Osobnosti Moravy.eu

Narodil se rodině obuvníka jako poslední ze 23 dětí. Navštěvoval jen 4 třídy základní školy a ve 14 letech odešel z domova a pobýval na Moravě, v Uhrách, na Slovensku, Rakousku, Bavorsku. Zajímal se při svých cestách o přírodní jevy, geologii, mineralogii, archeologii, národopis a folklór.. Po návratu vstoupil do služeb četnictva. Jeho prvním místem působení byl Vízmberk (n. Loučná nad Desnou, posléze Libina a od r. 1873 Nový Jičín. V roce 1898 byl pro nemoc odejit do penze a žil nadále v Novém Jičíně. Četnické povolání mu umožnilo dobře se obeznámit s krajem svého působení. Prováděl amatérské výzkumy a sběry. Zabýval se taky dokumentací lidových staveb na Kravařsku. Pozůstalost v SOA Nový Jičín.

BSSSM, seš.3(15.).Ostrava 2002.S.118–119.

Syn seniora (1824–1898). Od mládí vychováván pro dráhu obchodníka a průmyslníka. Nejprve studoval na německé reálce v Olomouci, poté absolvoval známý chlapecký institut Pilka ve Vídni a obchodní i technické vzdělání si doplnil praxí v Lipsku a v několika přádelnách v cizině, zejména v Německu a s Belfastu. V 70. letech se stal společníkem fy I.Seidl a spol. Z jeho iniciativy byla sudkovská přádelna rozšířena o přádelnu bavlny r. 1882. Junior byl také prezidentem cukrovaru v Otmuchově (Polsko), ve správní radě cukrovaru v Břeclavi a též v cihelně v Šumperku. Od r. 1885 byl členem obecního zastupitelstva v Šumperku a za zásluhy byl jmenován čestným členem dobrovolných hasičů, jejichž spolek založil a čestným občanem města Šumperka.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14.), Ostrava 2001.S.112. Spurný, F.: Moravolen Sudkov. Šumperk 1973.

Syn Josefa P. /1813–1896/. V dětství vokalista u piaristů, 1852–1854 u sv. Mořice v Olomouci. Velmi oblíben pro svůj krásný zpěv, pokoušel se již skládat. V 18 letech zaměstnán ve Vídni v administraci čas. Die Donau. Brzy vstoupil do práce v závodě Léwyho, poyději firma Spina. Přijal tehdy jméno Johann Peter Gotthard /r. 1856/. Od 1868 měl ve Vídni vlastní závod, 1882–1906 byl učitelem hudby v Tereziánské akademii, dirigoval orch. koncerty. Vydal s bratrem Františkem P. /1848–1915/ světovou hudební bibliografii, 17 dvojsv. "Universal Handbuch der Musikliteratur. Vídeň 1904– 1910. Napsal 5 oper, 6 smyčc. kvartetů, písně a skladby chrámové. Značná část vyšla u bratra L. R. P. /1850–1914/. mj. Album písní národních(50písní ze sb. Bartoše, Sušila a Kadavého), 100 národních písní z Moravy pro 1 hlas a klavír.

ČSHS.II.Praha 1965.S.265.; Žižka, L.K.: Rod Pazdírkův.In.:Hudba a národ.Praha 1940, S.132–133.;.

Bydlel do r. 1946 ve Štěpánově, studoval FFUP v Olomouci, působil na U na Katedře bohemistiky od roku 1952, ale koncem padesátých let musel z olomoucké univerzity odejít a, poté působil ve Slezském ústavě ČSAV v Opavě.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.5.Opava 1983.; Působení ve Štěpánově /JUDr.Jiří Kráčmar, Horní 97, Štěpánov., In Naše noviny č.208, 9/1999, S..5.

Vycházel dvakrát měsíčně v redakci Josefa Krampola z Konice, v tiskárně Kramář a Procházka v Olomouci. Od 15.4.1899 byl redaktorem Kučera Karel. Od 1.1.1906 vycházel týdně s přílohou Hospodářský rádce. Přestal vycházet 1.10.1906.

Fischer, R.: České noviny a novináři v Olomouci 1848–1938. Olomouc 1938. S.24.

Narozen v Horním Žukově (n.část města Český Těšín). Fotografoval od dětství a v letech 1967–1969 studoval Lidovou konzervatoř, obor výtvarná fotografie. Absolvent FAMU v letech 1981–1986, obor reportážní fotografie. Věnuje se také výtvarné fotografii. Profesionálně působí od roku 1971, kdy pracoval jako fotograf – výtvarník na dole Odra v ostravě a od r. 1973 v ČTK Praha, kde působil v olomoucké oblastní redakci až do r. 2011. Poté ještě občas pracuje pro ČTK či jiné akce. Je členem Unie výtvarných umělců Olomoucka a výtvarné skupiny Střet. Účastní se fotografických výstav a soutěží. V létě 1993 vystavoval v Muzeu umění poetický cyklus Stromy a lidé. Výstavy fotografií v roce 1995 na Sv. Kopečku, v září 1997 ve Šternberku mu přinesly prestižní ocenění v novinářské soutěži Czech Press Photo Jeho autorské výstavy se konaly v Hukvaldech (1990), Šternberk (1992),Mohelnice (2001), Olomouc (2004).V roce 2007 dne 14.5. byla otevřena v galerii Podkova slavnostně otevřena výstava Vladislava Galgonka k jeho 61. narozeninám a 35 letům jeho fotografické práce v ČTK. V roce 2007 převzal Cenu města Olomouce v oblasti umělecká fotografie.

Zatloukal, P.: 1.souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka./Ka­talog/.Olomou­c, VÚ 1991.;

Působil jako učitel měšťanské školy chlapecké. V červenci 1939 utekl do Polska a po dobu 2. světové války bojoval spolu s generálem Ludvíkem Svobodou. Vrátil se v hodnosti pobočník majora a pracoval pak na generálním štábu, povýšen na podplukovníka. V březnu 1950 byl zatčen a odsouzen na rok za údajně nezodpovědnou manipulaci s tajnými materiály a k ztrátě hodnosti. Po výkonu trestu pracoval v Praze ve Škodovce jako dělník. V roce 1952 se na výzvu provokatéra pokusil o útěk za hranice, byl zadržen a odsouzen na dvacet let a jeho dcera Dana na poloviční dobu. Oba byli propuštěni na amnestii 9.7.1960. Vrátil se do Škodových závodů jako dělník a zůstal tam až do důchodu. V roce 1963 byl rehabilitován, ale pouze za první trest a byla mu vrácena vojenská hodnost. V červnu 1968 přednášel plukovník Bedřich v Litovli o práci s generálem Svobodou.

Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. CD-R 2008. Filip,Z.: Biografický slovník okresu Šumperk. Šumperk 2001. S.7. Šev­číková, H.: Prosincová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2011, č.12.

V roce 1938 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Působil ve skautském hnutí.Začal studoval LFUK Praha a spolupracovat s organizací Obrana národa. Dne 3.1.1940 ilegálně přešel hranice a jako dobrovolník bojoval ve Francii, v r.1941 u letecké jednotky v Anglii. Padl v boji.Pomníček na vojenském hřbitově u města Kleve na německo-holandském pomezí.Vyznamenán Čs.válečným křížem za statečnost a Zlatým křížem Junáka i.m.Bratranec olympioničky Dany Zátopkové.V O­lomouci bydlel v Legionářské č.3.;

Zicháček, Vl.: Osobnosti SG./12/.Hanácké noviny, 13.6.1992. S.4.; Primum necessarium je vzdělání a mravnost.Olomouc 1997. S.322–323; Honová, Stanislava: V měsíci listopadu si připomínáme…Kdy-kde-co.Olomouc 2014, listopad.S.1.