Osobnosti Moravy.eu

V letech 1968–1974 studoval AVU Praha, ateliér monumentální malby u prof.A.Pader­líka.Od r.1974 se účastní všech výstav na severní Moravě.Samost­.vystavoval v Olomouci 1971, 1980, 1983, 1989;Přerově 1975, Litovli 1976, Brně 1978, 1987, Zlíně 1989, Uničově 1978, Praze 1982. aj.Keramické reliéfy: Olomouc 1985;Jeseník 1986;sgrafito Tršice 1983;obrazové panó Šumperk 1981 ad.Žije a pracuje ve Šternberku,.

Katalog výtvarníků olomoucké oblasti. Olomouc 1989. ;Zatloukal, P. : 1. souborná výstava Unie výtvarných umělců Olomoucka. Olomouc 1991. ; 26 mladých výtvarných umělců Olomoucka. Olomouc 1980. ;

Irena Zednicek,roz.Fi­alová se narodila v Náměšti na Hané. Zde také prožila své dětství.V Náměsti absolvovala osmiletou základní školu. Potom vystudovala stavební průmyslovku v Prostějově. Pracovat potom šla do Brna ,kde působila ve Státním projektovém ústavu obchodu. Zde se také seznámila se svým budoucím manželem Ing.arch.Karlem Zedníčkem. Spolu pak měli 2 děti. Po okupaci ČSR v r.1968 vojsky Varšavské smlouvy se rozhodli,že emigrují do ciziny. Emigrovali s celou rodinou. Dětem byly 2 a 5 let. Nejprve emigrovali do Rakouska,kde byli půl roku a potom do USA. Zde Irena Zednicek vystudovala architekturu. Pak pracovala v USA jako architektka managerka. Bydleli v New Yorku na Oyster Bay ve vlastním domě. Již na základní škole projevovala velký talent na kreslení. Tento talent dál rozvíjela až se stala malířkou. V New Yorku se svým manželem otevřeli spolu obrazovou galerii pod názvem: Fiala galerie. Prováděli také výzdobu České kaple v kostele národů ve Washingtonu. Na svoji vlast nezapoměla a po pádu Železné opony ji často navštěvovala. Fotografie z roku 1985.

Životopisné údaje poskytl bratr jmenované meilem dne 18.3.2022 Jiří Fi­ala

Narozen v Krnově u Štěpánova (n.m.č. Štěpánov). Po ukončení vojenské služby v roce 1884 převzal od Jana Slámy taktovku Hanácké kapely. Hanáckou kapelu založil v roce 1875 štěpánovský rechtor a muzikant Rudolf Drlík. Kapela pod vedením A. Zbořila se zúčastnila i Národopisné výystavy v Praze a měla výbornou úrověň. Zbořil byl členem a funkcionářem Včelařského spolku. S Hanáckou kapelou hrál při prvním vystoupení Gustava Frištenského v Prostějově a ve dnech 1.9.-8.9.1885 hrála jeho kapela na včelařské výstavě v Uherském Brodě.

Kapelník Alois Zbořil. Naše noviny, č.211, březen 2000,S.7.;

Po měšťance v rodišti pokračoval ve studiu na Baťově škole mladých mužů ve Zlíně (1937–1943) a Vyšší průmyslové škole chemické tamtéž. Do roku 1945 pracoval jako laborant a chemik fy Baťa. V letech 1945–1947 studoval Vojenskou akademii v Hranicích a po absolvování 1947–1969 vojákem z povolání. V roce 1969 propuštěn z armády v hodnosti plukovníka, vyloučen ze strany. Od 1982 v důchodu. Koncem r. 1989 rehabilitován, byla mu navrácena hodnost plukovníka. Sportovat začal v roce 1941.

BSSSM, seš. 4 (16.) Ostrava 2003. S. 124–125.

1952 prohlášen Nejlepším sportovcem světa.

Studovala Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, pak prošla oblastními divadly, od roku 1974 působila v Praze. Často ji obsazoval i režisér Karel Smyczek.

Zemřela moudrá herečka Wilhelmová.In: Olomoucký den, 15.10.2002, S.22.

Sehnal, Jiří: Varhanáři na Moravě 1500–1880.2. část. M-Z. In: ČMM. Brno 1980. S. 133.;

Vojtíškov (n.m.č. obce Malá Morava) Mladoňov (n.m.č. Nový Malín).

V útlém dětství vyrůstal ve Smržicích a v Čelechovicích na Hané. Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci r. 1952, vystudoval FF UP r.1957, obor čeština, historie. Kandidát věd v r. 1967 prací o B. Říhovi. V letech 1957–1961 učil na prům. škole v Uničově a Lipníku, do r. 1964 ve Zlíně. V letech 1964–1997 působil na Ped. fak. UP, obor: dětská literatura, moravští autoři. V letech 1990–1995 jako vedoucí katedry českého jazyka. Jako lit. teoretik se zabývá poetikou lit. děl, zvláště jejich kompoziční výstavbou, od gotické poezie přes barokní lidové drama až po současnou tvorbu. Zabývá se i lit. slovenskou, ruskou a polskou. Vydal cca 18 odb. publikací, biografické romány, 2 knihy fejetonů a sbírku básní. Překládá polskou poezii. Členem redakční rady časopisu Alternativa plus, nositelem Ceny Leopolda Vrly za rok 2000. V roce 2015 mu byl v Polsku udělen Zlatý literární vavřín. V roce 2016 laureátem Ceny města Olomouce.

Slovník české literatury 1970–1981. Praha 1985, S. 409.; Moravské osobnosti umění a kultury-SVK Olomouc; Kolář, B.: Z paměti literární Olomouce, Olomouc 2004.; Málková, I.: Literární slovník severní Moravy a Slezska (1945–2000), Olomouc 2001 S. 329–331.; Machala, L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990–1995, Olomouc 1996.; Olomoucká haiku, Olomouc 2006, S.113–114 (foto);' Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su-Žv. Valašské Meziříčí 2011. Všetička, Fr. : Olomouc literární.3. O­lomouc, Poznání 2016. S.165.

Doc. PhDr. František Všetička, CSc.

Gymnázium studoval v Uherském Hradišti. Po maturitě studoval právnickou fakultu a filozofickou fakultu na UK v Praze, kde byl tajemníkem Jaroslava Vrchlického. V Olomouci působil od r. 1906 a učil na České reálce dějepis a zeměpis až do roku 1928. Zemřel v činné službě.Pohřben na Ústředním hřbitově v Olomouci.

Fischer, R.: Olomoucký památník. Olomouc 1938. S. 344. Nešpor, V.: Průvodce po Ústředním hřbitově v Olomouci. Olomouc 1929. S.55–56. Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc SGO 1997. S. 346.

Vlastním jménem Bohumil Vrzala.

Narozen v obci Stříbrnice (u Kojetína)- Studoval v na gymnáziu v Kroměříži, bohosloví v Olomouci. Vysvěcen 1928, poté profesor Arcibiskupského chlapec.semináře v Kroměříži,. Po roce 1950 působil v duchovní správě v Roštíně, Zlíně, Velehradě (1954–1959), Uherském Brodě (1959–1963). Poté povolán do Olomouce, kde od 4.3.1973 – 1987 apoštolský administrátor olom.arcibiskup­ství.1985 Řád republiky.Olomoucký biskup.

Katalog kněžstva olomouc.arcidi­ecése.Olomouc 1947.S.73.;N: Stráž lidu, 1987, 5.12.1987, S.2.;

Narozen v Lomnici u Tišnova. (n. Tišnov) Vedoucí výpravy Divadla bří Mrštíků v Brně, scénograf Slováckého divadla v U. Hradišti a v Severomoravském divadle v Šumperku.

Robeš, Bohumil: Výtvarník od Mrštíků.Lidová demokracie,1.3­.1993,

Po ukončení měšťanské školy ve Ždánicích se v roce 1927 se vyučil sazečem písma a působil v tiskárně v Židlochvicích do roku 1940. V rodišti působil též jako dobrovolný knihovník. Po osvobození v roce 1945 se stal knihovníkem Zemské a universitní knihovny v Brně. Od r. 1947 na návrh dr. J. Běliče odešel do Olomouce, za spolupráce O. Králíka budovat Slovanskou knihovnu. Prac. knihovního střediska FFUP. 1936–37 ochot. divadlo, hrál na Jiráskově Hronově. Sbíral materiál k dějinám žarošického divadelnictví. 1945 založil Kroužek rodáků a přátel Žarošic, 1955 přejm. na Vlastivědný kroužek Žarošic. Ročenka Od Hradské cesty, od r. 1950 ji rediguje, 1970 jmen. čestným občanem obce. Žil ve Šternberku. Autor literárních místopisů, spolutvůrce bibliografií okresů Uherské Hradiště, Zlín, Hodonín aj.

Kubíček, J. : 60 let Jaroslava Vlacha. VVM, 25, 1973, č. 3, S. 287–88. /foto/; Vlastivědná společnost muzejní v Olomouc 2001–2005.Olomouc:VSMO,2005­. S.37 Hlůzová, Vlasta: Osobnosti Šternberska ve 20. století. Šternberk 2007. S. 231–238. Hlůzová, V.: Prošli Šternberskem. Šternberk 2015. Ševčíková, H.:Červnová výročí středomoravského regionu. Velký Týnec, r. 25, 2015, červen, S. 7–8.

Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci r. 1906, absolv. práva KU Praha, bojoval za 1. svět. války na ruské frontě- legie. Autor Pamětí, dokument k dějinám i Slovanského G v Olomouci. Vydáno r. 1965.

FVB: Nejstarší žijící absolvent Slovanského gymnázia v Olomouci.ZVSMO 1982, č.17–18, S.21..

Oldřich Vícha-ilustrace a autorské tisky (keramik, sochař, malíř, grafik, designér…, člen UNIE výtvarných umělců Olomoucka) Studoval výtvarné obory na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze u profesorů Cyrila Boudy, Rudolfa Semráda a Františka Zedníčka. Věnuje se keramice, sochařství, kresbě a výtvarným realizacím pro architekturu. Účastní se četných autorských a kolektivních výstav u nás i v zahraničí. Těžištěm Víchovy výtvarné tvorby je keramika. Vedle stovek užitých a dekorativních děl vytvořil desítky monumentálních realizací pro architekturu, z nichž mnohé mají sochařskou povahu. Intenzivně se věnuje také kresbě. Keramické i kreslířské dílo Oldřicha Víchy námětově čerpá převážně z niterných prožitků rodného kraje, jeho mimořádně bohatých a dosud živých folklorních tradic. Je jedním z mála současných umělců, kteří lidovou inspiraci zhmotňují do výrazově autentické a formálně současné podoby. Výrazným rysem Víchovy tvorby je osobité humorné ladění jeho plastických i kreslířských prací, což v plné míře uplatňuje i v ilustracích ke knize Písně malované Slováckem „Na derflanském poli…“.

Studium: Střední ekonomická škola v Uherském Hradišti, Odborná preparátorská škola při Národním muzeu Praha, Karlova univ. Praha – výtvarná katedra. Člen Unie výtvarných umělců Olomouc. Realizuje medaile, plakety znaky, plastik, fontány atd. Ve volné tvorbě se věnuje malbě, grafice, ilustracím a plastice.

.

Uznávaný filolog. Pedagogicky působil v Brně a v Uherském Hradišti. V letech 1891–1912 učil němčinu, řečtinu a latinu na Slovanském gymnáziu v Olomouci. V té době patřil k nejpopulárnějším osobnostem v Olomouci.

Fischer, R.: Olomoucký památník. Olomouc 1938. S. 331. Památník 60. výročí českého gymnázia v Olomouci. Olomouc 1927.S.170–171

Narozen v Řepčíně u Olomouce. Studoval SUPŠ v Uherském Hradišti, 1992–96 AVU Praha, 1999 Fa VU Brno. Působil v Českém Krumlově.

Řepčín je součástí města Olomouc.

Rodina přišla do Šternberka ze Slovenska v roce 1948. Po ukončení základního vzdělání pokračoval ve studiu 1952 – 1956 – Vyšší průmyslová škola strojnická Uničov 1975 – 1978 – Filozofická fakulta Univerzity Palackého Olomouc, katedra Teorie kultury 1979 – jmenován doktorem filozofie /PhDr./ v oboru Teorie a dějiny výtvarného umění na FFUP v Olomouci 1990 – udělena vědecká hodnost kandidáta pedagogických věd /CSc/ na Masarykově univerzitě v Brně za práci na téma Výtvarné umění a ekologická výchova. Zaměstnání 1956 – 1970 Uničovské strojírny Uničov – jako obchodní zástupce 1970 – 1978 Opravárenský závod 026 Šternberk – jako obchodní zástupce 1978 – 1990 Krajské vlastivědné muzeum Olomouc – ředitel 1990 – doposud – svobodné povolání – spisovatel, básník, publicista.

Společenské aktivity 1980 – 1990 členem vědecké rady FFUP Olomouc. 1980 – 1990 externím učitelem na katedře Teorie kultury FFUP Olomouc 1981 – 1990 členem vědecké rady Památníku národního písemnictví Praha 1980 – 1990 člen vědecké rady Okresního vlastivědného muzea Šumperk 1983 – 1990 členem Umělecké komise pro volné umění při ČFVU v Olomouci 1980 – 1990 členem Umělecké komise pro výtvarné umění Ostrava 1984 – 1990 člen Krajské rady muzeí a galerií Severomoravského kraje 1985 – 1990 člen Krajské rady muzeí a galerií Jihomoravského kraje 1996 – doposud – člen Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků Praha 2001 – doposud – člen Unie českých spisovatelů Praha 2006 – 2012 – Literární klub Olomouc

Bibliografie

Úvod do teorie životního prostředí – učebnice pro vysoké školy Šternberk – kolektivní obrazová publikace Smutek psích očí – tematické povídky o psech a jejich soužití s lidmi – 2000 Libor Vojkůvka – monografie o známém naivním malíři – 2000 Štěstí v naivitě – básně mladého věku – 2001/ insitní juvenilia/ Šternberská studna – tematické povídky ze společenského života – 2001 Křest vínem – tematické povídky o sdružení Přátel Dionýsova džbánku – 2002 Paralelní svět – tematické povídky ze světa duševně nemocných – 2003 Přelízky – románová novela o útěcích od civilizace a o smyslu emigrace – 2004 Listí na vodě – tematické povídky o rybářích, rybách a stromech – 2005 Klamy – tematické povídky ze světa méně obvyklých zvířat a lidí – 2006 Alter Ego – novela z doby nedávné i současné – 2007 Milé promile – povídky ze Šternberských hospůdek – 2008 I vrány zpívají – soubor insitních básní 2000 – 2007 – 2008 Nekrology – o těch co nejsou, ale měli by být ještě mezi námi – 2009 Josef Sedlák – Kam odlétají ptáci – básně /jako editor/ – 2009 Josef Sedlák – Jarní vítr- básně mladého věku /jako editor/ – 2009 Josef Sedlák – Dobrou noc vrány – Dobrou noc majolenky – překlady/jako editor/ – 2009 Igor Hejmovský – Psáno doutníkem – básně /jako editor/ – 2009 Povídky od Sitky – povídky motivované říčkou Sitkou / vydání 2010/. Jizvy hvězdné hory – insitní básně popírající současnou postmodernu /Vydáno 2010/. Racek na Hané – Rodnému kraji a přátelům insitní poezie. /Vydáno 2011/. Plavci – plavecké sporty ve Šternberku – hledání dějin města /jako editor/ – Vydáno 2011 Anamnéza štětcem – literární triptych o šternberských /insitních?/ malířích /2012/ Boršč – novela věnovaná posledním dnům Igora Hejmovského a jeho otci Vladimírovi /2013/ Apoštol fikce – novela o amatérském pedagogovi, který učí malbě /2014/ Cizí stopy – epické předlohy a jejich transformace do jazyka poezie /2015/ Město v slzách – bibliofilské vydání vybrané poezie /2016/ Manéž klaunova slova – kritický pohled na současnost /2017/ Kontrapunkt slova a hudby  – hold hudbě /2018/ Pro i proti – novela o tom, co bylo a je Večerní meditace – ze všeho trochu – básně

Ocenění Památník národního písemnictví – Čestný diplom za rozvoj literárního muzejnictví a kulturních literárních styků Filozofická fakulta Olomouc – Pamětní list Za úspěšnou spolupráci a zásluhy o rozvoj fakulty Zlatá medaile Univerzity Palackého – za spolupráci a rozvoj vysokého školství v Olomouci Zlatá medaile Univerzity Palackého z roku 1948 udělena k padesátiletému jubileu Vyznamenání udělené Krajem Ostrava – Vzorný pracovník kultury Medaile Památníku národního písemnictví – Za rozvoj literární kultury Cena města Šternberka – Za významnou literární činnost (2006)

dopis OSM/01 Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010.S. 141–142. meil ze dne 15.9.2017 parte meilem dne 10. 4. 2024 ve 20:53

PhDr. Jaroslav Váňa, CSc.

Narozen v Tasově (u Třebíče). Od r. 1924 půs. ve Šternberku jako učitel. Od r. 1926 jednatel okrsku Národní jednoty na Šternbersku a Uničovsku. Publikoval v čas. Litovelský a Šternberský kraj, v němž vedl od r. 1928 hraničářskou Hlídku. V okr. novinách Šternberska Za nový život uveřejnil 1955–1956 sedmnáct pokračování Šternberský okres v dějinách. 1956–57, sbírku 47 pověstí tohoto kraje, s názvem Pověsti našich obcí. Správce městského muzea a kronikář města. Vzorný učitel /1958/. ;

Prucek, J.: Josef Valíček.SM, 1974, S.71–72.;. Hlůzová, Vlasta: Osobnosti Šternberska ve 20. století. Šternberk 2007. S. 204–210. ;

Narozena v obci Moravská Loděnice (n. Bohuňovice). Rozená Kolísková, prvně provdaná jako Foltýnová. Studovala konzervatoř v Brně (hru na kytaru). Učila v hudební škole Žerotín, v letech 1965–1970 v hudební škole Uničov, hru na housle a hru na kytaru. Poté opět v Olomouci. Členka literární sekce VSMO.

Sdělení její dcery Hany Truxové – 1997.

Narozen v rodině důstojníka čs. armády. Otec po dvou letech odešel od rodiny a tak dětství a mládí prožil Lubor v Hodoníně, kde 1940–1941 začala jeho divadelní kariéra ve Slováckém divadle. Zprvu působil jako nápověda, což ho zachránilo od totálního nasazení, později byl objeven jeho herecký talent, když divadlo postižené odchodem mnoha členů potřebovalo náhradu. Několik let působil v Brně- Dětské divadlo 1941–1942, Zemské divadlo 1942–1945.Po válce ještě krátce působil v Divadle pro mládež a ve Svobodném divadle 1945–1946. V letech 1946–1948 vykonal vojenskou prezenční službu. V roce 1948 byl angažován v Uherském Hradišti, v 50. letech v Ostravě ( Státní divadlo Ostrava a rozhlas Ostrava.V letech 1962–64 působil v Praze v Divadle S.K.Neumanna, poté dvě sezóny v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci, poté v Činoherním klubu Praha. Po roce 1968 nesměl sedm let na jeviště a tak se vrátil do Uherského Hradiště. V letech 1980 –1985 působil v Divadle pracujících ve Zlíně. Od roku 2000 spolupracoval s Městským divadlem ve Zlíně. Rozsáhlá filmová a televizní tvroba., úzká spolupráce s rozhlasem. LT vynikl taky jako malíř. Malovat se naučil u Františka Podešvy, přátelil se s Karlem Hofmanem. Zprvu maloval krajinomalby, v posledních letech poetické klauny. Jeho olejomalby jsou zastoupeny v mnoha galeriích. Vystavoval. R.2001 získal Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra a r. 2003 Cenu města Zlína. Byl nalezen mrtev ve svém bytě a podle lékaře zemřel již 26.9.2003.

BSSSM seš.6 (18.) Ostrava 2005. S,139–140. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su- Žv. Valašské Maziříčí, Valašské Athény. S.38.

Po absolvování FF MU v Brně, obor dějiny umění, působil v letech 1966–1970 jako historik umění na zámku v Kroměříži. 1970–1977 pracoval jako topič u Pozemních staveb v Ol. Poté přesídlil do Bratislavy, kde působil ve Slovenském národním muzeu a 1982–1990 jako vedoucí historik umění ve Št. restaurátorských ateliérech. 1990 se vrátil do Olomouce a působil na FF UP, zprvu jako vedoucí sekce umění, od 1992 jako vedoucí Katedry dějin umění FF UP. Zabýval se uměleckohistorickým výzkumem olom. památek. Obdržel Cenu města Olomouce za rok 2001. Zemřel náhle.

Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. Praha 1998. Opustil nás..In: Kdy-kde-co 2012, leden.S.3. (fotografie)

Člen VSMO, činný v sekcích pro dějiny lékařství, biologické a numismatické.Jeho působení je spjato s Olomouckem, s Uničovskem, kde hned po 2.svět.válce působil nejen jako lékař, ale i v oblasti kultury.Spolu­zakladatel Vlasteneckého kulturního uničovského sdružení /VKUS/, který byl založen 8.1.1946, kde zastával funkci jednatele.Působil též jako hudebník.Založil dechovou hudbu, byl vynikající houslista.Pracoval jako ved.zdrav.stř­.Uničovských strojíren a poté obv.lékař v Uničově. Zemřel v Domamyslicích u Prostějova (n.m.č. města Prostějov).

Musil, J.V.: Zasloužilý lékař.ZVSMO 1980, č.13–14, S.6–8..

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1911

Vystudovala UMPRUM v Uherském Hradišti. Účastnila se kolektivních výstav v Ostravě a Olomouci. Samostatně vyst. ve Zlíně. Žije ve Starém Jičíně.

26 mladých výtvarných umělců Olomoucka. Olomouc: Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci, 1980. ;

V letech 1959–1963 abs.uměleckoprů­myslovou školu v Uherském Hradišti, v roce 1968 odchází do exilu do Paříže, kde studoval na uměl. škole v letech 1968–71. Autor bronzového památníku J.A.Komenského v Uherském Brodě, Arionova kašna v Olomouci, atd. V r. 1996 uspořádal retrospektivní výstavu v Olomouci v Muzeu umění . Pedagogická a Filozofická fakulta UP rozhodly o udělení čestného doktorátu v oblasti výtvarného umění v roce 1998. Držitelem Ceny města Olomouce 1998 v oblasti výtv. umění. Žije a pracuje v Paříži a v Toskánsku.

Zatloukal, P.: Hanácké noviny, 28.11.1992, příl., S.1.; (vlc): Univerzita udělí výtvarníku Ivanu Theimerovi čestný doktorát. Hanácký den, č.187, 22.10.1998, S.4.; ČBS XX. stol., 3. díl, Praha 1999; ČBS, Praha 1992; ;

Narozen na Svatém Kopečku (n.m.č.města Olomouce), kde prožil dětství a mládí. Po studiu Slovanského gymnázia ( maturoval v r. 1951) studoval Palackého univerzitu, kterou absolvoval v r. 1954. Poté začal učit na školách v Lipníku nad Bečvou, v Prostějově a v Uničově. Svůj první literární pokus učinil už v době gymnazijních studií. Převážně se věnoval poezii, knižně mu vyšly dvě sbírky. Psal též prózu,, s kterou se účastnil soutěže vypsané Knihovnou města Olomouce. Taky rád maluje. Měl jednu soubornou výstavu, kde vystavoval na 80 olejomaleb. Jako trenér mládeže vychoval několik reprezentantů v atletice. Knihovna města Olomouce v literární soutěži Prvotiny 2006 vyhlásila 1. místo v poezii i proze v kategorii autorů 26 let a více. PaedDr., bydlí v Prostějově.

Telíšek, František: Svatokopecké příběhy aneb na Svatém Kopečku nežijí jen svatí…Olomouc vl.n. 2009.; Telíšek, František: Metamorfózy. Nakladatelství Olomouc 2008. (Básnická sbírka).

Šarka 44, Prostějov