Ústí. Průkopník českého letectví. Pamětní deska na rodném domě.

Literární místopis Přerovska.SOKA Přerov.

Narozen ve Vojtěchově (n.m.č. Hvozdu, farnost Luká) 26.7.1989 jmenován biskupem-apoštolským administrátorem v Olomouci, 21.12.1989 jmenován papežem Janem Pavlem II.olomouc.ar­cibiskupem a metropolitou moravským.Slav­nostní intronizace msgre dr.F.Vaňáka-13.3.1990 v O­lomouci.Pohřben na Sv.Hostýně.

Smejkal Bohuslav: Olomouc opět sídlem arcibiskupa, metropolity moravského.=Stře­disko, sborník VSMO, 70–71, 1987–88, S.172., Jubileum olomouckého arcibiskupa.=Mo­ravskoslezská orlice 1991, č.25, S.5.; sjl: Zemřel třináctý olomoucký arcibiskup.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1991, říjen, S.7–8.;
Zpravodaj města Bystřice pod Hostýnem, 4/96, S.11., . BSSSM, seš. 7 (19.) Ostrava 2005.S.142–143.

Msgr. ThDr. František Vaňák

Učitelka hudby, rytmiky a gymnastiky v hudební škole Žerotín v Olomouci, cvičitelka Sokola a sestra Červeného kříže v Olomouci jezdívala k přátelům do Nového Hrozenkova. Členka 1.čs. partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova, účastnice bojů s fašisty na moravsko-slovenském pomezí. Zatčena a popravena fašisty na hoře Kněhyně (n.m.č.obce Prostřední Beřva). Nyní je pohřbena na ústředním hřbitově v Olomouci.

Politický a kulturní kalendář 1989.Olomouc OK 1988, S.10.;.

Od r. 1910 v Olomouci, absolvent SG v r. 1918, r. 1922 vysvěcen na kněze. Jako katecheta půs. v Olomouci-Pavlovičkách, od r. 1937 v Kelči u Hranic, 1938 ThDr. bohosl. fakulty v Olomouci, kde půs. do r. 1950, kdy byla bohosl. fak. zrušena. r. 1951–53 internován, poté administrátorem v M. Húzové. R. 1965 jmen. administrátorem praž. arcidiecéze, r. 1977 byl Pavlem VI. jmenován kardinálem. 1978 / 1991 arcib. pražský a primas český. V 80. letech vystupoval na obranu občan. práv v Československu. Zasloužil se o kanonizaci Anežky Přemyslovny. Autor řady monografií z oblasti katechetiky a pedagogiky. V Moravské Húzové pamětní deska vytvořená sochařem Olivou.

K život. jubileu Františka Kardinála Tomáška. A léta běží. -úvahy o životě a smrti. Středisko, sborník VSMO, 70–71, 1987–88, S. 173/fotografie-178;ČBS Praha, Academia 1992, S. 739 – 740. ;Katolické noviny, 26. 3. 1975,

Moravská Húzová (n. místní část obce Štěpánov).

Narozen v Karlovicích (n.m.č. Kostelce u Holešova). Bohosloví studoval v Olomouci, kde vysvěcen na kněze r. 1938. Doktorátu dosáhl v r. 1948. Do 31.8.1950 asis­tentem a lektorem CMBF v Olomouci. Po jejím zrušení byl jmenován administrátorem v Rýmařově a 16.3. 1951 nuceně poslán do diecéze v Litoměřicích, kde působil ve Stráži nad Nisou a v Chřibské. V letech 1955–1958 byl zbaven státního souhlasu s výkonem duchovenské služby a žil v rodišti. V r. 1958 duchovním správcem sester sv. Kříže Domova důchodců v Radkově Lhotě bez nároku na plat. Od května 1966 kooperátorem v Přerově s povinností vést duchovní správu v Předmostí u Přerova. Odtud odešel k 1.7.1967 do Vlkoše ( u Přerova). V době obnovy teologické fakulty v Olomouci v letech 1968–1974 na ní znovu působil jako odborný asistent. Od 1.7.1974 přeložen do Skřípova u Opavy. Do Olomouce se mohl vrátit koncem r. 1989. Od 1. 10. 1990 jmenován děkanem CMTF . Byl jmenován apoštolským protonotářem a proboštem olomoucké metropolitní kapituly. Roku 1993 byl jmenován profesorem staroslověnského jazyka a literatury. Literárně činný v oblasti staroslověnšti­ny.Zemřel a je pochován v Olomouci.

Krejsa, F. : Katalog olomouc. arcidiecéze. Olomouc 1986. Katalog kněžstva . Olomouc 1949. S. 65. ; Kdo je kdo. 2. Praha 1991. S. 1001. ;.

V roce 1900 maturoval na SG v Olomouci. Od roku 1927 mimořádným profesorem anorganické chemie KU v Praze. Zabýval se chemií vzácných zemin, analýzou plynů a mikroanalýzou.

Símě hořčičné.Olomouc 1947, S.76.;. Český biografický slovník. Praha 1992. S.725.

Rodné jméno Margita Schochmannová. Po maturitě na gymnáziu vystudovala v letech 1958–1963 matematickou analýzu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Manželka O. Štěrby. Od r. 1964 působila na UP katedře algebry a geometrie na Přírodovědecké fakultě jako vysokoškolská učitelka. Od r. 1954 se věnovala aktivně horolezectví. Uskutečnila řadu výstupů ve Vysokých Tatrách a Alpách, r. 1970 v Himalájích, v r. 1970 členka expedice na Haramoš II. , 1977 na Nošak, 1980 vedoucí první ženské čs. himalájské expedice na Manaslu. 1984 vystoupila na vrchol Čho Oju (8153 m), čímž vytvořila čs. ženský výškový rekord. Bydlí v Hynkově (m.č. obce Příkazy). Od r. 2006 spolupracuje na humanitárním projektu Czech Hospital v pakostánském Karakorumu v Himalájích. Autorka řady publikací.V roce 2008 vznikla dokumentární film " Nemocnice na konci světa". Dostala vyznemání pakistánského prezidenta a Cenu města Olomouce za r. 2008.

ČBS.Praha 1992.S.716. Kdo je kdo 1994–1995. Praha 1994. Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S.357. Wi­kipedie.cz https://cenamesta.cz/…na-sterbova/

RNDr. Dina Štěrbová

Narodil se v rodině kovářského mistra. K cukrářské profesi jej přivedli strýčkové Alois a František a tak šel malý Josef v roce 1923 do učení ve Veltrusích u Kladna ,které ukončil v r. 1927. Za prací musel jezdit po celém Československu, protože se mu nedařilo usadit se v Praze. Pravidelně sledoval Cukrářské listy, kde nakonec našel inzerát a nabídku místa na Moravě. V roce 1933 přišel do Olomouce, kde se trvale usadil. Zprvu prodával své výrobky na ulici, později v kasárnách a pak si pronajal na tehdejší Nádražní čp.50 u hodolan­ského mostu dům, kde sídlila Štaflova cukrárna. Od roku 1935 na doporučení věhlasného cukráře pana Jaroslava Dejmala, vyučoval na Živnostenské škole. S panem Dejmalem se kamarádil a byl jeho pravou rukou. Záhy se stal předsedou Společenstva cukrářů pro kraj se sídlem v Olomouci. Byl vyhlášeným cukrářem a měl vynikající nejen zákusky, ale i zmrzlinu široko daleko. Ve volném čase se věnoval sportovní funkcionářské činnosti. Několik let byl předsedou SK Hodolany. Na konci druhé světové války, dne 7. května 1945 zabránil nasazením vlastního života vyhození vysokého mostu, který spojuje Nové Hodolany se Starými Hodolany. Podminovaný most byl střežen devíti německými vojáky, kteří měli rozkaz vyhoditi jej do povětří, v čemž jim bylo panem Štaflem zabráněno. Jmenovaný na základě této události obdržel od Velitelství Moravské brigády pochvalné uznání, datované dnem 23.7.1945. Po znárodnění cukrárny nemohl být pan Štafl jako bývalý živnostník vedoucím cukrářské výroby. Nadále však pracoval ve svém oboru až do pense. Prošel komunálním podnikem, podnikem TOKO, Severomoravskými pekárnami a cukrárnami, kde působil ve funkci vedoucího cukrářského provozu. Aktivně působil v cukrářské branži až do r. 1976 a dále příležitostně vypomáhal i na cukrářské škole v Litovli. V roce 1999 mu udělila Společnost cukrářů ČR diplom a zlatou medaili Český cukrář.

Ševčíková, Hana: Listopadová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy, 19, 2009, listopad. S. 7–8.;

Rozená Minxová. Střední obchodní školu studovala v Praze. Po mateřské dovolené nastoupila do galerie Bohéma, později do Labyrintu, kde pracovala celkem asi 16 let. Dne 1.10.2012 si založili s manželem galerii ANDĚL v Olomouci, 8.května 8. Jan Šmíd se stará o sochy a paní Iva o obrazy. Podporují také charitativní činnost v regionu a dávají prostor i hendikepovaným umělcům. Letos se paní Iva účastnila kabelkového veletrhu, kam věnovala 17 kabelek. Výtěžek z této akce předá charitě.

Galerie rodáků a nejen jich (hš) – 12.9.2014 (krk): Střádala je celý rok. In: Olomoucký deník, 15.8.2014, č. 190. S.2. (pek) Čtyři osudy neobyčejných rodáků. „Obrazy nemaluji, prodat je však umím.“ In: Olomoucký dení, 3.4.2014, č. 79. S.2. www.galerie-andel.cz http://otavinka.blog.cz/…le-mezi-nami

Jan a Ivana Šmídovi – majitelé Galerie Anděl, 8. května 8 Olomouc

Po maturitě na státním gymnáziu v Prostějově r.1934 studoval Lékař. fakultu MU v Brně. V době okupace pracoval v letech 1941–1945 jako úředník v obuvnické továrně v Praze. Po osvobození 1945 vysokoškol. studia v Brně ukončil. Nastoupil jako lékař na chirurg. odd. Okresní veřejné nemocnice v Prostějově. V roce 1950 byl povolán na dlouhodobé vojenské cvičení do výcvikového tábora Libavá, 1952 přeložen na Vojenskou lékařskou akademii do Hradce Králové, kde se stal náčelníkem nemocniční chirurgie. Po zrušení VLA pracoval v letech 1958–1960 jako přednosta chirurgického oddělení Okresní nemocnice v Uherském Hradišti, odkud odešel do téže funkce do Ostravy. Stal se uznávaným zakladatelem klinické a experimentální hyperbaroxie u nás, takže mohl své poznatky přdnášet lékařům v Olomouci, Brně, Uherském Hradišti a v Praze, ale též v cizině: Berlín, Glasgow, Amsterodam, Londýn, Řím. Též členem poradního sboru Ministerstva zdravotnictví ČSR. Předseda spolku českých lékařů v Ostravě.. nepříznivě do jeho života zasáhly důsledky podpisu 2000 slov a politických postojů 1968–1969. Byl degradován na funkci chirurga v ambulanci Závodní nemocnice ve Vítkovicích, kde pracoval do odchodu do důchodu v r. 1988. Po listopadu 1989 byl jmenován předsedou rehabilitační komise zdravotníků Severomoravské­ho kraje.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1999.S.63;

Pocházel z rodiny obuvníka. Vystudoval piaristická gymnázia v Příboře a Kroměříži. Poté studoval bohosloví v Olomouci. V r. 1876 byl vysvěcen a působil jako kooperátor ve Štítech a v Příboře, administrátor ve Veřovicích a Svébohově. V letech 1888–1908 farářem v Dražovicích. V r. 1892 jmenován konzistorním radou, 1908 nesídelním kanovníkem v Olomouci. V letech 1921–1923 byl olomouckým arcibiskupem. Obětavě se podílel na založení a činnosti mnoha katolických spolků a organizací. Zasadil se o zvelebení chrámu a vybudování kláštera na Hostýně. V r. 1895 založil Matici svatohostýnskou, 1893 apoštolát sv. Cyrila a Metoděje, 1902 Družstvo Velehrad a velehradskou akademii. Po jeho smrti byl v roce 1924 otevřen poutní dům Stojanov. Přispěl k zřízení cyrilomětodějských památek na Radhošti. Byl spoluzakladatelem Moravské katolické národní strany a také křesťansko sociální strany. Poslancem říšské rady, po vzniku republiky do r. 1920 poslancem a poté až do smrti senátorem Čs.národního shromáždění.

Šalek, Ondřej: Čestní občané Kopřivnice. Ostrava 2009.

Syn JUDr. Břetislava Smysla (1917–1989). V roce 1964 absolvoval Střední průmyslovou školu chemickou v Přerově. Poté studoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci, obor analytická chemie, kde promoval v roce 1969. Doktorem přírodních věd v r. 1974, kandidát věd, CSc v roce 1991, kdy obhájil na Karlově univerzitě v Praze disertační práci. Od roku 1969 pracoval jako chemik toxikolog na Ústavu soudního lékařství FN v Olomouci, od r. 1991 pracovníkem vědy a výzkumu Ústavu soudního lékařství a medicínského práva LF UP v Olomouci, kde do roku 2005. Vyznamenán r. 1985 Cenou Humboltovy univerzity v Berlíně za zásluhy o soudní toxikologii. Literárně činný od studentských let-povídky, fejetony. Publikoval časopisecky v periodikách: Červený květ, Květy. Kmenový člen loutkářského souboru Kašpárkova říše v Olomouci od roku 1958. Držitel zlatého odznaku Svazu českých divadelních ochotníků. Věnuje se i výtvarné tvorbě-plakátová a užitá grafika, koláže. Vystavoval v Ostravě (1968) a v Olomouci r. 1998 a 2001. Sběratel kuchařek (knih) a zabýval se též vařením. Sbíral též vláčky. Připravoval náčrty pravoslavných kostelů na Olomoucku (6), vymýšlel skládací loutková divadla. Olomoucké veřejnosti se presentoval v pořadech: Jablko od stromu; Nesmysloviny (2000, 2001) , které se konaly v Besedním sálu Muzea umění v Olomouci. V letech šedesátých byl činný v amatérských divadlech spolu s P. Dostálem a R. Pogodou. Vysokoškolský pedagog – katedra bezbečnostního managementu, VŠB – Technická univerzita v Ostravě. Ženatý od roku 1972, otec dvou synů : Břetislava (1973) a Oldřicha (1977).

Dokumentační list  – hš Holanova, Terezie: Vzpomínka a rozhovor. www. http://otavinka.blog.cz http://www.volny.cz/kwezo/touha.pdf

RNDr. Břetislav SMYSL, CSc.

Po osvobození působil v Olomouci. V letech 1950–1958 působil v Opavě, 1958–1961 a 1969–1973 šéf baletu v Bratislavě. 1973–1980 šéf baletu SND Bratislava.

ČBS., Praha 1992., S.642.;

Studoval chemii a chemickou technologii na VŠ v Brně a krátkou dobu působil jako suplující profesor na německé státní reálce v Brně (1875–1879), poté suplentem na zemské vyšší reálce v Moravské Ostravě. Tam se stal roku 1902 ředitelem dívčího lycea. Protože se zabýval teoreticky technologií pivovarnictví a cukrovarnictví vyslala jej OŽK v Brně na světovou výstavu v Paříži jako experta. Byl autorem několika odborných publikací z oboru chemie. Popsal technologii výroby piva. V Ostravě se zabýval též turistikou v Beskydech a napsal prvního turistického průvodce Ostravou a Ostravskem (1890).

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2 (14.).Ostrava 2001. S.119–120.

Ředitel chemické továrny.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha1970, S.182.;.

Narozen v rolnické rodině. Po maturitě na gymnáziu v Kroměříží studoval teologii v Olomouci (ThDr. 1910) a šest semestrů filozofie v Praze a ve Vídni. Na kněze byl ordinován 5.7.1892. . V letech 1892–1898 působil jako kooperátor ve Svitavách, kde též tři roky vyučoval náboženství, 1897–1907 byl profesorem náboženství na německém gymnáziu v Moravské Ostravě , od 1.9. 1907 učil náboženství v Kroměříži. Profesorem byl naposledy v r. 1914 na německé reálce v Prostějově. V roce 1913 zahájil svou kariéru v Olomouci., kde byl jmenován nesídlením kanovníkem a 29.1. 1915 sídelním kanovníkem tamní metropolitní kapituly. Dne 14.11.1922 jej papež Pius XI. jmenoval jako světícího biskupa. V r. 1930 byl jmenován arcijáhnem o 2 roky později proboštem a krátce před smrtí instalován do hosdnosti prvního preláta kapitulního děkana.

BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S. 105–106.

ThDr. Josef Schinzel.

Syn Ignaze S., obchodníka s přízí ( 1788–1863), který se přestěhoval s rodinou do Šumperka, kde si otevřel obchod. ( V r. 1833 byl jmenován na prvním místě mezi kapitálově nejsilnějšími obchodníky s přízí na severní Moravě. V roce 1840 se stal senior I.S. společníkem otce v obchodě s přízí. Měl přádelnu konopí a lnu ve Vizmberku (n. Loučná nad Desnou), r. 1852 se kapitálově podílel na vybudování cukrovaru v Bernarticích (o.Jeseník), 1859 cukrovaru v Kelčanech na Hodonínsku a ještě v 80. letech cukrocaru v Otmuchově (nyní Polsko). R. 1863 spoluzakla­datelem a prvním předsedou plynárenské společnosti v Šumperku a r. 1869 se podílel na založení městské kruhové cihelny tamtéž a 1863 zakoupil mlýn s rybníkem v Sudkově a vybudoval tam 1864–1865 přádelnu lnu, řízenou jak na vodní, tak parní pohon. R.1873 mu byl za zásluhy o rakouský průmysl u příležitosti světové výstavy ve Vídni propůjčen rytířský kříž Řádu Františka Jozefa. Byl čestným občanem Červené Vody a 1873–1885 členem obecního zastupitelstva v Šumperku.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14.). Ostrava 2001. S. 111–112. Spurný, F.: Moravolen Sudkov. Šumperk 1973.

Syn seniora (1824–1898). Od mládí vychováván pro dráhu obchodníka a průmyslníka. Nejprve studoval na německé reálce v Olomouci, poté absolvoval známý chlapecký institut Pilka ve Vídni a obchodní i technické vzdělání si doplnil praxí v Lipsku a v několika přádelnách v cizině, zejména v Německu a s Belfastu. V 70. letech se stal společníkem fy I.Seidl a spol. Z jeho iniciativy byla sudkovská přádelna rozšířena o přádelnu bavlny r. 1882. Junior byl také prezidentem cukrovaru v Otmuchově (Polsko), ve správní radě cukrovaru v Břeclavi a též v cihelně v Šumperku. Od r. 1885 byl členem obecního zastupitelstva v Šumperku a za zásluhy byl jmenován čestným členem dobrovolných hasičů, jejichž spolek založil a čestným občanem města Šumperka.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14.), Ostrava 2001.S.112. Spurný, F.: Moravolen Sudkov. Šumperk 1973.

Prof. RNDr. Eduard Růžička,CSc. působil na Přírodovědecké fakultě UP jako vedoucí Katedry organické, analytické a fyzikální chemie. Působil v Olomouce od r. 1947 – 1988. V roce 1983 obdržel Hanušovu medaili (nejvyšší vyznamenání Společnosti za zásluhy o rozvoj chemie. V roce 1998 se stal čestným členem Společnosti. V roce 2002 byl navržen na CMO.

Padesát let z dějin obnové univerzity. Olomouc 1996.;