Osobnosti Moravy.eu

V Lošticích absolvoval měšťanskou školu a poté se v Olomouci vyučil řezbářem. V roce 1948 nastoupil na SUPŠ v Praze. Po jejím absolutoriu se věnoval restaurování historických dřevěných památek. Sochařský ateliér měl ve svém bydlišti ve Veltrusech. Členem ČFVU od roku 1958, též členem Ubie výtvarných umělců Praha a Asociace restaurátorů. Účastnil se řady kolektivních výstav. Samostatně vystavoval v Mladé Boleslavi v roce 1990.Restauroval skulptury v interéru kostela sv. Havla v Poříčí nad Sázavou v letech 1954–1958. 60 skulptur z dílny barokních sochařů Jelínků; 237 skulptur z dílny M. Brauna v kostele sv. Klimenta v Praze. Spolupracoval na realizaci Olomouckého orloje.

Novotný, J.: Bohumil Zemánek, umělec, žijící mezi námi. Listy Měˇu, Veltrusy. 1990. Filipová, M. – Turková, A.: Kdo je kdo ve výtvarné tvorbě na Šumpersku. Šumperk 2010. S.83.

Působil v muzeu v Mohelnici, od r. 1952 v Šumperku, ochránce a podněcovatel výtvarných umělců na Moravě.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.5.Opava 1983.;Propagátor knižní značky=Kdy-kde-co v Olomouci, 1984, prosinec, S.10.;.

Narozen v rodině pěkaře Jana Z. Od dětství však žil se svými rodiči v Litovli. V Litovli se vyučil malířskému řemeslu. Ve dvaceti letech se odhodlal opustit řemeslo a chtěl nadále studovat. R. 1905 se přihlásil do 4. třídy gymnázia Po roce, ale školu opustil a začal malířství studovat v Mnichově, Paříži, Římě.Do vlasti se vrátil 1928.V Praze se zasloužil o postavení umělecké galerie J.V.Myslbeka. V rodném kraji uspořádal soubornou výstavu v září 1938. Vynikal jako portrétista. (namaloval portrét litovelského starosty V. Sochy, ministra Hrubana, prof.J.Hartla, JUDr. F. Nevěřila, MUDr. J. Lhoty aj. Také se prosadil jako krajinář – ze známých obrazů Z Mladče do Lhoty, Statek na vsi, V zahradě. Naposledy vystavoval v prosinci 1939 v Obecním domě Praha, kde vystavoval obraz Večer v horách. Zapojen do odboje Dne 10.10. 1941 zatčen gestapem, vězněn na Pankráci a odsud transportován do KT v Mauthausenu. Jiná uvedená data v encyklopediích jsou mylná.

Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. Rkp. 2008. BSSSM, č.3 (15.).Ostrava 2002. S.124–125. Filipová,M. Turková, A.: Kdo je kdo ve výtvarné tvorbě na Šumpersku. Šumperk 2010. S.83.

Studoval gymnázium v Kroměříži. Po kněžském svěcení (1850) působil v duchovní správě v Mutěnicích a později v Dědicích. V roce 1857 ochrnul a odešel na dočasný odpočinek, ale již o dva roky později se stal ředitelem polepšovny pro zanedbanou mládež v Brně.. Od r. 1866 v Olomouci, konsistror. rada, kanovník kapituly. Předseda Vlasteneckého muzea olomouckého a
místopředseda České národopisné společnosti v Praze., Redaktor, náboženský publicista, vikář při metropolitním chrámu sv. Václava v Olomouci a tamní kanovník. Redaktor ČVSMO. Užíval pseud. Boleslav Dědický/z období, kdy kaplanoval v Dědicích/. Zasloužil se o založení SG v Olomouci. Léto trávíval v posledním období v Lošticích. P. Ignát Wurm byl poslancem Moravského zemského sněmu za Přerov, kde zřídil první záložnu, , v Brně vydával oblíbený kalendář Moravan. Velmi aktivně se podílel na všech jubilejních cyrilometodějských oslavách v roce 1863 a v roce 1869 na Velehradě. .

Fischer, R.: Olomoucký památník…Olomouc 1938. S.359–361.; Hýsek, Miloslav: Literární Morava v letech 1849–1885.Praha, 1911. S.52–53.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973. S.1429; Fotografie-in: Památník šedesátého výročí českého gymnásia v Olomouci.Olomouc 1927.S.31.;Jirásek, Josef: Korespondence Ign.Wurma.=ZVÚO, 1962, č.106. S.18–21.;. Kříž, Antonín: Proč se jmenuje v Olomouci ulice Wurmova? In: OLDIN, 15, 2005, č.7–8,červen.;

Sehnal, Jiří: Varhanáři na Moravě 1500–1880.2. část. M-Z. In: ČMM. Brno 1980. S. 133.;

Vojtíškov (n.m.č. obce Malá Morava) Mladoňov (n.m.č. Nový Malín).

Narozen v učitelské rodině. Dětství prožil v rodišti, od deseti let studoval na gymnáziu v Moravské Třebové (1935–1938), po záboru pohraničí byla škola přestěhována do Hranic. Od roku 1940 studoval na Vyšší průmyslové škole stavební v Praze, od září 1943 totálně nasazen jako dělník ČKD Praha-Libeň. Současně pokračoval ve studiu a v r. 1944 maturoval. Koncem března 1945 se vrátil domů do Valašských Klobouk. Po osvobození vystudoval 1945–1951 Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství v Praze. Na vojnu odešel do Ostravy a 1959 se oženil. Projektoval vilové domy a bytové domy, školy, sportovní haly aj. Projektoval i střed města Přerova, Přerov-Šírava.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Nová řada.seš.1.(13.) Ostrava, 2000. S.110–111.

ing. arch. Otta Waller

Kresbu a malbu studoval na VŠP a VPŠ v Bratislavě u profesorů Eugena Lehotského, Fedora klimáčka a Eugena Nevana. Vyučoval na LŠU na gymnáziu v Moldavě nad Bodvou, LŠU ve Ždani a ve Spišské Nové Vsi, na katedře výtvarné výchovy Pedagogického institutu v Košicích a na ZUŠ a gymnáziu v Litovli. Od roku 1992 je členem Unie výtvarných umělců Olomoucka. Od r. 2000 jezdí pravidelně za čtenáři knihovny ve Štěpánově.

Slovanské gymnázium literární, Olomouc. 2000.,

Studia: 1888 –1892 malířská speciálka umělecko-průmyslové školy ve Vídni 1892 – 1894 Dámská akademie umění Mnichov Pobyty: V Paříži a Římě Cesty: Holandsko, Belgie, Německo, Dalmácie, Anglie, Itálie Výstavy: 1902 v Brně, pak následovaly výstavy ve Vyškově, Hodoníně a dalších městech.

V letech 1906–1908 působila v Prostějově, práce na oponě divadla v Prostějově, návrhy na divadelní dekorace, výstava obrazů – 1907, studovala hanácké kroje, ornamenty. Poté Brno – od r. 1908.

KRAUS, Bohuslav: Malířka Zdeňka Vorlová-Vlčková na Hané. ZVÚO, č. 156, 1972, S. 29–30. SLAVÍK, B: Hanác. písemnictví, Olomouc 1940, S. 153. TOMAN: Nový slovník českosl. výtvar. umělců. Sv. II. P. 1950, S. 668. .

Rodným jménem Berčíková. V Olomouci bydlí od roku 1932. V roce 1943 absolvovala Dívčí reformní reálné gymnázium v Olomouci. Po svatbě žila devět let v Měrotíně, kde rodina manžela vlastnila vápenku. Pracovala u různých podniků, v letech 1960–1980 v knihkupectví. Zprvu v Zemědělské knize, Denisova ulice, později v Knihkupectví U Hanačky. Zemřela v nemocnici ve Šternberku po zlomeném krčku.

Osobní sdělení 5.3.1999 /hš. Fakta o úmrtí sdělila její dcera PhDr. Mirka Rohanová dne 22.5.2008.

Majitel Vápenky v Mladči, která na Josefa 2013 oslavila 100. výročí založení. Ing. Ladislav Vitoul přejal řízení podniku v roce 1992 a vybudoval v průběhu let mezinárodně uznávaný podnik, který patří mezi 100 nejlepších firem v České republice. V listopadu t.r. ji byl udělen diplom v kategorii „Dynamický růst a stabilita“. Dne 27.11.2015 na slavnostním galavečeru ve Španělském sálu Pražského hradu převzal toto prestižní ocenění z rukou předsedy Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Ing. Ivana Pilného. Na jaře získal již potřetí ZLATÝ PERMON za dlouhodobou, stabilní, důvěryhodnou a solventní činnost firmy. Po celé Moravě je VÁPENKA VITOUL s.r.o. a zejména její ředitel, vnímán jako výrazná osobnost. Jeho šlechetné jednání je oceňováno nejen v kultuře, ale i v sociální sféře celé Moravy. Jeho postava je navždy zvěčněna v Benešově betlému v Lošticích.

Ševčíková, Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu. č. 12. 2020 Týnecké listy.

plk.v.v. Ing. Ladislav Vitoul

Maturoval na olomouckém gymnáziu a poté odešel studovat práva do Vídně. Studia nedokončil a vrátil se do Prahy, ale ani zde studia nedokončil. Začal se věnovat novinařině. Novinář, krátce učitel na soukr. dívčí škole. 1865–1897 okresní tajemník na Mělníce. Redigoval časopisy Boleslavan 1863–65;Pravda 1863;Mělničan od r. 1872. Přeložil několik německých a francouzských divadel. her. Pseud. František Winkler;Vlastimil Venkryl;V časopise Moravan- V. V. Přítel Jana Nerudy.

Z doby Nerudovy.Sborník .Praha, NČSAV 1959, S.212–219;

• fotografie, příloha č.14.;

Dějiny české literatury.II­I.Praha, NČSAV 1961, S.606.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973, S.1384. Lexikon české literatury 4/II. Academia Praha 2008. S.1359–1360.

Začínal v rodišti ve Viktorii r. 1937–1946, poté Slavoj Loštice do r. 1948, Spartak Mohelnice 1948–1951, pak poprvé na zimním stadionu Kr. Pole Brno. Od r. 1967 – 1970 trenér ZKL Brno, poté v MDS Olomouc 1970–1972, pak Švýcarsko. Říkalo se mu „profesor hokeje“. Mistr sportu 1959, ZMS 1961. ;

Gut, K.: Malá encyklopedie ledního hokeje.Praha, Olympia 1986.S.458– 459./foto/;.

Narozen v Tasově (u Třebíče). Od r. 1924 půs. ve Šternberku jako učitel. Od r. 1926 jednatel okrsku Národní jednoty na Šternbersku a Uničovsku. Publikoval v čas. Litovelský a Šternberský kraj, v němž vedl od r. 1928 hraničářskou Hlídku. V okr. novinách Šternberska Za nový život uveřejnil 1955–1956 sedmnáct pokračování Šternberský okres v dějinách. 1956–57, sbírku 47 pověstí tohoto kraje, s názvem Pověsti našich obcí. Správce městského muzea a kronikář města. Vzorný učitel /1958/. ;

Prucek, J.: Josef Valíček.SM, 1974, S.71–72.;. Hlůzová, Vlasta: Osobnosti Šternberska ve 20. století. Šternberk 2007. S. 204–210. ;

Roz. Olga Kopecká. V letech 1944–1949 žila s rodiči v Africe. Po návratu do vlasti se přestěhovala s maminkou a sourozenci do Loštic, kde začala chodit do třetí třídy osmiletky a v roce 1958 maturovala na gymnáziu v Litovli. Bylo jí znemožněno studovat vysokou školu a tak 5 let byla bez zaměstnání. Soukromě studovala dějiny umění, jazyky, českou literaturu a srovnávací dějiny náboženství přes rozhlasovou univerzitu Rádia Svobodná Evropa. V té době začala psát básně a prózu, která byla publikována až v emigraci. V roce 1963 se s maminkou a dětmi vystěhovala do Holandska, kde studovala na univerzitě v Leydenu slavistiku. Napsala dopis do RSE v Mnichově, kde popsala jak se sama vzdělávala podle jejich rozhlasové univerzity. Poté působila jako holandská dopisovatelka RSE. Mezitím si vyřídila emigraci do USA, kde studijně pobývala. V letech 1965–1994 působila jako redaktorka RSE v Mnichově. V roce 1989 byla jmenována do funkce zástupkyně ředitele Čs. oddělení Svobodné Evropy. Od roku 1994 po přestěhování RSE do ČR pracovala jako šéfredaktorka a zástupkyně ředitele stanice Svobodná Evropa v Praze do 1.10.2002, kdy bylo zrušeno české vysílání RSE. Psala zahraničně politické komentáře, vytvářela pořady, jako je Víra a svět, Otázky naší doby aj. Vydala dvě sbírky básní. V 60. letech získala Cenu Křesťanské akademie v Římě za sbírku " Za železnou oponou.", která však nikdy nebyla vydána. Je členkou SVU, PEN klubu a České křesťanské akademie. Nadále působí v RSE v Praze, kde byla pověřena zpracovat Archiv RSE. V roce 1964 navázala korespondenšní vztah se spisovatelem Janem Čepem.

Mejstřík, Jiří: Češi ve světě. Praha 2000. S, 54–55. ČT pořad Z očí do očí – Antonín Přidal s Olgou Kopeckou. ČT2 dne 19.10.2002.

V letech 1983 – 1992 působil v Moravské Třebové a od roku 1992 pracuje na Pedagogické fakultě UP. Autor učebnic. V Šrámkově Sobotce získal 1. cenu.

PaedDr. Milan Valenta

Po absolvování Vojenské akademie v Hranicích a Vyškově, studoval jako voják z povolání Tyršův ústav v Praze. Působil jako pedagog na vojenských gymnáziích v Brně a v Bratislavě. V roce 1962 byl převelen k armádnímu družstvu basketbalu Dukla Mariánské Lázně a ještě téhož roku přešel s celým týmem do Olomouce. Pod jeho velením prošla olomouckou Duklou celá čs. elita basketbalu. V letech 1972 a 1974 získala Dukla tituly mistrů republiky a roky 1972 a 1975 Čs. pohár. 1982 vedl čs. reprezntaci na Olympijské hry do Mnichova.

V r. 1919 přesídlil do ČSR. Studoval RG v Moravských Budějovicích. Žil v Brně.

ČSHS II.Praha 1965.S.819.;Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.Praha 1982.S.620.;.

Na Slovanské gymnázium do Olomouce přišel počátkem školního roku 1878/79 a pobyl zde do roku 1881, kdy odešel na malířskou akademii do Prahy. Maloval i taneční pořádky některých spolků, ilustroval studentské časopisy Lípu a Sršeň. Měl rád hudbu a byl dobrý flétnista. Na Olomouc rád vzpomínal a rád se sem vracel. Od 1881 studoval na akademii v Praze, od 1884 na mnichovské akademii, studium uzavřel roku 1887 v Praze u M. Pirnera. Vrátil se do svého rodného kraje, kde vzniklo rozsáhlé dílo, které se stalo cenným etnografickým dokumentem regionálného folklóru. Reprodukce jeho obrazů vycházely na pohlednicích u Prombergra v Olomouci. Dílo malíře Joži Uprky je protkáno postavami bodrých Hanáků. Spisovatel Otakar Bystřina, vzpomíná: " V krušných dobách hledali jsme pro Jožku práci. Doškovali jsme ho nejspiš do Ptení k páteru Jenúfovi, kterému cosi za třicet zlatek maloval. Pak pobýval v Prostějově a tam se zalíbil magnátům hanáckým, s kterými se stýkal ponejvíce v prostějovské Besedě…" Pak maloval v Bedihošti, na nějaký čas se uchýlildo Brodku u Přerova, kde mu stáli modelem leckterý z pánů cukrovarnických a jeho sláva se dostala až ke sluchu jisté stařenky ve Věrovanech, která, aby usmířila Boha, si u Uprky objednala křížovou cestu. Tam si Joža najmul ateliér a za den byl s prvním „zastavením“ hotov.

Poche, E.: Encyklopedie čes. výtvarného umění.Praha 1975.S.546.; Smýkal, J.: Jožka Uprka studentem v Olomouci.In: Památník 60.výročí českého gymnázia.Olomouc 1927.S.118–120.; Czmero,Rostislav: Před 140 lety se narodil Joža Uprka. Olomoucký den, 3.11.2001, příl.Víkend.

V roce 1958 ukončil studia češtiny na FFUP v Olomouci, 1963 studia matematické lingvistiky na FFUK Praha. 1958–1961 učil na G v Moravské Třebové, 1961–1972 na Pedagogické fakultě v Hradci Králové, odkud donucen k nedobrovolnému odchodu. Od r. 1990 působí jako univ. prof. na FFUK v Praze, kde je vedoucím katedry českého jazyka. Od r. 1991 učí též na VŠP v Hradci Králové. Věnuje se lingvistické bohemistice, slavistice a obecné jazykovědě. Překládá beletrii, divadelní a rozhlasové hry ze slovanských jazyků. V době působení v Hradci byl též sbormistrem a členem cimbálovky ZVO. Přispívá do novin a časopisů, český jazyk a literatura, Čtenář, Čeština doma a ve světě ( yde je ved. redaktorem), Katolický týdeník, Mosty, Naše řeč, Slovo a slovesnost aj.

Benýšková, J.: Literární Hradec Králové.Hradec Králové.OK 1994.S.157.;.

Maturoval na Slovanském gymnáziu v Brně a poté studoval matematiku a fyziku na brněnské německé technice. Brzy se přestěhoval ke svým příbuzným na Ukrajinu, kde pokračoval ve studiu na univerzitě. Po vzniku Československa se v roce 1919 vrátil na Moravu. Učil v Prostějově a Kroměříži. 1935 se ujal organizování a vedení mezinárodní organizace Mírové hnutí. Vystupoval proti nacistické ideologii. V r. 1939 byl vězněn na Špilberku. Po propuštění byl sledován gestapem. Umírá na srdeční nemoc.

Prostějovský Týden, 17.01.1996, S.10., .

Studoval gymnázium v Olomouci a maturoval v r. 1838. Po maturitě studoval filozofickou fakultu olomoucké univerzity, v kruhu kolem A. Šembery a prof. Helceleta. . Po 2 letech absolvoval zkoušky, které ho opravňovaly k soukromému vyučování gymnasistů. Krátce pak přijal místo domácího vychovatele v rodině hraběte Kolovrata-Liebsteinského. Toto místo později opustil, aby se mohl věnovat dalšímu studiu. Přestoupil na právnickou fakultu, ze které však záhy odešel. Poté vstoupil v Olomouci do vojenského sboru a navštěvoval jeho školy. Zde konečně našel obor, který se mu líbil  – matematiku. Po ukončení vojenské školy své vzdělání ještě doplnil na vojensko-inženýrské akademii ve Vídni. V roce 1851 ukončil i toto studium a byl jmenován poručíkem u ženijního pluku. Počínaje školním rokem 1851–52 přichází do Louky u Znojma, kam vojenská akademie z Vídně přesídlila, současně je ještě posluchačem vyššího ženijního kurzu. V roce 1854 ho ukončil a byl povýšen na nadporučíka a přidělen k ženijnímu štábu do Milana. Po několika měsících se musel z Itálie vrátit, neboť ženijní akademie v Louce potřebovala obsadit místo profesora deskriptivní geometrie, na které byl pro své kvality profesorským sborem vybrán. V r. 1864, po smrti prof. R. Skuherského přestoupil na polytechniku do Prahy, kde byl jmenován profesorem deskriptivní geometrie a stereotomie. Přes veškeré další lákavé nabídky zůstal tomuto ústavu věrný až do r. 1895, kdy byl penzionován. V roce 1871–72 zastával úřad rektora školy, v letech 1870–71, 1874–75 a 1878–79 byl děkanem odboru pozemního stavitelství, 1875–76, 1887–88 a 1890–91 děkanem odboru stavebního inženýrství. Po určitou dobu byl poslancem zemského sněmu a v letech 1879–95 říšské rady. František Tilšer byl ve své době uznávaným geometrem. Od r. 1865 byl členem Královské společnosti nauk.

OSN, XXV. Praha, 1906, S. 442–446; OSNND, VI/2. Praha 1943, S.1194. ;

Louka u Znojma je nyní součástí města Znojmo.

Po studiích na Učitelském ústavu v Olomouci roku 1906 se stal způsobilým pro vyučování v národní škole a učil krátce na Pavlovičkách, v roce 1907 složil zkoušky opravňující ho vyučovat na škole měšťanské. Jeho prvním působištěm byl Moravský Beroun, byl nadšeným hudebníkem, hrál na violoncello a housle, dopisoval do různých časopisů, cestoval po Evropě a zvyšoval si neustále kvalifikaci. Ve Vídni složil státní těsnopisnou zkoušku, v Hradci Králové' absolvoval vysokoškolský kurs pro učitele na obchodních akademiích. V době 1. světové války pracoval na okresním hejtmanství. Po válce se věnoval různým kulturním aktivitám. Vedl kino, založené v r. 1922, byl členem městského zastupitelstva, pracoval jako archivář města, založil několik osvětových a učitelských spolků. V roce 1930 vydal rozsáhlou vlastivědnou místopisnou knihu okresu, zahrnující 77 obcí, kde uvádí i odborná fakta z hospodaření obcí, obyčeje, zvyky a přísloví. Knihu " Heimatbuch fÜr den Bezirk BÄm " vyšla v místní tiskárně. V letech 1932–1935 byl starostou města Moravský Beroun. Od 2.9.1935 byl ředitelem školy a tuto funkci vykonával až do konce války.

Rodák z Domašova. Čas, r.6, č.11–12, 1997, prosinec, S.4. Máša,O. – Anderle, P.: kdo byl kdo v zemi berounské. Moravský Beroun 2001.;

Od roku 1961 žil s rodiči v Praze, kde chodil do školy. Od útlého mládí se věnoval malířství. V 70. letech navštěvoval ateliér scénografa Mikuláše Matrona v Praze. Zařazuje se do hnutí Druhá kultura, tvoří v abstraktivně surealistickém vidění. Odmítl absolvovat vojenskou službu, za což byl hospitalizován v Bohnicích. Na Moravu se vrátil v roce 1978 prostřed­nictvím sňatku a usadil se v Lošticích. Celý jeho život je poznamenán hledáním. Jeho obrazy s náboženskými motivy byly až do roku 1990 zakázány. Vystavovat začal v roce 1979 v Lošticích. Větší výstavu jako retrospektivní průřez jeho tvorbou bylo možné spatřit v květnu 1994 v Galerii a čajovně U Bílého slona u Dr. H. Pokorné. Od roku 2000 se zabýval výukou vezňů na Mírově a v r. 2003 zpracoval a vydal publikaci " Výtvarníci Loštic v minulosti a dnes." Dne 25.11.2011 se konala vernisáž výstavy obrazů v soukromé firmě SUNJET, Javořičská 8 v Olomouci. Výstava trvala do 31.1.2012..Výstava Central America 17.11.-30.11.2014. Výz­namnou etapou v jeho životě bylo šestileté působení ve věznici na Mírově, kde učil vězně malovat. Po revolučních listopadových dnech 1989 ovlivnil i veřejný život v Lošticích, kde se zasloužil o znovuotevření muzea a výstavní síně malíře Adolfa kašpara, zrušeného totalitbím režimem. Po dobu šesti let byl jeho správcem. Založil nakladatelství Paleta a vydával malované pohlednice. Některé jsou zastoupeny ve sbírkách Muzea De La Carte Postole v Antibes ve Francii. Pro nakladatelství Infoa zpracopval publikaci Dějiny české. Stovky Taťounových obrazů jsou reprodukovány v nástěnných a stolních kalendářích. K 100. výročí založení firmy VITOUL s.r.o. vydal v roce 2013 vydal soubor obrazů.. Vystavoval v obcích: Loštice, Rýmařov, Šumperk, Bruntál, Praha – Ungelt, Medlov, Mírov (věznice) Londýn (1982 BBC – stíhán STB), výstava AMO Šumperk – uděěleno čestné uznání v kategorii malba Olomouc 2012. Vydal Mapu anglické gramatiky – s vělkým úspěchem a v několik vydáních. Ilustroval knihu Miroslava Demela O hudebnících a nástrojích. Brno 2017. Pro rok 2018 vydal kalendář Hustoles 2018. V roce 2017 dostal Cenu hejtmana Olomouckého kraje za vyjímečný počin v oblasti kultury. ..

• tom-: Představujeme vám…Puls. 14.5.1994. S.4.

Únos Evropy In: http://otavinka.blog.cz Central America – Pavel Alexandr Taťoun v átriu RCO Jeremenkova 40b Olomouc 17.-30.11.2014. Demel, M.: O hudebnících a nástrojích. Brno 2017.

Dne 30.12.2017 jsem navštívila vilu Jaroslava Beneše, kde byly vystaveny též práce P.A. Taťouna a Mistr PAT byl osobně přítomen.

Narozen v Železnici u Jičína. Absolvoval Střední zemědělskou školu technickou v Mladé Boleslavi. Potom pracoval jako dělník v tiskárně. Razič metra a topič. Bratr malíře Pavla Alexandra Taťouna. Signatář Charty 77. Od roku 1989 do 1994 zaměstnán v Kanceláři prezidenta republiky (Václava Havla). Člen Divadla na tahu. V roce 1992 mu vyšla sbírka básní i prózy " V hospůdce za deště" . Inverze, Praha 1992.Olga Sommerová natočila o Petru Taťounovi dokument (vysílán na ČT). Publikoval ve sbornících: Co dům dal; Pražské komunikace; VOKNO č.9; v revui Paternoster, Jazzstop Nyní žije ve Virginii v USA.

Dokumentační list ze dne 20.2.1992

Od útlého dětství žil v Olomouci, kde v roce 1940 maturoval na Slovanském gymnáziu. Poté studoval přírodní vědy na univerzitě v Brně, kde promoval v roce 1947. Po vojně nastoupil na katedře botaniky Přírodovědecké fakulty UP, kde působil tři roky a pak přešel do vlastivědného muzea .- tehdejšího „Studijního a lidovýchovného ústavu kraje Olomouckého“. Zasloužil se o odborné uspořádání sbírek, o modernizaci muzeí, značnou pozornost věnoval rostlinnému porostu v Mladči, redigoval Zprávy VMO, zasloužil se o obnovení Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. Externě přednášel na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého. Byl členem mezinárodní organizace muzeí ICOM při UNESCO a místopředsedou krajského odboru České botanické společnosti při ČSAV. Věhlasný botanik byl znám také z televizního pořadu ostravského studia „ Lovy beze zbraní“, kde se uplatnil nejen jako účinkující, ale byl též spoluautorem.. Vynikající znalec přírody byl od mládí aktivním členem skautského hnutí. Ke skautské činnosti se mohl svobodně vrátit až po roce 1989 , kdy pracoval s mládeží. Hojně publikoval v odborném a vlastivědném tisku, jako např. Zprávy Krajského vlastivědného muzea, sborník Středisko, opavský Časopis slezského muzea, prostějovská Štafeta, Kdy-kde-co v Olomouci aj. Milovníkům přírody a skautským činovníkům odkázal čtyři svazky pohádek o květinkách, které vyšly v roce 1992 s názvem „Pohádky lesní moudrosti“. Bratr „Bob“ (jak byl nazýván nejen skauty, ale i přírodovědci), byl nejznámějším botanikem na Moravě a svému povolání se věnoval celým srdcem.

Hlůza,B.: RNDr. Bohumil Šula – 65 let. Zpravodaj VSMO 1985, č.21–22,
S. 28–29.; Kolář, Bohumír: Nejznámější botanik na Moravě…In: …Vzděláván budiž…Olomouc,SGO 2002. S. 253–254.;

• mt-: Na rozloučenou s Bohumilem Šulou. Olomoucké listy, 15,11.2001.S.5.