Osobnosti Moravy.eu

Ředitel hospodářské školy v Brně.

Springer, J.: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974, S.22.;.

Rodák z Moravské Ostravy – Vítkovic nastoupil po absolvování reformního reálného gymnázia v r. 1931 na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Olomouci, kde byl v r. 1936 ordinován na kněze. Přitahován zájmem o historii, zejména působením prof. Augustina A. Neumanna, stal se prefektem arcibiskupského semináře v Kroměříži a zároveň profesorem němčiny a dějepisu na arcibiskupském gymnáziu (1939–1946). Jeho vnitřní potřeba jej vedla k rozhodnutí tyto předměty dále studovat. Proto se v r. 1937 zapsal ke studiu historie a germanistiky na Univerzitě Karlově u našich předních historiků: J. Šusty, O. Odložilíka, V. Chaloupeckého a K. Stloukala. Pod vedením posledně jmenovaného vypracoval doktorskou práci na téma „Mladá léta kardinála Dietrichštejna“ a v r. 1946 (s válečným odkladem, kdy byly české vysoké školy nacisty uzavřeny) ji obhájil. O rok později se stal arcibiskupským archivářem a knihovníkem na kroměřížském zámku. Začal studovat archivnictví na Masarykově univerzitě v Brně (1950–1953), počítal s kratším studiem v Paříži a ve Vídni. Již v této době začal publikovat články k dějinám olomoucké diecéze.
V zimním semestru 1947/48 začal vyučovat na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci. Jenže politický zvrat r. 1948 mu postavil do cesty značné potíže. Nejprve byl zrušen seminář a gymnázium, poté město převzalo zámek. V r. 1952 byl z arcibiskupského archivu vypuzen a skončil „ve vyhnanství“ v pobočce Zemědělsko-lesnického archivu v Javorníku ve Slezsku. Do r. 1960 zde spravoval archivní fondy vratislavského arcibiskupství, které zinventarizoval a popsal ve 4. dílu Průvodce po archivních fondech Státního archivu v Opavě (1961), i když byl jako spoluautor zamlčen. Převzetím archivních fondů arcibiskupství do Opavy byl nucen změnit působiště. Stal se pracovníkem pobočky Okresního archivu Šumperk v Javorníku s působností pro celé Jesenicko a setrval zde až do odchodu do penze r. 1977. Poznání dějin rakouské části niského knížectví, tedy dnešního Jesenicka, zasvětil další desetiletí života. V padesátých letech požádal o propuštění z duchovenského stavu a v r. 1957 uzavřel R. Zuber sňatek s Renatou Müllerovou a z jejich manželství se narodily 4 děti. Uvolnění v 60. letech přineslo dr. Zuberovi nové impulsy a kontakty i za hranicemi republiky. Zdálo se, že jeho kandidátská práce vydaná tiskem Osídlení Jesenicka do počátku XV. století bude konečně návratem na vědeckou dráhu. Normalizace tomu opět učinila přítrž, hodnost kandidáta věd již nesměl obhájit. Avšak i během doby, kdy vlastně nemohl svobodně publikovat, neustoupil ani o krok ve svých názorech a s tlakem doby se vyrovnával po svém: ještě hlubším a pilnějším studiem – zejména jazyků, archivních pramenů, článků a studií v zahraničních časopisech, tehdy obtížně získatelných. Obrovský rozsah znalostí mu později umožnil publikovat řadu studií, např. o hudbě piaristů v Bílé Vodě či o hudebním skladateli Karlu Dittersu z Dittersdorfu, jimiž se připravoval na své vrcholné dílo. V 80. letech se mohl konečně veřejně přihlásit ke své odborné lásce, církevním dějinám. Roku 1987 vyšel první díl jeho Osudů moravské církve v 18. století (1695–1777). V souvislosti s vydáním Osudů nastala nová kapitola v Zuberově životě. Alespoň dílčími studiemi na stránkách vlastivědných periodik se vrací zpět do Kroměříže, k počátkům své badatelské dráhy. Za všechny jmenujme alespoň Život na kroměřížském zámku v první polovině 18. století (1986) či Piaristé a jejich koleje na Moravě v 18. století (1989). A po roce 1989 i doslovně, viz např. Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži 1854–1950 (1991), či rozepsaný druhý díl Osudů moravské církve v 18. století. Bouřlivé společenské změny 90. let nemohly nechat dr. Zubera lhostejným. V řadě přednášek a článků apeloval na změnu společnosti prostřednictvím duchovní podstaty člověka. Navíc jeho kvapem ubývající síly nestačily.

Severní Morava, sv.90, 2005, S. 70–71. Anderle, Petr: Jasnozřivý duch, jemuž nasadili provinční roucho. In: ČAS, 2, 2012. S.12 an.

Užíval pseudonym Rudolf Krapina ( v r. 1938) PhDr. Rudolf Zuber

V letech 1968–1974 studoval AVU Praha, ateliér monumentální malby u prof.A.Pader­líka.Od r.1974 se účastní všech výstav na severní Moravě.Samost­.vystavoval v Olomouci 1971, 1980, 1983, 1989;Přerově 1975, Litovli 1976, Brně 1978, 1987, Zlíně 1989, Uničově 1978, Praze 1982. aj.Keramické reliéfy: Olomouc 1985;Jeseník 1986;sgrafito Tršice 1983;obrazové panó Šumperk 1981 ad.Žije a pracuje ve Šternberku,.

Katalog výtvarníků olomoucké oblasti. Olomouc 1989. ;Zatloukal, P. : 1. souborná výstava Unie výtvarných umělců Olomoucka. Olomouc 1991. ; 26 mladých výtvarných umělců Olomoucka. Olomouc 1980. ;

V roce 1962 maturovala na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Poté studovala FFUP v Olomouci, ale vysokoškolská studia nedokončila a začala od října 1966 pracovat v Antikvariátě u paní M. Kramářové, Ostružnická ulice. Dálkově vystudovala Střední knihovnickou školu v Praze v letech 1968–1970 a v r. 1982 absolvovala Státní jazykovou školu v Olomouci, státnicí z němčiny. Po odchodu paní Kramářové do důchodu vedla prodejnu v letech 1973–1993. Poté se prodejna musela přestěhovat do jiných prostor a stala se spolumajitelkou Antikvariátu, Univerzitní 14, v Olomouci (naproti konviktu). V roce 1996 se stala iniciátorkou založení Klubu přátel divadla v Olomouci, který vedla. Zemřela po těžké nemoci v hospicu na Svatém Kopečku (Olomouc).

Dokumentační list – hš 14.1.1998

Irena Zednicek,roz.Fi­alová se narodila v Náměšti na Hané. Zde také prožila své dětství.V Náměsti absolvovala osmiletou základní školu. Potom vystudovala stavební průmyslovku v Prostějově. Pracovat potom šla do Brna ,kde působila ve Státním projektovém ústavu obchodu. Zde se také seznámila se svým budoucím manželem Ing.arch.Karlem Zedníčkem. Spolu pak měli 2 děti. Po okupaci ČSR v r.1968 vojsky Varšavské smlouvy se rozhodli,že emigrují do ciziny. Emigrovali s celou rodinou. Dětem byly 2 a 5 let. Nejprve emigrovali do Rakouska,kde byli půl roku a potom do USA. Zde Irena Zednicek vystudovala architekturu. Pak pracovala v USA jako architektka managerka. Bydleli v New Yorku na Oyster Bay ve vlastním domě. Již na základní škole projevovala velký talent na kreslení. Tento talent dál rozvíjela až se stala malířkou. V New Yorku se svým manželem otevřeli spolu obrazovou galerii pod názvem: Fiala galerie. Prováděli také výzdobu České kaple v kostele národů ve Washingtonu. Na svoji vlast nezapoměla a po pádu Železné opony ji často navštěvovala. Fotografie z roku 1985.

Životopisné údaje poskytl bratr jmenované meilem dne 18.3.2022 Jiří Fi­ala

Po měšťance v rodišti pokračoval ve studiu na Baťově škole mladých mužů ve Zlíně (1937–1943) a Vyšší průmyslové škole chemické tamtéž. Do roku 1945 pracoval jako laborant a chemik fy Baťa. V letech 1945–1947 studoval Vojenskou akademii v Hranicích a po absolvování 1947–1969 vojákem z povolání. V roce 1969 propuštěn z armády v hodnosti plukovníka, vyloučen ze strany. Od 1982 v důchodu. Koncem r. 1989 rehabilitován, byla mu navrácena hodnost plukovníka. Sportovat začal v roce 1941.

BSSSM, seš. 4 (16.) Ostrava 2003. S. 124–125.

1952 prohlášen Nejlepším sportovcem světa.

Po osvobození v r. 1945 stud. FFKU Praha, historie, čeština, od 3. semestru FFUP v Olomouci, kde koncem r. 1952 promoval. 1950 – 52 působil ve školství, po zákl. voj. službě se v prosinci 1954 stal referntem archiv. odd. KSMV v Olomouci. V červenci 1956 přešel do Brna do technického Stát. archivu, 1969 prac. v Ústředním archivu ČSAV Praha, prac. Brno jako odb. pracovník komise pro popis a studium rukopisů. Zajímal se o chronologii, paleografii, české dějiny. Od r. 1956 publikoval v archivním věstníku Brna BAV a ve VVM. Psal také recenze a zprávy o historické literatuře.

Obrštík, Jinřich: Odešel dr.Pavel Zaoral.VVM, 32, 1980, S.240.;.

Narozen ve Velkém Zdíkově, nyní Zdíkov (u Prachatic). Studoval na gymnáziu v Českých Budějovicích, poté odešel na univerzitu do Vídně, kde studoval přírodní vědy. V roce 1859 získal PhDr. Již od mládí se zajímal o historii a archeologii rodného kraje. Od 1859 v Olomouci do r. 1867. Publikoval ve Hvězdě,později do ČVSMO. Za pobytu v Olomouci sepsal a r. 1863 vydal ve Vídni knihu „Geographie der königlichen Hauptstadt Olmütz“/zeměpis­ný,dějepisný a statistický obraz Olomouce s mapou ve 2 dílech/. Od r. 1893 prof. geolog. Své poznatky publikoval v časopisech Památky archeologů, Český lid aj. V roce 1894 stál u založení České geografické společnosti a byl jejím předsedou. R. 1899 byl jmenován řádným profesorem geologie a paleontologie na univerzitě v Praze, kde působil do r. 1905.

Nešpor, V.: Dějiny města Olomouce. Brno 1936, S. 247. ;
Ottův slovník naučný. 27 díl. Praha 1908, S. 282–3.

Reálku studoval v Rakovníku, poté absolvoval vyšší průmyslovou školu v Praze, kurs architektonický v Drážďanech a Wagnerovu školu ve Vídni. Stavitelskou praxi zahájil v Prostějově a v Bystřici pod Hostýnem.. Ve stavitelství a v oboru železničním byl proslulým odborníkem. S ing. Kabeláčem měl v Olomouci vlastní stavitelskou kancelář. Postavil celou řadu rozsáhlých průmyslových závodů, školské budovy, kostely, domy a pod. Např. školy ve Slavkově, Vyškově, Bučovicích, Jevíčku, Samotiškách, Hněvotíně, Citově, Čechovicích, pivovar v Holici, sladovnu v Příkazích, rozhlednu na Hostýně. V roce 1906 vyprojektoval a postavil novogotický dům na Masarykově třídě č.8, v podobném stylu v letech 1903–4 i dva domy v Komenského ulici, č.15 a 17. Od roku 1884 byl jednatelem Sokola a od r. 1903 členem Obchodní a živnostenské komory v Olomouci. Zemřel náhle. Autor meditační knihy Talismam klidu pro štěstí. Brno 1990.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918., Olomouc 1938., S. 356–357.; Týnecké listy, č.10/2006, S. 19; Pojsl, M.- Londin,V.: Dvanáct století naší architektury. Olomouc 1998, S. 167.

Ing.arch. Václav Wittner

První výtvar. zkušenosti získávala u Adolfa Kašpara, za nímž dojížděla do Olomouce, na doporučení J. Kotěry už v 16 letech vstoupila na AVU Praha. Po dobu války žila ve Smržicích u Prostějova na soukr. farmě. Působila v Praze, ateliér na Malé Straně. Zasl. uměl. r. 1968;

Soukup Michal: Retrospektivní výstava v kabinetu grafiky.Sochařka H.Wichterlová-Hanácké noviny, 1991, 2.3., S.4; BIO kart.ČTK z r.1973;

Přední český chemik světového významu, vynálezce silonu a pružných kontaktních čoček .Narozen v podnikatelské rodině. Jeho dědeček měl firmu na hospodářské stroje. Po absolvování klasického gymnázia se rozhodl pro studium chemie. Diplomovou práci vypracoval v roce 1935, v roce 1936 se stal doktorem technických věd. Pracoval na vysoké škole jako asistent až do uzavření vysokých škol v roce 1939.

Od roku 1940 byl zaměstnán v Baťově výzkumném ústavu ve Zlíně, kde se zabýval výzkumem polyamidů. Za druhé světové války byl vězněn nacisty. V roce 1941 připravoval ve své laboratoři vlákna polyamidu, jejich průmyslová výroba byla ale z důvodů války zahájena až za deset let. V roce 1945 se Otto Wichterle vrátil na VŠCHT, kde dokončil habilitační řízení v oboru organické chemie a začal přednášet obecnou a anorganickou chemii. Zde také zřídil katedru technologie plastických hmot a stal se jejím prvním profesorem a vedoucím. Byl nejen vynikajícím chemikem a experimentátorem, ale také skvělým učitelem. Od roku 1952 se zde začal zabývat syntézou síťovaných hydrofilních gelů, které vodou bobtnají, s cílem najít vhodný materiál pro oční implantáty.

Po válce pracoval na výzkumu a zavedení výroby polyamidů v chemických závodech v Žilině.

V letech 1952–1958 vyučoval na Vysoké škole chemicko-technologické. Poté pracoval jako ředitel Ústavu makromolekulární chemie ČSAV. V roce 1961 byly na základě jeho vynálezu vyrobeny první kontaktní gelové čočky. V roce 1990 byl zvolen předsedou ČSAV a vykonával tuto funkci až do roku 1993. Byl také člen mnoha mezinárodních společností, držitelem řady zahraničních cen a čestným doktorem zahraničních univerzit. Byl jmenován čestným předsedou České akademie věd.

Zemřel v obci Stražisko na Prostějovsku.

Wikipedie.cz

Prof. Ing. RTDr. Otto Wichterle DrSc., Dr.h.c.

Rodina žila v Novém Městě nad Metují. Po záboru Sudet odešla rodina do Drážďan a vrátila se do vlasti až po roce 1945, kde maturoval na gymnáziu. Poté odešel studovat němčinu a historii na FFUP v Olomouci od r. 1951. Ve své diplomové práci se zabýval Řádem německých rytířů na severní Moravě a ve Slezsku. Po promoci odešel v létě 1956 na umístěnku na ONV Bruntál, kde vedl muzeum.Spravoval též muzeum v Krnově. Funkci ředitele zastával až do roku 1967, kdy vážně onemocněl. Po léčení odešel do Okresního archivu v Krnově. V prosinci 1968 emigroval. Zprvu pracoval v archivu Řádu německých rytířů ve Vídni a pak odešel na univerzitu ve Frankfurtu nad Mohanem, kde se habilitoval jako doc. Pohřben do rodinné hrobky v Krnově.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Nová řada,č.1.(13.) Ostrava 2000. S. 112.

Doc. PhDr. Viktor Weiser

Narodil se v rodině c.k. zemského rady Damiana Wankla z Bavorska jako nejmladší, neboť měl sedm sourozenců. Od roku 1840 studoval medicínu a o sedm let později byl promován na Dr. Med. a r. 1848 doktorem anatomie. V říjnu 1849 se stal hutním lékařem u hraběte Salma na Blanensku, kam se přestěhoval. Zde se seznámil se svou nastávající manželkou Eliškou Šímovou Z Kuřimi, kterou si roku 1851 vzal. Měly čtyři dcery: Lucii, Karlu, Vlastu a Madlenku. Jeho dcera Karla se provdala za Wilibalda Absolona a tak Wanklův vnuk Karel Absolón byl významným krasovým badatelem. Wankel si velmi oblíbil krajinu v Moravském krasu a jeho přírodu, o kterou se zajímal už od mládí. Jedny z prvních vykopávek provedl ve Sloupsko- Šošůvských jeskyních, roku 1850, kde se mu podařilo objevit téměř celou kostru jeskynního lva. Podnikl také sestup do Macochy a od roku 1863 se soustředil na archeologické výzkumy. Kromě objevů v Býčí skále prováděl výzkumy také například v jeskyni Výpustku (1870) a Pekárně (1880). Jeden z jeho nejvýznamnějších objevů je ten v Býčí skále – jak ho sám nazýval „Pohřeb halštatského velmože“. S odchodem do důchodu v roce 1883 se přestěhoval s manželkou, která mu pomáhala v jeho badatelské práci do Olomouce. Při této příležitosti nabídl své sbírky muzeím v Brně i v Praze, ale ta neměla peníze a ani zájem a tak sbírky odkoupila Antropologická společnost ve Vídni a dodnes jsou v Naturhistoriches Museum. O Moravském krasu, jeho historii a kráse a o svých bádáních a objevech napsal dr. Wankel knihu „Bilder aus der Máhrischen Schweiz und ihrer Vergangenheit“, neboli Obrázy z Moravského Švýcarska a jeho minulosti. Tato kniha vyšla v roce 1882 v němčině. Po přesídlení do Olomouce však archeolog nezačal odpočívat. Stál u zrodu tamního muzea i Vlasteneckého spolku muzejního a účastnil se nadále archeologických kongresů a sjezdů. Se skupinou přátel a svých čtyř dcer se zabýval i národopisem, zejména vyšíváním a lidovými ornamenty z doby halštatské. Zdůrazňoval jejich vzájemnou příbuznost a z toho usuzoval na dávný pobyt Slovanů u nás už v době neolitu. Protože chtěl získat, co nejvíce srovnávacího materiálu, hodně cestoval po Evropě, Asii. Navštívil i Egypt a Palestinu. Prostudoval také ruská muzea. Odborné práce v českém jazyce publikoval v ČVSMO , kde je publikována i jeho článková bibliografie v roce 1897. Tehdejší vědci si jeho poznatků nesmírně vážili a uznávali je. Četnými články přispíval do Časopisu VSMO a spravoval archeologickou část olomouckého muzea až do roku 1892, kdy byl postižen záchvatem mozkové mrtvice s následným ochrnutím pravé ruky a o rok později díky zlomenině nohy přestal chodit, takže až do své smrti byl upoután na svůj byt. V Olomouci je jeho jménem nazvaná též ulice (poblíž pravoslavného kostela. Hrob na ústředním hřbitově je opatřen náhrobkem, jehož autorem je Julius Pelikán a v roce 1923 jej pořídil Vlastenecký spolek muzejní v Olomouci.

Ševčíková, Hana: Dubnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2012., duben S.4.

Narozen v učitelské rodině. Dětství prožil v rodišti, od deseti let studoval na gymnáziu v Moravské Třebové (1935–1938), po záboru pohraničí byla škola přestěhována do Hranic. Od roku 1940 studoval na Vyšší průmyslové škole stavební v Praze, od září 1943 totálně nasazen jako dělník ČKD Praha-Libeň. Současně pokračoval ve studiu a v r. 1944 maturoval. Koncem března 1945 se vrátil domů do Valašských Klobouk. Po osvobození vystudoval 1945–1951 Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství v Praze. Na vojnu odešel do Ostravy a 1959 se oženil. Projektoval vilové domy a bytové domy, školy, sportovní haly aj. Projektoval i střed města Přerova, Přerov-Šírava.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Nová řada.seš.1.(13.) Ostrava, 2000. S.110–111.

ing. arch. Otta Waller

Narozen ve Štípě (n.m.č. města Zlín). V roce 1879 maturoval na Českém gymnáziu ve Val. Meziříčí, potom studoval bohosloví v olomouci, kde byl vysvěcen 1883. V letech 1884–1889 působil jako výpomocný katecheta na SG 1889 jmenován dómským vikářem, 1920 čestným dómským vikářem, 1933 se stal sídelním metropolitním kanovníkem. Literární cesta Vyvlečkova byla soustředěna k církevním a uměleckým dějinám a později vlivem Jindřicha Wankla k archeologii a k činnosti sběratelské. Stál u zrodu Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci r. 1883 a byl jeho aktivním členem jako organizátor a vedoucí numismatické sekce a člen výboru VSMO od roku 1919. Publikoval v Našinci, ČVSMO, Numismatickém časopisu, Mojmírově říši. Členem arcidiecézní rady pro ochranu uměleckých památek. Literárně činný v oboru dějin umění.

Slovník osobností Valašska. 2000.

V roce 1977 maturoval na SGO, tř.B. Promovaný historik, archivář UP do 30.11.2000. Člen VSMO, bydlel ve Skrbeni. Od 1.12. 2000 odešel na ministerstvo do Prahy. Spolupráce s filmem, jako komparsista – pokr. Arabela, hrad Bouzov, květem 1992. ;

Vzděláván budiž..Olomouc ,SGO 2002. Dopis čj.80/2000 A osobní sdělení hš

Mgr. Jan Vymětal

Člen expedice která absolvovala cestu po USA a spoluautor knihy Amerika za plotem (1993). Zakladatel a metodik oddílu Adrenalin Prostějov od r. 2005, kde je znám pod přezdívkou OPTÁL. Organizoval na 21 výprav po Evropě, USA, Kanadě, Mexiku, Aljašce, Keni, a Tanzánii.

Machala, L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990–1995. Olomouc 1995.

Archeolog-samouk. Své sběry z výkopů popsal v Časopisu Vlastenecké společnosti musejní v Olomouci.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1974.S.269. Lidové noviny, 26.4.1940, č.210, S.5.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1900

Sportovní gymnastiku prováděl závodně, člen tělovýchovy Orel, příslušník čs. armády na Západě. V r. 1949 zatčen a při výslechu StB ubit.

SOKA Přerov, duben 1994.;.

Narozen v obci Rožďalovice – Zámostí (n. Rožďalovice). Český sochař a designér Josef Vinecký působil v letech 1902–1937 v Německu. Z jeho díla se zachoval pouze zlomek prací, které však vypovídají o osobitém přístupu, reagujícím na tehdejší evropskou avantgardní tvorbu. Jde zvláště o sochy, jež vznikly ve dvacátých letech ve Wiesbadenu a Vratislavi. Za okupace působil v Bratislavě a po osvobození na Moravě v Olomouci, kde v letech 1946–49 smluvní profesor na PdF UP, zakládající člen ústavu výtvarné výchovy. Vedl výuku modelování, přednášel technologii malířských a sochařských materiálů. Jeden z předních členů meziválečné avantgardy. Vlastní tvorba. Znám jako tvúrce plastik zvířat.

Výtvarní umělci na UP.Olomouc 1987.;ČBS.Praha 1992.S.783–784.; Šlapeta, V.: Josef Vinecký, 1882–1949, výtv.dílo.Olomouc, Vlastivědný ústav 1977.;. Kavčáková, Alena, Josef Vinecký.Příloha Žurnáku UP Olomouc, VI 1996/7, č. 25– Vzpomínky. S. 226–228.; Králík,O.: 25 let Katedry výtvarné výchovy a teorie FFUP. Olomouc 1972.;

Hortulanus primus botanické zahrady, zahradnický odborník. Zahradníkem se vyučil v bystřické zámecké zahradě barona Laudona. Poté odešel na zkušenou do zámeckých zahrad v Lešné a v Linci. V roce 1915 narukoval na ruskou frontu. Vrátil se těžce zraněn a jako částečný invalida nastoupil do arcibiskupské zahrady v Kroměříži. Byl vyslán na studium Vyšší zahradnické školy v Lednici a v roce 1923 byl jmenován okresním zahradníkem ve Strážnici. Externím studiem na Vysoké škole zemědělské v Brně dosáhl učitelské aprobace pro výuku na zahradnických a vinařských školách.. V roce 1925 byl přeložen do Horních Moštěnic na Přerovsku.. Do Olomouce přišel v únoru 1928 s pověstí uznávaného odborníka. Ujal se správy olomouckých městských sadů a v krátké době se stal spolupracovníkem starosty města JUDr. Richarda Fischera v oblasti parkových úprav a poradcem arcibiskupa dr. Leopolda Prečana. Jeho odborná erudice mu otevřela cestu i do rodiny a okruhu přátel senátora JUDr. Mořice Hrubana. V roce 1929 poprvé vykvetla v olomouckém skleníku Victoria regia, jím vypěstovaná. V roce 1930 přebudoval a rozšířil palmový skleník. Za okupace se zapojil do katolického odboje. Po roce 1945 vedl zahradnický podnik Lotos na Nové Ulici. V roce 1947 uspořádal Krajskou výstavu zahradnických a školkařských expozic, na níž jeho kolekce cyclamen a Begonií získala zlatou medaili. Jako jedna z osobností křesťanského katolického hnutí byl po roce 1948 odsouzen, posléze zproštěn viny, ale nadále ponižován a nemohl pokračovat ve své práci. Rodinu živil dělnickou prací v kartonážce, kde jej objevil botanik dr. Otto Mrkos. Díky němu se pak dostal k budování univerzitní botanické zahrady. Na sklonku života žil v Domově důchodců ve Chválkovicích.

Kdy kde co, březen 1996, S.2–3., Olomoucké hřbitovy a kolumbária. Olomouc:Memori­a,2001,S.164.

Koncertní a divadelní pěvec v českých operách, dómský choralista, působil v Žerotíně Olomouc jako archivář v letech 1880–1887.

Fischer, R.: Olomoucký památník.1848–1918.Olomouc 1938, S.330.. Nešpor, Václav: Průvodce po ústředním hřbitově v Olomouci. Olomouc 1929.

Narozen ve Vojtěchově (n.m.č. Hvozdu, farnost Luká) 26.7.1989 jmenován biskupem-apoštolským administrátorem v Olomouci, 21.12.1989 jmenován papežem Janem Pavlem II.olomouc.ar­cibiskupem a metropolitou moravským.Slav­nostní intronizace msgre dr.F.Vaňáka-13.3.1990 v O­lomouci.Pohřben na Sv.Hostýně.

Smejkal Bohuslav: Olomouc opět sídlem arcibiskupa, metropolity moravského.=Stře­disko, sborník VSMO, 70–71, 1987–88, S.172., Jubileum olomouckého arcibiskupa.=Mo­ravskoslezská orlice 1991, č.25, S.5.; sjl: Zemřel třináctý olomoucký arcibiskup.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1991, říjen, S.7–8.;
Zpravodaj města Bystřice pod Hostýnem, 4/96, S.11., . BSSSM, seš. 7 (19.) Ostrava 2005.S.142–143.

Msgr. ThDr. František Vaňák

Narozen v židovské rodině na olomoucké Resslově ulici č.1. Od roku 1920 pracoval ve Vídni v Theater an der Josefstadt. O rok později odešel do Berlína,kde se podílel na vzniku filmů režiséra Friedricha Murnau (1888–1931). Ve spolupráci pokračoval i po odchodu do USA v roce 1924. Je též podepsán jako autor výpravy pod melodramatem „Sunrise“. V roce 1928 se vrací do Berlína a spolu s Robertem Siodmak (1900–1973) a Billy Wilder (1906–2002) natáčí dokument „ Lidé v neděli“(1929). Hned poté se vrací do Ameriky ze strachu před vzrůstajícím německým nacismem. V roce 1934 natočil v Hollywoodu dnes již klasický horor „ Černá kočka“.Krátce na to se stěhuje do New Yorku, kde z finančních důvodů točí vzdělávací filmy. Od roku 1937 se věnuje převážně etnickým filmům, z černošského, indiánského nebo židovského prostředí, jimiž reaguje na nacistickou politiku. V roce 1942 se stává ředitelem ředitelem společnosti Producer Releasing Corporation produkující nízkorozpočtové béčkové filmy. Během čtyřletého působení pro tuto společnost natáčí několik filmů: např. horor Bluebeard (1944) a v roce 1945 pak mysteriózní snímek Club Havana, kriminální drama Strange Illusion a v současnosti nejlépe hodnocený film Detour (Objížďka). V témže roce se vydává na dráhu nezávislého filmaře a střídavě natáčí v USA i v Evropě. Koncem 60. let se marně snažil o návrat do Hollywoodu. Po několika mozkových příhodách umřel v sanatoriu ve Woodland Hills v Kalifornii.

V roce 2006 byla na jeho rodném domě odhalena pamětní deska.

www.fdb.cz

Studoval v Brně, kde také prožil část svého života.

Ůdaje z dopisu p.Jaroslava Olberta ze Lhoty nad Moravou 44, ze dne 2.2.1994.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1893 a narozen ve Lhotě nad Moravou (nyní část obce Náklo).